Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Český plynárenský průmysl je podle smluv z minulosti skutečně "majitelem tohoto plynu". Majitelem, který nese náklady pro celkový tranzit pro celou federaci, dispečink pro federaci, ztráty za celou federaci a úroky z úvěrování zásob plynu po celé federaci. Z tohoto titulu prodává Slovenskému plynárenskému podniku tento plyn 1,27 Kčs, zatímco sám ji má skutečné za 1,20 Kčs. Je tam tedy na kubík zvýhodnění 7 hal., které z jedné strany kryjí náklady na tranzit, dispečink, ztráty a úroky z úvěrování zásob. Je zde však rozdíl z obchodního rozpětí, které na Slovensku činí 26 hal. na kubík, zatímco v Čechách 33 hal. na kubík tak, aby odběratelé v obou republikách platili 1,53 Kčs za kubík. S tím, že vlastní cenovou gezci má potom Slovenský plynárenský podnik. Myslím tím, že návrhy na změnu cen podává slovenský orgán.

Chci tím ukázat jednu skutečnost: ano, zdědili jsme nesmyslný systém. Toto je důsledek federace - odvody do rozpočtu. Odmítám však argument, že ze skutečnosti, že něco je odváděno do rozpočtu bychom měli odvozovat zvýhodnění pro jednu, či druhou republiku. Ale platí to, co zde už mnohokrát zaznělo, že toto byl důsledek klasického centralistického systému. Pro vaši informaci uvádím, že do výstavby tranzitního plynovodu bylo investováno dosud víc než 30 mld. korun, z toho víc než 20 mld. Kčs představovaly dotace z federálního rozpočtu. To je z mé strany co se týče argumentů vůči panu poslanci Tahymu.

Ale chtěl bych zdůraznit jednu věc: do budoucna usilujeme, jak federální vláda, tak vlády obou republik, abychom stávající skutečnost změnili. Nikdo nechce uchovat dosavadní stav. O něm vím, že jak v případě plynovodu, tak v případě ropovodu, není dobrý.

Teď mi dovolte jednu osobní poznámku.

Víte, že jsem se vyjádřil ne v souvislosti s projednáváním tohoto ústavního zákona, ale právě v souvislosti s interpretací, že jsem se vyjádřil poměrně razantně k některým problémům, které souvisí s návrhy budoucího uspořádání ropovodu a plynovodu. Myslím, že čas teprve ukáže, do jaké míry moje razance byla adekvátní či nebyla. Já se však domnívám, že právě tam jsme narazili na ten problém, o kterém jsem hovořil zpočátku, že nešlo o to, jakým způsobem uspořádáme budoucnost, ale o to, že nebyla vůbec respektována federální vláda jako partner, že federální vládě bylo prosté oznámeno, že situace bude tak a tak, bylo jí to oznámeno písemně dopisem v případě ropovodu, bez jakéhokoliv upozornění a bylo ji to oznámeno ještě dávno před tím, než dnes a včera projednáváme tento návrh zákona. Myslím, že takovýmto způsobem skutečně nemůžeme do budoucna jednat, protože z důvodů, které jsem uváděl, které mohou být krátkodobé, v případě strategických cílů mohou být i dlouhodobější, by měla federální vláda mít určitý podíl na rozhodování i o těchto skutečnostech.

V případě tranzitního plynovodu bych mohl nyní hovořit o argumentech pro a proti dělení celé soustavy na dvě akciové společnosti. Mám to zde připraveno, nechci to příliš podrobně rozvádět, protože se domnívám, že to sem nepatří, že to je až otázka té vlastní interpretace, těch dalších jednání. Kdyby byl však zájem, jsem schopen tyto základní informace podat. Mohl bych hovořit, že skutečně zde budou dodatečné náklady, jestliže tranzitní plynovod rozdělíme na dvě části, že budou přímé, že budeme muset postavit přečerpávací stanici, protože to budeme muset počítat, že budou náklady odvozené, že budou určité spekulativní konsekvence, které by mohly nastat, kdyby... atd.

Myslím však, že včerejší jednání o ropovodu, které nám bylo možná trochu dramatickou formou oznámeno, ukázalo východisko. Ukázalo východisko přesto, že nebyla zatím federální vláda pozvána k projednávání. Podle ústních informací, které jsem získal při jednání s předsedou české vlády a ministrem průmyslu české vlády, bylo zatím dohodnuto, že to bude jedna nadnárodní akciová společnost, to znamená jedna akciová společnost. Z tohoto hlediska jsem tento závěr přivítal a včera jsem velmi rád i tomu oznámení zatleskal. Všechna ostatní jednání - podle sdělení předsedy české vlády dnes ráno - budou dále probíhat za účasti všech tři stran. Zatím byl zpracován pouze záznam podepsaný náměstky ministrů průmyslu obou republik. Opět bych zde mohl hovořit o důvodech, které mluví pro vytvoření jednotného ropovodního systému. Opět to nebudu dělat, protože se domnívám, že to sem nepatří. Jen bych chtěl podpořit výsledky ze včerejšího jednání v tom směru, že skutečně se nebude dělit ropovod, bude jedna společnost a budou všechny tři vlády o tom jednat.

A z tohoto hlediska opakuji , že tak já chápu i celý předložený zákon, že to chápu jako zákon, který poskytuje legislativní rámec a je nyní na nás, jakým způsobem dokážeme tento legislativní rámec interpretovat.

Dovolte mi, abych uzavřel své vystoupení řečením toho, že tak, jako jsem neváhal říci otevřeně své názory, i když jsem věděl, že tím riskuji mnoho na slovenské straně, v případě, když jsem se domníval, že je třeba to říci, tak jsem neváhal dnes vystoupit s velmi výraznou podporou návrhu Slovenské národní rady, i když očekávám, že v očích některých českých poslanců mi to rozhodně neprospěje. Domnívám se však, že tudy musí jít cesta, ale že cesta musí jít tak, že zde nejsou dva partneři, ale tři, protože to je základní předpoklad pro to, abychom dále měli federaci. Děkuji vám. (Dlouhotrvající potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím poslance Buriana, připraví se poslanec Wagner.

Poslanec SN P. Burian: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, pravděpodobně znáte všichni pohádku, v níž dítě vzkřikne: "Král je nahý!" Naštěstí se to nestává jen v pohádkách a chvála Bohu čas od času tak vykřikne i dospělý člověk, chcete-li, i dospělé dítě.

Rád bych se s vámi podělil bez nároku na cokoliv o pár myšlenek, které mě napadaly k ránu, když jsem po včerejším rokování nemohl usnout.

Vzpomněl jsem si mimo jiné i na nedávno přečtená slova, tuším od Gabriela Lauba, která v mírné parafrázi ocituji: "Idioti, zlí lidé, lidé bez dobré vůle nejsou dnes početnější než dříve, jsou více vzdělaní a lépe organizovaní." Tato slova jsou aktuální, ale i jistou hrozbou do nedaleké budoucnosti. Napadla mne v tomto smyslu i obava z nové možné totality, která by se mohla zrodit pod záminkou destability státu, a to z jakékoliv strany, a to nejen ve volání po silné ruce.

Myšlenek a obav vířilo v mé unavené mysli mnoho. Něco z nich jsem včera narychlo zachytil tužkou, snad to po sobě přečtu, ale především doufám, že některé z vás některá má myšlenka osloví. Dámy a pánové, kdo je tak čistý a bez chyby, ať už jako národ nebo jedinec, aby mohl po druhém házet blátem nebo kamením. Nemusí to být zrovna člověk věřící a znát bibli, aby si s trochou pokory na tuto otázku odpověděl sám.

Vážení kolegové, projednáváme nyní a zde kompetenční zákon a je zřejmé, že nejde jen o otázky ekonomické. Jakým "jak" překlenout to, co nám brání se bratrsky dohodnout a společně se pokusit začít stavět služný a pokojný domov pro obě strany, pro oba naše národy. Nezačali jsme zrovna nejlépe a je to vina i našich předků i nás současníků. Našich předků nejen v osobách tehdejší vrchnosti nebo totalitních systémů. V souvislosti s výše uvedeným krátkou poznámku.

Včera řekl mimo jiné pan profesor Jičínský, že Slováky neutiskovali Češi, ale totalitní systém reprezentovaný vládnoucí skupinou, která utiskovala i Čechy. Ano, to je pravda, ale ne celá. Někdo byl utiskován víc, někdo méně, jak už to bývá a většinou to bývá tak, že početnější a silnější - jak známo - utiskuje slabšího a toho, kdo je v menšině. V našem a v tomto případě po mnohá desetiletí byl více utiskován slovenský než český lid. A zmínil-li se také pan profesor Jičínský, že právě v osobě vrchnosti to byl v poslední době například Slovák Biľak a Husák, pak nutno objektivně replikovat, že mnohem dříve byli v totalitní vrchnosti například Čech Gottwald a Novotný.

Ale to pouze na okraj. V něčem, myslím, jsme my udělali chybu v současnosti. Domnívám se, že i v tom, že tento návrh zákona a bohužel nejen tento byl probírán především několika politiky za více méně zavřenými dveřmi bez zpětné vazby a spoluúčasti nejširší veřejnosti. Navíc za stresových podmínek a spěchů, za což ovšem myslím my už tolik nemůžeme.

Vážení kolegové, mnoho se zde mluvilo ve jménu lidu a za lid, ve jménu jeho blaha a tak podobně. Bylo mi z toho někdy trošku smutno, neboť mi to připomínalo doby nejen nedávno minulé. Ten tolik citovaný a skloňovaný lid byl opět jaksi odsunut. Co tedy teď s tím? Napravit chybu referendem? Zeptat se té většiny, co si myslí a chce a nechat tak spravedlivěji a vskutku demokraticky rozhodnout jak dál? Nevím, myslím, že nyní to již nelze. Spíše se domnívám, že nám nezbývá než vzít na sebe to břímě rizika a rozhodnout se, i přes výše uvedená negativa, nyní a hned. O jednom jsem však přesvědčen zcela. Není to nyní a zde tak zcela nemožné, pakliže navzájem uznáme co pravdou je a pokud se především s upřímným odhodláním pokusíme výše uvedenému nedobrému v budoucnosti vyhnout. Pak to může být - plně doufám - dobré nejen pro oba naše národy. V tomto duchu a smyslu jsem se nakonec rozhodl pro odhlasování navrhovaného zákona, pro federativní uspořádání, pro federaci skutečně demokratickou, tedy ne pro federaci za každou cenu, ale pro federaci na rovnoprávném a spravedlivém uspořádání. Jsem přesvědčen, že časem je možné případné nedostatky tohoto zákona vytříbit na základě dalšího sbližování, dialogu, po případě za účasti široké veřejnosti a třeba i referenda.

Vážení přítomní, k našemu vnějšímu rozhodování v čase i době adventní nám všem přeji nejen ten zdravý rozum, ale pomoc i toho, v koho jako křesťan věřím. V našeho Pána. Děkuji za trpělivé vyslechnutí. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Wagner. Připraví se poslanec Erich Kříž, kterému dávám přednost, protože napsal do své přihlášky, že má pozměňovací návrh. Ostatní, kteří jsou přihlášeni, mají jenom jako téma stanovisko ke kompetenčnímu návrhu zákona. Aby zpravodajové měli čas nad pozměňujícími návrhy pracovat, dovoluji si tedy ze svého předsednického místa dát slovo panu Křížovi po panu poslanci Wagnerovi.

Poslanec SL J. Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění. Přihlásil jsem se nikoliv proto, že chci předložit návrh, ani proto, že chci říci něco velevýznamného. Chci říci jenom malou zanedbatelnou drobnost, která, myslím, tady měla zaznít dávno, a která hlavně tady měla zaznít. Než k ní dospěji, považuji za důležité konstatovat to, co si myslím, že se už tady stalo, k čemu jsme dospěli. Domnívám se, že jsme všichni společně dospěli k poznání, že všechna ta bouřlivá slova, mnohdy nevlídná, všechna ta nervózní atmosféra byla zbytečná. Že všechno to, co v tomto domě, který kdysi byl burzou, se zde jevilo jako slova, která skutečně patří do obchodu, sem nepatřilo. Že priority jsou někde jinde, že nepřichází v úvahu počítat náklady na státní správu, že rozhodování jde o tom, jako atributy bude mít a má mít podoba státnosti. Považuji tento atribut za nadčasový, výrazně projevený v celých novodobých dějinách, zejména slovenského národa, ale domnívám se, že jeho jasné prvky jsou i v dějinách českého národa a jen z logické a zvláštní situace každého z těchto dvou národů se projevují v různé míře. Domnívám se, že s ohledem na tento atribut projevený výrazně ještě v osmnáctém roce v květnu, před vznikem republiky, kde se jasně a precizně ozvalo to, co se pořád ozývá i teď a co po mém soudu není jen výrazem žádné politické reprezentace, ale to je jednoznačné přáním a vůlí národa. To je potřeba vzít na vědomí a v tomto smyslu je potřeba jednat. Jednotlivosti, drobnosti a spory jsou od toho, aby byly řešeny, řešeny s rozumem a s patřičnou vůlí rozhodovat rychle k prospěchu lidu této země, která očekává od tohoto Federálního shromáždění, že vytvoří rámec k prosperitě. Snad jen jedna drobnost která zazněla i v diskusích ještě před tímto jednáním společné schůze, a to drobnost, že je potřeba mít mechanismy, jimiž to zlé v nás, které se projeví, bude moci býti upravováno. To jest - doporučuji, abychom neprodleně po schválení tohoto zákona v co nejkratší technicky možné době přistoupili k projednání návrhu prezidenta republiky na zřízení Ústavního soudu a aby co nejdříve byl tento Ústavní soud zřízen. Ve filozofii, o níž jsem hovořil, mi připadá velmi smysluplné uvést slova jednoho významného představitele slovenského národa i československé státnosti - Milana Rastislava Štefánika: "Nemůžeme události tvořit. Ty jsou výsledkem tisíce faktorů, na které nemáme všichni vliv. Můžeme jim však dát určitý směr". A já vás prosím, abychom jim dali směr, který prospěje oběma národům této země. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Kříž. Prosím, aby přišel sem dolů, má-li pozměňovací návrh, musí ho předat písemně. Jinak rád konstatuji, že můj postup je v souladu s jednacím řádem, což jsem si sám ani neuvědomil.

Poslanec SL E. Kříž: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení kolegové. Já se soustředím na vlastní pozměňovací návrh. Doplnil bych kolegu Konečného, který přímo nespecifikoval svůj návrh, který se týkal horního zákona. Navrhuji proto, aby se k článku 17 přičlenil další odstavec, pokud by byl přijat pozměňovací návrh pana Zemana, tedy odst. e) ve znění: "Zásadní zákonná úprava těžby a zpracování nerostných surovin". Toto bude akceptovat i současnou reálnou situaci, která v těžbě a zpracování nerostných surovin je. To znamená jednak kompetence republikové, tak i kompetence federální. Chtěl bych zdůraznit, že jako historik hornictví vřele doporučuji, abychom to tam měli, protože v průběhu staletí se skutečně stát vždy postupně snažil, aby tento horní zákon měl ve svých rukou.

Pokud jsme federativní stát, tak bychom si zásadní zásady měli ponechat v rukou a republiky by měly dostat své pravomoce, aby si řídily své resorty, své časti hornictví, což dnes jsou rudné hornictví a magnezitové baně.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Sláma, připraví se poslanec Komárek.

Poslanec SN V. Sláma: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, milí hosté! Dovolte mi, abych se na projednávané otázky podíval trochu jiným způsobem, než jak se tu zatím předváděl jeden řečník za druhým. Je to až smutné. Domnívám se, že bychom k tomu neměli přistupovat s takovým patosem a těžkou hlavou. Myslím, že my všichni jsme zajedno v tom, že chceme, aby se naše ekonomika dostala do chodu. Jakmile se dostane do chodu, odpadne nám zřejmě spousta věcí, které tady nyní tak tvrdě hájíme a které se snažíme dávat do souvislostí. Když se to podaří dát na jednu stranu, nepasuje to na druhé straně atd.

Slyšel jsem jeden vtip a krátce bych ho tu řekl: "Autobus byl plný lidí a přistoupil do něj jeden pán. Zastavil se v uličce, rozhlédl se a viděl, že obě strany jsou plné. Řekl: "To je zajímavé, když se tak dívám, na jedné straně jsou sami darebáci a lumpi, na druhé straně samí zloději." Vystoupil tam jeden docela sympatický pán a řekl: "Prosím vás, co to tu vykládáte, já jsem v životě nikomu nic neukradl." Ten druhý mu odpověděl: "Tak si sedněte na druhou stranu, já nemám rád nepořádek."

Možná, že to, co jsem řekl, není přesně ono. My se ale skutečně podezříváme jeden za druhým. Chtěl bych říci toto: Když dnes chcete najít v Čechách skutečně rodilého Čecha, budete s tím mít velké problémy. Každý druhý nebo možná téměř každý má předky na Moravě. To je věc, která se změnit nedá. Domnívám se, že spříznění Slováků, Moraváků a Čechů není daleko od toho. My si tady navzájem vyčítáme, co není pravda a čemu nevěříme. Stále si říkáme: My nevěříme vám a vy nevěříte nám. Řeknu vám, jak se na to dívají moji voliči z jižní Moravy. Mluvím za Občanské fórum, nemyslete si, že to říkám z popudu nějakých šovinistických Moraváků. (Smích v sále.) Říkám to normálně, tak jak se věci mají. Když přišla řeč na tuto věc, když jsem chodil po "pokecech" po venkově (promiňte, že to říkám tak vulgárně), tak lidé se nejprve ptali: "Kdy už konečně seberete komunistům majetek?" Všude stejně pak následovala druhá otázka: "Co budete dělat s těmi Slováky?"

Naše moravské okolí se na to dívá asi tak, že samostatný Slovenský stát, vyhlášený panem Tisou samozřejmě není chloubou slovenského národa. Myslím, že to tak můžeme brát všichni. Je možné se za to spíše stydět. To bychom vynechali. Pak však přišel rok 1945. Obrátil bych se nyní na pana minstra Kováče, který tady včera hovořil. Nezná zřejmě psychiku tohoto parlamentu. Když Sparťan přijde na Spartu a mluví tam se svými, tak všichni se vším souhlasí. Pan ministr sem však přišel jako Sparťan na Slávii, a to je trochu jiné. (Smích v sále, potlesk.) My tady nejsme ochotni všechno "spapat", jak se nám to předkládá.

Myslím, že to bylo navozeno trochu i panem Mečiarem. On se na mě tady směje, ale já ho musím trochu stisknout. Nelíbilo se nám, jak on nám - nyní se to všelijak popírá - možná, že to pravda je, možná , že to pravda není, ale něco na tom určitě je, myslím, že na tom alespoň třetina pravdy byla a možná i více. Na Slovensku se něco vypouštělo do éteru a přišlo to i k nám. Často se nám vyčítá - pan Tahy nám to také vyčetl - že kdybychom více sledovali slovenský tisk, takovému tmářství bychom nepodléhali. Já tomu věřím, je to pravda. Na druhé straně však je také pravda, že tu snadno a rychle zakotví to, co by sem přijít nemělo a co si nepřejete. To patří k věci.

Já jsem toho prožil už dost. V roce 1939 mi bylo devět let, to už jsem byl téměř chlap, sice malý, ale byl. Přišel jsem takhle jednou domů s velkou slávou a hrdostí, myslel jsem to zcela upřímně, a říkal jsem: "Ať žije Tiso". To jsem doma prohlásil. Za dva dny nato byl volán otec, který byl dán z Moravy jako žandár na Slovensko. Také jsme měli špatnou firmu, ale byli jsme možná vzácná výjimka, protože tam máme spoustu přátel ještě dnes. Velice nás mrzí, že bychom se kvůli nějakému nepochopení měli rozcházet, vůbec nechápeme proč. Otec tedy byl volán do Liptovského Mikuláše, kde chodil můj o čtyři roky starší bratr do školy. Tam mu na pisoiru někdo řekl "Čehúne, běž domů". Samozřejmě mu za to rozbil pusinku. Otec to tam musel jít řešit. My jsme doma mluvili slovensky.

My, kluci, jsme do té doby nic nevěděli. Tehdy projížděl nádražím vlak, my jsme dostali do rukou praporky a měli jsme vítat pana prezidenta Tisa. Vlak projel rychle, nic jsme neviděli, byla tam s námi spousta učitelů. Ti to chápali, věděli, že ve vlaku je prezident Tiso. Když tam byl, tak tam byl, my jsme to tak brali a doma pak bylo veliké zklamání. Maminka začala plakat. Říkala, že Tiso je náš první slovenský prezident. Z toho jsme jasně pochopili, že jsme vychováváni jako Slováci.

I za Slovenského státu (který nebyl žádnou chloubou, ale ponížením, jak už jsem říkal) chodili Slováci k nám na Moravu, kde jsme působili, vozili nám jídlo a my jsme zase jim po válce vozili selata, protože oni je tam neměli. Tak jsme byli propojeni. Taková propojenost je myslím pořád.