Poslanec SN I. Batta: Je totožný s návrhom
poslanca Bendu. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Prokop, připraví se poslanec Zukal.
Poslanec SN M. Prokop: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, vážení
kolegové, dámy a pánové, nejsem ekonom
ani právník, a proto mi dovolte, abych se zabýval
poněkud zevrubněji situací, která
se vyvinula kolem způsobu projednávání
návrhu tohoto zákona.
Tento tzv. kompetenční zákon je centrem pozornosti
celé naší společnosti už dlouhou
dobu. Situace kolem jeho projednávání se
vyhrotila zejména koncem minulého týdne a
jakýmsi vyvrcholením tohoto vyhrocení bylo
včerejší mimořádné vystoupení
prezidenta republiky zde ve Federálním shromáždění.
Prohlášení některých ústavních
činitelů a komentáře tisku hovoří
o možnosti ústavní krize. Poslanci Federálního
shromáždění jsou tedy ti, kteří
svým rozhodnutím o osudu navrhovaného zákona
tuto ústavní krizi mohou přivodit nebo nepřivodit.
Federální shromáždění
je tak postaveno do role jakéhosi mouřenína,
který na sebe přebírá veškerou
zodpovědnost za budoucnost státu, avšak pozor!
- Pravomoc v rozhodování je v tomto případě
mu jaksi upírána. Návrh, který je
Federálnímu shromáždění
předložen, resp. víme, že přeloženy
byly návrhy dva, tedy tento návrh je totiž
už výsledkem dohody vlád. Slovenská
národní rada to plně respektovala a tak -
"Mouřeníne, zvedni ruku a hlasuj!. Avšak
pokud bys mouřeníne, ruku nedej Bože, nezvedl,
uvědom si, že ty budeš odpovědný
za následky tohoto činu, že ty jsi přivodil
případnou ústavní krizi a všechny
následující kroky!"
Kolegové, tato budova byla v minulosti mnohokrát
svědkem trpného odhlasovávání
rozhodnutí, která do detailu připravil někdo
jiný. Žádného velkého nátlaku,
neřku-li vydírání, samozřejmě
nebylo třeba, protože to byla táž ruka,
která rozhodnutí připravila i která
vybrala poslance do parlamentu, kteří ho schválili,
a víme, že se často jednalo i o personální
unii.
Dnešní parlament však vzešel ze svobodných
voleb, je odrazem plurality politickým sil a proudů,
které dnes tvoří spektrum naší
společnosti. Je proto logické, podle mého
názoru, že v něm dnes a denně dochází
ke střetům názorů na řešení
různých problémů. To je úlohou
parlamentu, a to je jedním z hlavních znaků
parlamentní demokracie. Není přece možné,
aby takto vzniklý a takto logicky fungující
parlament náhle odhodil za hlavu své vlastní
principy, aby bez možností uplatnit svá ústavní
práva pod nátlakem přijal zákon v
předem určeném znění bez možnosti
jakýchkoliv změn. A není to možné
zejména tehdy, jedná-li se o tak závažnou
věc, jako je budoucí fungování nebo
nefungování společného federativního
státu.
Dámy a pánové, domnívám se,
že dnešní jednání sněmoven
není jednáním o změně ústavního
zákona č. 143 z roku 1968. Zdaleka se nejedná
jen o vymezení kompetencí mezi orgány republik
a federace. Mám za to, že dnešní jednání
našeho parlamentu je vyvrcholením procesu, který
už delší dobu probíhá v naší
společnosti.
Je to boj za demokracii v našich myslích. Je to boj
politické a občanské kultury proti nekultuře.
Společný stát našich dvou národů
a národností a etnických skupin vznikal z
jejich svobodné vůle. Je to svazek partnerský.
Každé partnerství vyžaduje chuť obou
partnerů podílet se na něm. Vyžaduje
od nich i souhlas s určitými pravidly partnerství.
Tato pravidla se pochopitelně mohou časem měnit
podle vzniklé situace a podle přání
partnerů, avšak abychom mohli vůbec o partnerství
hovořit, musí tato pravidla soužití
i eventuální jejich změny stát na
jednom základním principu - totiž, že
kýženým cílem je právě
ono partnerství nikoli prospěch jedné nebo
druhé strany, ať už na úkor druhého
partnera nebo v tomto případě na úkor
funkce společenského svazku. Toto manželství
z rozumu, jak se říká těm případům,
kdy lidé spolu žijí tzv. kvůli dětem,
kvůli baráku nebo kvůli majetku, jsou podle
mého názoru ve svých důsledcích
vždy prohrou a pasiva vždy převládal i
nad aktivy.
Dámy a pánové, zaslechli jsme v posledních
dnech nebo alespoň já jsem v posledních dnech
zaslechl několikrát, že jsou to někteří
čeští poslanci, kteří svými
postoji vůči navrhovanému kompetenčnímu
zákonu dnes ohrožují další fungování,
a dokonce existenci společného státu. Že
svým unitářským přesvědčením
opřeným o jiné principy státoprávního
uspořádání než je federace dvou
národních republik, posilují centralistický
model státu, který je pro slovenskou veřejnost
nepřijatelný. Dovolte mi, abych se k tomu vyjádřil.
Je jistě faktem, že tak, jako jsou mezi různými
politickými reprezentanty v Federálním shromáždění
např. vyznavači samostatnosti Slovenska, jsou tu
i někteří, kteří zastávají
názor, že unitární stát by byl
řešením nejvýhodnějším,
zejména z hlediska řešení ekonomických
problémů. Avšak úkolem politika je podle
mého názoru především reagovat
reálně na realitu, Realitou dneška je federativní
stát a já jsem přesvědčen,
že s touto realitou dnes každý z poslanců,
kteří si činí nárok na roli
politického činitele, počítá
jako s jedinou možnou. Nelze přece žít
s někým proti jeho vůli a nelze mu násilím
vnucovat systém soužití. To však platí
pro obě strany. Často bylo na nás apelováno,
že musíme pochopit důvody, proč se politika
slovenské reprezentace ubírá právě
tímto směrem. Proč je pro Slovensko životně
důležité posilování principu
národního sebeuvědomění a národní
státnosti. Ano, snažíme se pochopit, věřte
že upřímně a vším rozumem.
Já alespoň i celým srdcem. Prostě
proto, že s partnerem chci žít a mé důvody
jako kumštýře, jako poslance, jako občana
jsou jak racionální, tak i citové. Myslím,
že povinnost snažit se pochopit důvody toho druhého
platí i na druhou stranu. Myslím, že je to
otázka vzájemné důvěry.
Pozměňovací návrhy, které vůči
návrhu zákona vznesla Česká národní
rada, stejně jako pozměňovací návrhy,
které vzešly nebo ještě dnes vzejdou od
poslanců Federálního shromáždění,
jsou jen výrazem našeho pohledu na systém fungování
společného státu. Jsou vedeny snahou o prosazení
principů, které považují někteří
čeští a moravští poslanci za podstatné
a důležité, nijak jinak.
Dámy a pánové, poslanci, kolegové
ze Slovenska, dovolte mi, abych se teď obrátil na
vás. Zasedáme zde v tomto sboru společně
už několik měsíců. Měli
jsme možnost se poznat, zejména při práci
ve výborech. Troufám si říci, že
navzájem o sobě už leccos víme. Někteří
z nás navzájem navázali řadu osobních
i přátelských kontaktů. Bohužel
se nemohu zbavit dojmu, jakoby nás v posledním týdnu
někdo záměrně rozděloval. Jakoby
někomu velmi záleželo na tom, aby tento stát
nebo toto společenství nějak přestalo
existovat.
Prosím vás, až budeme hlasovat o pozměňovacích
návrzích, berte to prosím, v úvahu.
Kolegové, v červenci jsme schvalovali poslední
kompetenční změnu zákona č.
143. Pečlivě jsem si přečetl záznam
z našeho jednání (máte ho v knížkách,
které jsme všichni dostali). Ačkoli debata
kolem schvalování byla samozřejmě
také ostrá, nikoho tehdy nenapadlo hovořit
o ústavních krizích v případě
neschválení této novely, i když se jednalo
o rozsah přenosu kompetencí poněkud menší,
než je tato novela. Výsledky hlasování
jsou zcela jednoznačné. Nikdo z českých
a moravských poslanců ani ze slovenských
nezpochybňoval už tehdy velmi razantní přenesení
kompetencí z federace na úroveň republik
a jako takové je nezpochybňuje v principu nikdo
ani teď.
Kdyby až zhruba dva až tři týdny po schválení
tohoto zákona českými a slovenskými
poslanci nezačala nešťastným způsobem
vedená jednání vlád o dalších
změnách, tedy o změnách, které
iniciátoři, podle mého názoru, museli
mít připraveny už v době, kdy jsme zde
novelu ústavního zákona schvalovali, nedošlo
by určitě k situaci, která se vyhrotila do
dnešního stavu.
Dámy a pánové, v demokratické společnosti
platívá, že politik, který utrpěl
razantní politickou porážku, kterému
se nepodaří prosadit svůj program, obvykle
odstoupí. Takové jednání je výrazem
politické kultury, výrazem úcty k národu,
k voličům, k politické straně, kterou
reprezentuje. To předvedla v poslední době
například M. Thatcherová. Osobní ambice
jedince nebo skupiny politiků nesmějí nikdy
převážit politické cíle, které
ve společnosti prosazují. Ultimativní požadavky,
vyhrožování, které v poslední
době často slýcháme, jsou pravým
opakem takovéto politické kultury.
Kolegové poslanci, ať už jsme z kterékoliv
republiky, máme v rukách budoucí osud státu.
Mějme úctu jeden k druhému, jak řekl
pan prezident. Respektujeme navzájem své důvody
a postoje. Mějme na paměti, že po tomto zákoně
přijdou další a další. Přijme
se, doufejme nová ústava. Nenechme se rozdělit.
Nedopusťme, aby podobné stíny ústavních
krizí nad námi ležely pokaždé znovu
a znovu z týchž nebo podobných důvodů.
Pokud to dnes nedokážeme, nenapadá mě
nic jiného, než citovat volnou parafrázi textu
mého kolegy písničkáře, Jana
Nedvěda "A jestli není žádný
Bůh, tak potom ámen..." (Dlouhotrvající
potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Prokopovi.
Uděluji slovo poslanci Zukalovi. Připraví
se poslanec Mlčák.
Poslanec SL R. Zukal: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, vážení
hosté, zaměřím svou pozornost na kompetenční
zákon v souvislosti s vnějšími ekonomickými
vztahy. Jedním z nejčastěji používaných
hesel v poslední době je - "Zpátky do
Evropy". Přitom děláme vše pro
to - v oblasti ekonomické, abychom se této Evropě
vzdálili. Předložený kompetenční
zákon je toho názorným příkladem.
Podtrhuji v oblasti ekonomické.
Uvedu celou řadu příkladů, které
jsou skutečně prověřeny časem
a konkrétními fakty. Věnoval jsem sobotu
a neděli tomu, že jsem studoval římské
dohody, bílou knihu Evropského společenství
a usuzoval jsem, jak pomalu a jistě přechází
ekonomické, sociální, ekologické a
další pravomoci z jednotlivých národních
parlamentů na centrální parlament. Když
vám kolegové řeknu, že v roce 1993 80
% veškerých kompetencí v této oblasti
má mít na sobě Evropský parlament,
tak tomu nebudete věřit. A co děláme
my? Heslo silné republiky rovná se silná
federace není pravdivé, alespoň ne v oblasti
ekonomické. (Potlesk.) Praktický příklad:
Nyní se jednalo o společné evropské
měně. Předseda Federálního
shromáždění pan Alexandr Dubček
při návštěvě evropských
poslanců dostal již návrhy konkrétních
mincí a tato platidla mají v celém Evropském
společenství platit ke konci devadesátých
let. Co jsem četl já, jako ekonom ze strany slovenských
ekonomů? Tři emisní banky. Paní Thatcherová
nesouhlasila s touto měnovou politikou, a byl to jeden
z hlavních důvodů, proč přišla
o křeslo. A podívejme se, že na této
nacionalistické a neekonomické vlně se nesly
různé politické strany. To si prosím
vás, uvědomte. (Potlesk.)
Když zde byl pan Delors, když zde byla parlamentní
delegace, půl dne jsme diskutovali o tom, jak máme
vypracovávat zákony. Upozorňovali nás
důtklivě na to, že jestliže chceme přistoupit
k Evropskému společenství, veškeré
naše normy, usance, právní předpisy,
organizace atd. musí odpovídat usancím Evropského
společenství. Upozorňovali na to, že
to bude dlouhá doba. Třeba např. Rakousko,
které má vyspělou tržní ekonomiku,
se na to podle jejich názoru bude připravovat 4
roky. A co děláme my? Na rozdíl od nich,
kde je všechno centrálně řízené,
pravidla pro všechny státy, co děláme
my? Viděli jsme návrhy dělení ropovodu,
dělení železnic, dělení tranzitních
sítí a všechno možné. Já
jako vášnivý filatelista bych plédoval
pro to, abychom měli dvě pošty, českou
a slovenskou - bylo by víc razítek. Ale co by si
o tom pomyslela Poštovní světová unie,
kdybychom jako unikát jeden stát měli dvě
pošty. Tak daleko jsme došli, kdy nacionální
cítění převýšilo ekonomickou
racionalitu. (Potlesk.)
Já mám tu smůlu, že mluvím vždy
po Milošovi Zemanovi, který mi vybere rozinky. Mluvil
tady o kvalifikaci. Jestliže si komunistická strana
zavedla jako součást kvalifikace příslušnost
ke své straně, viděli jsme, kam do dovedla.
Jestliže si my zavedeme národnost jako příslušnost
kvalifikace, nečekejme jiné výsledky. To
si, prosím vás, uvědomme! (Potlesk.)
Jestliže do výrobního procesu, do ekonomického
procesu zavedeme ideologická a jiná hlediska, nutně
musí jít výkonnost ekonomiky dolů.
(Potlesk.)
Když jsem mluvil s jednotlivými členy Evropského
parlamentu, říkali nám: "Prosím
vás, co to děláte?" Nemohli pochopit,
že my máme národnostní spory. Pro ně
je to naprosto něco neznámého, poněvadž
kapitál nezná hranic, dbá na racionalitu
a tyto hranice porušuje. Upozorňovali, že vzhledem
k vývoji ve východní Evropě, jestliže
budeme pokračovat v těchto tendencích, k
nám zahraniční kapitál nepůjde.
A také se to ukazuje. Nechť se k tomu vyjádří
hospodářští ministři. Taková
je skutečnost. Škoda, že zde není pan
předseda Slovenské národní rady Mikloško.
To, co říkal, byla pěkná slova, ale
to, jak to bude blíž, jak to bude pěkně
řízeno, podle mého ekonomického rozumu
je nepraktické.
Co nejvíc mám za zlé tomuto parlamentu? Můj
kolega přede mnou hovořil, že jsme v červenci
přijali kompetenční zákony. V našem
vládním prohlášení na prvním
místě byla ekonomika, neboť ekonomika vyřeší
v mnoha případech různé kompetenční
spory. To je naprosto jisté. Pan Mikloško hovořil,
jak to bude racionálně řešeno. Souhlasím
s nim v jednom: bude to blíž, ale poslouchejte se
mnou. Česká vláda měla 17 ministerstev,
z toho dnes má 15 - mimochodem včera jsem slyšel,
že je bude snižovat - z toho 7 se týká
hospodářství. Slovenská má
18 ministerstev, z toho 10 postihuje ekonomickou oblast. Federální
vláda má 11 ministerstev, když to sečtete,
je to 44 ministerstev. K tomu připočtěte
4 místopředsedy federální, 3 české,
4 slovenské, 3 předsedy a řekněte
mi, jak tento obrovský aparát může racionálně,
rychle v oblasti ekonomické rozhodovat? (Potlesk.)
Opakuji po několikáté, mně nejde o
to, co aparát stojí, ale jak brání
racionálnímu rozhodování. To, co jsem
tady slyšel, vsadím se 1 : 10, že to bude ještě
horší. Podle mého názoru budujeme dvě
centralistické ekonomiky a pokud transformační
zákon to nepřekoná, jsme ztraceni.
Dopoledne jsem mluvil s generálním ředitelem
ČKD pražského a ten mi říkal:
"Co, prosím vás, děláte, proč
řešíte tyto věci? My potřebujeme
transformační zákon. Jestliže budete
prodlužovat toto období nejistoty, zhroutí
se i naše nejlepší podniky". A podle toho
postupujme.
Byly zde výhrůžky - jak jsem je slyšel
já v televizi - že slovenské zákony
budou platit bez ohledu na federální. Jako ekonom
vážně varuji před tímto krokem.
Oba dva státy by na to těžce doplatily. Jestliže
Česká republika těžce, pak Slovensko
katastrofálně. Budu citovat cifry, které
uvedl předseda Federálního statistického
úřadu - myslím, že to je Slovák
- že oddělení české ekonomiky
od slovenské by znamenalo ztrátu 8 - 10 miliard
Kčs v příštím roce a v případě
další devalvace až 15 miliard. Přátelé,
nejslabším místem, a to je moje odborná
parketa, jsou vnější ekonomické vztahy,
opatřování tvrdých valut. Stejně
s tím máme problémy. Ve zprávě
Výzkumného ústavu vnějších
ekonomických vztahů, kde bylo rozebráno 1
500 podniků, se ukazuje, že kdyby slovenské
podniky měly dosáhnout výkonnosti jako podniky
české, musely by exportovat v příštím
roce o 5 miliard Kčs. Já vím, že je
to způsobeno do značné míry strukturou,
ale strukturu nezměníme. A tyto problémy
by nastaly. To si při různých těchto
lehkomyslných slovech musíme uvědomit.
Na závěr bych měl jednu osobní poznámku
ke kolegovi Mečiarovi, nyní předsedovi slovenské
vlády. Když provádím tady cizince, říkám
- a to mě parafrázoval pan poslanec Zeman - tento
parlament je něco mezi hlavním nádražím
a mauzoleem. Tento parlament byl na zvedání rukou.
Já prohlašuji, že nehodlám být
tady úředníkem, který na nějaké
rozhodnutí dá jenom razítko. To ne. (Potlesk.)
Jsme geograficky ve střední Evropě. Chováme
se stejně v této oblasti jako v Bulharsku, jako
v Rumunsku. Sice poněkud inteligentněji, ale důsledky
v oblasti ekonomické jsou stejné. Já vás
upozorňuji, že zahraniční kapitál
odpuzujeme a za chvíli budeme zahrnováni, podle
mého názoru, skutečně do nestabilní
východní Evropy. Jako ekonom jsem z hlediska racionálního
proti kompetenčnímu zákonu. Jsem ovšem
poslanec a mám zastávat názory lidu. Přijmeme-li
mnohé tyto pozměňovací návrhy,
pak s těžkým srdcem budu hlasovat pro. Ale
s jednou podmínkou, že už se k těmto věcem
do vypracování nové ústavy nebudeme
vracet a nebude nás to odvádět od toho, co
tu skutečně máme dělat. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Mlčák.
Poslanec SN J. Mlčák: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové, nejsem ekonom, nejsem právník,
ale domnívám se, že budete všichni souhlasit
se mnou, že to, co je pro nás v této chvíli
nejpodstatnější a co je nejdůležitější,
je dobrá vůle, důvěra a chuť
dvou národů a mnoha národností žít
v jednom společném státě, který
tu v této formě existuje už 70 let a pro jehož
blaho mnoho a mnoho lidí přinášelo mnoho
a mnoho obětí, také oběti nejvyšší.
Je mi líto, že musím říci, že
té důvěry nám zřejmě
chybí. Plyne to už z toho, že vniklo do návrhu
kompetenčního zákona opatření
např. o rotaci guvernérů státní
banky. Je to pro mne nepochopitelné. Já bych neměl
nic proti tomu, kdyby ve funkci guvernéra státní
banky byl schopný Slovák třeba 10 let, ale
budu proti tomu, aby tam na krátkou dobu byl Čech
jenom proto, že je Čech, kdyby byl méně
schopný. V této věci se připojuji
k návrhu pana JUDr. Bendy.
Zdálo by se, že je všechno tak jednoduché.
Všichni prohlašují, že všichni mají
dobrou vůli žít spolu, všichni mají
chuť žít spolu, není ovšem důvěry.
A tady mi dovolte říci. Bez té důvěry
to zřejmě těžko půjde. Bez té
důvěry bude problematická i ta chuť
i ta dobrá vůle. V každém případě
bychom se však měli zamyslet nad tím, co uděláme,
co přijmeme. Odmítám být, stejně
jako můj předřečník, jenom
úředníkem, který zvedne ruku proto,
že nějaké dvě tři nebo kolik
vlád se na něčem dohodlo, pokud to nepokládám
za správné. Pokud bychom měli opravdu dostatek
dobré vůle a těch nejčistších
pocitů, pak by zřejmě nic nebránilo
tomu, abychom připustili, že kompetence republik budou
odvozeny od kompetence federace. Není tomu tak. Je to jinak.
Tady vyvstává ale možnost různých
interpretací různých částí
tohoto zákona různými ambiciózními
osobami. A to zakládá určitý precedens,
který dává možnost vzniku celého
řetězu různých neřešitelných
problémů.
Abych nemluvil obecně, vzpomenu tady oblast zemědělství.
Nic menšího než naše zemědělství,
tak jak je tato problematika řešena v článku
17, kde se říká, že v oblasti hospodářství
patří do působnosti federace: "Tvorba
společných zásad hospodářské
politiky, jejichž součástí jsou i zásady
surovinové, palivoenergetické politiky a zemědělské
politiky, pokud mají federální ráz."
Tady bych se chtěl zeptat: Kdo bude posuzovat, co na zemědělství
má federální ráz a jak to bude dělat?
Kdo to bude dělat v situaci, kdy na federální
úrovni vlastně neexistuje rezort zemědělství
jako takový, a kdo to bude dělat a jak v situaci,
kdy slovenskou politickou reprezentací bylo zpochybněno
jakési federální jednání pana
ministra Dlouhého - podle mého názoru zcela
neoprávněně. Tady bych potřeboval
odpověď slovenské reprezentace: Jak to bude
děláno? Kdo to bude dělat? A na základě
čeho? Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
J. Mlynárik.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán
predsedajúci, vážený pán predseda,
v súvislosti s kompetenčným zákonom,
ktorého prijatie odporúčam, chcel by som
upozorniť na niektoré historické súvislosti,
ktoré sa týkajú integrity česko-slovenskej
štátnosti a našich súčasných
problémov.