Chtěl bych vás informovat o tom, že v současné
době má Československo už v účinnosti
19 takových smluv a s řadou dalších
států probíhají intenzívní
jednání, abychom tyto smlouvy v co nejkratší
době uzavřeli. Přesahuje to naše kapacitní
možnosti, abychom projednávání těchto
velmi komplikovaných smluv dnes krátkodobě
zvládli.
Jednání probíhají s USA, Švýcarskem,
Indonésií, Malajskem, Thajskem, Austrálií
a dalšími zeměmi. V nejbližší
době vám bude předložena k projednání
už podepsaná smlouva s Velkou Británií.
Smlouvy o zamezení dvojího zdanění
jsou společně se smlouvami o ochraně a podpoře
investic nejvýznamnějšími smlouvami,
které vnášejí právní jistotu
do obchodních vztahů, a tím zvyšují
zájem zahraničních investorů podnikat
v Československu. Smlouva zajišťuje racionální
rozdělení práva na vybrání
daně mezi stát, v němž je zdroj příjmu
a stát, v němž má sídlo nebo
bydliště příjemce. Zabraňuje
tak kolizi daňových předpisů dvou
států, jejímž důsledkem by mohlo
být (a také často bývá) dvojí
zdanění, které pak neúměrně
zatěžuje příjem investora a tím
i jeho zájem. Současně tato smlouva zajišťuje
soutěžní konkurenční srovnatelné
podmínky pro organizace a občany obou států.
Smlouva, kterou vám dnes předkládáme,
je založena na vzorové smlouvě vypracované
v rámci komise OECD. Jednotlivá její ustanovení,
která stanoví zdanění jednotlivých
druhů příjmů jak občanů,
tak organizací, jsou rozvedena v důvodové
zprávě. Jde zejména o příjmy
z přímého podnikání, z využívání
průmyslových a autorských práv, z
dividend, úroků, příjmy z individuální
osobní činnosti fyzických osob. To je prvek
po stránce typů daní, forem zdanění,
apod.
Na druhé straně Smlouva rovněž zakotvuje
řadu prakticko-organizačních věcí,
zakotvuje spolupráci daňových orgánů
obou států s cílem zabránění
daňových úniků. Jsou tam tedy oba
dva tyto aspekty. Sjednání smlouvy nevyžaduje
změny v čs. právním řádu
a nedotýká se závazků z jiných
mezinárodních smluv, kterými jsme vázáni.
Smlouva se tedy předkládá před ratifikací
prezidentem ČSFR Federálnímu shromáždění
k vyslovení souhlasu podle článku č.
36 odstavec 3 ústavního zákona č.
143/1968 Sb., o československé federaci, protože
upravuje odchylně od ustanovení federálních
zákonů daňové povinnosti organizaci
a občanů a poskytuje určité daňové
povinnosti organizací a občanů a poskytuje
určitá daňová osvobození a
daňové úlevy. Smlouva nabude platnosti výměnou
ratifikačních listin. Uzavření této
smlouvy jistě přispěje k prohloubení
naší hospodářské spolupráce
s Kanadou a proto doporučuji, abyste návrh této
smlouvy schválili.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu ministru Klausovi.
Konstatuji, že vládní návrh projednaly
výbory ústavně právní, výbory
zahraniční a výbory pro plán a rozpočet
obou sněmoven. Jako zpravodajové byli určeni
poslanec Tomáš Kopřiva za výbory Sněmovny
lidu a poslanec István Batta jako společný
zpravodaj výborů Sněmovny národů.
Prosím pana zpravodaje Tomáše Kopřivu,
aby se ujal slova.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
T. Kopřiva: Pane předsedající, vážené
kolegyně, vážení kolegové, v
současné době je projednávání
a uzavírání smluv o zamezení dvojího
zdanění velmi nutnou a naléhavou otázkou,
protože s rozšířením a prohloubením
hospodářských, obchodních, kulturních
a dalších vztahů České a Slovenské
Federativní Republiky a ostatních zemí, jak
v zájmu naší republiky, tak i v zájmu
našich partnerů tyto smlouvy uzavírat. O rozvoji
našich hospodářských styků s
Kanadou svědčí mimo jiné i to, že
po uzavření dlouhodobé dohody o obchodní,
průmyslové a hospodářské spolupráci
v roce 1986, o které se zmínil pan ministr Klaus,
a po uzavření této smlouvy, kterou dnes schvalujeme,
se připravuje projednání smlouvy o ochraně
a podpoře vzájemných investic.
Na základě smlouvy se mimo jiné zakotvuje
spolupráce daňových orgánů
smluvních států s cílem zabránit
daňovým únikům. V případě
Kanady je možnost vzájemných kontaktů
ještě rozšířena osobní dohodou
ministrů financí, pánů Jelínka
a Klause, o těsnější spolupráci
při vypracování a zavádění
daňové reformy v České a Slovenské
Federativní Republice. Jak již řekl pan ministr,
sjednání smlouvy nevyžaduje změnu v
právním řádu a netýká
se závazků z jiných mezinárodních
smluv, kterými je Česká a Slovenská
Federativní Republika vázána.
Smlouvu projednaly Česká národní rada,
Slovenská národní rada, ve Federálním
shromáždění výbory zahraniční,
výbor pro plán a rozpočet a výbor
ústavně právní Sněmovny lidu
a vyjádřily s ním souhlas. Proto jako společný
zpravodaj Sněmovny lidu doporučuji sněmovně
tuto smlouvu, ve znění schvalovací klauzule
uvedené v tisku č. 298, odsouhlasit.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu zpravodajovi Kopřivovi a prosím
společného zpravodaje výborů za Sněmovnu
národů pana poslance Battu, aby se ujal slova.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
I. Batta: Vážený pán predsedajúci,
milé dámy, vážení páni,
predkladaný návrh, ako už predrečníci
hovorili, bol prerokovaný v troch výboroch. Ešte
nejaké aspekty: čo je cieľom celej zmluvy?
Ide o to, aby sa zamedzila možnosť dvojitého
zdanenia, pretože toto zdanenie záporne vplýva
a znižuje príjem organizáciám a občanom
a práve toto inciatiovalo vznik celej Zmluvy, aby nedošlo
ku kolízii zákonov dvoch štátov. Cieľom
je účinné vylúčenie tejto kolízie.
Rozdelením práva na zdanenie dochádza k rozdeleniu
medzi štátom zdroja prímov a štátom
sídla alebo bydliska príjemcu. Ako spoločný
spravodajca Snemovne národov navrhujem, aby Federálne
shromaždenie vyslovilo súhlas so Zmluvou.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Battovi a otevírám rozpravu.
Písemné přihlášky nemám.
Přeje si někdo v rozpravě vystoupit? (Nikdo
se nehlásil.) Rozpravu tedy uzavírám.
Předpokládám, že závěrečné
slovo nebude třeba.
Měli bychom přistoupit k hlasování.
Protože však nejsme usnášení schopní,
žádám poslankyně a poslance, kteří
nejsou přítomni v zasedací síní,
aby se neprodleně dostavili ke hlasování.
Přistoupíme k hlasování. Vzhledem
k tomu, že v tomto případě jde o zákaz
majorizace, budou poslanci Sněmovny národů
hlasovat odděleně.
Kdo z poslanců Sněmovny národů zvolených
v České republice souhlasí s navrženou
Smlouvou, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.) (Padesát tři.)
Padesát tři.
Kdo je proti? (Nikdo.) Nikdo. Děkuji.
Kdo se zdržel hlasování? (Nikdo.) Nikdo. Děkuji.
Hlasovat teď budou poslanci zvolení ve Slovenské
republice do Sněmovny národů. Táži
se jich, kdo je za navržený zákon, ať
zvedne ruku a stiskne tlačítko! (Hlasuje se.) (Čtyřicet
čtyři.) Čtyřicet čtyři.
Děkuji.
Kdo je proti? (Nikdo.) Nikdo.
Poslanci Sněmovny národů navržený
zákon schválili.
Hlasovat teď bude Sněmovna lidu. Táži
se poslanců Sněmovny lidu, kdo je pro navržený
zákon, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko!
(Hlasuje se.) (Devadesát.) Devadesát. Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo. Děkuji.
