Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

V druhom rade je potrebné upozorniť na to, že prechod ČSFR na otvorenú ekonomiku predpokladá postupné uvoľňovanie pohybu práce, financií a kapitálu. Ani tento stav nie je možné podceňovať, zdôvodňuje to nutnosť analýzy a prognózy vývoja vonkajších vzieb a ich vplyv na budúci vývoj čs. ekonomiky. Tento faktor je osobitne výrazný v období rokov 1991 - 1993, keď už dnes je zrejmý rozvoj recesie vo svetovom hospodárstve. Nebolo by správne nepredpokladať vzťah tejto situácie k čs. hospodárstvu. I toto vedie k nutnosti dôkladne hľadať možnosti a varianty a potom voliť optimálne riešenie pri určení dlhodobej a strednedobej stratégie čs. obchodnej, sociálnej, ekologickej, vedeckotechnickej a bezpečnostnej politiky. V tejto súvislosti je potrebné vidieť tento zákon ako nástroj, ktorý má a musí napomáhať k formovaniu múdrej štátnej politiky.

Po tretie: nie je možné nevidieť, že prechod na sociálno-trhové hospodárstvo s vecnými problémami súvisí s trhom práce v štrukturálnej prestavbe hospodárstva. Tento krok už akokoľvek realizovaný a v súvislostiach svetového vývoja recesie s otvorenosťou čs. ekonomiky a ďalšími vplyvmi vedie nutne k rastu inflácie a nezamestnanosti. Avšak je našou povinnosťou urobiť všetko pre zmiernenie týchto tlakov, a to si tiež vyžaduje analýzy a prognózy pre kvalifikované rozhodovanie.

I z týchto dôvodov odporúčam predložený zákon schváliť, pretože sľubuje možnosť úspešne tieto otázky riešiť, bude však treba na základe schválenia tohto zákona požadovať, aby federálna vláda, ale zvlášť Ministerstvo pre strategické plánovanie v krátkom čase vytvorili nutné inštrumentácie pre realizáciu tohto zákona v praxi. Dnes a pre budúcnosť deväťdesiatych rokov bude platiť, že múdro rozhoduje iba ten, kto má kvalitné informácie a na základe toho spracoval a prijal kvalifikovanú stratégiu rozvoja. K tomu okrem inštrumentácie je potrebné tiež mať na mysli na rozhodujúcich miestach v štátnej správe a hospodárskych kooperáciách vzdelaných odborníkov, schopných pracovať v takomto systéme. Domnievam sa, že predloha tohto zákona umožní prípravu a rekvalifikáciu schopných odborníkov. Len jasná stratégia nášho hospodárstva a jeho rozvoj dáva možnosť zásadne obnoviť našu ekonomiku, pozdvihnúť technologickú úroveň, a tak dosiahnuť masovú výrobu kvalitného tovaru. Konvertibilita čs. tovaru na zahraničných trhoch je predpokladom trvale a vecne podloženej konvertibility čs. meny.

Zákon o strategickom plánovaní patrí medzi zákony, ktoré umožňujú ovplyvniť budúcnosť ČSFR. Samozrejme, že pri jeho realizácii sa ukážu i ťažkosti a prípadne nedostatky, ale s tým je treba počítať. V našej spoločnosti máme dostatočný počet inteligentných ľudí, ktorí si aj s týmito ťažkosťami budú vedieť poradiť a vyriešiť ich.

Na základe vyššie uvedeného odporúčam predložený zákon o strategickom plánovaní schváliť ako prvý krok k nástupu na nový spôsob ovplyvňovania nášho národného hospodárstva.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Veverkovi. Slovo má poslanec Skalický, pripraví sa poslanec Bratinka.

