Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

První se týká uplatňování lidských práv v naší zemi. Jak víte, včera jsme schválili Listinu základních práv a svobod, kde se v mnoha článcích Mluvilo o tom, že tyto svobody se vztahují na každého, to znamená na občany všech zemí. Nicméně zcela náhodně jsem se koncem prosince dozvěděl, že pro občany Afghánistánu, Kambodže, Kuby, Laosu, Mongolska a Vietnamu, tj. zemi, které jsou doposud komunistické, se žádná práva nevztahují. Tito lidé, pokud chtěli odjet z naší země do zemí sousedních a měli platná víza do těchto zemí, byli našimi pohraničníky vráceni od hranic zpátky, pokud neměli povolení vlastních velvyslanectví. To znamená, že naše země, naše orgány, sloužily jako biřici těchto stále polonevolnických nebo nevolnických zemí.

Když jsem se toto dozvěděl na zahraničním oddělení občanského fóra, nejdřív jsem tomu nevěřil, proto jsem si hodlal tuto informaci ověřit a volal jsem na ministerstvo zahraničních věcí, a to panu Kubáňovi, který je zástupcem pana Bolavěce, což je ředitel konzulárního odboru. Ten po určitém váhání a po určitých vyhýbavých frázích toto potvrdil, že tato praxe se dále v naší zemí uskutečňuje. Pak mi zaslal na moji urgenci tento dopis:

"Vážený pane poslanče, v návaznosti na váš telefonický rozhovor s mým zástupcem panem doktorem Kubáněm dne 29. prosince 1990 si vám dovoluji oznámit, že při posuzování dosavadní praxe udělování československých zpětných a výjezdních víz občanů Afghánistánu, Kambodže, Kuby, Laosu, Mongolska a Vietnamu zavedeně ještě v roce 1984 konzulární odbor federálního ministerstva zahraničních věcí dospěl k názoru, že předběžný souhlas příslušných zastupitelských úřadů je s ohledem na současnou zahraniční politiku Československa zatěžující, neodpovídá jejímu humanitárnímu charakteru a lze ji chápat jako omezování suverenity ČSFR při rozhodováni.

Proto v souladu se stanoviskem 4., 6. a 7. teritoriálního odboru federálního ministerstva zahraničních věcí zaslal konzulární odbor dne 29. 12 1990, tedy po mém telefonátu, pod výše uvedeným čl. atd. telegram tohoto znění: "K Vašemu čl. atd. z 29. 11 1990 sdělujeme, že ze zahraničně politického hlediska není důvod nadále vyžadovat předběžný souhlas pro udělování čs. zpětných a výjezdních víz pro státní příslušníky ve jmenovaných zemích, předběžný souhlas od jejich zastupitelských úřadů. O změně této praxe byly příslušné zastupitelské úřady z naší strany informovány. Zavedení nové praxe žádáme učinit v nejbližším možném terminu po 1. 1. 1991"

Chtěl bych jen vyjádřit panu ministrovi své nesmírné zděšení, že vlastně pokračování či nepokračování nebo okamžité zrušení či velmi pomalé zrušení této naprosto úděsné praxe záviselo na mém náhodném telefonátu. Náhodném v tom smyslu, že jsem se to dozvěděl zcela náhodně. Nerozumím tomu, jak je možné, že takovýto obrovský kolos, jako je ministerstvo zahraničních věci, nemá v sobě úředníky, kteří by něco takového sledovali a především učinili opatření, aby to skončilo. Jsem tím naprosto překvapen, protože vím, že je tam dnes řada lidí, kteří bojovali v řadách bojovníků za lidská práva a tudíž je nepředstavitelné, že by oni toto neučinili, kdyby se o tom dozvěděli.

To je moje první interpelace panu ministrovi, aby tuto skutečnost nějakým způsobem vysvětlil.

