Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Druhá část zákona totiž obsahuje základní zásady pravidelného přizpůsobování důchodů růstu mezd a životních nákladů jako trvalé principy důchodového zabezpečení.

Jako společná zpravodajka výborů Sněmovny doporučuji sněmovně předložený návrh (tisk 424) k projednání a schválení včetně návrhů společné zpravodajky výborů Sněmovny národů. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Za výbory Sněmovny národů vystoupí jako společná zpravodajka poslankyně Soňa Matochová, členka ústavně právního výboru.

Společná zpravodajka výborů SN poslankyně S. Matochová: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, jako zpravodajka výborů Sněmovny národů bych vás chtěla seznámit s výsledky projednávání návrhu zákona ve výborech Federálního shromáždění. Předložený návrh zákona upravuje podmínky a způsob zvyšování důchodů starobních, invalidních, částečně invalidních, za výsluhu let, vdovských a sirotčích. Jedná se tedy o důchody obligatorní, u nichž nárok na zvýšení důchodu vzniká přímo v zákoně a jedná se o dávky opakující.

Právní úprava zvýšení těchto důchodů je provedena přímo zákonem. To je v souladu s novelou ústavního zákona č. 143/1968 Sb., tedy kompetenčního zákona, který svěřuje v článku 22 zákonnou úpravu nemocenského a důchodového zabezpečení do působnosti federace. Za těchto podmínek je tedy navrhovaná právní úprava formou zákona jedině možnou a ve své podstatě omezuje tzv. delegované zákonodárství.

Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro plán a rozpočet, výboru ústavně právnímu a výboru sociálnímu a kulturnímu a dále byl projednán ve výborech Slovenské národní rady, a to ve výboru ústavně právním, výboru sociálním a zdravotním na schůzi 23.1., a to bez připomínek, jen s některými doporučeními. A byl projednán v České národní radě 24.1. 1991 rovněž bez připomínek.

Z přijatých usnesení výborů vyplývají určité změny a doporučení. Jedná se o usnesení výboru sociálního a kulturního, které též zahrnuje připomínku výboru ústavně právního.

Pokud jde o změny, jedna z nich je věcného charakteru a dvě legislativně technického. Drobná věcná změna se týká § 9, kde se v prvním řádku doplňuje za slovo "opětovně" slova "a neprodleně". § 9 bude tedy znít:

"Důchody uvedené v § 1 se opětovně a neprodleně zvýší, nejdříve však po uplynutí tří měsíců od posledního zvýšení důchodů, jestliže od tohoto zvýšení činí růst životních nákladů aspoň 10 % nebo růst průměrné mzdy alespoň 5 %."

Smyslem tohoto zpřesnění je vyjádřit a zdůraznit, že pokud dojde k jedné z alternativně uvedených podmínek, musí vláda po uplynutí tří měsíců ihned, tedy neprodleně, důchody valorizovat.

Legislativně technická připomínka se týká § 2 odstavec 7, kde se doplní za slovo "starobní" odkaz, který zní v poznámce pod čarou: "§ 3 nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu".

Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, totiž neupravuje souběh příjmů ze starobního důchodu z výdělků, a proto je nutno poukázat na předpis, který tuto problematiku upravuje.

Další legislativně technická změna se týká nového § 12, který se vloží za § 11, původní, a bude znít:

"Zrušuje se § 160 zákona č. 100 z roku 1988 Sb., o sociálním zabezpečení ve znění zákona č. 110 z roku 1990 Sb."

Dále se dosavadní § 12 označí jako § 13. Toto ustanovení bylo nutno zpracovat v návaznosti na přijetí novely kompetenčního zákona. Původní § 160 zákona o sociálním zabezpečení upravil pravomoc vlády stanovit nařízení, podmínky a způsob pravidelného zvyšování důchodů se zřetelem na růst mezd a jiných pracovních příjmů. Je totiž nezbytné, aby v zásadních otázkách důchodového zabezpečení byla zachována jednotná právní úprava. Odchylka právní úpravy v České republice a Slovenské republice by vyvolala nesmírně složité administrativní úkony.

Ve znění usnesení výboru sociálního a kulturního a výboru ústavně právního je též obsaženo jedno doporučení, kdy tyto výbory požadují, aby vláda České a Slovenské Federativní Republiky vytvořila podmínky pro zabezpečení Úřadu důchodového zabezpečení moderní technikou a podmínky k finančnímu zabezpečení a modernizaci České a Slovenské správy sociálního zabezpečení.

Závěrem mi dovolte doporučit vám předložený návrh zákona ke schválení v předloženém znění. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji paní poslankyni Matochové. Písemně se do rozpravy zatím přihlásili tři poslanci. Prosím tedy o další přihlášky. Jako první vystoupí poslanec Prokop.

Poslanec SN M. Prokop: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že v tuto chvíli není v sále jediný poslanec, který by si neuvědomoval význam vládního návrhu zákona o zvyšování důchodů (tisk 424). Tento zákon je jednoznačně instrumentem, který má ve svých důsledcích zmírnit sociální dopady liberalizace cen a dalších následujících kroků radikální ekonomické reformy, kterou začínáme v tomto roce konkrétně realizovat.

Tak, jako je včerejší podepsání Generální dohody mezi zaměstnavateli, odbory a vládami, podle mého názoru, krokem k realizaci sociální politiky ve sféře produktivního obyvatelstva, je tento zákon obdobou pro vrstvu sociálně z nejpotřebnějších, pro důchodce.

Zdálo by se tedy na první pohled, že není žádný reálný důvod otvírat diskusi k tématu tak jednoznačnému. Musím však, bohužel, konstatovat, že se mně téma nejeví zdaleka tak jednoznačné, abych pro schválení zákona zvedl ruku, aniž bych se alespoň nezmínil stručně o dvou druzích problémů, na které jsme při projednávání návrhu zákona ve výborech i v poslaneckých klubech narazili.

První okruh problémů se týká vlastního merita věci, tedy valorizace důchodů. V § 2 odstavec 1 a 2 se uvádí procentní zvýšení důchodů tak, že všechny důchody přiznané do konce roku 1991 se od března zvyšují o 8 % a dále pak k těmto paušálním 8 % se přičítají pro důchody přiznané v dřívějších letech další procenta od 3 do 11 % v závislosti na době přiznání důchodu.

V důvodové zprávě je uvedeno, a pan ministr při zdůvodňování zákona tady ve sněmovnách rovněž uvedl, že tímto způsobem zákon výrazněji zvyšuje starší důchody, vyměřené z nižších nominálních mezd v těchto dřívějších letech.

Dále je zde uvedeno, že hraniční roky pro diferenciaci procent dalších zvýšení, tedy nad 8 %, byly stanoveny s přihlédnutím k vlivům minulých úprav na průměrnou výši důchodů přiznaných v jednotlivých obdobích a že bylo přihlédnuto i k ekonomickým možnostem, které neumožňují jednorázově odstranit rozdíly.

Mám za to, že toto tvrzení neodpovídá zcela realitě. Dovolil bych si obrátit vaši pozornost na poslední stránku tisku 424, kde najdete graf průměrných výší vyplácených starobních důchodů podle roku jejich přiznání. Když se na to podíváte, tak zjistíte, že na grafu jsou křivkami znázorněny tři, resp. čtyři úrovně průměrných důchodů proti jejich původní výši v době jejich přiznání, tedy mezi léty 1975 a 1990. Jedná se o úrovně před říjnem 1988, tedy zdola od nominální nejnižší křivky před říjnem 1988, před říjnem 1990, po říjnu 1990 a o navrhovanou úroveň po nynější valorizaci. Všimněte si, prosím, že jakkoliv rostla nominální hodnota průměrných důchodů podle roku jejich přiznání, tak, jak rostly nominální mzdy, z nichž byly důchody vypočteny, což ukazuje spodní křivka, byla postupná valorizace těchto důchodů tím nižší, čím nižší byla jejich nominální hodnota. Křivka spodní výše důchodů při přiznání se kolem roku 1988, tak, jak zde bylo uvedeno ve zprávě pana ministra, zhruba setkala s křivkami jednotlivých zvýšení důchodů, takže v této době byl rozdíl průměrných důchodů přiznaných v roce 1975 po třech zvýšeních naznačených v grafu a důchodů čerstvě přiznaných, tedy skutečně není příliš velký. Mezi rokem 1988 a 1989, jak z grafu zjistíte, a jak bylo zde také řečeno, došlo k prudkému růstu průměrných důchodů, podle grafu ovšem pouze díky vzrůstu nominální výše čerstvých, nově přiznaných důchodů.

Rozdíl mezi novými a dříve vyměřenými důchody i po jejich zvýšení se opět velmi zvětšil a jak z grafu zjistíte, křivka strmě stoupá vzhůru.

Dámy a pánové, s podivem jsem zjistil, že tento prudký růst rozdílů mezi důchody dříve a nově vyměřenými navrhovaná valorizace prakticky kopíruje, ačkoli v důvodové zprávě se tvrdí, že zvýhodňuje starodůchodce, tedy ty, jimž byl důchod vyměřen dříve.

V praxi to vypadá tak, že máme-li věřit grafu, a to samozřejmě věříme, že bude průměrný starobní důchod přiznaný v roce 1975 po zvýšení od března letošního roku po posledním navrhovaném zvýšení zhruba na úroveň nominálního průměrného důchodu přiznaného v roce 1988/89, zatímco tento nový důchod z roku 1988/89 bude po zvýšení od března letošního roku zhruba o 360 Kč vyšší než z roku 1975.

Dámy a pánové, domnívám se, že máme-li považovat valorizaci důchodů za instrument zmírňující sociální dopad současného cenového vzrůstu, měli bychom zmírňovat sociální dopad především u těch, kteří jsou nepotřebnější. Lidé, kteří byli v minulosti perzekuováni a mají důchody vyměřeny z nízkých mezd, zatímco ti, kteří odešli do důchodu loni nebo předloni, mají důchody nepoměrně vyšší.

Netvrdím, že všichni, kteří mají vysoké důchody, jsou bývalí nomenklaturní kádři a vím, že mezi nimi je řada lidí, dokonce možná většina těch, kteří si své penze zasloužili tvrdou a zodpovědnou prací. Nevolám rovněž po žádné novelizaci důchodů. Myslím jen, že snahou této společnosti by mělo být dosažení takové úrovně důchodů, pochopitelně v mezích možností, aby ten, kdo odešel do důchodu jako dobrý řidič v roce 1975 měl, nyní důchod zhruba stejný jako dobrý řidič, který odešel do důchodu loni. Vím, že tento ideální stav asi nebude možný nikdy, vím také, že objem finančních prostředků na valorizaci nebude omezen.

Myslím, že bychom se měli pečlivě zamýšlet nad tím, jak tyto prostředky rozdělí. Rozdělení tak, jak je navrhuje zákon č. 424, mně nepřipadá z hlediska sociální spravedlnosti správný a podle debat ve výborech i poslaneckých klubech jsem zjistil, že nejsem sám, komu nepřipadá toto rozdělení zcela správné.

Dámy a pánové, řekl jsme na začátku, že jsme při projednávání narazili na dva okruhy problémů. Druhý okruh, o němž se chci zmínit, se týká procesní stránky projednávání tohoto zákona. Předřečníky zde již bylo řečeno, že v kompetenčním zákonu, který jsme přijali na konci loňského roku, se federaci v oblasti sociální politiky přiznává pouze možnost zákonné úpravy. V praxi to totiž znamená, že chceme-li dosáhnout jednotné sociální politiky v celém státě, musíme přijímat zákon Federálního shromáždění i v případě, kdy se jedná o prováděcí právní normu, která měla dříve formu vládního nařízení nebo ministerské vyhlášky, a to je i případ tohoto zákona.

Minulý týden vydala slovenská vláda nařízení, které je svým obsahem a formou prakticky totožné s předloženým návrhem zákona a tento fakt staví Federální shromáždění opět do nezáviděníhodné polohy mnou již zde zmíněného mouřenína, který musí odhlasovat předložený návrh beze změny, prostě proto, že nemáme Ústavní soud, který by měl pravomoc změnit platnost některých správních norem, které by se mohly eventuálně dostat do rozporu.

Dámy a pánové, výše uvedená fakta a především oprávněný nárok důchodců v celém státě mne vedou k tomu, že budu hlasovat pro předložený návrh zákona, tisk 424, a to i přes výhrady, které jsem vůči němu vznesl.

Byl bych rád, aby až v průběhu tohoto roku přijde další valorizace, o které se pan ministr zmiňoval, a až bude podle § 10 předloženého zákona odstavce 3 schvalovat zvláštní zákon pro další zvyšování důchodů, aby navrhovatel předložil spravedlivější rozdělení částky, které státní rozpočet na takové zvýšení uvolní.

Dále bych byl rád, kdyby se do budoucna nesmyslné kompetenční spory, které se v některých oblastech bohužel opět objevují, nepromítaly alespoň do oblasti sociální a humanitární, jakou oblast důchodů bezesporu je. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Prokopovi. Slovo má poslanec Kučera.

Poslanec SL P. Kučera: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, jednoznačně bych chtěl podpořit slova poslance Prokopa, které přednesl před chvíli. I já při pohledu na předkládaný text zákona jsem si uvědomil velice rychle, že procenta, která jsou tam uvedena, jsou poněkud matoucí. Chválím záměr ministerstva, které jistě sledovalo tak, jak je to vyjádřeno procenty, finanční posílení těch kategorií důchodců, jímž byly důchody přiznávány v dřívější době. Nicméně vezmete-li si kalkulačku, zjistíte, že je to pouze hra s čísly, jaká si "kabal", která neodpovídá realitě.

K tomu, aby se projevilo zvýšení důchodů dříve přiznaných, by totiž rozpětí procentuální, muselo být naprosto jiné a větší. Tak se stane, že podle navrhovaného textu zákona i u nejvyššího zvýšení 11 %, to znamená u důchodů, které jsou přiznávány do 31. 12. 1978 z průměrného důchodu, který činí necelých 1 600 Kčs, by důchodce obdržel částku zhruba 176 Kčs. Tedy méně, než je absolutní částka, na kterou se pamatuje v návrhu zákona, protože tam v § 2 odstavec 6 se hovoří, že částka zvýšení důchodů činí nejméně 190 Kčs měsíčně, jde-li o důchody starobní, invalidní nebo za výsluhu let.

Jednoduchým přepočtem zjistíte, že naprostá většina důchodů bude zvýšena o absolutní částku 190 Kčs, nepromítne se tam diferenciace, která by měla být záměrem, je deklarována v textu zákona. Podobně jako poslanec Prokop, i já se domnívám, že nesplňuje ten účel, který sliboval text zákona. To se týká všech důchodů, které jsou až do té nejposlednější doby.

Přimlouvám se proto, protože jinak i já budu pro tento zákon hlasovat, chápu jeho potřebnost, nicméně i já apeluji na ministra Millera, aby při příštím návrhu zákona bylo bráno v úvahu, že bude potřeba, zejména starodůchodcům, zvýšit částku tak, aby se nám rozdíl mezi důchody nezvyšoval, ale snižoval. Nejde o záměr nivelizace, ale jde o to, aby důchody, které, jak to tady zdůraznil poslanec Prokop, byly přiznány za stejnou práci, byli srovnatelné.

Dovolte mi ještě jednu krátkou poznámku, kousnu do opravdu kyselého jablka.

Nejsem jistě sám, kdo při setkáních s voliči je konfrontován s faktem, že v minulosti byly důchody, a zejména důchody vysoké, přiznávány ne vždy jako výraz vyššího pracovního úsilí, jako výraz práce ve stižených pracovních podmínkách, ale v mnoha ohledech jsou dědictvím minulosti v tom smyslu, že je pobírají lidé, kteří měli výhody z minulého režimu. To je problematika velice složitá, nicméně bral bych ji jako příležitost k podnětu zde přítomnému panu ministrovi, abychom se aspoň pokusili tuto otázku do budoucna řešit. Málokdy jsem se setkal s tak kontroverzní problematikou, jak je v obci 3,5 miliónů našich důchodců pociťována nespravedlnost, která se z doby minulé přelévá do doby současné a mohla by se přelévat i do doby budoucí. Berte to tak jako podnět k tomu, abychom se touto problematikou zabývali s ohledem na kategorii našich potřebných spoluobčanů a abychom tuto problematiku kvalitně řešili.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Kučerovi, připraví se poslanec Zeman, nyní vystoupí poslanec Žáček.

Poslanec SL L. Žáček: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, poslanci, na základě připomínek voličů z poslaneckých klubů, dovoluji si předložit několik pozměňovacích návrhů:

§ 2 odstavec 1: o splátky důchodů splatné po 28. únoru 1991 se vyplácené důchody a přiznané do 31. prosince 1991 zvyšují o 20 %. Procento inflace od 1.1. do 28.2. 1991 bude vysoko překročeno a nepokryje 20 % zvýšení důchodů. Odhad jen za leden u inflace činí 50 až 55 %.

§ 2 odstavec 2: Do 31.12.1978 se přičítá dalších 5 %, u důchodů přiznaných od 1.1.1979 do 31.12.1985 další 4 %, u důchodů přiznaných od 1.1.1986 do 30.9.1988 další 3 %.

§ 3 odstavec 1: Upravit částku na 1 600 Kčs měsíčně a 2 600 Kčs měsíčně.

§ 4 odstavec 1: Totéž.

§ 5 odstavec 2: Upravit tak, že toto omezení se netýká horníků pracujících pod zemí a pracovníků rizikových povolání. Horníci OKR jsou značně pobouřeni, že valorizace je nějak míjí.

§ 14 odstavec 1: Ruší se redukce mzdy z částky nad 2 500 Kčs pro výpočet důchodu.

§ 14 odstavec 2: Pro výpočet nových důvodů se k výdělku za jednotlivé roky připočítávají procenta inflace v tom roce, který si důchodce zvolí. Tzn. například v roce 1983 byla inflace 6 %, v roce 1985 4 % atd. - aby se toto připočítávalo k výdělku pro nové důchodce.

Teď někdo položí otázku, kde na to vzít? Je možno snížit částku plánovaného přebytku rozpočtu republik. Použít části příjmů z malé i velké privatizace. Rovněž tak ze zrušených dotací. Je možno snížit náklady na ekonomické uprchlíky, kteří nás v roce 1991 čekají a kteří nás neminou. Jsou to cizí státní příslušníci, kteří se nikdy nepodíleli na tvorbě našeho národního důchodu. Jsem pro to, abychom přijímali jen uprchlíky politické. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslancovi Žáčkovi, vystoupí poslanec Zeman, připraví se poslanec Jansta.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, obávám se, že můj diskusní příspěvek bude ve značném rozporu s předřečníkem. To proto, že se domnívám, že je nejjednodušší licitovat o velikosti tu rodičovského přídavku a tu vyššího důchodu, i když na to státní rozpočet nemá. Jde mi spíš o poctivost hry, a proto mi dovolte dvě poznámky, z nichž obě se vztahují ke komentáři k tomuto zákonu s tím, že pro něj budu hlasovat.

První směřuje k tomu, že zde mluvíme o valorizací důchodů, tedy o tom, že by se měla úroveň důchodů postupně zhodnocovat a přibližovat dynamice mezd. Jde v podstatě o indexaci důchodů, to znamená o jejich přizpůsobování inflaci, a to se značným časovým zpožděním. Měli bychom mít odvahu říci, že samozřejmě ono 8 % zvýšení inflaci jednak nepokryje, časové zpoždění - zejména když počítáme, že od 1. března t.r. dojde zhruba k trojnásobnému zdražování paliv a energie, které bude jen částečně sociálně kompenzováno - tento rozdíl dále prohloubí. Jinými slovy, měli bychom mít odvahu říci, že pouze brzdíme pád životní úrovně určité významné sociální skupiny, protože naše rozpočtové prostředky neumožňují tento pád zcela zastavit. Tento komentář by byl podle mého názoru poctivý.

Druhá a poslední poznámka je podstatnější. Bude značně nepopulární. Týká se maximální výše přiznávaných důchodů, tedy oněch často kritizovaných 3 800 Kčs, a toho, že tyto důchody nepodléhají indexaci. V této skupině jsou vlastně 3 množiny lidí.