V souvislostech, ve kterých se nám zákon
dostává k nám, je myslím, ovšem
nesmírně nebezpečný. Musím
jen navázat na to, co jsme říkali s kolegou
Doležalem už několikrát - je to typická
ukázka, kdy určitá lidská činnost,
problematika - třeba pozitivní - se úplně
zbytečně svěřuje do rukou vlády,
a tak se zbytečně posiluje jejich aparát,
její moc, Vždyť přece ve všech západních
zemích, a z toho bychom si měli brát příklad,
existují privátní ústavy, které
se těmto věcem věnují.
Máme tržní ekonomiku. Měli bychom mít
i privátní ústav pro strategické plánování.
Stačí, že jsme ministerstvo pro strategické
plánování dali do jednoho zákonu.
Jsem jednoznačně proto, abychom tento zákon
zamítli. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Mandlerovi. Ešte sa
prihlásil člen predsedníctva poslanec Benda.
Poslanec SL V. Benda: Vážené Federální
shromáždění, pokusím se být
co nejstručnější. Jsem stoupenec koncepčního
myšlení, koncepčních postupů.
Nedomnívám se však, že nám takovéto
koncepční postupy zabezpečí ministerstvo
nebo zákon. Ba právě naopak - po dosavadních
zkušenostech.
Jediné přesvědčivé argumenty
pro zákon, které jsme slyšeli, byly o dosavadním
velmi neutěšeném stavu tzv. národohospodářského
plánování. To mě ale ještě
nepřesvědčuje o tom, že odstranění
tohoto velkého zla je možné jen za cenu zavedení
zla menšího.
Domnívám se, že zákon je psán
špatným jazykem, který má znaky totalitní
rétoriky, která připouští mnohé
výklady, a že je to špatný zákon
v podstatě o špatné věci. Proto vám
nedoporučuji, abychom pro tento zákon hlasovali,
a nebudu pro něj hlasovat. Když už jsme v neutěšené
situaci co do počtu účastníků
(v tuto chvíli není schopna usnášení
ani jedna sněmovna, lituji toho, že je tomu tak),
cítím se povinen navrhnout svým kolegům,
kteří podobně jako já se zákonem
nesouhlasí, aby, bude-li tento stav trvat i po ukončení
rozpravy, že budeme na pokraji usnášení
schopnosti, aby před hlasováním společně
se mnou opustili sál.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Bendovi, prosím teraz
pána poslanca Kincla.
Poslanec SL J. Kincl: Vážené předsednictvo,
vážení poslanci, přesně 4 slova
mne zvedli ze židle, abych se přihlásil: slova
nebezpečí, strach a obavy, které se koncentrují
a jedno velice moudré slovo, které zaznělo
na úplném začátku z úst pana
Zemana - parlament se zamyslí. Myslím si, že
pak tato tři slova jsou zcela zbytečná. Chce
to jen mírně upravit zákon. Dovolím
si odcitovat takovou skutečnost z důvodové
zprávy, která mluví na jeho podporu. Cituji:
"Podporu společenských sil je možno očekávat
jen v tom případě, kdy vlády budou
cílevědomě postupovat podle strategií
přijatých na základě nejširšího
konsensu." A tudíž, jakkoliv odborníci
zastávají názor, že parlament to dostane
na vědomí, já budu podporovat tento zákon
a podávám tyto pozměňovací
návrhy:
V § 5 odst. 2: "Federální vláda
předkládá k projednání",
a doplňuji "a schválení federace Federálním
shromážděním", čili abychom
se nejen zamysleli, ale abychom rozhodovali koneckonců
o strategii.
Paragraf 6 - víceméně formální
připomínka - cituji odst. 4 : "Federální
vláda je povinna" - místo slovo "přihlížet"
- "vycházet při koncipování a
uskutečňování hospodářské
politiky ze schválené strategie a strategie federace
a ze schválených strategií republik. Obdobně
vlády republik jsou povinny vycházet ze své
schválené strategie..."
Konečně třetí pozměňovací
návrh se týká § 7 odst. c) - celý
ponechat a za slovo "opatření" doplnit:
"K zabezpečení základních strategických
cílů."
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kinclovi. Ďalej udeľujem
slovo poslancovi Ambrosovi.
Poslanec SN R. Ambros: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, dámy
a páni, budem stručný. Uznávam potrebu
strategického plánovania, ale myslím si,
že v predlohe zákona, ako je koncipovaný, je
strategické plánovanie v tomto zákone nevhodné.
Myslím, že potreba strategického plánovania
by mala byť nezávislá na vláde. Tieto
prognózy do budúcnosti a strategické plánovanie
by mali predkladať, nezávisle na vláde, prognostické
ústavy. Prečo? Pretože mám obavy, že
každá vláda bude ovplyvňovať prognózy
podľa svojej potreby. A na to má svoje ministerstvo.
Ďalšia otázka je, do akej budúcnosti bude
toto ministerstvo plánovať. Či nie do najbližších
volieb. Za jeden a pol roka budú nové voľby,
môže prísť nová vláda, ktorá
bude mať celkom odlišné koncepcie a názory
na plánovanie. Preto pre tento zákon nebudem hlasovať.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Slovo má poslanec Mlynárik.
Pripraví sa poslanec Komárek.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán
predsedajúci, vážený pán predseda
Federálneho zhromaždenia, kolegyne a kolegovia, na
rozdiel od niektorých predrečníkov plne súhlasím
s návrhom zákona i s pripomienkami, ktoré
budú uznané za prijateľné. Každá
organizácia, ktorá chce byť životaschopná,
musí plánovať, mať akýsi cieľ.
Mne však ide o čosi iné, totiž o širšie
veci, ktoré sa týkajú terminológie
nášho parlamentu. Vo všetkých pádoch
sa napr. skloňuje termín filozofia, až sme
sa dostali k filozofii polície. Keď to počul
môj priateľ filozof Kosík, profesor filozofie
na Karlovej univerzite, tak nenachádzal slov. Filozofia
je predsa veda o najvšeobecnejších kategóriách
ľudského myslenia a poznania. Namiesto aby sme používali
termíny "pojem", "zmysel vecí",
"podstata problému", "význam činnosti"
či pojem "myšlienka", používame
všade pojem "filozofia zákona", "filozofia
myšlienky" až po "filozofiu polície".
Tak je to aj so strategickým plánovaním.
Termín "stratégia" sa spojoval skôr
s vojenskými či podobnými aktivitami. Stalinizmus
ho používal v koprodukcii s taktikou. Minulé
obdobie sa vyznačovalo zvlášť militantným
žargónom. Slovník minulého systému
vychádzal z militaristicko-vojenskej terminológie.
Za veci sa "bojovalo", plán sa "bojove"
plnil. "Šturmovalo" sa, "nastupovalo sa k
zápasu" za niečo, "zápasilo"
sa za udržanie čohosi, "víťazilo"
sa nad čímsi atď. Príkladov by bolo
mnoho.
Tento militaristicko-stalinský slovník vidím
i v súvislosti s navrhovaným zákonom. Môžeme
predsa navrhnúť i Ministerstvo taktického plánovania.
Centrálne plánovanie sa nám zmenilo na strategické
plánovanie. Ak chceme prijať tento zákon, navrhujem,
aby vo všetkých súvislostiach sa vypustil termín
"strategický" a aby sme mali jednoducho Ministerstvo
plánovania (bez stratégie) rovnako ako máme
Ministerstvo obrany alebo Ministerstvo vnútra. Stratégiu
ponechajme generálnemu štábu.
Dostávam dosť listov, ktoré reagujú
na to, že náš parlament hovorí nezrozumiteľnou
rečou, ľudia sa pýtajú jeden druhého,
čo je to tá stratégia, čo je to legislatíva.
Hovoríme k normálnym ľuďom. Prosím
vás, čeština a slovenčina majú
toľko krásnych adekvátnych výrazov.
Pridržujme sa toho. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Máme to chápať ako pozmeňovací
návrh?
Poslanec SN J. Mlynárik: Áno, vypustiť všade
slovo "strategický" a ničím ho
nenahradzovať.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Slovo má poslanec Komárek, pripraví
sa poslanec Fišera.
Poslanec SL V. Komárek: Vážený pane
předsedo, vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové! Je
přirozené, že každý z nás
pracuje v nějakém oboru a má různé
profilované znalosti. Já považuji v takové
situaci za normální, abychom vždy respektovali
znalosti specialistů v jiných oblastech a omezenost
našich znalostí vlastních. Překvapuje
mě, jak daleko jde ignorance některých lidí
a dokonce vychloubání touto vlastní ignorancí.
To přece nemá smysl. (Potlesk.) Já myslím,
že náš parlament musí prokazovat určitou
kulturu, určité elementární niveau
znalostí. Nemá smysl náš individualismus
pouštět natolik do volného prostoru, aby se
každý stával originálním myslitelem
a rychle a ukvapeně sděloval své okamžité
nápady celému širokému okolí
tohoto parlamentu.
Podívejte se, strategické plánování
- to je strategic planning. Je to americký termín,
to není stalinský termín, to je terminus
technicus stejně jako "long term planning". Je
to termín, který je ve světové terminologii,
ve světovém byznysu vžitý už hodně
dlouho. Jsou tam americké katedry, zakladatelem profesor
Fletcheim, je tam Hudson Institut s velkou tradicí svých
prognóz, je tam Herrman Kahn, známý představitel
strategického plánování a velký
futurolog. Končí to nedávnými velkými
pracemi Alvina Toflera "Třetí vlna" a
Johna Naisbitta "Megatrendy". Je zde francouzský
"Comisariat du plan" jako státní organizace,
která zpracovává ve Francii už 30 let
plány, prognózy. Poslední obrovská
práce, na které se podepsaly desítky francouzských
intelektuálů je "Francie roku 2000". Byla
zpracována pod redakcí tohoto komisariátu.
Je tu holandská plánovací komise, je tu japonské
plánovací ministerstvo a zejména se tu angažuje
známý "Keidansen", který sdružuje
jak japonské průmyslníky, tak syndikáty
a vládní odborníky, který produkuje
významné strategické prognózy, předkládá
je s doporučením vlády širokým
průmyslovým kruhům především
proto, aby podniky měly informace, aby se mohly orientovat.
Rozhodují samozřejmě podle svého.
Dnes je to však stále více věc strategických
plánů, chcete-li prognóz, futurologických
úvah. Nejde o věc názvu, ale o koncepční
zrcadlení světa. Nechci už vzpomínat
Římský klub a další. To je věc
reálné praxe, která je úplně
elementární záležitostí moderní
světové ekonomiky.
Pokud jde o to, jestli se tím u nás někdo
zabývá nebo ne, u nás existuje přece
celá řada prognostických pracovišť.
I v boji proti totalitě nám mohli být užiteční
nejen Prognostický ústav, ale i prognostikové
Zeman a Gál. Najednou se ptáme, jestli se vůbec
někdo v Československu zabýval a zabývá
prognózami.
Ještě připomínám prognózy
Světové banky, které jsou každoročně
zveřejňovány, prognózy OSN, zpracované
kolektivy odborníků v čele s Leontějevem,
Tinbergenem a dalšími.
Nyní ale konkrétně pokud jde o nás.
Myslím, že my potřebujeme velmi nutně
alespoň objasnění a prodiskutování
otázek strukturálních změn. My přece
nemůžeme pokračovat s hypertrofií, kdy
kapacita výroby oceli je u nás stejná jako
ve Velké Británii, ještě větší
kapacitu a produkci máme u masové petrochemie, plastických
hmot. obrovské deformace máme pokud jde o naše
těžké strojírenství. V našem
strojírenství pracuje stejně tolik lidí
jako ve strojírenství italském. Není
možné domnívat se, že to během
dvou až tří let srovná tržní
mechanismus, aniž by si tato společnost vůbec
dělala těžkou hlavu s tím, jak bude
lidi rekvalifikovat, jak bude napomáhat daňovou
a finanční politikou strukturálním
změnám, které těžce dopadnou
do některých regiónů, jak bude uskutečňovat
politiku adaptace pracovní síly, jak bude provádět
politiku teritoriální mobilizace, jak bude vytvářet
předpoklady v bytové politice a v celé řadě
jiných otázek. Nemůžeme se vzdát
toho, že stát bude kultivovat lidské zdroje,
pomáhat universitám, smířit se s tím,
že bude nejvíce škrtat ve svých rozpočtech
náklady na vědu a výzkum. V takovém
případě půjde o politiku, která
povede k úniku mozků z této země,
která povede k zaostávání sofistikovaných
oborů, která povede k zaostávání
strukturálních změn a k hospodářskému
úpadku. (Potlesk.)
