Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Jako unitární stát naše republika vznikla a vznikl také jeden československý národ. Před nedávnem jsem byl ve Spojených státech amerických a všiml jsem si takové zajímavé věci. Pro Američany slovo "národní" znamená "federální", slovo "státní" je podřazeno slovu "federální" a slovu "národní". Proto říkám, politický československý národ. Pokud máme společný stát, jsme takovým politickým národem. Za takovýto politický národ a pod jeho barvami umírali mnozí Češi a Slováci v boji proti zlu a nacistickému totalitarismu. K nim a k jejich dědicům chovám úctu a cítím zodpovědnost. Nevěřím tomu, že by dnes mělo zvítězit dědictví těch, kteří si pod křídly tohoto totalitního zla ohřívali vlastní polívčičku. Říká se, že státy žijí idejemi, které je zrodily. Československou republiku zrodila idea československé vzájemnosti kulturní a idea vzájemné podpory vůči vnějšímu ohrožení. Československý unitární stát prošel ve svých dějinách vnitřní diferenciaci, a to je nepopiratelným faktem. První republika je pro nás už pouze symbolem vzájemné spolupráce i symbolem vzájemných obtíží. My fakt této vnitřní diferenciace nepopíráme a chápeme, že unitární stát není a nemůže být výsledkem společné vůle našich národů a našich občanů. Přesto si myslím, že má dnes stále smysl ohlížet se k počátkům našeho společného státu, a to zvláště ve chvílích, kdykoliv se naše vzájemné vztahy dostanou do nesnází.

Dále bych se chtěl ohradit proti obvinění, že zastáváme centralismus. To už je obvinění zcela nesmyslné. Jsme pro decentralizaci, a to v míře, v níž je to účelné. Jsme pro decentralizaci dokonce i nadmíru účelného, jelikož je skutečným výrazem vůle svobodných občanů. My totiž považujeme za základ státoprávního principu svobodu jedince a jejich omezení považujeme za přípustné pouze tam a pouze tehdy, kde by ohrožovala svobodu druhých. Domníváme se, že tito svobodní jedinci jsou také hlavní instancí, která rozhoduje o pravomoci. Je to tak zvaný princip subsidiarity, který říká, že vyšší společenská jednotka má mít pouze takovou pravomoc, kterou z nějakých důvodů nemůže či nechce vykonávat jednotka nižší. To jistě platí takřka bez výjimky v unitárním státě, například v rámci republik. Ale podle tohoto principu nelze tak úplně vymezit kompetence ve dvoučlenné federaci. Nelze je vymezit podle tohoto principu prostě proto, že dvoučlenná federace je výsledkem jakýchsi jednání a dohod, jakési komunikace dvou národů.

Chtěl bych vyjádřit náš postoj vůči federaci a zejména vůči zákonu o rozdělení kompetencí. Naším cílem je udržet federaci v podobě co nejvíce funkční a co nejvíce účelné. Cílem je fungující model federace. Domníváme se, že v době přechodu na tržní ekonomiku je velmi nebezpečné, jestliže se rozdělují pravomoce, jestliže se pravomoce z federace předávají republikám.

Domníváme se, že v době přechodné je potřeba, aby federální vláda disponovala dostatečnou pravomocí zasáhnout v kterékoliv části republiky, kde to bude vyžadovat nezbytnost. Kompetenční zákon v nás budí samozřejmě nedůvěru, především způsobem, kterým vznikl. Připomínám, že vznikl z jednání vlád. To je velmi nebezpečná věc, jestliže o rozdělení kompetencí jednají představitelé vlád. V zájmu těchto vlád totiž mohou být mocenské ambice, může být posílení vlastních pravomocí a tento faktor, domnívám se, neměl být vpuštěn do hry.

