Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Vystúpi pán poslanec Magyar.

Poslanec SL F. Magyar: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni, nie je to ani mesiac, čo sa na nás obrátil Zväz invalidov s presne rovnakými požiadavkami, aký je obsah tlače 340. Žiadali, aby výpovede z miestností, kde majú svoje prevádzkárne, boli zastavené do konca roku 1991, resp. pokiaľ už výpovede boli dané, aby neboli realizované pred uvedeným termínom. Vtedy sa ústavnoprávny výbor uzniesol (ako to povedal predsedajúci schôdze výborov ústavnoprávnych, fiat iustitia pereat mundus. Musíme sa vyhnúť novelizáciám zákonov. Invalidom sme aspoň na 50 % neschválili ich žiadosť. Len na to som chcel poukázať. Ďakujem.

Poslanec SL J. Kovář: Pane předsedo, pane předsedající, patřím také do skupiny navrhovatelů této novely č. 427/1990 Sb. V jedné věci souhlasím s tím, co tady řekl pan kolega Benčík - že není dobré, když se příliš často novelizují zákonné normy, a to ještě v případech, kdy sotva nabyly účinnosti. Ale zástupce iniciativní skupiny pan Bakšay, který tento zákon uváděl, jednoznačně řekl, že je to i projev operativnosti chápání problémů ze strany parlamentu. My jsme se skutečně snažili najít jinou cestu, jak zabránit těmto nezákonným převodům, respektive převodům, které narušují ve své podstatě proces privatizace. Chtěli jsme využít ustanovení § 21 hospodářského zákoníku, že by prostřednictvím státních arbitráží byly řešeny případ vedle případu pro obcházení zákona. Ale jak se tady zmínil kolega poslanec Pohanka, při včerejší poradě s hlavním arbitrem a jeho náměstkem jsme skutečně dospěli k závěru, že není možné obecně řešit tyto případy za pomoci hospodářského zákoníku a zákona o hospodářské arbitráži.

Proto jsme se rozhodli a předložili tuto novelu malé privatizace (tisk 340). Podněty, které nás k tomu vedly, se soustřeďovaly u nás jako u osob, jednak na ministerstvech pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky a Slovenské republiky. V takovéto vzájemně součinnosti vznikl tento iniciativní návrh. Byl bych velmi rád, abyste pochopili všichni, že je skutečně nezbytné provést tuto novelu, abychom zabránili úniku objektů z privatizace a finančních prostředků ze státní pokladny. Proto bych doporučil, abyste tuto novelu zákona přijali.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslanec Ambros.

Poslanec SN R. Ambros: Vážený pán predseda, pán predsedajúci, dámy a páni, budem veľmi stručný. Nemôžem súhlasiť s názormi kolegu Benčíka. Som si vedomý jednej veci, že tento parlament má schváliť veľké množstvo zákonov a musíme pracovať operatívne. Keď prijmeme nedokonalý zákon, ale zákon, ktorý rieši určitú situáciu, nič nám nebráni, aby sme novelizáciu - zaiste, čím menej novelizácii bude tým lepšie - tento zákon upravili. Nakoniec i novelizácia tohto zákona, ktorá je v podstate vynútená, ukazuje na jeden faktor - že naše hospodárske subjekty sa učia žiť v trhovom a hospodárskom prostredí. Dosiaľ to nebolo. Prijmeme nejaký zákon a tieto organizácie, osoby, na tento zákon patričným spôsobom reagujú. A pokiaľ takto budú reagovať častejšie v tom lepšom duchu, iste to bude v poriadku. Preto odporúčam túto novelizáciu zákona schváliť. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Hlási sa ešte niekto? Pán poslanec Němec.