Kdo se zdržel hlasování? (Jeden.) Jeden. Děkuji.
Také Sněmovna lidu navržený zákon
schválila.
Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven
konstatuji, že Federální shromáždění
ČSFR souhlasí se Smlouvou mezi vládou ČSFR
a vládou Kanady o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a majetku, podepsanou
30. srpna 1990.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 101, SL
č. 155, SN č. 157.)
Dovolte, abych přečetl ještě oznámení.
Pan poslanec Tahy sděluje, je to vzkaz pro poslance hospodářských
výborů a výborů pro plán a
rozpočet, po vyhlášení polední
přestávky se všechny čtyři výbory
sejdou v místnosti č. 209 za účelem
hlasování o společné zprávě
k návrhu takzvaného transformačního
zákona. Děkuji.
Nyní následuje čtvrthodinová přestávka.
Přerušuji jednání.
(Jednání přerušeno v 10.32 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 10.50 hodin.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, budeme pokračovat v našem jednání.
Máme před sebou třetí bod dopoledního
pořadu, máme projednat
6
Vládní návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon č.
119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci (tisk 299) a společnou
zprávu výborů Sněmovny lidu a výborů
Sněmovny národů (tisk 443).
Já bych poprosil poslance Zdeňka Kesslera, aby iniciativní
návrh skupiny poslanců Federálního
shromáždění odůvodnil.
Poslanec SL Z. Kessler: Vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové dovolte, abych jménem
iniciativní skupiny 51 poslanců vám předložil
návrh novely zákona č. 119/1990 Sb., o soudní
rehabilitaci.
Úvodem bych si dovolil upřesnit některé procedurální otázky. Iniciativní skupina vypracovala návrh novely, který vám byl rozdán pod č. 299. V této formulaci byl projednán v zákonodárných orgánech České republiky a Slovenské republiky a v části výborů Federálního shromáždění. V průběhu projednávání došlo z iniciativního podnětu legislativního odboru Federálního shromáždění k expertízní poradě, které se kromě zástupce navrhovatelů zúčastnili předseda Nejvyššího soudu federativní republiky dr. Motejl, zástupce generální prokuratury, zástupci ministerstva spravedlnosti České republiky a dva krajští soudci, kteří se v praxi zabývají otázkami rehabilitací.
Při tomto jednání předložili
tito zástupci doplňující návrhy,
protože byli toho názoru, když se už zákon
novelizuje, že by bylo žádoucí, aby do
této novely byly pojaty výsledky a poznatky z praxe
rehabilitačních soudů a generální
prokuratury.
Na tomto jednání bylo předloženo i stanovisko
legislativní rady federální vlády,
která v podstatě doporučuje přijetí
těch doplňujících procedurálních
ustanovení, ale asi v pětistránkovém
pojednání se zabývala v § 1, kde novela
navrhovala doplnit do způsobu, jakým se mohli demokraticky
smýšlející občané v době,
kdy jim bylo upíráno právo svobodně
se projevovat, těchto svých práv domáhat,
a kde původní zákon stanovil, že se
tak mohlo dít pouze nenásilnou cestou a novela tam
doplňovala cestou odboje. Proti termínu "odboj"
vznesla legislativní rada, ale také Generální
prokuratura a Nejvyšší soud ČSFR celou
řadu argumentů, které k použití
tohoto termínu měly značné výhrady,
a to nejen z hlediska mezinárodního práva,
ale i také proto, že tento termín není
v našem právním řádu vůbec
specifikován a že předtím, než
by bylo možno do právního řádu
jej akceptovat, bylo by třeba ho podrobně definovat
tak, aby nedocházelo ke komplikacím při posuzování
s ustanoveními mezinárodního práva,
jimiž je Československá republika vázána.
Po asi dvouhodinové debatě a zvážení
všech argumentů, a také proto, aby tato novela
mohla být zařazena na pořad jednání,
bylo dosaženo jistého kompromisu, který předseda
Nejvyššího soudu označil za rozumný
a moudrý, a to v tom směru, že bylo upuštěno
od vsuvky, že by se mohli domáhat těchto svých
práv cestou odboje, ale bylo také upuštěno
od podmínky, že by se těchto svých práv
mohli domáhat výhradně formou nenásilnou.
Paragraf 1 byl upraven tak, jak ho máte ve znění
společné zpravodajské zprávy v tisku
č. 443. Tento tisk obsahuje všechny připomínky
a doplňky, vznesené legislativními a justičními
orgány při projednávání v tomto
expertízním sezení a navrhovatelé
si ho osvojili tak, že prosím, aby za podklad jednání
byla vzata tato společná zpráva pod tiskem
č. 443 s touto, prosím vás, ještě
úpravou formulační, která na základě
stenografického záznamu tam byla špatně
zapsána. A to v § 34 v tisku 443 v poslední
větě místo "ve lhůtě dvou
let" se mění formulace "do 1. 3. 1993".
Tak jak to bylo v § 34 zapsáno, aby to znamenalo při
výkladu retroaktivitu od účinnosti zákona
od 1. 7. Konečně v článku 2 dochází
k těmto úpravám:
Odstavec 1 zní: "Při plnění podle
§ 27 zákona č. 119/1990 Sb., která již
byla vyplacena, se započtou na jednorázovou náhradu
podle tohoto ustanovení ve znění článku
1, bod 18 tohoto zákona".
Odstavec 2: "Odškodnění vyplacená
ze stejných důvodů podle jiných předpisů
se započtou na odškodnění vyplacená
podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci,
ve znění tohoto zákona".
To jsou formální a procedurální změny, k nímž došlo v průběhu projednávání.
Já bych se teď zastavil u některých
obsahových změn, které jsou v novele obsaženy.
V § 1, jak již bylo řečeno, došlo
po vzájemné dohodě k vypuštění
termínu "nenásilnou cestou" v odstavci
2.
V dalších částech se snažili navrhovatelé
i zástupci zúčastnění na jednání
v expertní komisi zvolit takové postupy, které
by umožnily rehabilitační proces jednak zjednodušit,
jednak zrychlit. V této novele jsou použity dva způsoby
paušálních náhrad, a to je částka
100 000 Kčs jako paušál pro pozůstalé
po popravených a umučených, kteří
byli na tyto osoby odkázáni svou výživou.
Dosavadní zákon totiž předpokládal,
že takto postižené osoby se těchto svých
nároků musí domáhat návrhem
u soudu, což znamená nejen určité procesní
komplikace, ale zejména z hlediska etnického evokování
tragických událostí, které byly se
smrtí jejich příbuzných nebo blízkých
spojeny.
Obdobně ministerstvo spravedlnosti navrhlo paušály
pro oceňování náhrad za vazbu a soudní
řízení, které se ze spisového
materiálu starého čtyřicet a více
let velmi obtížně zjišťuje a celé
rehabilitační řízení zdržuje.
Další otázky, které novela řeší,
jsou: v § 2 se doplňují některá
ustanovení o rehabilitacích ze zákona, k
nimž docházelo na území Slovenské
republiky. Tam byla dost rozsáhlá skupina osob,
která se pohybuje podle odhadu účastníků
asi na 2 - 3 000 osob, souzena za to, že bránila zatčení
duchovních, ozbrojeni nějakým nářadím
nebo předměty podomácku vyrobenými,
a byli souzeni pro vzpouru podle uherského trestního
zákona z roku 1877, případně podle
zákona z roku 1914, na které nebylo vůbec
v tomto zákoně pamatováno ani s možností
přezkumného řízení, takže
tyto uherské zákony, jako zákony, kdy trestné
činy podle nich spáchané mají být
rehabilitovány ze zákona.
V otázce odškodňování zákon
původně vymezoval dědický okruh poměrně
značně úzce na rodiče, manžela
a děti. Dědická skupina rodičů
při průměrném věku postižených
z padesátých let je v podstatě nepraktická,
protože tam takovéto dědické oprávnění
se v praxi ani nevyskytuje. Ovšem z průzkumu vztahů
rodinných a dopadů, které zatčení
jednotlivých poškozených způsobilo,
se ukázalo, že v mnoha případech to
byli sourozenci poškozených, kteří za
ně přejímali břemeno, které
vzniklo zatčením nebo vězením skupiny
osob. Proto novela zařazuje jako subsidiální
skupinu v pořadí tak, jak je vymezeno v občanském
zákoníku, sourozence jako skupinu, která
může nastoupit jako dědic v případech,
že ani děti, ani manželé nejsou naživu.
Další takovou oblastí byla otázka odškodňování,
resp. úpravy důchodců. Tam starý zákon
konstruoval tuto možnost alternativně, buďto,
že si poškozený vězeň může
požádat o započítání let
strávených ve věznicích nebo v lágrem
podle druhu práce, kterou vykonával, anebo si může
zvolit jiný způsob a v tomto případě,
že si tento postup zvolí, tak důchod je vyplácen
se zpětnou účinností od doby, kdy
měl nárok na důchod.
Druhý způsob byl příplatek k důchodu,
který měsíčně činil
15 nebo 20 Kčs podle toho, v jakém prostředí
tyto práce vykonával. A pak takovýto příplatek
se vyplácel až od účinnosti zákona,
tj. od 1. července 1990, ovšem s podmínkou,
že k tomuto datu byl poškozený poživatelem
důchodu, ať již invalidního nebo starobního.
Protože zákon sám vyšel ve Sbírce
zákonů později než byla jeho účinnost,
tak celá řada bývalých vězňů,
kteří měli nízké důchody
a byli v té době zaměstnáni, si zlepšili
svůj důchod, neměla možnost k tomuto
1. červenci požádat o vyměření
důchodu a stát se tak eventuálně nositeli
nebo požádat o tento příplatek k důchodu.
Tato podmínka byla v novele vypuštěna a po
dohodě s ministerstvem práce zformulována
tak, jak ji máme v tisku 443.
Tento způsob volby mohou použít i vdovy, příp.
sirotci, při projednávání žádosti
o přiznání vdovského nebo sirotčího
důchodu.
Zbývající ustanovení, která
novela obsahuje, jsou vesměs procesní povahy a umožňují
zjednodušení rehabilitačního procesu.
Například umožňují soudům,
že nemusí obligatorně rozhodovat o tzv. zůstatkových
trestech, protože při souběhu dvou trestných
činů, na jejichž část se vztahuje
rehabilitace ze zákona podle § 2, byl soud povinen
nejednat o trestném činu, který byl spáchán
v souběhu a na který se zproštění
ze zákona nevztahuje.
To je běžný způsob, kdy byly trestné
činy politické kriminalizovány. Jako příklad:
někdo vydával letáky a opatřoval si
pro cyklostyl tiskařskou čerň v podniku,
takže byl stíhán nejen za podvracení
republiky, ale také za krádež, že právě
uzmul tuto tiskařskou čerň. Při tomto
souběhu byl ze zákona zproštěn pro pobuřování,
ale ponechán mu trest týden nebo měsíc
za rozkrádání národního majetku
a musel žádat v takovýchto případech
v samostatném řízení o přezkoumání
takového zůstatkového trestního činu,
takže byla soudům dána pravomoc, aby posoudily
závažnost zbytkového trestu, eventuálně
ho vůbec neukládaly, aby nemuselo docházet
k duplicitě.
V závěrečných ustanoveních
potom procesně se řeší případy,
kdy postižení byli rehabilitováni, nebo jejichž
rehabilitační řízení probíhalo
v letech 1968 a bylo buďto zastaveno, nebo jenom zčásti
realizováno nebo výsledky takovéhoto řízení
byly ve srovnání s těmi účinky,
které přináší zákon č.
119/1990 Sb., měně příznivé,
takže se může domáhat rehabilitace podle
tohoto zákona, přičemž se ty části
nebo to odškodnění, které bylo vyplaceno
podle dřívějších předpisů,
započítává na vrub nároků,
které mu vzniknout podle zákona č. 119/1990
Sb.
To jsou asi tak základní myšlenky, základní
změny, které navrhovaná novela přináší.
Prosil bych, abyste ve znění, které je předloženo,
to znamená ve znění společné
zpravodajské zprávy (tisk 443), a po projednání
ji v tomto plénu schválili. Děkuji vám
za pozornost.