Čtvrtek 6. prosince 1990

V průběhu naší práce byly vytvořeny tři výslechové skupiny, které provádějí výslechy v parlamentu. Práce v těchto skupinách se účastní vyšetřovatelé uvolnění pro naši práci z České generální prokuratury a vojenské prokuratury, se kterou navíc probíhá úzká spolupráce í pří jejím vyšetřování v trestné činnosti související se 17. listopadem. Komise může svoji činnost vyvíjet jen s pomocí dalších institucí, zejména s ministerstvem vnitra. Ty podpořili komise personálně a uvolnili potřebné pracovníky, vyšetřovatelé, pracovníka pro práci s tajnými materiály a jejich řádné uhlídaní, pisařku pro výslechy a jednu písařku, která pro komisi pracuje trvale. Samozřejmě bychom bylí rádi, kdyby tento personál mohl zajistit i Federální shromáždění. A tím i zajistit, aby se o materiály starali pracovnici parlamentu a nikoliv pracovnici ministerstva vnitra.

Včerejším dnem ministr vnitra ČSFR ing. Langoš zřídil pracovní skupinu pro operativní zajištění činnosti vyšetřovací komise. Kromě objasňování přímých souvislostí s událostmi 17. listopadu, chceme vás seznámit s nespornými zjištěními naší dosavadní práce. Hned zpočátku jsme se zaměřili na zmapování práce bývalé parlamentní komise pro dohled nad vyšetřováním 17. listopadu. Komise provedla výslechy 22 osob, z toho jedné opakovaně. Operativním šetřením a zhodnocením výpovědi jsme zjistili následující skutečnosti. Byla potvrzena informace, že někteří členové bývalé komise byli tajnými spolupracovníky státní bezpečnosti. Nebyl však prokázán žádny pokus o zdržováni vyšetřování či jeho zavádění nežádoucím směrem.

Domníváme se však a některé skutečnosti tomu nasvědčují, komise byla původně sestavena cíleně s úmyslem vyšetřování pokud možno zatemnit. Do dnešního dne se nám nepodařilo objasnit mechanismus, jakým byli do minulé komise vybíráni poslanci.

Některé skutečnosti vyšetřené z těchto výsledků jsou předmětem dalšího šetření .

V souladu s naší koncepcí zjišťování pohybu vysokých stranických funkcionářů před 17. listopadem jsme vyslechli rovněž Bohuslava Chňoupka, Miloše Jakeše mladšího. Můžeme konstatovat, že tyto výslechy nám velmi pomohly orientovat se v bývalých mocenských strukturách,

Hladinu veřejného mínění rozčeřil i článek "Senzační odhalení pozadí 17. listopadu" autora pana Miroslava Dolejšího. Komise považovala za svou povinnost se i tímto materiálem zabývat. Dne 7.11. 1990 byl proto před komisi předvolán pan Dolejší, aby komisi poskytl případná důležitá svědectví a podkladově materiály. Zpráva byla postoupena k odborné expertíze, neboť je podezření, že jejím autorem není pan Dolejší. V rozhovoru jsme nezískali žádné nové poznatky a i přes opakované žádosti a výzvy nám pan Dolejší do dnešního dne nepředložil žádný materiál ani důkaz pro svá tvrzení . Žádné důkazy nepředložil ani Konfederaci politických vězňů pro niž byla zpráva původně určena. Komise již nevěří, že pan Dolejší jakékoliv průkazní materiály pro svá tvrzeni má. Konečně stanovisko však bude zaujato po obdrženi vyžádané odborně analýzy textu.

Komise za krátkou dobu svého trvání získala velmi závažné poznatky o tom, že v době od 2O.11. do 3.12. 1989 se v tiskárně hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic tiskly plakáty a publikace, které měly za cíl paralyzovat narůstající občanskou aktivitu po 17. listopadu. Komise zjistila, že předlohy těchto tiskovin předávali tiskárně příslušníci vojenské kontrarozvědky. Desetitisícové náklady plakátů a publikací pak byly rozváženy po celé republice. Pravděpodobně i s pomocí státní bezpečnosti. Jen namátkou vám přečtu několik titulů, které pocházely z této improvizované, tzv. samizdatové dílny. Například: "Nejdůležitější úkoly KSČ", "Přehled příjmů umělců", "Hájí vedení OF zájmy studentů a pracujících" , "Kdo je Václav Havel?", "Čuba předsedou vlády" apod. Ve věci probíhá další šetření.

Z dalších závažných materiálů, které jsme operativním šetřením získali, vyplývá, že od první poloviny roku 1989, ale pravděpodobně již dříve, organizoval Ústřední výbor Komunistické strany Československa ve velmi úzké spolupráci se Státní bezpečností tzv. "nové formy boje proti protispolečenským silám". Jednalo se o získáni a vyškolení vybraných jedinců z řad členů Socialistického svazu mládeže, Komunistické strany Československa, Lidových milicí a správy Veřejné bezpečnosti. Školeni probíhala jak v Praze, tak internátní formou i mimo prahu. Účastníkům byla přednášena rétorika, byli cvičení v sebeobraně, osvojovali si základy sledování a kontrasledování a rovněž tak byli seznamování s činnosti nezávislých struktur.

Účastnici kurzů se formovali do tri až šestičlenných skupinek, členové měli za úkol udržovat stálý kontakt pomocí telefonů apod. Skupinky působily v těchto oblastech:

1. Účast při rozličných diskusních klubech s cílem paralyzovat nežádoucí řečníky. Slovy jednoho z aktérů: "Šlo o paralyzování osob, které kladou otázky, na které lze těžko odpovídat, kdežto naše skupina měla klást otázky, na které se odpovídat dá."

2. Cílem výcviku bylo dále vytvořit vlastní kliku Ústředního výboru Komunistické strany Československa, která má vytvářet příznivou atmosféru pro žádoucí řečníky a nežádoucí měla svým vystupováním negovat.

3. Vyškolení členové se ve skupinách účastnili demonstrací v průběhu roku 1989, zejména 21. srpna, 28. října a pravděpodobně i 17. listopadu, ale i po tomto datu. Úkolem bylo vyhledávat ty, kteří vykřikovali hesla a neuposlechli výzvy Veřejné bezpečnosti. Podíleli se na jejich zadržení, předvedení a osobním usvědčování. Realizaci projektu nařídil a schválil osobně bývalý generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš.

Vážené Federální shromaždení, to jsou dosavadní, byt skromné výsledky práce naší komise, které jsme schopní v současné době vám předložit v uceleně formě. Je samozřejmé, zpracováváme další podněty a informace, které by měly podstatnou měrou přispět k objasněni události 17. listopadu i toho, co tomuto datu přecházelo. Naše závěry však nejsou takového stupně, abychom je z taktických důvodů již nyní prezentovali. Je samozřejmé, ze budou obsahem našich dalších zpráv.

Před dvěma dny obdržela naše komise dopis poslance Petra Buriana, bývalého člena naší komise se žádostí o prověřeni jeho údajné spolupráce se Státní bezpečností. Tímto podnětem se bude komise zabývat, o výsledku vám bude rovněž podána zpráva.

Děkujeme všem, kteří nás do současné doby podporovali a poskytli nám pomoc a informace. Zároveň bychom vás chtěli požádat o doplněni komise o zástupce studentů, které naše komise podporuje, k tomu promluví pan poslance Vidím.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem, kto sa hlásí do rozpravy? Pán poslanec Vidím.

Poslanec SL J. Vidím: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dostal jsem za úkol požádat vás o rozšíření parlamentní vyšetřovací komise k objasnění událostí 17. listopadu o studenty z řad ne-poslanců. Nejprve bych vás poprosil, abyste si vzali k ruce tisk 332, ve kterém je zdůvodnění tohoto požadavku Českomoravského studentského parlamentu: na straně 3 tam vypadlo datum narození Davida Šumana; je to rok 1967. Chtěl bych ještě ve stručnosti předat vlastní zdůvodnění tohoto požadavku. Vyšetřováni 17. listopadu se bytostně dotýká překotného dění v naší společnosti, kterou žurnalisté poněkud nevhodně nazvali "sametovou revolucí". Na tomto dění měli studenti jako celek svůj nezadatelný podíl. Českomoravský studentský parlament je v současné době jedinou legitimní reprezentací studentů v České republice. Přešla už doba, kdy studenti diktovali rozhodujícím politickým silám, a já jako student i jako poslanec tohoto zákonodárného sboru, jsem jedině rád, že tato doba je pryč. Přesto však považuji v této době za vhodné, abychom ještě jednou vyhověli tomuto studentskému požadavku ve věci, která nás symbolicky vrací do doby, která zrodila naše shromáždění - studentský parlament, která zrodila naší svobodu.

Ale mám ještě jeden důvod, podstatně prozaičtější, proč by tito studenti měli být řádnými členy vyšetřovací komise. Už dnes je možno mezi veřejností sledovat nedůvěru k práci naši komise. Je slyšet hlasy, že to vše je jen hra, pokračování hry na oklamání veřejnosti, že za vším je špinavá politika. Pokud se naše komise dostane na nějakou stopu, je zřejmě, že brzy se najde mnoho lidí, kterým to bude nepříjemné a útoky se budou stupňovat. A v té chvíli ocením význam studentů, kterým veřejnost stále ještě věří, že nemají žádné politické ambice, že jediným motivem jejich jednání je najít pravdu. A tím - domnívám se - pomohou studenti udržet kredit této komise.

Můžete mi namítnout, že v této komisi už studenti jsou zastoupeni osobou kolegy Dienstbiera, Šepetky a mojí. Ale já se obávám, že veřejnost smýšlí poněkud jinak. Podle veřejnosti nejsme už ti správní, či "čistí" studenti, jsme už příliš v politice, máme vlastní politické starosti, zatímco jediným zájmem studentů ne-poslanců je přispět k tomu, aby tato nová komise opravdu něco vyšetřila.

Proto bych vás požádal, abyste hlasováním rozhodli o tom, že studenti ne-poslanci budou řádnými členy parlamentní vyšetřovací komise k objasnění událostí 17. listopadu.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Ďalej sa prihlásil poslanec Hrušínský.

Poslanec SL R. Hrušínský: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych požadavku Českomoravského studentského parlamentu vyjádřil podporu. Dekují za pozornost.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Ďalej vystúpi poslanec Burian.

Poslanec SN P. Burian: Vážený pane předsedo, pane předsedací, dámy a pánové, byl jsem vyvolán, tedy přicházím. Aby nebylo omylu, přečtu vám dopis, který jsem zaslal mandátovému a imunitnímu výboru, a který jsem dal na vědomí i prezidentovi republiky, předsedovi vlády, vyšetřovací komisi atd. Jak víte, nejsem zvykly vystupovat dlouho. Tento dopis vás také nezdrží, ale myslím,že je nutné, abych vás s nim seznámil. Předpokládal jsem, že se tato záležitost bude nejdříve projednávat a teprve pak bude artikulována veřejně. Nestalo se tak, tedy to udělám já, popřípadě se obrátím ještě na jiné instituce a tisk. Prosím tedy o vaše malé strpení. Cituji: ,,Vážení kolegové, jako kandidát v letošních volbách do Federálního shromaždení za Občanské forum jsem byl lustrován. Výsledek jasně prokázal moji politickou nezkompromitovanost a bezúhonnost - ať už jak signatáře Charty 77, HOS, zakládajícího člena koordinačnačního centra Občanského fora a jeho bezpečnosti komise nebo jako občana. Přesto jsem nucen požádat o důsledné vyšetření všech okolnosti kolem moji osoby, protože jsem podle mého názoru politicky vydírán a denunciován jako údajný agent bývalé Státní bezpečnosti.

S bývalou Státní bezpečností jsem nikdy nespolupracoval.Tato instituce mi jednou při výslechu v roce 1987 spolupráci nabídla a slíbila mi stálé angažmá v pražských divadlech. Nabídku jsem rezolutně odmítl a pražského angažmá jsem se pochopitelně nedočkal.

S označením mojí osoby jako agenta StB jsem se poprvé setkal v březnu 1990, kdy mi signatářka Charty 77 a členka VONS paní Otka Bednářová sdělila, že tyto pomluvy se rozšiřuji v okruhu části bývalých mluvčích Charty 77 a jejich rodinných příslušníků. Sama se to dozvěděla od partnerky blizkého spolupracovníka prezidenta Václava Havla. Na základě výzvy paní Bednářově jsem se proti těmto řečem písemně ohradil v týdeníku Respekt. Své vyjádření jsem těž předal šéfredaktorovi Janu Rumlovi.

Na konci volební kampaně v červnu t.r. mě Jan Urban a Petr Kučera z Koordinačního centra Občanského fóra nečekaně požádali o odstoupení z kandidátky. Svůj požadavek zdůvodnili tím, že mají k dispozici jakési údaje o tom, že jsem byl agentem StB, vedeným pod jakýmsi číslem. Vše jsem odmítl pro naprostou nepravdivost se žádostí o bezodkladné vyšetření celé záležitosti tím spíše, že šlo o opakovaný pokus pošpinit moji osobu.

Protože si nejsem vědom ničeho, co by mohlo být důvodem k těmto pomluvám, domnívám se, že celá věc je založena na této "skutkově podstatě" V létě roku 1989 jsem se seznámil s kapitánem Státní bezpečnosti z druhé správy Petrem Bělikem, kterého jsem ovšem až do letošního roku znal pod jménem Petr Blažek. Tak se mi v restauraci Paláce kultury představil. O tom, kým skutečně byl, jsem se dozvěděl až letos. Jako pracovník Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, vedeného Janem Rumlem, mi to sám sdělil. Zdůrazňuji, že jsem pro pana Bělika alias Petra Blažka nikdy nepracoval, ani on na mně nikdy nic nežádal, přestože podle jeho sdělení na mne založil svazek. Na rozdíl od člena občanské prověrkové komise ing. arch. Pavla Neumanna a bývalého ředitele Úřadu na ochranu ústavy a demokracie plukovníka Zdeňka Formánka mi tato skutečnost byla až do konce dubna 1990 neznáma. Opakuji, že jsem pro StB nikdy nepracoval.

V říjnu roku 1990 v souvislosti s mým jmenováním do komise Federálního shromáždění pro vyšetřování a objasnění události 17 . listopadu mě předseda této komise Jiří Ruml vyzval, abych se dostavil k jeho synovi Janu Rumlovi do jeho úřadu 1. náměstka federálního ministerstva vnitra. Zde mi Jan Ruml v přítomnosti náměstkyně federálního ministerstva vnitra Petrušky Šusterové řekl, že jsem u bývalé StB veden pod číslem jako agent, a přátelsky mě požádal o odstoupení z komise, abych prošetřováním mé osoby nezdržoval vyšetřování této komise. Návrhu jsem vyhověl s tím, že budu žádat o důkladné vyšetření tzv. případu Burian.

Vážení kolegové, žádám vás o okamžité a důsledné vyšetření mého případu. Osobně se domnívám, že snahy o pošpinění a politické vydírání mé osoby souvisí se snahami o diskreditaci mé osobní a politické cti, protože jsem přicházel a přicházím do styku se závažnými skutečnostmi, jimiž se asi někteří lidé cítí ohroženi ve svých ambicích. Pro mne, jako signatáře Charty 77, je hořkým faktem, že vůči mne postupuji neseriózně i někteří z bývalých předních disidentů, kteří nyní zastávají vysoké funkce. Přitom o mně vědí vše, včetně toho, že jsem byl těsně před 17. listopadem 1989 trestně stíhán za údajnou organizaci demonstrace k 70. výročí založení Československé republiky a hrozil mi trest nepodmíněného odsouzení. Agentem StB jsem se měl stát právě v době mého trestního stíhání, tedy necelé dva měsíce před 17. listopadem.

Člověk s bezúhonnou minulostí, přestože trestně stihán, měsíce bez práce a se starostí, jak uživit rodinu, se zpravidla ke spolupráci s StB nepropůjčil. To by měli především chápat a vědět ti, kterým byl v minulosti podobným způsobem ztrpčován život.

Doufám, že v tomto případě nejen láska a pravda, ale i spravedlnost zvítězí dříve než se běžně stávalo v minulosti.

Věřím, vážení kolegové, že se výše uvedeným budete zabývat bez průtahů a seriózně. Chtěl bych pouze dodat, abych to odlehčil, že jsem nebyl ani agentem StB, ani agentem CIA, ani MOSADu, dokonce ani agentem knížectví lucemburského. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem poslancovi Burianovi. Do rozpravy sa přihlásil poslanec Zelenay. Dávám mu slovo.

Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené dámy a páni, začíname zase hovoriť o komisii, ktorá ma skúmať udalosti, ktoré zmenili celý chod dejín v Česko-Slovensku. Musím povedať, že študentov osobne si veľmi vážim. Než som bol nútený odísť z fakulty, 12 rokov som s nimi žil a aj po revolúcii som sa s nimi dostal do veľmi pozitívneho kontaktu.

Chcel by som však tiež povedať, že táto komisia je komisia parlamentná. Do minulej komisie boli vybraní i študenti práve preto, že parlament v decembri a ešte i v januári nebol v plnom rozsahu hodný dôvery. Nemusím iste vysvetľovať, prečo.

Terajší parlament bol demokraticky zvolený. Bol zvolený i zástupcami študentov i študentmi samotnými. Študenti v ňom svojich zástupcov majú. Sú pre doplnenie kohokoľvek do parlamentnej skupiny, kto nie je poslancom, je podľa môjho názoru zase spochybňovaním legitimity tohto parlamentu. Prečo neustále spochybňujeme sami seba? Prečo sa neustále iní snažia spochybňovať nás? Prečo neustále musíme počuť hlasy: ste dôveryhodní? Počuli sme tie vystúpenia i na Slovensku, počuli sme ich i v Čechách, na Morave i v Sliezsku.

Nechcem klásť rečnícku otázku, prečo a komu to slúži? Na to sme si už viackrát odpovedali v kuloároch i v pléne.

Chcel by som upozorniť na to, že táto komisia bude mať obrovské práva a zodpovednosť. Práve preto je to parlamentná komisia. Počuli sme tu argument, že študenti - poslanci, ktorí tam sú, vstúpili do politiky. Ja sa pýtam, ktorí študenti za posledné obdobie do politiky nevstúpili? Pýtam sa, ktorý zo študentov nemá vlastný politický názor? Pýtam sa - majú všetci študenti rovnaký politický názor?

Myslím, že komisia by mala pracovať v zložení, aké sme schválili. Myslím si však, že mali by sme potom výsledky, ktoré skutočne nie sú pre verejnosť, sprístupniť zástupcom študentov, ktorých si sami určia, nech sa vyjadria k výsledkom. Nemyslím si však, že by sa museli zúčastňovať šetrenia. Myslím si, že v prvom rade by sa mali venovať štúdiu. To je, myslím si, rozhodujúca vec.

Teraz by som zareagoval na môjho predrečníka, ktorý tu prečítal jeden veľmi dramatický list. Stretávame sa s určitým démonom lustrácie. Tieto nás strašia od marca t.r. Keď sme začali o tom hovoriť po prvý raz - možno nie strašia, možno som použil zlé slovo, ale je to hrozivé - musím povedať, že lustrácie mi pripomínajú pušku, ktorú položil náš nepriateľ na zem, my sme ju zdvihli a nevšimli sme si, že tie dierky sú otočené smerom k nám. Nielen, že sme zdvihli tú pušku, ale sme aj potiahli kohútik. Ja sa zasa pýtam - kto tú pušku tam položil, kto ju takto pripravil? My vieme, kto objednával tieto veci. Títo ľudia, ktorí to objednávali, táto skupina, táto strana - tí tam nikdy registrovaní neboli. objednávateľ nikdy nie je registrovaný. Takže prosím, aby sme si toto zapamätali. Ľahké je hodiť blatom a ten, kto hádže blatom, očakáva, že aspoň časť špiny zostane na nás. Ale ja sa vždy pýtam, kto to blato hodil? Myslím si, že toto by sme si mali odpovedať sami sebe.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP