V ústavnoprávnych výboroch sme venovali jeho
konečnému zneniu pozornosť s vedomím,
že máme účasť na dotváraní
historicky nevšednej ústavnej listiny. Treba podčiarknuť,
že jej obsahovou úrovňou deklarujeme podstatu,
zmysel a ciele novej, demokraticky a humanisticky sa formulujúcej
politiky. Návrh ústavného zákona obsahuje
základné a najvýznamnejšie hodnoty.
Preto sa iste aj dnes stretneme v diskusii, resp. v rozprave s
návrhmi, aby boli mnohé otázky - nechcem
povedať, že bezvýznamné - aj zásadne
upravené v tejto Listine, ale súčasne si
musíme uvedomiť, že to jednoducho nie je možné
a že musíme prenechať mnohé problémy,
vzťahy, hodnoty na úpravu inými právnymi
normami. Ale medzi všetkým tým má prvenstvo
človek, občan, ľudská bytosť, jeho
prirodzené, nescudziteľné a neodňateľné
atribúty. Z nich vyplývajú aj prirodzené
práva človeka a najrozmanitejších spoločenstiev
- národov, národností, iných etnických
menšín, veriacich, náboženských
spoločností, právo združovať sa,
vyvíjať činnosť vyvierajúcu z osobného
presvedčenia a niektoré ďalšie hodnoty.
Najvyššou hodnotou, ktorej podstatu, rozmanité
duchovné, mravné i fyzické stránky
návrh podľa mojej mienky honoruje, je ľudská
bytosť s jej prirodzeno-právnymi danosťami a
tu dochádzame k novej etape vývoja nášho
myslenia, pretože uznávame prirodzeno-právne
teórie, ktoré v určitom období boli
podrobené veľmi tvrdej kritike a boli považované
za neprijateľné, event. za dávno prekonané.
Z tohto dôvodu určuje bezpodmienečnú
prioritu človeka práve táto filozofia pred
takými autoritami ako je štát a jeho orgány.
Uznáva a proklamuje celkom jasne a jednoznačne zvrchovanosť
zákona. To zasa len v záujme človeka, jeho
duševného a fyzického zdravia, ale aj v záujme
zdravého životného prostredia, v záujme
prírody, v záujme - povedzme to trošku nadsadene
- celého vesmíru.
Prerokúvaný návrh ústavného
zákona konečne mení vzťah štátu
a občana. Podriaďuje jeho činnosť zákonu,
určuje mu postavenie služobníka občanovi.
Tento nový vzťah povyšuje ústavnosť,
zákonnosť, právny štát a spravodlivosť
na princíp - ak to mám chápať v určitom
zhrnutí - vyjadrujúci prvenstvo a zvrchovanosť
zákona nad štátom a nad akýmkoľvek
inštitútom, resp. subjektom, ktorý by mal vstúpiť
do subjektívnych práv každého občana,
ktoré má chránené ústavou,
resp. ústavnou listinou a inými zákonmi,
súdmi alebo ešte ďalšími orgánmi.
V tomto záujme má návrh ambície byť
hmotnoprávnou ústavnou normou. Prekonáva
púhe proklamácie tým, že upravuje základné
práva a slobody s možnosťou ich reálnej
ochrany súdom, resp. inými splnomocnenými
orgánmi. Preto bol taký eminentný záujem
expertov i všetkých výborov Federálneho
zhromaždenia o prípravu takého návrhu,
ktorý výstižne vyjadruje postulát vysokej
axiologickej kvality tohto návrhu, komplexnosti, reálnosti,
humanizmu, demokratizmu a súčasne aj zrozumiteľnosti
jednotlivých pojmov, článkov i zákona
ako celku.
Naviac má poslanie stať sa prameňom normotvornej
činnosti. Bude nevyhnutné každý článok
premietnuť do jednotlivých zákonov a naviac
bude aj východiskom filozofického, etického
i právneho hodnotenia a interpretácie právnych
pojmov a inštitútov v spoločenskej praxi a
predovšetkým v jurisdikcii.
Ako kategorický imperatív prikazuje právnu
a súdnu ochranu integrity osobnosti človeka. Ide
hlavne o život, zdravie a ľudskú dôstojnosť,
slobodu svedomia, vierovyznania, osobné presvedčenie,
voľbu povolania, vzdelanie, vlastníctvo a iné.
Dohromady sú to atribúty, ktoré môžeme
nazvať substancionálne v kvalite človeka, občana,
spoločenstiev ľudí, bez ohľadu na jeho
či ich národnosť, náboženstvo,
rasu, vek, vzdelanie, sociálnu príslušnosť,
prípadne niektoré ďalšie hľadiská.
Reálna podstata práv a slobôd zahrňuje
široký okruh hodnôt, a to bez akýchkoľvek
závislostí na spoločenských, politických
a v mnohých prípadoch i pracovných zásluhách.
Tým sa prekonáva jeden významný kriteriálny
prvok, ktorý sa uplatňoval nielen v ústave,
ale potom predovšetkým v spoločenskej či
politickej praxi.
Návrh ústavného zákona je výsledkom
veľkej iniciatívy Českej národnej rady
a Slovenskej národnej rady. Je ale najmä syntézou
výsledkov ľudskej civilizácie. Stavia na zásadách
raného kresťanstva, u nás obohateného
o cyrilometodskú kultúru. Koncentruje idey demokratických
revolúcií v Európe i na ostatných
kontinentoch. Charakterizuje ho, dá sa povedať bez
nadsádzky, vysoká právna kultúra opierajúca
sa tiež o ratifikované, recipované a pripravované
medzinárodné dokumenty o ľudských právach
a slobodách.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, nebude hádam nadbytočné práve
dnes pripomenúť, že samotná sebadokonalejšia
právna či ústavná úprava nezabezpečí
istotu človeka. Je to len jedna z významných
garancií. Nezbytné sú ďalšie, najmä
súdnictvo, dôsledne oddelené a chránené
od akejkoľvek inej moci a závislosti, izolovanej od
ideologických a krátkodobo pragmaticky orientovaných
vplyvov štátu, ako i pôsobenia politických
strán a hnutí. Nemenej cenné je demokratické
prostredie ako rozhodujúci predpoklad pre tvorbu hodnotného
práva, uplatňovanie a rešpektovanie práv
a slobôd vždy, všade a každým. Súdna
ochrana nastupuje subsidiárne, následne.
Takýto stav chápania ľudských práv
a slobôd je možný len v skutočne demokratickom
systéme s demokraticky konštituovaným a fungujúcim
súdnictvom.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, návrh ústavného zákona svojím
obsahom, a to s vedomím toho, že je mnoho ešte
i otvorených otázok, že by bolo možné
donekonečna na ňom pracovať a zdokonaľovať
jednotlivé formulácie, má taký charakter
a význam, že ho treba vnímať i v medzinárodnom
kontexte a chápem ho ako významný príspevok
do úsilia smerujúceho k mravnej obnove, k ďalšej
humanizácii a demokratizácii našej spoločnosti
a budovaniu právneho štátu. Z toho dôvodu
budem s čistým svedomím hlasovať za
tento návrh.
Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Čičovi.
Slovo má pan poslanec Michálek, připraví
se poslanec Laluha.
Poslanec SL F. Michálek: Dámy a pánové,
byl nám předložen návrh na vydání
ústavního zákona, kterým se vyhlašuje
Listina základních lidských práv a
svobod. Dovolte mi, abych vyjádřil své myšlenky
a názory k této problematice a současně
podal návrh na rozšíření a upřesnění
článku 7, oddíl 1, hlava II. "Každý
má právo na život od početí".
Vlivem deformace společenského života v minulosti
bylo zdeformováno i veřejné mínění
v základní otázce lidského života.
Počatý život v těle matky nemůže
být nic jiného, než nový život
člověka. To je jeho vnitřní pravda,
i když vnější tvary získá
až později. Každý z nás je a má
být myslícím člověkem, který
vidí i do nitra. Je známkou nízké
úrovně myšlení, když někdo
spekuluje, zda čekané dítě je už
člověkem nebo ne. A zda narozené dítě
je už hotovým člověkem? Kdy je člověk
vlastně,,hotový"? Jaký je podstatný
rozdíl mezi dítětem v životě
matky a dítětem, které se již narodilo?
Jedno zákon chrání, druhé odsuzuje
k likvidaci. V římském právu platila
zásada: Ten, který se má narodit, je už
pokládán za narozeného. (Mohl se stát
dědicem.) Tento život má svou metafyzickou
hodnotu. Jeho likvidaci nelze nazvat jinak než tak, jak nazýváme
každou likvidaci nevinného lidského života.
Je to vražda. A to ještě provedená velmi
drastickým způsobem. Zastánci interrupce
se skrývají za zákony. Zákony nic
nemění na podstatě věci. Je to nedostatek
zákonů, věc zůstává
stále stejná. Rodiče nemají schopnost
předávat život sami od sebe. Rovněž
jim byl život předán, nejsou absolutními
pány nad životem. Žena si nemůže
říci: Já si se svým dítětem
(plodem) mohu dělat co chci. Totéž by mohla
říci i po narození. Dítě má
stejné právo na život jako jeho matka.
V procentuálním počtu interrupcí na
počet obyvatel je naše federativní republika
na druhém místě na světě za
Sovětským svazem. Naše národy vymřou!
Interrupce ničí nejen průměrně
tvořivé, ale i geniální lidi. Je nutno
však podat pomocnou ruku a přičinit se o všechno,
co by mohlo pomoci budoucím matkám v jejich těžkostech,
do kterých se těhotenstvím dostaly, aby svoje
dítě s ochotou přijaly a mohly je vychovávat.
Zde by se mělo použít financí, které
společnost vynakládá na interrupce. V průběhu
roku 1990 se v České republice narodilo méně
dětí než v roce 1989, kdy se narodilo 128 356
dětí. Předpokládá se proto
další snížení natality o 0,2 promile
na hodnotu 12, 2. Konstatuje to v předběžné
statistické zprávě o zdravotnictví
České republiky za rok 1990 ústav zdravotnických
informaci a statistiky v Praze. Natalita je podle jeho zjištění
v České republice od roku 1986 stále nižší
než 13 promile a nyní to již bude pokles o jedno
celé promile proti roku 1985. Ústav dále
uvádí, že v roce 1990 došlo k poklesu
potratovosti, která však ve srovnání
s rokem 1986, kdy bylo zaznamenáno 990452 potratů
(t. j. 74,2 potratů na 100 živě narozených
dětí) je o 21 % vyšší. V roce 1986
byl novelizován zákon o umělém přerušení
těhotenství, a odsouhlasen i poslanci, kteří
zastupovali křesťanskou stranu proti vůli a
názorům řadových členů
této strany. Počítá se také
s mírným zvýšením úmrtnosti
proti loňsku a tím bude přirozený
přírůstek obyvatel v roce 1990 po prvé
v celé České republice záporný,
0,2 promile.
Je již hodně dlouho, kdy na této zákonodárné
půdě hovořili theologové a moralisté,
kteří z hlediska své profese se vyjadřovali
k návrhům zákonů z oblasti morálky
a mravů. Dnes tuto funkci mohou plnit opět theologové
i laici, kteří byli rozhodnutím občanů
do tohoto parlamentu zvoleni. Slyšeli jsme od mnohých
poslanců, že vytváříme nedokonalé
zákony, jiní poukazovali na to, že museli vyslechnout
i kázání. Nezbývá nic jiného,
než se zamyslet nad naší činností
i nad sebou samými. Chceme-li řešit problémy
politické, ekonomické a morální, musíme
řešit a odstraňovat především
příčiny a ne důsledky, tzn. podřídit
se zákonům kausality. Chceme vstoupit do evropského
společenství, musíme prokazovat odpovídající
úroveň hospodářství, pluralitní
demokracii, dodržování lidských práv.
Ta poslední oblast je zvlášť důležitá.
Nic se nezmění ani přijetím Listiny
základních práv a svobod, bude-li se oddalovat
návrat k základním morálním
principům. Sebelepší zákony budou k
ničemu, nebude-li naše mládež vyrůstat
ve společnosti, která usiluje o lepší
lidské vztahy, založené na zásadách
humanity a křesťanství. Naše společnost
je nemocná nejen politicky, národně, ekonomicky,
stranicky, ale i morálně. 900 tisíc dětí
v neúplných rodinách, absence otcovské
výchovy u dětí, lehkomyslný pohled
do oblasti erotické a sexuální, rozpad rodin,
vysoký počet rozvodů, volná láska,
vzrůstající prostituce, onemocnění
venerickými chorobami, to jsou varovné signály
pro nás a celou společnost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Michálkovi.
Slovo má poslanec Laluha, připraví se poslanec
Lux.
Poslanec SL I. Laluha: Vážený pán predsedajúci,
vážení kolegovia a kolegyne, Klub poslancov
Verejnosti proti násiliu podporuje predložený
návrh Listiny základných práv a povinností
a akceptuje najmä skutočnosť, že táto
listina s takýmto obsahom sa stane naším ústavným
zákonom. K podpornému stanovisku nás vedie
niekoľko skutočností:
Po prvé. Po odstránení totality a pri tvorbe
podmienok pre demokratickú a občiansku pospolitosť
je nielen možné, ale i nevyhnutné legislatívne
zakódovať všeobecne uznávané nároky
človeka na základné ľudské práva
a slobody. Chceme vysloviť presvedčenie, že tentokrát
pôjde nie o fiktívnu, ale reálnu zákonnú
normu.
