Středa 12. prosince 1990

Domnívám se, že politická reprezentace Slovenska - neberte to zcela doslova - je trochu nadnesená, a že to není vůle národa. Národ si přeje něco trochu jiného. Měli bychom se skutečně držet při zemi a respektovat to, co národ chce. Vyznávání samostatnosti a takových věcí by se mělo trochu krotit. Zvláště ze strany SNS je to trochu přehnané.

Nevím, jak by dopadlo referendum u vás, ale kdyby k němu došlo, tak na Moravě by vypadalo asi takto: Když opravdu chtějí jít, tak jim v tom nebraňte! Ještě jednu věc chci říci. Berte to tak, jak se to bere na Moravě. Slovenský stát je jedna kapitola. Přišla však kapitola druhá. Mluvil tu o tom pan Kováč. Říkal, že na Slovensku po válce bylo "povereníctvo". Prosím vás, kdo to byl? Byl to Husák, byl to Laco Novomeský, a ti to dávali dohromady. Žádní Češi to dohromady nedávali. Žádný z Moraváků nebyl ve slovenské vládě.

Teď si vezměte, že to byl rok 1945, kdy se to tvořilo a fakt je, že jste to tvořili podle voleb, které byly u nás, ty nebyly chvályhodné, ty byly trošičku špatné anebo aspoň špatnější, než jsme předpokládali. Potom byl rok 1948 a potom se toho vyložené účastnili všichni a dělali to dohromady - jak Slováci, tak Češi, čili si nemáme co vyčítat. Nějaký takový pragocentrismus, - to už tady bylo řečeno, i pan dr. Jičínský to řekl, - on řekl, že to dělala slovenská reprezentace, to je pravda, na tom se podíleli všichni a je zbytečné vyčítat, co kdo měl říci a co neměl. Ale fakt je, že to vlastně dotáhli do těch konců, kde jsou dneska, a teď z toho nemůžeme vybřednout, nevíme jak.

Ale myslím si zase, že rok 1968, že to byla totalita, to my víme, že to byl rudý mrak nad námi, který byl naprosto neprůstřelný, ale domnívám se, - neberte to jako urážku, - že slovenská strana z toho vyšla daleko lépe a příznivěji, než Morava a Čechy; věřte tomu, že to tak je! Že tady to bylo jakési..., vím, že to přerozdělování, já nejsem ekonom, ale je to z toho vidět a slyšet, ale ten názor tam je.

Další věc: mne to velice mrzí, že třeba takový pan poslanec, který byl v západním Německu a zjistil, že tam nemáme rovnoprávné rozložení - jeden Slovák, jeden Čech, - že se mu to nelíbí, že je tam o něco více Slováků. Na Moravě se to bere zase tak, jak to, že to složení je zase takové, že to není jedna ku dvěma? Berte to jako poznámku, prosím, neberte si to k srdci!

Myslím si, že když z tohoto vycházíme, taková nesouměrnost mezi národy vzniká z toho, že si to neobjasňujeme. Říkám to proto, že to říkal pan Kňažko, že se nemáme bát a říkat si pravdu. Řekněme si tedy všechno, jak to je. Proto si to tady říkáme.

Dnes nám záleží na jednom, na ekonomické reformě. Ta reforma nebo tyto kompetence by skutečně projít měly a měli bychom se snažit to smést se stolu, nemyslím tím, že to neschválíme, naopak, že to schválíme, ale už aby to bylo pryč, abychom mohli začít pracovat. Národ chce pracovat, my chceme pracovat, vyčítáme jeden druhému, nervozita stále roste, penízky nám jdou dolů, vždyť ten šilink bude za chvilku stát víc než dolar, vždyť my nejsme schopni se nějak vzpamatovat. Prosím vás, zkusme to se vzpamatovat, dejme se do kupy a pracujme už konečné pohromadě, nechme ty malichernosti, ať jdou bokem a udělejme si to tak jak se to sluší a patří.

A ještě bych se vrátil k té menšinové otázce, k otázce maďarské menšiny apod. Domnívám se, že by se to také mělo řešit nějakou rozumnou cestou. Představte si, že kdyby se měli dožadovat toho, jak se dožaduje slovenská strana na nás, abychom to měli všechno přesně rozděleno jedna ku jedné atd., kdyby chtěli všichni Romové to také tak nějak porovnávat; myslím, že by to bylo nepříjemné.

Takže ještě jednou, děkuji vám za to, že jste to vydrželi a chtěl bych říci, abychom se věnovali opravdu ekonomice a ne takovému nějakému válčení jako o té čárce. Za tu čárečku, nezlobte se, já se stydím. Co to stálo času, všeho možnýho, a k čemu nám to prospělo. Nebyl lepší ten starý název? Já myslím, že ano. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Komárek, připraví se poslanec Molnár.

Poslanec SL V. Komárek: Vážený pane předsedo, pane předsedající, paní a pánové. Na rozdíl od předchozího řečníka bych chtěl hovořit vážně. Domnívám se, že chceme-li dnes dospět k správným závěrům, měli bychom se opírat o objektivní analýzu. Určité analýzy ve vědeckém výzkumu se formují. Lze z nich odvozovat, že současné napětí ve vztazích Čechů a Slováků není jádrem ani příčinou současné kritické situace naší politiky, ale naopak je jejím projevem a odrazem. Náš politický systém pluralitní demokracie je křehký. To je přirozené, jsme na začátku procesu. Důležité ale je nehodnotit stav nýbrž tendenci. Tendence je taková, že naše demokracie se stává stále křehčí. Její nosné síly a mechanismy se rozštěpují a oslabují. Symptomatické jsou rozpory uvnitř občanského fóra a ve vládní koalici. To je ale jenom špička ledovce. Dvě třetiny jsou dosud ponořeny. Podobně v naší ekonomice nejen narůstá míra obětí, ale zhoršuje se celkový stav, též v závislosti na světových problémech paliv a dalších. Vývoj v celé ekonomice směřuje ke kritickým rizikům.

Neschválení kompetenčního zákona nás ke kritické situaci významně přiblíží. Těžko pak budou řešením i mimořádné moci prezidenta. Naopak schválení kompetenčního zákona, což jeho obsah umožňuje, dává šanci sebrat síly k řešení principiálních politických a ekonomických rizik. Rizika celkové politické a ekonomické krize nutno řešit politickými prostředky, jednáním politických stran, zákonodárných sborů, vlád, zájmových hnutí a osobností, které mají ve veřejnosti důvěru.

Proto, nechť s námi dnes stojí politická moudrost, trpělivost, tolerance i střízlivý pragmatismus! Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Molnár, připraví se poslanec Šolc.

Poslanec SL P. Molnár: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, kolegyne a kolegovia, vážení hostia, dámy a páni, môj príspevok bude krátky, bude mať charakter akejsi technickej poznámky.

Počuli sme tu slová vážne i menej vážne, závažné i nezávažné, chcel by som pripomenúť, čím sa toto zasadnutie začínalo. Boli to slová nášho prezidenta, ktoré by som si dovolil v slovenčine vám ešte raz odcitovať: "Navrhujem vám v tejto vypätej a možno historickej chvíli, aby ste skúsili urobiť to, čo som ja niekoľkokrát skúsil urobiť, totiž, aby ste sa niekoľko minút ticho zamysleli nad hĺbkou svojej zodpovednosti, aby ste sa potom na seba láskavo pozreli a s úsmevom podali jeden druhému ruku tak, ako sa to robí pri omši svätej."

Prečo pán prezident povedal tieto slová? Je to skúsený a múdry muž. Berme tieto jeho slová vážne a obráťme sa trochu do histórie týchto dvoch národov. Či chceme alebo nie, história týchto dvoch národov bola a, pevne verím, že i je, históriou spojenou veľmi tesne s kresťanstvom. A tak mi dovoľte ešte dve poznámky.

