Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

3. den jednání - čtvrtek 10. ledna 1991

(Pokračování schůze v 9.10 hodin.)

Omluvení poslanci:

Sněmovny lidu:

Adámek, Balgavý, Battěk, Dlouhý, Honner, Hrušínský, Hrušovský, Jambor, Jansta, Klaus, Kňažko, Kocáb, Kováč, Kovář, Kučera S., Miller, Musílek, Novosád, Pobežal, Pospíšil, Richterek, Sahligerová, Savčinský, Soukup, Tarchoviská, Vandas, Záležáková

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Arnošt, Blažek, Mikule, Mlčák, Ovčačíková, Parkánová, Pernica J., Senjuk, Šolc, Štern, Toman, Vild

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

Bugár, Čalfa, Kočtúch, Košnár, Mečiar, Molnár, Peter, Serenčéš, Slota, Vícen, Viktorín, Zelenay

(Řízení schůze převzal místopředseda FS a předseda SL R. Battěk)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Vážené Federální shromáždění, vážení hosté, zahajuji třetí den 11 společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů, na které vás všechny srdečně vítám. Dovolte mi, abych mezi námi přivítal zvláště milé hosty, členy pražského diplomatického sboru, kteří se zúčastní dnešního jednání o zahraniční politice. (Potlesk.) Jednání nemůžeme zahájit, protože nejsou přítomny nadpoloviční většíny poslanců - ve Sněmovně lidu nám schází 4 poslanci. Prosím, zaujměte svá místa.

Podle programu máme na pořadu

3

expozé ministra zahraničních věci ČSFR Jiřího Dienstbiera k zahraniční politice České a Slovenské Federativní Republiky

Uděluji slovo panu ministrovi.

Ministr zahraničních věci ČSFR J. Dienstbier: Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, jsem rád, že mohu předstoupit před Federální shromáždění s informaci o našem mezinárodním postavení, o výkonech zahraniční politiky a podělit se s vámi také o její starosti.

Prvním úkolem bylo obnovit svrchovanost republiky a postupně normalizovat vztahy se všemi zeměmi a oblastmi. Žádný z naších vztahů, ať už s jednotlivými zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, nebyl normální. Byla, a je to činnost časově a energeticky mimořádně náročná, avšak radostná, viditelná a bez velkých překážek. Patřila k ní i gesta, jakými bylo společné stříhání drátů s Aloisem Mockem a Hansem Dietrichem Genscherem. Záběry z těchto aktů oblétly svět a dodnes v očích miliónů lidi symbolizuji novou svobodu naších národů a otevírání naší republiky světu.

K obnovení suverenity bylo třeba především dosáhnout odchodu sovětských vojsk. Bylo úspěchem naších vyjednávačů, že prosadili okamžité zahájení jednání a týdenní rytmus etap. Smlouva mohla být proto podepsána už koncem února 1990 Mohu s radostí konstatovat, že do konce února budou staženy - s výjimkou jednoho motostřeleckého pluku - všechny bojové jednotky. Na Slovensku už nejsou žádné. K dnešnímu dní bylo odsunuto 54.816 vojáků, tj. 74,6 % a zůstává 18 684, tj. 25,4 %. zbývá odsunout do konce června jednotky týlové a dojednat majetkové otázky, spojené se vstupem, pobytem a odchodem sovětských vojsk. Složitých jednání se kromě ministerstva zahraničí účastní i zástupci jiných resortů a také poslanci Federálního shromáždění.

K normalizačním činnostem, tedy takovým, které napravují to, co dřívější vlády zanedbaly nebo záměrně odmítaly, patří sjednání bezvízových dohod s téměř všemi evropskými státy. Zbývají Řecko a Portugalsko, s nimiž uzavřeme dohodu zřejmě letos. Zrušili jsme vízovou povinnost pro občany Spojených států a Kanady. Obnovili jsme diplomatické styky s Izraelem, Vatikánem a Chile, navázali jsme je s řádem Maltézských rytířů, Ománem, Katarem, Bahreinem a Nambií, připravuji se se Saúdskou Arábií. Brzy otevřeme konzulát v Jihoafrické republice s perspektivou diplomatických styků při dalším pozitivním vývoji v této zemi.

