Hlasovať budeme o návrhu uznesenia, ktoré je
uvedené v parlamentnej tlači 432 a ktorým
sa súhlasí s naším prístupom
k Štatútu Rady Európy. Prosím o hlasovanie.
Hlasovať budú najskôr poslanci Snemovne ľudu.
Kto je za predložený návrh uznesenia, nech
zdvihne ruku a stlačí tlačidlo! (Osmdesát
devět.) Osemdesiatdeväť.
Kto je proti? (Nikdo.) Nikto.
Zdržal sa hlasovania? (Jeden.) Jeden.
Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne národov,
hlasujú dohromady. Kto súhlasí s návrhom
uznesenia, nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo!
(Devadesát osm.) Deväťdesiatosem.
Kto je proti? (Nikdo.) Nikto.
Zdržal sa hlasovania? (Nikdo.) Nikto.
Obe snemovne návrh schválili. Vzhľadom na súhlasné
uznesenie oboch snemovní konštatujem, že Federálne
zhromaždenie ČSFR súhlasí s prístupom
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky k Štatútu
Rady Európy, dohodnutého v Londýne 5. mája
1949, v znení neskorších zmien a doplnkov.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 103, SL
č. 157, SN č. 159.)
Teraz by sme mali pokračovať v ďalšom programe,
a to prerokovanie bodu Zmluva o konvenčných ozbrojených
silách.
Vzhľadom na to, že branné a bezpečnostné
výbory nemajú tento návrh ešte plne
dopracovaný, v zhode s pánom ministrom odporúčame,
aby tento bod programu bol posunutý a ponechaný
na tejto schôdzi dotiaľ, kým to dopracujú,
aby sme pokračovali v tomto bode na tejto schôdzi
v ďalšom poradí. A ak bude s týmto vyslovený
súhlas - prosil by som vás o tento súhlas
- potom by sme prikročili k ďalšiemu bodu, t.j.
k vojenskej doktríne Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky (tlač 366).
Ja sa len pýtam, či postačuje moje vysvetlenie,
alebo si prajete, aby sme hlasovali o tom, že tento bod 2
dnešného poradia by sme posunuli na ďalšie
rokovanie našej schôdze? Ak je všeobecný
súhlas, tak by sme mohli prikročiť k ďalšiemu
bodu, ako to odporúčam. Je to v zhode s brannými
a bezpečnostnými výbormi a tiež stanoviskom
pána ministra obrany. Môžeme? (Souhlas.) Ďakujem.
Nie je nutné hlasovať o tom? Je niekto proti takémuto
postupu? (Nikdo.) Nie. Ďakujem.
Prikročíme k ďalšiemu bodu našej
schôdze, a to je
Vojenská doktrína Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky (tlač 366).
Návrh Rady obrany štátu predkladajú
podpredsedovia vlády Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky a minister zahraničných vecí ČSFR
a minister obrany. Podrobnejší výklad k tomuto
návrhu podá minister obrany pán Luboš
Dobrovský. Prosím, aby sa ujal slova.
Ministr obrany ČSFR L. Dobrovský: Vážený
pane předsedo, vážené paní poslankyně,
vážení páni poslanci, spolu s místopředsedou
vlády a ministrem zahraničních věcí
vám z pověření Rady obrany státu
předkládám k projednání návrh
vojenské doktríny České a Slovenské
Federativní Republiky.
Vojenská doktrína, kterou zde předkládáme,
je vskutku kolektivním dílem odborníků
Československé armády, specialistů
ministerstva zahraničních věcí, kvalifikovaných
poradců z řad aktivních i bývalých
důstojníků a především
je výsledkem úzké spolupráce nás
všech s poslanci Federálního shromáždění,
se členy branných a bezpečnostních
výborů tohoto parlamentu.
Změny v politické atmosféře Evropy
a světa iniciované dynamizací helsinského
procesu v druhé polovině 80. let vedly postupně
a neodvratně k tomu, co dnes můžeme zaznamenat
jako realitu nové formované Evropy. Existence Varšavské
smlouvy nejen, že ztratila svůj význam politický,
vojenský, ale de facto přestaly existovat její
vojenské struktury. Česká a Slovenská
Federativní Republika jasně a rozhodně odmítla
možnost jakékoliv společné vojenské
aktivity v rámci Varšavské smlouvy. Do konce
února z našeho území odejdou poslední,
zbývající bojové jednotky sovětské
armády a do 30. 6. t.r. i zbytek nebojových sil.
Neexistuje žádný ideologicky definovatelný
nepřítel a Československá armáda
své úkoly obrany a ochrany země, státní
suverenity, územní celistvosti, ústavního
zřízení, jakož i hodnot ústavou
chráněných je podle předkládaného
dokumentu rozhodnuta a povinna hájit jedině obranou
vlastního území, území státu
České a Slovenské Federativní Republiky.
Vojenská doktrína vznikala obtížně.
Její tvůrci byli nuceni aktuálně reagovat
na prudké změny mezinárodně politické
situace v Evropě a zvlášť pak na vývoj
institucí helsinského procesu. Neméně
podstatné pro vytváření naší
obranné koncepce byly a jsou politické změny
a složité procesy společenské, probíhající
v sousedních zemích, zejména v Sovětském
svazu a Německu.
Tvůrci vojenské doktríny měli snahu
definovat obranné principy našeho státu nejen
pro tuto chvíli, ale tak, aby dokument měl dlouholetou
platnost, aby respektoval a v míře možností
i předvídal vývoj politických procesů
v Evropě. Ti, kdo pracovali na textu doktríny, který
máte dnes před sebou, využili zkušeností
evropských zemí, Spojených států
amerických a Kanady, které se zúčastnily
začátkem loňského roku ve Vídni
semináře k otázkám vojenských
doktrín. Ukázalo se, že formou i obsahem je
naše vojenská doktrína, její základní
principy, blízká názorům odborníků
zmíněných zemí, zvláště
těch, které leží v středoevropském
prostoru.
Obranná koncepce naší vojenské doktríny
je založena na principu rozumné dostatečnosti
obrany proti jakémukoli útočníkovi,
ať by jeho útok přicházel z kteréhokoli
směru. Je samozřejmé, že principy doktríny
berou v úvahu situaci, která je pro nejbližší
dobu charakterizována jednak výsledky vídeňských
jednání o odzbrojení, jednak existencí
NATO jako stabilizačního faktoru aktuální
evropské bezpečnosti. Pro období vzdálenější
počítá dokument s vytvářením
komplexního evropského bezpečnostního
systému, jehož podmínky budou teprve dotvářeny.
Bylo snahou tvůrců a všech, kdo dosud vojenskou
doktrínu projednávali, aby úkoly, které
z ní pro Československou armádu vyplývají,
měly smysl nejen v případě branné
pohotovosti státu, ale i v době míru. Účast
Československé armády na chránění
objektů zvláštního významu v
této chvíli je důkazem, jak je tento akcent
na mírové úkoly armády významný
a aktuální.
Vojenská doktrína - a to bych rád zdůraznil
- chápe území České a Slovenské
Federativní Republiky jako nedílný strategický
celek a povinností armády je chránit stejně
odpovědně každé místo tohoto
celku veškerými svými silami.
Vzhledem k nevelkému početnímu stavu armády
a po snížení počtu zbraní to
ani jinak není myslitelné.
V této souvislosti bych rád připomněl,
že vznik takových organizací, jako je Svobodná
legie či Asociace slovenských vojáků,
t.j. organizací tu elitářských, tu
nacionalistických, je v hlubokém rozporu s úkoly
armády, protože vznik takových organizací
armádu nestmeluje, ale rozděluje, vnáší
do ní nežádoucí a nesmyslný svár.
Navíc, zdá se, že tyto organizace mohou být
pouze krycím štítem, který má
umožnit obnovování politické činnosti
v armádě. Seznamte se, prosím, třeba
s články, které vycházejí s
podpisem kpt. ing. Petra Švece, a spolu se mnou zjistíte,
jak nemoudré by bylo, kdybyste tomuto fenoménu nevěnovali
svou pozornost. Totéž ovšem platí třeba
o obsahu otevřeného dopisu Svobodných legií
panu prezidentovi, který nedávno vyšel tiskem.