Druhý bod se týká kádrového obsazení ministerstva zahraničních věcí. Jak víte, pro zahraniční státy nestačí naše krásné deklarace. Oni velice pečlivě sledují, kdo je na naších velvyslanectvích a kdo je v jaké funkci za federální ministerstvo zahraničních věcí. V té souvislosti bych žádal pana ministra o vysvětlení podivné pasáže z jeho projevu ze 4. prosince 1990 z pracovníků federálního ministerstva zahraničních věcí, kde se v souvislosti s reorganizací ministerstva praví. Doslova cituji:"v čele by měl stát jako nejvyšší civil servant, jakýsi generální sekretář, zkušený starší diplomat, který má zažité různé aspekty mezinárodních vztahů, zná ministerstvo do nejzazších koutů, umí jednat s lidmi, být skutečným manažerem tohoto kolosu. Jemu by pak měli být podřízení sekční šéfové podobných kvalit "

Na první pohled je zřejmé, že takových lidí se nám příliš nedostává, i když pár bychom jich našli. Situaci nám zatím komplikuje i fakt, že někteří z lidí tohoto typu nejsou zatím do vysokých funkcí jmenovatelní z různých důvodů. Jednak proto, že bývalý ministr Chňoupek měl ještě zvláštní talent na to, aby každého mladého schopného člověka, když ho spatřil, okamžitě popadl a pověřil nějakou vysokou funkcí ve svém sekretariátě. Budeme muset chvilku počkat, než si společnost a veřejnost, to znamená i my, zde zvykneme na to, že ten, kdo případně někdy takovou funkci zastával a má schopnosti, může zastávat takovéto funkce v civilní službě i v dobách jiných. Přeloženo do novinářské řeči to znamená, že staré nomenklaturní kádry zatím nelze povyšovat do vysokých funkci na ministerstvu zahraničních věci, že je zatím nutno počkat, až si veřejnost na to zvykne, nebo se unaví, nebo jí to bude jedno. Nevím, co je tím myšleno.

Připadá mně to naprosto nepřijatelné a šokující. Víte, že zde bylo schváleno naším předsednictvem jedno zásadní opatření pro odstraňování starých nomenklaturních kádrů. Zde totiž nejde o to, že by se pochybovalo o jakýchsi schopnostech těchto lidí. Podezření je zde, že jsou schopni všeho. Služba naší zemí vyžaduje přece jen něco trochu jiného než pouhé schopnosti vyjednavačů. Navíc se odvažují pochybovat, že my jsme vlastně dřív žádnou zahraniční politiku neměli, naší diplomaté nevykonávali funkci klasických diplomatů, jim to v podstatě nebylo dovoleno, byli v podstatě vykonavateli příkazů. Je tedy otázka, jaké schopnosti tito lidé mají. To je moje druhá otázka na pana ministra.

Třetí bod se týká naších občanů v zahraničí nebo těch, kteří byli donucení emigrovat. Přišla řada stížností na to, že jim sice byly vydány opět čs. pasy na jejich žádost, ale bez čísel, jsou tam samé nuly a když sem přijeli v naivní víře, že jsou opět občany tohoto státu, tak s nimi bylo zacházeno způsobem, jakým se zachází s devizovými cizozemci, v podstatě neměli žádných práv čs. Občanů.

Vím, že existují určité důvody hospodářského rázu, které vedou k opatrnosti k udělování plných práv lidem, kteří žili dlouhá léta v cizině, nicméně i tato oblast by potřebovala poněkud svěžího duchu.

Rád bych se zeptal pana ministra, co by v této oblasti navrhoval nebo co hodlá učinit. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji pane poslanče. Vy jste tu první část dal jako písemnou interpelaci nebo to považujete celé za ústní vystoupení?

Poslanec SN P. Bratinka: Za ústní interpelaci, využívám přítomnosti pana ministra.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Pane ministře, přejete si odpovědět?

Ministr zahraničních věcí ČSFR J. Dienstbier: Pokud jde o třetí otázku, k té je potřeba interpelovat asi úplně jiná ministerstva, než je ministerstvo zahraničních věcí, protože pasy, jak známo, vydává ministerstvo vnitra. Souvisí to s postupem privatizace. Znáte to lépe než já, vy jste to schvalovali, k tomu se já nemohu nějak zvlášť vyjádřit. Je to věc diskuse, jestli mají naši občané žijící v zahraničí dlouhodobě mít třeba v oblasti ekonomické hned od začátku stejné podmínky jako občané žijící zde.

K té první otázce, kterou pan poslanec Bratinka vznesl. Říkal dokonce, že je zděšen. Musím ho ujistit, že já jsem mnohokrát také naprosto zděšen, protože v této zemí existují tisíce nejrůznějších nesmyslných předpisů a nevím, jakou fantazii a jakou genialitu by člověk musel mít, aby dokázal sám přijít na to, jaké příšernosti si tu kdo v uplynulých 40 letech dokázal vymyslet. Teprve v okamžiku, když se na tuto otázku narazí, tak se může řešit a pak se samozřejmě musí řešit se vší naléhavosti.

Pokud jde o otázku kádrového obsazení federálního ministerstva zahraničí, musel bych se pana poslance Bratinky zeptat, jak by si on sám jinak představoval, co dělat se zahraniční službou. My jsme přece museli normálně pracovat, nemohli jsme rozpustit zahraniční službu, rozehnat ji, museli jsme fungovat nepřetržitě, dokonce mnohem více než v předchozích letech. Také není pravda, že v tomto ministerském aparátu jsou jen samí neschopní lidé nebo jen samí darebáci, jak se to někdy jeví z novinových zpráv. Tam je spousta lidí, kteří jsou odborníci na něco, třeba na určitou oblast světa a nikdy v životě se nemohli k této oblasti dostat jinak než tím, že učinili onen kompromis, vstoupili do této služby a musím vám říci - je to sice takové trochu smutné, když člověk je pozitivně přesvědčen o tom, že někdo není darebák - ale když dostáváme výsledky lustrací a já vidím, že mnozí z těchto lidi, přestože jim šlo o místo na ministerstvu, případné cestování do zahraničí, odmítli stát se spolupracovníky Státní bezpečnosti počátkem 70 let a je to tam napsáno, tak si myslím, že to zas není tak špatné, jak pan poslanec Bratinka tady uvádí, že všichni museli sloužit. Přece v celé této společnosti všichni byli na nějakých místech a všichni tedy museli nějakým způsobem respektovat podmínky, které v tomto státě byly.

Nikdy jsme nepřijali zásadu a nevidím, proč by měla být přijímána právě pro zahraniční službu, že ti, kteří v uplynulém dvacetiletí někde pracovali, tam pracovat nesmějí ani nadále, pokud jsou to lidé kvalitní a slušní. Nevím, proč se to vždy soustřeďuje na zahraniční službu, tady máme ministerstva, instituce a každý přece někde pracoval. Ministerstvo zahraničních věcí je neustále napadáno, že tam jsou takoví a takoví lidé. Takoví lidé, jako jsou na ministerstvu zahraničí, jsou přece všude. Ale od nás ti špatni, agenti a špioni odcházejí a odcházejí daleko více než z mnoha jiných ústavů, ale za ty pracovníky, kteří se celá léta chovali slušně, nikomu nejen neublížili, ale udržovali tam tradice odbornosti a kvality, tak za ty já se budu vždycky stavět.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji, pane ministře. Táži se pana poslance Bratinky, zda je spokojen?

Poslanec SN P. Bratinka: Nemám další dotazy.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Přihlásil se ústně kolega Malý.

Poslanec SL M. Malý: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, chtěl bych se zastavit u jedné věci, která se podle mého názoru dotýká také mezinárodní situace. Včera v 11.30 hodin v kasárnách v Krupce na Teplicku vybuchla munice v sovětském tanku. Domnívám se, že okupace 21 srpna 1968 stála už dost lidských životů, bylo to několik set našich občanů i příslušníků spojeneckých armád. Včera zahynulo podle zpravodajství televize 18 sovětských vojáků, došlo k bezprostřednímu ohrožení našeho obyvatelstva, protože ten výbuch rozmetal munici do širokého okolí, munice je v současné době ještě zneškodňována. Mám pocit, že tato mimořádná událost se staví do poněkud jiného světla i za dnešní napjaté vnitropolitické situace, ať je to už z důvodů otevřených sporů mezi některými členy vlády nebo proto, že po požadavku poslance Bendy chodí někteří členové tohoto parlamentu značně pobledli, či z jiných důvodů.

Říkám to z toho důvodu, že se vkrádá myšlenka, zda-li nám tato munice neměla tak trochu domluvit, abychom byli ukázněnější. Ta munice měla být uložena v centrálním skladu, byla uložena mimo něj a navíc byla k bojové technice, což považuji za nepřípustné.

Proto se obracím na pana ministra Dienstbiera. a na nepřítomného předsedu komise pana poslance Kocába, aby vstoupili v urychlené jednání se sovětskou stranou a aby dost radikálním způsobem žádali sovětskou stranu, aby okolnosti, za kterých došlo k výbuchu, vysvětlila.

Dál si myslím, že k tak závažné události by mělo naše plénum přijmout určité stanovisko. Z tohoto místa přesto, že není otevřený bod interpelace, ale tato otázka je tak závažná, si dovolím obrátit se na pana ministra obrany, jakým způsobem naše armáda zabezpečila to, aby bylo zabráněno možnosti fyzického použití stávající bojové sovětské techniky na našem území. To je vše, děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji, pane poslanče. Dále je přihlášen s připomínkami pan poslanec Kostya.

Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, pan ministr ve svém vystoupení připomněl mj. i svou nedávnou návštěvu u československých vojsk v Saúdské Arábii. Chtěl bych v této souvislosti připomenout, že při přijímání rozhodnutí a schvalování usnesení tady bylo hodně rozporných stanovisek a lze říci, že obav některých poslanců o osud této jednotky. To, co rozhodlo o přijetí usnesení tak, jak nakonec bylo realizováno, byla skutečnost, že tady bylo potvrzeno, že hlavním smyslem a posláním této jednotky budou v rámci humanitární pomoci otázky ochrany civilního obyvatelstva v postižené oblasti před chemickými zbraněmi při možném napadení Irákem. Podle vystoupení pana ministra Dienstbiera, ve kterém upozorňoval, že tato jednotka je umístěna v bezprostřední blízkosti iráckých a kuvajtských hranic, však dospívám k názoru, že tento hlavní cíl pravděpodobně plněn není a podle svých znalostí se domnívám, že tato jednotka je umístěna v přímém operačním bojovém prostoru v příhraničních částech tak, jak to bylo řečeno ve vystoupení pana Dienstbiera.

Proto by mě zajímalo, jestli tato jednotka je suverénní pod čs. velením s pravomoci rozhodovat, nebo pokud je začleněna do sestavy jiných vojsk, která vojska to jsou a kdo má právo rozhodnout o bojovém nasazení této jednotky?

Já jsem jako poslanec zvedal ruku a hlasoval proto, aby tato jednotka chránila civilní obyvatelstvo v postižené oblasti, ne pro to, aby chránila ozbrojené síly cizích mocností. Děkuji.

Předsedající předseda St. R. Battěk: Děkuji, pane poslanče. Chcete, pane ministře, odpovědět hned?

Ministr zahraničních věcí ČSFR J.Dienstbier: Odpovím hned. Nevím, jestli jste hlasoval, protože měla jednotka chránit civilní obyvatelstvo. Myslím, že jednotka má chránit lidi. Vojáci jsou přece také lidi, jaký je rozdíl mezi vojáky a civilním obyvatelstvem v tomto smyslu? Ti, kteří jsou ohroženi, jsou vojáci. Lidé - vojáci. Tato jednotka není v bojové linii, je v týlu dvou saúdskoarabských armád o které se bude starat v případě ohrožení a také samozřejmě o všechny lidi v přilehlé oblasti.

Navíc, pokud se vyjadřuje nějaká obava, že vojáci jsou blízko fronty, tak to už asi s vojáky bývá, jestliže vojáky někam posílám, tak je neposílám 2000 km od místa, kde mohou působit, ale přesně tam, kde působit mohou.