Obnovování našeho postavení v Evropě a ve světě si vyžádalo mimořádnou aktivitu nejen ministerstva zahraničí, ale také prezidenta republiky, předsedy federální vlády, předsedů národních vlád, ministrů i poslanců. Nemohu zde vyjmenovávat desítky významných návštěv, které vyvrcholily koncem roku příjezdem prezidenta Mitteranda, páni Thatcherové a prezidenta Bushe. Státníci z celá Evropy a mnoha zemí světa chtěli navštívit a navštívili Československo. Já sám jsem jednal ve 27 státech, prezident republiky v 16, prezident, členové vlád a poslanci v Evropě a po celém světě. Zúčastnili jsme se četných mezinárodních konferenci. Autorita naší pokojné revoluce, prezidenta Havla, vědomí o naších demokratických tradicích a vzpomínka na někdejší vyspělost naší země nám poskytly potřebný základ k rychlému uznání a opětnému přijetí do rodiny svobodných národů.

Včleňujeme se, nebo se vracíme, do hlavních evropských a světových seskupení.

Získali jsme statut hosta v Radě Evropy, jejímž řádným členem se máme stát v první polovině tohoto roku. Po schválení Opčního protokolu k mezinárodním paktům o lidských právech a po včerejším schválení Listiny práv a svobod Federálním shromážděním nám už nic nebrání podepsat Evropskou konvenci lidských práv, což je při slavnostním ceremonielu přijetí člena povinné. Přijetí do Rady Evropy bude naším dalším vstupem do postupně se vytvářejícího společného evropského politického, právního, ekonomického a kulturního prostoru, v němž budou platit stejná měřítka lidských práv.

20. prosince jsme jako první země střední a východní Evropy zahájili oficiální jednání o přidružení k Evropským společenstvím. V porovnání s existující dohodou o obchodu a obchodní a hospodářské spolupráci mezi asociačními dohodami, jež Evropská společenství uzavřela před dvěma desítkami let, bude mít připravovaná dohoda o přidružení naší země ke "dvanáctce" novou kvalitu a výrazně preferenční charakter. Především v počátečním období počítá s asymetrickými koncesemi v náš prospěch, zdůrazní politický dialog i poskytování všestranné pomoci naší hospodářské reformě. Vzhledem k této nové "přidané hodnotě" nazývají sama Evropská společenství připravované dohody o přidružení Československa, Polska a Maďarska "evropskými dohodami" či "Superasociaci".

Přidružení bude založeno na postupném vytváření oblasti volného obchodu a liberalizaci pohybu osob, služeb a kapitálu. Trhy Evropských společenství se nám však otevírají již nyní. Země Evropských společenství odstranily či pozastavily kvantitativní restrikce na dovozy z naší země a od 1. ledna vůči nám aplikují tzv. všeobecný systém celních preferencí.

Již před splněním hlavní podmínky, kterou je členství v Radě Evropy, nás Evropská společenství zařadila do skupiny "stejně smýšlejících" zemí, což nám zajišťuje pravidelně informace o činnosti Evropské politické spolupráce, tedy struktury ke stále výraznější koordinaci zahraničních politik členských zemi "dvanáctky".

Chtěli bychom, aby asociační dohoda vstoupila v platnost již 1. ledna 1992. Přidružení musíme využít k přípravě naší pozdější kandidatury na přijetí za plnoprávného člena společenství. Už od této chvíle je nezbytné přizpůsobovat naše zákonodárství zákonům a předpisům Evropských společenství, čímž je dána významná role právě Federálnímu shromáždění. Cenným příspěvkem k rozvoji spolupráce s Evropskými společenstvími jsou styky Federálního shromáždění s Evropským parlamentem, který je jednou z hlavních instituci,,dvanáctky,,. Dynamiku těchto styků ilustruje i skutečnost, že již za několik dní u nás přivítáme předsedu Evropského parlamentu pana Enrigua Barona Crespa.

Současně rozvíjíme vztahy s Evropským sdružením volného obchodu. Při úsilí o nalezení pevného místa v budoucí evropské architektuře má velký význam naše působení v subregionálním rámci. Příkladem je Pentagonála. Rok po svém založení je pružnou skupinou s vlastním programem a identitou. Mezinárodní společenství ji přijímá jako aktivní prvek celoevropského procesu. O členství usiluje několik dalších zemí, zvláště intenzívně Polsko, o spolupráci se zajímá Švýcarsko a Bavorsko. Pentagonála působí jako stabilizující prvek ve střední Evropě, je však také nástrojem pomáhajícím k integraci do evropských instituci. Přispívá k překonání negativních důsledků evropského rozdělení. Před dvěma roky by bylo nemyslitelné, aby podobným způsobem spolupracovaly země různých bloků se zeměmi neutrálními.

Stěžejním kritériem Pentagonály budou ovšem konkrétní výsledky. Do perspektivního programu byly zařazeny pro nás velmi důležité projekty propojení evropského ropovodu se Schwechatu do Bratislavy a z Ingolstadtu do Litvínova, významný je rovněž připravovaný projekt přepravy zemního plynu z Alžírska přes Jugoslávii do Rakouska a Československa. Na financováni se má podílet Světová banka.

Zintenzivnění naší spolupráce s mezinárodními ekonomickými organizacemi chci dokumentovat na příkladu Investičního fora, které v Praze v listopadu uskuteční organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj (UNIDO). Tato akce umožní naším státním i soukromým podnikům navázat kontakty se zahraničními investory.

Diplomacie České a Slovenské Federativní Republiky věnuje zvýšenou pozornost ekologii. Prezident Václav Havel vyzval v září poselstvím ke spolupráci mezi evropskými společenstvími a zeměmi střední a východní Evropy při ochraně životního prostředí. Na pařížském summitu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě podpořil návrh předsedy Komise Evropského společenství J. Delorse na přijetí Evropské energetické charty. Cílem je společné využívání všech zdrojů energetických surovin v Evropě a vybudování energetické dopravní sítě, která by pokryla celý evropský kontinent. Na konferenci ministrů životního prostředí všech evropských zemí v červnu v Dobříši navrhneme vypracování celoevropského systému ochrany životního prostředí a budeme prosazovat přijetí společného programu, jenž by stanovil prioritní cíle a strategii.

Oddělovat ekonomické, bezpečnostní, kulturní či politické vztahy už dávno není možné. Tyto otázky vždy úzce souvisely, dnes jsou zcela propojeny. Československá zahraniční služba bude zcela novým přístupem a ve spolupráci s ostatními resorty na federální a republikové úrovni účinné přispívat k úspěšnému přechodu naší země k tržnímu hospodářství a k postupnému zapojování ČSFR jak do evropských integračních procesů, tak do světové ekonomiky.

Fakt, že ve většině integračních seskupení je hlavním výkonným orgánem rada ministrů zahraničí, klade a bude klást stále větší nároky na československou diplomacii.

S rozpadem blokových struktur roste také úloha mezinárodního práva. V loňském roce sjednala ČSFR 69 dvoustranných a 20 mnohostranných smluv. Letos jich bude zřejmě mnohem víc.

Od počátku jsme věnovali veškerou pozornost zajištění bezpečnosti. Z nové politické situace po pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě jsme vyvodili potřebu nahradit struktury konfrontace strukturami spolupráce. Tomu odpovídal návrh na vytvoření Evropské bezpečnostní komise. Sehrál nemalou roli v zahájení diskuse o potřebě nových bezpečnostních vztahů na kontinentě a institucionalizaci helsinského procesu. Mnohé z těchto myšlenek se objevily v závěrečném dokumentu londýnského summitu NATO a nakonec Pařížské chartě za novou Evropu. Rozhodnutí umístit sekretariát KBSE v Praze bylo také oceněním této naší aktivity.

Jedním z nejdůležitějších závěrů pařížského sumitu je dohoda o tom, že po ukončení helsinské následné schůzky v roce 1992 by měly začít už skutečné celoevropské odzbrojovací rozhovory. Zatím se o odzbrojení jedná na blokové základně, což je také důvod k tomu, že se ještě zachovávají některé funkce Varšavské smlouvy. Pohelsinská fáze si vynutí posilování a rozvoj celoevropských bezpečnostních struktur, samozřejmě za účasti Spojených států a Kanady. Při budovaní nové bezpečnosti bychom také měli využít všech pozitivních zkušeností existujících institucí. Navázali jsme i proto pravidelné styky s NATO, ale i se Západoevropskou unii. Spolupráce má i civilní charakter - v současné době studuje na stipendia NATO v zahraničí 18 naších studentů.

V červnu 1990 jsme vystoupili na moskevském zasedání PPV Varšavské smlouvy s návrhem na postupnou přeměnu Varšavské smlouvy. Využili jsme toho, že náměstek ministra zahraničí Z. Matějka je v tomto roce generálním tajemníkem PPV Varšavské smlouvy a předložili jsme harmonogram demontáže vojenských struktur paktu. Svolali jsme v krátkém čase 4 zasedání zvláštní komise pro odzbrojení. Dočasná organizační podoba Varšavské smlouvy, která by měla skončit definitivně svojí činnost po Helsinkách 2. musí být zcela průhledná. Demontáž vojenských struktur chceme ukončit k 1. červenci 1991. Od listopadu se však postup podle harmonogramu zastavil, protože plánované schůzky byly na žádost Sovětského svazu už několikrát odloženy. Jednáme proto s Maďarskem a Polskem o dalším postupu. V případě nezájmu o další jednání budeme uvažovat o zastavení činnosti Varšavské smlouvy v předhelsinském období.

S normalizací naších vztahů jsme pochopitelně začali v Evropě a na severoamerickém kontinentě. Postupně však usilujeme o zajištění našich zájmů i jinde. Prezident navštívil Mexiko a Nicaraguu, já jsem navštívil Argentinu, Chile a Uruguay, Japonsko, Thajsko, Indii a Jižní Koreu, předseda vlády země Maghrebu a v posledním měsíci jsem v čele politické a hospodářské delegace jednal v Egyptě, Saúdské Arábii a Sjednocených arabských emirátech a v Ománu. všechny tyto země mají z hlediska naších politických a hospodářských zájmů mimořádný význam. Styky s nimi nás dále začleňuji do světového společenství jako konstruktivního partnera.

Chci se na okamžik zastavit u poslední návštěvy. S arabskými zeměmi Perského zálivu jsme v minulých desetiletích měli styky jen minimální nebo žádné. Byli jsme však schopni rychle reagovat na agresi proti Kuvajtu nejen slovy, ale také vysláním vysoce odborné vojenské jednotky. Mluví se o ní často jako o jednotce symbolické. Navštívili jsme ji v poušti jen několik desítek kilometrů od iránských a kuvajtských hranic. Ujišťuji vás, že pro tyto statečné chlapce to není žádná symbolika, ale tvrdá realita písku a možné války. Jsou dokonale připraveni a odhodláni splnit svůj úkol. Na výzvu velitele, zda si to někdo z nich nerozmyslel a nechce se vrátit naším letadlem domů, se nepřihlásil ani jeden. (Potlesk.) Naši vojáci však bezděky plní i další úkoly. Jejich techniku a dovednosti uznávají kolegové ze saúdské a jiných armád v oblasti a už dnes je velký zájem o tatry, techniku protichemické obrany a o naše specialisty v budoucnu, po vyřešení kuvajtské otázky. Mimořádný je také politický význam jejích přítomnosti. Vládcové a ministři všech tří států i generální tajemník Rady pro spolupráci v zálivu vysoce hodnotí tuto konkrétní pomoc svým zemím. Všichni bez výjimky také ocenili naší návštěvu jako výraz politické podpory a solidarity v těžké chvíli, několik dní před možným vypuknutím války. Jak to řekl prezident Sjednocených arabských emirátů, sultán Abu Dhabi, Zaid ben Sultan Alnahyan: "Přítel navštívil přítele v nouzi, a my na to nikdy nezapomeneme".