Když jsem se, paní poslankyně a páni
poslanci, v těchto souvislostech a zvláště
v souvislosti s vojenskou doktrínou zabýval otázkou
vojenské přísahy, zjistil jsem ke svému
nemilému překvapení, že vojenská
přísaha není než slavnostní proklamací,
jejíž porušování je téměř
nepostižitelné. Prosím vás tedy, abyste
se významem aktu vojenské přísahy
zabývali, neboť armáda, jejíž příslušníci
jsou nedostatečně vázáni svou přísahou,
má zde svou slabinu a plnění úkolů
z vojenské doktríny vyplývajících
by mohlo být zpochybňováno.
Vojenská doktrína je nesporně dokument vojenské
povahy, nicméně musí obsahovat a tato obsahuje
základní realizační opatření
k přestavbě ozbrojených sil. Soubor těchto
opatření tvoří přílohu
projednávaného dokumentu. Realizační
opatření vycházejí z principu doktríny
a korespondují s dnes již realizovanou koncepcí
výstavby a přestavby Československé
armády a s principem její redislokace. Netvoří
však organickou součást dokumentu a nepředpokládáme
jejich zveřejnění.
Předkládaný dokument byl projednáván
v branných a bezpečnostních výborech
Federálního shromáždění,
zabývala se jím Rada obrany státu, schválila
jej na své druhé schůzi a pro projednání
a zapracování připomínek (poslední
jednání proběhlo v branných a bezpečnostních
výborech minulý týden) je vám tento
dokument dnes předložen k posouzení.
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, realizovat onen opravdu velký úkol,
který z přijetí doktríny nám
všem vyplyne, nebude možné bez efektivní
podpory nejširší veřejnosti. Obávám
se však, že podporu veřejnosti získáme
jen sotva, budou-li se v interpelacích poslanců
Federálního shromáždění
objevovat požadavky na to, aby armáda byla vyhnána
za hradby měst, jako tomu je v interpelaci tří
poslanců - právníků z Brna. Nemohu
zamlčet, že se touto interpelací - v níž
se objevuje argument, že "armáda je základním
pilířem totalitního státu" (ano,
nepřeslechli jste se, je nikoliv byla) - cítím
jako občan dotčen. Takové insinuace vůči
armádě odmítám jako jsem řekl,
že na interpelaci takto formulovanou nejsem schopen odpovědět.
Armáda přece existuje nikoliv ze své, ale
z vaší vůle, z vaší zákonodárné
vůle a mně, jako ministru obrany, bylo uloženo,
abych jí podle vámi přijímaných
zákonů budoval, transformoval, rozvíjel a
činil funkční. Jenomže sotva budeme
mít funkční armádu, sotva naplníme
úkoly vyplývající z předkládaného
dokumentu, budou-li se poslanci Federálního shromáždění
stavět do čela aktivitám vyhlašujícím,
že občané z obcí v blízkosti
vojenských letišť tato letiště obsadí
a zabrání provozu na nich. Včera mne navštívila
skupina představitelů politického života
Ostravska, kteří požadovali, aby vojenské
stíhací letectvo nebylo umístěno v
žádném počtu na letišti v Mošnově.
Jakýkoliv můj pokus vést jednání,
která by směřovala k nějakému
kompromisu byl odmítán a já - abych zabránil
politickému konfliktu, abych zabránil zmatku, který
by mohl nastat - jsem musel přijmout tento požadavek,
i když znamená vážné ohrožení
bezpečnosti ČSFR, protože na území
Moravy nebudeme mít žádné letiště,
na němž by mohla být umístěna
stíhací vojenská letadla, která mají
svůj smysl ne pouze v případě branné
pohotovosti státu, ale dejme tomu i tehdy, když z
jakýchkoliv důvodů nad území
tohoto státu, do jeho vzdušného prostoru, zabloudí
letadlo, které jenom stíhačem může
být dovedeno na nějaké letiště.
Chci vás požádat, vážené
paní poslankyně a vážení páni
poslanci, abyste při projednávání
vojenské doktríny měli na zřeteli
i tyto aspekty problému obrany našeho společného
státu. Chci vás požádat, abyste měli
na zřeteli, že bez vaší spoluúčasti,
bez vaší spoluodpovědností to, co z
vojenské doktríny vyplývá, samotná
armáda naplnit nemůže a nedokáže.
Nyní mí už zbývá jen abych vás
o projednání dokumentu požádal a navrhl
vám, aby byl po schválení zveřejněn
jako prohlášení Federálního shromáždění.
Děkuji vám.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánovi
ministrovi za vystúpenie. Návrh vyhlásenia,
ktoré je uvedené v tlači 366, prerokúvali
výbory branné a bezpečnostné a výbory
zahraničné obidvoch snemovní. Spravodajské
správy podajú predsedovia výborov branných
a bezpečnostných Snemovne ľudu a Snemovne národov.
Prosím teraz pána Ladislava Lisa, aby predniesol
spravodajskú správu.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
L. Lis: Vážený pane předsedo, vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, stojíme před závažným
úkolem posoudit a schválit navrhovanou vojenskou
doktrínu ozbrojených sil České a Slovenské
Federativní Republiky. Nemohli jsme k přijetí
takového dokumentu přistoupit, dokud suverenita
státu byla podřízena koloniální
velmoci a mocenské centrum státu z její minulosti
bylo jen podřízeným správcem území
ve druhém pořadí. Nemohli jsme přistoupit
k takovému úkolu, dokud ozbrojené síly
v našem případě byly prvním sledem
v příslušných strategických záměrech
vedoucí velmocí bývalého socialistického
tábora, dokud místo suverénního rozhodování
jsme měli přidělen pouze příslušný
strategický záměr a k tomu účelu
řídili a organizovali operační a taktickou
přípravu vojsk daného teritoria.
Je přirozené, že všechny podoby zpracování
vojenské doktríny v uplynulých 40 letech
pocházely z vnějšku od spojeného velení
vojsk Varšavské smlouvy, přesněji řečeno
od sovětského velení. Všechny sledovaly
převážně ideologický a strategicko-mocenský
zřetel.
Rozpad Varšavské smlouvy a reálně vytvářené
podmínky vzniku nové soustavy evropské kolektivní
bezpečnosti, nejvýrazněji vyjádřené
přijetím pařížské dohody
jako vyvrcholení jednání Konference o bezpečnosti
a spolupráci v Evropě, představují
spolu se všemi politickými, ekonomickými a
sociálními změnami v naší společnosti
zcela novou realitu pro zabezpečení obrany ČSFR
ve specifických geografických podmínkách
středoevropského prostoru.
V nových podmínkách budování
samostatného suverénního státu vycházíme
z jiného předpokladu. Šlo a jde nám
o výzvu k reálné změně vzhledem
k nové situaci našeho státu, nikoliv o výzvu
změnit ideologickou reprodukci této přeměny.
Jde nám o komplex zákonně kodifikovaných
obecných záměrů ve věci suverenity
území, územní celistvosti, rovnoprávností
československého Federativního státu,
ve věci obrany základních práv občana
ozbrojenými prostředky.
K prvnímu projednání vojenské doktríny
v branných a bezpečnostních výborech
došlo 4. října 1990.
Tehdy jsme měli k dispozici dvě varianty, z nichž
jednu předložil generální štáb
a druhou skupina poslanců Občanského fóra.
Obě vycházely z vlastních charakteristik,
z vlastního pojetí vojenské doktríny.
Byly vzájemně odlišné. Výbory
branné a bezpečnostní se domnívaly,
že ani jedna z nich není dopracována. Při
hodnocení těchto dvou variant jsme došli k
závěru, že základní neúplnost
obou návrhů vojenské doktríny byla
v tom, že obě uvazovaly situaci agrese jako takové.
Shodli jsme se, že obecně pojatá agrese neexistuje
a je třeba vycházet z toho, že rozhodující
je otázka napadení a z toho by měla vycházet
představa o obraně teritoria.
Toto zásadní stanovisko jsme se snažili uplatniti
při další práci na vojenské doktríně.
Konstatovali jsme, že obě varianty pomíjejí,
čím stát přímo disponuje, to
jsou počty ozbrojených sil, bojových a technických
prostředků.
Rozhodnutí branných a bezpečnostních
výborů bylo jednoznačné, sjednotit
obě stanoviska a požádat předsedu Rady
obrany státu, aby do 31. října 1990 předložil
novou koncepci vojenské doktríny a při využití
názorů poslanců za jejich účinné
pomoci při jejím koncipování. To se
stalo. Vojenská doktrína České a Slovenské
Federativní Republiky byla dne 12. listopadu 1990 projednána
v Radě obrany státu, vzápětí
předložena podle legislativního plánu
k projednání ve výborech branných
a bezpečnostních a ve výborech zahraničních
Federálního shromáždění
a později v České národní radě
a Slovenské národní radě jako tisk
366, který máte jistě všichni před
sebou.
Připomínky z těchto jednání
byly do předloženého textu zapracovány.
Nezbývá mně nic jiného, než vám
předložený návrh vojenské doktríny
doporučit k jejímu přijetí.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslancovi Lisovi.
Teraz bude hovoriť spoločný spravodajca poslanec
Ivan Šimko.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
I. Šimko: Vážený pán predseda,
vážené kolegyne, vážení
kolegovia, vážení hostia, návrh vojenskej
doktríny Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky predložený tomuto parlamentu vznikol, ako
už bolo povedané, niekoľko mesiacov ako návrh
základného politického dokumentu určujúceho
novú koncepciu našich branných síl,
koncepciu, zodpovedajúcu novej politickej orientácii
nášho štátu.
Výbory branné a bezpečnostné venovali
príprave tohto dokumentu mnoho času. Boli v neustálom
styku so spracovateľmi, konzultovali to predbežne s
odborníkmi, formulovali základné politické
požiadavky. Návrh doktríny ďalej prerokúvali
výbory zahraničné a príslušné
výbory národných rád. Konečnú
redakciu návrhu spracovali opäť výbory
branné a bezpečnostné.
Pred tým než prejdem ku konkrétnemu zhrnutiu
pripomienok, ktorými sa gesčné výbory
zaoberali, dovoľte mi poznámku k celkovej koncepcii
našej brannej politiky, vyjadrenej v tomto dokumentu. Často,
i tu, na tomto mieste, sa o našom štáte hovorí,
že je malý, že naše národy sú
málo početné a aj v diskusii počas
tvorby doktríny zazneli hlasy o našej obrannej slabosti,
požadujúce dokonca, aby sa tento dokument zaoberal
aj situáciou prípadnej porážky.
Vážené kolegyne, vážení
kolegovia, slobodného človeka môžeme
zavrieť do väzenia, môžeme ho týrať,
ale pokiaľ žije, nie je možné ho zbaviť
ducha slobody. Mnohé národy, počtom malé,
dokázali aj po stáročia vzdorovať náporom
presily. Spomeňme si na antické Grécko, politicky
rozdrobené, ktoré sa dokázalo účinne
brániť veľkým pohybom východných
národov až potiaľ, pokiaľ sa samo vnútornými
bojmi neoslabilo. Schopnosť brániť sa je viac
vecou odhodlania než počtu vojakov a zbraní.
Naše národy poznali ťarchu neslobody, poznali
ťarchu otroctva a striasli sa jej. Je aj našou povinnosťou
ako politickej reprezentácie týchto národov
živiť odhodlanie, nedať si vziať túto
slobodu nikým, nech je akokoľvek silný.
Vojenská doktrína je súhrnom cieľov
a zásad brannej politiky a ako taká je mŕtvou
literou. Jej základným cieľom je obrana ťažko
získanej slobody našich národov. Je naplnená
duchom odhodlaností nestratiť túto slobodu,
pretože nielen počet rozhoduje, ale aj tento duch.
Slobodu milujúci národ totiž nie je možné
poraziť.