Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Dobře si uvědomuji, že materiál neuvádí, z jakých předpokladů vyčíslení těchto potřeb vychází. Musíme si uvědomit, že dílčí valorizace důchodů této úrovně, necelých 80 % růstu životních nákladů, si například při 30ti procentní inflaci vyžádá 9,7 mld. korun, valorizace ostatních sociálních dávek, pomoci rodinám s dětmi 8 až 9 mld korun, částečná kompenzace zvýšení cen energií částku 7,5 mld., což odpovídá pouze původnímu záměru kompenzace spojenému s odstraněním záporně daně z obratu, a nikoliv navrhovanému dalšímu zvýšení cen paliv a energie - to by si vyžadovalo prostředky na dílčí kompenzace v celkovém rozsahu 12 až 14 miliard korun.

Na nezaměstnanost je při její 5 až 6procentní výši potřeba 16 až 17 miliard korun. Z toho formou příspěvku na nezaměstnanost 11 až 12 miliard. To znamená, že proti rozpočtovému projektu navrhované potřeby ve výši 26,9 mld. vyvstává řádově potřeba mnohem vyšší.

Při projednávání státního rozpočtu jsem upozornil na možné problémy a všichni jsme velmi pečlivě zvážili, jakou odpovědnost na sebe bereme. Jsme si plně vědomi toho, že na některé položky, pokud by například inflace přesáhla více než 30 %, budeme nutně muset najít jinde prostředky, které v současné době skutečně ve státním rozpočtu nejsou, jak na to někteří z vás upozornili.

Jsme si také vědomi toho, že společenská závažnost sociálních důsledků liberalizace cen a dalších projevů ekonomické reformy si vyžaduje zcela jiný a ofenzívní přístup. Obyvatelstvo bude schopno reagovat úspornou spotřebou, kvalitativním seskupením struktury poptávky, nebo odložením nákupů do určité míry, kterou v současné době označujeme za mez sociální tolerance.

Je velice důležité, abychom si všichni uvědomili, kde asi se tato mez sociální tolerance nachází. Ovšem taková mez je prakticky nulová u skupin obyvatel, jejichž životní úroveň je i v současnosti zčásti nebo zcela závislá na sociálních příjmech. Pro tyto případy jsme vytvořili sociální záchrannou síť. Materiál, který považujeme za velice prospěšný, velice důležitý, v podstatě mechanismus přizpůsobování sociálních a mzdových rodinných příjmů růstu životních nákladů tak, aby byla udržena reálná hodnota dávek doplňujících příjem sociálně slabých skupin obyvatelstva, aby nikdo nezaviněně neklesl do bídy.

Chtěl bych se s vámi podělit o některá čísla, abychom se podělili o závažnost a důležitost rozhodování, se kterým jsme přistoupili ke schvalování státního rozpočtu.

Při 10procentním zvýšení životních nákladů se rozšíří skupina sociálně potřebných důchodců z 300 tisíc na 550 tisíc, při 20procentním až na 750 tisíc osob.

V současnosti je svými příjmy pod hranicí sociální potřebnosti 94 tisíc rodin s 212 tisíci dětí. Zvýšení životních nákladů o 10 % zvýší počet sociálně potřebných rodin na 187 tisíc s 411 tisíci dětí. 20procentní zvýšení životních nákladů už postihne 340 tisíc rodin se 735 tisíci dětmi a pod hranici sociální potřebnosti se při zvýšení životních nákladů pod 30 % dostane v ČSFR více než 1,8 mil. osob.

Jsou zde ještě další problémy, které nejsou v těchto propočtech zahrnuty, jako je například úprava cen paliv a energií. I to se zde objevilo. Dostal jsem řadu dotazů od poslanců. Chtěl bych říci, že vláda tento materiál v současné době neprojednala, dala ho k přepracování, vytvořily se pracovní skupiny z ministerstva financí, práce a sociálních věcí, ministerstev vnitra ČR a SR, zástupců bytových družstev a po projednání v národních vládách se federální vláda opět k této úpravě vrátí. Nemá smysl, abych zde teď říkal některá čísla, protože jednání ještě není u konce.

Nicméně mi také dovolte, abych se vrátil k další důležité věci, která souvisí s možností našeho státu, s možností této vlády, k požadavkům, které se v současné době na tuto vládu kupí.

