Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Pokud byste toto považovali za nadbytečné, tak podporuji pozměňovací návrh kolegy Ryndy. Ale nevím, jestli v tom, k čemu se budeme odvolávat, vlastně v celé další zákonodárné práci, by neměl být takovýto malý prostor právě pro tu pokoru, s kterou bychom se zřekli ve prospěch přírody, na které je naše existence závislá, své svrchovanosti. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslankyni Němcové. Slovo má poslanec Benčík, připraví se poslanec Zeman.

Poslanec SL M. Benčík: Vážený pán predsedajúci, panie poslankyne, páni poslanci! Prijatím navrhovanej právnej normy o základných ľudských právach a slobodách vykonáva zákonodarný orgán významný krok na ceste k uplatneniu právnych základov demokratického rozvoja právneho štátu. Zrejme si uvedomujeme, že obdobne ako na iné zákonné osnovy, i v tomto prípade sme ako poslanci mali minimálny časový priestor na posudzovanie a dopracovanie tohto návrhu.

To je objektívne dané a v tomto volebnom období pre zákonodarnú činnosť tohto parlamentu to bude asi trvalejšie charakteristické. Z toho potom vyplýva i zmena termínu posudzovania zákonnej osnovy oproti pôvodne predpokladanému 17. novembru, resp. 10. decembru minulého roku. Nepovažujem za chybu nedodržanie pôvodne predpokladaných termínov, lebo získaný čas, aspoň podľa mojej mienky, sa pozitívne odrazil na vyššej kvalite súčasného návrhu.

Ako člen parlamentnej komisie pre prípravu ústavy som bol svedkom toho, ako na našom prvom zasadaní sa diametrálne odlišovali názory nielen na možný obsah, ale vôbec na koncepciu a štruktúru pripravovaného zákona. Na tomto zasadaní komisie sme sa pritom v podstate zhodli len v jednom, a to v potrebe urýchlenej zákonnej úpravy o základných ľudských právach a slobodách. I táto rozpačitosť v začiatočnej fáze prípravy legislatívneho procesu a potom požiadavka predsedu komisie a Federálneho zhromaždenia pána Dubčeka, aby sa každý snažil prispieť k urýchlenému postupu na príprave zákonnej osnovy, viedli skupinu komunistických poslancov k spracovaniu a predloženiu vlastného návrhu.

Vďaka konštruktívnemu prístupu pracovných skupín, ale myslím i osobnej iniciatíve pani Burešovej a pána Miklošku, Česká a Slovenská národná rada predložili za účinnej pomoci expertnej skupiny vedenej prof. Boguszakom spracovanie návrhu a toto už nadobudlo takú konkrétnu podobu, že je potrebné otvorene povedať, že podobne ako pri kompetenčnom zákone, tak Česká národná rada, ako aj Slovenská národná rada preukázali dostatočne svoju kompetentnosť v zákonodarnej iniciatíve a výsledok sme mohli mať na stole a máme ho v takej podobe, ako to dopracovali ústavnoprávne výbory.

To znamená, že správa ústavnoprávnych výborov vychádza dôsledne z návrhov Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady a ja to považujem z hľadiska procedurálneho za správne. Takto dopracovaný návrh budem podporovať.

Pri tejto príležitosti mi však nedá, aby som ako jeden z predkladateľov vyššie spomenutého samostatného návrhu komunistických poslancov nevyjadril údiv a do určitej miery i sklamanie nad tým, ako bola naša dobre myslená iniciatíva časťou poslancov najmä z radov vládnúcej koalície prijatá. Očakávali sme stanoviská k návrhu, očakávali sme pripomienky obsahové i systémové, dokonca sme očakávali aj odmietnutie alebo podporu, ale na základe vecných argumentov, polemiky a diskusie. Ale nič takého tu nebolo. Mám pocit, že mnohí kolegovia a sčasti, až na výnimku, aj tlač, nepovažovali za vhodné nielen návrhy porovnať, v čom sú lepšie a v čom horšie, ale dokonca ani sa poriadne s týmto návrhom nezoznámiť a charakteristické bolo prehliadnutie tohto návrhu aj v tlači. V dnešnej tlači je to typické, hovorí sa, koľko návrhov bolo, ale o tomto návrhu sa ani v jedných novinách nenašla zmienka. Zdá sa mi, že to je len preto, že to predložili komunistickí poslanci.

Tento príklad potom vedie k zamysleniu, či naozaj nám všetkým ide o demokratickú pluralitu a rešpektovanie rozloženia politických síl podľa výsledkov slobodných volieb, ktoré sú imanentnou súčasťou pozitív nášho ponovembrového spoločenského vývoja.

S predloženým návrhom, ako aj s ďalšími, na ktorých sme sa podieľali a budeme podieľať, sme chceli dokumentovať nielen právo, ale najmä konštruktívny a tvorivý prístup komunistických poslancov k zákonodarnej činnosti v smere upevnenia právneho štátu a verím, že naši kolegovia z ostatných politických zoskupení už z doterajšej našej praktickej činnosti sa mohli dostatočne presvedčiť o tom, že v zhode s programovými zásadami našej zmenenej strany sa nielen hlásime k pluralite, k sociálne spravodlivej a štátotvornej politike, ale svoju poslaneckú činnosť podľa toho aj uskutočňujeme.

Navzdory týmto nie celkom príjemným diskriminačným prejavom voči nám sme presvedčivo preukázali svoj zásadný a konštruktívny prístup a podporu životne dôležitým zákonom, ako sa to ukázalo pri schvaľovaní kompetenčného zákona, návrhu rozpočtu na rok 1991, ale u celého radu ďalších, najmä ústavných zákonov, ktoré by bez podpory i komunistických poslancov sotva boli prijaté.

V takomto konštruktívnom duchu chceme a budeme v ďalšom období pokračovať a nezazlievajte nám, ak svoje mandáty využijeme na predkladanie doplňujúcich návrhov a námetov, zameraných na ďalší demokratický rozvoj politického systému, ekonomickej reformy, na základe trhového hospodárstva, s osobitným akcentom na sociálne aspekty týchto zmien. Bolo by iluzórne a proklamatívne, aby sme i prijatím predloženého ústavného zákona o základných ľudských právach a slobodách neprihliadali na takú známu skutočnosť, že politická a občianska sloboda človeka má len vtedy reálny obsah, ak popri právnych garanciách existujú aspoň minimálne hospodárske, kultúrne a sociálne záruky, istoty a podmienky.

Z tohto hľadiska mi dovoľte, aby som stručne zdôvodnil pozmeňovací návrh. Považujem za potrebné návrh predložiť s prihliadnutím na naše podmienky, lebo nezdieľam názor tých, ktorí našu minulosť apriórne kategoricky a vo všetkom negujú a odmietajú bez výnimky všetko, čo sa robilo v prospech ľudí.

Zároveň ale vychádzam zo skúsenosti a z názorov tých medzinárodných inštitúcií a krajín, kde právna úprava a aplikácia ľudských práv a slobôd má nielen tradíciu, ale kvalitatívne v porovnaní s nami aj vyššiu úroveň. Konkrétne chcem poukázať na výsledky novembrového zasadania Výboru pre ľudské práva Európskej rady v Ríme, kde generálna tajomníčka vo svojom úvodnom vystúpení okrem pozitívneho hodnotenia dosiahnutých výsledkov úpravy a realizácie ľudských práv zároveň poukázala, že v rámci Európskej rady je potrebné zvýšiť pozornosť hospodárskym, sociálnym a kultúrnym právam. Z toho plynie, že ani v našom prípade nie je dôvod výraznejšie zužovať hospodárske a sociálne práva, ale naopak, usilovať sa o zakotvenie týchto práv aspoň v takej miere a rozsahu, aby to zodpovedalo všeobecne uznávanému medzinárodnému štandardu.

Preto mám pozmeňovací návrh k článku 27, odst. 3, prvá veta. Vychádzam z toho, že medzinárodná úprava, konkrétne článok 23, Všeobecná deklarácia ľudských práv, doslova uvádza: "Každý má právo na prácu podľa svojich schopností a kvalifikácie." Ďalšia veta by potom pokračovala. Odovzdávam to písomne.

Druhá poznámka. Podľa pôvodného článku 32 ide o bezplatné právo na zdravotnú a lekársku starostlivosť. Podívajte sa na uvedenú formuláciu. Je to blanketné splnomocnenie bez konkrétneho vymedzenia. Čiže ako zákon stanoví, taká bude zdravotná starostlivosť. Len chcem poukázať na to, či vedome alebo nevedome ideme proti medzinárodnému štandardu. Zasa by som mohol citovať a predovšetkým by som chcel citovať medzinárodný záväzok, vyplývajúci z medzinárodného paktu o hospodárskych, sociálnych a kultúrnych právach, kde sa uvádza, že zmluvný štát nemôže nadobudnuté, uznávané existujúce práva zužovať. V tomto prípade však plne nerešpektujeme medzinárodný záväzok, keď obmedzujeme nadobudnuté, uznávané a existujúce práva, budeme to určovať zákonom, možno, že my alebo tí, ktorí prídu po nás, budú rozhodovať, ale v každom prípade musíte so mnou súhlasiť, že je to blanketné a že keď sa chceme medzinárodným štandardom vyrovnať, mali by sme podľa toho i pokračovať.

Predkladám pozmeňovací návrh na zakotvenie práva na prácu, toto som len pripojil a dúfam, že pri hlasovaní uvážite i argumenty za a proti a neodmietnete ich len preto, že ich nepredložil poslanec dnes vládnúcej koalície.

Z hľadiska právnych aspektov, ale i v záujme reálnych garancií práv a slobôd by bolo dobré, keby sme s týmto návrhom prerokovali i návrh zákona týkajúci sa zriadenia ústavného súdu. Viac poslancov od začiatku presadzujeme a hovoríme, že by na tento zákon mal okamžite nadväzovať zákon o ústavnom súde. Žiaľbohu, v počiatočnej fáze sme nenašli dostatočnú podporu ani u vlády a treba povedať, že ani u rozhodujúcich politických síl. Až vystúpenie pána prezidenta Havla, ktoré predniesol v parlamente v súvislosti s posudzovaním kompetenčného zákona, vytvorilo novú a povedal by som priaznivejšiu situáciu pre urýchlené vytvorenie ústavného súdu. I keď iniciovanie tohto návrhu o ústavnom súde pánom prezidentom a skupinou poslancov viedli sčasti rozdielne pohnútky, výsledok môže byť len pozitívny v tom, že urýchleným vytvorením ústavného súdu, ku ktorému, myslím, dostaneme plnú podporu, sa výrazne zvýšia inštitucionálne a právne garancie ochrany ľudských práv a slobôd. Zdôrazní to, že sa skutočne snažíme o reálnosť cesty smerujúcej k právnemu a demokratickému štátu. Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Benčíkovi. Slovo má poslanec Zeman. Připraví se poslanec Bárta.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, mám jeden malý pozměňovací návrh. Doporučuji, aby v nově číslovaném článku 35 odst. 3 mezi slova "kulturní památky" a "nad míru stanovenou zákonem" byl vložen text "nebo krutě zacházet s ostatními živými bytostmi". Celý text by zněl: "Při výkonu svých práv nikdo nesmí poškozovat ani ohrožovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky, nebo krutě zacházet s ostatními živými bytostmi nad míru stanovenou zákonem."

Oč mi v tomto pozměňovacím návrhu jde? Omlouvám se, že ho předkládám až teď a neprohnal jsem ho výborem, protože jsem si až dodatečně uvědomil, že když se ptám, proč například není projednáván zákon o ochraně zvířat, bylo mi řečeno, že mimo jiné proto, že není kryt v této listině práv.

Domnívám se, že tento text je poněkud antropocentrický. Měli bychom uvažovat vedle ochrany zájmů více či méně agresivních menšin, resp. menšin, které se mohou bránit i o ochraně zájmů menšin, které se bránit nemohou. Nenacházím žádné potěšení v tom, když se dovídám, že řezníci na jatkách vypichují kravám před porážkou oči, protože to považují za zábavné a byl bych velmi rád viděl zákon, který by je potrestal. Jestliže tato změna je cestou k tomuto zákonu, tak ji podávám. Ostatně si myslím že sadisté, podobně jako hlupáci, jsou především nekonečně zbabělí a budou útočit především na toho, kdo se nemůže bránit. Začnou zvířaty, budou pokračovat dětmi a skončí u pasivnějších skupin dospělých.

Doporučoval bych, abychom zvážili, je to návrh dost analogický návrhům poslance Ryndy a Němcové, aby se v jednom z paragrafů této Listiny práv a svobod objevila i možnost ochrany oněch neviditelných menšin. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Bárta, připraví se poslanec Blažek.

Poslanec SL B. Bárta: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, vyhlášením Listiny základních práv a svobod vstoupí náš stát mezi ty demokratické státy, které zabezpečují svým občanům lidskou důstojnost a rovnost v právech a svobodách. Chtěl abych před touto slavnostní chvílí říci jménem Klubu poslanců HSD-SMS několik myšlenek obsažených v politické filozofii našeho hnutí.

V civilizované společnosti je smyslem a cílem uspořádání funkce státu svobodný rovnoprávný občan. Občan je subjekt dění nadaný souběžně právy i povinnostmi a zodpovědností za věci veřejné. Vskutku občanská společnost vyžaduje jako nezbytnou podmínku své existence takový rámec uspořádání společenských vztahů a takové formy vládnutí, které zabrání zneužití moci, jehož zdrojem je občan.

Demokracie však není pouze formou vládnutí, je něčím víc. Je životním názorem, je způsobem myšlení i chování. Nestačí proto uspořádat vnější politické vztahy demokraticky, nezměníme-li se sami. Teprve demokracie v nás je základním předpokladem demokratického způsobu vládnutí a tudíž i plné občanské svobody.

Míra naši politické způsobilosti je dána tím, jak rychle dokážeme společnost ponižovanou a formovanou podle dogmatických schémat přetvořit ve společnost samostatně myslících občanů nadaných stejně právy a svobodami, jakož i odpovědností k plnění povinností. Každý z nás by měl k takové demokratické proměně naší společnosti přispět vlastním příkladem proměny svého myšlení a svého jednání.

Souběžně a nedílně s vnitřní přeměnou musíme úzkostlivě dbát o naplnění druhého předpokladu demokracie, to je o to, aby strukturování státních a samosprávných orgánů, jejich vzájemné vztahy a vazby byly přirozenou brzdou, resp. překážkou zneužití moci.

Proto musí být jedním z hlavních požadavků obrany demokracie taková dělba moci v horizontální i vertikální úrovni a tomu odpovídající struktura orgánů, která nedovolí centralismus a s ním spojená rizika. Tento druhý předpoklad, co nejúplnější demokracie, je ve vyspělých civilizovaných zemích běžným jevem. Účinnou konkrétní podobu má například u našich sousedů ve Spolkové republice Německo a v Rakousku, kde jednotlivé spolkové země těchto států vykonávají značný rozsah státní správy a mají i rozsáhlou samosprávu jako podmínku naplnění vlastní zemské identity.

V odstavci jedna článku 22 navrženého znění Listiny lidských práv se říká: "Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí buď přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců".

Podstatnou částí správy veřejných věcí by měla být právě samospráva jako systém řízení, v němž má občan právo rozhodovat, respektive spolurozhodovat o sobě.

Samospráva má svou genezi v nezadatelném postavení svobodného občana. Je takovým uspořádáním věcí veřejných, kdy má občan právo své věci spravovat sám, s konečnou platností rozhodovat o svých záležitostech, aniž by byl jakkoliv manipulován státní mocí.

Samospráva je charakteristická zejména tím, že:

1. Určité společenství občanů, např. obecní komunita nebo zemská pospolitost rozhoduje o svých věcech bez vnějších zásahů. Žádná jiná moc nemá právo těmto občanům diktovat svou vůli.

2. Objektem rozhodování jsou společné zájmy určitých společenství občanů.

3. Občan na výkonu správy veřejných věcí sám bezprostředně, a kde to není možné, pak prostřednictvím svých volených zástupců - poslanců, participuje.

Demokracie nemůže existovat bez samosprávy. Čím rozsáhlejší je samospráva, tím větší a opravdovější je demokracie.

Funkčnost samosprávného postavení občana není určena jen momentem humánnosti a demokratičnosti, ale také efektivností řízení, protože jediným zdrojem duchovního a materiálního bohatství je svobodný občan v podnětném vnějším prostředí, které motivuje člověka k tvůrčí práci. Nejpodnětnějším prostředím je dle našeho názoru samosprávní systém, vyjádřený v územní správě samosprávou obcí a zemí jako dvou stran jedné mince. Snad se nám takový systém podaří co nejdříve vytvořit alespoň na úrovni zemského zřízení na spolkovém principu v České republice. Byl by to přímý opak toho, čím je charakterizován totalitní stát, který Roger Scruton definuje jako takový stát, který nepřipouští existenci autonomních institucí a podřizuje své kontrole cíle všech uskupení i samu příslušnost k nim.

Samospráva obcí a zemí neoslabuje a ani nemá v úmyslu oslabovat jakýmkoliv způsobem stát. Je to především důmyslná dělba práce mezi územními celky, v nichž lze realizovat princip ekonomické soběstačnosti a celkové prosperity obcí a zemí také proto, že v nich občané nalézají svoji identitu, projevující se jako zdravý lokálpariotismus a zemské vlastenectví.

Bylo by jistě ku prospěchu našeho státu, kdyby jeho občané se mohli podílet na správě věcí veřejných co nejširší formou samosprávní demokracie. Tak by se nejlépe naplnil odstavec 1 článku 22 předloženého návrhu Listiny základních práv a svobod.

Věřím, že nás tento dokument podstatně přiblíží k dosažení ideálu svobodného občana, který si sám, podle svých práv, svobodně utváří svůj osud ve svobodném demokratickém státě. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Dále bude hovořit poslanec Blažek, připraví se poslanec Kavan.

Poslanec SN A. Blažek: Pane předsedající, dámy a pánové, tento návrh je, podle mého soudu, naším vstupem na půdu právního státu a krokem k občanské dospělosti nás všech. Mé návrhy, které zde chci přednést, směřují - jak doufám - k posílení tohoto smyslu navrhovaného zákona.

Navrhuji tedy doplnění jeho textu v těchto bodech:

Preambule, odstavec 4, za text "pamětlivi trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány" - navrhuji doplnit "a vyjadřujíc lítost nad všemi oběťmi zvůle totalitní moci a uznání všem, kdo jí kladli odpor".