V průběhu naší práce byly vytvořeny
tři výslechové skupiny, které provádějí
výslechy v parlamentu. Práce v těchto skupinách
se účastní vyšetřovatelé
uvolnění pro naši práci z České
generální prokuratury a vojenské prokuratury,
se kterou navíc probíhá úzká
spolupráce í pří jejím vyšetřování
v trestné činnosti související se
17. listopadem. Komise může svoji činnost vyvíjet
jen s pomocí dalších institucí, zejména
s ministerstvem vnitra. Ty podpořili komise personálně
a uvolnili potřebné pracovníky, vyšetřovatelé,
pracovníka pro práci s tajnými materiály
a jejich řádné uhlídaní, pisařku
pro výslechy a jednu písařku, která
pro komisi pracuje trvale. Samozřejmě bychom bylí
rádi, kdyby tento personál mohl zajistit i Federální
shromáždění. A tím i zajistit,
aby se o materiály starali pracovnici parlamentu a nikoliv
pracovnici ministerstva vnitra.
Včerejším dnem ministr vnitra ČSFR ing.
Langoš zřídil pracovní skupinu pro operativní
zajištění činnosti vyšetřovací
komise. Kromě objasňování přímých
souvislostí s událostmi 17. listopadu, chceme vás
seznámit s nespornými zjištěními
naší dosavadní práce. Hned zpočátku
jsme se zaměřili na zmapování práce
bývalé parlamentní komise pro dohled nad
vyšetřováním 17. listopadu. Komise provedla
výslechy 22 osob, z toho jedné opakovaně.
Operativním šetřením a zhodnocením
výpovědi jsme zjistili následující
skutečnosti. Byla potvrzena informace, že někteří
členové bývalé komise byli tajnými
spolupracovníky státní bezpečnosti.
Nebyl však prokázán žádny pokus
o zdržováni vyšetřování
či jeho zavádění nežádoucím
směrem.
Domníváme se však a některé skutečnosti
tomu nasvědčují, komise byla původně
sestavena cíleně s úmyslem vyšetřování
pokud možno zatemnit. Do dnešního dne se nám
nepodařilo objasnit mechanismus, jakým byli do minulé
komise vybíráni poslanci.
Některé skutečnosti vyšetřené
z těchto výsledků jsou předmětem
dalšího šetření .
V souladu s naší koncepcí zjišťování
pohybu vysokých stranických funkcionářů
před 17. listopadem jsme vyslechli rovněž Bohuslava
Chňoupka, Miloše Jakeše mladšího.
Můžeme konstatovat, že tyto výslechy nám
velmi pomohly orientovat se v bývalých mocenských
strukturách,
Hladinu veřejného mínění rozčeřil
i článek "Senzační odhalení
pozadí 17. listopadu" autora pana Miroslava Dolejšího.
Komise považovala za svou povinnost se i tímto materiálem
zabývat. Dne 7.11. 1990 byl proto před komisi předvolán
pan Dolejší, aby komisi poskytl případná
důležitá svědectví a podkladově
materiály. Zpráva byla postoupena k odborné
expertíze, neboť je podezření, že
jejím autorem není pan Dolejší. V rozhovoru
jsme nezískali žádné nové poznatky
a i přes opakované žádosti a výzvy
nám pan Dolejší do dnešního dne
nepředložil žádný materiál
ani důkaz pro svá tvrzení . Žádné
důkazy nepředložil ani Konfederaci politických
vězňů pro niž byla zpráva původně
určena. Komise již nevěří, že
pan Dolejší jakékoliv průkazní
materiály pro svá tvrzeni má. Konečně
stanovisko však bude zaujato po obdrženi vyžádané
odborně analýzy textu.
Komise za krátkou dobu svého trvání
získala velmi závažné poznatky o tom,
že v době od 2O.11. do 3.12. 1989 se v tiskárně
hlavní správy Pohraniční stráže
a ochrany státních hranic tiskly plakáty
a publikace, které měly za cíl paralyzovat
narůstající občanskou aktivitu po
17. listopadu. Komise zjistila, že předlohy těchto
tiskovin předávali tiskárně příslušníci
vojenské kontrarozvědky. Desetitisícové
náklady plakátů a publikací pak byly
rozváženy po celé republice. Pravděpodobně
i s pomocí státní bezpečnosti. Jen
namátkou vám přečtu několik
titulů, které pocházely z této improvizované,
tzv. samizdatové dílny. Například:
"Nejdůležitější úkoly
KSČ", "Přehled příjmů
umělců", "Hájí vedení
OF zájmy studentů a pracujících"
, "Kdo je Václav Havel?", "Čuba předsedou
vlády" apod. Ve věci probíhá
další šetření.
Z dalších závažných materiálů,
které jsme operativním šetřením
získali, vyplývá, že od první
poloviny roku 1989, ale pravděpodobně již dříve,
organizoval Ústřední výbor Komunistické
strany Československa ve velmi úzké spolupráci
se Státní bezpečností tzv. "nové
formy boje proti protispolečenským silám".
Jednalo se o získáni a vyškolení vybraných
jedinců z řad členů Socialistického
svazu mládeže, Komunistické strany Československa,
Lidových milicí a správy Veřejné
bezpečnosti. Školeni probíhala jak v Praze,
tak internátní formou i mimo prahu. Účastníkům
byla přednášena rétorika, byli cvičení
v sebeobraně, osvojovali si základy sledování
a kontrasledování a rovněž tak byli
seznamování s činnosti nezávislých
struktur.
Účastnici kurzů se formovali do tri až
šestičlenných skupinek, členové
měli za úkol udržovat stálý kontakt
pomocí telefonů apod. Skupinky působily v
těchto oblastech:
1. Účast při rozličných diskusních
klubech s cílem paralyzovat nežádoucí
řečníky. Slovy jednoho z aktérů:
"Šlo o paralyzování osob, které
kladou otázky, na které lze těžko odpovídat,
kdežto naše skupina měla klást otázky,
na které se odpovídat dá."
2. Cílem výcviku bylo dále vytvořit
vlastní kliku Ústředního výboru
Komunistické strany Československa, která
má vytvářet příznivou atmosféru
pro žádoucí řečníky a
nežádoucí měla svým vystupováním
negovat.
3. Vyškolení členové se ve skupinách
účastnili demonstrací v průběhu
roku 1989, zejména 21. srpna, 28. října a
pravděpodobně i 17. listopadu, ale i po tomto datu.
Úkolem bylo vyhledávat ty, kteří vykřikovali
hesla a neuposlechli výzvy Veřejné bezpečnosti.
Podíleli se na jejich zadržení, předvedení
a osobním usvědčování. Realizaci
projektu nařídil a schválil osobně
bývalý generální tajemník ÚV
KSČ Miloš Jakeš.
Vážené Federální shromaždení,
to jsou dosavadní, byt skromné výsledky práce
naší komise, které jsme schopní v současné
době vám předložit v uceleně
formě. Je samozřejmé, zpracováváme
další podněty a informace, které by
měly podstatnou měrou přispět k objasněni
události 17. listopadu i toho, co tomuto datu přecházelo.
Naše závěry však nejsou takového
stupně, abychom je z taktických důvodů
již nyní prezentovali. Je samozřejmé,
ze budou obsahem našich dalších zpráv.
Před dvěma dny obdržela naše komise dopis
poslance Petra Buriana, bývalého člena naší
komise se žádostí o prověřeni
jeho údajné spolupráce se Státní
bezpečností. Tímto podnětem se bude
komise zabývat, o výsledku vám bude rovněž
podána zpráva.
Děkujeme všem, kteří nás do současné
doby podporovali a poskytli nám pomoc a informace. Zároveň
bychom vás chtěli požádat o doplněni
komise o zástupce studentů, které naše
komise podporuje, k tomu promluví pan poslance Vidím.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem, kto sa hlásí
do rozpravy? Pán poslanec Vidím.
Poslanec SL J. Vidím: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
dostal jsem za úkol požádat vás o rozšíření
parlamentní vyšetřovací komise k objasnění
událostí 17. listopadu o studenty z řad ne-poslanců.
Nejprve bych vás poprosil, abyste si vzali k ruce tisk
332, ve kterém je zdůvodnění tohoto
požadavku Českomoravského studentského
parlamentu: na straně 3 tam vypadlo datum narození
Davida Šumana; je to rok 1967. Chtěl bych ještě
ve stručnosti předat vlastní zdůvodnění
tohoto požadavku. Vyšetřováni 17. listopadu
se bytostně dotýká překotného
dění v naší společnosti, kterou
žurnalisté poněkud nevhodně nazvali
"sametovou revolucí". Na tomto dění
měli studenti jako celek svůj nezadatelný
podíl. Českomoravský studentský parlament
je v současné době jedinou legitimní
reprezentací studentů v České republice.
Přešla už doba, kdy studenti diktovali rozhodujícím
politickým silám, a já jako student i jako
poslanec tohoto zákonodárného sboru, jsem
jedině rád, že tato doba je pryč. Přesto
však považuji v této době za vhodné,
abychom ještě jednou vyhověli tomuto studentskému
požadavku ve věci, která nás symbolicky
vrací do doby, která zrodila naše shromáždění
- studentský parlament, která zrodila naší
svobodu.
Ale mám ještě jeden důvod, podstatně
prozaičtější, proč by tito studenti
měli být řádnými členy
vyšetřovací komise. Už dnes je možno
mezi veřejností sledovat nedůvěru
k práci naši komise. Je slyšet hlasy, že
to vše je jen hra, pokračování hry na
oklamání veřejnosti, že za vším
je špinavá politika. Pokud se naše komise dostane
na nějakou stopu, je zřejmě, že brzy
se najde mnoho lidí, kterým to bude nepříjemné
a útoky se budou stupňovat. A v té chvíli
ocením význam studentů, kterým veřejnost
stále ještě věří, že
nemají žádné politické ambice,
že jediným motivem jejich jednání je
najít pravdu. A tím - domnívám se
- pomohou studenti udržet kredit této komise.
Můžete mi namítnout, že v této
komisi už studenti jsou zastoupeni osobou kolegy Dienstbiera,
Šepetky a mojí. Ale já se obávám,
že veřejnost smýšlí poněkud
jinak. Podle veřejnosti nejsme už ti správní,
či "čistí" studenti, jsme už
příliš v politice, máme vlastní
politické starosti, zatímco jediným zájmem
studentů ne-poslanců je přispět k
tomu, aby tato nová komise opravdu něco vyšetřila.
Proto bych vás požádal, abyste hlasováním
rozhodli o tom, že studenti ne-poslanci budou řádnými
členy parlamentní vyšetřovací
komise k objasnění událostí 17. listopadu.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Ďalej sa prihlásil
poslanec Hrušínský.
Poslanec SL R. Hrušínský: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte mi, abych požadavku
Českomoravského studentského parlamentu vyjádřil
podporu. Dekují za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Ďalej vystúpi
poslanec Burian.
Poslanec SN P. Burian: Vážený pane předsedo,
pane předsedací, dámy a pánové,
byl jsem vyvolán, tedy přicházím.
Aby nebylo omylu, přečtu vám dopis, který
jsem zaslal mandátovému a imunitnímu výboru,
a který jsem dal na vědomí i prezidentovi
republiky, předsedovi vlády, vyšetřovací
komisi atd. Jak víte, nejsem zvykly vystupovat dlouho.
Tento dopis vás také nezdrží, ale myslím,že
je nutné, abych vás s nim seznámil. Předpokládal
jsem, že se tato záležitost bude nejdříve
projednávat a teprve pak bude artikulována veřejně.
Nestalo se tak, tedy to udělám já, popřípadě
se obrátím ještě na jiné instituce
a tisk. Prosím tedy o vaše malé strpení.
Cituji: ,,Vážení kolegové, jako kandidát
v letošních volbách do Federálního
shromaždení za Občanské forum jsem byl
lustrován. Výsledek jasně prokázal
moji politickou nezkompromitovanost a bezúhonnost - ať
už jak signatáře Charty 77, HOS, zakládajícího
člena koordinačnačního centra Občanského
fora a jeho bezpečnosti komise nebo jako občana.
Přesto jsem nucen požádat o důsledné
vyšetření všech okolnosti kolem moji osoby,
protože jsem podle mého názoru politicky vydírán
a denunciován jako údajný agent bývalé
Státní bezpečnosti.
S bývalou Státní bezpečností
jsem nikdy nespolupracoval.Tato instituce mi jednou při
výslechu v roce 1987 spolupráci nabídla a
slíbila mi stálé angažmá v pražských
divadlech. Nabídku jsem rezolutně odmítl
a pražského angažmá jsem se pochopitelně
nedočkal.
S označením mojí osoby jako agenta StB jsem
se poprvé setkal v březnu 1990, kdy mi signatářka
Charty 77 a členka VONS paní Otka Bednářová
sdělila, že tyto pomluvy se rozšiřuji
v okruhu části bývalých mluvčích
Charty 77 a jejich rodinných příslušníků.
Sama se to dozvěděla od partnerky blizkého
spolupracovníka prezidenta Václava Havla. Na základě
výzvy paní Bednářově jsem se
proti těmto řečem písemně ohradil
v týdeníku Respekt. Své vyjádření
jsem těž předal šéfredaktorovi
Janu Rumlovi.
Na konci volební kampaně v červnu t.r. mě
Jan Urban a Petr Kučera z Koordinačního centra
Občanského fóra nečekaně požádali
o odstoupení z kandidátky. Svůj požadavek
zdůvodnili tím, že mají k dispozici
jakési údaje o tom, že jsem byl agentem StB,
vedeným pod jakýmsi číslem. Vše
jsem odmítl pro naprostou nepravdivost se žádostí
o bezodkladné vyšetření celé
záležitosti tím spíše, že
šlo o opakovaný pokus pošpinit moji osobu.
Protože si nejsem vědom ničeho, co by mohlo
být důvodem k těmto pomluvám, domnívám
se, že celá věc je založena na této
"skutkově podstatě" V létě
roku 1989 jsem se seznámil s kapitánem Státní
bezpečnosti z druhé správy Petrem Bělikem,
kterého jsem ovšem až do letošního
roku znal pod jménem Petr Blažek. Tak se mi v restauraci
Paláce kultury představil. O tom, kým skutečně
byl, jsem se dozvěděl až letos. Jako pracovník
Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, vedeného
Janem Rumlem, mi to sám sdělil. Zdůrazňuji,
že jsem pro pana Bělika alias Petra Blažka nikdy
nepracoval, ani on na mně nikdy nic nežádal,
přestože podle jeho sdělení na mne založil
svazek. Na rozdíl od člena občanské
prověrkové komise ing. arch. Pavla Neumanna a bývalého
ředitele Úřadu na ochranu ústavy a
demokracie plukovníka Zdeňka Formánka mi
tato skutečnost byla až do konce dubna 1990 neznáma.
Opakuji, že jsem pro StB nikdy nepracoval.
V říjnu roku 1990 v souvislosti s mým jmenováním
do komise Federálního shromáždění
pro vyšetřování a objasnění
události 17 . listopadu mě předseda této
komise Jiří Ruml vyzval, abych se dostavil k jeho
synovi Janu Rumlovi do jeho úřadu 1. náměstka
federálního ministerstva vnitra. Zde mi Jan Ruml
v přítomnosti náměstkyně federálního
ministerstva vnitra Petrušky Šusterové řekl,
že jsem u bývalé StB veden pod číslem
jako agent, a přátelsky mě požádal
o odstoupení z komise, abych prošetřováním
mé osoby nezdržoval vyšetřování
této komise. Návrhu jsem vyhověl s tím,
že budu žádat o důkladné vyšetření
tzv. případu Burian.
Vážení kolegové, žádám
vás o okamžité a důsledné vyšetření
mého případu. Osobně se domnívám,
že snahy o pošpinění a politické
vydírání mé osoby souvisí se
snahami o diskreditaci mé osobní a politické
cti, protože jsem přicházel a přicházím
do styku se závažnými skutečnostmi,
jimiž se asi někteří lidé cítí
ohroženi ve svých ambicích. Pro mne, jako signatáře
Charty 77, je hořkým faktem, že vůči
mne postupuji neseriózně i někteří
z bývalých předních disidentů,
kteří nyní zastávají vysoké
funkce. Přitom o mně vědí vše,
včetně toho, že jsem byl těsně
před 17. listopadem 1989 trestně stíhán
za údajnou organizaci demonstrace k 70. výročí
založení Československé republiky a
hrozil mi trest nepodmíněného odsouzení.
Agentem StB jsem se měl stát právě
v době mého trestního stíhání,
tedy necelé dva měsíce před 17. listopadem.
Člověk s bezúhonnou minulostí, přestože
trestně stihán, měsíce bez práce
a se starostí, jak uživit rodinu, se zpravidla ke
spolupráci s StB nepropůjčil. To by měli
především chápat a vědět
ti, kterým byl v minulosti podobným způsobem
ztrpčován život.
Doufám, že v tomto případě nejen
láska a pravda, ale i spravedlnost zvítězí
dříve než se běžně stávalo
v minulosti.
Věřím, vážení kolegové,
že se výše uvedeným budete zabývat
bez průtahů a seriózně. Chtěl
bych pouze dodat, abych to odlehčil, že jsem nebyl
ani agentem StB, ani agentem CIA, ani MOSADu, dokonce ani agentem
knížectví lucemburského. Děkuji
vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem poslancovi Burianovi. Do rozpravy
sa přihlásil poslanec Zelenay. Dávám
mu slovo.
Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
dámy a páni, začíname zase hovoriť
o komisii, ktorá ma skúmať udalosti, ktoré
zmenili celý chod dejín v Česko-Slovensku.
Musím povedať, že študentov osobne si veľmi
vážim. Než som bol nútený odísť
z fakulty, 12 rokov som s nimi žil a aj po revolúcii
som sa s nimi dostal do veľmi pozitívneho kontaktu.
Chcel by som však tiež povedať, že táto
komisia je komisia parlamentná. Do minulej komisie boli
vybraní i študenti práve preto, že parlament
v decembri a ešte i v januári nebol v plnom rozsahu
hodný dôvery. Nemusím iste vysvetľovať,
prečo.
Terajší parlament bol demokraticky zvolený.
Bol zvolený i zástupcami študentov i študentmi
samotnými. Študenti v ňom svojich zástupcov
majú. Sú pre doplnenie kohokoľvek do parlamentnej
skupiny, kto nie je poslancom, je podľa môjho názoru
zase spochybňovaním legitimity tohto parlamentu.
Prečo neustále spochybňujeme sami seba? Prečo
sa neustále iní snažia spochybňovať
nás? Prečo neustále musíme počuť
hlasy: ste dôveryhodní? Počuli sme tie vystúpenia
i na Slovensku, počuli sme ich i v Čechách,
na Morave i v Sliezsku.
Nechcem klásť rečnícku otázku,
prečo a komu to slúži? Na to sme si už
viackrát odpovedali v kuloároch i v pléne.
Chcel by som upozorniť na to, že táto komisia
bude mať obrovské práva a zodpovednosť.
Práve preto je to parlamentná komisia. Počuli
sme tu argument, že študenti - poslanci, ktorí
tam sú, vstúpili do politiky. Ja sa pýtam,
ktorí študenti za posledné obdobie do politiky
nevstúpili? Pýtam sa, ktorý zo študentov
nemá vlastný politický názor? Pýtam
sa - majú všetci študenti rovnaký politický
názor?
Myslím, že komisia by mala pracovať v zložení,
aké sme schválili. Myslím si však, že
mali by sme potom výsledky, ktoré skutočne
nie sú pre verejnosť, sprístupniť zástupcom
študentov, ktorých si sami určia, nech sa vyjadria
k výsledkom. Nemyslím si však, že by sa
museli zúčastňovať šetrenia. Myslím
si, že v prvom rade by sa mali venovať štúdiu.
To je, myslím si, rozhodujúca vec.
Teraz by som zareagoval na môjho predrečníka,
ktorý tu prečítal jeden veľmi dramatický
list. Stretávame sa s určitým démonom
lustrácie. Tieto nás strašia od marca t.r.
Keď sme začali o tom hovoriť po prvý raz
- možno nie strašia, možno som použil zlé
slovo, ale je to hrozivé - musím povedať, že
lustrácie mi pripomínajú pušku, ktorú
položil náš nepriateľ na zem, my sme ju
zdvihli a nevšimli sme si, že tie dierky sú otočené
smerom k nám. Nielen, že sme zdvihli tú pušku,
ale sme aj potiahli kohútik. Ja sa zasa pýtam -
kto tú pušku tam položil, kto ju takto pripravil?
My vieme, kto objednával tieto veci. Títo ľudia,
ktorí to objednávali, táto skupina, táto
strana - tí tam nikdy registrovaní neboli. objednávateľ
nikdy nie je registrovaný. Takže prosím, aby
sme si toto zapamätali. Ľahké je hodiť blatom
a ten, kto hádže blatom, očakáva, že
aspoň časť špiny zostane na nás.
Ale ja sa vždy pýtam, kto to blato hodil? Myslím
si, že toto by sme si mali odpovedať sami sebe.