Domnívám se, že politická reprezentace
Slovenska - neberte to zcela doslova - je trochu nadnesená,
a že to není vůle národa. Národ
si přeje něco trochu jiného. Měli
bychom se skutečně držet při zemi a
respektovat to, co národ chce. Vyznávání
samostatnosti a takových věcí by se mělo
trochu krotit. Zvláště ze strany SNS je to
trochu přehnané.
Nevím, jak by dopadlo referendum u vás, ale kdyby
k němu došlo, tak na Moravě by vypadalo asi
takto: Když opravdu chtějí jít, tak
jim v tom nebraňte! Ještě jednu věc
chci říci. Berte to tak, jak se to bere na Moravě.
Slovenský stát je jedna kapitola. Přišla
však kapitola druhá. Mluvil tu o tom pan Kováč.
Říkal, že na Slovensku po válce bylo
"povereníctvo". Prosím vás, kdo
to byl? Byl to Husák, byl to Laco Novomeský, a ti
to dávali dohromady. Žádní Češi
to dohromady nedávali. Žádný z Moraváků
nebyl ve slovenské vládě.
Teď si vezměte, že to byl rok 1945, kdy se to
tvořilo a fakt je, že jste to tvořili podle
voleb, které byly u nás, ty nebyly chvályhodné,
ty byly trošičku špatné anebo aspoň
špatnější, než jsme předpokládali.
Potom byl rok 1948 a potom se toho vyložené účastnili
všichni a dělali to dohromady - jak Slováci,
tak Češi, čili si nemáme co vyčítat.
Nějaký takový pragocentrismus, - to už
tady bylo řečeno, i pan dr. Jičínský
to řekl, - on řekl, že to dělala slovenská
reprezentace, to je pravda, na tom se podíleli všichni
a je zbytečné vyčítat, co kdo měl
říci a co neměl. Ale fakt je, že to
vlastně dotáhli do těch konců, kde
jsou dneska, a teď z toho nemůžeme vybřednout,
nevíme jak.
Ale myslím si zase, že rok 1968, že to byla totalita,
to my víme, že to byl rudý mrak nad námi,
který byl naprosto neprůstřelný, ale
domnívám se, - neberte to jako urážku,
- že slovenská strana z toho vyšla daleko lépe
a příznivěji, než Morava a Čechy;
věřte tomu, že to tak je! Že tady to bylo
jakési..., vím, že to přerozdělování,
já nejsem ekonom, ale je to z toho vidět a slyšet,
ale ten názor tam je.
Další věc: mne to velice mrzí, že
třeba takový pan poslanec, který byl v západním
Německu a zjistil, že tam nemáme rovnoprávné
rozložení - jeden Slovák, jeden Čech,
- že se mu to nelíbí, že je tam o něco
více Slováků. Na Moravě se to bere
zase tak, jak to, že to složení je zase takové,
že to není jedna ku dvěma? Berte to jako poznámku,
prosím, neberte si to k srdci!
Myslím si, že když z tohoto vycházíme,
taková nesouměrnost mezi národy vzniká
z toho, že si to neobjasňujeme. Říkám
to proto, že to říkal pan Kňažko,
že se nemáme bát a říkat si pravdu.
Řekněme si tedy všechno, jak to je. Proto si
to tady říkáme.
Dnes nám záleží na jednom, na ekonomické
reformě. Ta reforma nebo tyto kompetence by skutečně
projít měly a měli bychom se snažit
to smést se stolu, nemyslím tím, že
to neschválíme, naopak, že to schválíme,
ale už aby to bylo pryč, abychom mohli začít
pracovat. Národ chce pracovat, my chceme pracovat, vyčítáme
jeden druhému, nervozita stále roste, penízky
nám jdou dolů, vždyť ten šilink bude
za chvilku stát víc než dolar, vždyť
my nejsme schopni se nějak vzpamatovat. Prosím vás,
zkusme to se vzpamatovat, dejme se do kupy a pracujme už
konečné pohromadě, nechme ty malichernosti,
ať jdou bokem a udělejme si to tak jak se to sluší
a patří.
A ještě bych se vrátil k té menšinové
otázce, k otázce maďarské menšiny
apod. Domnívám se, že by se to také
mělo řešit nějakou rozumnou cestou.
Představte si, že kdyby se měli dožadovat
toho, jak se dožaduje slovenská strana na nás,
abychom to měli všechno přesně rozděleno
jedna ku jedné atd., kdyby chtěli všichni Romové
to také tak nějak porovnávat; myslím,
že by to bylo nepříjemné.
Takže ještě jednou, děkuji vám
za to, že jste to vydrželi a chtěl bych říci,
abychom se věnovali opravdu ekonomice a ne takovému
nějakému válčení jako o té
čárce. Za tu čárečku, nezlobte
se, já se stydím. Co to stálo času,
všeho možnýho, a k čemu nám to
prospělo. Nebyl lepší ten starý název?
Já myslím, že ano. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Komárek, připraví se poslanec Molnár.
Poslanec SL V. Komárek: Vážený pane
předsedo, pane předsedající, paní
a pánové. Na rozdíl od předchozího
řečníka bych chtěl hovořit
vážně. Domnívám se, že chceme-li
dnes dospět k správným závěrům,
měli bychom se opírat o objektivní analýzu.
Určité analýzy ve vědeckém
výzkumu se formují. Lze z nich odvozovat, že
současné napětí ve vztazích
Čechů a Slováků není jádrem
ani příčinou současné kritické
situace naší politiky, ale naopak je jejím
projevem a odrazem. Náš politický systém
pluralitní demokracie je křehký. To je přirozené,
jsme na začátku procesu. Důležité
ale je nehodnotit stav nýbrž tendenci. Tendence je
taková, že naše demokracie se stává
stále křehčí. Její nosné
síly a mechanismy se rozštěpují a oslabují.
Symptomatické jsou rozpory uvnitř občanského
fóra a ve vládní koalici. To je ale jenom
špička ledovce. Dvě třetiny jsou dosud
ponořeny. Podobně v naší ekonomice nejen
narůstá míra obětí, ale zhoršuje
se celkový stav, též v závislosti na
světových problémech paliv a dalších.
Vývoj v celé ekonomice směřuje ke
kritickým rizikům.
Neschválení kompetenčního zákona
nás ke kritické situaci významně přiblíží.
Těžko pak budou řešením i mimořádné
moci prezidenta. Naopak schválení kompetenčního
zákona, což jeho obsah umožňuje, dává
šanci sebrat síly k řešení principiálních
politických a ekonomických rizik. Rizika celkové
politické a ekonomické krize nutno řešit
politickými prostředky, jednáním politických
stran, zákonodárných sborů, vlád,
zájmových hnutí a osobností, které
mají ve veřejnosti důvěru.
Proto, nechť s námi dnes stojí politická
moudrost, trpělivost, tolerance i střízlivý
pragmatismus! Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Molnár, připraví se poslanec Šolc.
Poslanec SL P. Molnár: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
kolegyne a kolegovia, vážení hostia, dámy
a páni, môj príspevok bude krátky,
bude mať charakter akejsi technickej poznámky.
Počuli sme tu slová vážne i menej vážne,
závažné i nezávažné, chcel
by som pripomenúť, čím sa toto zasadnutie
začínalo. Boli to slová nášho
prezidenta, ktoré by som si dovolil v slovenčine
vám ešte raz odcitovať: "Navrhujem vám
v tejto vypätej a možno historickej chvíli, aby
ste skúsili urobiť to, čo som ja niekoľkokrát
skúsil urobiť, totiž, aby ste sa niekoľko
minút ticho zamysleli nad hĺbkou svojej zodpovednosti,
aby ste sa potom na seba láskavo pozreli a s úsmevom
podali jeden druhému ruku tak, ako sa to robí pri
omši svätej."
Prečo pán prezident povedal tieto slová?
Je to skúsený a múdry muž. Berme tieto
jeho slová vážne a obráťme sa trochu
do histórie týchto dvoch národov. Či
chceme alebo nie, história týchto dvoch národov
bola a, pevne verím, že i je, históriou spojenou
veľmi tesne s kresťanstvom. A tak mi dovoľte ešte
dve poznámky.
Pamätáte sa na udalosti spred takmer 3 rokov, kedy
na bratislavskom Hviezdoslavovom námestí zhromaždení
ľudia trpeli a ťažko trpeli situáciou, ktorú
by sme už nechceli snáď zažiť. Spomeňme
si na ich reakciu. Bola to reakcia rýdza a čistá.
Spomeňme si na stretnutie na Letenskej pláni, kde
jeden z tých Václavov, Václav Malý,
ktorý, ako si trúfam povedať, dal pečať
našej nežnej revolúcii tým, že tých,
pokiaľ sa pamätám, okolo 700 tisíc ľudí
doviedol k tomu, že vyslovili nám všetkým
známu modlitbu Pána, bola to taká zvláštna
situácia, že sa - mám dojem - nesie aj do dnešných
dní. A tak mi dovoľte všetko toto zhrnúť
do jedného celku. Z tej knihy, z ktorej čerpal aj
otec Václav Malý, by som si dovolil zacitovať
ešte toto:
"Milovať budeš blížneho svojho ako
seba samého." A ďalší citát:
"Všetko to, čo chcete, aby ľudia robili
vám, robte aj vy im!"
A posledná poznámka, ak by sme tieto dva citáty
spolu s odkazom nášho pána prezidenta dokázali
na chvíľu prežiť, precítiť a
priviesť ku konsenzu aj pri hlasovaní, trúfam
si povedať, dámy a páni, že už včera
sme mohli mať po všetkom. Teda schváliť
zákon už včera. Ďakujem za pozornosť.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Šolc, připraví se poslanec Vandas.
Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, můj předřečník
navodil zamyšlení, ocitoval totiž pana prezidenta,
před okamžikem bilancováni rozsáhlé
diskuse. Přede mnou tu hovořili kolegové
poslanci jako odborníci, jindy jako politici. V tuto chvíli
bych chtěl přičinit poznámku metodologickou.
Blížíme se k okamžiku rozhodování.
Kolega Kobylka před okamžikem řekl, že
by neměl být zdůrazněně dramatický
a já s tím souhlasím; čím více
je ve sněmovně úsměvů, tím
mám lepší pocit. Ale rozhodování
je v našem poslaneckém údělu procesem
skutečně dramatickým, protože při
něm zůstáváme sami. Právě
v poslaneckém údělu je to okamžik charakteru
existenciálního. Na obhajobu vlastních tezí
byly uváděny četné ilustrace a obrazy.
Zdůrazňuji, že to nejsou argumenty a důkazy.
Na obhajobu vlastních tezí jsme tu vyslechli "argumentaci"
per analogie, to rovněž není argument; analogie
je argumentací pouhou podobností za účelem
dosažení cíle. Bude součástí
našeho svědomí toto všechno vyloučit
a setrvat na vlastním poznání. Jeden sport,
to je krasobruslení čili krasokorčuľovanie,
a to pragmatické pro nás poslance v něm je,
že při posuzování nejnižší
a nejvyšší hodnoty škrtá. Chtěl
bych to zdůraznit proto, abychom z našeho vědomi
škrtli to, co bylo z prosloveného extrémní
a militantní. Za téměř jeden rok strávený
v těchto lavicích jsem se naučil jedno, že
v procesu rozhodovaní nastane okamžik, kdy tvořivý
politik musí zakalkulovat důvěru a někdy
dokonce i víru. Prosím vás o totéž,
budu hlasovat pro tento zákonný návrh. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Prosím poslance Vandase,
připraví se poslanec Hanák.
Poslanec SL P. Vandas: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, dnes více než
kdy jindy na mne doléhá tíseň z pocitu
odpovědnosti, že nesplním se ctí poslání,
ke kterému jsem byl zmocněn svými voliči.
Nejsem ani právník ani legislativec, nemohu postihnout
všechna úskalí složitých konstrukcí
a formulací nám předkládaných
zákonů. Mohu jen stejně jako ve své
práci architekta použít pro analýzu
příčin a syntézu důsledků
logiku zdravého rozumu.
Hledal jsem odpověď na zásadní otázku,
v čem tkví základ mého poslání
zde v parlamentě. Nenašel jsem jinou odpověď,
než že občan, který mi dal svůj
hlas, věřil, a snad ještě věří,
že jsem jeden z těch, kteří jsou schopni
vyvést tuto republiku z hluboké krize ekonomické
i morální na cestu, která vede ke státu
právnímu s úctou k lidským právům
a občanovi, státu, s prosperujícím
hospodářstvím, ke státu, který
najde důstojné místo ve sjednocující
se Evropě. Proto musím tváří
v tvář pravdě konstatovat, že tento
mandát nenaplňuji. Dovedl jsem pochopit, jako mnozí
občané, že to k uskutečnění
zásadní reformy státu neměl parlament,
který nevzešel ze svobodné vůle občanů,
mandát. Jeho spor o název státu, kterým
vyplnil zbytek svého funkčního období,
nám vytvořil podhoubí krize, před
kterou stojíme dnes. Zavaleni desítkami federálních
zákonů jsme nedostáli slibu, že do komunálních
voleb připravíme a uskutečníme malou
privatizaci, jako první krok k transformaci hospodářství.
Přesto mi nemohlo uniknout, že v období, které
jsem vzpomněl, měla prioritu ne reforma, ale naopak
dělení moci v naší republice. To samo
o sobě není nelogické, vyplývá
to ze samé podstaty svobodných voleb. Co však
nelogické je, že se o tom nejednalo zde. Ačkoli
nepřizván jako většina z vás
stojím dnes před ultimatem dvou alternativ, které
se ve svém důsledku liší nevýznamně,
a to, zda se naše společná republika, za kterou
neseme odpovědnost převzatou od našich dědů
a otců, rozpadne s našim souhlasem či bez něj,
a to hned anebo později. Zdánlivě bezvýchodná
situace. Tato republika už bezvýchodné situace
zažila, proč nehledat: v dějinách odpověď
na dnešní otázky? I Beneš naplnil odkaz
Masaryka a Štefánika a nevzdal tuto republiku, i když
ztratil celé území. Dokázal nemožné,
zajistil kontinuitu republiky a její mezinárodní
uznání. Ani ztráta Podkarpatské Rusi
nesnížila hodnotu myšlenky společného
státu, kde idea občanství byla nadřazena
zájmům jednotlivých národů,
nejen národ český a slovenský, ale
i menší národy v touze vyniknout a najít
své místo ve společném státě
byly motorem, který nás vynesl na přední
místo v Evropě. Obklopeni státy založenými
na nacionálních principech, stali jsme se v meziválečném
období nejprve příkladem, později
však po řetězovém krachu demokracií
a vzniku totalitních diktatur v uzavřeném
kruhu okolo nás, stali jsme se jim trnem v oku. Republiku
nerozbili snadno, nebyla to vůle národů,
ale vždy ultimata velmocí. I rozhodnutí slovenského
parlamentu, kterým vznikl Slovenský štát,
nevycházelo z vůle národa, ale bylo diktováno
ultimatem Hitlerovým. Velmoci se mění, trn
v oku však zůstal. Tento parlament nestojí
před ultimatem poprvé. V roce 1968 byl vyzván,
abys proti zjevné pravdě, že okupace naší
republiky byla provedena proti vůli našich národů,
hlasoval o opaku. Pod nesmírným tlakem byli poslanci
přesvědčováni, že neschválením
tohoto ponižujícího aktu si zahrávají
se zánikem tohoto státu. A tak poslanci podlehli,
nenašli se zde ti, kteří by si na svá
bedra vzali odpovědnost za zjevné a všem zřejmé
pravdy. Sami posuďte, zda se se ctí vyrovnali se svou
odpovědností.
Na jarním zasedání byla opět pod tlakem
projednávána otázka změny názvu
státu. Opět bylo poslancům vysvětleno,
že na jejich bedrech leží odpovědnost
za další existenci společného státu.
Výsledkem byl kompromis, který nevyhovuje ani jedněm,
ani druhým. Dnes stojíme před stejnou křižovatkou.
Máme před sebou zákon, o kterém jsem
přesvědčen, že je špatným
kompromisem a nevyhovuje ani federaci, ani republikám.
Poučen historií nemohu než hlasovat proti.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Faktická poznámka.
Nemyslím si, že by spor o název státu
byl příčinou problémů, to byl
důsledek problémů. Pan poslanec Hanák
má slovo.
Poslanec SL S. Hanák: Vážené Federální
shromáždění, dovolte, abych velmi stručně
jménem KDÚ podpořil prosbu a návrh
Františka kardinála Tomáška a ekumenické
rady církví, prosbu k nám, abychom zachovali
naši federaci i s tou poznámkou, aby otázky
řízení náboženských a
církevních věcí zůstaly ve
federální kompetenci. Jistě jsou nám
známy zásluhy, rozhled a názory a osobnost
pana kardinála a ostatních církevních
činitelů.
Snad stojí za to se nad jejich myšlenkami zamyslet.
Myslím si, že je jedno, zda sv. Cyril a Metoděj
přišli napřed do Nitry a potom na Velehrad,
nebo naopak. Hlavně, že přišli. Plně
souhlasím s předřečníkem, že
křesťanství by mělo být tím
pojítkem mezi našimi národy, protože je
stále živé, jak na Slovensku, tak i v České
republice, a je velmi živé i u našich národností.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Kapusta. Připraví se poslanec Kučera jako
poslední přihlášený... omlouvám
se, ještě poslanec Mynář.
Poslanec SL M. Kapusta: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, dámy
a páni, vážení hostia, naša bohatá,
niekedy viac, niekedy menej dramatická rozprava pomaly
končí. Úmerne tomu budem stručný
a konkrétny. Nechcem, ani nemám právo, analyzovať
niektoré vystúpenia, keď pri niektorých
z nich poslancom klesal a stúpal tlak úmerne s prednášanými
argumentami.
Chcem sa zamerať na nasledujúce. Som veľmi rád
a obdivujem statočnosť poslancov ako pánov
Sokola, Sachera, Stomeho, ale i pána Dlouhého, ktorí
našli tú odvahu a odvážili sa tlmočiť
iný, nepopulárny názor a naznačili
cestu, ktorá je jedine správna, cestu vzájomného
porozumenia, rešpektovania opačných stanovísk.
Bez emócií, bez ponižujúcich útokov,
na ktoré tak túžobne čakajú masmédiá
nielen u nás, ale i mimo nás. Pán poslanec
Kňažko povedal síce nahlas, ale nie zrejme
všetci dostatočne zaregistrovovali jeho slová,
s ktorými sa plne stotožňujem, že nie
zachovanie súčasnej, resp. dvadsaťročnej
federácie, ale vybudovanie novej, postavenej na rovnoprávnych,
rovnocenných, vzájomne sa rešpektujúcich
názoroch, pravidlách, hlavne základoch, je
tou jedinou cestou. Dajú sa na schátranom dome vymeniť
okná, ale dom stále chátra. Dajú sa
dokonca vymeniť radiátory, ktoré sa časom
opotrebovali, ale ich rozvody stále hrdzavejú -
to znamená, že jediná cesta je dom zbúrať.
Postaviť úplne nový, na nových základoch,
ktoré budú stavať obaja a obaja sa ho budú
snažiť stavať tak, aby základy boli pevné.
O čo skôr si to uvedomíme, tým lepšie
pre nás.
Z toho vyplýva, že predložený návrh
je akýmsi základom a nech nikoho neprekvapuje, že
budú nasledovať ďalšie a ďalšie.
To je jediná cesta. O čo menej dramaticky a tragicky
budeme tieto ďalšie návrhy prerokúvať
a schvaľovať a viac uplatníme realitu, o to skôr
preklenieme problémy a predsudky, ktoré nami lomcujú
a znepríjemňujú už i tak komplikovaný
život.
Schválenie predloženého návrhu bude
i veľmi dobrým a potrebným odrazovým
mostíkom k schvaľovaniu ďalších,
omnoho dôležitejších zákonov, ktoré
nás čakajú do vianočných sviatkov.
Tých sviatkov pre nás, kresťanov, takých
významných a šťastných. S plnou
zodpovednosťou a dobrým pocitom, že urobíme
prvý dobrý krok do najbližších
mesiacov, budem hlasovať za navrhovaný zákon
podľa dohody troch vlád z Hrzánskeho paláca.
Zaželajme si vzájomne pokoj a porozumenie po dlhých
rokoch neslobody a strachu; šťastie, vnútorný
pocit, že po týchto sviatkoch pre všetkých
ľudí dobrej vôle nastanú dni svetla a
jasnej oblohy. Nech toto svetlo slobody svieti pre nás
bez ohľadu na národnosti, vieru vyznania i hranice,
ktoré nás rozdeľujú, ale naopak, spájajú
a budú spájať. Ďakujem, že ste ma
vypočuli.