Jsou to zejména požadavky z hlediska odborů, které se objevují při tvorbě přípravy generální dohody, jsou to tak velké požadavky, na které tento stát prostě nemá. Když jsme si propočetli, jak si odbory představují třeba minimální mzdu, jaké úpravy by se měly udělat ve mzdách, přizpůsobování, tak jsme došli k částce, že bez sociálního zabezpečení, kdybychom chtěli uspokojit tyto potřeby, tak bychom museli disponovat okamžitě částkou 109 mld. Kčs. Kdybychom chtěli do toho zahrnout ještě sociální zabezpečení tak, jak si to představují mnozí, tak by to byla částka kolem 170 mld. Kčs.

Já si myslím, že všichni jsme se dohodli, že nějakým způsobem se pokusíme překlenout toto obtížné období, které před námi je, a všichni jsme se, myslím, dohodli na tom, že pro to přineseme nějaké nutné oběti.

Čísla, která vám zde uvádím, možná do jisté míry vnesou jiné pohledy na projednávání státního rozpočtu, možná, že svému kolegovi panu Klausovi tím trochu ztížím jeho pozici, ale není tomu tak, není to mým záměrem. Mým záměrem je, abych vám ukázal, že vláda skutečně si je vědoma všech těchto rizik, že se všemi těmito riziky počítá, že to není vláda diletantů, která by házela nějaká čísla, aniž by věděla, jaká se zatím ještě skrývají nebezpečí.

Problémy s minimální mzdou: v současné době se navrhuje minimální mzda ve výši 10,- Kčs na hodinu, což je 1850,- Kčs měsíčně. Uvědomte si, kolik lidí v současné době nedosahuje tuto minimální mzdu a jaký dopad to bude mít opět na výši příjmů, když řadě těchto lidí musíme tuto mzdu přizpůsobit na výši 10,- Kčs. Naprosto nereálný je požadavek, aby minimální mzda byla vyčíslena 2300,- Kčs, což je 12,70 Kčs na hodinu. Uvědomme si, že asi 25 % pracujících podle našich současných mzdových podmínek by bylo na hranici minimální mzdy.

Další problematika, která tady vzniká, je z obavy odborů o zabezpečení pracovníků, kteří jsou uvolňováni v rámci organizačních změn a budou nezaměstnaní. V současné době navrhujeme toto řešení a česká a slovenská tripartitní rada, federální tripartitní rada s těmito věcmi vyjádřily souhlas. Vycházíme z toho, že pokud někdo bude uvolňován v rámci strukturální změny, bude propuštěn ze zaměstnání, zrušili bychom "stopětadevadesátku" a tohoto pracujícího bychom zabezpečili tak, že například by prvních šest měsíců pobíral 65 % průměrné mzdy v našem národním hospodářství a druhých šest měsíců 60 % s tím, že bychom mu ještě dali dvouměsíční odstupné, které by bylo dvojnásobkem hrubé mzdy s 15 % zdaněním. Teď počítejte se mnou, abychom si řekli, jakým způsobem my chápeme sociální zabezpečení. Průměrná hrubá mzda je u nás 3431,- Kčs, průměrná čistá mzda 2780,- Kčs. 65 % čisté mzdy je 1807,- Kčs plus dvojnásobek odstupného, který se nedává jako sociální zabezpečení, ale je to jakási forma náhrady za to, že pracovník nezaviněně musel odejít, je 5832,- Kčs, takže 1870,- krát šest je 10842,- plus 5832,- je 16674,- děleno šesti je 2779,- Kčs. To bude průměrný čistý příjem nezaměstnaného za jeden měsíc. V porovnání s čistou mzdou, která u nás je v České a Slovenské Federativní Republice, to bude představovat 99 %. Já si myslím, že takovýmto hmotným zabezpečením se může pochlubit málokterá země. Druhých šest měsíců to bude o něco menší, protože ta částka bude 60 %.

Proč to takto řešíme? Domníváme se, že v prvních měsících se řada lidí dostane takto nezaviněně mimo pracovní poměr. Nepředpokládáme, že řada lidí se bude umět vyrovnat se sociálními důsledky a se situací, že nebudou zaměstnáni, chceme, aby měli dobré hmotné zajištění. Ale také jsme si plně vědomi toho, že řada lidí to bude využívat, a že to bude do jisté míry i demotivační stimulace.

Pokud se týče minimální mzdy, odbory v žádném případě nechtějí ustoupit z výše 2300,- Kčs. Po dlouhém jednání se nám podařilo dosáhnout ústupku na 2100,- Kč a pod tuto částku odbory nechtějí jít. Je možné, že v této situaci dojde k rozporu, ale myslím, že se nám podaří vystupováním ve sdělovacích prostředcích přesvědčit občany o tom, že minimální mzda tak, jak si ji představují odbory, není žádný výsledek tarifní mzdy nebo něčeho podobného. To je sociální institut, na kterém by neměli pracující, aspoň ti, kteří vykonávají kvalifikovanou práci, nějakým způsobem dlouho pracovat.

Nebudu vám vyprávět o tom, jakým způsobem jsme k tomu došli. Je to poměrně dlouhý analytický podrobný výpočet. Myslím ale, že je to další důkaz toho, že vláda si některé problémy uvědomuje a chce se s nimi vypořádat.

Pokud se týče mne a mého resortu, je to pro mne samozřejmě situace obtížná. Jsem si toho vědom. Jsem si vědom, že musíme kalkulovat s tím, že se nám podaří uvádět zpět do pracovního procesu velmi rychle lidi. K tomu ale potřebujeme vynikající rekvalifikační programy. Na to bude také potřeba některá finanční zabezpečení - ta ve státním rozpočtu v současné době zatím máme. Musím se ovšem přiznat, že kdyby nezaměstnanost měla být dlouhodobě vyšší, kolem 10% i více, že bychom se potom museli k některým věcem vrátit a některá stanoviska přehodnotit.

Přesto, co jsem zde řekl, a přesto, že si uvědomuji, jakou odpovědnost na sebe tato vláda bere, a vlastně i vy, protože jste dostali informaci, jaká jsou zde rizika, a já si myslím, že o nich máte také vědět, protože vy o státním rozpočtu rozhodujete, že bychom státní rozpočet měli přijmout jako v současné době jediné možné řešení a vzít na sebe to nepříjemné riziko. Já vám děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J.Stank: Ďakujem pánu ministrovi Millerovi. Záverečné slovo k tomuto zákonu prednesie pán minister financií Klaus.

Ministr financí ČSFR V.Klaus: Vážené Federální shromáždění,já nemám připraven žádný konfrontační příspěvek, protože si myslím, že všichni chápeme složitost a nesmírnou komplikovanost sestavování státního rozpočtu, a proto je na místě, abyste o vašich návrzích hlasovali, a nevystupuji zde s žádnou agresivní polemikou.

Chtěl bych uvést několik vysvětlení. Za prvé byl bych velmi rád, kdyby se návrh státního rozpočtu interpretoval i pány poslanci i vašimi zpravodaji jako vládní návrh, nikoli jako návrh ministerstva financí. Na to se občas zapomíná. Vláda navrhne státní rozpočet, vláda diskutuje dvě hodiny o struktuře sazeb daně z obratu, provede tam o své újmě určité změny, nicméně dále je to interpretováno jako polemika s ministerstvem financí a nikoliv s vládou, která o tom specificky a explicitně rozhodla.

To je jedna věc. Nebudu se vyjadřovat třeba k problematice obrany, protože na rozpočtu skutečně pracovali odborníci, nejenom ministerstva financí, ale všech dalších resortů. S náměstkem Kočárníkem jsme 10.července prvně jednali na ministerstvu obrany několik hodin o státním rozpočtu na rok 1991. Tehdy jsme se domluvili řádově na únosnou míru 10 % snížení oproti rozpočtu letošního roku. Říkám to jen proto, že to neznamená, zda jsme se rozhodli správně, neznamená to ani, že by FS nemělo mít právo to změnit. Naopak, je to dokonce povinnost, pokud je FS přesvědčeno o opaku.

Chci tím říci to, že se při sestavování rozpočtu vede diskuse velmi podrobná, trvající řadu měsíců. Mě trochu zneklidňuje dnešní pokus - nadirigovat, nadiktovat jednotlivé konkrétní položky. Je naprosto správné, rozhodne-li dát méně na obranu, více na ekologii. To je v naprostém pořádku. Jsem však neklidný z toho, že by mohl výbor FS rozhodnout, na které konkrétní akce. Takto se státní rozpočet nesestavuje... Ten se sestavuje tak, že se měsíce a měsíce testuje, zda položka tam napsaná je investičně, projektově, dodavatelsky zabezpečena; když je, tak se může do rozpočtu zapsat, a když není, tak se do rozpočtu zapsat nemůže.

Chtěl bych vás tedy proto trochu varovat před těmi, dnes rychle schválenými popř. neschválenými položkami. Objevilo se něco o zastarání vozového parku, o ekologii... Plně respektuji návrh pana poslance Bakšaye, ale skutečně nevím, na kolik je projektově, kapacitně, dodavatelsky projekt opravy letiště v Košicích připraven a zajištěn, kdo to stvrdil svými podpisy, abychom to mohli do rozpočtu zařadit, zda položka 300 mil. je či není pro investovatelná právě v roce 1991. Možná, že tomu tak je. Musím však prohlásit, že to nevím, a proto je pro mne velmi obtížné, abych se k tomu nyní jednoznačně vyjádřil. To byla jen taková metodická, úvodní poznámka.

Nejprve snad k vaší připravené zprávě. Nebudu nyní diskutovat o vzájemně svázaných či nesvázaných položkách, když schválíte o tolik a tolik méně na ministerstvo obrany, oč může být více na položky jiné. Moc bych prosil, abyste neschválili vypuštění bodu 4 společně zprávy výborů - bod 4, nebo-li vypuštění § 9 a přečíslování ostatních paragrafů. To je opravdu určité nedorozumění. Tady v části 3 (pokud máte 4.část toho růžového, vlastní návrh zákona s usneseními), jsou úpravy finančního hospodaření. Změnili jsme principy finančního hospodaření minulý týden ve vládě. Některé věci jsou v pravomoci vlády. Některé věci přesahují zmocnění vlády a musí to být provedeno formou zákona.

Mohli jsme vládním nařízením rozhodnout - udělat něco pro normální státní podniky, ale neměli jsme právo totéž absolutně udělat pro banky a spořitelny - § 7, pro státní orgány ČSD - § 8 a pro pojišťovny - § 9. Vypuštění tohoto § 9 by tedy znemožnilo provedení zásadní změny fondového hospodaření v československé ekonomice, protože u těchto typů subjektů to musí být formou zákona a nikoli formou vládního nařízení. Prosil bych, pokud by vás k tomu nevedly jiné důvody a my jsme neobjevili důvod, aby to nebylo vypuštěno. To je k vašemu návrhu zásad.

Dále bych chtěl říci několik slov o reálnosti příjmů. Objevila se v několika vystoupeních, pana Borguli, Ransdorfa, zejména v oblasti odvodů ze zisku. Těch neznámých je nás strašně mnoho, rizikových veličin je odhad, který jsme udělali po jednotlivých položkách, odhad s nejlepším vědomím a svědomím a my neumíme udělat odhad lepší. Rizika jsou, ale na druhé straně zase myslím, že není třeba, abychom rizika příliš dramatizovali. Samozřejmě, řada veličin, které tam jsou, jsou našimi prognózami, odhady, propočty, nejsou to pevné a definitivní částky. Totéž se týká další připomínky - hraniční hodnoty inflace a nezaměstnanosti.

Uvedené odhady jsou našimi hraničními hodnotami. Nemůžeme říci,jaký další exogenní faktor vpluje do naší ekonomiky, který může všechno posunout úplně jinam.

Podle posledních prognóz přednášených v Basileji na mítinku předních světových bankéřů, je předpoklad prudkého poklesu cen ropy - až na hodnotu 12 - 14 dolarů za barel. Proti tomu jsou scénáře, které vedou k možnosti zvýšení na 55. V této souvislosti hraniční hodnoty inflace nemohu říci. Poklesla-li by cena ropy během několika měsíců na hodnotu 12 dolarů za barel - přesně totéž vyslovil saúdsko-arabský ministr ropného průmyslu před několika dny jako svou prognózu ceny ropy - mohl by odhad míry inflace být nižší.

Není tedy možné, abychom se definitivně zkoušeli do znalostí těchto veličin. Jsou to opravdu naše hraniční hodnoty. Souvisí to s tím, co uváděl ministr Miller - částky na nezaměstnanost apod. Vycházejí z toho - myslím tím rozpočtové částky na nezaměstnanost - že nezaměstnanost, o které zde hovoříme, nebude nezaměstnaností 2. ledna. Znamená to, že tyto výdaje nebudou vypláceny od 2. ledna. Mohou narůstat v průběhu celého roku. Proto hodnotu nezaměstnanosti tady uvedenou vynásobit počtem průměrné mzdy a z toho vypočítat podporu v nezaměstnanosti by bylo velmi nepřesné. Hodnota je nikoli průměrnou hodnotou roční nezaměstnanosti, ale úvahou, kam až může nezaměstnanost dospět. Tak je třeba vidět velikost uváděných hodnot.

Pan poslanec Vild a nevím kdo ještě další navrhoval zpochybnění rozpočtových pravidel, zpochybnění velmi křehkých dohod o rozpočtových pravidlech, které jsme v poslední době schválili. Opravdu to nedoporučujeme, neprospělo by to, podle mého názoru, nikomu z nás.

Předsedající místopředseda FS J.Stank: Moment, pán minister, preruším vás na chvíločku. Dostala sa mi správa, že niektorí poslanci, hlavne zo Slovenska, majú letenky na 16.20 h. Jednak neviem, čo koho oprávňovalo, aby si obstarával letenku na 16.20 h., keď bola spoločná schôdza zvolaná na tri dni. V prípade, že majú, prosím, aby zrušili tieto letenky a odporúčam, aby zostali. Je to predovšetkým ich povinnosť. Prosím, pán minister!

Ministr financí ČSFR V. Klaus: Nebyla to výzva, abych už skončil?

(Předsedající místopředseda FS J. Stank: Nie.)

Pan poslanec Valtr nabízel poměrně radikální návrh, aby byla redukována položka 140 Kčs - kompenzační státní vyrovnávací příspěvek - a aby byl ponechán pouze určitým příjemcům důchodů, příjmů do určité výše. My jsme o tom už v době, kdy jsme uvažovali o tomto kompenzačním příspěvku, velmi dlouho přemýšleli. Hledali jsme variantu, jak stanovit výši tohoto vyrovnávacího příspěvku až od určité výše příjmů. Bohužel se musím přiznat - jestli mne chce pan ministr Miller doplnit - dostali jsme se do neuvěřitelných technických obtíží vyplývajících z nepravidelnosti příjmů, z toho, že někdo má jeden měsíc nemocenskou, není to příjem, jeden měsíc má odměny, přesáhnou hodnotu, o které se uvažovalo, druhý měsíc je nemá, jeho příjem v čase fluktuuje. Je zde obrovské množství příjmů vedlejších, druhotných, doplňkových apod. Neuměli jsme to technicky vyřešit. Panu Valtrovi řeknu, že bychom to rádi zavedli od určité úrovně příjmů, není v tom sebemenší koncepční nesouhlas, naopak. Dokonce jsme si mysleli, že by to bylo správné. Neuměli jsme nalézt jednoznačné technické kritérium, jak bychom to udělali. Jestliže by to bylo za rok, už bychom to vypláceli dvanáct měsíců, pak by se za rok sečetlo, že v některých měsících to tuto hodnotu přesáhlo, v některých měsících nepřesáhlo atd. Prostě neuměli jsme to technicky udělat. Čili nedoporučuji to, pokud to nebude doprovázet nějaký racionální návrh, jak to fakticky realizovat.

Poslanec Žáček. Zde se nebudu vyjadřovat k názorům o výši měnového kursu. On často používal slova rovnovážný, nerovnovážný, rovnovážné ceny, nerovnovážně ceny. Kupodivu chtěl ale zavést a přimlouval se za zavedení rovnovážných cen, ale chtěl ponechávat nerovnovážný kurs. To je určitý protimluv, protože kurs je samozřejmě cenou par excelence. Když rovnovážné ceny, tak všechny. Ale to není tak podstatné. Podstatné je, že navrhovat v podstatě velmi netradiční metodu zlepšovaní kursu československé koruny, metodu, která je realizovatelná. Federální shromáždění by mohlo případně tuto metodu vzít v úvahu. Navrhoval zlepšování kursu koruny za cenu zvýšení našeho zahraničního zadlužení. Kdybychom si vypůjčili mnoho peněz, mohli bychom si udržovat kurs, který by už odpovídal našim ekonomickým poměrům, a mohli bychom z vypůjčené rezervy jistou dobu čerpat a tak žít na jiné úrovni měnového kursu. Myslím ale, že to není postup, který bychom chtěli masově podpořit.

Hovořil dále o tom, že je potřeba valorizovat důchody. Spojoval nepřesně otázku zvýšení některých důchodů před dvěma měsíci s principem valorizace důchodů, kterým předpokládáme začít v březnu příštího roku. Chtěl bych mu jen připomenout, že v březnu předpokládáme dodatečnou valorizaci důchodů podle míry inflace, která byla v roce letošním. To bude provedeno.

Je zde spousta drobných detailů, respektují, že o nich budete hlasovat. Nechtěl bych se vyjadřovat k mnohým z nich. Nechtěl bych se vyjadřovat k problematice ministerstva vnitra, obrany, k Pražskému hradu. Varianty jsou samozřejmě dvě. Jedna věc je zvýšit rozpočtový výdaj, druhá varianta je zavést dvoukorunové vstupné na Pražský hrad. Efekt by byl zhruba stejný. Není pravda, že to má všechno jedno variantní řešení a že musí jít nezbytně u dotací ze státního rozpočtu.