Poslanec SN J. Skalický: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, zákon 297/1990 Sb., který jsme v červenci t.r. změnili v zákon 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy, rámcově stanoví rozsah působnosti federálního ministerstva strategického plánování. Bylo by možné polemizovat s tím, zda je takové ministerstvo nezbytné, zda se tak zbytečně neudržuje rozsah byrokratického aparátu na federální úrovni. Pro informaci dodávám, že plánované výdaje federálního ministerstva strategického plánování na rok 1991 činí 120 mil. Kčs. Tím se však nechci zabývat. Nechci ani zpochybnit skutečnost, že každá vláda, má-li být hodna toho jména, musí disponovat určitou hospodářskou strategií. Jde o to, že obvykle je formulace takové strategie věcí především politického rozhodování, co se týče rámce a základních cílů, a věcí konkrétní analýzy dostupných informaci a prognóz, co se týče její praktické realizace. V tomto smyslu byl základní směr hospodářské strategie naších vlád, které vyšly z červnových voleb, vytyčen volebními výsledky. Zvítězily politické síly, které ve svém programu prosazovaly opuštění principu plánované ekonomiky a přechod k ekonomice založené na tržních principech, a za základ své strategie si vytkly heslo "návratu do Evropy". Konkrétnější podobu této strategie určil scénář ekonomické reformy, který jsme zde schválili. Nepochybuji o tom, že v průběhu praktické realizace reformních kroků, především při restrukturalizaci sekundární sféry ekonomiky a s tím souvisejícími sociálními problémy, bude vláda potřebovat určitou, zcela konkrétní strategii, nebo, chcete-li, plán. Mohu mít sice obavy o to, nakolik fixace této činnosti na úrovni ústředního orgánu státní správy, totiž bývalé Státní plánovací komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, přispěje k udržování nadměrného, byrokratického a nevýkonného aparátu. Ale vzhledem k tomu, že jiné, pružnější instituce nemáme doposud k dispozici, nevidím jiné řešení, než se s tím v současné situaci smířit.

S čím se však smířit nemohu, jsou implikace, na první pohled nevinné, předlohy zákona, kterou projednáváme. Důvodová zpráva nás ubezpečuje, že zákon má pouze rozšířit a upřesnit působnost federálního ministerstva strategického plánování, jak je uvedeno ve zmíněném zákoně o působnosti ústředních federálních orgánů, že navržené funkce, metody a postupy strategického plánování nemají nic společného s direktivními metodami dřívějšího plánování. Když se podíváme na formulace zákona 297/1990 Sb., kde se hovoří o tom, že federální ministerstvo strategického plánování vypracovává zejména

a) návrhy základních směrů věcných a systémových podmínek hospodářského a sociálního rozvoje státní politiky strukturálních změn;

b) koncepci rozvoje vědy a vědeckotechnické politiky;

c) koncepci ekonomického zabezpečení obranyschopnosti a bezpečnosti státu;

d) dlouhodobé koncepce zapojení čs. ekonomiky do světové ekonomiky;

e) hlavní směry v oblasti životních podmínek a životní úrovně obyvatelstva;

a když se ubezpečíme v § 2 odstavec 2 navržené předlohy o tom, že strategické plánování má poznávací, informativní, harmonizující a programově orientační funkce, nabudeme dojmu, že zákon je sice asi zbytečný, ale vlastně není žádný zvláštní důvod k znepokojení či protestům.

Nepředpokládám ovšem, že by nás tvůrci předlohy, moji kolegové z výboru pro plán a rozpočet Zeman, Kočtúch a další, chtěli pouze povyrazit a rozptýlit a že by utráceli energii na zbytečnou věc.

Pokusím se vysvětlit, v čem spatřuji skutečný smysl a záměr návrhu zákona, skrytý spíše v pythických než prognostických formulacích. Výstupem strategického plánování, jak říká § 2 odstavec 3, jsou určité dokumenty. Výčet funkcí, tyto strategické dokumenty vždy zahrnují (ono vždy v původní předloze - je samo o sobě minimálně zlověstné, neboť naznačuje, že se případně pro dobrou věc dá udělat i víc), je zčásti duplicitní se zmíněným zákonem 297/1990 Sb. a dále obsahuje vedle velmi vágních formulací i takové prvky, které by vláda, aspoň přímo, neměla podle mého názoru určovat.

Jako příklad za jiné mohu uvést oblast měnové politiky, která by měla být pokud možno oddálena od přímých vládních zásahů a určována emisní bankou, která je povinna dbát o stabilitu měny více než o momentální, kupř. předvolební choutky vlády vylepšovat zdánlivě chod ekonomiky pomocí kroků, jež obvykle rezultují ve zvýšené míře inflace.

Vraťme se však k podstatnému. V § 5 se stanoví, že dokumenty hospodářské strategie schvalují vlády a potažmo Federální shromáždění, respektive národní rady. A § 6 ukládá vládám de facto povinnost se schválenou strategií, nebo, chcete-li plánem, řídit. Pro podnikatelskou, vědeckovýzkumnou sféru a ostatní na vládě v tržní ekonomice nezávislé instituce má strategie sice jen informativní charakter, ale vzápětí se dovídáme, že vlády mají za úkol je určitým způsobem přesvědčit, že pouze ony, totiž vlády, mají prostřednictvím svého strategicko-prognostického mozku patent na rozum a vědí, co je třeba ve všech sférách života společnosti činit, aby se vývoj ubíral žádoucím směrem. Zbývá už jen dodat, že pravděpodobně ke světlejším zítřkům.

Jinými slovy řečeno, návrh zákona svědčí o tom, že magická víra ve smysluplnost plánovitého řízení hospodářství v některých případech vzdoruje každé empirii a je neotřesitelná. (Potlesk.) Nic na tom nemění ani zdravý náznak pochybností obsažený v § 8.

Na závěr mi nezbývá než vám doporučit, abyste předložený návrh zákona o strategickém plánování neschválili. Jsem přesvědčen, že rámcové vymezení působnosti federálního ministerstva strategického plánování, jak je uvedeno v zákoně č. 297/1990 Sb., mu poskytuje dostatečný prostor pro působení. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Skalickému. Ďalej hovorí poslanec Bratinka. Pripraví sa poslanec Kobylka.

Poslanec SN P. Bratinka: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, opět s politováním zaznamenávám, že je tu velmi málo poslanců, ačkoliv se projednává věc, která mi připadá velmi důležitá a nebezpečná.

Poslanec Skalický zde už řekl několik důvodů. Já bych je chtěl doplnit o další, a sice, proč považuji tento zákon za nedostatečný. Byl bych rád, kdyby toto byl poslední hřebíček do rakve centrálního plánování. Ale ono to tak není. Je to, metaforicky řečeno, v podstatě tzv. dračí vejce. (Smích a potlesk.)

Jinak bych chtěl říci základní důvody, které mě k tomu vedou. Jednak přecházíme na tržní hospodářství. Na čem je založeno? Obvykle se uvádí, že ceny se nekontrolují, podnikatelé mohou existovat, podnikat, atd. Přitom se zapomíná, v čem je kouzlo tajemství úspěšnosti tržního hospodářství. Je v tom, že milióny a milióny subjektů používajíce svých vlastních vědomostí a zkušeností, a samozřejmě svých odhadů, co se bude dít v budoucnosti. Tyto milióny spolupracují a sdílejí obrovský potenciál intelektu. Je to jakási velká intelektuální ekipa, která je tvořena obrovskou intelektuální svobodou jednotlivce. Zde se nám tvrdí a ještě jsme byli ujišťováni, že ministerstvo strategického plánování nebude mít tisíc lidí, ale jen 160. 160 úředníků bude schopno předvídat to, co milióny zkušených podnikatelů předvídat nebudou moci. Nevím zda budou předvídat i takové věci, jako jsou vynálezy, které podstatně mění výrobu energie, materiálu, telekomunikace, rychlost a způsob ukládání a přenos informací. Nevím, jak tito lidé budou předvídat chování politiků typu Saddama Husajna. Jaká bude cena ropy zítra, záleží na tom, co řekne dnes večer irácký ministr zahraniční. Věcí je nepřehledné množství a informace, které jsou zde definovány, považují ideologicky a metafyzicky za návrat k socialismu.

Dále je zde řada zlověstných formulací. Byl sice vypuštěn § 3 odstavec 3, písmeno b) bylo škrtnuto. Další část věty, že je to tvořeno fiskální, měnovou a důchodovou politikou, je vypuštěna, ale zůstává část věty "...zaměření vývoje makroekonomického rámce...". Fiskální měnová a důchodová politika je přece makroekonomický rámec. Dále jsou zde hlavní směry a priority výzkumu. To je zase věc, která se předvídat nedá, resp. schopnost lidského mozku přicházet na nové věci je právě proto tak ohromující, že je nepředvídatelná.

Pak je zde něco šíleně zlověstného, je to písmeno h) odstavce 3 § 3 - "Základní orientace vzdělávacího systému sociální politiky a způsobu života". To mne opravdu naplňuje zděšením, že by někdo měl jakýmkoliv způsobem ovlivňovat můj způsob života, kromě obecných a platných zákonů. Pouze toto omezení je přijatelné. Tady jsou právě ty věci, které způsobují, že celý zákon není pouze informativní. Federální vláda a vlády republik zajišťují aktivní zapojení podnikatelské a vědeckovýzkumné sféry, jakožto občanských iniciativ do tohoto procesu. Ale jak to budou moci udělat, bude to, že budou používat svých donucovacích hospodářských metod, zvýšené zdanění nebo daňové úlevy nebo všelijaké dotace a tak podobně. Ale tady to řečeno prostě není. Nevím, jak budou nutit občanské iniciativy, aby se do tohoto procesu zapojovaly.

Další věc je § 6 odstavec 2: "Strategie schválené příslušnými vládami mají pro podnikatelskou a vědeckovýzkumnou sféru, politické strany a hnutí, občanské iniciativy informativní charakter. Federální vláda a vlády republik trvale usilují o získání jejich podpory schválením strategií a současně jim" - jaká lidumilnost - "nabízejí účast na těch směrech rozvoje, které zamýšlejí prosazovat" To zase znamená v podstatě trvalý zásah vlády buď hrozbou zvýšeného daňového zatížení, nebo odnětím subvencí a naopak, sliby různých subvencí, popřípadě celní ochrany. To např. dělá Japonsko.

Tím se dostávám konečně k tomu, co zde chci říci, to jest, k tomu zvyku zde citovat, co se děje v západních zemích, vydávat to za božskou autoritu. Tam to dělají takto, musíme to dělat také takto. Přitom se zamlčuje několik podstatných věcí. Za prvé by mne zajímalo vyhodnocení. V těch zemích, kde se dělalo plánování takto a byly různé pokusy odhadovat, jaké budou budoucí tendence vývoje a pak tomu vývoji napomáhat tím, že se opačné tendence potlačovaly zvýšeným zdaněním, zdaňoval se například benzín a naopak se dávaly peníze třeba na vývoj sluneční energie. Zatím mi nikdo nepředložil bilanci - já jsem měl několik dobrých odhadů k dispozici, ale nikdy to nebylo přesně vyhodnoceno ve zprávách - jaký to mělo konečný dopad, jestli efekt byl pozitivní, nebo negativní, nebo negativní pro ekonomiku. Jenom vím, že ve Spojených státech se utratilo množství peněz na pořizování alternativní energie a potom cena nafty začala prudce klesat a bylo to celé docela zbytečné.

Dále například taková fabrika jako je Renault je státní. Máme tedy zestátnit Škodovku? Instituce strategického plánování v Japonsku vyplývají z toho - Japonsko je dnes velmi vážným nebezpečím pro volný trh ve světě, protože narůstá chuť všech zemí světa Japonsko potrestat zvýšením dovozních cen japonského zboží, to znamená rozbitím světového svobodného trhu, který je základem prosperity trhu - právě proto, že Japonsko je obrovská entita, v které se uvažuje o takových věcech, jako je národní hrdost, národní síla a národní produktivita. Proto v Japonsku je samozřejmě vláda výkonným orgánem všech velkých průmyslových konglomerací, které jí prostě řeknou, že potřebují proniknout na americký trh, takže vláda bojuje seč může na různých mezinárodních shromážděních o to, aby japonská cla byla udržena na patřičně výši a případně jim dává ještě příslušné dotace a další úlevy. Oni mohou proniknout na nějaký trh nesmírně levným zbožím. To zase dělají tak, že domácí trh si chrání, ten je velice drahý a japonský spotřebitel je ždímán. Víte, že životní úroveň v Japonsku zdaleka neodpovídá jejich ekonomické síle. Ale je zde mýtus národní síly a chtějí pronikat na cizí trhy, zničit domácí výrobu a ceny zvýšit nahoru. Jestli toto je něco, z čeho my si máme brát příklad, tak pak jsme na velice špatné cestě. Takže, zakončil bych tak, že varuji před schválením tohoto zákona. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Bratinkovi. S technickou poznámkou sa prihlásil spravodajca Kulan.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec P. Kulan: Vážení kolegovia, mám len takú malú technickú poznámku. Povedal by som vám jednu epizódu z detstva. Ako deti sme si hrali na bubáka. Keď sme bubáka nemali, tak sme si ho vymysleli. Mám taký nepríjemný pocit, že teraz sme sa dostali do situácie, keď si toho bubáka do tohto zákona maľujeme, aj keď tu nie je. Myslím, že stačí si zákon poriadne prečítať a zistíme, že štát nemá najmenší záujem niekoho direktívne riadiť. Chcel by som upozorniť na to, nemaľujme si bubáka tam, kde nie je.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem, na záver ešte budeme mať možnosť sa vyjadriť. Slovo má poslanec Kobylka.

Poslanec SN J. Kobylka: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové. Nevím, co dodat k tomu, co říkal kolega, pokusím se být někde uprostřed těchto názorů. Každopádně strategické plánování schválím, jenom si nejsem jist, zda ministerstvo bude ta pravá instituce, která to má dělat. Ale to je věc jiná, o tom mluvil kolega. Nejprve drobnou informaci o kontextu. Pracuji v oblasti průmyslového poradenství a tam jednoznačně zjišťujeme, že firmy, které nemají koncepci, neprosperují. Firmy, které mají koncepci, mají daleko větší pravděpodobnost prosperovat. Přimlouval bych se o to, pokusit se vytvořit jakousi dlouhodobou koncepci a z ní vyplývající strategii. Problém je, že toto prostě nemohou dělat úředníci. To musí dělat někdo jiný. Nevím, jestli akademie věd, ale tam to bude asi podobné, nebo nějaká nezávislá instituce. Přimlouval bych se za strategické plánování, ale bál bych se toho, aby to bylo na ministerstvu.

Snažili jsme se - a může to potvrdit kolega Sokol - v technické komisi uvažovat o tom, jak by tento parlament a jeho úřad mohl fungovat lépe. Dospěli jsme k tomu, že toto je "podnik", který vlastně žádnou koncepci nemá, nebo si ji vytváří za chodu. Všichni na to narážíme a víme, jak je to obtížné. Dále jsme si uvědomili jednu věc. Kdybychom chtěli vytvořit koncepci pro chod parlamentu, dále například určité etické regule pro chování poslanců, apod., tak bychom potřebovali jakousi nadřazenou koncepci, to znamená koncepci celého státu. Najednou jsme si uvědomili, že nic takového neexistuje. Jsme země, která má ústavu - ta se dříve vůbec nedodržovala, máme jakous takous ekonomickou koncepci. Ta dříve také moc nefungovala. Dále jsme měli jakousi ideologii, o níž se nemá ani cenu zmiňovat.

Je tragické, existuje-li větší skupina lidí, která má pouze ústavu a jakousi základní ekonomickou koncepci a nic víc. Neexistence koncepce a příslušné filozofie bych se hrozně bál. Pokud by šlo o tradiční strategické plánování ve smyslu, že si sedne řada ekonomů a uvažují úzce pouze o tom, jaké budou vývojové trendy, uvažují o cenách ropy, o cenách aluminia a neuvažují vůbec v širším kontextu o tom, zda a jak se bude měnit lidské chování a pod. A pokud se nebude radikálně měnit, tato zeměkoule zahyne.

Přimlouval bych se za to, aby nějaká skupina rozumně vzdělaných lidí, nikoli úředníků z ministerstva, vytvářela jakousi dlouhodobou koncepci, kde by byly kromě jiného takové položky, jako je životní styl apod. Přimlouval bych se za pokusy o vytváření nové koncepce. Budu hlasovat pro tento zákon.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kobylkovi. Hlási sa pán poslanec Mandler. Pripraví sa poslanec Kincl.

Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, budu velice stručný. Jsem laik, na rozdíl od předcházejících. Když jsem měl tento zákon v ruce, stále jsem kolísal mezi dvojím nepochopením: proč být pro tento zákon, a proč být proti němu. Na jedné straně se mi zdál, jak už bylo řečeno, velice neškodný. Na druhé straně se mi zdálo, že vlastně to podstatné, co se ze zákona předepisuje, musí se nějakým způsobem ve společnosti zařídit, a zařídí se to stejně bez něho.

Přiznám se, nemám přesně vyhraněný názor na tento druh prognostiky. Nemohl bych říci zcela odpovědně sám za sebe, že je to něco, co by se mělo zavrhnout a zamítnout - zvláště proto ne, že nikdy nevíme, k čemu by mohly být vedlejší produkty takovéto činnosti. Přiznám se, že z textu zákona, kdybychom izolovaně dělali bubáka, bylo by to asi přehnané.