Další důvod, který vzbudil naši nedůvěru, bylo jednání expertních komisí. Dozvěděli jsme se, že jejich jednání nebylo nezávislé, že se nejednalo o jednání nezávislých a neovlivněných odborníků. Jejich činnost byla, podle našich informací, zpolitizována. Jednání těchto komisí nebylo vedeno principem účelové racionality a jednání našich premiérů bohužel také ne. Jejich cílem nebyl fungující model federace, ale jejich cílem bylo údajné prosazování národních zájmů. A jak je to složité s národními zájmy a jak mohou paradoxně narušit fungování federace, myslím že nemusím zdůrazňovat. Domnívám se, že politickou reprezentací, která jediná dostala mandát svých voličů o těchto věcech jednat a rozhodovat, je Federální shromáždění. A právě toto Federální shromáždění bylo z jednání de facto vyloučeno.

Naše podezření dále povzbudil způsob, jakým byly kompetenční zákony Federálního shromáždění předloženy a jaké se očekávalo jednání tohoto shromáždění. Byla představa, že se staneme spartakiádním cvičištěm, které bez jakékoliv rozpravy tyto zákony odmává. Byla to hrubá urážka našich pravomocí a toto vzbudilo veliký odpor. (Potlesk.)

Dovolím si říci i já výtku našemu předsednictvu. Předsednictvo tohoto shromáždění patrně nevědělo o tom, že se vedou kompetenční jednání a nedokázalo připravit expertní komise, které by nám poslancům, získali nezávislé informace. My nejsme lidé, kteří nedokážou pochopit odborná fakta, je mezi námi spousta odborníků, kteří jsou schopni nás informovat, ale potřebujeme nezávislé a pravdivé informace při našem rozhodování. Po celou dobu, co se vedlo jednání o rozdělování kompetencí, mohlo naše předsednictvo zařídit činnost expertních komisi, které by připravily nezávislé informace pro náš parlament a tak nám umožnili nezávisle a správně rozhodnout. Namísto toho zde stojíme s prázdnýma rukama.

Chtěl bych zdůraznit, že poslanci z Meziparlamentního klubu demokratické pravice přesto přistoupili k projednávání kompetenčních zákonů klidně, odpovědně a konstruktivně. I ti, kteří považují opětovné vyvolávání kompetenčních sporů za zbytečně a v dané chvíli nebezpečné, k tomuto zákonu přistupují pozitivně a konstruktivně. I přes veškeré pochybnosti, které po modelu federace, který tímto zákonem vznikne, mají, není jejich cílem tento zákon nepřipustit. Domníváme se však, že v některých jednotlivých otázkách, které by v blízké budoucnosti vedly k dalším a daleko hlubším krizím než je tato, je nezbytné dosáhnout určitých úprav. O některých z těchto úprav už zde byla řeč a budu je podporovat. Předpokládám, že o některých promluví další členové Meziparlamentního klubu demokratické pravice. Prosím, aby hlasovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Myslím, že to nejsme my, kdo ohrožuje osud naší federace. Myslím, že je to především nedůvěra vůči federaci, že je to nedůvěra vůči tomuto shromáždění, zvolenému ve svobodných volbách, a to v obou republikách s mandátem o této věci rozhodnout. Je to také nedůvěra ve federální vládu. Připadá mi nepochopitelné, jak jedna část naší federace může považovat federální vládu za svého protivníka, a nikoliv přirozeného partnera.

Jak to, že ji nepovažuje za vlastní? Myslím, že právě tato nedůvěra ohrožuje trvání této federace.

Myslím, že bychom si měli být vědomi ještě jedné skutečnosti, a to je kontext, ve kterém toto naše jednání probíhá. Myslím, že řada sporů a konfliktů, jichž jsme byli v posledních dnech svědky, nebyl dílem ani české, ani slovenské politické reprezentace, ale byla dílem odkudsi z vnějšku. Uvědomme si, v jaké oblasti naše země leží. Je to oblast, o jejíž ovládnutí usilovat každý, kdo chtěl vládnou Evropou.

Sametovou revolucí jsme se z jedná nadvlády vymanili. Co si asi myslí ti potenciální vládci, kteří znovu touží tuto oblast ovládnout? Jaké cíle budou asi sledovat? Myslíte, že snadněji budou ovládat stát v případě napadení, nebo rozdrobené národky v této oblasti, které se mezi sebou hašteří a které dávají na vědomí světu, že nejsou schopny se dohodnout ani mezi sebou navzájem, natož aby byly schopny si vládnout. Případný nový vládce této oblasti tak snadno najde ospravedlnění svého jednání.

Proto prosím naše přátele jak, z České, tak Slovenské republiky, aby se snažili těm silám, které vnášejí rozkol mezi naše republiky a mezi naše národy, nenaslouchat a aby se snažili jednat ve prospěch společného státu, protože naším cílem není jen náš společný český a slovenský federativní stát, ale náš evropský stát, jehož součástí chceme být. Chceme mít nejen naši federální vládu, ale budeme mít i naši vládu evropskou. Pokusme se být znovu Evropany. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Poslanec SL P. Konečný: Já bych chtěl říci jen několik slov k vystoupení kolegy Kroupy. On ze začátku řekl, že neví, jestli mluví za ty, kteří jsou členy demokratické pravice. Já členem demokratické pravice nejsem, jsem sociální demokrat, ale děkuji mu a ztotožňuji se s tím, co řekl.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Odrejkovič. Připraví se poslanec Peter.

Obracím se na kolegy poslance, kteří budou mluvit v diskusi, aby zvážili délku svého diskusního vystoupení. Je ještě asi 20 přihlášek do diskuse.

Poslanec SN A. Ondrejkovič: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, pred vstupom do tejto miestnosti sú umiestené busty našich národných velikánov, zakladateľov spoločného štátu Čechov a Slovákov, T. G. Masaryka a M. R. Štefánika. Pri oboch je pamätná tabuľa so stručným nápisom: Zaslúžil sa o vlasť.

Pokiaľ náš prístup k prerokúvanému zákonu o kompetenciách nebude motivovaný zachovaním celistvosti nášho štátu, budú tam umiestené ďalšie podobné tabule, tiež so stručným nápisom: Zaslúžil sa o rozdelenie našej vlasti. Budú na nich zverejnené naše mená.

Do tohto najvyššieho zákonodarného orgánu nás zvolili občania s tým, že tu budeme reprezentovať a uplatňovať ich vôľu, a tá dnes presvedčivo vyjadruje prianie žiť v spoločnom štáte. Musím priznať, že pri nesporných kladoch našeho spolužitia pretrvávali i problémy, ktoré tým, že bolo zakázané o nich hovoriť, prerástli do dnešnej podoby.

Dnes nám zamatová revolúcia vytvorila nebývalé možnosti v riešení týchto problémov na báze skutočnej demokracie, plurality a humanity. Nič nám nebráni usporiadať si svoje spolužitie tak, aby žiaden z našich národov a národnostných menšín nežil v ňom s pocitom krivdy. Bohužiaľ, práve teraz sa ukazujú dôsledky deformácií nášho myslenia z uplynulých rokov, do popredia vystupuje netolerantnosť, ješitnosť, egoizmus, neústupčivosť. Vlastnosti, ktoré vedú k vzájomnému porozumeniu nám mnohým chýbajú. Občianska verejnosť je znepokojená, veľmi silne prežíva obavy o osud republiky, o osud svojej obce a rodiny. Mnohým je nepochopiteľné, prečo vznikla taká závažná kríza, keď tri vlády dospeli k dohode. A dnes má konečné rozhodnutie urobiť Federálne zhromaždenie.

Keď ja, ako poslanec Federálneho shromaždenia, sa mám rozhodnúť, potrebujem k tomu hlboké detailné a objektívne informácie o tom, ako sa ktorá republika podieľa na tvorbe a čerpaní finančných zdrojov. Všetky potrebné informácie v tomto smere mali vlády a komisie, ktoré uskutočnili celú rad vzájomných rokovaní. Ja sa osobne necítim kompetentný spochybňovať, alebo pozmeňovať základné princípy dohody, ku ktorej po intenzívnej 6-ti mesačnej práci dospeli. Je na škodu veci, že vlády uzatvorené dohody presvedčivo pred verejnosťou nekomentovali. Takto to robili všelijakí autori na stránkach novín, ovšem vždy so snahou presvedčivo dokázať, ako jedna republika dopláca na druhú. Verejnosť bola takýmito článkami manipulovaná a dezorientovaná.

Naše spoločné spolužitie bolo už na pôde Federálneho zhromaždenia dostatočne posúdené. Prezident Václav Havel na septembrovom pléne Federálneho zhromaždenia vo svojom vystúpení veľmi citlivo prehovoril k Slovákom a otvorene sa obrátil na občanov Českej republiky. Žiadal ich, aby pochopili, čo vedie Slovákov k iniciatíve o prijatí zákona o kompetenciách. Tým vlastne Slovákov podporil.

Dovolím si povedať, že spolužitie našich národov v spoločnom štáte bolo obidvom prospešné. Je pravdou, že slovenský národ do tohto spolužitia vstupoval hospodársky slabší, zaostalejší. To, že dnes Slováci chcú zaujímať voči Čechom úlohu rovnocenného partnera, je zásluhou nielen slovenských pracovitých rúk a vyspelého umu slovenskej inteligencie, ale i zásluhou pomoci, ktorú nám český národ poskytoval.

Obracať dnes tieto skutočnosti do svetla, že Česi sa vnucovali, miešali do našich vlastných vecí, by bolo neseriózne a nepoctivé. Na bývalú všemocnosť pragocentrizmu nemajú ťažké srdce len Slováci, ale aj Moravani a české okrajové regióny. Presúvanie kompetencií z centra do regiónov, filozofiu budovania samosprávnych obcí a miest pokladáme všetci za správne. V tomto kontexte by sme mali chápať aj úsilie Slovákov o samosprávne Slovensko. Nežiadajú kompetencie len jednostranné, veď ide o rovnaké kompetencie pre druhú republiku. Čo ponechať na úrovni federálnej a čo na republikovej, by malo byť posudzované z hľadiska účelnosti, z hľadiska vystupovania našej republiky voči zahraničným subjektom. Je treba pritom čerpať zo skúseností vyspelých demokratických európskych štátov. Som presvedčený, že tieto hľadiská sú v predloženom zákone zohľadnené.

Po rozhodnutí o kompetenciách musí dôjsť k rozdeleniu ekonomík, to je nadmieru komplikované, pretože nebola budovaná na národných princípov. Pokladám za spravodlivú a prijateľnú zásadu, že finančné zdroje by mali zostať v republike, na území ktorej boli vytvorené. Pre Slovenskú republiku sa tým nevytvára nijako jednostranne výhodnejšia pozícia. To, čo chcú Slováci oprávnene, alebo ako si to niekto myslí, neoprávnene prevziať do svojej kompetencie, je treba posudzovať v súvislosti s tvorbou republikového rozpočtu. Je logické, že sledujú pritom naplnenie príjmovej stránky republikového rozpočtu. Pri rovnakých zásadách tvorby týchto rozpočtov to považujem za normálne a prijateľne.

Opodstatnenosť prijatia kompetenčného zákona je daná historicky daným vývojovým stupňom, v ktorom sa nachádzame. Vytvorením novej politickej situácie vznikol priestor pre naplnenie úsilia Slovákov o plnoprávne postavenie v spoločnom federatívnom štáte. Skúsenosti z minulosti nás poučujú, že pokiaľ boli zásady nášho spolužitia dohodnuté len deklaratívne, k ich aplikovaniu do života došlo len čiastočne, alebo vôbec. Preto je treba pravidlá nášho spolužitia dostatočne konkretizovať a zakotviť v zákone. Predložený návrh zákona toto splňuje a nášmu federálnemu štátu dáva nové pojatie, novú formu, v ktorej obe republiky budú mať dostatočný priestor pre uplatnenie svojej národnej identity. Štátotvornú a ekonomickú sebarealizáciu. Preto budem tento zákon podporovať. Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Peter, připraví se poslanec Lacina.

Poslanec SN F. Peter: Vážený pán predseda, pán predsedajúci, vážení prítomní, dnes mať hlavu v piesku by vzbudilo prinajmenšom úškrn. Naopak, moderným sa stáva, a to mnohokrát nerešpektujúc ani politickú, ani ekonomickú realitu, že mnohí ju kladú vysoko nad mraky v nádeji, že je tam jasno a slnečno. Oba tieto pohľady majú spoločnú nevýhodu, že nevidia na zem, z ktorej jedine môže vzísť budúca úroda. Nie je možné urobiť dohodu a neísť spolu. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Připraví se poslanec Gandalovič.

Poslanec SL V. Benda: Vážené předsednictvo, vážené Federální shromáždění, kolem tohoto zákona bylo mnoho problémů a tlaků a ne nejmenší z nich byly tlaky časové a informační. Obávám se, že je stejně vyloučené, abychom dnes skončili projednáváni tohoto zákona a že začínáme jednat pod tlakem časovým pod tlakem únavy, kdy hodnota příspěvků a hodnota jejich vnímání se oslabuje úměrně s pokračujícím časem. Někteří zde sedíme už třináctou hodinu a ještě tady budeme chvíli sedět a sedíme tu takto už několik týdnů. Podávám procedurální návrh, o kterém by se mělo neprodleně hlasovat, abychom dnes své zasedání přerušili a pokračovali zítra. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové, prosím, abyste uvážili svůj postoj k tomuto návrhu, protože je tady ještě minimálně dvacet diskusních vystoupení. Měli jsme v úmyslu jednat do 21.30 hodin a zítra v 9.00 hodin pokračovat, protože jinak nejsme sto zvládnout program této schůze. Víte, jak nadšeně tady byly včera přijímány návrhy pana prezidenta, abychom program jednání dále rozšířili. Nevím, jak chceme v budoucích dnech obsah našeho jednání natáhnout, abychom všechno zvládli. Ale je tady návrh, jsme povinen nechat o něm hlasovat, protože není v mé pravomoci, abych vyčerpával Federální shromáždění více, než je samo ochotno snášet.

Nechám o návrhu poslance Bendy hlasovat. Poslanec Benda navrhuje, abychom jednání například ve 20.00 hodin přerušili. Ptám se poslanců Sněmovny lidu, kdo souhlasí s návrhem poslance Bendy, abychom přerušili ve 20.00 hodin jednání? (Hlasuje se.) (Třicet tři.) Třicet tři. Děkuji.

Kdo je proti? (Čtyřicet tři.) Čtyřicet tři. Děkuji.

Kdo se zdržel hlasování? (Patnáct.) Patnáct. Děkuji.

Sněmovna lidu návrh nepřijala.

Ptám se poslanců ve Sněmovně národů. Nemusíme tentokrát hlasovat odděleně, můžeme hlasovat všichni společně. Kdo z poslanců Sněmovny národů chce přerušit schůzi ve 20.00 hodin? (Hlasuje se.) (Třicet jeden.) Třicet jeden.

Kdo je proti? (Čtyřicet šest.) Čtyřicet šest.

Zdržel se někdo hlasování? (Dvacet šest.) Dvacet šest.

Děkuji. Předpokládám, že tím je vysloven souhlas s mým návrhem, abychom jednali do 21.30 hodin.

Prosím poslance Lacinu, aby omluvil přerušení a doufám, že to nebude ovlivňovat průběh jeho vystoupení.

Poslanec SL J. Lacina: Pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, všichni tady tvrdíme, že chceme žít ve společném státě Čechů a Slováků, v československé federaci. Tvrdíme však všichni totéž? Nejsem o tom přesvědčen. Jsem přesvědčen, stejně jako to zde řekl pan prezident, že většina občanů tohoto státu požaduje, aby společný stát byl důstojným reprezentantem našeho občanství s dostatečnou prestiží ve světě.