Úterý 11. prosince 1990

Předseda SN M. Šútovec: Vážený pán predseda, pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, v hodinách, ktoré sú pred nami a ktoré niektorým pripadajú ako osudové, máme svojím rozhodnutím zavŕšiť jednu líniu zložitých procesov prerodu nášho štátu zo štátu diktatúry jediného všeobjímajúceho záujmu na štát pokojného, vyváženého a pritom dynamického súžitia mnohých a rozličných záujmov.

Za sebou sa pokúšame nechať málo komplikovaný nedemokratický model priamočiarych hierarchických vzťahov a pred očami - i keď nie ešte v plnom vedomí - máme zložitý model mnohoúrovňových interakcií, hľadania, artikulovania, zlaďovania a uspokojovania záujmov jednotlivcov, rodín, miestnych a iných komunít, sociálnych skupín, národností, národov i republík.

Chcel by som, abysme si všetci v tejto chvíli uvedomili štátnickú a štátotvornú cenu empatice, toho nádherného aktu vcítenia sa do túžob, nádejí a potrieb tých druhých.

Ako predseda Snemovne národov obraciam sa osobitne na poslancov tejto snemovne so želaním, aby rokovali vecne, zdržanlivo a tolerantne. Želal by som si, vážené poslankyne a vážení poslanci, aby ste si ešte raz pripomenuli to, čo istotne viete, že vychádzať v ústrety inému záujmu značí zároveň upravovať cestu pre svoj záujem, (Potlesk.) že pokojné zosúlaďovanie záujmov nie je nič katastrofické a nedôstojné, ale že práve to je základnou metódou demokratickej politiky a vôbec základom správania sa každého slušného a dospelého človeka.

Prosím, abyste rokovali a rozhodovali tak, aby sa tieto osudové hodiny nášho štátu zmenili na jeho hviezdne hodiny. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji předsedovi Sněmovny národů a nyní uděluji slovo poslanci Bakšayovi.

Poslanec SL J. Bakšay: Vážený pán predseda, predsedajúci, kolegyne a kolegovia, dámy a páni, po roku budovania demokracie a právneho štátu sme dnes my, poslanci Federalneho zhromaždenia pristúpili k maturitnej skúške. Maturitnej skúške zrelosti uniesť bremeno slobody, demokracie a práva. Maturitná komisia čaká vonku, mimo nášho parlamentného mauzolea. Je to ptnasťmiliónov našich občanov, ktorí nám veria. Veria, že pripravíme pre nich zákonné predpoklady pre život v spoločnom federatívnom štáte, štáte zdravom a prosperujúcom, v štáte dynamicky sa rozvíjajúcom. Po štyridsaťročnom období diktatúry a temna budujeme novú humánnu komunitu občanov. Títo občania sa jasne vyjadrujú za spoločný život v štáte, ktorí založili naši predkovia, páni Masaryk a Štefánik.

Kompetenčný zákon, ktorý prerokúvame, je prvým predpokladom usporiadať Českú a Slovenskú Federatívnu Republiku tak, aby bola zdravým, fungujúcim štátnym útvarom, vyjadrujúcim vnútorné potreby oboch našich národov. Žiaľ, minulý režim v nás zanechal veľmi škaredé dedičstvo, nedôveru a podozrievanie.

Aj keď si to možno nepripúšťame, je to v nás, je to proste vo vnútri našej duše, a tlie a my sa toho musíme zbaviť. Veď to, čo chce slovenská mamička, to isté chce moravská i česká mamička, zdravé a kľudné prostredie pro výchovu svojho dieťaťa. A zase to, čo chce český alebo moravský otec, chce aj slovenský otec, aby mohol existenčne zabezpečiť svoju rodinu podľa svojich predstáv.

Čo teda bráni tomu, aby sme si verili? Práve tých štyridsať rokov temna, ktoré do nás tú nedôveru inplantovali.

Keď som včera počúval slová pána prezidenta, pri istej pasáži ma zamrazilo. A to vtedy, keď pán prezident spomenul pieseň "Sľúbili sme si lásku". Zamyslime sa nad tým, kto túto lásku nechce. V novembri minulého roku sme mrzli na námestiach a všetci sme túto lásku chceli. Kto ju nechcel? Zamyslime sa nad tým, kto ju nechcel a kto ju nechce dodnes. Možno, že práve v tejto chvíli v nejakom luxusnom dome si nejaký Vasil mädlí ruky, že mu zasa výborne vychádza.

Predstavme si situáciu, ktorá by vznikla, keby sme ako parlament nezmaturovali. Aspekty pán prezident včera vysvetlil. Súčasná slovenská ani česká ekonomika nie je schopná modernizácie, nie je schopná zabezpečiť si sama dostatočné zdroje pro najnutnejšiu existenciu. Bezpodmienečne potrebujeme pomoc zahraničného kapitálu, know how a technológie. Ale to všetko príde jedine do usporiadanej, politicky stabilizovanej krajiny. Podívajme sa na európske krajiny a zamyslime sa nad tým, čo by asi znamenala samostatná Česká či Slovenská republika? Zamyslime sa nad tým, či boj o národnú identitu, ktorý teraz vedieme, by neskončil zanedlho v hlbokej ilegalite a či by v roku 2000 nejaký Štúr nemusel vystúpiť na európskom sneme a žiadať vlastný jazyk.

Som hlboko presvedčený, že v zdravej ekonomike, v zdravej federácii sa národné identity vlastnou schopnosťou národa samy prejavia a k tomu spejeme, len sa zbaviť nedôvery.

Dámy a páni, dovoľte mi na záver osobné vyznanie. Dvakrát som v tejto miestnosti prisahal. Dvakrát som prisahal vernosť ľudu tejto krajiny. Prisahal som vernosť ľudu Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky. Neprisahal som vernosť Slovákom, Čechom, Maďarom, Rusínom či Poliakom. Prisahal som vernosť občanom ČSFR. (Potlesk.)

Prijatie prerokúvaného zákona mi umožní túto prísahu dodržať. A ja ju za každú cenu dodržím. Prosím, dámy a páni, aby sme dnes maturitnú skúšku urobili. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nyní vystoupí poslanec Sněmovny lidu Boleslav Bárta.

Poslanec SL B. Bárta: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážená federální vládo, vážená paní předsedkyně České národní rady, vážený pane předsedo Slovenské národní rady, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, po roce opět nabyté svobody prožíváme v těchto dnech nepříjemný pocit ohrožení celistvosti naší České a Slovenské Federativní Republiky. Nemá smysl obviňovat jednotlivé osoby z toho, která má na tomto stavu větší podíl. Prvotní příčina tkví mimo dnešní představitele našeho státu. Spočívá ve špatně založené totalitní a tedy nedemokratické a neidentické dvoufederaci státu s absencí národního principu. Domnívám se, že má-li být započatá přestavba naší federace úspěšná, měla by respektovat také tyto postuláty.

Za prvé: při dělení kompetencí by se mělo postupovat od občana, který jimi deleguje zabezpečení svých práv, potřeb a svobod na obec, pak na nižší státoprávní celky, jako jsou republiky, resp. země, a nakonec na federativní, čili spolkový stát.

Za druhé: federace by neměla mít vlastnictví majetku, ale měla by mít peníze a moc. Její rozpočet by měl být odvozen z rozpočtu republik, resp. zemí.

Za třetí: republiky by měly svěřit do správy federace to, co je rozumné a hospodárné. Nespravovat v každé republice zvlášť a měly by si ponechat a uplatňovat kontrolu federální správy demokratickým politickým systémem.

Za čtvrté: protože federace nemá vlastně území, měla by její státní správa mít charakter služby republikám, resp. zemím.

Za páté: při zachování národní identity a suverenity národů žijících ve federaci by se neměl absolutizovat národní princip, a měl by být postaven na roveň dalším principům federace, jako je princip geografický, geograficko - historický, státoprávně - historický aj.

Za šesté: národy žijící ve federaci by se měly svobodně rozhodnout pro vzájemné výhodné omezení vlastní suverenity ve prospěch státní suverenity společné. Měli bychom si připomenout slova zakladatele našeho moderního státu T.G. Masaryka z jeho rukopisu uloženého v hrobce M.R. Štefánika na Bradle: "Těším se z toho velmi - Slovák, Moravan, Čech stáli v čele zahraniční akce, která nám přinesla svobodu a samostatnost".

Před třičtvrtě stoletím stáli tedy ruku v ruce vedle sebe Slovák Štefánik, Moravan Masaryk a Čech Beneš. Moravan je sjednocoval. Vytvořili společný stát, během jehož posledních 40-ti let byli Moravané vyloučeni jako svébytná existence. Dalo by se očekávat, že za více než rok bude existence tohoto moravského svorníku našeho státu znovu uznána. Dosud se tak bohužel nestalo. Proto tu také stojí spojeni společným zájmem Čech se Slovákem, ale stojí spíš jako proti sobě. O to větší význam by měla mít citovaná Masarykova slova, boj Čecha, Slováka a Moravana za společný stát by měla být pro nás zavazujícím symbolem pro obnovu svornosti Čechů, Slováků a Moravanů v současné době při přestavbě našeho národního hospodářství a obsahu soužití, v minulosti tolik deformovaného pocitu křivdy, nezasloužených výhod, pocitem útlaku, omezování suverenity a centralistickým řízením.

Naděje na úspěch není ještě ztracena, zejména kdybychom se dokázali dohodnout na společném cíli. Před tímto cílem vlastně stojíme dnes jako před něčím, co znamená rozhodující krok. Domnívám se, že ustanovení pouhé konfederace či dokonce odtržení Slovenska by znamenalo nejen zničení zakladatelského díla T.G. Masaryka, R.M. Štefánika a E. Beneše, ale bylo by to řešení ke škodě všech občanů současné České a Slovenské Federativní Republiky. Proto nechť moudrost, odpovědnost, vzájemná důvěra a společné odhodlání všech, kdo dnes spolu jednají a budou v příštích dnech ještě jednat o naší další státní budoucnosti, nejsou menší, než jaké byly před třičtvrtě stoletím u Slováka R. M. Štefánika, u Moravana T.G. Masaryka a u Čecha E. Beneše.

To zejména před dnešním závažným jednáním, přeji i našemu zákonodárnému sboru. Znění návrhu předloženého ve zprávě obou zpravodajů je dobrým návrhem, který dává šanci překonat rozpory a proto si zaslouží naši podporu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Bártovi, nyní má slovo poslanec Benda.

Poslanec SL V. Benda: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové. Já bych začal povzdechem. Sedím v tomto shromáždění necelý rok a slova o maturitě, odpovědnosti, o rozhodujícím okamžiku apod. slyším nejméně po čtvrté. A bohužel jsem měl vždycky vnitřní pocit, že v čím méně odpovědné situaci bylo manipulováno toto shromáždění, tím hlučněji a vehementněji zde zaznívala takováto slova. Já bych to nechtěl nějakým způsobem bagatelizovat, já bych si velmi přál, abychom tu maturitu správným způsobem složili a je-li to nutné pro blaho země, abychom ji skládali třeba každý měsíc, ale občas mívám v těchto situacích strach, jestli sedíme před tou správnou komisí, jestli nás nezkouší nějací maskovaní lháři a lidé nepatřiční. (Potlesk.) Ale to je jen otázka na okraj.

Já jsem pověřen Klubem poslanců Křesťansko - demokratické unie, abych zde přednesl několik pozměňovacích návrhů nebo stanovisek. První náš pozměňovací návrh se týká strany 14 společné zprávy tisku 369, a to pod pořadovým číslem 35 je tam článek 37 odstavec 3. Podle našeho pozměňovacího návrhu by se ve druhém řádku tohoto odstavce za slova "ve věcech" zařadila slova "národnostních a etnických skupin". Je to mimochodem návrh téměř totožný s původní variantou České národní rady. V odůvodnění zdá se být naprosto jasně, že zásadní právní úprava postavení národností musí být jednotná v celém federativním státě. Už proto, že postavení národnosti, respektování jejich práv a to jak individuálních, tak skupinových, je namnoze otázkou mezinárodních závazků, mezinárodních smluv, ve kterých je subjektem Česká a Slovenská Federativní Republika, tedy nikoliv Česká republika nebo Slovenská republika. I my jsme teď nedávno přistupovali na kompetenci Haagského soudu, nedávno jsme podepsali akční protokol, pak tu o občanských a lidských právech. Všechno toto nás zavazuje, aby republika, která přijala navenek závazky, měla také možnost tyto závazky prosazovat reálným způsobem. Tento bod se jeví poslancům našeho klubu natolik závažný, že jsme se shodli na tom, že v případě nepřijetí našeho pozměňovacího návrhu budeme hlasovat proti celému zákonu.

Situace se od tohoto našeho včerejšího rozhodnutí poněkud změnila, protože pod bod 33 společně zprávy resp. pak ve znění dodatku ke společné zprávě byla zařazena věta o zákonodárné pravomoci Federálního shromáždění ve věcech "individuálních a kolektivních". Někteří slovenští interpreti této partie, např. Ivan Čarnogurský, který za Slovenskou národní radu zastupoval navrhovatele v ústavně právních výborech, tvrdí, že tímto jsou práva národností plně pokryta a že je zbytečné zasahovat do odstavce 3 § 37, když je to tímto způsobem zabezpečeno. Já se přesto domnívám - tuto věc jsme už neměli možnost projednat v klubu - že tento kompromis není uspokojivý, není dostatečný, protože za prvé dovoluje např., aniž by se narušovala základní lidská práva, uměle zhoršit v jedné republice podmínky pro určitou národnostní nebo etnickou skupinu tak, abychom ji donutili k migraci do republiky druhé. Kromě toho jsme názoru, pokud údajně odstavec 1 pokrývá problematiku, takže snad není třeba činit z toho kámen úrazu a nic nebrání tomu, aby třeba i mírně nadbytečně byla zařazena zmínka o národnostech a etnických skupinách i do toho § 3. (Potlesk.)

Druhý pozměňovací návrh přednáším také jménem celého Klubu křesťansko demokratické unie. Nicméně s tím, že v tomto případě s jeho nepřijetím nespojujeme žádný principiální odpor vůči zákonu jako takovému. Týká se strany 4 společné zprávy, totiž novelizovaného článku 9 ústavního zákona. Tento článek konstatuje, že věci, které jsou ústavním zákonem svěřeny do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky patří do působnosti republik. My se domníváme, že tento článek by bylo třeba vypustit, Uvědomujeme si, že by vznikla poněkud nejasná situace, která by dovolovala jenom implicitně odvozovat ze článků, které tam jsou, že všechno ostatní přísluší do působnosti republik. Na druhé straně se ovšem domníváme, že tento náš návrh je ve shodě s často citovanou dohodou tří vlád. Pokud nás vlády ráčily v tisku informovat, součástí této dohody byla také skutečnost, že ty oblasti, ve kterých nebylo dohody dosaženo, se zatím odkládají s tím, že řešení bude dosaženo později. V takovém případě ale nemůžeme zakotvit tento ústavní článek, protože by se tím všechny oblasti, ve kterých řešení nebylo dosaženo, automaticky přesouvaly na republiky. To pokládáme za nepřijatelné. Jen namátkou se mohu zmínit k otázce sdělovacích prostředků a některé otázky spjaté se zemědělstvím, kde takový jednoznačný přesun mohl mít velmi vážné důsledky. Dnes jsem byl informován svými lépe informovanými kolegy z hospodářských výborů, že za letošní rok je v České republice 1,8 miliónů tun přebytku obilí, ale ve Slovenské republice 900 tisíc tun chybí. Budou-li bez jakékoli koordinace, jakéhokoliv možného federálního zásahu tyto zdroje rozděleny mezi republiky, tak jsem zvědav, kdo a jak může zajistit, aby potřeby Slovenské republiky byly v tomto ohledu kryty.

Opakuji tedy, že pozměňovací návrh je vypustit článek 9.

Svým jménem (nikoliv jménem klubu) dávám pozměňovací návrh ke straně 7 společné zprávy, t.j. k ustanovení článku 14 odstavec 2 o Ústřední bance. Navrhuji vypustit poslední větu - "je-li guvernérem občan České republiky, je v následujícím funkčním období guvernérem občan Slovenské republiky a naopak". Já se domnívám, jestliže nemáme takovýto princip zavedený v politických funkcích, kde by mohl být viděn jako důvodný (nestřídáme po funkčním období prezidenta, nestřídáme předsedu vlády ani jiné politické činitele), že je nelogické zavádět ho zrovna do tak vysoce odborné a specializované funkce, jakou je guvernér banky. Navíc si myslím, budeme-li mít to štěstí, že se nám podaří sehnat dobrého a schopného guvernéra banky, který pro nás bude mít dost peněz, že bychom byli hloupí, kdybychom ho po funkčním období vyměnili za jiného. Držme ho tam třeba 20 let. Já alespoň k této záležitosti nepřistupuji z žádného politického ani nacionálního hlediska. Nevadí mi, když to v zákoně bude, ale připadá mi to krajně nepraktické ustanovení. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Bendovi. Slovo má poslanec Honner.

Poslanec SL K. Honner: Vážený pán predsedajúci, kolegovia a kolegyne, prihlásil som sa o slovo v tejto situácii v súvislosti s udalosťami, ktorých sme boli svedkami v nedávnej dobe a v súvislosti s tým, čo cítim ako člen tohto parlamentu a ako občan tejto republiky.

Sú všelijaké názory medzi obyvateľstvom, medzi ľuďmi, ktorí prajú a neprajú vývoju v našej spoločnosti. Som veľmi rád, že sme si mohli vypočuť fundované slová pani Burešovej, z ktorých vyplynulo mnoho pre informovanosť našich občanov, ktorí v poslednom čase mali informovanosť veľmi malú alebo veľmi skreslenú. Môj názor je, že mnohokrát je táto informovanosť tendenčná a spôsobuje rozpútavanie nacionálnych a šovinistických vášní medzi našimi národmi a národnosťami. Neprispieva to vôbec ku stabilite budovania nového právneho štátu na troskách totality.

Európa bola dlhé roky potencionálnym nebezpečím vojny. Môžeme byť radi, že v poslednom období vzniká celoeurópske hnutie, ktoré smeruje k odstráneniu vojnových konfliktov, ktoré sú okrem ochrany a tvorby životného prostredia kardinálnymi problémami v Európe a vo svete. Náš právny štát sa snaží pevným krokom vstúpiť do Európy. Nebudem tu opakovať myšlienky svojich predrečníkov, za akých podmienok do Európy môžeme vstúpiť. Jedinou možnosťou, ako do Európy vstúpiť, je to štátne usporiadanie, v akom žijeme doteraz, samozrejme s vyriešením niektorých problémov, ktoré vznikajú.

Mám však dojem, že v určitých prípadoch i situáciách prevláda u nás politika nad ekonomikou. Politika bez ekonomiky nemôže byť, ale keď jeden z týchto aspektov prevažuje alebo chýba, dostávame sa do veľkých problémov.

Na adresu tých, ktorí tvrdia, že slovenský národ má možnosť sa realizovať v samostatnom Slovenskom štáte lebo samostatnej Slovenskej republike (to znie lepšie ako Slovenský štát) chcem povedať, že by nám to spôsobilo obrovské problémy. Toto ľudia si neuvedomujú, že keď nevstúpime do Európy spoločne ako rovnoprávny štát Čechov, Slovákov a ostatných národností, zostaneme osamotení a do Európy budeme môcť vstúpiť len za tých podmienok, aké nám Európa vytvorí.

Jeden maďarský politik pri svojej návšteve Rady Európy povedal, že krok od Prahy znamená dva kroky k Budapešti. Niekto by mohol tvrdiť, že je tu nebezpečie anexie z tejto strany. To je mylný názor, pretože do Rady Európy chce vstúpiť aj Maďarsko, nemôže tedy porušovať stanovy a podmienky, ktoré Rada Európy určila. Aké by bolo naše miesto? Jedna možnosť je splynúť so situáciou, ktorá sa vytvára na východ od nás a pri vlne emigrácie, ktorá tu hrozí, si vieme predstaviť následky tohto kroku.

V dnešnej dobe vedenie tohto štátu veľmi intenzívne pracuje a podniká všetky kroky pre to, aby naša republika mohla do Európy vstúpiť, aby sa naša ekonomika s prispením Rady Európy ozdravila.

Mám pred sebou dohody o pridružení so štátmi strednej a východnej Európy. Mám pred sebou dokument - doporučenie k rozhodnutiu Rady, ktorý splnomocňuje komisiu zjednať s Českou a Slovenskou Federatívnou Republikou európsku dohodu. Toto sú všetky dokumenty, nad ktorými som sa zamýšľal, a ktoré ovplyvnili moje myslenie, aby som sa rozhodol doporučiť a schváliť tieto kompetenčné návrhy.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP