Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Nyní má slovo
poslanec Šamalík. Než mu předám
slovo, chtěl bych vám říci jenom jednu
poznámku k tomu, co říkal pan poslanec Lux.
Situace včera se vyvíjela dosti dramaticky, připomínám
zde jenom stanovisko poslance Anderka, který prohlásil,
že pokud nebude jeho pozměňovací návrh
přijat, že on nemůže hlasovat pro ústavní
listinu jako celek. Ze stanoviska těch, kteří
takovýto pozměňovací návrh
formulovali se zdálo, že mají takovéto
zásadní stanovisko. Protože jde o ústavní
zákon, který vyžaduje schválení
třípětinové většiny všech
poslanců v obou sněmovnách i v obou částech
Sněmovny národů, mohla by vzniknout skutečně
neřešitelná situace.
Poslanec SN F. Šamalík: Dámy a pánové,
já se musím trochu omluvit, protože se teď
vrhnu trochu do teorie. Ne ze své vůle, ale abych
reagoval na to, co tady včera říkal poslanec
Kroupa. V podstatě bychom vlastně neměli
mluvit o přirozených právech, neboť
všechno to, o čem zde jednáme se vztahuje ke
společenské smlouvě, jíž se zakládá
společnost a stát a právě touto společenskou
smlouvou to, co bylo určeno jako přirozeně,
se nám vrací ve formě státního
zákona, jako něco pozitivistického. Ale to
neznamená, že se přirozenost ztrácí.
V podstatě jde o to, že formulujeme-li něco
jako přirozeně právo, pak to znamená,
že zde a tím je každý státní
zákon legitimován. Stejně tak princip občanství,
který získáme společenskou smlouvou
je něčím, co předchází
státu v tom smyslu, že každá státní
moc se jako demokratická moc legitimuje pouze tehdy, jestliže
je založena na principech občanství. Říkám
to proto, protože z přirozenoprávní
doktríny lze vyvodit jak demokratický systém,
tak systém zcela autokratický. Jestliže se
v minulosti zdůrazňovalo, že zákon je
zákon, pak se zdůrazňoval právě
zákon bez této hloubkově legitimace. Toto
nebezpečí tady samozřejmě existuje
vždy. Pokud jde o to, zda svoboda je právem, pak samozřejmě
v právní doktríně je svoboda přirozeným
stavem. První věta společenské smlouvy
zní, že člověk se narodil svobodný
a všude je v poutech. U Hobbese je svoboda přirozeným
stavem, který však vede k "válce všech
proti všem", takže v jeho pojetí společenské
smlouvy se ji lidé vzdávají ve vlastním
zájmu ve prospěch vladaře.
Jestliže to bereme takovým způsobem, pak bychom
měli tuto svobodu i občanská práva
brát jako to, co je skutečně nejsuverénnější
v celé společensko - politické konstrukci.
Mluvíme o tom, že stát je suverénní,
ale máme na mysli suverenitu vůči jiným
státům, mluvíme o suverenitě lidu,
ale tato suverenita, jak státu, tak lidu musí ustupovat
před základními ideály, tj. před
komplexem občanských a politických práv.
Chtěl bych ještě reagovat na námitku
proti vazbě státu na výlučnou ideologii
či vyznáni. Tady poslanec Kroupa argumentoval Haykem
s tím, že demokratické hodnoty jsou ideologií.
Já o tom vůbec nepochybuji. Jenže pro Hayka
je tato ideologie záležitosti občanské
společnosti, nemůže být záležitostí
státu. Stát může přikazovat jedině
to, abychom dodržovali zákony. To je jeho základní
funkce, ale nemůže nás vést nebo nutit
k tomu, abychom milovali demokracii či vyznávali
pouze demokratické ideály. V tomto smyslu je to
záležitosti občanské společnosti,
abys z určitě ideologie, na níž byla
budována, udělala všeobecnou ideologii. Stát
se nesmí vměšovat do toho, aby určitým
způsobem přímo formoval či dělal
kvalitu občanů závislou na tom, zda jsou
nebo nejsou v tomto poměru k vládnoucí ideologii.
Mimochodem, Hayek sám podle mého názoru je
pro nás prorokem dost špatným, protože
my děláme vlastně to, co Hayek vehementně
odmítá, tj. tvoříme zákony,
děláme racionální zákonodárství,
což v haykovské koncepci je samozřejmě
prolomením liberálního principu. Neboť
podle něho mají být zákony produktem
vlastní činností soudů, tedy systémem
precedentů apod.
Říkám to ještě z těchto
důvodů: když už bychom rozlišili
práva přirozená a práva občanská,
pak jde o problém, že na jedné straně
nám jde o tuto proměnu přirozených
práv a na druhé straně o systém práv,
která nejsou formulována jako přirozená,
ale která získáváme v důsledku
toho, že jsme se stali společností a že
máme stát. Tady samozřejmě je velký
problém a ten není nový. Už u Rousseaua
máme např. problém vlastnictví nikoli
jako právo přirozené, neboť hluboce
poznal, že vyrůstá z procesu práce,
že je produktem civilizace. Na rozdíl od Locka, který
vlastnictví pojal jako právo přirozené.
Tam se už objevuje problém, který před
námi vyvstává jako rozdíl mezi základními
občanskými a lidskými právy a právy
hospodářskými, kulturními apod., tedy
právy druhé kategorie.
Chtěl bych říci, že tato otázka,
která tehdy trápila nekonečně tehdejší
myslitele, by měla trápit i nás, tj. jak
se má individualismus základních společenských
práv, jak se má "já" přeměnit
v"my", v my smysluplný, solidarizující
kolektivismus.
Domnívám se, že v celé koncepci, kterou
vyrovnáváme individualismus, jak je formulován
v prvních částech, bychom měli velmi
přesně vycházet z toho, že ta občanská
práva, když už je nemůžeme formulovat
jako "přirozená", by měla mluvit
o naší morální a jiné kvalitě,
o tom, jak jsme schopni pochopit naši vzájemnou odpovědnost.
Máme tam i tezi "vlastnictví zavazuje".
Včera se zde vyskytla námitka proti pojmu "bezplatné
zdravotnictví" a nahrazoval se nešťastně
"hrazené státem". Ale to nebude přece
hrazené státem, bude to náš vlastní
solidární přínos. Domnívám
se, že právě zřetel k těmto principům
solidárnosti musíme nějakým způsobem
vsunout do všech textů. V této souvislosti
se mimochodem přikládám k tomu, aby právo
na práci bylo do formulací listiny zahrnuto. Proto
tedy myslím, že pozměňovací návrhy
poslance Kroupy z tohoto hlediska neobstojí.
Poslanec Kříž měl námitky proti
pojmu "samosprávná tradice". Řekl,
že samospráva a demokracie jsou v podstatě
synonyma. Není to tak. V našich vlastních dějinách
samospráva předbíhá demokracii. Má
u nás větší tradici, než tradice
demokracie. To je jedna věc. Za druhé demokracie
a samospráva nejsou totožné. Vezmeme-li např.
francouzský systém, pak vidíme, že je
to sice demokracie, ale celý samosprávný
systém je výrazně etatistický a centralistický.
Jestliže skutečně vycházíme z
toho, abychom princip občanství povýšili
i na princip svobodných obcí a ostatních
celků, pak je zcela na místě, aby pojem samosprávy
tam zůstal.
Teď k celkově preambuli. Ta podle mého názoru
je vyvážena i z hlediska estetického a zatěžovat
některé články jako např. odkaz
na to, jaký byl starý režim, nebo rozvíjení
těch věcí, které se týkají
suverenity práva na sebeurčení Českého
a Slovenského národa, mění těžiště.
V jakém smyslu? Jádrem skutečně musí
být přirozená a občanská práva.
Na nich pro nás, pro oba národy a všechny národnosti
je základní. Princip sebeurčení národů,
proti němuž tady byly také námitky,
je podřazeným principem, ale nekonečně
důležitým právě vzhledem k tomu,
co musí být zdůrazněno. Myslím,
že právě my, kteří máme
tak rozháranou tradici, bychom měli do textu zahrnout
to, že právě tyto dva národy v nesmírně
těžkém a obtížném zápasu
s velkým úsilím se staly národy, které
se jako národy uvědomily a vytvořily si svůj
vlastni stát.
Další dodatky v podstatě rozvíjeli to,
co je obsaženo v textu preambule. Já se proto domnívám,
že rozvíjet je do dalších souvislostí
je z tohoto hlediska zbytečné, tím spíš,
že nám musí jít o to, abychom se zároveň
vyhnuli, když už tady máme silnou tendenci k
liberalismu, i silné tendenci k jakobinismu, tj. k takovému
pojetí demokracie, která kvantitativní převahu
chápe jako rozhodující převahu, zatímco
odkaz na přirozená a občanská práva
nás musí vést k vědomí, že
naše svoboda, svoboda všech, je potvrzována právě
svobodou těch, kteří jsou menšinou.
