K otázkám pana poslance Sychry. Domnívám
se, že pravděpodobně bude třeba uzavřít
nějakou dohodu nebo smlouvu, ale tuto věc je podle
mého názoru třeba řešit pragmaticky.
Tam, kde bude možné dohody dosáhnout a jakým
způsobem ji bude možno dosáhnout, tak to učiníme.
Ostatně naše komise je tak široká - jsou
v ni i poslanci Federálního shromáždění
a zástupci všech možných hospodářských
resortů - že bude jistě schopna sama posoudit,
jaké postupy jednání jsou nejlepší.
Na komplikaci při odsunu sovětských vojsk
jsme zatím nenarazili a nevím také o své
únorové cestě do Sovětského
svazu. Byla původně projektována ještě
před časem, ale za současně situace
není ani nic potvrzeno a dokonce se v této chvíli
o tom ani pořádně nejedná, protože
není jasné, kdo bude ministrem zahraničí
a jak se to všechno bude vyvíjet.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji pane ministře. Dále je přihlášena
paní poslankyně Branná.
Poslankyně SL D. Branná: Pane předsedající,
pane ministře, vážení přítomní,
chtěla bych připomenout, že v říjnu
loňského roku skupina poslanců podala na
vládu ČSFR interpelaci ve věci malého
pohraničního styku s Polskem. Tenkrát na
naší interpelaci odpovídal pan premiér
Čalfa a slíbil, že bude o vývoji této
záležitosti parlament průběžně
informován. Bohužel, to se nestalo, žádné
další informace k tomuto tématu jsme neobdrželi,
proto bych chtěla využít tuto příležitost
a obrátit se na vás, pane ministře, se dvěma
otázkami.
1. Jestli vláda splní svůj slib, že
zruší povinnost pozvání pro cesty do
Polska a z Polska k nám a tím úplně
otevře hranici s Polskem, protože byl splněn
- alespoň podle mého názoru - částečně
předpoklad, který zde byl podmínkou, to jest
vnitřní směnitelnost koruny.
2. V případě, že by nebylo možné
z nějakých důvodů hranici s Polskem
otevřít úplně nebo zrušit pozvání,
jestli vláda uvažuje o obnovení malého
pohraničního styku, který, jak bych chtěla
zdůraznit, byl vypovězen jednostranně československou
stranou a který má především
sloužit ke styku v pohraničním pásmu
mezi rodinnými příslušníky a
ne k nějakému pašování, jak bylo
častokrát poukazováno jeho odpůrci.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji paní poslankyni Branně. Upozorňuji
plénum, že rozprava, která již byla zahájena,
je rozpravou k expozé pana ministra, tedy nikoliv normální
interpelace. Měli bychom vzít toto na vědomí,
abychom neodbíhali od věci. Jsou zde ještě
tři příspěvky. Dávám
slovo panu poslancovi Kanisovi.
Poslanec SN P. Kanis: Vážený pán predsedajúci,
vážené kolegyne a kolegovia, len ten, kto bude
schopný vidieť vývoj našej neveľkej
krajiny s troma tisícinami obyvateľov sveta v kontexte
gigantických zmien prebiehajúcich nielen v Európe,
ale aj v celosvetovom merítku, len ten, kto v týchto
súvislostiach pochopí jej miesto a objektívne
možnosti, môže v tejto komplikovanej, zložitej
a rozporuplnej dobe pochopiť mieru a stupeň možnosti,
v ktorých sa záujmy, túžby a nádeje
našich národov môžu zmeniť v reálnu
silu vytvárajúcu našu perspektívu a
našu budúcnosť. Doba, ktorú prežívame,
je práve obdobím rozkladu jedného povojnového
systému medzinárodných vzťahov a len
začiatkom - to chcem zdôrazniť - formovania
systému nového. Zvláštnosťou tohto
procesu je súčasne pôsobenie hneď dvoch
skupín makrofaktorov, jednak ekonomických a sociálno-politických,
ktoré majú rozhodujúci vplyv na rozklad štruktúry
systému, jednak exogénne globálne faktory
biologických a sociálno-ekonomických podmienok
vývoja ľudskej civilizácie, ktoré pôsobia
pomalšie, dlhodobejšie, ale dejinne neúprosne.
Podľa môjho názoru práve tieto makrofaktory
boli rozhodujúcimi aj ohľadne radikálnych zmien
v strednej a východnej Európe a výrazne práve
oni ovplyvnili štruktúry medzinárodných
vzťahov svojim reálnym dopadom na pomer a rozloženie
síl.
Prekonanie hrozivého antagonizmu dvoch proti sebe stojacich
vojensko-politických zoskupení vedie k formovaniu
novej štruktúry budúcej Európy mieru,
kolektívnej bezpečnosti a rovnoprávnej spolupráci.
Tohoročný parížsky summit signatárskych
štátov helsinskej konferencie v tomto smere urobil
významný krok. Tento nový bezpečnostný
systém prirodzene predpokladá postupnú likvidáciu
blokov. V tejto súvislosti je na mieste pripomenúť,
že Varšavská zmluva už veľa rokov navrhovala
súčasne odstrániť obidva pakty a jeho
prvý krok likvidáciu ich vojenských organizácii.
Teraz sa však situácia vyvíja dosť asymetricky,
pretože Varšavská zmluva uvažuje o rozpustení
svojej vojenskej zložky, zatiaľ čo NATO ponecháva
svoju organizáciu takmer nedotknutú.
Keď hovoríme o skončení vojny, o prekonaní
rozdelenia Európy a keď hovoríme o jej usporiadaní
na princípoch kolektívnej bezpečnosti, potom
úsilie zaisťovať bezpečnosť nášho
kontinentu len na základe existencie NATO je treba chápať
len ako prechodnú fázu v celoeurópskej bezpečnostnej
organizácii.
V tejto súvislosti by som mal na pána ministra svoju
prvú otázku. Svojho času podal svoj vlastný
návrh na riešenie tohto problému tvorby v podstate
nového bezpečnostného systému Európy.
Bol by som rád, keby bol tak láskavý a zoznámil
nás s osudom tohto svojho návrhu, v čom bol
tento návrh prospešný, čomu pomohol,
pripadne čo sa ukázalo jeho slabinou alebo nevyužiteľnou
možnosťou.
Druhá moja otázka na pána ministra sa odvíja
od problému nasadenia československej vojenskej
jednotky v oblasti Perzského zálivu. O tomto probléme
boli podľa môjho názoru vedené veľmi
podnetné a z časti aj vzrušené diskusie
už v predsedníctve Federálneho zhromaždenia
aj v samotnom Federálnom zhromaždení. Otázka
okupácie Kuvajtu Irakom je podľa môjho názoru
jasná. Nemalo by sa však zabúdať na to,
že otázka ako spravodlivo vyriešiť vzniklú
krízu, ktorá svojimi nepredvídanými
dôsledkami môže ľahko ohroziť krehký
svetový mier, je o čosi závažnejšia.
Ak sa objektívne dívame na tento problém,
potom si musíme všimnúť aj ďalšieho
závažného problému, ktorý je
na Blízkom východe a ktorý podľa môjho
názoru úzko súvisí aj s krízou
v Perzskom zálive. Skutočnosťou totiž
ostáva, že žiadny arabský štát,
umiernený alebo radikálny, neakceptoval politiku
USA, ktorá aj naďalej pokračuje v podpore Izraela
s cieľom uchovať jeho vojenskú prevahu nad jeho
arabskými susedmi. Naviac tvrdošijnosť Izraela
a jeho odmietanie rešpektovať medzinárodné
právo a podriadiť sa rezolúciám OSN
o palestínskej otázke a o budúcnosti území,
ktoré Izrael okupuje, ponecháva Arabom jedinú
voľbu - snažiť sa o vojenskú rovnováhu,
čo vedie k rozširovaniu pretekov v zbrojení
v tejto oblasti a možno aj k prehĺbeniu obojstranných
obáv a obojstrannej nedôvery.
Domnievam sa, že ani prípadné rozdrtenie irackej
vojenskej sily nič nevyrieši, pretože rozhorčenie
Arabov, vyvolané USA a Izraelom, a hlavne hlboký
pocit urážky a krívd nakoniec môže
viesť ako jedna z možností aj k nastoleniu ešte
radikálnejšej vlády v krajinách susediacich
s Izraelom alebo v krajinách v oblasti Perzského
zálivu.
Domnievam sa, že pokiaľ chcú USA a vôbec
Západ zachovať svoje záujmy v tejto strategickej
oblasti, musia aj oni zanechať logiky vojenskej sily a na
druhej strane uznať práva na rôznorodé
záujmy Arabov, predovšetkým bezpečnostnej
a politickej. To vtedy znamená, že hospodársko-ropnému
riešeniu musí predchádzať riešenie
politické. Aby si USA a západné veľmoci
zaistili trvalé dodávky ropy, musia predovšetkým
nevyhnutne dospieť k spravodlivému riešeniu krízy
na Blízkom východe a jej podstaty alebo problému,
ktorý s tým úzko súvisí, to
je palestínskej otázky.
Na základe tohto objektívneho problému si
dovolím položiť otázku pánu ministrovi.
Prosím, aby charakterizoval svoj názor na túto
otázku v rámci celkovej koncepcie československej
zahraničnej politiky.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásil
poslanec Michal Kováč. Dávám mu slovo.
Poslanec SN M. Kováč: Vážený
pán predsedajúci, vážený pán
minister, vážení kolegovia, chcel by som si
dovoliť pánu ministrovi povedať jeden príbeh,
ktorý sa stal, pretože viem, že k ministrom sa
všetky nedostatky našich veľvyslanectiev asi nedostanú.
Myslím, že je treba zvážiť, či
takí ľudia, ktorí žijú z daní
našich ľudí vonku a majú hlavne pomáhať
naším ľuďom, keď sa dostanú
do problémov, sú naozaj na svojich miestach.
Stal sa taký prípad. Naši pracovníci
- jednalo sa asi o 25 ľudí - pracovali v Turecku pre
švajčiarsku firmu. Na sviatky sa mali vrátiť
domov. Švajčiarska firma im zaistila cez terminál
letenky. Mali nastúpiť v Bulharsku, ale niekde sa
stala chyba, takže neodleteli. Bolo pol druhej v noci, boli
premrznutí a nevedeli si rady, boli bez peňazí,
pretože s takou alternatívou nerátali. Zašli
preto na naše veľvyslanectvo, aby im poskytlo aspoň
nejakú miestnosť. Tam ich neprijali, ľudsky povedané
"vyrazili ich". Na druhý deň prišiel
splnomocnenec ich firmy, priniesol peniaze a všetko im zaistil,
takže prileteli asi o dva dní neskôr. Ide o
to, že veľvyslanec je tam predsa pre to, aby naším
ľuďom pomohol, keď sa dostanú do nejakých
ťažkostí.
Bol by som rád, keby ľudia na našich diplomatických
zastúpeniach boli upozornení, že slúžia
naším občanom za ich dane.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Dále je přihlášen poslanec
Erich Kříž.
Poslanec SL E. Kříž: Pane předsedající,
chtěl bych doplnit kolegu Suchánka v tom, že
se v jeho případě jedná o přenesení
prohlášení zahraničních výborů
k situaci v pobaltských republikách. Je to oficiální
stanovisko zahraničních výbojů. Vycházejíc
z toho, co bylo řečeno, že by se měly
zahraniční výbory sejít dřív,
než to půjde do pléna, což se stalo, proto
považují za vhodné, aby toto bylo podáno
jako návrh usnesení Federálního shromáždění
a bylo o tomto návrhu hlasováno.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. S technickou poznámkou se přihlásil
poslanec Jenerál.
Poslanec SL J. Jenerál: Mí kolegové ze zahraničních
výborů zde hovořili o oficiálním
textu ze zahraničních výborů. Konzultoval
jsem s některými dalšími kolegy ze zahraničních
výborů, a nevíme, kdy bylo včera či
předevčírem toto jednání svoláno
a kdy se toto stanovisko projednávalo.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Tedy vznášíte pochybnost o řádném
hlasování o navrženém textu u zahraničních
výborů...
Poslanec SL J. Jenerál: Nebyl jsem na žádné
jednání zahraničních výborů
včera ani dnes pozván.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Předsedové zahraničních
výborů by měli tedy tuto věc vyřídit.
Děkuji. Dále je přihlášen do
rozpravy kolega Mlynárik.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán
predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia
poslanci, chcel by som sa vyjadriť k otázke urovnania
vzťahov so SRN. Ide o nášho najbližšieho
západného suseda, a preto by sme mali v tomto prípade
zvlášť opatrne postupovať. Vieme, že
najakútnejšia je otázka vy- rovnania sa so
sudetonemeckým a karpatonemeckým problémom.
S tým sú spojené morálne aj materiálne
problémy. Pokiaľ viem, predstavitelia násilne
vysídlených Nemcov z Československa nežiadajú
hneď plné navrátenie majetkov, ani sa neusilujú,
aby zmluva bola uzavretá v priebehu dvoch-troch mesiacov.
Ide im predovšetkým o poskytnutie pôdy, kde
stávali ich dnes so zemou zrovnané obce, takých
prípadov bolo na tisíc, kde dnes nič nestojí,
rastie iba planá travina, vŕby a podobne. Chceli
by tam založiť podniky, pripadne si postaviť domky.
Toto všetko by prinášalo západný
kapitál. Nejde teda o požiadavku, aby sa im vrátili
jestvujúce domy, podniky. Sudetskí Nemci nechcú,
aby sa riešenie ich problémov viazalo na ďalšie
vyháňanie ľudí zo sídiel. To
bude základ, aby Československo mohlo žiadať
odškodnenie od SRN za násilie, spáchané
na národoch Československa hitlerovským nacizmom
za druhej svetovej vojny.
Nezabúdajme napokon, že sudetský problém
sa neobíde tým, že sa bude ignorovať.
Bude živý dotiaľ, pokiaľ budú žiť
vyše tri milióny ľudí a ich potomkovia.
Naviac predstavitelia sudetských Nemcov majú veľmi
silné postavenie vo finančnom svete SRN a Bavorska.
Sám predseda sudetonemeckého spolku pán Neubauer
je predsedom bavorských Sparkasse, teda najväčšieho
finančného podniku Bavorska. Minister financií
SRN je pôvodom zo Sudet. Ide mi teda o to, ako sa v zahraničnej
politike Československa prejaví riešenie tohto
problému. Sú mi známe stanoviská pána
ministra zahraničných veci k tomuto problému,
ako aj pána prezidenta republiky. Teraz ide o konkrétne
rokovanie, a bolo by zlé, aby sa tu urobili chyby z akejsi
historickej animozity na našej i nemeckej strane. Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. S technikou poznámkou se přihlásil
kolega Suchánek.
Poslanec SL J. Suchánek: Dámy a pánové,
dovolte mi zareagovat ještě na poznámku poslance
Jenerála. Je pravdou, že žádné
zasedání zahraničního výboru
ve zmíněně otázce neproběhlo.
Poslanci - členové zahraničních výborů
přítomni na plenárním zasedání
byli vyzvání k podpisu tohoto prohlášení,
které jsem zde přečetl. Rovněž
musím upozornit, že členové komunistické
strany přistupovali k tomuto prohlášení
diferencovaně. Někteří podepsali,
někteří ne. Aby bylo po formální
stránce učiněno zadost, domnívám
se, že bude v pořádku, bude-li návrh
takovéhoto usnesení podán iniciativní
skupinou poslanců, a poté by se hlasovalo o tom,
zda parlament usnesení přijme, či nikoliv.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Hlásí se pan poslanec Pobežal.
Poslanec SL J. Pobežal: vážený pane předsedající,
vážené plénum. V návaznosti na
vystoupení ministra zahraničních věcí
k jeho prohlášení, že smlouva se SRN by
měla být uzavřena do velikonoc a vzhledem
k tomu, že v mnoha situacích se jako poslanci dovídáme
závažné skutečnosti až z tisku,
chci se pana ministra zeptat, zda-li je možné, aby
alespoň některé podrobnosti majetkoprávního
vyrovnání vzhledem k požadavkům sudetských
Němců a jejích krajanských spolků
bylo možné nastínit už teď. Zajímá
mě, zda smlouva bude obsahovat i otázky zaměstnání
našich občanů v SRN, event. zda oba okruhy
problémů budou řešeny v nějaké
souvislosti - tzn. majetkové vyrovnání a
zaměstnání našich občanů,
např. jako ústupek při kompenzačních
požadavcích nebo v nějaké jiné
souvislosti. Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Dále se přihlásil poslanec Černý.
Poslanec SL J. Černý: Pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte, abych se vrátil
ještě k problémům humanitární
jednotky. Asi většina z vás obdržela tisk
408, což je vládní návrh Dohody, kterou
uzavřela naše republika s vládou Království
Saúdské Arábie.
Zazněly zde v podstatě odpovědi pana ministra
k otázce velení naší jednotce a k otázkám
jejího nasazení. Dovolím si citovat čl.
2: Jednotka za účelem obrany Království
Saúdské Arábie bude plnit následující
úkoly.
- Provádět pro saúdsko - arabské síly
chemický a radiační průzkum. V případě
nepřátelského použití chemických
zbrani podporovat saúdsko - arabské síly
při likvidování jejích následků
v rozsahu, který je stanoven kapacitními možnostmi
jednotky.
- Varovat saúdsko - arabské obyvatelstvo před
chemickým a radiačním nebezpečím
a školit personál v oblasti chemické obrany
včetně poskytnutí vojenské technické
pomoci. Tolik čl. 2.
Čl. 4 - Jednotka bude podléhat ve strategickém
řízení nejvyššímu veliteli
saúdsko - arabských ozbrojených sil prostřednictvím
velitele jednotky, aniž by byl dotčen čs. právní
řád. V důvodové zprávě
se potom uvádí, že jednotka bude podřízena
čs. veliteli, že bude plnit strategické cíle
dané arabským vedením.
Tuto dohodu citují z jednoho prostého důvodu:
ač voják pouhých pět měsíců
ve svém životě, tedy plnící náhradní
službu, tudíž neznající terminologii
a ani to, čemu se říká strategie a
taktika a další věcí týkající
se vojenství, mám za to, že činnost,
která se nazývá prováděním
chemického a radiačního průzkumu,
je činnosti, která se obvykle provádí
v prvním sledu. Bezprostředně souvisí
s bojovými operacemi. Znamená to tedy, že naše
jednotka by měla působit v prvním sledu -
aspoň se tak domnívám.
Všechno to říkám proto, že bych
rád dostal vysvětlení. Chápu sice,
že obrana jakékoli země před jakoukoli
agresí je v podstatě obrana lidí, obrana
země, obrana národa, obrana společnosti.
Z tohoto pohledu je to nepochybně činnost, která
má humanitární charakter. Přesto si
však myslím, že existuje pojem humanitární
činnosti a činnost vojenská. Stejně
tak existuje samozřejmě humanitární
pomoc a pomoc vojenská. Jsem si rovněž vědom
toho, ze velikost naší jednotky - nevím jestli
umožňuje hovořit o pomoci vojenské,
ale vzhledem k tomu, že činnost této jednotky
má, aspoň podle této dohody, která
se mi dostala do ruky, všechny znaky vojenské činnosti.
Zdá se mi, že pojem humanitární jednotka
je pojem poněkud přitažený za vlasy.
Zdá se mi, že tato jednotka má působit
v prvním sledu nasazení a zdá se mi - podle
článku 4 - že tato jednotka je podřízena
velení arabskému. Český nebo slovenský
velitel - nevím, jaké je národnosti - by
v podstatě velel této jednotce přímo
s tím, že by byl vlastně výkonným
velitelem strategických cílů nebo strategických
nasazení, která zabezpečuje arabská
strana.
Domnívám se, že po přečtení
této dohody nebo po získání této
informace aspoň mně se jeví problém
humanitární jednotky poněkud v jiném
světle. Chtěl bych upozornit a vyvést z omylu
každého, kdo by si myslel, že zde nyní
napadám vyslání naší jednotky.
Nenapadám. Snažím se pouze napadnout obrovskou
neinformovanost, se kterou jsme možná o celé
věci rozhodovali.
Dnes už si ani nevzpomínám, kdy tato otázka
proběhla parlamentem. Dohoda byla uzavřena 22. listopadu
1990 Nevím tudíž, jestli tato dohoda byla k
dispozici, když se o těchto věcech zde rozhodovalo.
Pokud ano, pak vyjadřuji velkou lítost, že
jsme ji neměli k dispozici. Pokud byla tato dohoda uzavřena
následovně, beru tuto lítost zpět.
Prosil bych pana ministra, zda by se k těmto dvěma
naprosto zásadním znakům charakteru naší
jednotky v Saúdské Arábii mohl vyjádřit.
Domnívám se, že je to nutné pro objasnění
celé situace.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Černému. Ještě
je přihlášen pan poslanec Sacher.
Poslanec SL R. Sacher: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, vážený
pane ministře, naše země sousedí s pěti
státy a se všemi jsme měli co do činění
stran území. Doba přešla, stojíme
uprostřed Evropy a na Západě se formuje politický
a ekonomický kolos - můžeme říci
budoucí velmoc v Evropě. Na východě
je tento kolos v pohybu.