Vážené kolegyně a kolegové, mohu se v tomto vystoupení zmínit jen málo o aktivitě československé zahraniční politiky. Pouze podklady k tomuto vystoupení čítají stovky stránek.

Mluvil jsem Zatím vlastně jen o úspěších. Vážně neúspěchy jsme dosud neměli. Protože na vážně neúspěchy ještě nebyl čas. To však neznamená, že před námi nestojí problémy, které nemusí být snadno řešitelně. Poměrně příznivá politická atmosféra v oblasti bývalých bloků, tedy v Evropě a Severní Americe ještě neznamená příznivou mezinárodní ekonomickou atmosféru.

Zahájili jsme ekonomickou reformu v situaci, kdy se rozpadly naše tradiční trhy a nalézt trhy nové či vrátit se na tradiční trhy se zbožím, jemuž nebudou moci odolat, nebude snadné. Koupěschopný trh ve světě je poměrně nasycen, světové hospodářství neprožívá konjunkturu, irácká agrese nás připravila nejen o značné prostředky a další trh, ale spotřebovává značné prostředky i našich amerických a evropských partnerů.

Ale ani politická situace v zemích střední a východní Evropy není zcela stabilní. Bylo by neštěstím, kdyby nové demokracie v této části světa měly být zardoušeny hospodářským zhroucením, z něhož by se vynořili populističtí či nacionalističtí demagogové a nové diktatury.

Nejisté poměry také odrazují zahraniční kapitál. Přestože naše země je na tom ze všech zemí bývalého východního bloku poměrně nejlépe, i my jsme pocítili váhavost bankéřů a průmyslníků. Mnohde ve světě ovšem příliš nerozlišují mezi bývalými komunistickými zeměmi. Ale vina je i na naší straně, protože jsme protahováním kompetenčních sporů a četnými vnitropolitickými spory přispěli k nejistotám o našem budoucím vývoji a o stabilitě Československa.

Zahraniční politika může mnohé dokázat vysvětlováním tam, kde v cizině neznají a nemohou proto chápat naší situaci. Nezmůže nic tehdy, kde našemu postavení a pronikání do světa budou bránit vnitřní politické a ekonomické limity.

Jedním z takových limitů může být i nepochopení naších mezinárodních zájmů. Ve světě, v němž se spor v Asii projeví pumovým atentátem v Londýně, v němž irácký prezident vyhrožuje teroristickými akcemi po celém světě. Není místo pro lhostejnost k událostem, vývoji a tím méně k bezpráví kdekoliv.

Je také pošetilé dát přednost krátkodobé výhodě, často zdánlivé, před dlouhodobým skutečným zájmem. Nelze si například myslet, že unikneme do Evropy rychleji, nebudeme-li si všímat problémů na východ, severovýchod a jihovýchod od naších hranic. Myslím, že jsme ještě neučinili vše podstatné, abychom dali přátelskému Polsku jasně najevo, že nepřipustíme jeho izolaci.

Pocity národů vyrůstají z historické zkušenosti a je lhostejné, zda jsou v té, či oné chvíli bezdůvodné, měly-li mnohokrát důvod v minulosti. Jsem přesvědčen, že pocit izolace mezi Německem a Ruskem přispěl k fenoménu Tyminského. Nepůjdeme-li do Evropy společně s Polskem a Maďarskem, nemusíme tam dojít velmi dlouho. S Polskem a Maďarskem nás spojují nejen hranice, ale i společné zájmy. Bude prospěšné koordinovat naše přístupy k Evropským společenstvím i k Radě Evropy a také vůči Spojeným státům. Zejména mnozí Američané dali najevo, že podpora naším ekonomikám by mohla značně vzrůst, kdybychom dokázali vystupovat společně. Předpokládáme, že rozsah společných zájmů bude vyjádřen ve společné deklaraci, o niž jsme se dohodli v Bratislavě v dubnu 1990. V nejbližší době - pravděpodobně již za dva týdny - by se měli sejít nejvyšší představitelé tří států v maďarském Vyšegradu, kde se kdysi sešli český, polský a maďarský král.