Úterý 11. prosince 1990

Poslanec SN I. Batta: Je totožný s návrhom poslanca Bendu. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Prokop, připraví se poslanec Zukal.

Poslanec SN M. Prokop: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážení kolegové, dámy a pánové, nejsem ekonom ani právník, a proto mi dovolte, abych se zabýval poněkud zevrubněji situací, která se vyvinula kolem způsobu projednávání návrhu tohoto zákona.

Tento tzv. kompetenční zákon je centrem pozornosti celé naší společnosti už dlouhou dobu. Situace kolem jeho projednávání se vyhrotila zejména koncem minulého týdne a jakýmsi vyvrcholením tohoto vyhrocení bylo včerejší mimořádné vystoupení prezidenta republiky zde ve Federálním shromáždění.

Prohlášení některých ústavních činitelů a komentáře tisku hovoří o možnosti ústavní krize. Poslanci Federálního shromáždění jsou tedy ti, kteří svým rozhodnutím o osudu navrhovaného zákona tuto ústavní krizi mohou přivodit nebo nepřivodit. Federální shromáždění je tak postaveno do role jakéhosi mouřenína, který na sebe přebírá veškerou zodpovědnost za budoucnost státu, avšak pozor! - Pravomoc v rozhodování je v tomto případě mu jaksi upírána. Návrh, který je Federálnímu shromáždění předložen, resp. víme, že přeloženy byly návrhy dva, tedy tento návrh je totiž už výsledkem dohody vlád. Slovenská národní rada to plně respektovala a tak - "Mouřeníne, zvedni ruku a hlasuj!. Avšak pokud bys mouřeníne, ruku nedej Bože, nezvedl, uvědom si, že ty budeš odpovědný za následky tohoto činu, že ty jsi přivodil případnou ústavní krizi a všechny následující kroky!"

Kolegové, tato budova byla v minulosti mnohokrát svědkem trpného odhlasovávání rozhodnutí, která do detailu připravil někdo jiný. Žádného velkého nátlaku, neřku-li vydírání, samozřejmě nebylo třeba, protože to byla táž ruka, která rozhodnutí připravila i která vybrala poslance do parlamentu, kteří ho schválili, a víme, že se často jednalo i o personální unii.

Dnešní parlament však vzešel ze svobodných voleb, je odrazem plurality politickým sil a proudů, které dnes tvoří spektrum naší společnosti. Je proto logické, podle mého názoru, že v něm dnes a denně dochází ke střetům názorů na řešení různých problémů. To je úlohou parlamentu, a to je jedním z hlavních znaků parlamentní demokracie. Není přece možné, aby takto vzniklý a takto logicky fungující parlament náhle odhodil za hlavu své vlastní principy, aby bez možností uplatnit svá ústavní práva pod nátlakem přijal zákon v předem určeném znění bez možnosti jakýchkoliv změn. A není to možné zejména tehdy, jedná-li se o tak závažnou věc, jako je budoucí fungování nebo nefungování společného federativního státu.

Dámy a pánové, domnívám se, že dnešní jednání sněmoven není jednáním o změně ústavního zákona č. 143 z roku 1968. Zdaleka se nejedná jen o vymezení kompetencí mezi orgány republik a federace. Mám za to, že dnešní jednání našeho parlamentu je vyvrcholením procesu, který už delší dobu probíhá v naší společnosti.

Je to boj za demokracii v našich myslích. Je to boj politické a občanské kultury proti nekultuře. Společný stát našich dvou národů a národností a etnických skupin vznikal z jejich svobodné vůle. Je to svazek partnerský. Každé partnerství vyžaduje chuť obou partnerů podílet se na něm. Vyžaduje od nich i souhlas s určitými pravidly partnerství. Tato pravidla se pochopitelně mohou časem měnit podle vzniklé situace a podle přání partnerů, avšak abychom mohli vůbec o partnerství hovořit, musí tato pravidla soužití i eventuální jejich změny stát na jednom základním principu - totiž, že kýženým cílem je právě ono partnerství nikoli prospěch jedné nebo druhé strany, ať už na úkor druhého partnera nebo v tomto případě na úkor funkce společenského svazku. Toto manželství z rozumu, jak se říká těm případům, kdy lidé spolu žijí tzv. kvůli dětem, kvůli baráku nebo kvůli majetku, jsou podle mého názoru ve svých důsledcích vždy prohrou a pasiva vždy převládal i nad aktivy.

Dámy a pánové, zaslechli jsme v posledních dnech nebo alespoň já jsem v posledních dnech zaslechl několikrát, že jsou to někteří čeští poslanci, kteří svými postoji vůči navrhovanému kompetenčnímu zákonu dnes ohrožují další fungování, a dokonce existenci společného státu. Že svým unitářským přesvědčením opřeným o jiné principy státoprávního uspořádání než je federace dvou národních republik, posilují centralistický model státu, který je pro slovenskou veřejnost nepřijatelný. Dovolte mi, abych se k tomu vyjádřil.

Je jistě faktem, že tak, jako jsou mezi různými politickými reprezentanty v Federálním shromáždění např. vyznavači samostatnosti Slovenska, jsou tu i někteří, kteří zastávají názor, že unitární stát by byl řešením nejvýhodnějším, zejména z hlediska řešení ekonomických problémů. Avšak úkolem politika je podle mého názoru především reagovat reálně na realitu, Realitou dneška je federativní stát a já jsem přesvědčen, že s touto realitou dnes každý z poslanců, kteří si činí nárok na roli politického činitele, počítá jako s jedinou možnou. Nelze přece žít s někým proti jeho vůli a nelze mu násilím vnucovat systém soužití. To však platí pro obě strany. Často bylo na nás apelováno, že musíme pochopit důvody, proč se politika slovenské reprezentace ubírá právě tímto směrem. Proč je pro Slovensko životně důležité posilování principu národního sebeuvědomění a národní státnosti. Ano, snažíme se pochopit, věřte že upřímně a vším rozumem. Já alespoň i celým srdcem. Prostě proto, že s partnerem chci žít a mé důvody jako kumštýře, jako poslance, jako občana jsou jak racionální, tak i citové. Myslím, že povinnost snažit se pochopit důvody toho druhého platí i na druhou stranu. Myslím, že je to otázka vzájemné důvěry.

Pozměňovací návrhy, které vůči návrhu zákona vznesla Česká národní rada, stejně jako pozměňovací návrhy, které vzešly nebo ještě dnes vzejdou od poslanců Federálního shromáždění, jsou jen výrazem našeho pohledu na systém fungování společného státu. Jsou vedeny snahou o prosazení principů, které považují někteří čeští a moravští poslanci za podstatné a důležité, nijak jinak.

Dámy a pánové, poslanci, kolegové ze Slovenska, dovolte mi, abych se teď obrátil na vás. Zasedáme zde v tomto sboru společně už několik měsíců. Měli jsme možnost se poznat, zejména při práci ve výborech. Troufám si říci, že navzájem o sobě už leccos víme. Někteří z nás navzájem navázali řadu osobních i přátelských kontaktů. Bohužel se nemohu zbavit dojmu, jakoby nás v posledním týdnu někdo záměrně rozděloval. Jakoby někomu velmi záleželo na tom, aby tento stát nebo toto společenství nějak přestalo existovat.

Prosím vás, až budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, berte to prosím, v úvahu. Kolegové, v červenci jsme schvalovali poslední kompetenční změnu zákona č. 143. Pečlivě jsem si přečetl záznam z našeho jednání (máte ho v knížkách, které jsme všichni dostali). Ačkoli debata kolem schvalování byla samozřejmě také ostrá, nikoho tehdy nenapadlo hovořit o ústavních krizích v případě neschválení této novely, i když se jednalo o rozsah přenosu kompetencí poněkud menší, než je tato novela. Výsledky hlasování jsou zcela jednoznačné. Nikdo z českých a moravských poslanců ani ze slovenských nezpochybňoval už tehdy velmi razantní přenesení kompetencí z federace na úroveň republik a jako takové je nezpochybňuje v principu nikdo ani teď.

Kdyby až zhruba dva až tři týdny po schválení tohoto zákona českými a slovenskými poslanci nezačala nešťastným způsobem vedená jednání vlád o dalších změnách, tedy o změnách, které iniciátoři, podle mého názoru, museli mít připraveny už v době, kdy jsme zde novelu ústavního zákona schvalovali, nedošlo by určitě k situaci, která se vyhrotila do dnešního stavu.

Dámy a pánové, v demokratické společnosti platívá, že politik, který utrpěl razantní politickou porážku, kterému se nepodaří prosadit svůj program, obvykle odstoupí. Takové jednání je výrazem politické kultury, výrazem úcty k národu, k voličům, k politické straně, kterou reprezentuje. To předvedla v poslední době například M. Thatcherová. Osobní ambice jedince nebo skupiny politiků nesmějí nikdy převážit politické cíle, které ve společnosti prosazují. Ultimativní požadavky, vyhrožování, které v poslední době často slýcháme, jsou pravým opakem takovéto politické kultury.

Kolegové poslanci, ať už jsme z kterékoliv republiky, máme v rukách budoucí osud státu. Mějme úctu jeden k druhému, jak řekl pan prezident. Respektujeme navzájem své důvody a postoje. Mějme na paměti, že po tomto zákoně přijdou další a další. Přijme se, doufejme nová ústava. Nenechme se rozdělit. Nedopusťme, aby podobné stíny ústavních krizí nad námi ležely pokaždé znovu a znovu z týchž nebo podobných důvodů. Pokud to dnes nedokážeme, nenapadá mě nic jiného, než citovat volnou parafrázi textu mého kolegy písničkáře, Jana Nedvěda "A jestli není žádný Bůh, tak potom ámen..." (Dlouhotrvající potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Prokopovi. Uděluji slovo poslanci Zukalovi. Připraví se poslanec Mlčák.

Poslanec SL R. Zukal: Pane předsedo, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté, zaměřím svou pozornost na kompetenční zákon v souvislosti s vnějšími ekonomickými vztahy. Jedním z nejčastěji používaných hesel v poslední době je - "Zpátky do Evropy". Přitom děláme vše pro to - v oblasti ekonomické, abychom se této Evropě vzdálili. Předložený kompetenční zákon je toho názorným příkladem. Podtrhuji v oblasti ekonomické.

Uvedu celou řadu příkladů, které jsou skutečně prověřeny časem a konkrétními fakty. Věnoval jsem sobotu a neděli tomu, že jsem studoval římské dohody, bílou knihu Evropského společenství a usuzoval jsem, jak pomalu a jistě přechází ekonomické, sociální, ekologické a další pravomoci z jednotlivých národních parlamentů na centrální parlament. Když vám kolegové řeknu, že v roce 1993 80 % veškerých kompetencí v této oblasti má mít na sobě Evropský parlament, tak tomu nebudete věřit. A co děláme my? Heslo silné republiky rovná se silná federace není pravdivé, alespoň ne v oblasti ekonomické. (Potlesk.) Praktický příklad: Nyní se jednalo o společné evropské měně. Předseda Federálního shromáždění pan Alexandr Dubček při návštěvě evropských poslanců dostal již návrhy konkrétních mincí a tato platidla mají v celém Evropském společenství platit ke konci devadesátých let. Co jsem četl já, jako ekonom ze strany slovenských ekonomů? Tři emisní banky. Paní Thatcherová nesouhlasila s touto měnovou politikou, a byl to jeden z hlavních důvodů, proč přišla o křeslo. A podívejme se, že na této nacionalistické a neekonomické vlně se nesly různé politické strany. To si prosím vás, uvědomte. (Potlesk.)

Když zde byl pan Delors, když zde byla parlamentní delegace, půl dne jsme diskutovali o tom, jak máme vypracovávat zákony. Upozorňovali nás důtklivě na to, že jestliže chceme přistoupit k Evropskému společenství, veškeré naše normy, usance, právní předpisy, organizace atd. musí odpovídat usancím Evropského společenství. Upozorňovali na to, že to bude dlouhá doba. Třeba např. Rakousko, které má vyspělou tržní ekonomiku, se na to podle jejich názoru bude připravovat 4 roky. A co děláme my? Na rozdíl od nich, kde je všechno centrálně řízené, pravidla pro všechny státy, co děláme my? Viděli jsme návrhy dělení ropovodu, dělení železnic, dělení tranzitních sítí a všechno možné. Já jako vášnivý filatelista bych plédoval pro to, abychom měli dvě pošty, českou a slovenskou - bylo by víc razítek. Ale co by si o tom pomyslela Poštovní světová unie, kdybychom jako unikát jeden stát měli dvě pošty. Tak daleko jsme došli, kdy nacionální cítění převýšilo ekonomickou racionalitu. (Potlesk.)

Já mám tu smůlu, že mluvím vždy po Milošovi Zemanovi, který mi vybere rozinky. Mluvil tady o kvalifikaci. Jestliže si komunistická strana zavedla jako součást kvalifikace příslušnost ke své straně, viděli jsme, kam do dovedla. Jestliže si my zavedeme národnost jako příslušnost kvalifikace, nečekejme jiné výsledky. To si, prosím vás, uvědomme! (Potlesk.)

Jestliže do výrobního procesu, do ekonomického procesu zavedeme ideologická a jiná hlediska, nutně musí jít výkonnost ekonomiky dolů. (Potlesk.)

Když jsem mluvil s jednotlivými členy Evropského parlamentu, říkali nám: "Prosím vás, co to děláte?" Nemohli pochopit, že my máme národnostní spory. Pro ně je to naprosto něco neznámého, poněvadž kapitál nezná hranic, dbá na racionalitu a tyto hranice porušuje. Upozorňovali, že vzhledem k vývoji ve východní Evropě, jestliže budeme pokračovat v těchto tendencích, k nám zahraniční kapitál nepůjde. A také se to ukazuje. Nechť se k tomu vyjádří hospodářští ministři. Taková je skutečnost. Škoda, že zde není pan předseda Slovenské národní rady Mikloško. To, co říkal, byla pěkná slova, ale to, jak to bude blíž, jak to bude pěkně řízeno, podle mého ekonomického rozumu je nepraktické.

Co nejvíc mám za zlé tomuto parlamentu? Můj kolega přede mnou hovořil, že jsme v červenci přijali kompetenční zákony. V našem vládním prohlášení na prvním místě byla ekonomika, neboť ekonomika vyřeší v mnoha případech různé kompetenční spory. To je naprosto jisté. Pan Mikloško hovořil, jak to bude racionálně řešeno. Souhlasím s nim v jednom: bude to blíž, ale poslouchejte se mnou. Česká vláda měla 17 ministerstev, z toho dnes má 15 - mimochodem včera jsem slyšel, že je bude snižovat - z toho 7 se týká hospodářství. Slovenská má 18 ministerstev, z toho 10 postihuje ekonomickou oblast. Federální vláda má 11 ministerstev, když to sečtete, je to 44 ministerstev. K tomu připočtěte 4 místopředsedy federální, 3 české, 4 slovenské, 3 předsedy a řekněte mi, jak tento obrovský aparát může racionálně, rychle v oblasti ekonomické rozhodovat? (Potlesk.)

Opakuji po několikáté, mně nejde o to, co aparát stojí, ale jak brání racionálnímu rozhodování. To, co jsem tady slyšel, vsadím se 1 : 10, že to bude ještě horší. Podle mého názoru budujeme dvě centralistické ekonomiky a pokud transformační zákon to nepřekoná, jsme ztraceni.

Dopoledne jsem mluvil s generálním ředitelem ČKD pražského a ten mi říkal: "Co, prosím vás, děláte, proč řešíte tyto věci? My potřebujeme transformační zákon. Jestliže budete prodlužovat toto období nejistoty, zhroutí se i naše nejlepší podniky". A podle toho postupujme.

Byly zde výhrůžky - jak jsem je slyšel já v televizi - že slovenské zákony budou platit bez ohledu na federální. Jako ekonom vážně varuji před tímto krokem. Oba dva státy by na to těžce doplatily. Jestliže Česká republika těžce, pak Slovensko katastrofálně. Budu citovat cifry, které uvedl předseda Federálního statistického úřadu - myslím, že to je Slovák - že oddělení české ekonomiky od slovenské by znamenalo ztrátu 8 - 10 miliard Kčs v příštím roce a v případě další devalvace až 15 miliard. Přátelé, nejslabším místem, a to je moje odborná parketa, jsou vnější ekonomické vztahy, opatřování tvrdých valut. Stejně s tím máme problémy. Ve zprávě Výzkumného ústavu vnějších ekonomických vztahů, kde bylo rozebráno 1 500 podniků, se ukazuje, že kdyby slovenské podniky měly dosáhnout výkonnosti jako podniky české, musely by exportovat v příštím roce o 5 miliard Kčs. Já vím, že je to způsobeno do značné míry strukturou, ale strukturu nezměníme. A tyto problémy by nastaly. To si při různých těchto lehkomyslných slovech musíme uvědomit.

Na závěr bych měl jednu osobní poznámku ke kolegovi Mečiarovi, nyní předsedovi slovenské vlády. Když provádím tady cizince, říkám - a to mě parafrázoval pan poslanec Zeman - tento parlament je něco mezi hlavním nádražím a mauzoleem. Tento parlament byl na zvedání rukou. Já prohlašuji, že nehodlám být tady úředníkem, který na nějaké rozhodnutí dá jenom razítko. To ne. (Potlesk.)

Jsme geograficky ve střední Evropě. Chováme se stejně v této oblasti jako v Bulharsku, jako v Rumunsku. Sice poněkud inteligentněji, ale důsledky v oblasti ekonomické jsou stejné. Já vás upozorňuji, že zahraniční kapitál odpuzujeme a za chvíli budeme zahrnováni, podle mého názoru, skutečně do nestabilní východní Evropy. Jako ekonom jsem z hlediska racionálního proti kompetenčnímu zákonu. Jsem ovšem poslanec a mám zastávat názory lidu. Přijmeme-li mnohé tyto pozměňovací návrhy, pak s těžkým srdcem budu hlasovat pro. Ale s jednou podmínkou, že už se k těmto věcem do vypracování nové ústavy nebudeme vracet a nebude nás to odvádět od toho, co tu skutečně máme dělat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Mlčák.

Poslanec SN J. Mlčák: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nejsem ekonom, nejsem právník, ale domnívám se, že budete všichni souhlasit se mnou, že to, co je pro nás v této chvíli nejpodstatnější a co je nejdůležitější, je dobrá vůle, důvěra a chuť dvou národů a mnoha národností žít v jednom společném státě, který tu v této formě existuje už 70 let a pro jehož blaho mnoho a mnoho lidí přinášelo mnoho a mnoho obětí, také oběti nejvyšší. Je mi líto, že musím říci, že té důvěry nám zřejmě chybí. Plyne to už z toho, že vniklo do návrhu kompetenčního zákona opatření např. o rotaci guvernérů státní banky. Je to pro mne nepochopitelné. Já bych neměl nic proti tomu, kdyby ve funkci guvernéra státní banky byl schopný Slovák třeba 10 let, ale budu proti tomu, aby tam na krátkou dobu byl Čech jenom proto, že je Čech, kdyby byl méně schopný. V této věci se připojuji k návrhu pana JUDr. Bendy.

Zdálo by se, že je všechno tak jednoduché. Všichni prohlašují, že všichni mají dobrou vůli žít spolu, všichni mají chuť žít spolu, není ovšem důvěry. A tady mi dovolte říci. Bez té důvěry to zřejmě těžko půjde. Bez té důvěry bude problematická i ta chuť i ta dobrá vůle. V každém případě bychom se však měli zamyslet nad tím, co uděláme, co přijmeme. Odmítám být, stejně jako můj předřečník, jenom úředníkem, který zvedne ruku proto, že nějaké dvě tři nebo kolik vlád se na něčem dohodlo, pokud to nepokládám za správné. Pokud bychom měli opravdu dostatek dobré vůle a těch nejčistších pocitů, pak by zřejmě nic nebránilo tomu, abychom připustili, že kompetence republik budou odvozeny od kompetence federace. Není tomu tak. Je to jinak. Tady vyvstává ale možnost různých interpretací různých částí tohoto zákona různými ambiciózními osobami. A to zakládá určitý precedens, který dává možnost vzniku celého řetězu různých neřešitelných problémů.

Abych nemluvil obecně, vzpomenu tady oblast zemědělství. Nic menšího než naše zemědělství, tak jak je tato problematika řešena v článku 17, kde se říká, že v oblasti hospodářství patří do působnosti federace: "Tvorba společných zásad hospodářské politiky, jejichž součástí jsou i zásady surovinové, palivoenergetické politiky a zemědělské politiky, pokud mají federální ráz."

Tady bych se chtěl zeptat: Kdo bude posuzovat, co na zemědělství má federální ráz a jak to bude dělat? Kdo to bude dělat v situaci, kdy na federální úrovni vlastně neexistuje rezort zemědělství jako takový, a kdo to bude dělat a jak v situaci, kdy slovenskou politickou reprezentací bylo zpochybněno jakési federální jednání pana ministra Dlouhého - podle mého názoru zcela neoprávněně. Tady bych potřeboval odpověď slovenské reprezentace: Jak to bude děláno? Kdo to bude dělat? A na základě čeho? Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec J. Mlynárik.

Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán predsedajúci, vážený pán predseda, v súvislosti s kompetenčným zákonom, ktorého prijatie odporúčam, chcel by som upozorniť na niektoré historické súvislosti, ktoré sa týkajú integrity česko-slovenskej štátnosti a našich súčasných problémov.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP