Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Pokud se týče tříměsíčních prodlev, bylo zde řečeno, že je potřeba Úřady důchodového zabezpečení vybavit vhodnou technikou. Ty tři měsíce není proti, že bychom nechtěli valorizovat rychleji, ale technické možnosti našich Úřadů důchodového zabezpečení nám to neumožňují. To znamená, že my potřebujeme pro každý krok 3 měsíce. Znamená to tedy, že když se měl projednávat tento návrh, původně ještě vládní nařízení, ve vládě požadovat, aby případně kompenzace za růst nákladů na energii byly kompenzovány současně, protože jinak, pokud neuděláme tento krok, potřebujeme další 3 měsíce, abychom kompenzovali případný růst cen energií a tepla. Je to prostě nedokonalým vybavením našich Úřadů sociálního zabezpečení.

Samozřejmě, že tyto názory se objevovaly na zvyšování těch procent, např. ve Slovenské národní radě. Tam bylo navrhováno zvýšit důchody se zpětnou platností od ledna 1991 a zvýšit je nejméně o 10 %. My jsme navrhovali 8 % a zvýšit diferenciaci dalšího procentního zvýšení starších důchodů na 2 - 6 %, místo navrhovaných 1 - 3 %. Znova opakuji, realizace tohoto návrhu by znamenala zvýšeni výdajů na důchody o dalších 4,5 miliardy korun. Takže prosím vás, všechno souvisí se vším. My chceme do tohoto zvyšování zavést skutečný systém. Ten systém proto bude spočívat v tom, že chceme valorizovat podle životních nákladů a podle růstu mezd.

Plně souhlasím s jedním řečníkem, který zde poukázal na to, že růst životních nákladů bude pravděpodobně vyšší. Ale já musím vycházet ze, stanoviska a z údajů, které dává Federální statistický úřad. Nemohu přijmout žádný jiný výpočet, žádný jiný spotřební koš, byť by ho dělal kdokoliv, protože prostě je k tomu určen Federální statistický úřad.

Při projednávání generální dohody včera v Bratislavě bylo řečeno, že se sjednotí metodika, a na tomto spotřebním koši, podle kterého se bude stanovovat růst životních nákladů, budou spolupracovat odbory, ministerstva a federální statistický úřad, tedy všichni tři dohromady a sjednotí se metodika.

Padla zde celá řada otázek. Pan poslanec Lacina žádá morální odsouzení. S tím mohu samozřejmě souhlasit. Také to tak cítím. Je velice pravděpodobné, že ve vysokých důchodech nejsou všichni, kteří by si nezasloužili... je tam řada poctivých pracovníků. Sám jsem pracoval v odboru, kdy byly vysoké výdělky. Kdybych já dosáhl důchodového věku, asi bych měl také 3 800 Kčs.

Pokud se týká horníků, otázka je o něco ošidnější. Opět by se prohloubila diferenciace. Mohu to opět početně dokázat. Není to tak obtížné.

Pokud se týká poznámky k energetice a palivům, chtěl bych říci, že federální vláda žádný návrh na úpravy cen pro malospotřebitele zatím neprojednávala. Osobně budu velice tvrdě, jako už v minulosti, vystupovat proti řešení, které by na občany od 1. 3. 1991 dopadlo. Myslím si však, že se o této otázce diskutovat bude. Musí se nastolit.

Pokud se týká problematiky zvýšení nejvyšších důchodů, chci předeslat, že 3 800 Kčs je v současné době maximální důchod, který je vyplácen. Jestliže je zde tvrzení, že někdy v lednu 1990 byly přiznávány osobní důchody, musel bych o tom vědět, protože ministr práce a sociálních věcí byl v minulosti předsedou té komise, která osobní důchody přiznávala. Prohlašuji, že jsem žádný osobní důchod nepodepsal. Pravda je, že jsem o to byl několikrát požádán pro některé mimořádné občany (např. pro pana profesora Švejcara, pro některé významné generály, piloty, významné herce atd.). Všechny tyto požadavky jsem odmítl s tím, že tuto situaci může řešit jedině nový zákon o sociálním zabezpečení, že osobní důchody se v žádném případě nepřiznávají. Ke konkrétní záležitosti by bylo proto třeba říci konkrétní odkazy. U některých významných občanů by zřejmě vůbec nebyl problém tento osobní důchod přiznat. Navrhl jsem prezidentovi republiky (návrh zatím nebyl předložen), muselo by s ním být seznámeno i Federální shromáždění, mohlo by to být provedeno ve formě prezidentského daru (ale protože vím, že prezident Havel by tyto peníze velmi rychle rozhodil), žádal bych, aby toto rozhodnutí prezidenta bylo blokováno souhlasem Federálního shromáždění. Tím by se to dostalo do povědomí široké veřejnosti, a byla by přes to jakási veřejná kontrola.

Zatím však nebyla věc konkrétně řešena. Pokud se týká zvýšení nejvyšších důchodů, postoje občanů k tomuto zvyšování, jak se to odráží v dopisech, lze rozdělit na dvě početné skupiny se zcela opačnými názory. Jedni považují stanovení maximální hranice za nespravedlivé a neodůvodněné, druzí naopak požadují snížení těchto důchodů v domnění, že se jedná výhradně o důchody prominentů, kteří si připravili a schválili nový zákon platný od října 1988. Maximální důchod byl totiž tímto zákonem zvýšen o více než 700 Kčs. Přitom toto zvýšení nebylo odpovídajícím způsobem promítnuto na důchody v té době již vyplácené. Na zvýšení maximálního důchodu na 3 800 Kčs v té době nejvíce vydělali pracující v hornictví, dále ti, kteří několik let přesluhovali, a nejvíce pak příslušníci ozbrojených sil, jimž se maximální důchod v době nároku 55 let zvýšil až o 50 %.

Hlavním důvodem opatření od března 1991 tedy proto je, aby rozdíly vzniklé v roce 1988 se dále neprohlubovaly, ale naopak snižovaly. To je asi jeden z hlavních důvodů.

Ještě bych vás rád seznámil s takovým průzkumem, který jsme si udělali - ohlas veřejnosti na toto naše opatření. Ke zvýšení minulému (od října 1990), které představovalo první procentní zvýšení po dvaceti letech, očekávali jsme po vyhlášení velký ohlas veřejnosti, který se ve skutečnosti dostavil.

Občané na jedné straně kritizovali, že procentní zvýšení zvýší více vysoké důchody oproti důchodům nízkým, že je asociální, že nekryje mzdový nárůst, nevyrovnává úroveň důchodů přiznaných před rokem 1988 s úrovní důchodů přiznaných po 1.10.1990 podle nového zákona. Tvrdili, že úroveň důchodů není dána pracovními zásluhami, tedy dobou zaměstnání a výší výdělku, ale možnostmi, které dřívější režim poskytoval nomenklaturním kádrům.

Požadovali snížit všechny důchody na částku 2 500 - 3 000 Kčs, a tyto prostředky pak rozdělit mezi nízké důchody. Všeobecně lze konstatovat, že občané v celku chápou určitou diferenciaci v důchodech, ale nadále už uznávají teorii "stejných žaludků", tedy přidání pevnou částkou všem, nebo dokonce snižovat výši přidávané částky s rostoucí výší důchodů. Prakticky na všechny dopisy, kterých bylo několik set, jsme věcně odpověděli. Replik na naše odpovědi přišlo pouze několik, a to ještě vesměs s invektivami vůči pracovníkům, kteří byli na odpovědích konkrétně podepsáni.

Po 1.10. jsme očekávali další nárůst korespondence; došlo však pouze několik desítek dopisů, v nichž si občané stěžovali na použití data přiznání důchodů jako kritéria pro výši procentní sazby. Mezi těmito dopisy jich však bylo i několik, které oceňovaly náš přístup a zasahovaly se o další kroky, které udrží onu diferenciaci v důchodech.

Pokud se týká tohoto zvýšení valorizace důchodů, od prvních veřejných vystoupeních představitelů vlády jsme opět obdrželi celou řadou dopisů. Je jich ovšem podstatně méně, než v obdobné situaci v loňském roce.

Občané většinou poukazují na to, že procentní zvýšení bude nespravedlivé vůči nízkým důchodům: z toho je zřejmé, že veřejnost nepochopila princip minimálních pevných zvyšovacích částek a jejich sociální charakter. S ohledem na situaci na trhu občané poukazují též na skutečnost, že 8 % zvýšení je nedostatečné vzhledem k růstu životních nákladů. Toto zvýšení je však odvozeno z mezd, a neklade si za cíl kompenzovat růst životních nákladů. V této kompenzaci byly do návrhu zapracovány pevné částky.

V řadě dopisů požaduje, tak jako v minulých letech, vyšší zvýšení pro nízké důchody a naopak nižší absolutní zvýšení pro vysoké důchody. Tedy opět jednoznačné nivelizační tendence a projev "stejných žaludků".

Na druhé straně se však objevují v některých dopisech požadavky na zvýšení maximálních důchodů ve výši 3 800 Kčs, takže březnové zvýšení občané nechápou jako základ systému pravidelného zvyšování důchodů, ale pouze jako jednorázovou akci. Tolik k těmto otázkám.

Jinak jsem chtěl říci ještě malou poznámku - k vývoji reálné hodnoty. Možná, že bychom se nad těmito čísly měli všichni zamyslet, protože je budeme brzo potřebovat.

Pracujícím se v průběhu roku 1990 zvýšila průměrná nominální mzda o 3 %, a od července pobírá každý pracující státní vyrovnávací příspěvek ve výši 140 Kčs. Po odečtení daně ze mzdy se tedy čisté příjmy pracujících zvýšily z 2 655 na 2 873 Kčs, tj. o 8,2 %, takže při 18 % růstu životních nákladů koncem roku 1989 a roku 1991 došlo u nich k poklesu reálné mzdy o necelých 8 bodů.

Pokud v prvním čtvrtletí roku 1991 vzrostou průměrné mzdy o 5 % a index životních nákladů o 30 %, dosáhne průměrná čistá mzda 2 862 Kčs a reálný příjem však poklesne téměř o 74 % hodnoty, kterou měla mzda na počátku roku 1990.

Nyní k důchodům: Nejnižší důchody, které jsou jediným zdrojem příjmů důchodce, byly v roce 1989 vypláceny v částce 1 000 Kčs měsíčně a od roku 1990 se zvýšily na 1 200 Kčs a od března 1991 na 1 400 Kčs měsíčně, přičemž od července 1990 se k nim vyplácí státní vyrovnávací příspěvek. Nominální příjem těchto důchodců se tedy v období konec roku 1989 - březen 1991 zvýšil o 580 Kčs, tj. o 58 %. Avšak reálná hodnota jejich příjmů s přihlédnutím k tomuto zvýšení při růstu životních nákladů 18 % za rok 1990 a o 30 % za první čtvrtletí 1991 zvýšila proti roku 1989 o 3 %. Takže není pravdou, že bychom nepamatovali na sociálně nejslabší skupiny.

Starobní důchodci pobírali v roce 1989 v průměru důchod ve výši 1 632 Kčs měsíčně a od července 1990 dostávali navíc státní vyrovnávací příspěvek ve výši 140 Kčs a v říjnu 1990 byl jim důchod zvýšen v průměru o 100 Kčs. Reálná hodnota průměrného starobního důchodu se tedy v průběhu roku 1990 snížila o necelé 3 body. Při očekávaném zvýšení životních nákladů o 30 % v prvním čtvrtletí 1991 a navrhovaném zvýšení důchodů v březnu poklesnou tak reálné příjmy starobních důchodců na 82 % reálné hodnoty roku 1989. Tady je vidět, že pokud budeme manipulovat s čísly, tak lze dojít k různým výsledkům.

Já bych chtěl pány poslance ujistit, že v rámci prostředků, které nám skýtá státní rozpočet, a ve spolupráci s vámi se pokusíme najít nejrozumnější a nejschůdnější systém, jakým způsobem zabezpečit naše spoluobčany. Chtěl bych vám jenom říci, abyste při vašem rozhodování měli na paměti, že občané v důchodovém věku nebudou jediní, kteří tuto pomoc budou od státního rozpočtu potřebovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Ptám se poslance Richterka, zda jeho dotaz byl zodpovězen nebo přeje-li si vystoupit.

Poslanec SL R. Richterek: Vážené Federální shromáždění, v některých momentech se mne pan ministr Miller snažil přesvědčit, ale i on ve svých vývodech využívá statistiky za rok 1990. Já se domnívám, že kdyby chtěl toto Federální shromáždění přesvědčit, tak si nechal, ale já mu nechci radit - spočítat spotřební koš a ceny platné k včerejšímu dni, pokud statistika umí dělat, aby nás o těchto číslech tady přesvědčil.

Já z tohoto důvodu předkládám pozměňovací návrh: za prvé k využití 3 miliard Kčs. (Hlasy: To nejde.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Rozprava byla ukončena, ale přihlásí-li se ministr a člen vlády do diskuse, rozprava se znovu zahajuje. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec SL R. Richterek: Dávám pozměňovací návrh:

1. využít rezervy 3 mld. Kčs ke zvýšení nejnižších důchodů k datu 1. 3. 1991

2. Zavázat vládu k zajištění potřebných zdrojů pro případnou další valorizaci v roce 1991.

Co mě k tomuto návrhu vede? Já vím, že to vzbuzuje úsměv na tvářích, ale já se kontaktuji k důchodci, řada z vás také a někteří z vás se stydí v tomto parlamentě říci, jaká je situace mezi důchodci. Domnívám se, že 20 % obyvatelstva, což jsou důchodci, máme povinnost, vláda i Federální shromáždění, uspokojit, aby mohli krýt základní potřeby a tím je získat na naši stranu pro podporu federální i vládní politiky tak, jak jsme se společně této společnosti zavázali. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Technická poznámka. Poslanec Malý.

Poslanec SL M. Malý: Chtěl bych požádat předřečníka, nejsem totiž ekonom, jestli by byl schopen tomuto plánu vysvětlit a tím pádem i mně, kde na to vezmeme?

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Poslanec Prokop.

Poslanec SN M. Prokop: Chtěl jsem jenom upřesnit k tomu, jak pan ministr odpovídal na mé vystoupení. Domnívám se, že řadu věcí z tohoto jsem vůbec nemínil. Považuji za nutné pouze zdůraznit, že se mi jednalo o vypracování optimalizačního projektu, což považuji za matematickou úvahu, proto se také domnívám, že graf na návrhu zákona byl předložen, a na rozdíl od pana ministra se nedomnívám, že tak, jak to bylo předloženo, je to optimální varianta. Jsem přesvědčen o tom, že finanční prostředky jsou omezeny, a vůbec mi nejde o to, abychom brali někde nějaké jiné. Jde jenom o to, že rozdělení tak, jak bylo navrženo, nepovažuji - a domnívám se, že ne pouze já, ale celá řada poslanců - za optimální. Nic víc.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Poslanec Stome, potom dostane slovo pan ministr.

Poslanec SN K. Stome: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, já mám jen určitou pochybnost o vazbě mezi náklady na minimální mzdy, jak byly včera určeny v generální dohodě tripartitní, a vazbou na zvýšení těchto důchodů.

Rád bych se zeptal pana ministra, zda při návrhu tohoto zákona uvažovala vláda o tom, že životní náklady díky stanovení minimální mzdy se zvýší pro celou populaci nebo zda toto zůstane bez vlivu. A pokud by se měly zvýšit, zda při zpracovávání tohoto návrhu vláda počítala s tím, že bude stanovena minimální mzda, že tedy bude třeba na mzdu něco doplácet, a zda uvažovala tu částku, která byla uvedena v tripartitní dohodě, nebo částku jinou. To totiž z toho důvodu, že kdyby se to ovlivňovalo, tak potom se musíme zeptat, zda tento návrh na zvýšení důchodů je dostatečný s ohledem na případné vlivy stanovené minimální mzdy, která by v podstatě nebyla pokryta ani prací, ani ničím jiným, ale jeví se jako administrativní opatření, v tom nejhorším výkladu. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Hlásí se ještě někdo do diskuse? (Nikdo.) Pan ministr Miller má slovo.

Ministr práce a sociálních věci ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, pan poslanec Richterek mě upozornil, že možnost získat statistické údaje je. Samozřejmě, že ji znám. On je s tím ještě větší problém. Liberalizace cen nepůsobí vždy stejně. Já třeba mám zde takové údaje, které jsou předběžné indexy spotřebitelských cen za vybraná města k 15. lednu a už tady podle měst jsou velice vážné rozdíly. Souhlasím ovšem s vámi, že jsou až 30 dní. Ale my přece neříkáme, že toto zvýšení je poslední. A také netvrdíme - a já nevím, jak pan poslanec na to přišel - že by tyto ceny měly platit třeba po celé čtvrtletí. Já jsem si všiml, že některé ceny šly dolů, některé opět půjdou nahoru. Je to tedy otázka odhadu. Jestliže jsme to odhadli tímto způsobem, ve druhém čtvrtletí odhadneme více. Rozdíl, který tady byl, přizpůsobujeme buď početně nebo budeme muset odhadnout. Já jsem vám přece řekl, že můžeme toto opatření udělat pouze jednou za tři měsíce. Ale jestliže by velmi výrazně se měly zvyšovat ceny na trhu, museli bychom to udělat s určitým avansem. To jsme se domnívali, že tady bude. Zřejmě jsme to nedocenili, ale musíte si uvědomit, že skutečné působení cen budeme mít až po 10. 2. 1991. Dříve ho nedostaneme od Federálního statistického úřadu.

Pokud se týká minimální mzdy, vláda k otázce minimální mzdy zaujala poněkud jiné stanovisko. Minimální mzdu jsme navrhovali ve výši 1 850 Kčs. Návaznost na jediný zdroj příjmů, pokud je to důchod, zde byla.

Jestliže si vezmete 1 850 Kčs, průměrně, 18 - 20 % zdanění a 1 440 Kčs plus kompenzační příspěvek, pak po odečtení zdanění od minimální mzdy je tento rozdíl pouze 20 Kčs, takže návaznost zde je.

Jiná otázka je, jaký postoj měli včera ti, kteří jsou členy rady hospodářské a sociální dohody, zaujmout, jestliže obě vlády, česká i slovenská, souhlasily s výši minimální mzdy 2 000 Kčs.

Situace nebyla jednoduchá a jestliže si uvědomíme, že minimální mzda bude až od 1. 2. 1991, myslím, že dopad není tak vážný. Musíme si ovšem říci, že jisté náklady tam budou - přibližně asi přes 1,5 miliardy, a to zvýšení minimální mzdy. Koho se to bude týkat? Nejméně kvalifikované práce. Znamená to, že od doby působení minimální mzdy nebude v Československu nikdo, kdo by bral méně než

2 000 Kčs jako minimální mzdu.

Odbory nebyly schopny pochopit a nebyli jsme schopni přesvědčit ani naše partnery ve vládách, že minimální mzda není výrazem kvalitního ocenění práce, ale že to je sociální institut. Domnívám se, že v situaci, která tam včera vznikla, to bylo jediné rozumné řešení. Nicméně souhlasím s panem Stomem, že v současnosti je minimální mzda vyšší než jediný zdroj příjmu, ale nemyslím si, že je to rozdíl velký - je to asi 200 Kčs.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Dále se o slovo hlásí pan poslanec Roman.

Poslanec SN L. Roman: Vážené kolegyne, vážení kolegovia, pán minister hovoril, že v § 9 môže dôjsť k zvýšeniu najskôr po troch mesiacoch, keď budú splnené podmienky a podmieňoval to tým, že súčasný technický stav je nedostačujúci a finančné prostriedky nie sú; ja sa pokúsim dotknúť rozpočtu federácie na rok 1991, a to určitých položiek. Tak napr. na investičné prostriedky na Kanceláriu prezidenta republiky to predstavuje 51,6 mil. Kč, na Kanceláriu Federálneho zhromaždenia 48,8 mil. Kčs, na Úrad predsedníctva vlády 15,8 mil. Kčs a na investičné prostriedky pre Ministerstvo práce a sociálnych veci to predstavuje 2,7 mil. Kčs. Skúsme sa nad tým zamyslieť. Okrem toho by som sa chcel dotknúť i tempa samotnej ekonomickej reformy. Robme to tak, aby sme stačili spoločnosť nielen reformovať, ale aj udržať sociálny zmien, aby sme radikálne neznižovali určitú vrstvu občanov pod hranicu chudoby. Zrejme s tým aj rátal federálny rozpočet, keď stanovil ako účelovú rezervu na nepredvídaný ekonomický vývoj v národnom hospodárstve sumu 4,2 miliardy Kčs. Pokiaľ je možné, snažme sa to riešiť tak, aby sme mohli naplniť scenár ekonomickej reformy, ale by to na druhej strane nebolo na úkor najslabších vrstiev obyvateľstva.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Přeje si ještě někdo slovo? (Nikdo se nehlásil.) Přeje si reagovat pan ministr? (Ne.) Myslím, že to není třeba. Prosím zpravodajky, aby zaujaly stanovisko.

Společná zpravodajka výborů SN poslankyně S. Matochová: Charakter pozměňovacího návrhu má vystoupení pana poslance Žáčka, který vyžaduje značné percentuální zvýšení u všech položek, které se vyskytují v návrhu zákona. Dále je to návrh pana Poslance Romana k § 9 a návrh pana poslance Richterka na rozpuštění rezervy 3 miliard Kčs.

Prosila bych, aby všichni, kteří tyto návrh podali, si uvědomili jejich reálnost a v případě, že by nebyli ochotni je stáhnout, muselo by se o nich nechat hlasovat.

Společná zpravodajka výborů SL poslankyně M. Nazari-Buřivalová: Musím souhlasit s paní poslankyní Matochovou, aby poslanci zvážili své pozměňovací návrhy po té, co pan ministr Miller znovu vysvětlil celou situaci. Pokud na nich budou trvat, musíme o nich hlasovat.