Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Protože se nedomnívám, že tato práce by měla být ohodnocena jako práce předsedů výborů a místopředsedů výborů, navrhuji právě to znění, že by o tom rozhodlo předsednictvo a přiměřeně použilo ustanovení zákona o platech poslanců.

Domnívám se, že takto přijatý paragraf nevytvářel povinnost vytvářet podvýbory, ale dával by možnost výborům na základě zkušeností a situace si takovýto podvýbor zřídit a umožnit si, aby jejich práce byla daleko efektivnější a také rychlejší.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Černému. Slovo má poslanec Benda.

Poslanec SL V. Benda: Vážené Federální shromáždění, rád bych zde podal pozměňující návrh k § 13. Předtím bych chtěl předeslat několik slov. Týká se to návrhu zásady poměrného zastoupení. Prohlašuji, že zásadu poměrného zastoupení pokládám za správnou. Myslím, že je potřeba ji respektovat. Připadá mi ale neúnosná příliš rigidní poloha, v jakém stále zůstává v jednacím řádu.

O co mi jde. Především by neměla být podle mého názoru zásada poměrného zastoupení vázána na volební výsledky, ale na poslanecké kluby. Vy, jak všichni víte, nemáme direktivní mandát svých stran, to znamená, že nemůžeme být stranami odvoláni, pokud se odchýlíme od jejich linie. To znamená, že ve Federálním shromáždění dochází a bude docházet k různým politickým pohybům a přesunům. Takto by mohla vzniknout paradoxní situace, že nějaká, původně velká strana, se rozpadne do několika frakcí, z nich jenom nepatrná frakce, třeba pětičlenná, ponese původní volební jméno strany a bude si z toho titulu nárokovat například pět míst v předsednictvu. Tady musí být respektováno současné politické rozložení v parlamentu, nikoli staré volební výsledky. To je první argument.

Druhý argument se týká toho, že mohou nastat, a už pokud vím, nastaly v jednom nebo dvou případech, situace, kdy sněmovny si nepřejí zvolit představitele určité strany do určité funkce a že při opakovaných volbách další a další zástupci neprojdou. Tady je třeba vymyslet nějaké řešení a podle mého názoru není řešením, když by nám tu v budoucnu zůstávaly nějaké velké důležité funkce neobsazeny. Metodu, jak zajistit jejich obsazení, je třeba vymyslet.

Posléze bych rád obrátil vaši pozornost na skutečnost, že tento § 13 pojednává o ustavující schůzi sněmovny. Toto není jen předpis pro nás, je to velmi přísný předpis pro příští sněmovnu, která vyjde z voleb, které se budou konat podle úplně jiného volebního zákona. Je velmi pravděpodobné, že tento dosavadní volební zákon, který byl schvalován jako provizorium, nebude použit při příštích volbách a tato sněmovna, dokud neustaví své orgány, nemá možnost přijímat žádná rozhodnutí a možnost změnit jednací řád a tudíž by byla námi naprosto direktivním způsobem zavázána k tomu, jak řešit politické rozložení svých orgánů. Myslím, že to je nepřípustná ingerence do rozhodování těch, kdo budou zvolení po nás.

Po tomto odůvodnění již konkrétní text návrhu. Zdůrazňuji, že se drží zásady poměrného zastoupení, jen ji poněkud modifikuje.

§ 13 by podle mého názoru měl mít tři odstavce a zněl by takto.

První odstavec: "Na návrh poslaneckých klubů stanoví sněmovna rozdělení funkcí a míst v orgánech sněmoven a v předsednictvu Federálního shromáždění podle zásady poměrného zastoupení politických stran a hnutí. Nedošlo-li mezi poslaneckými kluby ke shodě, rozhoduje si sněmovna s respektováním zásady poměrného zastoupení."

Druhý odstavec: "Návrhy na obsazení těchto funkcí a míst mohou v prvním kole voleb podávat poslanecké kluby, a to v souladu s rozhodnutím sněmovny podle odstavce 1."

Třetí odstavec: "Pokud nebyly", a to je podstata změny, "v prvním kole některé z těchto funkcí a míst obsazeny, může kandidáty do dalšího kola navrhnout kterýkoli poslanec, a to bez ohledu na zásadu poměrného zastoupení."

Ještě bych učinil dvě poznámky. Jednak souhlasím a podporuji návrhy Občanského fóra, které tu přednesl poslanec Schneider, čili stejně podle pořadí o tomto mém návrhu mělo hlasovat později, to znamená, kdyby byl přijat návrh Občanského fóra na přesunutí do § 14 nebo 15 a modifikace, tak pochopitelně můj návrh se vztahuje na § 15 nikoli na § 13.

Ještě jednu poznámku k návrhům Občanského fóra. Velmi mě tam znepokojil návrh, aby mohlo být ukončeno další přijímání přihlášek do rozpravy, pokud se o tom sněmovny rozhodnou. V tom je velké nebezpečí, že když bude takto rozhodnuto o ukončení rozpravy, přijdou nejednou mezi přihlášenými na stůl nějaké závažné návrhy, pozměňovací nebo doplňovací a nebude možnost se k těmto návrhům vyjádřit.

Pokud by se mělo přijímat takovéto ustanovení, tak si dovoluji podat pozměňující návrh k pozměňujícímu návrhu, aby nebyly přijímány na základě usnesení sněmoven další přihlášky do rozpravy, které obsahují pozměňující návrhy. Aby se ukončila rozprava v tom smyslu, že už nebudou další návrhy, ale možnost, aby se poslanci vyjádřili k návrhům, které ještě přijdou, musí být zachována.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej vystúpi poslanec Farkaš, pripravi sa poslanec Jičínský.

Poslanec SN M. Farkaš: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, veľmi nerád by som sa pripojil k tým rečníkom, ktorí na tomto mieste bez úcty k nám ostatným mrhajú v tejto dobe takým drahocenným časom, navzdory výzvam, ktoré tu odzneli i z úst osobnosti svetového významu, a preto budem veľmi stručný.

Zákon č. 31 Zb. o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia je výsledkom socialisticko-pseudo-demokratickej demagógie bývalých predstaviteľov totalitnej moci, zastrešený imaginárnymi zástupcami ľudu v parlamente. Pre činnosť slobodne zvoleného, politicky, názorovo pluralitného parlamentu je tento zákon o rokovacom poriadku nevyhovujúci, morálne i politicky prežitý dobou, dúfam, že nenávratne minulou.

Kvantum legislatívnej práce, mohutné balíky problémov, ktoré sú každým dňom zrejmejšie a viditeľnejšie, nepriaznivo sinergujú ešte i dnes platným rokovacím poriadkom, ktorý takto negatívne vplýva na prácu snemovni i výborov. Poslanecký klub VPN nemá vážnejšie výhrady voči návrhu tohto zákona, a preto podporí jeho prijatie svojimi hlasmi.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Farkašovi. Ďalej vystúpi v rozprave prvý podpredseda Federálneho zhromaždenia profesor Jičínský.

První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové, omlouvám se, že nebudu mluvit příliš systematiky, protože přece jen je obtížné na základě toho, co člověk slyší, i když určitě návrhy - mám na mysli některé formulace Občanského fóra - byly dány písemně, někde ještě docházelo přece jen k dalším změnám. Prosím, pokud mé připomínky nebudou přesně formulovány, aby to bylo vysvětleno tímto faktem.

Nejprve mi dovolte několik obecných poznámek. Myslím, že v našem Federálním shromáždění při projednávání tohoto jednacího řádu došlo k pozitivnímu vývoji v tom - jak o tom svědčí některá závažná ustanovení - že jisté obecné demokratické zásady, které v době, kdy se o nich jednalo, například při ustavování orgánů Federálního shromáždění, byly sporné, že nyní jsou nepochybně, neproblematické. Mám na mysli například zásadu proporcionálního zastoupení, respektive tvoření orgánů na základě této zásady, i když ji poslanec Benda jistým způsobem korigoval, ale proti té zásadě ani on - pokud jsem tomu dobře rozuměl - jako takové nic nenamítal. Připomínám to jen proto, že - jak si vzpomínáte - poslanec Mandler měl svého času výhrady proti tomu, aby se tato zásada uplatňovala třeba při vytváření předsednictva Federálního shromáždění.

Stejně tak považuji tento pozitivní vývoj za prokázaný například stanoviskem k politickému grémiu, tj. k instituci, která v době, kdy poprvé se dostala před oči poslanců, vzbudila velký nesouhlas a odpor, protože se v tom vidělo vytváření nějakého orgánu, který hodlá poslance manipulovat, jakoby měl omezovat suverénní práva poslanců a Federálního shromáždění, respektive obou jeho sněmoven jako celku.

Myslím, že praktické zkušenosti ukázaly, že je třeba jistým způsobem po linii poslaneckých klubů práci poslanců usměrňovat, resp. dohadovat se po linii tak, aby bylo možné dospět k určitým uspokojivým závěrům nebo uspokojivému projednání určitých předloh. Zdá se mi, že instituce, která je navržena, není dnes předmětem nějakých velkých pochybnosti.

V tomto směru vidíme, že naše představy o tom, jak by Federální shromáždění mělo fungovat, resp. podle jakých pravidel by se mělo řídit, se vyvíjejí. Samozřejmě představy zůstávají i nadále rozporné a rozpor se projeví v tom, v čem jsou odchylky od původního návrhu jednacího řádu. Nechci hodnotit, zda pozitivně nebo negativně, jen upozorňuji na to, že se tu stále rozpor mezi fungovaním parlamentu jako instituce založené na pluralitním politickém systému přece jen hodně kombinuje a někdy komplikuje působením poslance, který se cítí být individuálně odpovědný a jeho vazba k určitému politickému hnutí nebo politické straně je velmi volná. Tento rozpor zde existuje a vyplývá i z některých rozdílů, které jsou mezi původním textem a textem, který máme nyní před sebou.

Hovořím o tom jen proto, a to se týká návrhu poslance Mandlera na ústavní změny, i když to nyní není předmětem jednání, abychom si uvědomili jeden fakt - že Federální shromáždění je dostatečně velký orgán, aby se na něj vztahovaly zákony profesora Parkinsona, aby si totiž stačilo samo a svou veškerou iniciativu a energii by mohlo vyčerpat řešením svých vnitřních problémů. Těchto vnitřních problémů je nutně mnoho, protože toto Federální shromáždění je první, které je složeno podle principu politického pluralismu. Jeho fungování se teprve všichni učíme, čili i pravidla, podle jakých má tento sbor fungovat, se teprve vytvářejí. Není také vždy jasné - a to se také bude teprve v procesu další práce přesněji vyjadřovat - co je vhodné vyjadřovat přímo v právních předpisech a co je vhodné nechat na praktické fungování, na určité politické dohody, politické zvyklosti, které se také vytvářejí a které jsou nezbytným doplňkem jednacího řádu, které mu dávají konkrétní obsah.

V jednacím řádu - a zde souhlasím s poslancem Bendou - bychom asi neměli dávat ustanovení o tom, že na návrh poslance lze zarazit diskusi nebo rozhodnout o tom, že další přihlášky do diskuse se nebudou přijímat. I když se to může jevit v rozporu s tím, co jsem říkal předtím. Myslím si, že většina poslanců se nemůže usnést na tom, že poslanec nemá právo k věci vystoupit. Skutečně se může stát, že v průběhu rozpravy budou vzneseny závažné pozměňující návrhy, nebo ten, kdo mluvil, se vysloví k něčemu, co se týká jiného poslance, způsobem, že on chce na to reagovat. Myslím, že toto právo by mu mělo být dáno. Ustanovení, které je tam navržené, se mi jeví jako velmi problematické.

Ještě bych chtěl říci několik slov k předsednictvu, které se tu jevilo v některých diskusních vystoupeních jako strašné monstrum. I s vědomím rizik, která jsou spojena s tím, že určité věci říkám, přesto bych k tomu chtěl něco říci. Uznávám námitky, které byly vzneseny v tom smyslu, že dosavadní ústavní zákon číslo 143 nerozlišuje přesně mezi funkcí předsednictva jako orgánu Federálního shromáždění - až na jisté ústavní výjimky - a mezi určitou funkcí, která má mít jistou koordinující funkci. Ale těchto činností Federální shromáždění ani podle ústavy tolik nemá. Zdá se mi, že některé věci se jeví hypertrofovány.

Pro připomenutí - podle ústavy z roku 1920 tehdejší výbor, který existoval, měl 24 členů. To souviselo s tím, že poslanecká sněmovna do tohoto výboru posílala 16 členů, senát 8. Kdybychom to vztahovali na to, že my máme dvoukomorové shromáždění, které má ale stejný počet členů v každé sněmovně, pak by tomu odpovídal 32 členný stálý výbor. Čili rozdíl se mi nejeví tak katastrofální, jak to vyplývalo z některých stanovisek.

Nyní mám několik konkrétních připomínek. Samozřejmě, že rozpočet Federálního shromáždění včetně rozpočtu Kanceláře schvaluje jako celek Federální shromáždění. Je na uvážení, zda i rozpočet Kanceláře nemá schvalovat předsednictvo. Jde o určitou technickou otázku. Výbor rozpočtový samozřejmě to musí projednat, ale žádný výbor - necháme-li stranou jistá práva vyšetřovací komise - není orgánem, který může jakkoli cokoli rozhodnout. Nemyslím, že tato otázka je příliš významná, ale jistý význam přece jen má.

Pokud jsem dobře rozuměl návrhu, který zde přednášela zpravodajka, měla by se imunita poslance rozšířit i na přestupkové řízení. (Zpravodajka podala vysvětlení.) Dobře, tak tedy přestupkové řízení. Tomu jsem tedy špatně rozuměl.

Mám pochybnosti o tom, zda bychom měli přijmout návrh poslance Wagnera o tom, že schůze může být zahájena, když je přítomna alespoň třetina poslanců. Jde o to, aby shromáždění bylo usnášení schopné. Může být vznesen nějaký návrh, o kterém je třeba rozhodnout. Pak se musí diskuse přerušit. To považuji za velmi problematické. Jinak nemyslím, že během každé schůze zde všichni poslanci po celou dobu musí byt.

Paragraf 30 odst. 4 o dvojím čtení - nevím, zda-li by to nebylo třeba skloubit s problematikou, která oproti původní předloze se do návrhu jednacího řádu dostala, totiž s problematikou zásad zákonů. Dvojí čtení má smysl u dvojí předlohy. Je tedy otázka, zda by to nebylo, kdyby to bylo přijato v této podobě, disparátní.

Mám vážné výhrady a osobně nesouhlasím s tím, abychom rozšiřovali zvláštní oprávnění, které Federální shromáždění rozhodlo dát komisi pro vyšetřování událostí 17. listopadu na všechny výbory, když to budou považovat za účelné v určitých věcech. Parlament musí respektovat ústavní vymezení své funkce a neměli bychom tedy vycházet z toho, že budeme hrát jakoukoliv roli nějakého vyšetřovacího orgánu vůči kterýmkoliv jiným státním orgánům. Ústavní politická kontrola je něco jiného než vyšetřování.

Je otázka v souvislosti s ukončením rozpravy, zda bylo vhodné, že vypadlo ustanovení z původní předlohy, že poslanec má právo vystoupit jenom dvakrát. Stálo by za úvahu, zda by to tam nemělo být, čímž bychom dali možnost, aby on na to reagoval a zároveň, aby jeden a týž poslanec nevystupoval neomezeně, kolikrát chce.

Mám poznámku k návrhu Klubu poslanců Občanského fóra ke společně zprávě návrhu zákona § 38 odst. 1, kde třetí věta zní: "Bylo-li hlasování veřejné, je v příloze zápisu uvedeno, jak každý poslanec hlasoval. Doporučuji tento doplněk tam nedávat - připomínám včerejší zkušenost, kolikrát jsme hlasovali v souvislosti s přijímáním ústavní Listiny práv a svobod občanů. Veřejné hlasování je důležitá zásada parlamentní práce, aby bylo vidět, jak kdo hlasuje, ale není-li stanoveno jako povinnost v určitých zvláštních případech toto hlasování podle jmen, potom není žádného důvodu, aby se jako součást zápisu uvádělo, jak kdo hlasoval. Zde stačí, že pro ten, či onen návrh se vyslovila potřebná většina. Ono to sice lze technicky zvládnout, ale kdybychom to měli přikládat k zápisu, pak by toto muselo být ověřováno, což by bylo technicky složité, protože kdybychom museli při každém hlasování zapisovat jak kdo pro tu či onu věc hlasoval. Nepovažuji to tedy za technicky schůdné, neobyčejně by to zkomplikovalo a prodloužilo průběh hlasování. Tento návrh doporučuji tedy nepřijmout.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďalej vystúpi v rozprave pán poslanec Tomis, pripraví sa pán poslanec Zeman. Ešte sa hlási s faktickou poznámkou poslanec Schneider.

Poslanec SL J. Schneider: Chtěl bych říci panu místopředsedovi Jičínskému, že v tomto ohledu byl návrh Občanského fóra pouze formulační změnou, protože v tisku 328 je věta: "Bylo-li hlasování veřejné, je přílohou zápisu uvedení jak každý poslanec hlasoval. "

První místopředseda FS Z. Jičínský: Omlouvám se, je to připomínka k tisku č. 328, což v původním návrhu nebylo. Dávám tedy pozměňovací návrh k tisku č. 328.

Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, měl jsem připraveno více pozměňovacích návrhů, ale protože je již předřečníci uplatnili, budu stručný.

Navrhuji doplnit § 3 tak, že za slovem "zvolen" bude "....podle plánu schůzí sněmoven a výborů (komisí) nejméně na měsíc dopředu a jeden den v týdnu ponechat pro jeho poslaneckou činnost v jeho obvodu."

I když jsme před 10-ti minutami dostali plán na leden, tak si myslím, že to je nedobrá práce. Jestliže se napíše od 11. do 25. 1. schůze výborů a komisí, porady s experty, tak to není správné. Zde je dost velký orgán na to, aby bylo možné toto rozpracovat, a abychom věděli přesně co se kde bude konat. Myslím, že to pomůže i zdejší Kanceláři, které dnes a denně měníme své požadavky na dopravu domů. Dále navrhuji, abychom společné zasedání Sněmovny lidu a Sněmovny národů plánovali raději od úterka do pátku, abychom to nemuseli nějak měnit.

Paragraf 13 odst. 1 doporučuji doplnit přesto, že zde odezněly připomínky pana Mandlera i zástupce Občanského fóra: "...v orgánech Federálního shromáždění a sněmoven a předsedů výborů." A na konci: "...po celou dobu volebního období." Myslím, že tento jednací řád schvalujeme pro sebe, vlastně již jen na 12 měsíců, a že by to tedy mělo být zachováno, protože se zde jeví okolnost, že když některá politická strana nebo hnutí měly nějaké výsledky ve volbách, vypadly by ze všech vedoucích funkcí jenom proto, že vždycky protikandidát bude přehlasován větší stranou. Myslím tedy, že by to mělo být zachováno a tento postup dodržen.

Dále doporučuji u § 51 vypustit slova na konci poslední věty: "... jestliže o to navrhovatelé požádali". Myslím, že navrhovatel není povinen hlídat termíny, ale jestliže to předloží příslušnému orgánu a ten nerozhodl nebo nechtěl rozhodnout, měl by to automaticky předložit předsedovi a navrhovatelé by se to měli dovědět.

Poslední věc, kterou dávám na zvážení, kterou jsme v hospodářském výboru projednávali, - hlasování na třikrát je velice zdlouhavé, znamená to vlastně 9 úkonů - jestli toto počítací zařízení má schopnost, aby bylo možno hlasovat najednou, protože stejně výsledky se dozvíme odděleně podle Sněmovny národů české a slovenské časti a Sněmovny lidu. Myslím tedy, ze by to byly 3 úkony, místo devíti. Závěrem bych chtěl říci, že nedoporučuji návrh, který zde byl, aby bylo možno zamezit přijetí další přihlášky, protože si myslím, že to jedno z důležitých práv poslance, aby mohl vystoupit. Na druhé straně podporuji připomínku pana poslance Jičínského, že bychom se mohli usnést na tom, že více než dvakrát by poslanec neměl vystupovat, protože to je pak zbytečné prodlužování jednaní.