Poslanec SN I. Němec: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, považuji za svou povinnost jako člen výboru pro plán a rozpočet a zároveň člen iniciativní skupiny navrhovatelů zde vystoupit. Musím podotknout, že výbory pro plán a rozpočet sice došly k závěru, že věc se má vrátit zpět navrhovatelům, aby posoudili, zda věc nelze řešit jinak. Musím zde ale také říci, že výbory pro plán a rozpočet jednaly na základě neúplných informací, zvláště co se týče legislativního hlediska. Navrhovatelé se sešli, jak zde podotkl dnes poslanec Kovář, včera s hlavním arbitrem a došli k závěru, že opravdu věc nelze řešit jinak.

Závěrem mi dovolte, abych podotkl toto: chyby samozřejmě dělá vláda, chyby dělá také parlament, chyby děláme každý z nás. Důležité je umět si přiznat tyto chyby. Proto doporučuji tuto novelu přijmout. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslanec Malina.

Poslanec SL Z. Malina: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, já se přimlouvám za přijetí tohoto zákona, ale dovolím si malou poznámku. Nezdá se mi vhodné začleňovat do tohoto zákona odstavec 3 § 26 a), kde se řeší problém náhrady škody. Myslím, že se vlastně jedná o přelévání peněz z kapsy do kapsy, a že by to vlastně nic neřešilo. Problém škody je velice problematický, zejména s ohledem na to, že v navrženém znění se počítá i s možností náhrady škody, která by vznikla organizaci podle odstavce 1, to znamená za převod nebo za výpověď, která se vlastně neuskutečnila.

Můj pozměňovací návrh je vypustit odstavec 3 § 26 a) . Děkuji.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Hlási sa ešte niekto do rozpravy? Pán poslanec Ševčík.

Poslanec SN V. Ševčík: Pane předsedo, dámy a pánové, patřím k té skupině poslanců ústavně právního výboru, který novelu odmítl s poukazem na to, že je to cesta, ve které dále pokračovat nelze.

Mně osobně bylo velmi nepříjemné, že jsme se střetli z pohledu na tuto otázku s nedávnou dobou - a byla tady o tom zmínka - kdy podobná otázka vyvstala v souvislosti se Svazem invalidů. Podle mého přesvědčení jde o otázku zásadní. Nelze kauzuistiku vnášet do legislativního procesu, neboť se tím rozpoutá takový způsob úvah a práce, že těžko říci, kde skončí. Jediný argument, který zde vnášejí ti, kteří novelu chtějí uzákonit, je ten, že hospodářský život k tomu nutí, a současně více méně pochvalně se vyslovují o tom, že hospodářské subjekty učí se myslet ekonomicky a že z toho hlediska také parlament musí tento způsob úvah dohánět. To je podle mého přesvědčení šálivý pohled.

Nerozumím dost dobře té argumentaci, pokud měla vyplynout z jednání s hlavním arbitrem, že totiž nelze tuto otázku obecně řešit. Rozhodovací orgány, ať už jsou to arbitráže nebo soudy, nikdy nemohou řešit otázku obecně. Vždy aplikují právní normu na ten který případ. Otázka obecnosti v rozhodování nepřichází v úvahu. Novela, která je nám předkládána, je nedomyšlená ze všech hledisek. Odhlédnuto od odstavce 3, který vůbec nesnese kritiku, protože bychom se museli ptát, co je vlastně škodou, jaký je vztah té škody k jednání, kterým měla být vyprovokována a museli bychom si položit základní otázku, proč by takovéto břemeno náhrady škody mělo být kladeno na organizaci, která má nebytovou jednotku v užívání.

Nepřesvědčil mě ani argument o tom, že práce parlamentu v tomto směru nebo pro účely této úvahy je nekvalitní.

Základní pochybení při zpracování základni normy spočívalo v tom, že přes opakované žádosti nikdy se nám nedostalo ekonomických podkladů tak, abychom si mohli udělat představu, v jakém rozsahu a kterých hodnot se zamýšlená norma týká. To však nelze odstraňovat novelami, poněvadž již jsem měl při jiné příležitosti možnost upozornit parlament na to , že tato cesta novelizace vede do pekel. Může se docela dobře stát, že nakonec budeme stát před otázkou, zda nebude třeba novelizovat trestní zákon nějakou trestní normou pro ty, kteří, abych parafrázoval ty předchozí úvahy, užívali ekonomického mechanismu k tomu, aby se učili.

Dámy a pánové, podle mého přesvědčení jsou zde zcela běžné normální obvyklé cesty. Aplikace normy, jestliže jednání, které má být novelizováno obchází zákon, pak dovolte , abych vám ocitoval upřesnění § 21 hospodářského zákona, který z převážné míry by na tyto případy doléhal. § 21 v odstavci k říká: "Právní úkon je neplatný, pokud se svým obsahem nebo účelem příčí právnímu řádu nebo pokud právní předpis obchází nebo jestliže je předmětem jeho plnění nemožné". Argumentace, kterou zde předkladatelé vyvozují ve svůj prospěch zcela dopadá na toto ustanovení. Cesta rozhodování před arbitráži a případně před soudem je samozřejmé pomalejší než novela. Ale my se přece nemůžeme nechat vmanévrovat do situace, kdy při jakékoliv těžkosti sem někdo přijde a předloží návrh na novelu, poněvadž bude mít za to, že parlament je tím nejslabším článkem, který těžkosti takovýmto způsobem snadno a rychle odstraní.

Dovolte mi, abych uzavřel varováním, že jestli si jednou neosvojíme ve společnosti, která již tak je rozkolísaná právním nihilismem zásadu, že zákon je třeba respektovat, pak naše normy nebudou mít nikdy žádný význam. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán poslanec Štern.

Poslanec SN J. Štern: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové. Nerad zdržují, ale vystoupení předchozího řečníka mě přinutilo k reakci. Zákon o malé privatizaci prostě nelze dávat do jedné roviny se zákony například trestními. Nebo se zákony trvalé povahy. Je nutné si uvědomit, že malá privatizace je jednorázový proces převodu jisté části státního majetku do soukromých rukou a jako taková proběhne jednorázově a pak skončí. A ten zákon ztratí platnost. To není věc trvalá, kde bychom měli s každou novelou váhat. To je první věc. Myslím si, že porovnání, které tady provedl pan kolega je naprosto nepřijatelné po všech stránkách.

Druhá věc: U malé privatizace a vůbec v procesu privatizace se dostáváme do situace, kde vůbec nelze předvídat následky toho, co se dělá. Jestliže se zde při uvedení tohoto návrhu novely řeklo, že jde zejména o nápravu chyby, já si myslím, že jde o nápravu chyby. Prostě tyto věci se nedají předpokládat, protože život je daleko bohatší než to, co si dokáže navrhovatel zákona představit. On prostě nemůže předvídat všechny situace, které nastanou zejména v případě tak originálního procesu, jako je převod státního majetku, to je naprosto unikátní situace, do soukromých rukou. Čili apeloval bych na vás v této souvislosti, abyste tuto novelu brali úplně z nových hledisek, než jako nám tady navrhoval pan předřečník a tu novelu, pokud možno přijali a zachovali se tentokrát velice pragmaticky.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslanec Šamalík.

Poslanec SN F. Šamalík: Dámy a pánové, jsou samozřejmě právní normy, které mají časově omezenou platnost, ale ve státě, který chce být právním státem se i tyto krátkodobé normy řídi právními principy, které jsou více méně téměř věčné. Já mám pocit, že tady v tomto sporu jde o to, a odvolal bych se i na to, co nedávno říkal premiér Čalfa, že v našem politickém životě chybí vědomí priorit. Já osobně jako právník budu zdůrazňovat právní priority, celé to uplynulé období jsme jako priority zdůrazňovali svobodu, jistotu, bezpečnost občanů, neboli to, co shrnujeme do pojmu právní stát. My zde máme normu, která napravuje jednání, které naplňovalo zákon. Jak zde již bylo řečeno, sice nešlo o úplné porušení zákona, což je věta, která mi zní značně nebezpečně. Protože zákon můžeme a máme vyčerpávat až k hranicím, které poskytuje. Nikdy neuděláme dokonalé zákony, které by nemohly být zneužívány. Já si tady připadám v těchto diskusích o privatizaci, jako kdybychom se pokoušeli ucpat nějakou vodní nádrž, která uniká mnoha směry. To, co bude znamenat malá privatizace, to bude nekonečné množství pokušení, selhávání, řekl bych, anebo boje proti selhávání. Nepochybně musíme přemýšlet o tom, abychom určili okruhy osob ze státních agentur, kteří by se neměli aktívně zúčastnit privatizace proto, poněvadž jsou ve zvláštním postavení, které by mohli zneužívat. Problém korupci je před námi a vždycky všechny velké majetkové přesuny poznamenávaly ty, kteří je realizovali. Toto nebezpečí musíme mít na zřeteli. Ale toto nebezpečí musíme řešit, řekl bych, vždy takovými právními normami, které nás budou přibližovat k našemu cíli. A představa, že my tady budeme fungovat zároveň místo soudů, je představa, která by nás vykolejila jednak z toho, co je naším hlavním úkolem, a jednak bychom nikdy nebyli s to reagovat na všechny věci, které přijdou. Jsou prostě věci, které zákonodárci nepřísluší a já si myslím, abychom my tady jednali především jako zákonodárci s vědomím toho, že nikdy nemůžeme dosáhnout jenom našich předpokládaných cílů. Vždy zde bude něco navíc, něco co nemůžeme předvídat, ale co musíme přijmout, protože zvládnout skutečnost absolutně je nemožné.

Místopředseda SL E. Valko: Vážený pán predsedajúci, dámy a páni, dovoľte, aby som reagoval na niektoré poznámky niektorých predrečníkov z ústavnoprávnych výborov. Už pri schvaľovaní zákona, (tlač 427) , ktorého novelu mienime teraz eventuálne prijať, sme vychádzali možno z ideálnej predstavy o tom, že štát a ľudia, ktorí ho reprezentujú, budú sa chovať seriózne. Z toho dôvodu sme prijali zákon v tom zmysle, že vydražiteľ automaticky môže uzavrieť zmluvu s vlastníkom priestorov, resp. s tým, ktorý má tie priestory v hospodárení. Prax ovšem ukázala, že ľudová tvorivosť je zrejme nevyčerpateľná a snaží sa obísť či už účel zákona alebo koná v rozpore so záujmami spoločnosti.

Tento fakt je nepopierateľný. Nikto túto skutočnosť nenapadá. Máme teda len dve možnosti: buď sa zmieriť s touto skutočnosťou, to znamená, že určité hospodárske subjekty svojim spôsobom dobehnú parlament a tým pádom sa prizerať dosť bezmocne na celú záležitosť, alebo posúdiť, a ja by som v tomto momente nepovedal, že parlament urobil chybu, proste nerátal s tým, že existujú aj situácie, aj ľudia, ktorí ich reprezentujú, že budú postupovať v podstate spôsobom, ktorý do určitej miery obchádza zákon.

Aplikácia ustanovenia § 21, tak ako sa na ňu odvoláva dr. Ševčík, domnievam sa, že bohužiaľ, v tomto prípade nie je možné využiť z jedného hľadiska: vzťahuje sa totiž na právne úkony, ktoré sa týkajú Hospodárskeho zákonníka. A v tomto prípade dochádza k obchádzaniu iného zákona, zákona, ktorý sme schválili. Preto aj pri konzultácii s hlavným arbitrom došlo k záveru, že toto ustanovenie nie je použiteľné, arbitráž nemôže na základe týchto skutočností vysloviť neplatnosť týchto výpovedí, ktoré sú dané.

Vážené dámy a páni, prosím, aby ste posudzovali prijatie novely tohoto zákona aj s týchto aspektov. Sám sa budem prihovárať, aj keď možno veľmi nerád, za jeho novelu. (Potlesk) .

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán poslanec Miloš Zeman.

Poslanec SN M. Zeman: Vážení kolegové, přimlouval bych se za postup, který navrhl už kolega Štern, to znamená za postup pragmatický. Diskutujeme zde v podstatě o právních otázkách, jejichž význam samozřejmě nechci nikterak podceňovat. Na výboru pro plán a rozpočet, pokud vím, všichni souhlasili s věcným obsahem této novely a jediný spor, který zde vznikl, byl spor právě o to, zda téhož cíle nelze dosáhnout pod zákonnou normou nebo novelizací tohoto zákona. Je to v zásadě právní problém. Došlo k tomu, že po výkladu odbornice z našeho legislativního oddělení sám navrhovatel, jeden z členů iniciatívni skupiny, natolik znejistil, že prohlásil, že na návrhu zákona netrvá. Takže my jsme vrátili jako výbor pro plán a rozpočet tento zákon nikoliv pro to, že bychom s ním věcně nesouhlasili, ale proto, že v nás vznikly odůvodněné pochybnosti o tom, zda novelizace je jedinou cestou. Nejsme ale kompetentní s kladným věcným vyjádřením, abychom zde řešili právní problém, to je skutečně v tomto případě záležitost ústavně právního výboru.

Já ovšem upozorňují na jednu věc: když budeme neustále odkládat rozhodnutí, tak samozřejmě riskujeme, že budou vesele probíhat transakce, které si asi nikdo z nás nepřeje. Proto doporučují, aby ještě na tomto zasedání se parlament k této záležitostí vrátil tím, že by měli legislativci , kteří mají rozdílný názor zaujmout většinové stanovisko, byť by to nebyla kvalifikovaná většina, že bychom měli dostat právní doporučení v tomto smyslu. Protože většina z nás není právníky a upřímně řečeno tomu nerozumíme a pokud věcně s tímto návrhem souhlasíme, měli bychom se rozhodnout ve smyslu právního doporučení, a to nejpozději v pondělí.

Poslanec SL O. Világi: Pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie. Ja si myslím, že ten problém nie je právny, je to problém, určitým spôsobom, prístupu k samému právu. Tento problém si môžeme predstavovať tak, že keby sme vytvorili najdokonalejší zákon a ten zákon nie je dobrý. Ja si myslím, že keď vyhlásime to, že keď budeme novelizovať zákon, zákon nebude lepší. Problém spočíva v tom, že musíme problematiku, ktorá tu nastala, riešiť. Riešiť to môžeme jedine právnou cestou, alebo sa budeme pretvarovať tak, že to vyrieši život? Tak to život nevyrieši. Odkážeme svojich spoluobčanov na súdne spory a pošleme ich na arbitráž, aby sa tam súdili preto, lebo my budeme ako parlament trvať na tom, že sme zásadné slovo povedali a to slovo nijakým spôsobom vziať naspäť nechceme. To nie je priechodná cesta aj tým viac, že zákon o malej privatizácii vznikol ako poslanecký návrh a novelizácia je tak isto návrhom poslancov a práve preto cítime tú zodpovednosť voči ostatným ľuďom, ktorí to očakávajú, aby sme im dali právnu istotu, ale i možnosti a zámery, ktoré má zákonodarca v normálnom živote naplniť, a to je naša úloha. Ja si myslím, že to nie je problém práva, to je problém prístupu práva, ale v tomto prípade to nie je na mieste.

Předsedající místopředseda K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán poslanec Zukal.

Poslanec SL R. Zukal: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem pragmatický ekonom. Plně chápu obavy, které tady vyslovili právníci. Velmi pozorně jsem sledoval to, co říkal pan profesor Šamalík. Uvědomte si, že naše shromáždění bude stát před mnoha podobnými jevy, proto doporučují, abychom ze všech sil ukázali, že stojíme proti těmto jevům a budeme je tvrdě postihovat. Doporučuji tento zákon. (Potlesk).

Předsedající místopředseda FS K. Vikorín: Ďakujem. Hlási sa ešte niekto do rozpravy? Nech sa páči, pán poslanec Tahy.