Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Ako ďalší sa do rozpravy prihlásil poslanec Novosád.

Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane předsedající, mám pouze otázku na navrhovatele. V prvním vystoupení kolegy Tomise zazněla otázka redistribuce rozpočtu. Protože nejsem ekonom, chtěl bych, aby mi pan ministr tuto záležitost ozřejmil a pro větší názornost mi řekl, jaký se počítá příjem na hlavu na občana České republiky a jaký na občana Slovenské republiky, pokud je to ovšem možné.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Hlási sa ešte niekto do rozpravy?

Poslanec SL R. Richterek: Vážené předsednictvo, vážení poslanci, vážené poslankyně, nemám na rozdíl od ostatních poslanců pozměňovací návrhy k předkládaným rozpočtovým pravidlům. Své připomínky jsem uplatnil při projednávání ve výborech. Využívám přítomnosti pana ministra Klause k položení dotazu, který souvisí s materiálem dnes projednávaným.

V § 5, písmeno d), který se týká výdajů státního rozpočtu federace, jsou uvedeny vládní úvěry (mám na mysli ty, které budeme splácet). Prosím pana ministra Klause, aby informoval tento nejvyšší zákonodárný orgán o tom, jaké jsou podmínky poskytovaných úvěrů, ať se to týká světového měnového fondu či ostatních zemí. Osobně se domnívám, že kromě úrokových sazeb, o jejichž výši nejsme informováni, se jedná i o další podmínky. Ptám se tedy, jestli jsou další podmínky, jako je např. míra inflace v dalších letech v naší společnosti, zda je stanovena výše nezaměstnanosti či maximum jejího nárůstu, výše výdělku atd.

Mám ještě druhou otázku, která souvisí s projednávaným materiálem a s materiálem, který budeme projednávat příští týden, to je s návrhem státního rozpočtu na rok 1991. Je to moje osobní otázka na pana ministra Klause a týká se přebytkového státního rozpočtu v letošním roce. Pan ministr Klaus nás ubezpečuje o přebytku hospodaření. Prozatím měl pravdu, protože ve všech statistických hlášeních vychází přebytek ke každému konci daného měsíce. Ptám se, je-li to tím, že odvodové povinnosti jednotlivých podniků a organizací našeho státu jsou plněny v závěru měsíce? Pokud se nemýlím, je tomu tak od 27. každého měsíce. Z toho apriori vyplývá, že k 31. každého měsíce je státní rozpočet přebytkový ve výši 3 - 5 mld. Kčs. Nedokážu to přesně říci. Moje konkrétní otázka zní, jak je to třetí pracovní den následného měsíce, čtvrtý a pátý den, jestli tento přebytek je zachován v průběhu celého měsíce? Jestliže tomu takto není, tak pan ministr Klaus nemůže hovořit o přebytkovém státním rozpočtu.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Želá si ešte niekto vystúpiť v rozprave? Pán poslanec Lux.

Poslanec SN J. Lux: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, mám pozměňovací návrh. Navrhuji vypustit v § 16 odstavec 6. Já se domnívám, že ten, kdo podvádí, nebo kdo se v tom neumí orientovat, by měl zaplatit. Neměli bychom dělat žádné výjimky. Uvedená formulace zakládá nebezpečí přístupu "tomu ano, tomu ne". Mělo by to být jednoznačně stanoveno. Navrhuji tedy vypustit odstavec 6, § 16.

Ještě mám poznámku k důvodové zprávě. Je na pováženou, že Federální shromáždění nemá dosud vytvořené reálné podmínky pro uplatnění své kontrolní funkce nad hospodářstvím s prostředky státního rozpočtu a se státním jměním a že jsme dosud nezřídili za tímto účelem kontrolní úřad nezávislý na vládě, jak je tomu ve všech současných demokratických státech. Zaráží mě to o to více, že tento úřad má v našem státě hlubokou tradici, protože nejvyšší účetní kontrolní úřad byl při vzniku samostatného Československa zřízen zákonem č. 175/1919 a už v březnu toho roku byl ještě před přijetím ústavy, a existoval nepřetržitě až do roku 1951, kdy byl zrušen a podle sovětského vzoru byl nahražen ministerstvem kontroly. Toto ministerstvo státní kontroly je výtvorem reformátora carské státní správy Tatarinova. Domnívám se, že nadešel čas, abychom se v tom orientovali a tento nezávislý úřad vytvořili.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Praje si ešte niekto vystúpiť v rozprave? Dávam slovo poslancovi Balgavému.

Poslanec SL P. Balgavý: Ja veľmi nerád vystupujem polemicky a veľmi nerád reagujem na to, čo demagogického sa povie na tejto tribúne. Po debatách, ktoré sme tu mali včera a predvčerom, mi však pripadá veľmi ťažké akceptovať znovu hlasy o vzájomnom doplácaní, z ktorých znovu znie nedôvera v to, čo nás očakáva do budúcnosti.

Nechcem sa k tomu nejak vyjadrovať, ale dúfam, že pán minister vo svoje odpovedi na tieto hlasy zároveň povie, či je možné pri súčasnom cenovom systéme dať správnu odpoveď. Ďakujem.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pán poslanec. Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave? (Ne.) Myslím, že tomu tak nie je. Vyhlasujem teda rozpravu za skončenú a prosím pána poslanca Klausa, aby sa vyjadril k jednotlivým vystúpeniam, prípadne odpovedal na otázky.

Ministr financí ČSFR V. Klaus: Vážené Federální shromáždění, vím, že bylo škoda, že se tento zákon neprobral po únavě z projednávání zákona o kompetencích ještě včera. Myslím, že bychom ho projednali rychleji.

Dostal jsem celou řadu otázek, jedny se týkají skutečného hospodaření státního rozpočtu v roce 1990, druhé se týkají příští týden projednávaného státního rozpočtu na rok 1991 a třetí se týkají obecně poskytování nebo přijímání úvěrů ze zahraničí. Pouze menší část se týká vlastních rozpočtových pravidel, tedy toho, čemu je věnováno dnešní jednání. Nicméně k tomu říci mohu. Nerad bych nyní hovořil o státním rozpočtu na rok 1991, budeme ho velmi intenzívně probírat příští týden a dnes jsem v rozhovoru s orgány Federálního shromáždění diskutoval o tom, kdy uděláme seminář o státním rozpočtu, několikahodinový, jako byl proveden v loňském roce. Čili otázky na rok 1991 nechám mimo toto jednání.

K roku 1990. Úvodem o tom, jak je plněn rozpočet a proč nebyla dodána zpráva Federálnímu shromáždění. Vysvětloval jsem to už ve výborech, že jsme to chtěli udělat, už jsme měli připravený materiál, ale mezi tím jsme dostali data o 2 měsíce novější, byla diskuse o budoucím rozpočtu, prostě se to fyzicky nestihlo. Nicméně mluvil jsem o tom dost podrobně na společné schůzi výborů pro plán a rozpočet a hospodářských výborů. Dnes mám v ruce dnešní ranní informace o předběžných výsledcích plnění státní rozpočtu za leden až listopad 1990. Dobře víte, že jste schvalovali státní rozpočet s přebytkem ve výši 5,4 mld. Kčs. Musím říci, že přebytek státních rozpočtů předběžně - protože je tam řada odpočítávání - činil ke konci listopadu 5,9 mld. Kčs. Tím je o 0,5 mld. vyšší, než je plánovaný přebytek. O proti předchozímu měsíci přebytek vzrostl o 0,8, v loňském listopadu došlo naopak k poklesu 0,9. Jistá nejistota ve státním rozpočtu v posledním nejpohyblivějším měsíci zůstává, ale zatím můžeme říci, že se rozpočet vyvíjí zhruba způsobem, jaký jsme očekávali.

Co se týče vnitroměsíční, vnitrodekádní a vnitrotýdenní struktury příjmů a výdajů státního rozpočtu, tam vždy byly a vždy budou disproporce, protože je to asi stejné, jako jsou disproporce ve vašem rodinném rozpočtu. Když budete pobírat váš poslanecký plat 31x v měsíci, měli byste zhruba stejné množství peněz v průběhu celého měsíce. Jestliže byste ho pobírali jednou měsíčně jeden den, dostanete všechny peníze do ruky a postupně je vydáváte. Stejně tak je struktura příjmů a výdajů jakékoliv rozpočtu, osobního rozpočtu každého z nás i rozpočtů státních. V tomto smyslu disproporce musí zcela zákonitě vznikat, nemohou nevznikat. Nebezpečné by bylo, kdyby v rámci toho docházelo ke zvýšení zadlužení v průběhu měsíce oproti stejným měsícům v uplynulých letech. Tak tomu není, v tomto smyslu je situace stabilní.

Navíc státní rozpočet v příštím roce, jako významnou a zásadní změnu, zanáší otázku čtvrtletního hodnocení, takže tímto způsobem dostává Federální shromáždění do rukou zcela jiné možnosti pohledu na plnění státního rozpočtu. Tím se dostávám k otázce, kterou zde nechci rozebírat, ale která byla nastolena, to je otázka úvěrů, neúvěrů, vedlejších podmínek úvěrů Mezinárodního měnového fondu apod.

Teď, bohužel v mé nepřítomnosti, se na federální vládě projednává dohoda, kterou jsme uzavřeli, resp. její návrh s Mezinárodním měnovým fondem. V této dohodě je dvoustránkový dopis, požadavek na tento určitý úvěr, a desítky stránek ekonomických analýz, které jsou k tomu propojeny. Myslím, že nic nebrání tomu, aby s důvodovou zprávou k tomu bylo Federální shromáždění seznámeno a rádi to také uděláme. Ale žádné podmínky o míře inflace, nezaměstnanosti, míře čehokoli jiného těmito půjčkami neuzavíráme. Neuzavíráme žádné takové konkrétní sliby, že budeme mít tolik nezaměstnaných, v žádném případě to není vázáno. Jsou tam nové věci, jiné, slibujem tam to, že jsme přijali tento státní rozpočet přebytkový a přebytek státního rozpočtu, který, doufám, vy schválíte příští týden v úrovni 8 mld., je jedna kontrolovaná položka Mezinárodním měnovým fondem. Jestli splníme svůj tento záměr a cíl. Asi v tomto smyslu jsou v těchto dohodách obsaženy vedlejší podmínky, kromě úrokové míry.

Druhá vedlejší podmínka, která se vztahuje na čtvrtletní hodnocení Mezinárodního měnového fondu, je čtvrtletní diskutování a kontrolování tohoto. To znamená, že to, co nyní uzavřeme s Mezinárodním měnovým fondem, bude vyhodnoceno po skončení prvního čtvrtletí 1991, takže jedna z dalších podmínek bylo toto čtvrtletní hodnocení, ne až roční hodnocení státního rozpočtu. To je zcela v souladu i s vaším zájmem, aby to bylo takto hodnoceno.

Nyní k tomu podstatnému, co se týká rozpočtových pravidel. Poslanci Pernicovi bych chtěl říci na námitku, že se na náměstích v listopadu loňského roku mluvilo jinak, že tam - předpokládám - nemluvilo o rozpočtových pravidlech. To nás právě až tak moc nezajímalo a je trapné, že právě po roce se na to, co nás zajímalo před rokem, tak moc zapomnělo.

Za druhé chci říci, že v dnešních rozpočtových pravidlech na základě kompetenčního zákona, který jsme včera schválili, dobře či špatně, nediskutujeme o podílech republik. To bych chtěl říci. Můžeme znovu zavést diskusi o vzájemných poměrech republik na velikosti rozpočtů apod., ale považuji to za bezcenné. Diskutujeme tady o rozpočtových pravidlech pro státní rozpočet federace. Máte právo vmísit se do této diskuse tím, že předurčíte určitý manévrovací prostor pro federální rozpočet, pro ten rozpočet, který schvalujete vy.

Teoreticky můžete jako nejvyšší zákonodárný sbor rozhodnout, že v § 4, odstavec f a g chcete 100 % výdajů z daně z obratu a z daně ze zisku. To teoreticky můžeme tady dneska rozhodnout a tím, i když se schválí rozpočtová pravidla republik, by vláda neměla o čem rozhodovat. Chci říci, že teď nemá smyslu, abychom se pokoušeli diskutovat o tom, jaké budou vzájemné vztahy obou republik v tom smyslu. Jestli si rozumíme. Můžete si teď předurčit podíl, který byl původně diskutován, loni 30%, na letošní, respektive příští rok jako nejnižší možný 35 % a je na vás, abyste to zvážili. Ale teď není na místě diskutovat vzájemné vztahy po rozpočtu obou republik.

Poslanec Tomis předeslal úvahu o územním principu. My jsme skutečně - to abych navázal na poslance Balgavého - neobjevili jako technicky možné přijmout územní princip jako východisko pro sestavení všech tří rozpočtů. Má to tři základní důvody:

První je ten, že dnešní organizační uspořádání podnikové sféry, dislokace podnikových ústředí a řada věcí v této organizační stránce naprosto neumožňuje tento územní princip realizovat. Druhý důvod je, že dnešní daňová soustava bez zásadní změny její struktury neumožňuje toto realizovat. A třetí, nejpodstatnější důvod je, že naše zcela voluntaristicky vzniklá cenová struktura neumožňuje tento princip realizovat. Než získáme ekonomicky racionální, rovnovážné ceny, v žádném případě se nemůžeme dopočítat územního principu. Technicky to není možné, i když pan poslanec Tomis vrtí hlavou. Uvedu vám jeden příklad za všechny:

Od začátku roku diskutujeme o změně velkoobchodní ceny uhlí, například. Varianta byla dát dotaci výrobcům uhlí, nebo jim nedat dotaci a změnit velkoobchodní cenu uhlí na jakousi rovnovážnou úroveň. Toto je v daném případě voluntaristické rozhodnutí, není-li to uděláno trhem. Je to voluntaristické rozhodnutí cenového orgánu. Zvýšíme-li dramaticky velkoobchodní cenu uhlí, jak se stalo 1. prosince. Udělali-li bychom to 1. února už v letošním roce - protože drtivá většina uhlí se těží v České republice - samozřejmě bychom výrazně zvýšili daňové výnosy v České republice. Jinak by se nestalo vůbec nic v této zemi. Vůbec nic by se nestalo s územním principem, lidé by pracovali stejný počet hodin denně na stejném místě, ale pouze takovým zásadním změněním ceny uhlí - můžeme najít tisíce jiných příkladů - by se zásadním způsobem změnily příjmy v jedné části země, na jihu, na severu, na západě, na východě. Prostě jsou to naprosto naše voluntaristická rozhodunutí, a bohužel tento princip není možné zodpovědně realizovat.

Jako ekonom jsem nepřetržitě tázán, na co kdo, kdy doplácí. Prohlašuji, že to je naprosto nezodpověditelná otázka a budu hájit, že je to nezodpověditelná otázka vždy a všude, do momentu normálního fungování tržní ekonomiky v naší zemi.

Chtěl bych vám nicméně říci, nevím, jestli jsem nezapomněl vzít si s sebou támhle ze stolu ještě jednu tabulku, v žádném případě se však nezmýlím, když vám řeknu, že rozpočet federace v roce 1989 obsahoval - říkám to z hlavy, tak se mohu o jedno, dvě procenta mýlit - chtěl jsem říci 47 a vidíte (drží v ruce tabulku), bylo to 47,8 % celkového objemu rozpočtových prostředků.

Chtěl bych, abyste si poznamenali tři čísla: 47,8. Pro rok 1990, na základě minulých rozpočtových pravidel, která už byla zapracována s podobnými úvahami v hlavě jako ty dnešní, to bylo 32,7. Nyní schvalujeme rozpočtová pravidla a rozpočet na rok 1991, který bude 23 %.

Chtěl bych vám říci, že proto, že je tam zakotveno několik naprosto pevných položek, jako je ten 140 korunový příspěvek, o kterém není co diskutovat, není prostor pro vaše rozhodování. Když z toho vybereme několik takových položek, tak pro rozhodování Federálního shromáždění nezůstává téměř nic. Říkám to s plnou zodpovědností, abyste to věděli. Prohlašuji, že při jednáních s republikami nebylo umožněno, aby v rozpočtech zůstalo to, co jsme nazývali sociální rezerva. Nezůstalo tam téměř nic na ekologický zásah z prostředků federace atd.

Chci vám tedy říci, abyste věděli co schvalujeme - a proto ta slovíčka "nejméně", která někteří z vás navrhujete, považuji za velmi důležitá. Ale přinejmenším si zapamatujte dvě, tři cifry, které jsem řekl, navíc s tím, že tam nebylo v těch 23 %, ve srovnání s loňským rokem, oněch 140 korun krát tolik a tolik, což jsou peníze, o kterých není co rozhodovat. To nedělá žádný prostor.

Jde o to, že v loňském roce jsem v našem rozpočtovém semináři dramaticky obhajoval, jestli děláme správné výdaje na zdravotnictví, na školství, na ekologii, na kulturu - a byl jsem celý rok předmětem kritiky těchto oblastí. Prohlašuji vám, že na semináři o státním rozpočtu, který uděláme dnes nebo v pondělí večer, o těchto položkách vám v žádném případě nic neřeknu. Nejsou v rozhodovací pravomoci federální vlády, ani ve schvalovací pravomoci Federálního shromáždění. Vy budete moci schvalovat výdaje na armádu, bezpečnost atd. To je velmi důležitá změna.

