Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Druhý argument je, že mi to připadá už vůbec absurdní - odstavec 2 - pokud jde o řádné uplynutí volebního období. Nedovedu si představit, bude možná schválen zákon o poslancích, který nás podrobí jinému režimu, ale podle tohoto ustanovení bychom po vypršení našeho funkčního období se mohli všichni soudit s Kanceláří Federálního shromáždění, že chceme být i nadále zaměstnání na místech, odpovídajících své kvalifikaci.

Každý starosta nebo každý funkcionář strany, či kdokoliv jiný zvolený na řádné období, který když tuto volbu přijímá, ví, na jak dlouho to období platí, že by neměl mít právo se automaticky domáhat dalšího pokračování pracovního poměru v případě, že nebude dále zvolen.

A konečně třetí důvod, proč předkládám tento pozměňovací návrh, jsou mé informace, že při tvorbě tohoto zákona, zvláště v těchto partiích, velmi inherovali představitelé starých pořádků nebo starých režimů, kteří si tento odstavec vytvořili více méně jako pohodlnou pojistku pro to, budou-li muset odejít ze svých funkci, aby byli nadále chráněni způsobem, který je jaksi zvýšený a tudíž nespravedlivý oproti ostatním pracujícím, kteří budou muset z nějakých důvodů změnit svou práci, nebo kteří přijdou o své zaměstnání v důsledku reorganizaci apod.

Čili, přimlouvám se, aby, dáme-li někomu výsady, jsme mu současně nedávali výsady nadbytečné, ale současně jsme ho vystavili také určitým rizikům a odpovědnosti. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Bendovi. Poslanec Novosád má teraz technickú pripomienku.

Poslanec SL K. Novosád: Já mám jenom technickou poznámku. Pokud říká něco Mezinárodní organizace práce a její úmluvy, tak o funkcionářích odborových svazů je tam napsáno, že nesmí být diskriminování proti ostatním zaměstnancům. Uvedená ochranná doba neexistuje. Přesto s tím rokem, v dnešní době, bychom mohli souhlasit.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Teraz má slovo prvý podpredseda Federálneho zhromaždenia poslanec Jičínský.

První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové, chápu, že dnešní doba je velmi náchylná tomu, aby se projevovala silné extrémní stanoviska. Je to, abych tak řekl, v její povaze. Ale nás by to nemělo vést k tomu, abychom této tendenci doby podléhali, ale naopak bychom se měli snažit o tom, abychom postupovali velmi střízlivě, a v tomto ohledu i velmi pragmaticky, se zřetelem ke všem skutečnostem. Abychom skutečně hledali racionální řešení odpovídající situaci. Já nebudu mít žádné pozměňovací návrhy, ale přesto bych chtěl k několika diskusním vystoupením zaujmout stanovisko. Souhlasím s poznámkou Miloše Zemana na adresu kolegy Ransdorfa. Ona skutečně ta komparace zde není na místě. Není pochyb o tom, a to byla součást oficiální ideologie, která se promítla v právních předpisech, včetně postavení odborových organizací, že v minulosti tu byla koncepce, nechci ji podrobněji rozebírat, ale myslím, že lidé, kteří jsou starší, si ji budou pamatovat, koncepce, že určité úkoly státu se přenášejí na společenské organizace a že to je cesta, se kterou se připravuje eventuelně budoucí odumírání státu. Čili tím přešla na odbory řada úkolů, které skutečně s odborovou činností nemají nic společného. Čili takovéto vypočítávání toho, co odbory mají za pravomoci, a které pravomoci už mít nyní nebudou, je skutečně velmi zavádějící a nesprávně, a to, i když bych nechal stranou základní rozdíl v postavení odborů v minulosti, kdy v rámci systému totalitní moci samozřejmě neexistovala autonomie odborů nezbytná pro jejich fungování, jakožto organizaci zastupující zájmy svých členů. Ale zároveň bychom zase neměli podléhat nehistorickému posuzování určitých právních předpisů včetně zákoníku práce. O době, kdy byl přijat, se hovořilo hodně i z různých hledisek, podrobně o tom hovořil pan místopředseda Valko. Já bych jenom chtěl říci, že budeme-li bránit historickému posuzování věci, potom samo přijetí zákoníku práce v roce 1965, v rámci tehdejších podmínek, bylo spíše pozitivním než negativním jevem, vzhledem k tomu, jaká právní úprava na této půdě existovala až do této doby. Samozřejmě, že zákoník práce nemohl být zákoníkem práce pro svobodnou, tržně hospodařící společnost, protože taková tu neexistovala. Ale to bychom na ní kladli nároky, které samozřejmě na ní klást možno nebylo. Zákoník práce bylo nutno posuzovat v kontextu té doby, ve které byl přijímán a ve které měl fungovat. Přitom ale nemůžeme přehlížet i to, bez ohledu na to, zda byl vždy důsledně takto uplatňován, se promítaly určitě mezinárodní závazky, které Československo na sebe převzalo, a to se vztahuje i potom, pokud jde o postavení určitých odborových organizací. Tyto momenty také není třeba přehlížet.

K tomu, co říkal pan poslanec Macek, že je třeba, aby občané především řešili své věci sami, že tyto věci by se měly řešit především kolektivními smlouvami a ne zákoníkem práce. Možná, že to trochu zjednodušuji, ale nemám jeho formulaci přesně napsanou. Jistěže v průběhu našeho dalšího vývoje, buď bude aspoň v jisté míře procházet pozitivně, se mnohé věci, které se teď v rámci pracovně právních vztahů regulují zákoníkem práce, budou moci skutečně regulovat formou kolektivních smluv mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Ale to je řešení cílové, teď k tomuto řešení máme ještě velmi daleko. Jsme na samém počátku tohoto procesu. Čili nedíval bych se na to, že teď určitě věci řešíme zákonem, jako na něco, co pochází od ďábla.

Poslanec Mandler hovořil o tom, že bychom se měli inspirovat lepšími vzory, např. Spolkovou republikou Německo. Myslím, že k tomu platí totéž, co jsem říkal na adresu poslance Macka. Samozřejmě, až se u nás tržní ekonomika rozvine, až se společenské vztahy stabilizují, pak ji lze použít z dokonalé právní úpravy, eventuálně ji po určitých modifikacích přenést, ale v přechodné období, v jakém se nacházíme, zdaleka takovéto možnosti vždy nedává, protože to, co je pro právní úpravu nezbytné, to jsou ty konkrétní společenské poměry, se v tomto ohledu velmi podstatně liší od oné modelové situace, o které on hovořil.

Také si nemyslím - to jen na okraj - že v budoucnosti je nezbytná politizace odborů. Bude-li se naše společnost normálně rozvíjet, pak by odbory mohly plnit sovu společenskou funkci, aniž by se musely nějak významně politizovat. Odborová diferenciace, odborová pluralita, nejsou všude na Západě normálním jevem. Právě ve Spolkové republice Německo existuje jednotný odborový svaz, který je velmi významným partnerem při projednávání kolektivních smluv. Je partnerem velmi tvrdým. To je záležitost, o které však nerozhodujeme my, ale o které rozhodne společenský vývoj, odbory a jejich členově nebo pracovníci, kteří do nich budou nebo nebudou vstupovat.

Poslanec Fišera má pravdu, že bude třeba postupně vytvořit orgány participace pracovníků ve sprrávě. Toto "Mitbestimmung" (nerad používám tohoto termínu, ale momentálně mě jiný nenapadá), které existuje v západním Německu, je skutečně pozitivním institutem, který i u nás se bude muset v určitě podobě uplatnit. Participace zaměstnanců je součásti moderní výkonové ekonomiky. Bez toho to nikde nefunguje, myslím tam, kde jde o moderní výkonovou ekonomiku.

Myslím, ze musíme rozlišit stadia, rozlišit to, co je, nebo není možné hned teď. Kdybychom teď hned, v době, kdy nejsou vůbec vytvořeny nové vlastnické a podnikatelské formy, chtěli vytvářet dokonalé právní formy, pak bychom asi zapřahali koně za vůz. To neodpovídá tomu, jak přistupovat k tvorbě práva, abychom nechtěli vytvářet právem společenské poměry tam, kde na právu nezáleží. Právo musí být jen rámcem a pravidly pro určité společenské vztahy, které se tvoří, ale samo je tvořit nemůže. V tomto směru nepřeceňujme roli právních předpisů, které děláme.

Chápal bych tedy tuto úpravu zákoníku práce jako pragmatické řešení pro tuto konkrétní situaci v přechodném období, což už bylo, myslím, řečeno. Proto souhlasím i se stanoviskem poslance Komárka, abychom problémy spojeně s přijímáním určitých změn zákoníku práce nedramatizovali. Zároveň bych řekl jedno - nepovažuji stávkovou pohotovost, kterou odbory vyhlásily, za pozitivní. Myslím, že to nebylo třeba, že to nebyl šťastný prostředek, kterým by odbory měly na nás - poslance - působit.

Zároveň si myslím, že my, poslanci, si musíme být vědomi jedné věci - toho, že politická a sociální situace v našem státě je velmi křehká. Stabilita je velmi labilní. Celý systém institucionálního vytváření nového demokratického pořádku i chování lidí je v samých počátcích.

Podle mého názoru se musíme maximálně snažit o vytváření sociálního konsensu, o hledání společných řešení, o hledání dohod, abychom obtížnou a velmi komplikovanou rozpornou situaci, v níž jsme, pozitivně překonali. Když se podíváme do sousedních zemí, tak tam nenacházíme mnoho inspirujícího a měli bychom se právě inspirovat tím, že negativní jevy byohom se měli snažit vyloučit. Právě u vědomí této základní problematiky jsem pro to, abychom přijali zprostředkující formulace, s nimiž přišel navrhovatel a zpravodajově výborů.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Jičínskému. Do rozpravy sa prihlásil poslanec Jansta. Pripraví sa poslanec Novosád.

Poslanec SL M. Jansta: Pane předsedo, pane předsedající, vážené dámy a pánové, nechci mluvit dlouho. Velmi mne zaujalo vystoupení poslance Fišery a poslance Mandlera, které se týkalo podnikových rad. Přestože nyní první místopředseda Federálního shromáždění podal vlastně výklad vytvářejícího se právního systému, nejsem zastáncem toho, že bychom měli čekat, až uplyne přechodné období a pak se k těmto otázkám vracet. Domnívám se, že by bylo vhodné, kdyby nám pan ministr práce a sociálních věcí mohl říci, jestli se počítá s právní úpravou, týkající se závodních podnikových rad, protože jak poslanci Fišera a Mandler uváděli, jsou s nimi velmi dobré zkušenosti v celé Evropě. Tyto podnikové rady neexistuji snad jen ve Velké Británii a v Irsku. V jiných státech existují místo podnikových rad grémia, to jsou orgány, kde jsou jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé. Ve státech, kde tyto rady jsou (např. SRN, Rakousko, Holandsko, Švédsko) se daří hodně sporných otázek, které často hrozí stávkou, vyřešit dříve, takže v těchto státech stávky nejsou v takovém rozsahu, jako v jiných moderních státech západní Evropy.

Je samozřejmě jasné, že v současně době naše ekonomika a sociální situace jsou v podstatně v jiné situaci a že u nás řešení nebude tak snadné, jako tam. Byl bych rád, kdyby nám pan ministr na to mohl odpovědět.

