Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Domnívám se, že by bylo vhodné tento článek 11 rozšířit o třetí odstavec, který by měl znít: "Občan má právo na seznámení se všemi údaji, které o něm státní orgány a zaměstnavatel vedou. Toto právo může být omezeno jen v zájmu řádného a účinného průběhu trestního řízení."

Myslím, že toto právo by mělo být vztaženo jen podle výkladového pravidla, které je obsaženo v článku 43 jenom na občana a ne na každého, ale vědomost našich občanů o tom, co o nás shromažduje zaměstnavatel nebo státní orgán, na to bychom právo mít měli.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Mikan, připraví se poslanec Ambros.

Poslanec SN V. Mikan: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení poslanci, dámy a pánové, v této listině jsou v dostatečné míře zahrnuta práva a svobody duševní, ale myslím, že ideály antické i pozdějších myslitelů na harmonický rozvoj těla i ducha mají také dosud svoji platnost.

V návrhu mě chybí právo na tělesný rozvoj. Tělovýchova a sport a turistika jsou jedněmi z nejefektivnějších prostředků plného a hodnotného způsobu života. Sedí tu mezi námi řada sportovců, mnozí se musíme bohužel označit, díky své politické angažovanosti, za sportovce bývalé. Nejsme soustředěni v žádném výboru, komisi či klubu a tím chci zde vysvětlit skutečnost, že při projednávání ve výborech i národních radách se nepodařilo do znění Listiny základních práv a svobod doplnit právo na tělovýchovu, sport a turistiku.

Proto zde vystupuji i jménem svým a snad i jménem téměř dvou miliónů členů sportovních a tělovýchovných organizací a spolků. V prosinci se uskutečnila na Pražském hradě porada představitelů osmnácti národních, federálních, státních a společenských institucí, která se zabývala tělovýchovou a sportem. Jednání vedla paní Čáslavská a navštívil ho také pan prezident. Výsledkem bylo mimo jiné přání doplnit do listiny článek, který jsem si dovolil zformulovat do znění:

"Každý má právo zúčastňovat se aktivně tělovýchovné, sportovní nebo turistické činnosti podle svých zájmů a možností. Podrobnosti stanoví zákon."

Tento článek navrhuji zařadit za článek 31 a dát mu číslo 32, následující články se přečíslují.

Domnívám se, že zde není třeba dlouhého zdůvodňování potřeby tělesné výchovy a sportu pro péči o zdraví, tělesnou a duševní kondici.

Také vliv tělovýchovy na pozitivní životní orientaci, zejména mládeže, na snížení sociálního napětí i na žádoucí pokles kriminality. Vědecký, technický a ekonomický rozvoj společnosti zanechává své důsledky nejen na životním prostředí, ale i na biopsychické podstatě člověka, především trvalým omezováním pohybu a růstem psychických zátěží. Důsledky se již projevily podstatným zhoršením zdravotního stavu našich obyvatel. Možnost aktivní účasti na rozmanitých formách tělovýchovy, sportu a turistiky se proto musí stát v demokratické, humanitně orientované společnosti právem každého člověka.

Návrh nového článku 32 podávám jako doplňující návrh.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Prosím poslance Ambrose, po něm má slovo poslanec Fišera.

Poslanec SN R. Ambros: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni, mám jeden pozmeňovací návrh, ktorý vychádza z pôvodného znenia návrhu zákona v Českej národnej rade a v Slovenskej národnej rade. Týka sa § 3 odseku 2, podľa pôvodného znenia je to § 2.

Navrhujem nasledovné znenie: "V ústave Českej republiky a v ústave Slovenskej republiky môžu byť základné práva a slobody rozšírené a upravené nad mieru stanovenú listinou základných ľudských práv a slobôd." Toto znenie dáva parlamentom Českej republiky a Slovenskej republiky väčšie právomoci pri príprave republikových ústav.

Predložený ústavný návrh, ktorý posudzujeme, je zložený z návrhov Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady. Len rozšírenie nad mieru stanovenú týmto zákonom nedáva jednotlivým republikovým parlamentom plné možnosti v základných ľudských právach. Nejde o zmeny, ktoré by obmedzovali základné ľudské práva, ale v duchu, a zdôrazňujem ešte raz - v duchu tohto zákona umožní Česká národná rada a Slovenská národná rada novú definíciu jednotlivých ľudských práv, vypustenie jednotlivých ľudských práv, vypustenie jednotlivých paragrafov a ich nové znenie alebo rozšírenie a takto ich začleniť do ústavy Českej republiky a ústavy Slovenskej republiky.

Som si vedomý, že bez prijatia tohto zákona máme zablokovanú cestu do Európy. Preto predložený zákon plne podporujem. Zároveň je treba umožniť Českej národnej rade a Slovenskej národnej rade úpravu tohto zákona a vypracovanie republikových ústav, ktoré budú pre tieto prijateľné.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Fišera.

Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, mám velmi krátký pozměňovací návrh, který vychází z této základní logiky: ta práva, která budou člověku touto listinou jasně zaručena, budou také realizovatelná. Jsme v situaci přechodu z velmi obtížného období, kdy nebylo možné dostatečně vytvořit takové instituce, jež by zaručovaly jednotlivé svobody, a proto bychom měli být velmi realističtí. Uvědomme si, že všechna práva, která nebude možné dodržet, budou působit velmi demoralizujícím účinkem na celkovou účinnost této listiny.

Abych dlouho nemluvil, doporučuji v článku 9, odst. 3 tuto změnu: Ve druhé větě doplnit, že zákon ve zvláštních případech může tuto dobu, to je 24 hodin, prodloužit. Znamenalo by to, že by ve velmi výjimečných případech - zdůrazňuji ve velmi výjimečných případech - kdy by osoba byla podezřelá z velmi vážného zločinu - znovu zdůrazňuji - velmi vážného a taxativně vymezeného typu zločinu, bylo by možné prodloužit tuto dobu a zase opět jen velmi přesně ohraničený časový úsek. Hrozí zde riziko, že v případě, kdybychom nechali jen 24 hodin, mohlo by docházet k velmi vážným nebezpečným situacím, kdy by nebylo možné, aby soudy tuto situaci zvládly. Předpokládám, že časem bychom se mohli dostat i na normální evropský standard. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Kudláček.

Poslanec SL L. Kudláček: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám jeden pozměňovací návrh, týkající se oblasti, o které už zde byla řeč, a sice institutu občanství ve vztahu k občanství federálnímu a republikovému. Je to § 3, v novém číslování § 4 uvozujícího ústavního zákona.

V poslaneckém klubu Občanského fóra jsme odsouhlasili verzi, kterou doporučujeme v zásadě z praktických a formálních důvodů, aby nedocházelo k možným situacím, které by instituty občanství jak ve vztahu k zahraniční, tak při řešeni vnitřních záležitostí mohly různým způsobem mísit a nakládat s nimi obtížně identifikovatelně. Navržené znění odstavce 1 nyní přečtu: "Občan každé z obou republik je státním občanem ČSFR".

Kromě toho už jako jednotlivec podporuji v zásadě návrh, který podal poslanec Mandler na vypuštění odst. 2, který se mi v té souvislosti opět ryze formální a logické jeví v navrženém znění jako nadbytečný. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové, než přeruším schůzi, dovolte mi ještě několik slov. Je ještě asi 17 diskusních vystoupení. Budeme pokračovat po přestávce, která bude určena večeři. Nechci poslance, kteří podali pozměňovací návrhy, nějak omezovat, jen je vyzývám, aby ti, kteří podali návrhy, jež jsou si velmi blízké, v některých případech téměř totožně a některé se liší možná jen slovosledem, se ještě sešli, abychom redukovali počet pozměňovacích návrhů, o kterých budeme jak předpokládám zítra dopoledne hlasovat. Je to moje upozornění, nemohu k tomu nikoho nutit, ale myslím, že rozdíly, které byly v názorech, pokud jde o právo na život od početí, jsou tak minimální, že by bylo vhodné, kdyby se tyto skupiny návrhů nějak sjednotily. Platí to pro některé další návrhy. Nehodlám žádnému poslanci zasahovat do jeho práva podat pozměňovací návrh, ale v zájmu věcnosti a přehlednosti hlasování zítra bych to považoval za možné.

Druhá věc je, a věnujte této zprávě pozornost, protože je pro nás důležitá, že ve dnech 13. - 15. ledna navštíví náš stát jako host Federálního shromáždění předseda Evropského parlamentu pan Enrick baron Krespo. V pondělí vystoupí před poslanci - členy zahraničních výborů i ostatními poslanci, kteří zastupují různé politické strany a hnutí ve Federálním shromáždění.