Tato naše jednotka tedy není bojová, plní skutečně humanitární poslání, je v týlu armád a je pod výlučným velením plukovníka Valo, tedy pod vedením československým.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Jste spokojen pane poslanče s touto odpovědi? (Ano.) Dále je přihlášen pan poslanec Suchánek.

Poslanec SL J. Suchánek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, se zájmem jsme vyslechli vystoupení ministra zahraničních věcí České a Slovenské Federativní Republiky. I v jeho vystoupení zaznělo, že se nemůžeme neohlížet na procesy probíhající u naších východních sousedů. Proto mi dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem, které přijaly zahraniční výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů k situaci v pobaltských republikách.

"Poslanci Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se znepokojením vyslechli zprávu o vysílání sovětských vojenských jednotek do Pobaltí. Na základě neblahých historických zkušenosti našeho lidu s řešením politických problémů vojenskou silou se domníváme, že současně rozpory mezi republikami a centrem v Sovětském svazu není možno řešit násilnou cestou, ale klidným a věcným politickým dialogem. Obracíme se proto na sovětsky parlament s výzvou, aby se zasadil o politické řešení vnitřních problémů Sovětského svazu, které ovlivňují situaci v celé Evropě. "

Jsem si vědom toho, že před dvěma dny naše plénum odmítlo se touto záležitostí zabývat, ale pokud by poslanci měli zájem se připojit k prohlášení zahraničních výborů, myslím si, že tomu nic nebrání. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci. Dále je přihlášen pan poslanec Michálek, který nám chce říci někdo o Husajnových hrozbách.

Poslanec SL F. Michálek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, navázal bych na svého předřečníka poslance Kostyu a chtěl bych se dotázat, zdali ministerstvo zahraničí hodnotí výzvy prezidenta Husajna, že v případě válečného konfliktu budou proti zemím, které vyslaly jednotky na střední východ zahájeny teroristické akce. Mám obavy, že studenti nebo dělníci arabského původu mohou být tímto způsobem zmanipulování a použiti právě k těmto teroristickým akcím v naší zemi.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci. Dále je přihlášen kolega Sychra.

Poslanec SL M. Sychra: Vážený pane předsedající dámy a pánové, mám tři krátké otázky:

První otázka, pane ministře, se týká chystaného třetího kola jednání o finančních a majetkoprávních otázkách spojených s pobytem sovětských vojsk v Československu. Chci se vás zeptat, jestli výsledkem těchto jednání, která se v prvních dvou kolech nazývala "jednání o náhradě škod způsobených sovětskými vojsky", bude mezinárodní smlouva samostatná, na úrovni vlád, o náhradách těchto škod nebo jestli náhrady škod budou pouhou součástí celého komplexu naších zahraničně obchodních vztahů a jestli budou připočteny k zahraničnímu sovětskému dluhu.

Další otázka se rovněž týká sovětských vojsk. Chci se vás zeptat, zdali vám nebo na ministerstvo obrany v posledních dnech pronikly nějaké informace o případných komplikacích při odsunu sovětských vojsk, jak tomu napovídají jiné informace z posledních dnů z Polské republiky a z Maďarské republiky.

Třetí otázka se týká vaši chystané únorové cesty do Sovětského svazu. Chtěl bych se zeptat, co bud jejím cílem, co bude obsahem vašich jednání a jestli jste tentokrát ochoten s sebou vzít některé poslance Federálního shromáždění a jestli se tam hodláte setkat s panem Ševarnadzem, ať bude v jakékoliv funkci.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Pan ministr chce odpovědět.

Ministr zahraničních věcí ČSFR J. Dienstbier: Nejprve bych odpověděl na otázku o teroristických útocích. Otázka byla, jak hodnotíme výhružky Saddáma Husajna. Zatím nemáme žádné konkrétní informace o tom, jestli se budou realizovat nebo ne. Kdybychom je také měli, pak by teroristické útoky neměly smysl. Ministerstvo vnitra je ale na tyto věci připraveno a podniká příslušná opatření.