Chci dát dva doplňující návrhy. První k § 50, kde v původním znění bylo "pracovníků se změněnou pracovní schopností nebo účastníků odboje". Nyní to tady není. Navrhuji, aby v první větě bylo doplněno "nebo účastníků odboje". Myslím, že argumentem pro vypuštění bylo, že je účastníků odboje už minimálně. v souvislostí s novými aspekty, které se objevují, by myslím bylo třeba, aby tam účastnící odboje byli. Druhý pozměňovací návrh mám k § 65. Poslanec Benda tu již mluvil o vypuštění odstavce 2 a 3. Chci uvést, že odstavec 2 už byl v původním zákoníku práce a že nebyl nyní nově navržen. Proti tisku 261 se objevila nová část třetí věty: "Jestliže organizace nemá pro pracovníka takovou práci, je dán výpovědní důvod podle § 46 odstavec 1 pism. c)". Nové se tam objevilo "hmotné zabezpečení, poskytované pracovníkům při organizačních změnách, náleží jen v případném rozvázání pracovního poměru odvoláním z funkce v souvislosti s jejím zrušením v důsledku organizační změny". Domnívám se, že to, co je za středníkem, je zbytečně, protože už v zákoně o zaměstnanosti jsme dávali možnost řešit tyto problémy jinými právními akty. I v tomto by mohly sehrát svoji úlohu odbory a měly by možnost aktivně působit. Proto se domnívám, že od středníku by to mělo být vypuštěno, tzn. Od slov "hmotné zabezpečení" až po konec.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Janstovi. Slovo má poslanec Novosád.

Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, já bych se pokusil "nakousnout jablko", o kterém se dnes bavíme, z opačné strany. Chtěl bych vás přivést na myšlenky zcela jiné než ty, které tu byly řečeny. Mluvíme o silných odborech. Chceme silný parlament, chceme silnou vládu, všechno má být silné. Já se domnívám, že toto je myšlenka scestná. Všechny instituce, všechny subjekty, které vznikají v nově se tvořící demokracii, musejí být ve stavu dynamické rovnováhy, aby nedocházelo k problémům, aby se vše řešilo efektivně a optimálně.

Rád bych upozornil na osoby, které se mezi námi budou velmi často vyskytovat. Jde o osoby nezaměstnané, a tedy vztah odborů k nezaměstnaným. Chci upozornit, že odbory chrání zaměstnané. Síla odborů, minimální mzda atd., zvyšuje podíl strukturální nezaměstnanosti v mnoha státech na 5 - 12 %.

V případě, že neexistuje přímá domluva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, mnohdy zaměstnavatel nemůže dotyčného přijmout, protože mu to odborové dohody zakazuji. Tedy odbory chrání zaměstnance nejen proti zaměstnavatelům, ale také proti nezaměstnaným. To je jeden z aspektů, který bychom si měli uvědomit.

Minimální mzda, která byla v mnohých státech určena a se kterou se počítá i u nás, způsobuje nezaměstnanost skutečně - máme to statisticky zjištěno - 12 %.

Musíme se dostat do takové situace, aby všechna řešení, která budeme provádět, byla efektivní a optimální. My stojíme tady nejen za pracující, o kterých se tady pořád mluvilo, ale jsme tady zástupci těch, kteří budou nezaměstnaní, a podle představ v příštích dvou letech bude 5 - 12 % občanů žádat naši podporu. A bude ji žádat přes nás, jako přes volené zástupce a my budeme prosazovat svou sociální politiku přes stát. Proto se domnívám, že parlament bude v bližší vazbě na tyto lidi sociálně potřebně, než na vztahy zaměstnavatele, zaměstnance a odborů. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Novosádovi. Ešte raz chce k tejto veci vystůpiť poslanec Mandler. Udeľujem mu slovo.

Poslanec SL E. Mandler: Já jsem chtěl jen faktickou připomínku, a to k hodnocení diskuse pana profesora Jičínského. On tam polemizoval s názorem poslance Macka, že by stát toho měl určovat co nejméně a co nejvíce že by se mělo dít na pracovištích a v podnicích, zhruba řečeno.

Já bych chtěl říci, že k této problematice hovořil také poslanec Doležal, který upozornil, že např. celá hlava 2 je prakticky nadbytečná a zbytečně určuje podnikům, pracovníkům a vedoucím pracovníkům, co mají dělat. Upozornil bych na skvělý § 74, základní povinnosti vedoucích pracovníků. Musí zejména řídit a kontrolovat práci, v zájmu zvyšování produktivity práce a co nejlépe organizovat práci atd. Pane profesore, já si myslím, že by velice prospělo celému zákoníku práce, kdyby uplatnil přesně opak toho, co vy jste tady chtěl. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Mandlerovi. Praje si ešte niekto vystúpiť v rozprave k tejto veci? Pán poslanec Kováč.

Poslanec SN M. Kováč: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne, vážení kolegovia, ja len úplne krátko by som sa chcel zmieniť o tom, že pravdepodobne celý tento parlament bude teraz hlasovať pod určitým nepríjemným tlakom. Hrozba štrajku slobodnými odbormi je neprípustná, to už niekto tu povedal. Chcel by som len povedať, ako robotník, ako by som sa zachoval, keby ma slobodné odbory hnali do štrajku. Veľmi, ale veľmi, by som si rozmyslel, či od toho stroja odídem do štrajku a v deň výplaty prídem s polovičnou výplatou domov. Totiž každý robotník má slobodné odbory doma - manželku a deti. A ak im nebude mať čo dať do úst, on kašle na odbory. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kováčovi. Chce ešte niekto vystúpiť v rozprave? (Nikdo.) Nikto. Všetci písomne prihlásení vystúpili. Vidím, že sa nikto nehlási. Spolu vystúpilo v rozprave 26 poslancov. Okrem faktických pripomienok 11 z nich podalo pozmeňovacie návrhy. Vyhlasujem rozpravu za skončenů.

Prosím, chce záverečné slovo pán minister pred prestávkou? Ano. Prosím o záverečné slovo.

Ja myslím, že by sme mali teraz vypočuť vaše záverečně slovo, potom spravíme prestávku, počas ktorej spravodajcovia spracujú pozmeňovacie návrhy a zhruba za jeden a pol hodiny by sme sa vrátili k hlasovaniu.

Teraz vystúpi pán minister Miller.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hostě. Já bych nejdříve shrnul některé připomínky některých poslanců, na které bych se pokusil odpovědět. Na závěr bych se chtěl vrátit k problému, který zde vznikl okolo článku 5 a § 18, a o některých dalších ustanoveních.

Mluvil pan poslanec Ransdorf, který zdůraznil, že se podstatná část práv odborům odňala. Já bych chtěl říci panu poslanci Ransdorfovi, že zbývajících 32 práv spolurozhodování je v současném právním pojetí světová kuriozita. Odbory skutečně zaručí pouze projednání, § 23 zaručuje projednání s odbory, ale odbory přece nemohou být zákonodárné.

V současné době zbývají ještě tato oprávnění odborů: uzavírání a obsah kolektivní smlouvy, souhlas s vydáním pracovního řádu a k jeho změně, souhlas k posouzení absence jako neomluveně a k jejímu prominutí, souhlas ke stanovení plánu dovolených a k hromadnému čerpání dovolené, souhlas příslušného odborového orgánu s nařízením noční práce žen v případech, kdy tuto noční práci připouští zákoník práce a též souhlas vyššího odborového orgánu k dobrovolně noční práci žen povoleně příslušným ústředním orgánem státní správy, souhlas ústředního odborového orgánu k výjimečnému povolení dobrovolné noční práce žen příslušným ústředním orgánem státní správy, souhlas k upuštění od vymáhání zbývající třetiny náhrady škody způsobené pracovníkem, souhlas k vydání pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, závazné pokyny k odstranění závad další práce, zákaz práce přesčas a zákaz práce v noci, je-li konána v rozporu s bezpečnostními předpisy, souhlas ke stanovení výjimek doby a místa, kde se provádí výplata mzdy.

Takže si myslím, že ještě některá poměrně důležitá práva odborům zbývají. Není pravda, že by se všechna odstranila.

Pan profesor Benčík. Já jsem rozuměl tomu tak, že si přejete, aby odbory měly soudní pravomoc. Já si myslím, že je absolutně vyloučeno, aby odbory mohly mít soudní pravomoc. Nejvíce pracovních sporů bylo právě o kárná opatření, která se ruší.

Pokud se týče vůbec připomínky k tomu, že by soudy nemusely zvládat tento nápor, já s vámi plně souhlasím. Vydali jsme jako ministerstvo Práce a sociálních věci návrh pro místopředsedu Rychetského, aby se zvážila možnost znovuzřízení pracovních soudů.