Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci:

Sněmovny lidu:

Adámek, Balgavý, Bartončík, Dienstbier ml., Dlouhý, Gyimesi, Honner, Hrušínský, Hrušovský, Jambor, Jansta, Kakačka, Kapusta, Klaus, Kňažko, Kováč, Kučera P., Kučera S., Langoš, Malý, Miller, Němcová, Rajnič, Richterek, Rothmayerová, Sahligerová, Šepetka, Šidík, Šlápota, Tejkl, Vandas, Varga, Záležáková

Sněmovny národů zvolení v Českě republice:

Arnošt, Blažek, Humpál, Lis, Lux, Ovčačíková, Parkanová, Pernica J., Stome, Šolc, Štern

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

Bugár, Čalfa, Kočtúch, Košnár, Kováč L., Kulan, Mečiar, Molnár, Peter, Roman, Sándorová, Serenčéš, Slota, Suchán, Sýkora, Szllösová, Vicen, Zelenay

(Řízení schůze převzal místopředseda FS J. Stank.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vážené poslankyne, vážení poslanci, otváram 4. deň 11. spoločnej schôdze Snemovne ľudu a Snemovne národov. Želám vám dobrý deň. Máme na programe 2. bod schváleného programu

Návrh zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia, tlač 156, a spoločnú správu výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov - tlač 328.

Predtým, než začneme rokovať o tomto bode, dovoľte mi niekoľko organizačných predstáv o tom, ako by mala schôdza prebiehať.

Dnes by sme pracovali - bohužiaľ, začíname až 20 minút po vyhlásenom začiatku spoločnej schôdze - do 15. hodiny bez prestávky. Myslím si, že tento spôsob rokovania sa už zažil. V prípade, že by sa to nepodarilo prerokovať, tak by sme pokračovali v pondelok od 10. hodiny spoločnou schôdzou.

Pôvodný návrh skupiny poslancov bol po prerokovaní vo výboroch podstatne prepracovaný. Toto prepracovanie našlo výraz v spoločnej správe výborov. Túto spoločnú správu výborov odôvodnia spravodajcovia, ktorých ste zvolili v jednotlivých výboroch. Pripomínam, že návrh prerokovali všetky výbory obidvoch snemovní, okrem výborov mandátových a imunitných.

Prosím spoločného spravodajcu výborov Snemovne ľudu poslanca Pavla Konečného, aby predniesol spravodajskú správu.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec P. Konečný: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych na úvod řekl nejdříve pár vět o tomto návrhu zákona o jednacím řádu. V souvislosti s novým volebním zákonem vyvstala potřeba vypracovat nový jednací řád, který především vytvoří podmínky pro to, aby poslanci mohli pracovat ve sněmovnách a v jiných orgánech za zcela nových podmínek, které budou odpovídat novému volebnímu zákonu. Potom nový volební řád musel respektovat princip plurality a ochranu práv politických menšin v parlamentu a za další jednací řád by měl vytvořit podmínky pro parlament a upravit jednání sněmoven směrem k dělnosti parlamentu. Vzorem pro tento návrh zákona byly moderní evropské jednací řády, především španělský, rakouský, belgický, německý a zčásti francouzský, dále aplikace z předválečné republiky z jednacího řádu z roku 1947 a 1968 a v poslední řadě zkušenosti z práce parlamentu od ledna roku 1990 až dosud.

Tento jednací řád je silně navázán na ústavní zákon č. 143/1968 Sb., to znamená jsou trochu problémy s jeho nejasností a nedomyšleností ústavního zákona, který je prakticky každé dva měsíce novelizovaný, a to se trochu v jednacím řádu odráží. Na tento zákon navazuje také zákon o poslaneckých náhradách - jsou v něm ustanovení a odvolávky na nový jednací řád.

Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu si vám dovolím předložit zpravodajskou zprávu k návrhu zákona o jednacím řádu tisk 156, který byl upraven ve znění společně zprávy výborů, tisk 328.

Návrh zákona byl přikázán k projednání všem výborům sněmoven. Všechny výbory jej projednaly, výbory sociální a kulturní a životního prostředí, hospodářský, výbor pro plán a rozpočet a výbor zahraniční návrh zákona o jednacím řádu doporučily k přijetí s doplňujícími a pozměňujícími návrhy. Výbor branně bezpečnostní projednal návrh zákona jen zčásti a bez doplňujících a pozměňujících návrhů. Tento návrh zákona nedoporučil ke schválení. To bylo 15. 10., přičemž hlavním důvodem bylo pro výbor branně bezpečnostní nepřijatelné omezení práv a možností poslanců získávat informace.

K návrhu zákona se také vyjádřil legislativní odbor vlády ČSFR a dodal řadu připomínek, ze kterých byla značná část v souvislosti s ostatními připomínkami z výborů akceptována. Obdrželi jsme návrh stanoviska vlády ČSFR, která vyjádřila s návrhem zákona souhlas. S tímto návrhem zákona o jednacím řádu souhlasil i ústavně právní výbor Slovenské národní rady. Některé připomínky z toho byly akceptovány. Ve společné zprávě České národní rady vyslovily výbory České národní rady souhlas s návrhem zákona a uplatnily 65 připomínek, z nich řada byla akceptována ve společné zprávě.

Návrh zákona o jednacím řádu vznikl v srpnu t.r. jako návrh poslanecký - první verzi navrhl předseda výboru ústavně právního pan Mikule a iniciativní skupina poslanců posoudila tento návrh a připomínkovala. Na základě připomínek a dalších informací byl zpracován druhý návrh zákona o jednacím řádu, tzn. ve formě tisku 156 a přikázán k projednání ve výborech začátkem října. Výbory tento tisk projednávaly. Na základě usnesení výboru branně bezpečnostního a na základě stanoviska předsednictva Federálního shromáždění a po rozpravě o návrhu č. 156 o návrhu zákona v ústavně právním výboru byli do výboru vyzváni předsedové sněmoven, to bylo 17. srpna, a potom bylo rozhodnuto zpracovat pracovní text skupinou složenou ze zpravodajů, místopředsedů Federálního shromáždění a z pracovníků legislativního odboru. V této pracovní variantě, která neměla číslo, byly zapracovány z velké části připomínky z výborů Federálního shromáždění, z národní rad a popř. i z vlády.

Výbor ústavně právní projednával tuto verzi k návrhu zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění 5. a 6. listopadu, přičemž přihlížel jak k původní druhé variantě návrhu tisk č. 156, tak ke všem připomínkám, i k pracovní třetí variantě návrhu zpracovanou skupinou zpravodajů a pracovníků legislativního odboru. výsledek máte v lavicích jako návrh čtvrtý, tzn. tisk č. 328.

Dovolil bych si krátký statistický přehled. Návrh zákona má v této formě 106 paragrafů, z nich byly připomínky uplatněny k 78 paragrafům, z toho 17 paragrafů bylo jen s jednou připomínkou.

Celkem bylo 230 písemných připomínek různě obsáhlých, z toho z výborů Federálního shromáždění bylo 136 připomínek. Rozhodl jsem se tedy pro tento postup: nebudu vás seznamovat s osudem všech připomínek a s průběžnou změnou návrhu zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění: Vedl mě k tomu značný rozsah připomínek, složité projednávání a časová odlehlost návrhu zákona od projednávání ve výborech, což je 3 až 3 a půl měsíce.

Pokusil bych se vás raději seznámit s konečnou variantou a oživit nejdůležitější pasáže, o kterých se vedly ve výborech nejrozsáhlejší diskuse. V časti, která se jmenuje "Poslanci" v § 3 je formulace: "Poslanec se účastní jednání" - na základě řady připomínek z výborů byla zvolena tato třetí formulace, volnější varianta, než v tisku 156, kde byla povinnost zúčastnit se jednání. V tomto ustanovení je také nepřímo vyjádřena přednost jednání ve sněmovnách před ostatním jednáním.

V § 4: "Poslanec je povinen se omluvit předsedovi sněmovny nebo výboru, neúčast posuzuje předseda sněmovny nebo výboru a po ukončení kalendářního měsíce vyhodnocuje". Opět je tady změna oproti daleko rozsáhlejší úpravě tisku 156 a vyhovělo se zde připomínkám výborů. Proti rozhodnutí předsedy se může poslanec odvolat předsednictvu sněmovny, rozhodnutí je konečné. Neúčast bez řádné omluvy zakládá důsledky vyplývající ze zákona o platu a náhradách poslanců.

V § 5 je zakotvena povinnost orgánů činných v trestním řízení žádat při jakémkoli i úkonu předsedu Federálního shromáždění. O předchozí písemný souhlas. Tohoto souhlasu je třeba i v případě, pokud jde o písemnosti, ať se nacházejí kdekoliv.

V § 6 se upravují náležitosti žádosti k souhlasu k trestnímu stíhání poslance nebo jeho vzetí do vazby a ochrana poslance před kárným, kázeňským a přestupkovým řízením. Obsahuje též úpravu, kdy se pozastavuje výkon poslaneckých práv a povinností po dobu vazby.

Paragraf 7 obsahuje mechanismus, jakým si poslanec prostřednictvím předsednictva může opatřit podklady pro kontrolní činnost i pokud jde o kontrolu, jak jsou prováděny zákony Federálního shromáždění orgány republik.

V § 8 je ustanovení, že poslanci nesmějí zneužívat svého postavení k provádění obchodní a jiné podnikatelské činnosti nebo při podpoře zájmů účastníka řízení před státním nebo jiným veřejným orgánem.

V další části nazvané specifické služby v § 9 jsou určeny podmínky pro vznik poslaneckého klubu, a to podle politického zaměření, nejméně pětičlenného, se zápisem o založení a s oprávněním předsedy či místopředsedy klubu účastnit se jednání předsednictev a vyjadřovat se k věci.

Paragraf 11 obsahuje materiální zabezpečení klubů. V § 12 je nóvum jednacího řádu, jedna z podstatných novinek, a to politické grémium předsedů poslaneckých klubů. Na základě připomínek z výborů byly jeho pravomoce značně omezeny, jeho stanoviska mají povahu doporučení, grémium posuzuje zejména otázky politické povahy, program a organizaci práce Federálního shromážděni.

V další části nazvané "ustavující schůze sněmoven" v § 14 je obsažena zásada poměrného zastoupení při rozdělení funkcí a míst v orgánech Federálního shromáždění na návrh poslaneckých klubů, a to na základě výsledků voleb. Také velmi diskutovaný princip. Tento princip byl ve výborech velmi diskutován, konečnou verzi máte v tisku 328.

Další část, první společná schůze sněmovny. V § 16 týkajícím se volby předsedy a místopředsedů Federálního shromáždění byl upraven text v tom smyslu, že se jeho ustanovení týká první společné schůze. Toto byly návrhy z výborů.

V § 18 - Schůze sněmoven - je zde určeno, kdo může vstoupit do jednacího sálu, to znamená poslanci, domácí technický personál, pracovníci televize apod. Povinnost poslanců obsazovat vždy jen určené křeslo v sále, to nesmí být během schůze nikým jiným obsazeno. Dále obsahuje zákaz vstupu do budov Federálního shromáždění a tam, kde Federální shromáždění jedná, zákaz vstupu se střelnou zbraní a s výbušninou. Tento zákaz se nevztahuje na parlamentní stráž a na osoby zajišťující ochranu ústavních činitelů. Jinak samozřejmě pro osoby sledující jednáni platí povinnosti účastníků shromáždění.

V § 19 je obsažena možnost zahájit jednání ve sněmovnách, i když není přítomna více než polovina poslanců. Dnes jsme mohli vidět, jak to vypadá, to je racionální změna.

Nadpoloviční účast poslanců je potřeba pro hlasování a volbu. Jednání by mělo trvat maximálně do 20. hodiny, pokud sněmovny nerozhodnou jinak.

Paragraf 20 zakotvuje právo účasti na jednání a udílení slova, pokud jde o prezidenta ČSFR, předsedy národních rad, předsedu a členy federální vlády, pro předsedy vlád Slovenské republiky a České republiky, předsedu Nejvyššího soudu ČSFR a generálního prokurátora ČSFR.

V § 21 je obsažena klausule o tom, kdy může být schůze sněmoven veřejná či neveřejná, kdo se může účastnit veřejné schůze, to jsou osoby uvedené v § 20, případně se souhlasem sněmovny. Osoby, které sledují jednání, mají povinnost účastníků shromáždění.

K § 22 byla opět rozsáhlá diskuse ve výborech, nakonec lhůta pro předání tisku před projednáním návrhu zákona byla stanovena na 48 hodin před zahájením rozpravy s tím, že výjimečně lze od ní upustit. Na základě připomínek výborů bylo změněno ustanovení o přihlašování do rozpravy a pořadí řečníků takto:

"Do rozpravy se hlásí poslanci písemně před nebo během jednání. Předseda oznámí přihlášené řečníky, udělí jim postupně slovo a oznámí dalšího řečníka v pořadí, že přijde na řadu. Nepřítomný řečník ztrácí pořadí. Řečníci vystupují k projednávanému bodu v pořadí: první zpravidla navrhovatel, druzí zpravidla oba zpravodajové, třetí mluvčí poslaneckých klubů, pokud o to požádají a další přihlášení řečníci v pořadí přihlášek."

Dále je zde ustanovení o odvolání předsedy sněmovny, místopředsedy sněmovny a členů předsednictva, předsedů a členů výborů sněmovny, členů předsednictva Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění. To znamená minimálně 30 poslanců příslušné sněmovny musí žádat o povolení.

V § 23 byla především vypuštěna klausule o omezení řečníků mluvit k téže věci více než dvakrát, což byla připomínka z několika výborů. Řečnická doba, na které se usnesou sněmovny, nesmí být kratší než 10 minut, nikdo nesmí být nikým přerušován, když mluví, s výjimkou předsedajícího ve smyslu dalších ustanovení jednacího řádu.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Pán spravodajca, v tejto súvislosti sa zapojím. Domnievam sa, že nie je potrebné celú tlač komentovať, len tie najdôležitejšie veci, ktoré sa zmenili. Poslanci majú tento text pred sebou, aby sme zracionalizovali rokovanie, odporúčam to takto.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec P. Konečný: Soustředil jsem se jen na ty, kde jsou změny opravdu frekventované, navíc neříkám všechny paragrafy.

Předsedající nemůže vystoupit v rozpravě, aniž by nepředal řízení jinému k tomu oprávněnému poslanci.

Paragraf 24 - jednací jazyk je český a slovenský, poslanci jiné národnosti než české a slovenské mohou mluvit v jiném jazyce, tlumočení zajistí Kancelář Federálního shromáždění.

V § 25 je upraveno přednesení faktické poznámky, kde je podstatě zahrnuta i poznámka technická. Slovo je uděleno neprodleně, ale bez přerušení řečníka, který právě mluví. Může mluvit maximálně 2 minuty, za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh, týkající se způsobu projednávání.

Paragraf 26 upravuje postup při rozpravě. Poslanec mluví k projednávané věci, odkloní-li se od ní, po upozornění mu předsedající slovo odejme. Poslanec může proti tomu vznést námitku, o tom rozhoduje sněmovna hlasováním bez rozpravy. Slovo mu po předchozím odejme i v případě překročení sněmovnou maximálně stanovené řečnické lhůty.