Ďalšiu vetu navrhujeme takto: Za pôvodné
znenie - zakazuje sa akékoľvek ovplyvňovanie
tohoto rozhodovania, by sme dali bodku. Pokračovali by
sme nasledovne: "Všetky spôsoby nátlaku
smerujúce k odnárodňovaniu a organizované
metódy asimilácie sú neprípustné.
" Táto formulácia bola prevzatá z dokumentu
Európskej rady.
Ďalej navrhujeme v článku 25 - pôvodnej
tlače - preradiť odsek 2 bezo zmien do článku
3 ako odsek 3. Totiž aj to je všeobecné ustanovenie,
preto patri do všeobecných ustanovení.
Ďalej navrhujeme zaradiť nový odstavec ako odstavec
4 v nasledovnom znení: "oprávnené záujmy
národných a etnických menšín
na plné zachovanie ich svojbytnosti a všestranného
rozvoja môžu byť slobodne vyjadrené a občanmi
majú byť rešpektované ako neoddeliteľná
súčasť všeobecne uznávaných
ľudských práv." Po týchto zmenách
pôvodný odsek 2 by sa označoval ako odsek
5. Týmito zmenami by pôvodný článok
25 sa v podstate zrušil.
K článku 26 tlače 392 navrhujeme nasledovné
zmeny: Navrhujeme pozmeniť koncepciu článku
so zachovaním niektorých pôvodných
prvkov. Náš návrh nasledovný: odsek
prvý:
Národným a etnickým menšinám
sa zaručuje právo
a) rozvíjať vlastnú kultúru,
b) získavať dobrovoľné a štátne
príspevky na svoje kultúrne ustanovenie,
c) vzdelávať sa vo svojom materinskom jazyku na adekvátnych
typoch a úrovniach škôl,
d) získavať, odovzdávať, vlastniť,
reprodukovať, rozširovať a vymieňať
informácie vo svojom materinskom jazyku bez ohľadu
na hranice štátu,
e) užívať svojho materinského jazyka v
súkromnom verejnom a úradnom styku písomne
a ústne.
Odsek 2: občanom, tvoriacim národné a etnické
menšiny, sa zaručuje právo:
a) združovať sa vo svojich združeniach,
b) nadväzovať a udržiavať neobmedzené
styky medzi sebou do vnútri štátu, ako aj cez
hranice štátu s občanmi druhých štátov,
s ktorými majú spoločný etnicky alebo
národný pôvod, tradície a kultúrne
dedičstvo. Toto ich právo sa bude rešpektovať
v medzinárodných stykoch Českej a Slovenskej
Federatívnej Republiky najmä v oblasti vzdelávania
a kultúry,
c) zúčastňovať sa v nevládnych,
čiže informatívnych medzinárodných
organizáciách,
d) zúčastniť sa verejného života
a na tvorbe rozhodnutí vo veciach, ktoré sa týkajú
ochrany a rozvoja ich identity, a na výkone týchto
rozhodnutí.
odsek 3: občania, ktorí patria k národným
a etnickým menšinám, môžu vykonávať
a užívať svoje práva samostatne ako aj
v spoločnosti s inými členmi svojej skupiny.
Ďalej odporúčame začleniť jeden
nový článok, ktorý by sme pracovne
mohli označiť ako článok 25:
1) všetky práva národných a etnických
menšín majú byt v súlade so zásadou
rovnosti a nediskriminácie ostatných občanov.
2) Všetky styky národných a etnických
menšín cez hranice štátu súvisiace
s výkonom ich práv sa majú realizovať
v súlade so zachovaním zvrchovanosti štátu.
3) Štát sa bude chrániť využívať
takých abstraktných prostriedkov, ktoré môžu
mať vplyv na národnostnú a etnickú skladbu
populácie v oblastiach obývaných národnostnými
a etnickými menšinami.
Navrhujem ustanoviť záverečný článok
k tejto hlave v znení:
Postavenie národných a etnických menšín
upraví kódex národných a etnických
menšín.
Zopakujem vám, vážené kolegyne a kolegovia,
všetky nami navrhnuté zmeny a doplnky sú v
plnej zhode takmer doslova citované s kodaňským
dokumentom o ľudských dimenziách a odporúčaním
č. 1134 parlamentného zhromaždenia Rady Európy
z 1. októbra l990: Prijatie našich návrhov
by nám bezpochyby uľahčilo spätný
vstup do spoločnosti európskych národov.
Chcel by som sa odvolať na slová pána A. Dubčeka,
ktorý 7. januára na zasadnutí predsedníctva
Federálneho zhromaždenia povedal, že musíme
tvoriť také zákony, ktoré sú
v naprostej zhode s právnymi normami demokratických
štátov Európy.
Vážené kolegyne a kolegovia, návrh Listiny,
ako som už povedal, považujeme za veľmi cenný
dokument, ktorý by sme radi podporili. Preto vás
prosíme, podporte i vy moje návrhy.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Pohanka. Připraví se poslanec Valtr. S technickou
poznámkou se hlásí poslanec Roman. Prosím,
aby byla krátká.
Poslanec SN L. Roman: Dovoľte, aby som sa spýtal pána
poslanca Duraya. Postavil sa do úlohy moralistu, humanistu,
demokrata, obhajcu. Pýtam sa ho, ako je to v súlade
s tisícročnou históriou Rakúsko-Uhorska?
(Smích v plénu). S jeho tvrdením priamo rasistickým
a so súčasným stavom, ktorý je na
južnom Slovensku. Práva, ktorých sa tak dovoláva
v kodaňskej konferencii o ľudských dimenziách,
sa predkladajú, len dokedy je to možné a určené.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Toto přesahuje rámec
technické poznámky. Pan poslanec Roman formuloval
své stanovisko, pan poslanec Duray ve shodě s právy
poslance také. Slovo má nyní poslanec Pohanka.
Poslanec SL M. Pohanka: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
doufám, že můj příspěvek
přinese trochu uklidnění do vzrušení,
i když jeho téma je dramatické.
Včera zazněl v této rozpravě návrh,
aby z článku 7 odstavec 3 bylo vypuštěno
ustanovení o tom, že trest smrti se nepřipouští.
Toto ustanovení je ovšem důsledkem základní
teze, že každý má právo na život.
My, kteří jsme byli zvolení v červnu
poprvé, nebyli jsme zde v pozdním jaru, když
se projednávala novela trestního zákona.
Ale víme, že zde nějaká diskuse probíhala.
Také v tisku se toto téma ozvalo. Výsledkem
novely bylo zrušení trestu smrti, který byl
u nás do té doby trestem výjimečným.
Nyní byl nahrazen trestem odnětí svobody
až na 25 let a u šesti vyjmenovaných trestných
činů a za tří zvláštních
podmínek je možno ukládat trest na doživotí.
Dovolte, abych k této otázce pronesl několik
poznámek. Stručně o postatě věci.
Podstatou trestu smrti je legalizovaná vražda, stejně
jako u trestu odnětí svobody je to legalizované
omezeni svobody pohybu a jednání. Ovšem u trestu
smrti je závažnější, protože
jde o zmaření života, trest, kterému
se proto říká absolutní.
Zastánci trestu argumentuji tím, že by měl
být zachován aspoň u zvlášť
narušených, agresivních pachatelů, kteří
zůstávají nebezpeční a netají
se tím. Vyhrožují pokračováním
trestné činnosti, usmrcením svědků,
soudce, prokurátora. Argumentují tím, že
zneškodněni těchto jedinců je nutné
tímto způsobem. Dále se argumentuje všeobecně
odstrašujícím účinkem.
Domnívám se, že trest odnětí
svobody může zcela vyloučit realizaci výhrůžek,
které by snad mohly být realizovány a které
jsou aktuální zpravidla jen v okamžiku, ve
kterém jsou pronášeny. Pokud jde o určitou
nenapravitelnost, na druhé straně ukazují
výzkumy, že tam, kde trest smrti byl nahrazen dlouhodobým
trestem odnětí svobody, osoby, které se mu
podrobily, zpravidla se nové trestné činnosti
toho druhu už nedopouštějí. Trest smrti
ostatně bývá zpravidla z poloviny ukládán
prvotrestaným pachatelům, kteří volili
toto"řešeni" v důsledku nedostatku
svých subjektivních schopností a někdy
i objektivních okolnosti řešit nějak
svou životni situaci: případy vydírání,
konfliktů v rodině atd.
Odstrašující účinek trestu smrti
nebyl prokázán. Právě naopak, v zemích,
kde byl zrušen, respektive znovu obnoven a znovu zrušen,
nedošlo ke vzrůstu, nebo naopak k poklesu "hrdelní
kriminality", který by se dal očekávat.
Kromě toho se uvádí s oblibou jako přiklad
poprava jednoho kapsáře v minulém století
v Londýně, která byla pro výstrahu
ostatním veřejná, přičemž
v davu, který přihlížel, jeho kolegové
dál zjišťovali obsah kapes a tašek svých
spoluobčanů. Čímž se přímo
dokumentovalo na místě, že pachatel zpravidla
nepovažuje za možně, že bude dopaden.
Na druhé straně je v trestu smrti skryta možnost
justičního omylu a možnost zneužití
k justičním vraždám, zejména
za politické delikty. Není-li připouštěn
trest smrti, justiční omyl může byt
dodatečným přezkoumáním napraven.
Mimo to, když nedojde k popravě - u nás docházelo
v posledních letech ročně k jedné
až třem popravám - připouští
to možnost dalšího zkoumání pachatele,
což má význam pro kriminologii, psychologii,
psychiatrii. Někdy se s případem spěchalo,
aniž se případ využil k zobecnění,
možnému hlubšímu poznání
problematiky. Je to podružná věc, ovšem
velice důležitým argumentem je možnost
vyloučení justičních vražd. Víme,
že v padesátých letech bylo vysloveno asi 227
trestů smrti a většina byla vykonána.
Nejznámější jsou případy
R. Slánského a Dr. Horákově. To jsou
pak nenapravitelné "omyly", justiční
vraždy.
Jde o podstatu pohledu na problém, který spočívá
v ideji humanity a důstojnosti člověka. A
to je právě podstata celé listiny, kterou
dnes projednáváme. Domnívám se, že
v duchu této listiny je naprostým a logickým
důsledkem nedotknutelnost života, aby tedy trest smrti
byl zrušen i v ni, nejenom v trestním zákoně.
Morální základ pro trest smrti je pochybný,
v podstatě se jím znevažuje spravedlnost on
se vyvinul z krevní msty, z tě dávno překonané
zásady "oko za oko" "zub za zub" -
je tedy spíše druhem pomsty, nebo alespoň v
minulosti zpravidla byl. A je zde i problém lidského
ohodnocení individuální viny, když člověk
jedná pod vlivem jakýchsi podmínek, které
vedly k jeho jednání, ať jsou vzdálenější
nebo bezprostřední, a které nemohl dobře
ovlivnit. Ve všech západoevropských a skandinávských
zemích byl trest smrti zrušen nebo se nepoužívá.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Pane poslanče, nechci
zasahovat do vašeho vystoupení, ale požadavek,
aby ustavení listiny vypadlo, se ozval zcela ojediněle.
Čili zde nemusíte tak podrobně argumentovat
na podporu toho, proti čemu nikdo, kromě jednoho
poslance nevystoupil.
Poslanec SL M. Pohanka: Dovolte mi tedy, abych ještě
připomenul, že v prosinci 1966 na 21. Valném
shromáždění OSN byl přijat Mezinárodní
pakt o občanských a politických právech,
který naše federace podepsala v říjnu
1968 a v tom paktu, který podrobně rozvádí
Chartu lidských práv, je také článek
6, který se týká v pěti odstavcích
trestu smrti. V prvním odstavci ovšem je zakotveno
přirozeně právo na život chráněné
zákonem. Pokud se zde mluví o trestu smrti, pak
se připouští jen za nejtěžší
trestné činy, ale je zde celá řada
omezení, která ho mají humanizovat. Šestý
odstavec říká - tohoto článku
se nelze dovolávat v tom smyslu, aby se zdržovalo
nebo bránilo zrušení trestu smrti v kterémkoliv
státě. Tady se toho nikdo nedovolává:
lze ale připomenout článek 4 paktu, který
se týká všech ustanovení paktu: "Je-li
za mimořádně situace, která je úředně
vyhlášena, ohrožen život národa,
mohou státy smluvní strany paktu přijmout
opatření zmírňující
jejích závazky podle tohoto paktu, v rozsahu nezbytnosti
situace".
Dále je zde vysloven trvající trend na postupné
omezování nebo vylučování trestu
smrtí. Domnívám se proto, že by třetí
odstavec neměl být vypuštěn, zejména,
když je zde možnost, až se třeba bude přijímat
ústavní zákon o výjimečném
stavu, uvažovat o možnosti za určitých
podmínek a okolností výjimečného
připuštění i takového trestu.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Valtr. Připraví se poslanec Mikan.
Poslanec SN V. Valtr: Pane předsedo, pane předsedající,
v záležitosti ochrany života před narozením
souhlasím s poslancem Fišerou a vzdávám
se svého příspěvku.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Poslanec Mikan.
Poslanec SN V. Mikan: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, vážení
poslanci, dámy a pánové, vystupuji zde s
doplňkem ke třetímu odstavci nově
číslovaného článku 35. Při
projednáváni v našich zahraničních
výborech jsme schválili doplnění věty
o právu o přístup do přírody
v čl. 35. Ve společné zprávě
se doplněk nevyskytuje. Patrně proto, že v
jiných výborech nebyla tato otázka vznesena.
Vystupuji také proto, že se více jak 10 let
touto problematikou zabývám a vím, jaké
potíže vznikají z toho, že nebyla zákony
dostatečně řešena. Při projednávání
v zahraničním výboru bylo navrhovatelem řečeno,
že čl. 35 který pojednává o ochraně
přírody je poněkud proti duchu této
listiny, protože zahrnuje povinnost, nikoliv právo.
Všichni se asi shodneme v tom, že vzhledem ke stavu
našeho životního prostředí máme
povinnost ochranu přírody v textu uvést.
Ale v čl. 36 mi chybí zabezpečeni práva,
a to práva na přístup do přírody.
Toto právo není tak samozřejmé, jak
by se mohlo zdát a bývá často anulováno
různými nižšími zákonnými
opatřeními, vyhláškami, zákazy
apod., omezováni přístupu do lesa a do přírody
obecně bylo často v zájmu hospodářských
bezpečnostních skupinových, ale i osobních,
např. bažantnice, rekreační střediska
pro prominenty, chatové osady, výcvikové
prostory apod.
Nepříznivý vývoj zdravotního
stavu naší populace je možně zastavit
změnou životního stylu, zlepšením
životního prostředí. To je další
důvod, proč navrhuji vložit do čl. 35
před odst. 3 větu ve znění formulovaném
našimi výbory: "Každý má nárok
na vstup do přírody, případná
omezení stanoví zákon."
Poslední odstavec v čl. 35, ve kterém je
zakotvena povinnost ochrany přírody by zůstal
v původním znění nebo ještě
lépe ve znění pozměňovacího
návrhu poslance Ryndy a poslance Zemana a nesl by číslo
4. právo na přístup do přírody
patří k základním lidským právům.
Řada evropských států s vyspělým
vztahem k přírodě má ho zakotveno
v zákonech, např. v Norsku, ve Švédsku.
Jinde, např. ve Švýcarsku řeší
věc rozhodnutím soudu. Výzkumy v Dánsku
např. ukazují, že návštěva
lesa patří k nejčastějším
aktivitám lidí, je např. četnější
než cesty do kin, divadel i knihoven. Právo na přístup,
právo na volnou cestu je v evropských zemích
tradiční a je již dokonce starší
než princip vlastnictví. Jakékoliv omezení
občana ve vstupu do přírody musí být
předcházeno výčtem jeho práv.
Návrh nového odst. 3 v čl. 35 podávám
jako doplňující návrh.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Nyní má slovo
poslanec Lacina, připraví se poslanec Kroupa.
Poslanec SL J. Lacina: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
dovolte mi, abych přednesl krátký doplňující
návrh. Vzhledem k tomu, že mi není jasný
pojem výlučná ideologie, který je
citován v čl. 2 odst. 1 podporuji pozměňovací
návrh poslance Kroupy, vypustit druhou část
věty tohoto odstavce. V případě, že
tento návrh nebude přijat, navrhuji zaměnit
slovo "výlučně" za slovo "totalitní".
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslanec Kroupa.
Poslanec SL D. Kroupa: Pane předsedající,
pane předsedo, vážené Federální
shromáždění, není mým
záměrem přenášet na půdu
parlamentu odborné diskuse, které mohou zájemci
vést kdesi v kuloárech nebo na univerzitách.
Chtěl bych jenom upozornit na fakt, že v zákoně,
který máme přijmout se nerozhoduje pouze
o právech a svobodách občanů, ale
že se rozhoduje i o povaze státu, jaký hodláme
vytvářet. Toto je důležité si
uvědomit a pak i odborné diskuse nabývají
náhle jiného významu. Náhle nabývají
toho významu, že nám umožňují,
či poskytují určitá vodítka
pro naše rozhodování v dalších
zákonech. Hlavním posláním tohoto
shromáždění je příprava
nové ústavy. V této nové ústavě
půjde o dvě hlavní věci. Jednou z
těch věci je, jak zabránit zneužití
státní moci, o vytvoření vhodného
mechanismu. Druhý úkol nové ústavy
máme právě před sebou. Je to úkol
pro občany tohoto státu z praktického hlediska
mnohem důležitější. To, co se dnes
může jevit jako hra o slovíčka, má
v konkrétních situacích, kdy dojde k porušení
práva, pro občany velice závažný
význam.
Nyní bych se chtěl obrátit k tomu, o čem
hovořil pan prof. Šamalík. Na jeho vystoupení
bych chtěl reagovat. Myslím, že zde není
zásadní spor. Profesor Šamalík neprovedl
záměnu přirozených a občanských
práv. Přesto si myslím, že stojí
za to věc podrobněji vysvětlit.
Přirozené právo je právo, které
přiznáváme člověku z pouhého
faktu, že je člověkem. Proto hovoříme
o přirozeném, hovoříme o jakési
souvislosti s narozením. Jestliže se někdo
narodil člověkem, my, civilizovaní lidé,
tomu člověku přiznáváme z tohoto
faktu jakási práva. Říkám jakási,
protože nikdo není přesně schopen říci,
jaká práva svým rozsahem vlastně jsou.
Druhá věc je, jak právo vzniká ve
státě. Státní moc, a to moc zákonodárná,
zformuluje zákon, z něhož vyplývá
jakési právo. Toto právo je závislé
na příslušnosti ke státu. Je právo
v jistém smyslu odvozené z existence státu,
a toto právo přísluší občanům
určitého konkrétního státu.
Proto se v této souvislosti hovoří o občanském
právu. Záleží tedy na tom, jaký
rozsah přirozených práv stát ve svých
zákonech zformuluje a uzná.
Budete se mnou patrně souhlasit s tím, že zákonů
nemůže být nekonečně množství.
Zákonů je vždy omezené množství.
Zákony nějakého státu mohou tudíž
postihnout pouze omezený rozsah práv člověka.
Přesto se domnívám, že z tohoto omezeného
rozsahu nevyplývá, že by občanům
nepříslušela i některá další
práva, i když ta práva nejsou vymahatelná,
není-li zde zákon. Ale občané v civilizačním
procesu mohou akceptovat další práva a přijmout
je jako zákon. Toto říká myšlenka
přirozeného práva.
Jestliže v Listině základních práv
a svobod chceme uznat přirozená práva, musíme
tak učinit výslovně a ne zmateným
způsobem, musíme tak učinit naprosto jasné.