Jde o to, abychom věděli, kolik z vás se tohoto setkání s předsedou tohoto parlamentu zúčastní, abychom mohli rozhodnout, ve které zasedací síni se má toto setkání konat. Zítra vás žádáme, abyste vy, kteří se setkání chcete a můžete zúčastnit, při prezenci oznámili, že se zúčastníte.

Ti, kteří mají zájem o halušky, mohou je dostat v naší jídelně, kteří mají zájem o něco jiného, si mohou objednat něco jiného. Je to dobrovolná záležitost, a dává se v úvahu, aby ti, kteří nechtějí halušky, šli do jídelny v druhém sledu. Přesně v 18.30 hodin budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno v 17.30 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.38 hodin.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Zahajuji přerušené jednání. Jako první vystoupí poslankyně Nováková.

Poslankyně SL E. Nováková: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážení přítomní, nedovedu si představit důstojnější zahájení naší zákonodárné činnosti pro nadcházející rok, než že schválíme Listinu základních práv a svobod. Pro pocit zodpovědnosti, na základě životních zkušeností lékařky a zároveň jako matka, žádám vás, vážené kolegyně a kolegové, abychom vzali pod ochranu práva a zákona i nejbezbrannější lidské bytosti, kterými jsou děti, vyvíjející se v mateřském lůně. Činím tak i navzdory argumentaci zpravodaje pana poslance Ševčíka, kterou nepovažuji za přesvědčující.

Jaký smysl by mělo vyhlášení lidských práv, kdybychom nerespektovali a nechránili lidský život od jeho počátku? Pokládám za zbytečné snášet další a další důkazy pro skutečnost, že lidský život se začíná početím. Od prvého okamžiku, kdy si matka uvědomí své těhotenství, čeká dítě, vyvíjí se neopakovatelný člověk.

Odedávna byl počatý život pod ochranou zákona i obecného morálního vědomí. Jaká je však skutečnost v našem současném světě? Prvním státem, kde byla odepřena právní ochrana nenarozeným dětem, byl v roce 1920 právě Sovětský svaz se svojí zrůdnou ideologii. Současný konzumní člověk si přestal vážit života v jeho křehké vyvíjející se podobě. Je pak logickým důsledkem, že si přestává vážit života opotřebovaného, končícího. Existuje přímý vztah mezi vzestupem počtu potratů a voláním po eutanásii, stejně tak jako odkládání dětí do jeslí a starých rodičů do domovů důchodců.

Kolik dětí se nesmí narodit, protože jejich matky, mnohdy nedospělé, vidí smysl života a štěstí ve stále větším konzumu věcí a požitků. Otcové těchto dětí podle našeho zákonodárství jsou z rozhodování o narození svých dětí vyloučeni.

Současný pokrok lékařské vědy dává možnost ještě před narozením odhalit některé vrozené choroby dítěte a tak jsou prováděny tzv. selektivní potraty. Nezdá se vám hrůzné, když zdraví je považováno za základní kritérium pro hodnotu života a právo narodit se? Nemáme bezpočtu případů činorodosti a velké morální úrovně mnohých, kteří jsou tělesně handicapováni? V naší době by se rozhodně neměl právo narodit největší hudební génius Beethoven, neboť jeho matka byla tuberkulózní a otec syfilitik. Dnešní lékaři by takové rodiče donutili k interrupci ze zdravotních důvodů.

Současná věda a zvláště technické možnosti dovolují až fantastické způsoby manipulace s vyvíjejícím se lidským životem. Nejedná se, bohužel, vždy jen o ryze vědecký zájem, ale i komerční zneužívání tkání a orgánů počínajících lidských životů.

Neméně závažná je ochrana dětí před narozením z pohledu negativního působení špatného životního prostředí, neboť vyvíjející se organismus je nejcitlivější k těmto vlivům. Stejně negativní důsledky pro děti vznikají i vzhledem k nezodpovědnému počínání a životosprávě matek v těhotenství.

Je otřesnou skutečností, že valná část občanů není si vědoma těchto závažných a dovolím si říci základních morálních problémů. Jsem přesvědčena, že jsou hodnoty, které musí být nedotknutelné a výsostné.

K takovým patří i ochrana a nedotknutelnost lidského života od jeho početí až do přirozeného konce. Proto dávám doplňující návrh k článku 33 odst. 1, věta druhá, tisk 392; doporučuji toto znění: "Zvláštní ochrana dětí před narozením i po něm a mladistvých je zaručena."

Toto znění je i v souladu s nedávno námi přijatou Úmluvou o právech dítěte. Víte, že mravní ideály nelze prosadit zákonodárstvím, protože zákon je užší než mravnost. Zákony by však měly vést k mravnosti.

Zároveň bych chtěla upozornit ty kolegyně a kolegy, že považovat můj pozměňující návrh jen jako protiinterrupční a dávat ho do souvislosti s plánovaným rodičovstvím je nepochopení rozsahu celé problematiky.

Doufám, že u vědomí závažnosti tohoto dokumentu pro budoucnost lidskosti našich národů neodmítnete ochranu i dětem před jejich narozením. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nyní vystoupí poslanec Kroupa, připraví se poslanec Gandalovič.

Poslanec SL D. Kroupa: Pane předsedající, pane předsedo, vážené Federální shromáždění, Listina základních práv a svobod, kterou máme přijmout, je jedním z důležitých kroků při našem přechodu od totalitního právního systému k právnímu státu. Právní stát bývá také někdy nazýván "vládou zákona". Možná, že při této příležitosti stojí za to si připomenout důvod této myšlenky.

Myšlenka vlády zákona se zrodila v antice, ve starém Řecku, kde lidé poprvé pochopili, že je rozdíl, jestliže nad nimi vládne nějaký člověk nebo nějaká skupina lidí a rozdíl, jestliže si lidé vládnou sami, respektive jestliže na základě dohody poslouchají jen zákon. Svobodní lidé jsou ti, kteří nemají nad sebou žádného pána, kteří si vládnou sami a poslouchají pouze zákon. Toto se nazývalo "vládou zákona".

V téže době se vynořil spor, odkud se vlastně zákon bere. Zda zákon a právo, které poskytuje, je dílem nějakého státu, anebo zda je výrazem přirozenosti, přírody. Je to spor, který známe jako spor mezi právním positivismem a přirozeným právem ještě dnes.

Totalitní právní systém pochopil právo ve zcela odlišném smyslu. Pochopil právo jako prostředek vlády jedné skupiny lidí, jedné strany nad ostatními. Právo a zákon se zde staly pouhým nástrojem. Lidé, kteří odmítli totalitní panství, se proti tomuto pojetí zákona postavili. O co se asi tito lidé opírali, o co se mohli opřít? Tehdy jedinou oporou, která se vynořila, byla myšlenka lidských práv, která mlčky předpokládá, že právo a zákon platí původněji, než pouhým odvozením od právě vládnoucí moci. Že je spjaté s myšlenkou přirozenosti práva.

Dnes v moderní Evropě se záhadným způsobem tato myšlenka přirozeného práva znovu vrátila a těší se všeobecné podpoře. Přesto žádná přirozenoprávní teorie vlastně není zcela uspokojivá. Nikdo z těch právníků nevychází z obecné shody v této věci. Shoda, o kterou se může opřít, však je, že jiná než přirozenoprávní cesta znamená posun po šikmé ploše ke zneužití práva.

Myšlenku přirozeného práva naše listina vyjadřuje už v preambuli. Je smutné, že právě v preambuli došlo k prapodivné záměně, kde přirozené právo se přisuzuje nejenom člověku, ale i občanu. Ve větě "uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka a občana a svrchovanost zákona" se vlastně předpokládá, že přirozené právo přísluší také občanu. Ale občan je občan nějakého státu. Právo občana je odvozené od státu, nikoliv od přirozenosti. Cituji to jako ukázku, jak jiná než totalitní ideologie práva je v naší zemi vlastně neznámá, jestliže právníci, jejichž rukama tato preambule prošla, kteří ji mnohokrát četli, nechali uniknout takový lapsus.

Odtud vychází můj první pozměňovací návrh. Je velmi triviální. V této větě navrhuje toto znění: "Uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona." Tím dojde k odlišení tohoto dvojího druhu práva.

Je to důsledek toho, že nikdo se nepokusil tomuto shromáždění nějakou koncepci přirozeného práva vlastně vysvětlit, v jakém vztahu toto přirozené právo je s právem pozitivním, v jakém vztahu je k zákonu, které nyní my máme přijímat. A proto celá listina má vlastně takovou velmi disparátní a často nesrozumitelnou podobu. Jednotlivé články jsou přejímány z různých mezinárodních úmluv, aniž chápeme koncepci a filozofii těchto úmluv a často přejímáme i věty, které mají ne příliš vysokou sémantickou hodnotu a jejichž pravdivost musíme složitým způsobem zdůvodňovat.