Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Část podstatně menší a bohužel převážně politiků je přesvědčena - i když to veřejně nepřizná - že jim silná a reprezentativní federace brání v dosažení vytoužených politických postavení. Stačí jim tedy, aby, pokud už federace musí být, byla jen firmou, vývěsním štítem, pod kterým bychom se prezentovali ve světě a možná ani to ne.

Musím stejně jako občané mého volebního obvodu vyslovit zklamání nad současným vývojem vnitrostátních událostí, přesto, že jsem mnoha ústy přesvědčován o tom, že to je běžný jev po rozpadu každého totalitního režimu, když neřešené problémy po mnoho desítek let chtějí být řešeny najednou. Na druhé straně nechci ani akceptovat futurologické studie, které dokazují, že v dalším tisíciletí jen diktatury dají světové národy dohromady a vytvoří solidní státní celky.

Zklamán jsem především proto, že jsem si myslel, zejména v prvních měsících po naší revoluci, že jsme schopni společnými silami v klidu, bez nátlaku a s potřebnou mírou tolerance vyřešit své problémy podle svého nejlepšího svědomí, nejen ve prospěch vlastní, osobní, ale především pro ty, kterým toho dlužíme tolik, že nejsme schopni to za svých životů splatit našim potomkům.

A jak se ukazuje, zmýlil jsem se.

Stojíme tu dnes a hrdlujeme se o každou píď toho, co bychom měli dát ve prospěch celku. Víme přitom, že rozhodujeme jen na velmi krátké období, neboť přežije-li tato federace ještě jeden rok, budeme stát před novými ústavami a zmoudřelí životními a možná příliš draze zaplacenými zkušenostmi.

Většina našich občanů, a statistiky to výrazně potvrzují, očekávala, že budeme nejprve řešit to základní, co se bezprostředně dotýká jejich života, tedy ekonomické problémy. Jsou ochotni přinést určité oběti za předpokladu, že za nimi bude následovat cíl zlepšení jejich životní úrovně, jehož dosažení je reálné. Zatím zde však řešíme kompetenční spory, jejichž řešení většina občanů považuje za druhořadý problém.

Jsem přesvědčen, že naše federace musí být dostatečně pevná a reprezentativní a k tomu mě vedou nejen historické zkušenosti, ale především poznání, že náš společný stát je díky minulému direktivně plánovacímu systému příliš hospodářsky provázán a bude trvat určitou dobu, než se podaří vytvořením tržní ekonomiky tuto, do jisté míry řídící funkci státu, zrušit.

Nedostal jsem dostatek argumentů, které by mne přesvědčily o tom, že se nám to podaří dříve či lépe, rozdělíme-li všechno beze zbytku na republiky a federaci budeme udržovat jen jejich dary, aby přežívala.

Všichni jsme schopni vybavit si situace, a nepříliš dávná doba toho byla dokladem, kdy některá z republik bude potřebovat v mimořádné situaci pomocnou ruku, která pomůže nezištně. Mám-li splnit svůj mandát a s klidným svědomím předstoupit před své voliče, musím se snažit prosadit jejich vůli, aby mohli žít ve skutečně federativním státě Čechů, Slováků a národností. Chtěl jsem zde přednést některé doplňující návrhy, ale protože byly zde uvedeny, připojuji se k návrhům jednak k doplnění článků 4. 9. 28 b) osnova Federálního shromáždění, přednesené zde poslancem Kudláčkem, stejně tak v článku 14 - návrh přednesený poslancem Zemanem a k návrhům poslance Bendy v článku 37. Navrhuji však, aby bod č. 49 zprávy ústavně právních výborů byl vypuštěn, nesouhlasím totiž s vypuštěním článku 85 a) z ústavního zákona č. 143/1968 Sb. vede mě k tomu současná neexistence ústavního soudu. Budou-li tyto mé návrhy do konečného znění zákona o československé federaci začleněny, budu pro něj hlasovat přesto, že nejsem dostatečně přesvědčen o tom, že ani konečné znění nedává dostatek záruk, aby kompetenční spory, které vzniknou, nebyly takového charakteru, že by je nebyl schopen vyřešit ani ústavní soud. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji, slovo má poslanec Gandalovič, připraví se poslanec Suchánek.

Poslanec SN P. Gandalovič: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, toto Federální shromáždění bylo ještě před volbami nazváno ústavodárné. Dovoluji si tedy tvrdit, že právě pro tento úkol nás občané obou republik zvolili.

Právě proto se nemohu smířit s konstrukcí, která se jako červená niť táhne jednáními vlád, že totiž suverenita federace je odvozena od suverenity republik. Vůbec tento problém nepovažuji za scholastiku, a to právě proto, že ústava, kterou máme přijmout, již má tímto předem zpochybněnou výsostnost. Svým voličům jsme slíbili dát suverénní ústavu a nikoliv druhotnou státní smlouvu. Zmíněná myšlenka našla svůj odraz v mnoha článcích novely, které se však v běhu práce výborů tohoto Federálního shromáždění podařilo změnit, a jak doufám, pozměňovací návrhy kolegy Kudláčka vše ještě vyjasní.

Musím se však zeptat, jakou důvodovou zprávu si mám přestavit jako součást tohoto zákona. Všichni víme, že ta slovenská dokonce vychází ze zmíněné myšlenky. Kolegy, kteří mě teď nařknou ze zbytečného detailismu, chci ujistit, že i podle informací odborníků má důvodová zpráva charakter zdroje výkladu práva. Při nejasnostech, které tento zákon obsahuje, budou právě zdroje výkladu úmyslu zákonodárce důležité pro práci ústavního soudu.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Suchánek, připraví se poslanec Uhl. Poslanec Uhl není, připraví se poslanec Olej.

Poslanec SL J. Suchánek: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, nikdo z nás jistě nepochybuje o zaostalosti našeho státu v oblasti elektrotechnické či v oblasti výpočetní techniky. Málokoho také bude třeba přesvědčovat o našem zaostávání, pokud jde o informatizaci naší společnosti.

Pro lepší osvětlení tohoto problému uvedu tři příklady:

1. Když si někdo z vás nebo váš podnik zakoupí počítač a bude se jím chtít napojit na některou ze světových databází, nepodaří se mu to.

2. Když zavoláte na telefonní informace v libovolném městě a budete se chtít dozvědět, kdo bydlí na telefonním čísle třeba 485 736, nedovíte se to.

3. Pokud zajdete do zdejší knihovny a budete chtít nahlédnout do předválečně mapy Bulharska, opět budete neúspěšní.

Všechny tyto ukázky svědčí o tom, že v oblasti informatizace naší společnosti nám ujel vlak nejméně tak daleko, jako ve všech ostatních oblastech, naše nynější problémy s kompetencemi nevyjímaje. Abychom vytvořili prostor pro nápravu tohoto tristního stavu v oblasti informatizace společnosti, navrhli jsme zde před časem vytvoření centrálního orgánu, zabývajícího se výhradně touto problematikou a také vytvořením poslanecké skupiny,dohlížející na tento orgán.

Mohu vás informovat, že při předsednictvu federální vlády vznikla Rada pro informatizaci a rovněž pracuje uvedená skupina v rámci našeho parlamentu složená z poslanců, kteří mají k této problematice blízko. Protože jsme přesvědčeni, že budovaní informačních systémů, jejich propojování, správa a normotvorná činnost, jakož i napojení na vnější svět, má být koordinováno z jednoho centra, a to z důvodů vyšší efektivnosti, podobně jako je tomu u telekomunikací, podal jsem na zahraničních výborech pozměňovací návrh článku 20, který byl v obou výborech výraznou většinou přijat.

Zřejmě proto, že v ostatních výborech byla tato záležitost opominuta, do zprávy výborů ústavně právních již nebyla zahrnuta. Dovolte mi tedy přednést zde po konzultaci zpřesněný návrh článku 20, tj. bod 19 zprávy č. 369. Článek 20 zní: "V oblasti spojů do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky patří: a nyní navrhují doplnit v bodě a) "zákonná úprava ve věcech pošt, telekomunikací a informačních systémů organizovaných v sítích;

b) určování jednotných pravidel poštovního telekomunikačního provozu a provozu informačních sítí, jakož i tvorby tarifů";

a konečně v bodu

e) "organizování a řízení jednotné soustavy telekomunikací a informačních sítí".

Věřím, že tento pozměňovací návrh bude v zájmu dobré věci přijat, neboť nikde na světě není informatika dotčena národnostními rozpory. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Prosím, abyste předal písemně příspěvek zpravodajům.

Slovo má poslanec Olej. Pak poslanec Uhl.

Poslanec SN J. Olej: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni. Som jeden z tých poslancov v parlamente, ktorý mal možnosť už od januára t.r. zažívať malé či veľké, skryté či otvorené krízy tohto nášho najvyššieho zákonodarného orgánu. Najmä v období do júnových volieb sa riešenia hľadali ťažko, v ostrých názorových sporoch a pod výrazným tlakom vystúpení verejnosti. Napriek zásadným a permanentným konfrontačným ideovým stretom spomínam na toto obdobie s určitou nostalgiou a najmä na určitú politickú prezieravosť, ako i zvýšený pocit zodpovednosti poslancov za svoju parlamentú činnosť pred verejnosťou.

Súčasná spoločenská kríza spojená s prerokúvaním a schválením kompetenčného zákona je jednou z najzložitejších. Rozpad československej federácie by v súčasných zložitých vnútorných i medzinárodných podmienkach znamenal vo svojom dôsledku ohrozenie národnej samostatnosti českého a slovenského národa, ako o tom hovoril včera z tohto miesta aj pán prezident.

Príčiny tohto stavu sú rôzne. Otvorene treba povedať, že medzi ne patrí nielen oprávnená deštrukcia centrálneho riadenia byrokratických štruktúr štátneho a hospodárskeho mechanizmu minulého režimu, ale nepochybne aj súčasná politika vládnúcich síl a politických špičiek. Spôsob prípravy kompetenčného zákona federálnou a republikovými vládami, neúplná, nedostatočná a niekedy aj skreslená informovanosť, vzájomné nepochopenie a podozrievavosť zainteresovaných, ako aj neuspokojené politické ambície jednotlivcov či skupín, v obidvoch republikách sú toho lapidárnym dôkazom. Zdá sa, že v tomto období zťažovania hospodárskej situácie, zhoršovania ekonomickej situácie a zvyšovania a zostrovania spoločenského napätia niekomu asi bude vyhovovať stav, v ktorom sa začne volať po vláde tvrdej ruky, za koncentráciu politickej a štátnej moci, pravda s "dočasným" obmedzením fungovania inštitútov a mechanizmov rodiacej sa krehkej demokracie. Pravda, s dočasnosťou u nás máme vlastné a nie malé skúsenosti.

Komunistickí poslanci, názor klubu ktorých prezentujem, hodnotiac vzniknutú situáciu, ju nepovažujú za krízu vzájomných vzťahov a spoločného nažívania Čechov a Slovákov, ale za krízu politického systému, za prvú krízu rodiacej sa demokracie, ale súčasne aj, tak, ako povedal predo mnou pán poslanec Bakšay, i za prvú skúšku z demokracie.

Plne uznávame prioritný princíp suverenity národných republík pri formovaní reálne fungujúcej federácie, čo je vyjadrené aj v našom novom vnútrostraníckom usporiadaní. V tomto zmysle je súčasná komunistická strana skutočne stranou štátotvornou a vždy jej pôjde o to, aby existoval spoločný životaschopný štát českého a slovenského národa a v ňom žijúcich národností a etníckych skupín.

Chápeme, že tvorba skutočnej federácie je procesom nie ľahkým, ale komplikovaným, ktorý je výrazne limitovaný spoločenským a politickým priestorom, ako aj historickým časom.

Z pohľadu týchto skutočností hodnotíme legislatívne návrhy Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady o kompetenciách, v ktorých sa zosobnila spoločná dohoda federálnej a republikových vlád.

Máme vlastné názory na usporiadanie kompetencií, ktoré nie vo všetkom sa zhodujú s predloženými návrhmi. I napriek tomu komunistickí poslanci budú podporovať ich prijatie v zmysle spravodajských správ a týmto rešpektovať nielen spoločnú dohodu vlád, ale najmä vôľu slobodne zvolených zástupcov českého a slovenského národa.

To však nevylučuje, aby zmeny, smerujúce k novému spravodlivému usporiadaniu československej federácie, založenej na slobodnej vôli a spoločnej dohody dvoch suverénnych republík boli naďalej programovo riešené a našli svoj definitívny výraz v nových ústavách.

V závere mi ešte dovoľte malú poznámku. Je paradoxné, že taký dôležitý, bytostne existenčný zákon tejto federácie podporuje politická pozícia, ktorá nemala žiadnu reálnu možnosť zasahovať do ich prípravy a konečnej formulácie. A naopak, značné výhrady sa proti návrhom vznášajú z radov poslancov vládnucich politických síl, ktorých zástupcovia a čelní predstavitelia sa bezprostredne podieľali na jeho spracovaní. Neviem, či je to len rečnícka otázka, ale prípadným neschválením zákona parlament asi nepriamo vysloví nedôveru všetkým trom vládam, ktorým prerokovanie kompetencií odčerpalo významnú časť pracovného času a síl.

Som nenapraviteľný optimista a preto verím, že pocit zodpovednosti poslancov za veci verejné bude určujúci pri ďalšom prerokúvaní tohto zákona. Máme totiž jednu z výrazných a vzácnych možností presvedčiť spoločnosť, že parlament sa dokáže zjednotiť nielen v prípadoch schvaľovania protikomunistických zákonov.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Uhl. Připraví se poslanec Ruml.

Poslanec SN P. Uhl: Pane předsedo, pane předsedající, paní a pánové, dovolte, abych úvodem citoval z důvodové zprávy návrhu Slovenské národní rady na vydání zákona, o němž vedeme nyní rozpravu:

"Návrh důsledně vychází z toho, že ve federaci je suverenita republik původní a suverenita federace odvozená. Z toho vyplývá, že rozsah působnosti federace je určen jen rozsahem oblasti a věcí, které republiky svěří do její působnosti". (Šum v sále.)

Já to neříkám, prosím, žertem. Promiňte, jestli jsem vyvolal smích, nebylo to mým úmyslem.

Je docela možné, že tento princip se uplatní v budoucích ústavách. Je docela možné, že s tím budou souhlasit nejenom občané Slovenské republiky, ale i občané republiky České. Je docela možné, že s tím budu souhlasit po promyšlení celé záležitosti i já. Dosud tomu tak však není a neplatí to pouze o mně, ale platí to také o mých voličích, kteří žijí v Praze.

Chtěl bych říci, že toto je závažné vysvětlení celého zákona a že se to promítá také v dikci zákona.

Je samozřejmě možné, že příští ústava nebude předpokládat Federální shromáždění, ale bude předpokládat funkci obou dvou národních rad, kde skutečně republiky budou delegovat svoje pravomoci tomuto federálnímu orgánu. Ale je také možné, že půjdeme ještě níže, ještě demokratičtěji, a že občané České republiky a Slovenské republiky bez rozdílu svěří sami jako individua určité pravomoci federaci a že ono přímé spojení federace - občan - bude zachováno. V tomto případě nepůjde o delegování pravomoci z republik na federaci, ale z občanů na federaci a z občanů na reprezentaci republik.

Už o tom hovořil kolega Gandalovič a kolega Kudláček dokonce formuloval pozměňovací návrhy. Já bych se za návrhy postavil a ještě je rozšířil. V podstatě jde o to, že zákon, který novelizujeme, předpokládá, že některé věci patří do působnosti federace, jiné patří do působnosti republik. Už v původním zákoně z roku 1968 se na dvou místech uvádí, že federaci se svěřuje něco do působnosti. V jednom případě běží o souvislost s taxativním výčtem, ve druhém případě se uvádí, že federaci je to svěřováno tímto ústavním zákonem. Zde na pěti místech v původním návrhu, jak ho předložila Česká národní rada a Slovenská národní rada, tam to bylo naprosto totožné, se uvádí formulace zhruba - v oblasti svěřené do působnosti federace. Po námitkách, které byly vzneseny na půdě parlamentu, ústavně právní výbory ve své zprávě, které se zde říká společná zpráva, a nemohu si odpustit poznámku, že považuji za prohřešek proti parlamentní demokracii a jejím zvyklostem, že to není společná zpráva všech výborů.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Pane poslanče, dovoluji si upozornit, že se jedná o společnou zprávu ústavně právních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů.

Poslanec SN P. Uhl: V této zprávě je uvedeno: ústavním zákonem... Byla možnost rozšířit tuto formulaci "svěřených tímto ústavním zákonem do působnosti federace" a nebo "svěřených ústavním zákonem Federálního shromáždění do působnosti federace".

V prvním případě předpokládáme, že rozdělení kompetencí je jednorázový akt, v němž se nebude pokračovat. Ve druhém případě přejímáme možnost, že rozdělování kompetencí je permanentní proces. Buďme tolerantní a předpokládejme onu druhou možnost.

Kolega Kudláček se poněkud zmýlil, když řekl, že je to důležité proto, že až budou tři ústavy, bude možno, aby Slovenská národní rada a Česká národní rada vydávaly své ústavní zákony, a že není jasné, jakým ústavním zákonem se mají svěřit do působnosti federace nějaké pravomoci. Podle platného zákona, který novelizujeme - zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, podle jeho článku 107, odstavec 1, mohou obě dvě národní rady již nyní se usnášet na ústavních zákonech. Není to tedy otázka pro futuro, ale otázka aktuální. Kromě tří bodů, které navrhoval kolega Kudláček, přičemž druhý byl článek 9, který bude možná pozměňovacím návrhem zcela vypuštěn, kromě těchto tří bodů jsou ještě dvě místa, kde se pozměňovacím návrhem domáhám, aby došlo ke změně. Je to článek 28 b) odstavec 2, kde se uvádí: "Pokud ve věcech uvedených v článku 10 - 28 a) není výkon svěřen orgánům České a Slovenské Federativní Republiky, patří orgánům České republiky a Slovenské republiky". Navrhuji změnu: "Pokud tento ústavní zákon nesvěřuje výkon ve věcech uvedených v článku 10 - 28 a) orgánům České a Slovenské Federativní Republiky, patří tento výkon orgánům České republiky a Slovenské republiky".