Kompetenčný zákon, ktorý prerokúvame, je prvým predpokladom usporiadať Českú a Slovenskú Federatívnu Republiku tak, aby bola zdravým, fungujúcim štátnym útvarom, vyjadrujúcim vnútorné potreby oboch našich národov. Žiaľ, minulý režim v nás zanechal veľmi škaredé dedičstvo, nedôveru a podozrievanie.
Aj keď si to možno nepripúšťame, je
to v nás, je to proste vo vnútri našej duše,
a tlie a my sa toho musíme zbaviť. Veď to, čo
chce slovenská mamička, to isté chce moravská
i česká mamička, zdravé a kľudné
prostredie pro výchovu svojho dieťaťa. A zase
to, čo chce český alebo moravský otec,
chce aj slovenský otec, aby mohol existenčne zabezpečiť
svoju rodinu podľa svojich predstáv.
Čo teda bráni tomu, aby sme si verili? Práve
tých štyridsať rokov temna, ktoré do nás
tú nedôveru inplantovali.
Keď som včera počúval slová pána
prezidenta, pri istej pasáži ma zamrazilo. A to vtedy,
keď pán prezident spomenul pieseň "Slúbili
sme si lásku". Zamyslime sa nad tým, kto túto
lásku nechce. V novembri minulého roku sme mrzli
na námestiach a všetci sme túto lásku
chceli. Kto ju nechcel? Zamyslime sa nad tým, kto ju nechcel
a kto ju nechce dodnes. Možno, že práve v tejto
chvíli v nejakom luxusnom dome si nejaký Vasil mädlí
ruky, že mu zasa výborne vychádza.
Predstavme si situáciu, ktorá by vznikla, keby sme
ako parlament nezmaturovali. Aspekty pán prezident včera
vysvetlil. Súčasná slovenská ani česká
ekonomika nie je schopná modernizácie, nie je schopná
zabezpečiť si sama dostatočné zdroje
pro najnutnejšiu existenciu. Bezpodmienečne potrebujeme
pomoc zahraničného kapitálu, know how a technológie.
Ale to všetko príde jedine do usporiadanej, politicky
stabilizovanej krajiny. Podívajme sa na európske
krajiny a zamyslime sa nad tým, čo by asi znamenala
samostatná Česká či Slovenská
republika? Zamyslime sa nad tým, či boj o národnú
identitu, ktorý teraz vedieme, by neskončil zanedlho
v hlbokej ilegalite a či by v roku 2000 nejaký Štúr
nemusel vystúpiť na európskom sneme a žiadať
vlastný jazyk.
Som hlboko presvedčený, že v zdravej ekonomike,
v zdravej federácii sa národné identity vlastnou
schopnosťou národa samy prejavia a k tomu spejeme,
len sa zbaviť nedôvery.
Dámy a páni, dovoľte mi na záver osobné
vyznanie. Dvakrát som v tejto miestnosti prisahal. Dvakrát
som prisahal vernosť ľudu tejto krajiny. Prisahal som
vernosť ľudu Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky. Neprisahal som vernosť Slovákom, Čechom,
Maďarom, Rusínom či Poliakom. Prisahal som
vernosť občanom ČSFR. (Potlesk.)
Prijatie prerokúvaného zákona mi umožní
túto prísahu dodržať. A ja ju za každú
cenu dodržím. Prosím, dámy a páni,
aby sme dnes maturitnú skúšku urobili. Ďakujem
za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Nyní vystoupí
poslanec Sněmovny lidu Boleslav Bárta.
Poslanec SL B. Bárta: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážená federální vládo,
vážená paní předsedkyně
České národní rady, vážený
pane předsedo Slovenské národní rady,
vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, po roce opět nabyté svobody
prožíváme v těchto dnech nepříjemný
pocit ohrožení celistvosti naší České
a Slovenské Federativní Republiky. Nemá smysl
obviňovat jednotlivé osoby z toho, která
má na tomto stavu větší podíl.
Prvotní příčina tkví mimo dnešní
představitele našeho státu. Spočívá
ve špatně založené totalitní a
tedy nedemokratické a neidentické dvoufederaci státu
s absencí národního principu. Domnívám
se, že má-li být započatá přestavba
naší federace úspěšná, měla
by respektovat také tyto postuláty.
Za prvé: při dělení kompetencí
by se mělo postupovat od občana, který jimi
deleguje zabezpečení svých práv, potřeb
a svobod na obec, pak na nižší státoprávní
celky, jako jsou republiky, resp. země, a nakonec na federativní,
čili spolkový stát.
Za druhé: federace by neměla mít vlastnictví
majetku, ale měla by mít peníze a moc. Její
rozpočet by měl být odvozen z rozpočtu
republik, resp. zemí.
Za třetí: republiky by měly svěřit
do správy federace to, co je rozumné a hospodárné.
Nespravovat v každé republice zvlášť
a měly by si ponechat a uplatňovat kontrolu federální
správy demokratickým politickým systémem.
Za čtvrté: protože federace nemá vlastně
území, měla by její státní
správa mít charakter služby republikám,
resp. zemím.
Za páté: při zachování národní
identity a suverenity národů žijících
ve federaci by se neměl absolutizovat národní
princip, a měl by být postaven na roveň dalším
principům federace, jako je princip geografický,
geograficko - historický, státoprávně
- historický aj.
Za šesté: národy žijící
ve federaci by se měly svobodně rozhodnout pro vzájemné
výhodné omezení vlastní suverenity
ve prospěch státní suverenity společné.
Měli bychom si připomenout slova zakladatele našeho
moderního státu T.G. Masaryka z jeho rukopisu uloženého
v hrobce M.R. Štefánika na Bradle: "Těším
se z toho velmi - Slovák, Moravan, Čech stáli
v čele zahraniční akce, která nám
přinesla svobodu a samostatnost".
Před třičtvrtě stoletím stáli
tedy ruku v ruce vedle sebe Slovák Štefánik,
Moravan Masaryk a Čech Beneš. Moravan je sjednocoval.
Vytvořili společný stát, během
jehož posledních 40-ti let byli Moravané vyloučeni
jako svébytná existence. Dalo by se očekávat,
že za více než rok bude existence tohoto moravského
svorníku našeho státu znovu uznána.
Dosud se tak bohužel nestalo. Proto tu také stojí
spojeni společným zájmem Čech se Slovákem,
ale stojí spíš jako proti sobě. O to
větší význam by měla mít
citovaná Masarykova slova, boj Čecha, Slováka
a Moravana za společný stát by měla
být pro nás zavazujícím symbolem pro
obnovu svornosti Čechů, Slováků a
Moravanů v současné době při
přestavbě našeho národního hospodářství
a obsahu soužití, v minulosti tolik deformovaného
pocitu křivdy, nezasloužených výhod,
pocitem útlaku, omezování suverenity a centralistickým
řízením.
Naděje na úspěch není ještě
ztracena, zejména kdybychom se dokázali dohodnout
na společném cíli. Před tímto
cílem vlastně stojíme dnes jako před
něčím, co znamená rozhodující
krok. Domnívám se, že ustanovení pouhé
konfederace či dokonce odtržení Slovenska by
znamenalo nejen zničení zakladatelského díla
T.G. Masaryka, R.M. Štefánika a E. Beneše, ale
bylo by to řešení ke škodě všech
občanů současné České
a Slovenské Federativní Republiky. Proto nechť
moudrost, odpovědnost, vzájemná důvěra
a společné odhodlání všech, kdo
dnes spolu jednají a budou v příštích
dnech ještě jednat o naší další
státní budoucnosti, nejsou menší, než
jaké byly před třičtvrtě stoletím
u Slováka R. M. Štefánika, u Moravana T.G.
Masaryka a u Čecha E. Beneše.
To zejména před dnešním závažným
jednáním, přeji i našemu zákonodárnému
sboru. Znění návrhu předloženého
ve zprávě obou zpravodajů je dobrým
návrhem, který dává šanci překonat
rozpory a proto si zaslouží naši podporu. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Bártovi,
nyní má slovo poslanec Benda.
Poslanec SL V. Benda: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové.
Já bych začal povzdechem. Sedím v tomto shromáždění
necelý rok a slova o maturitě, odpovědnosti,
o rozhodujícím okamžiku apod. slyším
nejméně po čtvrté. A bohužel
jsem měl vždycky vnitřní pocit, že
v čím méně odpovědné
situaci bylo manipulováno toto shromáždění,
tím hlučněji a vehementněji zde zaznívala
takováto slova. Já bych to nechtěl nějakým
způsobem bagatelizovat, já bych si velmi přál,
abychom tu maturitu správným způsobem složili
a je-li to nutné pro blaho země, abychom ji skládali
třeba každý měsíc, ale občas
mívám v těchto situacích strach, jestli
sedíme před tou správnou komisí, jestli
nás nezkouší nějací maskovaní
lháři a lidé nepatřiční.
(Potlesk.) Ale to je jen otázka na okraj.
Já jsem pověřen Klubem poslanců Křesťansko
- demokratické unie, abych zde přednesl několik
pozměňovacích návrhů nebo stanovisek.
První náš pozměňovací
návrh se týká strany 14 společné
zprávy tisku 369, a to pod pořadovým číslem
35 je tam článek 37 odstavec 3. Podle našeho
pozměňovacího návrhu by se ve druhém
řádku tohoto odstavce za slova "ve věcech"
zařadila slova "národnostních a etnických
skupin". Je to mimochodem návrh téměř
totožný s původní variantou České
národní rady. V odůvodnění
zdá se být naprosto jasně, že zásadní
právní úprava postavení národností
musí být jednotná v celém federativním
státě. Už proto, že postavení národnosti,
respektování jejich práv a to jak individuálních,
tak skupinových, je namnoze otázkou mezinárodních
závazků, mezinárodních smluv, ve kterých
je subjektem Česká a Slovenská Federativní
Republika, tedy nikoliv Česká republika nebo Slovenská
republika. I my jsme teď nedávno přistupovali
na kompetenci Haagského soudu, nedávno jsme podepsali
akční protokol, pak tu o občanských
a lidských právech. Všechno toto nás
zavazuje, aby republika, která přijala navenek závazky,
měla také možnost tyto závazky prosazovat
reálným způsobem. Tento bod se jeví
poslancům našeho klubu natolik závažný,
že jsme se shodli na tom, že v případě
nepřijetí našeho pozměňovacího
návrhu budeme hlasovat proti celému zákonu.
Situace se od tohoto našeho včerejšího
rozhodnutí poněkud změnila, protože
pod bod 33 společně zprávy resp. pak ve znění
dodatku ke společné zprávě byla zařazena
věta o zákonodárné pravomoci Federálního
shromáždění ve věcech "individuálních
a kolektivních". Někteří slovenští
interpreti této partie, např. Ivan Čarnogurský,
který za Slovenskou národní radu zastupoval
navrhovatele v ústavně právních výborech,
tvrdí, že tímto jsou práva národností
plně pokryta a že je zbytečné zasahovat
do odstavce 3 § 37, když je to tímto způsobem
zabezpečeno. Já se přesto domnívám
- tuto věc jsme už neměli možnost projednat
v klubu - že tento kompromis není uspokojivý,
není dostatečný, protože za prvé
dovoluje např., aniž by se narušovala základní
lidská práva, uměle zhoršit v jedné
republice podmínky pro určitou národnostní
nebo etnickou skupinu tak, abychom ji donutili k migraci do republiky
druhé. Kromě toho jsme názoru, pokud údajně
odstavec 1 pokrývá problematiku, takže snad
není třeba činit z toho kámen úrazu
a nic nebrání tomu, aby třeba i mírně
nadbytečně byla zařazena zmínka o
národnostech a etnických skupinách i do toho
§ 3. (Potlesk.)
Druhý pozměňovací návrh přednáším
také jménem celého Klubu křesťansko
demokratické unie. Nicméně s tím,
že v tomto případě s jeho nepřijetím
nespojujeme žádný principiální
odpor vůči zákonu jako takovému. Týká
se strany 4 společné zprávy, totiž novelizovaného
článku 9 ústavního zákona.
Tento článek konstatuje, že věci, které
jsou ústavním zákonem svěřeny
do působnosti České a Slovenské Federativní
Republiky patří do působnosti republik. My
se domníváme, že tento článek
by bylo třeba vypustit, Uvědomujeme si, že
by vznikla poněkud nejasná situace, která
by dovolovala jenom implicitně odvozovat ze článků,
které tam jsou, že všechno ostatní přísluší
do působnosti republik. Na druhé straně se
ovšem domníváme, že tento náš
návrh je ve shodě s často citovanou dohodou
tří vlád. Pokud nás vlády ráčily
v tisku informovat, součástí této
dohody byla také skutečnost, že ty oblasti,
ve kterých nebylo dohody dosaženo, se zatím
odkládají s tím, že řešení
bude dosaženo později. V takovém případě
ale nemůžeme zakotvit tento ústavní
článek, protože by se tím všechny
oblasti, ve kterých řešení nebylo dosaženo,
automaticky přesouvaly na republiky. To pokládáme
za nepřijatelné. Jen namátkou se mohu zmínit
k otázce sdělovacích prostředků
a některé otázky spjaté se zemědělstvím,
kde takový jednoznačný přesun mohl
mít velmi vážné důsledky. Dnes
jsem byl informován svými lépe informovanými
kolegy z hospodářských výborů,
že za letošní rok je v České republice
1,8 miliónů tun přebytku obilí, ale
ve Slovenské republice 900 tisíc tun chybí.
Budou-li bez jakékoli koordinace, jakéhokoliv možného
federálního zásahu tyto zdroje rozděleny
mezi republiky, tak jsem zvědav, kdo a jak může
zajistit, aby potřeby Slovenské republiky byly v
tomto ohledu kryty.
Opakuji tedy, že pozměňovací návrh
je vypustit článek 9.
Svým jménem (nikoliv jménem klubu) dávám
pozměňovací návrh ke straně
7 společné zprávy, t.j. k ustanovení
článku 14 odstavec 2 o Ústřední
bance. Navrhuji vypustit poslední větu - "je-li
guvernérem občan České republiky,
je v následujícím funkčním
období guvernérem občan Slovenské
republiky a naopak". Já se domnívám,
jestliže nemáme takovýto princip zavedený
v politických funkcích, kde by mohl být viděn
jako důvodný (nestřídáme po
funkčním období prezidenta, nestřídáme
předsedu vlády ani jiné politické
činitele), že je nelogické zavádět
ho zrovna do tak vysoce odborné a specializované
funkce, jakou je guvernér banky. Navíc si myslím,
budeme-li mít to štěstí, že se
nám podaří sehnat dobrého a schopného
guvernéra banky, který pro nás bude mít
dost peněz, že bychom byli hloupí, kdybychom
ho po funkčním období vyměnili za
jiného. Držme ho tam třeba 20 let. Já
alespoň k této záležitosti nepřistupuji
z žádného politického ani nacionálního
hlediska. Nevadí mi, když to v zákoně
bude, ale připadá mi to krajně nepraktické
ustanovení. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Bendovi.
Slovo má poslanec Honner.
Poslanec SL K. Honner: Vážený pán predsedajúci,
kolegovia a kolegyne, prihlásil som sa o slovo v tejto
situácii v súvislosti s udalosťami, ktorých
sme boli svedkami v nedávnej dobe a v súvislosti
s tým, čo cítim ako člen tohto parlamentu
a ako občan tejto republiky.
Sú všelijaké názory medzi obyvateľstvom,
medzi ľuďmi, ktorí prajú a neprajú
vývoju v našej spoločnosti. Som veľmi
rád, že sme si mohli vypočuť fundované
slová pani Burešovej, z ktorých vyplynulo mnoho
pre informovanosť našich občanov, ktorí
v poslednom čase mali informovanosť veľmi malú
alebo veľmi skreslenú. Môj názor je,
že mnohokrát je táto informovanosť tendenčná
a spôsobuje rozpútavanie nacionálnych a šovinistických
vášní medzi našimi národmi a národnosťami.
Neprispieva to vôbec ku stabilite budovania nového
právneho štátu na troskách totality.
Európa bola dlhé roky potencionálnym nebezpečím
vojny. Môžeme byť radi, že v poslednom období
vzniká celoeurópske hnutie, ktoré smeruje
k odstráneniu vojnových konfliktov, ktoré
sú okrem ochrany a tvorby životného prostredia
kardinálnymi problémami v Európe a vo svete.
Náš právny štát sa snaží
pevným krokom vstúpiť do Európy. Nebudem
tu opakovať myšlienky svojich predrečníkov,
za akých podmienok do Európy môžeme vstúpiť.
Jedinou možnosťou, ako do Európy vstúpiť,
je to štátne usporiadanie, v akom žijeme doteraz,
samozrejme s vyriešením niektorých problémov,
ktoré vznikajú.
Mám však dojem, že v určitých prípadoch
i situáciách prevláda u nás politika
nad ekonomikou. Politika bez ekonomiky nemôže byť,
ale keď jeden z týchto aspektov prevažuje alebo
chýba, dostávame sa do veľkých problémov.
Na adresu tých, ktorí tvrdia, že slovenský
národ má možnosť sa realizovať v
samostatnom Slovenskom štáte lebo samostatnej Slovenskej
republike (to znie lepšie ako Slovenský štát)
chcem povedať, že by nám to spôsobilo obrovské
problémy. Toto ľudia si neuvedomujú, že
keď nevstúpime do Európy spoločne ako
rovnoprávny štát Čechov, Slovákov
a ostatných národností, zostaneme osamotení
a do Európy budeme môcť vstúpiť
len za tých podmienok, aké nám Európa
vytvorí.
Jeden maďarský politik pri svojej návšteve
Rady Európy povedal, že krok od Prahy znamená
dva kroky k Budapešti. Niekto by mohol tvrdiť, že
je tu nebezpečie anexie z tejto strany. To je mylný
názor, pretože do Rady Európy chce vstúpiť
aj Maďarsko, nemôže tedy porušovať stanovy
a podmienky, ktoré Rada Európy určila. Aké
by bolo naše miesto? Jedna možnosť je splynúť
so situáciou, ktorá sa vytvára na východ
od nás a pri vlne emigrácie, ktorá tu hrozí,
si vieme predstaviť následky tohto kroku.
V dnešnej dobe vedenie tohto štátu veľmi
intenzívne pracuje a podniká všetky kroky pre
to, aby naša republika mohla do Európy vstúpiť,
aby sa naša ekonomika s prispením Rady Európy
ozdravila.
Mám pred sebou dohody o pridružení so štátmi
strednej a východnej Európy. Mám pred sebou
dokument - doporučenie k rozhodnutiu Rady, ktorý
splnomocňuje komisiu zjednať s Českou a Slovenskou
Federatívnou Republikou európsku dohodu. Toto sú
všetky dokumenty, nad ktorými som sa zamýšľal,
a ktoré ovplyvnili moje myslenie, aby som sa rozhodol doporučiť
a schváliť tieto kompetenčné návrhy.