Po druhé. Týmto ústavným zákonom
akceptujeme princípy a pravidlá, ktoré určujú
a zabezpečujú základné práva
človeka vo vyspelých demokratických krajinách
Európy a sveta. Je to teda i prínos k tak často
proklamovanému vstupu do Európy.
Jednotlivé zákonodarné akty v Českej
a v Slovenskej republike, ako i v Českej a Slovenskej Federatívnej
Republike, by po prijatí ústavného zákona
nemali už protirečiť princípom, ktoré
sú v Listine obsiahnuté.
Po tretie. Princípy, ktoré sú v Listine obsiahnuté,
sú výsledkom poznania ľudstva, ktoré
sa v druhej polovici 20. storočia doslova pretrpelo cez
vojnové kataklizmy, sociálne otrasy a sociálne
utópie. Sú - a to je potešiteľné
- v kontexte humanistických a demokratických tradícií
našich národov, v súlade so zmyslom našich
dejín. Spomeňme len, koľko filozofov laických
i kresťanských o realizácii niečoho
podobného snívalo.
Poslanci Verejnosti proti násiliu s uspokojením
konštatujú, že i verejnosť na Slovensku
pozitívne prijíma Listinu, jej postuláty,
ktorých dodržiavanie bude paralyzovať i event.
extrémy verejného, politického a mravného
života.
Po štvrté. Zásadný súhlas, pochopiteľne,
nevylučuje čiastočné zmeny a úpravy,
ako o nich napríklad bolo hovorené vo vystúpeniach
spravodajcov a ktoré iste vyplynú i z diskusie.
Chápeme, že mnohé problémy, ktoré
sme zdedili, nás ťažia, avšak na mnohé
skutočnosti bude možné reagovať v nových
ústavách. Vzhľadom na základné
danosti, ktoré ústavný zákon obsahuje
a ktoré vychádzajú z priority človeka
a jeho ľudských potrieb, budú poslanci VPN
hlasovať za prijatie tohto ústavného zákona
po adekvátnych čiastočných úpravách.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Laluhovi.
Slovo má poslanec Lux. Poté se přihlásil
do rozpravy místopředseda federální
vlády pan Mikloško.
Poslanec SN J. Lux: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, vážené
Federální shromáždění,
mám pozměňující návrh
k článku 32, kde se uvádí "rodičovství
a rodina" - tam bych prosil vsunout "a lidský
plod od početí". Věta pokračuje
"jsou pod ochranou zákona".
Není sporu o tom, že nejen ekonomika potřebuje
radikální proměnu. Oblasti předchozím
systémem nesmírně zdevastovanou je oblast
morální. Společenská proměna
a naše revoluce nemohou být úplné, pokud
nepostihnou i oblast morálky a sféru lidských
vztahů, dokud neproniknou do lidských srdcí.
Lidskému srdci nelze nic nařizovat zákonem
nebo dekrety. Musí se rozhodnout samo. K tomu však
je třeba vytvořit náležité podmínky,
dát určitý rámec a prostor pro rozvíjení
a kultivaci. Zákony, zásady a lidská práva
mnozí ztotožňují s tím, co jsou
morální hodnoty. Měly by být zárukou
nezbytného minima morálky a jde-li o souhrn lidských
práv, pak víme, že tento souhrn je mimo jiné
též stanovením toho, co by mělo být
ideálem společnosti. Jsou tu tzv. normy ideální,
normy takové, o něž každý občan
a společnost jako celek musí usilovat, chtějí-li
zvyšovat potenciál obecného dobra.
První a nejvyšší hodnotou je člověk
sám. Lidský život sám o sobě
je prvotní vysokou hodnotou bez vazby na jakékoli
další podmínky a charakteristiky. Jako takový
si zaslouží a také vyžaduje nejvyšší
ochranu. Jeho ochrana je zájmem společnosti, zájmem
státu.
Naše civilizace chce přece být civilizací
života. Místo toho nese některé velmi
závažné známky, jež naznačují,
že si života neváží jako nejvyššího
daru, kterého se člověku dostává.
Hrozí nám orientace spíše na destrukci
než na život. Víme, že v loňském
roce převážil počet úmrtí
po dlouhé době nad počtem narození.
Od roku 1957 bylo v Československu provedeno přes
3 milióny umělých přerušení
těhotenství. V loňském roce na 100
narozených dětí došlo k 80 interrupcím
v průměru, v Praze je to 136. Je třeba si
položit otázku pro koho vlastně jsme se pustili
do zásadní proměny společnosti, pokud
se orientace společnosti v pozitivním příklonu
k životu nezmění. Je dobré vědět
pro srovnání, že v loňském roce
došlo v USA na 100 porodů k 17 interrupcím
a v SRN ke třiceti. Předčí nás
v tomto směru pouze Sovětský svaz (zatím
v této věci stále ještě náš
vzor) s téměř 6 milióny potraty za
loňský rok.
V chartě lidských práv je nutno vyjádřit,
že lidský život má a musí být
chráněn po celou dobu svého trvání,
tj. od početí až do přirozené
smrti, a to za všech okolností - ve zdraví
i v nemoci.
Zvláštní ochranu je třeba zabezpečit
životu slabému, ohroženému a postiženému.
Mravní síla, kulturní vyspělost společnosti
se pozná především podle toho, jak se
tato společnost dovede postarat o své nejslabší.
Jejich přítomnost je vyhlídkou k našemu
růstu, vzájemné solidaritě a zodpovědnosti.
Tento mravní požadavek by měl v souhrnu lidských
práv být výslovně uveden jako ideál,
k němuž se má společnost postupně
blížit. Navíc tento problém má
vedle aspektů morálních i stránku
nutnosti zachovat právní stav jako takový.
Uznává-li právo skutečnost dědictví
ve vztahu k plodu, je nemožné, aby tomu bylo jinak
v základní normě práva, v ústavním
zákoně ustavujícím lidská práva
jako taková.
S touto poznámkou tento návrh podporuji. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Luxovi.
Slovo má místopředseda federální
vlády pan Mikloško, připraví se poslanec
Viktorín.
Místopředseda vlády ČSFR J. Mikloško:
Vážený pán predseda, vážené
panie poslankyne, vážení páni poslanci,
dovoľte mi povedať niekoľko slov z hľadiska
podpredsedu federálnej vlády, ktorý má
v kompetencii ľudské práva. Vstup do európskych
spoločenstiev nás zaväzuje k trhovému
hospodárstvu v pluralitnej demokracii, k dodržiavaniu
ľudských práv, pričom všetky tri
aspekty slobodnej spoločnosti sú vo svete pokladané
za rovnocenné. V poslednom období sa vo Federálnom
zhromaždení odsúhlasilo viac zákonov
v prospech trhového hospodárstva. Pevne dúfam,
že dnes sa do nášho právneho poriadku
zahrnie i Listina základných práv a slobôd.
Pre náš ďalší život je to absolútne
nutné, nie však postačujúce. Prijatím
tohto zákona sa otázka ľudských práv
v Československu ešte nevyrieši, sme len na začiatku
dlhej cesty, ktorej prekonanie bude od nás vyžadovať
ešte veľa úsilia.
Po odsúhlasení tejto Listiny je treba stanoviť
čo najskôr presný postup, na koho sa majú
občania obracať v prípade porušovania
svojich práv. Dnes to robia na nikoho, často neúspešne
a zdĺhavo. Obracajú sa na súdy, parlamenty,
vlády, veľa listov dostávam i ja osobne. Len
federálna vláda dostala v minulom roku viac než
12 tisíc listov občanov, ktorí žiadali
pomoc pri dodržiavaní svojich práv. V budúcnosti
by mali občanom pomáhať najmä ústavné
súdy, ale treba zvážiť, či i systém
nezávislých ombusmanov, ktorý sa vo svete
osvedčil, by sa nemal zaviesť i u nás.
V ČSFR dnes pracuje okolo desať organizácií
a skupín, mnohé z nich bojovali za dodržiavanie
ľudských práv i do novembra 1989. Tieto organizácie,
žiaľbohu, majú mnoho práce i dnes. Stále
u nás existujú ľudia, ktorí dávajú
pocítiť iným svoju moc, ktorí iným
robia to, čo by na svojej koži neradi cítili,
násilie všade tam, kde niekto robí inému
zle, kde sa nedá spoľahnúť na slovo, kde
sa klame, kradne, ohovára, kde sa ničí príroda,
šikanujú ľudia, kazia medziľudské
vzťahy.
Keď nebudeme mať vo svojich srdciach mier a cit pre
ľudské práva, nedokážeme ich ani
dodržiavať a šíriť vo svojom okolí.
Ani veda, technika, umenie, ani perfektné zákony
a najlepšie súdy nezabezpečia dodržiavanie
ľudských práv, zabezpečí ho len
náš návrat k morálke, čestnosti
a pravde. Prial by som si, aby sa odsúhlasením tohto
zákona začala nová etapa návratu našich
národov smerom k morálke, pretože keď
vykročíme iným smerom, zanedlho zase stroskotáme.