Pamätáte sa na udalosti spred takmer 3 rokov, kedy na bratislavskom Hviezdoslavovom námestí zhromaždení ľudia trpeli a ťažko trpeli situáciou, ktorú by sme už nechceli snáď zažiť. Spomeňme si na ich reakciu. Bola to reakcia rýdza a čistá. Spomeňme si na stretnutie na Letenskej pláni, kde jeden z tých Václavov, Václav Malý, ktorý, ako si trúfam povedať, dal pečať našej nežnej revolúcii tým, že tých, pokiaľ sa pamätám, okolo 700 tisíc ľudí doviedol k tomu, že vyslovili nám všetkým známu modlitbu Pána, bola to taká zvláštna situácia, že sa - mám dojem - nesie aj do dnešných dní. A tak mi dovoľte všetko toto zhrnúť do jedného celku. Z tej knihy, z ktorej čerpal aj otec Václav Malý, by som si dovolil zacitovať ešte toto:

"Milovať budeš blížneho svojho ako seba samého." A ďalší citát: "Všetko to, čo chcete, aby ľudia robili vám, robte aj vy im!"

A posledná poznámka, ak by sme tieto dva citáty spolu s odkazom nášho pána prezidenta dokázali na chvíľu prežiť, precítiť a priviesť ku konsenzu aj pri hlasovaní, trúfam si povedať, dámy a páni, že už včera sme mohli mať po všetkom. Teda schváliť zákon už včera. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Šolc, připraví se poslanec Vandas.

Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, můj předřečník navodil zamyšlení, ocitoval totiž pana prezidenta, před okamžikem bilancováni rozsáhlé diskuse. Přede mnou tu hovořili kolegové poslanci jako odborníci, jindy jako politici. V tuto chvíli bych chtěl přičinit poznámku metodologickou.

Blížíme se k okamžiku rozhodování. Kolega Kobylka před okamžikem řekl, že by neměl být zdůrazněně dramatický a já s tím souhlasím; čím více je ve sněmovně úsměvů, tím mám lepší pocit. Ale rozhodování je v našem poslaneckém údělu procesem skutečně dramatickým, protože při něm zůstáváme sami. Právě v poslaneckém údělu je to okamžik charakteru existenciálního. Na obhajobu vlastních tezí byly uváděny četné ilustrace a obrazy. Zdůrazňuji, že to nejsou argumenty a důkazy. Na obhajobu vlastních tezí jsme tu vyslechli "argumentaci" per analogie, to rovněž není argument; analogie je argumentací pouhou podobností za účelem dosažení cíle. Bude součástí našeho svědomí toto všechno vyloučit a setrvat na vlastním poznání. Jeden sport, to je krasobruslení čili krasokorčuľovanie, a to pragmatické pro nás poslance v něm je, že při posuzování nejnižší a nejvyšší hodnoty škrtá. Chtěl bych to zdůraznit proto, abychom z našeho vědomi škrtli to, co bylo z prosloveného extrémní a militantní. Za téměř jeden rok strávený v těchto lavicích jsem se naučil jedno, že v procesu rozhodovaní nastane okamžik, kdy tvořivý politik musí zakalkulovat důvěru a někdy dokonce i víru. Prosím vás o totéž, budu hlasovat pro tento zákonný návrh. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Prosím poslance Vandase, připraví se poslanec Hanák.

Poslanec SL P. Vandas: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, dnes více než kdy jindy na mne doléhá tíseň z pocitu odpovědnosti, že nesplním se ctí poslání, ke kterému jsem byl zmocněn svými voliči. Nejsem ani právník ani legislativec, nemohu postihnout všechna úskalí složitých konstrukcí a formulací nám předkládaných zákonů. Mohu jen stejně jako ve své práci architekta použít pro analýzu příčin a syntézu důsledků logiku zdravého rozumu.