Jestliže to bereme z tohoto hlediska, pak je před
námi dnes výzva k tomu, abychom vkročili
do budoucnosti s přesvědčením, že
to, co děláme, že chartu, kterou přijímáme,
přijímat musíme s vědomím,
že se v ní každý musí najít.
Že nemůžeme vytvářet žádné
menšiny, pro něž by situace byla odlišná,
jiná, nesnesitelná, nebo něco podobného.
Tahle rovnost a tento princip rovnosti, ta tolerance, která
je v tom obsažena, by myslím měla charakterizovat
i celou naší příští práci.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Uhl, připraví se poslanec Roman.
Poslanec SN P. Uhl: Pane předsedo, pane předsedající,
paní a pánové, ve zprávě společného
zpravodaje Sněmovny národů k ústavnímu
zákonu o Listině svobod, kterou projednáváme,
je na straně 40 uvedeno, že nebyl přijat návrh
výborů branných a bezpečnostních
na přidání dalšího odstavce ve
znění (týká se to dosavadního
článku 17): "Církve a náboženské
společnosti jsou odděleny od státu".
Ústavně právní výbory jsou
toho názoru, že úprava vztahu mezi církví
a státem jde nad rámec daný listině
a svou povahou i významem náleží do
ústavy.
Nemohu souhlasit s tímto stanoviskem výborů
ústavně právních už proto, že
v článku 21 dosavadního číslování
podle tisku 392 je uvedeno, že politické strany a
politická hnutí, jakož i jiná sdružení
jsou oddělena od státu. Domnívám se,
že postavení církví a náboženských
společností je v našem státě
analogické postavení politických stran, politických
hnutí a jiných sdružení. Jsem přesvědčen
o tom, že zařazení tohoto ustanovení
do listiny by pouze posílilo to, co je uvedeno v článku
2, a sice že stát má být založen
na demokratických hodnotách a nesmí se vázat
ani k výlučné ideologii, ani náboženskému
vyznání - ať už toto ustanovení
podle článku 2 bude přijato v této
či pozměněné podobě. Posílilo
by to také přesvědčení vyjádřené
v článku 3, že základní práva
a Svobody se zaručuji všem bez rozdílu pohlaví,
rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství.
Chtěl bych připomenout, že požadavek nikoli
na oddělení církví od státu,
ale přímo na odluku církví od státu,
což by byl zřejmě další krok, který
by v legislativní práci mohl následovat,
byl vysloven už před třemi roky v petici, jejímž
autorem byl katolický aktivista Augustin Navrátil,
signatář Charty 77. Petici tenkrát podepsalo
více než půl miliónu lidi, a to naprostou
většinou katolických křesťanů,
ale také křesťanů jiných vyznání
a podpořili ji i lidé bez vyznání,
včetně mnohých signatářů
Charty.
Je mi známo, že situace se nyní změnila,
vztahy mezi církvemi a státem se upravují.
Chtěl bych zdůraznit, že tento návrh,
který oficiálně podávám jako
pozměňovací návrh a předal
jsem ho písemně, neznamená v žádném
případě oddělení církve
od společnosti, stejně tak jako ustanovení,
které budeme schvalovat o politických stranách
a které předpokládá oddělení
politických stran od státu, nepředpokládá
pochopitelně oddělení politických
stran od československé společnosti. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Roman, připraví se poslanec Hanák.
Poslanec SN L. Roman: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
kolegyne poslankyne, vážení kolegovia poslanci,
vážení hostia, máme tu pred sebou dokument,
podľa ktorého má byť usporiadaný
život v našej spoločnosti vo všetkých
jeho prejavoch. Dokument, ktorý vychádza z ideálov
ľudského života, z prirodzených morálnych
zásad a základných princípov spravodlivosti.
Cieľom našej politiky má byť teda všeobecné
dobro a služba verejnosti, ktorá má na zreteli
všeobecné záujmy. Konsolidované štáty
boli a budú vždy dielom zrelosti národov. Suverenita,
ktorá označuje vlastnosti moci, patrí predovšetkým
národom ako organickým nositeľom moci a len
v odôvodnenej forme patrí štátu ako orgánu
a vykonávateľovi štátnej moci. Základom
jednoty štátu je v prvom rade jednota národa,
základom jednoty zloženého štátu
je jednota vôle národov zveriť časť
svojej kompetencie, nie suverenity - ako nám to mnohí
nahovárajú - spoločným orgánom
tohto zloženého štátu. Reálny politik
nemôže byť nikdy bez ideológie, ale nemôže
byť ani v takom zaujatí svojej ideológie, že
by pre ideológiu obetoval záujmy vlastného
národa. Kým o rýdzosti čestných
českých politikov nepochybujem ani v najmenšom,
hoci sa formálne hlásia ku geopolitickým
názorom a teóriám, o niektorých slovenských
politikoch sa dá kedykoľvek pochybovať. Sám
sa o tom presviedčam takmer denne i na pôde tohto
parlamentu. Viem, my Slováci sa nemáme čim
chváliť, veď keď nás chytí
pocit malosti, túžby po majetku, snažíme
sa dosiahnuť viac, než nám Slovensko môže
poskytnúť, píšeme a hovoríme inak,
odnárodňujeme sa, hľadáme záujmy
a ciele, dávame sa do služieb druhým. Pravdaže,
v každej etape historického vývoja nájdeme
zdôvodnenie. otázka národnej suverenity nie
je problém politickej oportunity. Keby sme mali zaniknúť
v národnom, malo by to zmysel vzdorovať storočia
cudzím nadvládam, malo by zmysel znášať
z toho vyplývajúce útrapy?
Preto musíme vychádzať z prirodzeného
práva oboch národov na vlastný život
vo všetkých jeho dôsledkoch. Je to len prirodzené,
že najvyššou ambíciou národa, a to
každého národa, je vlastná nezávislá
štátnosť. Preto nemôže byť pre
nás Slovákov - a som presvedčený,
že ani pre Čechov - prijateľná nijaká
politická koncepcia, ktorá by znamenala zánik
sebaurčovacieho práva každého národa.
Ak sme sa však rozhodli pre spoločný štát
a chceme v ňom zotrvať i v budúcnosti, vyšlo
to a musí to vychádzať zo slobodnej vôle
oboch našich národov. Musíme sa pridržať
hierarchických potrieb každého z týchto
národov, je to dôsledok logického myslenia
i dejín.
Preto sa pýtam, prečo chcú niektorí
tento zväzok ústavne vyhlásiť za večný,
prečo sa vedome chce obidvom našim národom
odobrať sebaurčovacie právo, prečo chce
o vôli jedného či druhého národa
rozhodovať jednotlivec či skupina osôb? Ak tieto
dva národy budú v budúcnosti naďalej
spolu žiť, trebárs aj v spoločnej Európe,
bude to nie preto, že ich k tomu niekto ústavne zaviaže,
odoberie im právo slobodného rozhodovania, alebo
preto, že jeden druhého sa pridržuje, aby sa
oňho staral, keď je to ponižujúce, ale
preto, že tieto dva národy budú presvedčené,
že je to pre obidvoch prospešné. Ivan Dérer,
známy slovenský politik prvej Československej
republiky tvrdil, že štátna jednota sa udrží
iba vtedy, keď bude spočívať na československej
národnej jednote.
A tak ako stvrdená etnická jednota bola predpokladom
pre vytvorenie nového československého štátu,
jednotný štát stal sa argumentom pre vytvorenie
jednotného národa. I dnes sa hovorí o ekonomickej
vzájomnosti a o vzájomnom napomáhaní
si pri zdolávaní ťažkostí, ktoré
prináša so sebou život a hriechy minulosti. Žiaľ,
začína sa viac a viac hovoriť o jednote národnej,
o akomsi federatívnom národe. Podľa jedných
je treba ho vytvoriť, podľa iných jeho existovanie
dokonca je už skutočnosťou. Pravda, že od
toho nie je ďaleko, aby sme začali popierať národnú
identitu; aby tieto politické práva obidvom našim
národom, Čechom a Slovákom, boli zabezpečené
i do budúcnosti, aby sebaurčovacie právo
a národná štátna zvrchovanosť sa
nepokladali za dar z milosti, navrhujem za článok
24 zaradiť hlavu III práva národné a
ďalšie hlavy a články nasledovne prečísľovať:
1. Národ je organickým nositeľom tej moci a
práv, ktoré v praxi vykonáva štát.
2. Český a slovenský národ majú
sebaurčovacie právo na vlastný život
vo všetkých jeho dôsledkoch.
3. Každý národ má sebaurčovacie
právo a môže sa na základe neho slobodne
rozhodnúť, že si utvorí slobodný
spôsob a formu svojho národného a štátneho
života, alebo že sa rozhodne pre spoločný
štát vo forme, o akej sa s druhým národom
dohodne.
4. Zakazuje sa akékoľvek obmedzovanie práv
jedného národa druhým.
5. Zvrchovanosť národnej republiky vychádza
zo sebaurčovacieho práva národov, zvrchovane
zloženého spoločného štátu,
vychádza zo sebaurčovacieho práva obidvoch
národov a zo zvrchovanosti ich vlastných národných
štátnych útvarov.
6. V rámci spoločného štátu obidva
národy majú právo na uplatnenie práva
na sebaurčenie referendom, ktoré je povinný
vyhlásiť prezident spoločného štátu
na návrh zákonodarného orgánu príslušnej
republiky najneskôr do deväťdesiatich dní
od podania návrhu.
7. Referendum sa uskutočni v tej národnej republike,
kde sa na jeho konaní dohodli jej zákonodarné
zbory.
8. Výsledky referenda v rozsahu sebaurčovacieho
práva každého národa o zvrchovanosti
jeho národnej republiky zaväzujú obidve národné
republiky i republiku spoločného štátu.
9. Majetok spravovaný republikou zloženého
spoločného štátu prechádza do
vlastníctva tej národnej republiky, na ktorej území
sa nachádza.
10. Štátne finančné aktíva a
pasíva republiky spoločného štátu,
menové rezervy jej štátnej banky a spoločné
hmotné rezervy sa rozdelia medzi obidve národné
republiky v pomere podľa počtu obyvateľov.
Vážené dámy, páni, vieme, že
musíme stavať pred spoločnosť a štát
zásadu plného rozvoja bytostných síl
každého člena či občana, realizáciu
potenciálu jeho osobnosti a zásadu mravnej zodpovednosti
za všetkých príslušníkov tohto
štátu. Tejto zásady sú si zrejme vedomí
i príslušníci národnostných menšín,
keď obhajujú svoje práva. Postup Českého
a Slovenského národa voči menšinám
je prakticky daný našou vlastnou skúsenosťou
pod Rakúsko-Uhorskom. Čo sme nechceli my, aby nám
robili, nebudeme to robiť ani my im.
Avšak článok 26 prerokovávaného
ústavného zákona prekračuje hranicu
princípov Charty ľudských práv a slobôd
i Kodaňskej konferencie o ľudskej dimenzii. Práva
národností sú v predkladanom návrhu
ústavného zákona tak rozsiahle koncipované,
že sa prakticky dostávame do stavu, kedy o národných
právach budú rozhodovať národnostné
menšiny, možno i etnické skupiny, ktoré
žijú na teritóriu tohto štátu.
Som za práva a spravodlivosť pre každého,
avšak národy musia byť samy strojcom svojho osudu;
keď sa toho domáhame v rámci medzinárodného
spoločenstva, o to viac to platí vnútroštátne.
Vychádzajúc z týchto skutočnosti navrhujem
tieto zmeny hlavy práva národnosti - to je článok
25, bývalý 26 - v tomto znení:
1. občanom patriacim k národnostným menšinám
a etnickým skupinám sa zaručuje slobodne
vyjadrovať, uchovávať a rozvíjať
svoju etnickú, kultúrnu a jazykovú svojbytnosť.
2. občania patriaci k národnostným menšinám a etnickým skupinám majú predovšetkým právo slobodne užívať svoj materinský jazyk v súkromí
i na verejnosti, zakladať a udržovať svoje vlastné
vzdelávacie, kultúrne a náboženské
inštitúcie, organizácie a spolky, žiadať
dobrovoľné finančné a iné príspevky
a verejnú podporu, rozširovať informácie,
mať k nim prístup a vymieňať si ich vo
svojom materinskom jazyku.
3. Výkon práv príslušníkov národnostných
menšín a etnických skupín nesmie byť
na ujmu obyvateľstva národov.
4. Podrobnosti budú stanovené príslušným
národným zákonodarstvom.