Toto platí o článku 1 v první hlavě,
kde se říká, že "lidé jsou
svobodni a rovni v důstojnosti i právech".
Nyní můžeme říci: "Ano,
lidé někdy jsou svobodni a někdy nesvobodni."
Víme, že v České národní
radě se vedl spor o to, zda lidé se rodí
či nerodí svobodni. Důvodem je, že v
duchu přirozenosti myšlenky přirozených
práv se opsala věta z jedné deklarace, která
vycházela z úplně vlastně dnes už
opuštěné filozofie práva.
Z představy, že člověk je svobodný
mimo stát, z představy, že toto chce říci
filozofie přirozeného práva. Ale to je veliký
omyl. Filozofie přirozeného práva chce zdůraznit,
že člověk má nárok být
svoboden.
Proto navrhuji tento článek pozměnit následujícím
způsobem: "Být svoboden je přirozeným
právem člověka. Toto právo je nezadatelné,
nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné."
Myslím, že se tato formulace vyhýbá
všem námitkám, které proti článku
I zazněly a pokud jsem o nich byl informován.
Chtěl bych podat ještě pozměňovací
návrh k článku II odst. 1, který ve
staré verzi zní: "Stát je založen
na demokratických hodnotách a nesmí se vázat
ani na výlučnou ideologii, ani k náboženským
vyznáním."
(Zpravodaj upozorňuje, že nová verze zákona
má upravené předložky.)
Moje námitka se netýká předložek,
ale týká se myšlenky. Chápu, že
po mnoha desetiletích totalitních režimů,
založených na zvrhlých ideologiích nebo
na totalitních ideologiích, v této situaci
mají lidé nechuť i k pouhému slovu ideologie.
Ale chtěl bych připomenout, že u samotného
Marxe, který jeho užívání uvedl
do obecnějšího povědomí, se tento
pojem vyskytuje v pěti rozličných významech.
Chtěl bych upozornit, že řada moderních
právních myslitelů jako například
Fridrich von Hajek hovoří právě o
demokratických hodnotách jako o ideologii a že
pojem je užíván v řadě dalších
významů. Domnívám se, že je tedy
vlastně zbytečné takový pojem dávat
do listiny práv, protože potom se příslušný
článek sám stává ideologickým
a velmi pochybným výrokem.
Proto navrhuji, aby byla věta zkrácena ve smyslu:
"Stát je založen na demokratických hodnotách".
Z toho vyplývá jeho konfesijní nezávislost
a nezávislost na totalitních ideologiích.
Toto jsou mé pozměňovací návrhy
a prosím, aby k nim bylo přihlédnuto. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Prosím poslance Gandaloviče,
připraví se dr. Černý.
Technická poznámka - poslanec Masopust.
Poslanec SL Z. Masopust: Dámy a pánové, jsem
jedním z členů pracovní skupiny, která
připravovala finální redakční
verzi textu, který máte před sebou.
Vyslechli jsme velice zajímavé stanovisko, plné
filozofických úvah, k nimž je možno zaujmout
to či ono stanovisko. Pokud jde o mne, já samozřejmě
jako kterýkoli slušný člověk
jsem ochoten si nechat říci, že jsem trouba,
ale musí se tak dít odůvodněně.
Padlo tady, jak se mohlo stát, že právníkům
uniklo "nepřirozené" formulační
spojení "přirozená práva člověka
a občana". Myslím že až takový
lapsus to není. Chtěl bych jenom připomenout,
že ne každý člověk musí
být občan, ale každý občan musí
být člověk. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Gandalovič, připraví se poslanec Černý.
Poslanec SN P. Gandalovič: Vážený pane
předsedo, pane předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, domnívám se,
že v takto pojaté Listině práv by v
hlavě o sociálních právech nemělo
chybět jedno z nejvyšších společenských
práv člověka, právo uzavřít
manželství. Argumenty, že se nejedná o
základní právo člověka, nemohu
přijmout, neboť lze jistě těžko
stanovit, co je vlastně základním právem,
když je v této listině samozřejmě
zakotveno právo sdružovací v politických
stranách a odborových organizacích.
Uvedení institutu manželství do Listiny o základních
právech by naopak manželství vrátilo
onu hodnotu, onu váhu, kterou v dějinách
evropských států vždy mělo a
kterou v současně době i v naši společnosti
mnohdy ztrácí.
Dávám tedy pozměňovací návrh
k článku 33 odst. 1: "Každý má
právo uzavřít manželství za podmínek,
které stanoví zákon." Ostatní
odstavce by se přečíslovaly. Podotýkám,
že podobný článek je např. i
v Evropské chartě lidských práv a
podobně. Děkuji vám za pozornost a za podporu
při hlasování.
(Technická poznámka: Chtěl bych poprosit
kolegu Gandaloviče, aby se ještě jednou podíval
na 6. článek, kde je "podmínky stanoví
zákon". To, co navrhuje, by tam snad nemuselo být.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslanec Černý, připraví se poslankyně
Kaplanová.
Poslanec SL J. Černý: Pane předsedo, pane
předsedající, dámy a pánové,
já sem přicházím jen proto, abych
podpořil návrh poslance Michálka a poslance
Luxe. Možná u celé řady poslanců,
možná i poslankyň vznikne nevrlost, že
se opět vracím k článku 7 a že
opět někdo hovoří o právech
nenarozeného dítěte. Nicméně
se domnívám - ať už se to komu líbí
nebo nelíbí - že je to natolik závažná
věc, že by nám všem měla být
připomínána denně. Dovolte mi jen
krátce několik poznámek k tomuto problému
na podporu změny přednesené poslancem Michálkem
a Luxem.
Chtěl bych připomenout jeden ze závažných
znaků, kterým je charakterizováno postavení
dítěte nebo člověka od početí
do jeho narození. Tímto závažným
znakem je naprostá absolutní bezbrannost, bezbrannost
faktická a bezbrannost právní. Bezbrannost
faktická je zvýšena o to, že tato bytost,
toto dítě, tento člověk, není
schopen jakékoliv komunikace ve svém zájmu
se svým okolím. Právní bezbrannost
je zajímavá tím, že ten, kdo zabije
ježka, užovku, nebo jiné zvíře,
dostane alespoň pokutu. Zabije-li někdo nenarozené
dítě, je plně kryt zákonem a nestane
se mu vůbec nic. Nenarozené dítě tedy
je naprosto ignorováno právním řádem
až na dvě výjimky:
První výjimka je vlastně akceptována
již z římského práva - nasciturus
má zaručené právo dědit. Počaté
dítě je oprávněno dědit, zemřel-li
jeho otec.
Po druhé si na něj právní řád
vzpomene vlastně nepřímo, protože jeho
se to "netýká" při úpravě
interrupcí. Interrupční zákon upravuje
právo matky, nikoliv nenarozeného dítěte.
Shrneme-li tuto jistou ignorací právního
řádu vůči nenarozenému dítěti,
tak se dá konstatovat, že stav nenarozeného
dítěte je z hlediska právního řádu
charakterizován tím, že nenarozené dítě
má právo dědit, ale nemá právo
na život, resp. má "právo", aby mu
z pouhého rozhodnutí matky byl život odňat.
Je to nesmírně zvláštní postavení.
Myslím si, že uvědomíme-li si všichni
co jsme tady (a ženy zvláště), že
takto každý z nás začínal, tedy
tím, že byl počat a že v té době
jsme vlastně díky náhodě proklouzli
touto skvělou právní úpravou naší
ochrany, tak bychom měli být velmi rádi,
že jsme tady.
Dále bych chtěl ještě připomenout
jednu podle mého názoru zajímavou věc.
Lidská existence v době početí do
narození nebo alespoň podle lékařských
hledisek do tří měsíců těhotenství
je vlastně neustále předmětem sporu,
co to vlastně je. Je již to ono člověkem
nebo ne? Je tady jakási pochybnost, která není
rozřešena. Myslím, že jedná-li
se o život, mohu per anologiam zde uplatnit zásadu
trestního práva, tedy zásadu "v pochybnosti
ve prospěch obžalovaného". Tady bych uplatnil
zásadu "v pochybnostech ve prospěch nenarozeného
dítěte". Nejsme-li dohodnuti a není-li
stanoveno, zda člověk okamžikem početí
je člověkem, tak bychom měli být natolik
humánní, abychom se nedopouštěli z důvodů
naší neznalosti (protože bohužel ještě
nejsme schopni poznat) dnes a denně zločinu, aby
každý, kdo hlasuje pro interrupce a naopak nehlasuje
pro to, aby tento život byl chráněn, neměl
svoji ruku, své svědomí zatíženo
zločiny, které se dnes a denně opakují,
takže bychom tomuto dítěti, tomuto tvoru, této
existenci, tomuto člověku měli přiznat
všechna práva, která jsou přiznávána
člověku a když ne, tak alespoň právo
základní, tedy právo na život.
Já vám velmi děkuji a velmi bych si přál,
aby na podporu tohoto požadavku nestálo jen právo
a jen spravedlnost, ale aby za ním stáli lidé,
jejichž svědomí nestačilo okorat. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Hovořit
bude poslankyně Kaplanová, připraví
se poslanec Anderko.
Poslankyně SN M. Kaplanová: Já se svého
příspěvku vzdávám. Chtěla
jsem jen podpořit pozměňovací návrh
poslance Luxe a poslankyně Dany Němcové a
poslance Ryndy, protože to souvisí. Zdůvodnění
nebudu podávat.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Anderko. Připraví se poslankyně Samková.
Poslanec SN A. Anderko: Vážený pán predseda,
pán predsedajúci, vážené poslankyne,
vážení poslanci, ak chceme riešiť
akýkoľvek problém, musíme postupovať
od princípu, od základu, lebo všetko, čo
je postavené na zlých základoch, nemá
dlhú trvácnosť. To som si uvedomil, keď
som študoval Listinu základných práv
a slobôd. Uvedomil som si z toho dôvodu zodpovednosť
za dielo, ktoré tu postavíme a schválime.
Má to byť perla, základ našej práce,
od ktorého sa odvíja celá naša poslanecká
činnosť. Preto sme tu, lebo sme zameraní na
človeka. Stredobodom tejto Listiny je človek. Nad
touto skutočnosťou som sa zamyslel, keď som došiel
k pojednaniu o živote. Uvedomil som si, že skutočnosť
v našej spoločnosti je iná, pretože život
pred narodením nemá právnu ochranu, život
najbezbrannejší, ktorý sa tiež svojím
spôsobom sám bráni proti brutálnemu
zákroku. Sú tu naporúdzi ospravedlnenia -
nevieme, kedy započatý život je už životom.
Nevieme, kedy už nastala smrť pri umieraní. Opierame
sa o vedecké názory, vedecké práce,
siahodlho sa vedecky na túto tému diskutuje. Len
nechceme pripustiť, že život je životom od
chvíle, kedy prirodzene začal a smrť smrťou
vtedy, keď prirodzene nastala.
Prečo to nechceme vedieť? Pretože to nie je otázka
vedy, ale otázka morálky. Je to morálno-etický
problém. Prirodzenosť človeka ťahá
k pohodliu, k príjemnostiam. Zrieknuť sa príjemného
v prospech rozumného je u mnohých ľudí
neprekonateľný problém. Prijať dieťa
znamená určité obmedzenia rodiča.
Zástancovia interrupcie majú plno rozumových
dôvodov pre vlastné sebauspokojenie, ospravedlnenie,
aby mohli problém z vlastnej zodpovednosti sňať.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, každé dodržovanie práv a slobôd
je proti vôli mnohým občanom. Ak by tomu tak
nebolo, neboli by potrebné zákony. Aj toto právo
bezbranných je proti vôli mnohých. Ale to
nie je dôvod, aby sme toto právo nemali brať
do úvahy. A v tom je naša zodpovednosť pred životom
ako takým. Sme pri podstate. Alebo pripustíme, že
chránime život od počiatku, od počatia
(aj slovo počatie je odvodené od slova počiatok),
alebo Listinu základných ľudských práv
a slobôd postavíme ako budovu bez základov.
Naše poslanie v parlamente je v tom, že nielen ekonomiku,
hospodárstvo, ale aj morálku máme usmerniť
do prirodzeného prúdenia zákonitostí,
pretože ich porušenie sa nám v budúcnosti
vypomstí ďalšou devastáciou.
Týmto krátkym pohľadom na tento problém
som zdôvodnil svoje stanovisko, ktorým podporujem
pozmeňovací návrh poslanca Luxa, Michalku,
poslankyne Novákovej a všetky návrhy, ktoré
sú v prospech ochrany manželstva, rodiny a rodičovstva.
Ak táto Listina nebude chrániť život ako
celok, moje svedomie mi nedovolí pre ňu hlasovať,
hoci celý jej ďalší obsah zodpovedá
mojim predstavám. Týmto svojím vystúpením
a ďalšou doplňujúcou argumentáciou
by som chcel vás, poslancov, ovplyvniť a poprosiť,
aby ste hlasovali v prospech života. Ďakujem za pozornosť.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslankyně
Samková. Připraví se poslanec Bratinka.
Poslankyně SN K. Samková: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
cítím jako svůj morální úkol
ujmout se otázky, která je zde diskutována
už dlouhou dobu a upozornit vás na některé
pohledy, které jsou zcela protichůdné tomu,
co řekl můj předřečník
a tomu, co řekli všichni ostatní, zejména
pan poslanec Lux.
Mluvíme o právech nenarozeného dítěte.
Mluvíme o věci, která je z morálního
hlediska nesmírně obtížná. I
když se mé srdce kloní k morální
stránce, nepokládám za možné,
aby byla do tohoto prohlášení Listiny lidských
práv zapracována v tom směru, jak zněly
návrhy mých předřečníků.
Prosím, abyste mě nepovažovali za právního
pragmatika, který manipuluje právem v tom směru,
ve kterém to považuje za prospěšné
pro svou vlastní osobu nebo za vhodné, nebo jak
už bylo řečeno mým předřečníkem
- prostě za pohodlné.
Ale ptám se vás. Mluvíme o právech
nenarozeného dítěte, ale kdo se zastal práva
matky? Kdo se zastal jejího práva na život,
jestliže by těhotenstvím byl její život
ohrožen. Kdo se zastane dívek a žen, které
budou znásilněny a které tímto brutálním
činem přijdou do jiného stavu? Jsem přesvědčena,
že tato otázka je velice komplikovaná, složitá.
Před touto otázkou stojíme nejen my, ale
i všechny ostatní parlamenty světa.
Jsem přesvědčena o tom, že v tuto chvíli
není místo na to, abychom činili tak zásadní
změnu v celé koncepci našeho právního
řádu. Kromě toho, že si myslím,
že tento systém zasluhuje větší
pozornosti a ucelenějšího pohledu, chci vás
upozornit ještě na právní konsekvence,
které by přijetí tohoto přispělo.
Byly zde vyčísleny počty interrupcí,
byly zde vyčísleny počty nenarozených
dětí. Zákon o interrupci, který je
velmi benevolentní a statistiky, které z něho
vyplývají, ukazují, že ani tento velmi
benevolentní zákon nevede k statisticky významnému
zvýšení počtu interrupcí. Můžeme
se tedy domnívat, že s ohledem na zpětný
pohled do civilizace, že se jedná o určitý
konstantní jev, který tím, že zakážeme,
prostě nevyhubíme. V momentu, kdybychom přijali
tento zákon, resp. tento pozměňovací
návrh, musíme okamžitě změnit
zákon interrupční, kterým bychom zakázali
veškeré interrupce. Výsledkem tohoto zákazu
by byla okamžitá činnost pokoutných,
stydím se to nazvat lékařů, ale zákrokářů,
kteří by zcela bezpečně mnoho žen
svým neodborným zásahem připravilo
o život.
Doufám, že po mně, jako po právníkovi,
nechcete, abych podporovala přijetím tohoto návrhu
faktické uzákonění protiprávního
stavu, který by tady okamžitě nastal.
Prosím vás proto, abyste nehlasovali pro tento pozměňovací
návrh. Vím, že pro vás, kterým
v tom brání vaše víra, to bude velmi
obtížné. Domnívám se, že
svůj postoj můžete vyjádřit tím,
že se při hlasování o tomto protinávrhu
zdržíte hlasování.
Navrhuji zároveň, aby se na toto téma rozvinula
další diskuse, mimo rámec přijetí
Listiny základních práv.
Nicméně, aby můj příspěvek
nebyl pouze negativní, dovolím si vznést
jeden pozměňovací návrh. Bude se týkat
článku 3 odst. 1, u něhož navrhuji toto
znění: Základní práva a svobody
se zaručují všem - bez rozdílu pohlaví,
sexuální orientace, rasy, barvy pleti, jazyka, víry,
náboženství atd. (Šum v sále.)
Možná, že se vám zdá návrh
směšný; bezprostředně se dotýká
4 % našeho obyvatelstva, které jsou nespravedlivě
postiženi, ale kteří nejsou ani nemocní,
ani nenormální, ani úchylní, jsou
prostě jiní.
Jestliže má toto být Listina práv všech
občanů a všech lidí v tomto státě
žijících, nechť je opravdu všech,
nechť je tam zakotvena i možnost této jinakosti.
Mohu vás ubezpečit, že k této právní
úpravě sáhly i jiné státy jako
např. Francie a Dánsko. Děkuji vám.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: S technickou poznámkou
se hlásí poslankyně Kaplanová.
Poslankyně SN M. Kaplanová: Musím oponovat
poslankyni Samkové. Chtěla bych vysvětlit,
že v důsledku změny v návrhu poslance
Luxe nevyplývá, že někdo by chtěl
okamžitě změnit zákon. Myslím,
že především jde o změnu smýšlení,
o změnu postoje k této věci. Jde o změnu
pravdy a o to, abychom konečně začali s osvětou
a výchovou lidí.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má nyní
poslanec Bratinka.
Poslanec SN P. Bratinka: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové! Mám dva návrhy.
První se týká článku 7, kde
navrhuji vypustit odst. 3 - trest smrti se nepřipouští.
Považuji za velmi nevhodné, aby se otázka přípustnosti
či nepřípustnosti trestu smrti řešila
touto listinou. Za druhé se osobně domnívám,
a nejsem jistě sám, že by trest smrti měl
být možná zachován pro případ
války nebo výjimečného stavu, kdy
totiž bez tohoto opatření by vláda měla
velmi omezené prostředky jak chránit životy
a svobodu jiných občanů. To je můj
návrh.