Není to samozřejmě jen otázka strukturálních
změn výlučně u nás. Chtěl
bych také upozornit na rezoluce Rady Evropy, kde se nás
zúčastnila velká řada. Prosil jsem,
aby rezoluce byly přeloženy a dány k dispozici
všem členům parlamentu. Tam se konjunktura
posledních let řádu 3 % v západoevropských
zemích vysvětluje především strukturálními
změnami. Je pochopitelné, že tyto země
mají dávno tržní ekonomiku, nemohou
tvrdit - i kdyby to jejich teoretikové chtěli, že
budou zvyšovat blahobyt tím, že přejdou
k tržní ekonomice. Derivují svůj dnešní
pokrok především z inovačního
dynamismu a strukturálních změn. Strukturální
změny, jako obrovský proces posledních dvou
až tří let dekád, jsou známým
zdrojem úspěšného konjunkturálního
vývoje. Právě tyto celoevropské rezoluce
parlamentního sdružení na půdě
Rady Evropy velmi zdůrazňují problémy
strukturálních změn, jejich úspěchy,
ale současně také problémy adaptace
pracovní síly, problémy boje proti nezaměstnanosti,
rekvalifikace, apod.
Poslední jsou otázky makroekonomické. Není
možné se pouštět do obrovských
operací. Devalvace, které souvisejí s nákladovou
hladinou, s konkurenčním prostředím,
stupněm centralizace a monopolizace, které vytlačují
nahoru cenovou hladinu, vedou k inflaci a mohou působit
v interakci s inflací na značnou recesi nezaměstnanosti,
sociální napětí atd. Nelze se pouštět
do těchto otázek bez určitých Makroekonomických
modelů, studií, předběžných
úvah a propočtů. I to patří
k otázkám strategického plánování.
Jestliže míníme vážně přechod
k tržní ekonomice a nechceme se přitom pouštět
bezhlavě do určitých operací a pak
teprve zjišťovat, jaké jsou jejich makroekonomické
výsledky, jestliže se chceme aspoň předběžně
orientovat a dát orientaci podnikům a těm,
kteří chtějí rychle privatizovat (nebo
mají zájem o privatizaci), aby věděli,
kam směřuje konjunktura, pak musíme řešit
také otázky krátkodobějších
konjunkturálních prognóz, tří
až dvouletých. Otázky dlouhodobějších
prognóz patří též k těmto
potřebám.
Nechci však dramatizovat problém samotného
zákona o strategickém plánování.
Trochu se bojím, že my se domníváme,
že k novému demokratickému a tržnímu
systému přejdeme především cestou
fabrikace zákonů. Jsem spíš stoupencem
respektování reality a měnění
reality. Nechci tedy považovat za jablko sváru samotný
zákon, ale velmi se mě dotýká, jestliže
bychom měli navzájem si nabízet nějaké
neúplné informace.
Vzhledem k tomu, že v této oblasti pracuji, promiňte
mi, že jsem považoval za svoji povinnost informovat
o tom, co v této oblasti považuji za nutné
zvážit. Samotný navržený zákon
považuji za otázku ne zcela relevantní, mám
k němu neutrální stanovisko, protože
nevěřím, že nějaký zákon
nám pomůže ke strategickému plánování.
Daleko víc věřím v kvalitu a schopnosti
lidí. Samozřejmě zákon tomu také
nemůže uškodit, čili podle mého
názoru tato otázka není rozhodující.
Spíš je rozhodující konsensus, jestli
ho budeme v těchto otázkách dosahovat. Myslím,
že bychom ho měli dosáhnout aspoň v
tom, že daná věc má význam, že
není nesmyslná, že není proti tržní
ekonomice, proti cílům a odpovědnosti tohoto
parlamentu. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Komárkovi. Slovo má
poslanec Fišera, pripraví sa poslanec Šlápota.
S technickou poznámkou sa prihlásil poslanec Mlynárik.
Poslanec SN J. Mlynárik: Aby nedošlo k nedorozumeniu;
povedal som, že uznávam plán i v jeho dlhodobom
význame, i tak prijateľný a uznávam
termíny, ako sú futurológia, prognózy
atď. Poslanec Benda spomenul nemožnú terminológiu
predkladaného zákona. Toporné a mechanické
prenášanie anglosaskej terminológie do našej
reči nie je adekvátne. Neviem, či sa niekto
pokúšal v patričných lingvistických
ústavoch nájsť adekvátny výraz
pre strategické plánovanie v slovenskej alebo českej
reči. To je aj moja otázka na kolegu Komárka.
Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající,
dámy a pánové, děkuji vám za
osvětlující diskusi v tomto plénu,
neboť filozofické úvahy hovořící
o dračím vejci lidského rozumu, jež
by se chtěl přece jen jednou prosadit, nebo nádherné
terminologické diskuse, které futurologie vede uvnitř
sebe sama, mě opravdu velmi potěšily. Myslím,
že nám to v pohledu do naší budoucnosti
velmi pomůže a že nepřijetí tohoto
zákona bude tou nejmoudřejší věcí,
kterou takto věřící poslanci učiní.
Myslím ty poslance, kteří věří
v 15 miliónů subjektů, jež se jednou
sejdou na velkém tržišti a uspořádají
svoji budoucnost náhodnými akty geniálním
způsobem. (Potlesk.)
Nerad bych propadl jedné slepé víře,
když jsem se jedné víry, které jsem
nikdy moc neměl, zbavil. Mohl bych uvést jako jednu
z věd, která v minulosti nepomohla, známou
slavnou vědeckotechnickou revoluci, která mě
kdysi už rozesmála a která byla tragickou představou
o naší budoucnosti, neboť se nikdy naštěstí
nenaplnila.
Myslím, že potřebujeme ne debatovat o tom,
zda to bude strategické plánování
nebo ministerstvo budoucnosti, a dokonce ani nemá smysl
příliš debatovat o tom, jaké to budou
instituce v nejbližší budoucnosti, protože
mám pocit, že ani strany, které zde jsou včetně
nás, nejsou skutečnými duševními
kadluby, které jsou schopny předložit vůbec
nějaké úvahy o budoucnosti, jež nutně
potřebujeme. Vidím v tomto zákonu, byť
formulovaném v hantýrce, která se za dobu
prognózování a plánování
vytvořila - myslím, že neschválením
zákona bychom si příliš neprospěli
- vidím v něm velký pragmatický krok,
ze kterého vyplývá, že bychom si měli
velmi dobře pohlídat, jak se bude tento orgán
vyvíjet a jak bude pracovat, a že bychom měli
dostávat variantní výsledky práce
tohoto orgánu. Zdůrazňuji variantní.
Měli bychom dosáhnout, aby zde pracovaly různé
proudy, různé skupiny, předkládaly
různé návrhy. Myslím, že bychom
se jako parlament i různé strany s těmi to
názory měli seznamovat.
Považuji za velmi důležité, že zde
bylo jmenováno několik významných
prognostiků, jako byl např. H. Kahn, a my, kteří
jsme s nimi přišli do styku, víme, že
to byly prognózy velmi omylné a platily krátkou
dobu, zatímco prognózy, které měly
velký vliv na vývoj světové ekonomiky,
byly v sedmdesátých letech u nás odmítány
a dokonce zakazovány. Vzpomínám si, že
jeden velký teoretik říkal, že nás
se problém ekologie netýká, že se nás
netýká problém zvyšování
cen surovin atd. Potřebujeme vytvořit v tuto chvíli
velmi rychle kapacitu duševní, poznávací
kapacitu, která aby byla schopna něco dělat,
podívat se do budoucnosti a vidět aspoň na
nejbližší dva roky dopředu a dívat
se na tento problém aspoň z hlediska nejbližších
10-ti let.
Prostě nedá se nic dělat, budeme-li podnikat
- a všichni bychom rádi podnikali - bude-li trh ekonomický
- a všichni bychom rádi měli trh ekonomický
- potřebujeme aspoň jakousi orientaci.
Byl bych jenom velmi rád, aby se neuplatnil nebo neprošel
pozměňovací návrh pana poslance Kincla.
Říkám to zcela otevřeně. Byl
jsem povolán také panem kolegou Kobylkou, abych
potvrdil, že podniky, které mají koncepci nebo
na koncepci pracují, jsou na tom lépe. Nechť
to potvrdí tyto podniky, protože jsem to s nimi dělal.
Ale platí také jedna věc - omlouvám
se zapisovatelům, protože se to dá těžko
vyjádřit slovy, co je koncepční řízení.
Ukazoval jsem, že je to politika směřující
takto. Znamená to, že je znám určitý
cíl, určitá představa, varující
informace o budoucnosti. Znamená to neustálé
velmi pružné přizpůsobování
se změnám. Je to velmi nutné, aby to tak
bylo.
Uvedu jeden z čistých, krásných příkladů.
Vždycky jsem se ptal, proč firma Chrysler stále
prodávala velké vozy, když všichni věděli,
že jednoho dne přijde ropný šok. Prostě
trh potřeboval velká auta. Takže zlom nastal
náhle. Ale kdyby se nebylo vědělo, že
problém zásob ropy je vážným
světovým problémem, malá auta by patrně
nebyla vyvinuta. A patrně rychlost reakce by byla mnohem
pomalejší. To chci říci i těm
pánům, kteří věří
na to, že velké množství individuálních
subjektů, bez znalosti budoucnosti, si velmi snadno poradí.
(Potlesk.)