Hledal jsem odpověď na zásadní otázku, v čem tkví základ mého poslání zde v parlamentě. Nenašel jsem jinou odpověď, než že občan, který mi dal svůj hlas, věřil, a snad ještě věří, že jsem jeden z těch, kteří jsou schopni vyvést tuto republiku z hluboké krize ekonomické i morální na cestu, která vede ke státu právnímu s úctou k lidským právům a občanovi, státu, s prosperujícím hospodářstvím, ke státu, který najde důstojné místo ve sjednocující se Evropě. Proto musím tváří v tvář pravdě konstatovat, že tento mandát nenaplňuji. Dovedl jsem pochopit, jako mnozí občané, že to k uskutečnění zásadní reformy státu neměl parlament, který nevzešel ze svobodné vůle občanů, mandát. Jeho spor o název státu, kterým vyplnil zbytek svého funkčního období, nám vytvořil podhoubí krize, před kterou stojíme dnes. Zavaleni desítkami federálních zákonů jsme nedostáli slibu, že do komunálních voleb připravíme a uskutečníme malou privatizaci, jako první krok k transformaci hospodářství. Přesto mi nemohlo uniknout, že v období, které jsem vzpomněl, měla prioritu ne reforma, ale naopak dělení moci v naší republice. To samo o sobě není nelogické, vyplývá to ze samé podstaty svobodných voleb. Co však nelogické je, že se o tom nejednalo zde. Ačkoli nepřizván jako většina z vás stojím dnes před ultimatem dvou alternativ, které se ve svém důsledku liší nevýznamně, a to, zda se naše společná republika, za kterou neseme odpovědnost převzatou od našich dědů a otců, rozpadne s našim souhlasem či bez něj, a to hned anebo později. Zdánlivě bezvýchodná situace. Tato republika už bezvýchodné situace zažila, proč nehledat: v dějinách odpověď na dnešní otázky? I Beneš naplnil odkaz Masaryka a Štefánika a nevzdal tuto republiku, i když ztratil celé území. Dokázal nemožné, zajistil kontinuitu republiky a její mezinárodní uznání. Ani ztráta Podkarpatské Rusi nesnížila hodnotu myšlenky společného státu, kde idea občanství byla nadřazena zájmům jednotlivých národů, nejen národ český a slovenský, ale i menší národy v touze vyniknout a najít své místo ve společném státě byly motorem, který nás vynesl na přední místo v Evropě. Obklopeni státy založenými na nacionálních principech, stali jsme se v meziválečném období nejprve příkladem, později však po řetězovém krachu demokracií a vzniku totalitních diktatur v uzavřeném kruhu okolo nás, stali jsme se jim trnem v oku. Republiku nerozbili snadno, nebyla to vůle národů, ale vždy ultimata velmocí. I rozhodnutí slovenského parlamentu, kterým vznikl Slovenský štát, nevycházelo z vůle národa, ale bylo diktováno ultimatem Hitlerovým. Velmoci se mění, trn v oku však zůstal. Tento parlament nestojí před ultimatem poprvé. V roce 1968 byl vyzván, abys proti zjevné pravdě, že okupace naší republiky byla provedena proti vůli našich národů, hlasoval o opaku. Pod nesmírným tlakem byli poslanci přesvědčováni, že neschválením tohoto ponižujícího aktu si zahrávají se zánikem tohoto státu. A tak poslanci podlehli, nenašli se zde ti, kteří by si na svá bedra vzali odpovědnost za zjevné a všem zřejmé pravdy. Sami posuďte, zda se se ctí vyrovnali se svou odpovědností.

Na jarním zasedání byla opět pod tlakem projednávána otázka změny názvu státu. Opět bylo poslancům vysvětleno, že na jejich bedrech leží odpovědnost za další existenci společného státu. Výsledkem byl kompromis, který nevyhovuje ani jedněm, ani druhým. Dnes stojíme před stejnou křižovatkou. Máme před sebou zákon, o kterém jsem přesvědčen, že je špatným kompromisem a nevyhovuje ani federaci, ani republikám. Poučen historií nemohu než hlasovat proti.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Faktická poznámka. Nemyslím si, že by spor o název státu byl příčinou problémů, to byl důsledek problémů. Pan poslanec Hanák má slovo.

Poslanec SL S. Hanák: Vážené Federální shromáždění, dovolte, abych velmi stručně jménem KDÚ podpořil prosbu a návrh Františka kardinála Tomáška a ekumenické rady církví, prosbu k nám, abychom zachovali naši federaci i s tou poznámkou, aby otázky řízení náboženských a církevních věcí zůstaly ve federální kompetenci. Jistě jsou nám známy zásluhy, rozhled a názory a osobnost pana kardinála a ostatních církevních činitelů.

Snad stojí za to se nad jejich myšlenkami zamyslet. Myslím si, že je jedno, zda sv. Cyril a Metoděj přišli napřed do Nitry a potom na Velehrad, nebo naopak. Hlavně, že přišli. Plně souhlasím s předřečníkem, že křesťanství by mělo být tím pojítkem mezi našimi národy, protože je stále živé, jak na Slovensku, tak i v České republice, a je velmi živé i u našich národností. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Kapusta. Připraví se poslanec Kučera jako poslední přihlášený... omlouvám se, ještě poslanec Mynář.

Poslanec SL M. Kapusta: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni, vážení hostia, naša bohatá, niekedy viac, niekedy menej dramatická rozprava pomaly končí. Úmerne tomu budem stručný a konkrétny. Nechcem, ani nemám právo, analyzovať niektoré vystúpenia, keď pri niektorých z nich poslancom klesal a stúpal tlak úmerne s prednášanými argumentami.

Chcem sa zamerať na nasledujúce. Som veľmi rád a obdivujem statočnosť poslancov ako pánov Sokola, Sachera, Stomeho, ale i pána Dlouhého, ktorí našli tú odvahu a odvážili sa tlmočiť iný, nepopulárny názor a naznačili cestu, ktorá je jedine správna, cestu vzájomného porozumenia, rešpektovania opačných stanovísk. Bez emócií, bez ponižujúcich útokov, na ktoré tak túžobne čakajú masmédiá nielen u nás, ale i mimo nás. Pán poslanec Kňažko povedal síce nahlas, ale nie zrejme všetci dostatočne zaregistrovovali jeho slová, s ktorými sa plne stotožňujem, že nie zachovanie súčasnej, resp. dvadsaťročnej federácie, ale vybudovanie novej, postavenej na rovnoprávnych, rovnocenných, vzájomne sa rešpektujúcich názoroch, pravidlách, hlavne základoch, je tou jedinou cestou. Dajú sa na schátranom dome vymeniť okná, ale dom stále chátra. Dajú sa dokonca vymeniť radiátory, ktoré sa časom opotrebovali, ale ich rozvody stále hrdzavejú - to znamená, že jediná cesta je dom zbúrať. Postaviť úplne nový, na nových základoch, ktoré budú stavať obaja a obaja sa ho budú snažiť stavať tak, aby základy boli pevné. O čo skôr si to uvedomíme, tým lepšie pre nás.

Z toho vyplýva, že predložený návrh je akýmsi základom a nech nikoho neprekvapuje, že budú nasledovať ďalšie a ďalšie. To je jediná cesta. O čo menej dramaticky a tragicky budeme tieto ďalšie návrhy prerokúvať a schvaľovať a viac uplatníme realitu, o to skôr preklenieme problémy a predsudky, ktoré nami lomcujú a znepríjemňujú už i tak komplikovaný život.

Schválenie predloženého návrhu bude i veľmi dobrým a potrebným odrazovým mostíkom k schvaľovaniu ďalších, omnoho dôležitejších zákonov, ktoré nás čakajú do vianočných sviatkov. Tých sviatkov pre nás, kresťanov, takých významných a šťastných. S plnou zodpovednosťou a dobrým pocitom, že urobíme prvý dobrý krok do najbližších mesiacov, budem hlasovať za navrhovaný zákon podľa dohody troch vlád z Hrzánskeho paláca. Zaželajme si vzájomne pokoj a porozumenie po dlhých rokoch neslobody a strachu; šťastie, vnútorný pocit, že po týchto sviatkoch pre všetkých ľudí dobrej vôle nastanú dni svetla a jasnej oblohy. Nech toto svetlo slobody svieti pre nás bez ohľadu na národnosti, vieru vyznania i hranice, ktoré nás rozdeľujú, ale naopak, spájajú a budú spájať. Ďakujem, že ste ma vypočuli.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP