Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Za prvé bývalé nomenklaturní kádry, za druhé lidé, kteří pracovali přes důchodový věk, aby dosáhli zvýšení důchodu, za třetí pracovníci v některých obtížných povoláních, včetně už citovaných horníků.

Domnívám se, že nechuť zvýšit důchody i této nejvyšší skupině v zásadě vyplývá právě z oné první množiny, to znamená nomenklaturních kádrů. Nevidím ovšem důvod, proč by právě lidé tohoto typu, to znamená lidé, jejichž minulý výkon byl mírně řečeno značně sporný, měli být i nadále do těchto vysokých důchodových skupin zařazeni.

V řadě případů dokonce nevidím ani důvod, proč jsou na svobodě, protože u řady z nich by podle zákonů v tě době platných, nikoliv podle zákonů s retroaktivním působením, bylo možno oprávněně postihovat buď pro zneužívání pravomoci veřejného činitele, rozkrádání majetku, v tehdy socialistickém vlastnictví, a podobné delikty.

Ale nyní mluvím o zájmu oněch zbývajících dvou skupin. Máme-li prosazovat denivelizaci v mzdové oblasti, je to náš společný zájem, který mluví proti egalitářské tendenci majetkové a příjmové, což bychom měli prosazovat se stejným důrazem i v oblasti důchodové, to znamená v oblasti diferenciace pracovní zásluhovosti. Uvědomme si, že zavedení stropu 3 800 Kčs by při daném tempu inflace mohla znamenat, že by maximální důchod stal velice brzy důchodem minimálním. Proto vítám ujištění pana ministra, že tento strop bude při další indexaci důchodů zrušen a že dojde k tomu, co dnes bude znít jako Sibylino proroctví, že jednoho krásného dne opět v tomto parlamentu zavedeme i vysoké osobní důchody, s tím rozdílem, že tyto osobní důchody budou poskytovány za skutečně celoživotní zásluhy.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Zemanovi. Slovo má poslanec Jansta.

Poslanec SL M. Jansta: Vážené Federální shromáždění, v podstatě jsem chtěl říci - jen ne takovými slovy - totéž, co poslanec Zeman. Chtěl bych položit dotaz panu ministrovi, kdy počítá se zrušením horní hranice 3 800 Kčs. Učím na vysoké škole a tato hranice se dotýká zejména některých vysokoškolských učitelů, kteří přesluhovali. Myslím, že podle principu zásluhovosti by měli mít nárok na to, aby i tento důchod byl valorizován. Mluvilo se o tom, že budou valorizovány všechny důchody. Jinak se naprosto připojuji k vystoupení poslance Zemana.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Janstovi. Slovo má poslanec Roman, připraví se poslanec Lacina.

Poslanec SL L. Roman: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne poslankyne, vážení kolegovia poslanci, vážení hostia, hlásime sa k pojmu kapitálu, otvárame priestor podnikaniu, konštituujeme nový politický, ekonomický a právny poriadok, hľadáme spravodlivosť, odškodňujeme krivdy spáchané totalitou. Plne s tým súhlasím. Nepodliehajme však eufórii. Špekulanti rastú ako huby v daždi, daňové berné úrady nefungujú, chudobní sa stávajú chudobnejšími a bohatí bohatšími, životné náklady rastú omnoho rýchlejšie, ako sa predpokladalo.

Nedelím ľudí na triedy a nevolám po triednom boji. Uchádzam sa však o spravodlivé občianske spoločenstvo. Každý musí mať možnosť plne rozvíjať bytostné sily a realizovať potenciál svojej osobnosti. Každý si však musí byť vedomý, že je sám sebe subjektom starostlivosti o seba. Každý sa však musí zdržovať príliš sebeckých záujmov i prispôsobiť svoje požiadavky i občianskemu národnému i štátnemu celku. Kapitál musí byť užitočný všade tam, kde pôjde o usilovnú a tvorivú prácu.

Musíme postaviť pred spoločnosť i zásady zodpovednosti za všetkých občanov tohto štátu. Sociálne cítenie sa musí stať ich čestnou povinnosťou. Každá spoločnosť má silných i slabých a pritom každý má právo na dôstojný ľudský život. Slabí nesmú zostať osamotení, nesmú ani cítiť, že spoločnosť sa reformuje na ich úkor.

Preto je mi nepochopiteľné, že ministerstvo práce a sociálnych vecí v § 9 predloženého vládneho návrhu zákona o zvyšovaní dôchodkov si dáva poistku, že k opätovnému zvýšeniu dôchodkov môže dôjsť najneskôr po uplynutí 3 mesiacov od posledného zvýšenia dôchodkov, keď od tohto posledného zvýšenia činí rast životných nákladov aspoň 10 %, alebo rast priemerných miezd 5 %. Keď nie je stanovený termín, do kedy musí dôjsť k opätovnému zvýšeniu dôchodkov a keď budú splnené zhora uvedené podmienky, ako budú zabezpečené oprávnené práva a záujmy dôchodcov?

Vážené kolegyne, vážení kolegovia, vážený pán minister, nedívajme sa, prosím, na problematiku reformy a sociálneho zmieru cez svoje príjmy. Preto navrhujem pozmeňovací návrh. V § 9 zmeniť to, čo tam je, takto: "Dôchodky uvedené v § 1 sa opätovne zvýšia, ak od posledného zvýšenia činí rast životných nákladov aspoň 10 %, alebo rast priemernej mzdy aspoň 5 %. Ku zvýšeniu dôjde najneskôr do 3 mesiacov od splnenia tých podmienok s tým, že sa od zvýšenia dôchodkov premietne reálny rast životných nákladov, ale rast priemernej mzdy". Ďakujem za pozornosť.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nechte, pane poslanče, pozměňovací návrh tady, abychom o něm mohli hlasovat. Slovo má poslanec Lacina. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do diskuse? Poslanec Hanák.

Poslanec SL J. Lacina: Pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, mám jeden dotaz na pana ministra Millera, ale než ho přednesu, dovolte mi několika slovy vyjádřit své pocity. Mám stejné pocity, jako přednesl poslanec Prokop, totiž, že současným návrhem zákona o zvyšování důchodů se snažíme řešit velmi vážnou situaci, u velkého počtu důchodců kritickou, nebo-li existenční situaci, zejména ve větších městech, která je důsledkem uskutečňování nezbytných opatření způsobených bývalým stavem našeho hospodářství a zaviněných vládnoucí stranou během minulých desetiletí. Tímto návrhem se dostáváme do velmi delikátní situace, kdy se na jedné straně snažíme řešit kritickou situaci, ale současně poskytujeme další odměny těm, kteří ji vyvolali, to je těm, kteří v tomto státě vládli téměř do roku 1990, odcházeli spokojeně do důchodu s nejvyššími částkami.

Chápu, že tuto situaci není možné nejen s ohledem na mezinárodní závazky našeho státu řešit obecnou právní normou. Nemohu si však při této příležitosti odpustit - a to nejen podle osobního přesvědčení, ale i na základě přesvědčení velké části mých voličů - aspoň morálně odsoudit tento stav.

A nyní k dotazu. Podle sdělení v expozé pana ministra Millera bylo řečeno, že důchody nad 3 800 Kčs se nezvyšují. Ovšem domnívám se, že z dikce odstavce 2 § 5 je tato situace trochu jiná. Pak by stav byl trochu kontraverzní. Prosím o odpověď. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Hanák. Připraví se poslanec Sokol.

Poslanec SL S. Hanák: Vážené Federální shromáždění, plně podporuji návrh zákona, jak byl podán. Dovolte mi, abych přednesl podnět pro pana ministra Millera. Jde mi o poměrně úzkou skupinu žen, a tudíž by to neměl být finančně velký problém, které nikdy ve svém životě nemohly být zaměstnány, protože se musely celoživotně a celodenně starat o své velmi těžce postižené děti, postižené tak, že byly společensky nezařaditelné. Domnívám se, že těmto ženám je potřeba přiznat tuto činnost jako činnost pracovní. Je třeba si také uvědomit, že tyto ženy společnosti ušetřily obrovské množství peněz tím, že nežádaly umístění dětí do azylových ústavů a velmi trpělivě a s velkou láskou se o ně staraly.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Hanákovi, slovo má poslanec Sokol.

Místopředseda SN J. Sokol: Vážený pane předsedo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych reagovat na vystoupení poslance Romana. S řadou jeho vývodů je jistě možné souhlasit, nicméně bych ho chtěl upozornit, že tady o tom mluvil z věcného hlediska zbytečné. Díky tomu, že jsme přijali kompetenční rozdělení, tak jak jsme je přijali, nezbývá dnes Federálnímu shromáždění než s větším či menším znepokojením přihlížet k tomu, co dělají národní ministerstva. Je důležité si uvědomit právě tuto souvislost mezi špatně zvolenými kompetencemi a jejich určitými důsledky. Děkuji vám.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Sokolovi. Ptám se poslanců, zda se ještě někdo hlásí do diskuse k tomuto bodu? Slovo má poslanec Richterek.

Poslanec SL R. Richterek: Vážené Federální shromáždění, jako člen výboru pro plán a rozpočet se také stavím za přijetí zákona o valorizaci důchodů a ve výboru jsem pro tento návrh zákona zvedl ruku. Přitom jsem si ovšem položil otázku, zda jsme se chovali při projednávání ve výboru pro plán a rozpočet zcela zodpovědně, především k důchodcům, kterých je 250 000, a kteří jsou v kategorii nejnižších důchodů. Osobně se domnívám, a prosil bych pana ministra Millera, aby nám tyto otázky vysvětlil, že vyměření nejnižších důchodů na hodnotu 1 440 a 2 400 Kčs vycházelo z růstu životních nákladů v roce 1990. Vycházelo se z průměrných hodnot kolem třiceti procent, které jsou uváděny v oficiálních statistikách. Ve skutečnosti je absolutní zvýšení na konci roku, resp. na začátku letošního roku daleko vyšší. Proto plně souhlasím se stanoviskem pana Kučery, že čísla a statistika jsou matoucí při posuzování těchto závažných otázek.

Leží mi na srdci především to, že v § 9 se uvádí, že další zvýšení a valorizace důchodů nastane nejdříve do tří měsíců od posledního zvýšení cen, resp. životních nákladů či průměrných výdělků. Pro toto hodnocení se mi vytrácí konec roku, dvanáctý měsíc, nebo - chcete-li - měsíc leden a únor, kdy dochází k nejvyššímu nárůstu cen základních potravin, což je to rozhodující, co naši důchodci potřebují. Nebude to postiženo ani v tomto § 9, protože časově se to vytrácí a bude se hodnotit zvýšení průměrných výdělků či průměrných cen od 1. března, jak je to uvedeno v posledním odstavci návrhu zákona.

Přesto, že v mnohém souhlasím s poslancem Zemanem, nemohu souhlasit s tím, že státní rozpočet na to v této fázi nemá. Možná že nemá, ale já se ptám - předpokládám, že k další valorizaci podle stávajícího návrhu zákona dojde - kde státní rozpočet vezme na valorizaci důchodů od 1. 6. nebo od 1. 7. 1991? Problematika je stejná, neměli bychom tedy ztrácet čas a měli bychom problémy řešit.

Pokud mi tuto otázku pan ministr Miller nevysvětlí, předložím pozměňovací návrhy a prosil bych pana předsedajícího, aby mi to umožnil.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Hovořit bude poslanec Sláma.

Poslanec SN V. Sláma: Pane předsedo, pane předsedající, vážené dámy a pánové, milí hosté, mám jen jeden dotaz. Spousta lidi se mě ptá v mém volebním obvodě na to, jestli ještě stále vyplácíme tzv. osobní důchody. Pan ministr nám minule řekl, že tyto důchody se už nevyplácejí. Podle informací od naší poštovní doručovatelky to však vypadá tak, že název "osobní důchody" byl zrušen, ale peníze se vyplácejí dále. Prosil bych pana ministra, aby mi řekl, jestli tomu tak je. Údajně byly tyto důchody přiznávány ještě v dubnu 1990.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Ptám se poslanců, zda se ještě někdo hlásí do diskuse? Slovo má poslanec Kakačka.

Poslanec SL J. Kakačka: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, súhlasím s tým, čo tu povedal poslanec Zeman. Avšak ako k tomu pristupoval výbor pre plán a rozpočet, keď nebral do úvahy zákon č. 100/1988 Zb.?

Nepozreli sme sa na to, komu boli upravované dôchodky po XVII. zjazde Komunistickej strany Československa. Keby som bol na takom mieste, aby som do toho mohol hovoriť, zvýšil by som dôchodky o 8 % a 5 % tým, ktorí majú dôchodky najnižšie, to znamená dôchodky, priznané pred rokom 1978. Vyššie dôchodky by som zvýšil len o 4 % - 5 %, alebo vôbec.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Ještě se někdo hlásí do diskuse? Slovo má poslanec Pohanka.

Poslanec SL M. Pohanka: Rád bych se obrátil na pana ministra Millera se žádosti, aby mi blíže vysvětlil oněch 8 %, o které - pokud tomu správně rozumím - mají být zvýšeny důchody s ohledem na zvýšeně životní náklady za dobu (podle odstavce 2 § 2) pravděpodobně od 1. října 1990 do konce února 1991, čili za posledních pět měsíců. Já se obávám, že zvýšení cen za tu dobu bude podstatně vyšší a zejména ve spotřebním koši, který má pro důchodce životní důležitost. Včera jsem se dočetl, že proti prosinci stouply ceny potravin asi o 30 %, že cena plnotučného mléka má být zvýšena od 1. února tuším na 7, 50 Kčs za 1 litr, což je zvýšení více než dvojnásobné. Tyto prudce se zvyšující ceny za nejposlednější dobu se dotýkají zejména důchodců, protože ti si průmyslové výrobky a ošacení už příliš kupovat nebudou.

Prosím tedy, aby mi to bylo vysvětleno, jakým způsobem se došlo k navrhovaným 8 % a jestli odpovídají této realitě životní náklady důchodců s ohledem na jejich specifičnost. Rád bych také věděl, jestli je možné toto procento zvýšit. Toto procento zůstane zřejmě rozhodující i pro budoucnost, poněvadž od 1. března 1991, kdy bude možné další zvýšení, se bude vycházet ze stavu, který byl ke konci února (podle § 9). Pak už by se to stahovat nemohlo.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do diskuse? (Ne.) Není tomu tak. Prohlašuji rozpravu za ukončenou. Ptám se pana ministra Millera, zda si přeje slovo. Myslím, že si ho přát musí, protože na něj byla vznesena řada otázek.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, ano, já si slovo přeji, a to zejména proto, že s řadou věcí, které zde byly uváděny, nemohu souhlasit.

Nesouhlasím s poslancem Prokopem, nesouhlasím s poslancem Kučerou. Některé věci dokážu na místě. Pokud se jedná o některé návrhy, které tady zazněly, na 50 % nebo 40 % zvýšení, chtěl bych upozornit, že jsem v tomto Federální shromáždění při projednávání státního rozpočtu velmi důrazně řekl, že Federální shromáždění na sebe bere velkou odpovědnost. Oznámil jsem jednoznačně, stejně jako jsem to udělal ve federální vládě, že na celou řadu opatření nebudou ve státním rozpočtu prostředky.

Všichni jste to věděli a nepamatuji se, že by zde někdo se státním rozpočtem nesouhlasil - nebo pokud někdo ano, tak to vás bylo velice málo. Ta zodpovědnost je ne na federální vládě, ale i na vás. A myslím si, že velice rychle dojdeme k dalšímu problému při projednávání záchranné sociální sítě, protože na to nemáme vytvořeny dostatečné prostředky.

Pokud se týká pana poslance Prokopa a pana poslance Kučery - byl jsem velice překvapen, že kalkulačka je nejvhodnější nástroj, kterým lze zjistit, zda-li výše důchodů je spravedlivá, či nikoliv. Bylo zde řečeno panem poslancem Prokopem, že začínáme realizovat ekonomickou reformu. My ji začínáme nejenom realizovat, my ji začínáme také pociťovat. Samozřejmě, že nejsprávnější způsob zvýšení důchodů by jistě byl přepočet všech důchodů podle nových předpisů, platných od října 1988 s tím, že výdělky, z nichž jsou důchody vyměřovány, by byly indexovány růstem průměrné mzdy. Takový postup by však byl v současně době technicky velmi náročný a znamenal by pro některé důchodce místo zvýšení jejich důchodů, jejich snížení. Zejména důchody přiznané s podprůměrných výdělků by prakticky nebyly vůbec zvyšovány, neboť v minulosti poskytované pevnými částkami preferovalo tyto nižší důchody.

Tak např. důchod vyměřený v roce 1980 z výdělku 1 500 Kčs ve výši 1 035 Kčs bude od března 1991 vyplácen ve výši 1 425 Kčs. Kdyby byl tento výdělek zvýšen o 22 %, jak to odpovídá růstu průměrné mzdy v letech 1980 - 1990 byl vyměřen nyní, činil by od března 1991 pouze 1 416 Kčs. To je důkaz, jak ošidné je operovat s průměry. Je třeba vidět celou strukturu rozložení důchodů. Přepočet všech důchodů podle nových předpisů by tak preferoval důchody přiznané z vysoce nadprůměrných výdělků. Je otázka, zda by takový postup byl v současně době optimální. Domnívám se, že předložený návrh, podle něhož se důchody zvýší degresivně o více než 30 % nynějších důchodů až po nulové zvýšení nejvyšších důchodů je v rámci vynaložených prostředků daleko přijatelnější. Je třeba si rovněž uvědomit, že rozdíly mezi důchody z různých období nejsou dány jen rozdílnými předpisy, ale respektováním mzdového vývoje, ale i složením souboru důchodců podle pohlaví. Je známou skutečnosti, že průměrný výdělek žen je mnohem nižší než mužů a současně jejich věk je mnohem vyšší. Čím starší jsou proto důchody, tím více jsou mezi nimi zastoupeny nižší důchody žen, a tak je proto průměrná výše negativně ovlivňována. Samozřejmě bych vás chtěl ujistit, že i v budoucnu se budeme snažit o snižování těchto rozdílů.

Pan poslanec Kučera zde také operoval s některými čísly, které nejsou pravdivé. Skutečně se zvyšují důchody - ty nejnižší - o procentuální částky, a to značně. Důchody, které byly přiznány ve výši 600 Kčs - rok přiznání 1978 - se v procentech zvyšují o 32 %, důchody 800 Kčs v roce 1978 o 24 % atd. Částka 190 Kčs se po zvýšení skutečně týká asi 60 % důchodů. Je to pravda, je to poněkud nivelizační prvek, ale není to tak absurdní většina z 90 %. S těmi čísly je třeba zacházet opatrně.

Pokud se týká grafu, jde opět o jeho neporozumění. Ty důchody i roky přiznání se skutečně střetly někdy kolem roku 1988 - 1989. Ale to žluté nad tím, to je rozdíl, který vznikl mezi těmito důchody a novými důchody po roce 1988. Kdybychom chtěli tyto důchody ihned vyrovnat, potřebovali bychom na to částku asi 10 miliard korun. Tak tedy nemůžeme přistupovat k žádné novelizaci.

Pokud se týká procentního zvýšení - zvýšení důchodců je odvozeno z růstu mezd, přičemž na loňský rok připadá zohlednění 3 % růstu a na počátek letošního roku 5 % růstu, což je v souladu se záměry usměrňování mzdového vývoje. Pokud bychom zvyšovali důchody méně než o 8 %, nepokryli bychom mzdový růst ani za jeden a čtvrt roku, který se týká všech důchodců.

O částku odpovídající tomuto procentu budou zvyšovány i důchody přiznané koncem roku 1988 a v roce 1989, tedy důchody, na jejichž výši se již neprojevil ani mzdový nárůst v těchto letech. Je třeba si uvědomit, ze ani u důchodů z těchto let se nejedná pouze o vysoké důchody, které získaly změnou zákona z roku 1988, ale že i nadále jsou zde zastoupeny důchodci s důchodem vyměřeným z podprůměrných mezd. Nižší než 8 % zvýšení by proto neodpovídalo záměrům, které tato úprava sleduje.

O částku odpovídající tomuto procentu budou zvyšovány i důchody přiznané koncem roku 1988 a v roce 1989, tedy důchody, na jejichž výši se již neprojevil ani mzdový nárůst v těchto letech. Je třeba si uvědomit, že ani u důchodů z těchto let se nejedná pouze o vysoké důchody, které získaly změnou zákona z roku 1988, ale že i nadále jsou zde zastoupeny důchodci s důchodem vyměřeným z podprůměrných mezd. Nižší než 8 % zvýšení by proto neodpovídalo záměrům, které tato úprava sleduje. Výraznější diferenciace ve zvýšení starších důchodů by skutečně byla účelná, neboť tyto důchody nadále zaostávají za současnou úrovní důchodů a navrhovaná diferenciace toto zaostávání snižuje jen nepatrně. Účelně by bylo i přednostní vyrovnání úrovní důchodů z různých let a teprve následné zavedení valorizace důchodů. Máme na to ale prostředky? Kdybychom na to prostředky měli a někdo o nich věděl, tak bych byl velice rád. Budeme je potřebovat na záchranu sociálních sítí. Máme v zájmu odstranění jednoho problému, vytvářet problém nový tím, že nové důchody budeme valorizovat až na to zbudou prostředky po vyrovnání starých důchodů?

Předložený návrh vychází z potřeby reagovat na zvýšení cenové úrovně, která se dotýká všech. Proto se i tato reakce musí dotýkat v zásadě všech. Řešení problematiky starých důchodů, s nímž se naše důchodové zabezpečení potýká již desetiletí, se přitom nezříkáme. Ale znovu upozorňuji, potřebovali bychom na to skutečně 10 miliard korun. Jestliže chceme pro tento rok valorizovat, tak státní rozpočty počítají s částkou 10 miliard korun. Což přes 7 miliard korun si vyžádá jenom toto zvýšení, zbývají nám 3 miliardy. Ty 3 miliardy zbývají na dva další kroky, které chceme uskutečnit někdy v červenci, listopadu. Na výhodnější procentní zvýšení starších důchodů, např. o 6 %, místo navrhovaných 3 %, by bylo zapotřebí dalších cca 1,6 miliard korun, čímž bychom vyčerpali prakticky všechnu rezervu, se kterou počítáme na další valorizaci. Pokud se týká částky 3 800 Kčs, tam je situace poněkud komplikovaná. Tím, že jsme nevalorizovali tuto částku, podařilo se nám poněkud se přiblížit mezi tyto úrovně. Samozřejmě víme, že je to neudržitelná situace, při třetím kroku, nejpozději od roku 1992 uvažujeme také s valorizováním těchto částek.