Tolik k rozhodování o principu rozpočtových pravidel.

Nerozuměl jsem plně připomínkám pana poslance Kincla. Paragraf 4, odstavec 3 hovoří o cenných papírech. Podle společné zprávy výborů slova "cenné papíry" byla vyškrtnuta, takže nic takového tam není napsáno. Dobře ví, že předpokládáme přebytkové rozpočty. Považujeme je za nesmírně významné, a proto myšlenka, že bychom tiskli cenné papíry, není aktuální. Nicméně se vracím k tomu, co jsem řekl před chvílí. Má-li federace tak malý podíl na celkových rozpočtových příjmech a vydáních, myslím, že by bylo nerozumné, abyste si vy, jako Federální shromáždění, odhlasovali nemožnost, aby federace získala dodatečné prostředky tím, že vydá státní cenné papíry, obligace, které se mohou v určité situaci stát dodatkovým příjmem, se vším rozhodováním o tom, že je to státní dluh, který je potřeba splácet.

Ale myšlenka, že by federace chtěla zabránit tuto věc - jak jsem rozuměl panu poslanci Kinclovi v jeho relativně, nechápu proč, agresivním vystoupení, nevím, co je rozumné, nicméně slovo "cenné papíry" tam vypadlo. Přeci už je tam napsáno "jiné zdroje".

Bod 5 c). Bylo by velmi dobře, abychom si všichni pohovořili o tom případném přerozdělování. Bude-li výhodou, nebo nevýhodou. Já chci a znovu opakuji, že nějaké přerozdělování ve smyslu vydání něčeho z federace do jiné republiky je - podle mého názoru - základním prinicipem federace. Já vždy dávám příklad o tom, že když v Kalifornii vypukne zemětřesení, a to zemětřesení je malé a stačí se jeho škody pokrýt z rozpočtu místa, města nebo okresu, tak je to v pořádku. Když je velké, zaplatí se z prostředků státu Kalifornie, když je největší, pan prezident Bush to označí za národní ohrožení a vyplatí se z prostředků federace.

Já si myslím, že federální vláda a Federální shromáždění musí mít prostředky a rozhodovací pravomoc pro to, aby dotovala takové zemětřesení, které samozřejmě může mít v naší konkrétní situaci jakoukoliv podobu. Já si myslím, že něco takového vyloučit z našich rozpočtových pravidel je naprostým nesmyslem a federace by ztrácela jakýkoliv smysl, kdyby něco takového tam nebylo. Bohudík nebo Bohu cokoliv, zásady strukturální politiky federálního ministerstva hospodářství nejsou východiskem tohoto principu, na což se ptal pan poslanec, protože zásady strukturální politiky federálního ministerstva hospodářství nejsou téměř možné a realizovatelné, protože pro to v rozpočtu federace, který vy budete schvalovat, téměř nic nezůstává. Protože toto chtějí zásadním způsobem na základě pravomocí, které jste jim včera předali, realizovat výlučně a výlučně republiky.

Nejsem schopen se vyjádřit - respektuji názor právníka - ohledně lhůty pro penále a nechám na vašem rozhodnutí, jestliže stačí rok, tři roky nebo deset let. Nepovažuji to za podstatně.

Poslanec Schneider - koordinace s měnovou politikou. Spor nezávislosti měnové politiky na státu je zásadní věcí a domnívám se, že měl by být a bude řešen v zákoně o Státní bance, který dostanete v nejbližších dnech k vaší diskusi. Dobře víte, že třeba ve Spojených státech je to totálně nezávislé, rozpočtová politika jde nahoru a měnová politika jde dolů. V zákoně o Státní bance, kterou asi budete vy chtít a já to budu navrhovat, mít jako velmi nezávislou na státu instituci, tam by byl prostor pro to případně říci, že má být koordinována s politikou státu. Čili ta úvaha by měla být smysluplně opačná, ale přikazovat finanční politice, aby se koordinovala s politikou měnovou je logicky - jestli rozumíme - nepřesné. Mělo by to být když tak opačně, pokud nechceme nechat totální nezávislost, nezávislost fungování centrální banky, ale není to koncepční rozdíl.