Zavedení principu tržního hospodářství
a realizace dalších aspektů připravované
ekonomické reformy nutně povede nejen k mnohokrát
zdůrazňovaným pozitivním změnám
v našem hospodářství, ale i jisté
nezaměstnanosti a nutnosti rekvalifikace a změny
zaměstnání nemalého počtu zaměstnanců.
Takováto mimořádná situace by způsobila
bolení hlavy i mnoha zkušeným odborovým
předákům na Západě, natož
našim odborům, které za pochodu se musí
učit chovat se jako skutečně odbory.
Chtěl bych vás proto, vážení
kolegové, požádat, abychom jim tuto situaci
ještě neztěžovali. Nevidím důvodů,
proč bychom neměli věřit odborům,
když nás ujišťují, že mají
stejný zájem na úspěchu reformy jako
my.
Účast při rozhodování o důležitých
otázkách podniku znamená i spoluodpovědnost
i za výsledky podniku. O to absurdnější
by se jevila obava, že odboráři svou politikou
chtěli svému podniku znemožnit prosperitu,
z níž naopak budou mít prospěch všichni
zaměstnanci, nemluvě o tom, že by chtěli
svou politikou přivést podnik ke krachu. Vždyť
podpora v nezaměstnanosti, jak jsme o ni hovořili,
především v zákonech, skutečně
nebudou lákavou alternativou..
Byl jsem v Anglii aktivním odborářem, ale
nikdy jsem nenarazil na vědomě sebedestrukční
tendence. V Anglii právě proto, že tam dochází
k bipolaritě, ke konfrontaci mezi managementem, vedením
podniku na jedné straně, dokonce státem na
jedné straně a odbory na druhé straně,
odbory tuto bipolaritu přijaly a v podstatě spoluúčast
na řízení, dokonce ani ne spoluúčast
při projednávání základních
otázek nevyžadují. Když tady nedávno
byla delegace britských odborů, s jejich několika
zástupci jsem hovořil, byli překvapeni, že
to odbory chtějí, ale pochopili, že přijetí
nějakého kompromisu by z nich udělalo partnery,
že by je to vázalo k serióznímu jednání
při rozhodování o důležitých
otázkách podniku, protože by nemohly neustále
vést zákopovou válku s vedením.
Skončil bych tím, že bych se rád přimluvil
za to, abychom neztratili ze zřetele sociální
spravedlnost a atmosféru sociálního smíru,
jako dlouhý cíl, a to především,
až budeme projednávat alternativy paragrafů
18, 41 a 59 článku. Pro mne vstup do Evropy znamená
i přijetí evropské tradice sociální
odpovědnosti a respektu k sociálním právům.
Tak, jak jsou zakotveny v praxi většiny západoevropských
zemí, ale i v sociální chartě Evropy
a v Mezinárodním paktu o hospodářských,
sociálních a kulturních právech, který
jsme ratifikovali v roce 1976. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Kavanovi. Ďalej
vystúpi v rozprave poslanec Ivan Fišera, pripraví
sa poslanec Doležal.
Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající,
dámy a pánové, poslanec Kavan zde hovořil
o vstupu do Evropy a o sociální spravedlnosti. Tím
základním rozhodujícím krokem úspěšnosti
vstupu do Evropy bude - řekněme si to naprosto tvrdě
- konkurenční schopnost naší ekonomiky.
Bude to jedno z rozhodujících kritérií,
které také bude mít vliv na to, zda nejen
zaměstnanci, ale jejich děti, důchodci, lidé
nemocní, odkázáni na léky budou mít
dostatek prostředků na to, aby mohli důstojně
žít, léčit se a abychom jim mohli pomoci.
Toto kritérium tržní konkurenceschopnosti je
neobyčejně tvrdé a bude pro nás o
to tvrdší, že jsme o něm v minulosti jen
hovořili, ale prakticky jsme si na něj vůbec
nezvykli. Dnes když hovoříme o zákoníku
práce a o účasti zaměstnanců
na řízení, hovoříme o jednom
z klíčových faktorů, který
bude mít vliv na to, zda tato ekonomika bude konkurenceschopná
a zda si budeme moci dovolit být vůbec sociální.
Dovolte, abych se v této souvislosti vyjádřil
k několika problémům: Za prvě je to
známý § 59 a jeho alternativy, který
vlastně v největší míře
mnohem měně než § 18 článek
5, hovoří o tom, o čem mají výbory
rozhodovat. Nemohu si pomoci, ale prosil bych odboráře
a nás všechny, kteří jsme si vědomi
toho, do čeho vstupuje, abychom zde byli zdrženliví
a naopak bych řekl odvážně přijmout
na sebe riziko. Proto bych zde podpořil variantu druhou,
která dává možnost účastnit
se, ale nikoliv spolurozhodovat. Jinou možnost nemáme,
protože jinak ohrozíme zásadní strukturální
změny, dynamiku podnikání a vstup zahraničního
kapitálu.
To, co se týká spoluúčasti zaměstnanců
na řízení, je dnes jakýsi kompromis
a přechodná varianta, kterou bychom měli
přijmout, která zakládá to, co je
všude přirozené, že lidé mají
možnost získat informace, že se mají možnost
dohodnout, mají možnost diskutovat, vyjádřit
se a že podnikatelé budou činit to, co mají
činit všude na světě a také činí,
že se rádi se zaměstnanci. Dlouhou dobu jsem
pracoval ve strojírenství a zabýval se problematikou
sociálních aspektů automatizace. Připomínal
jsem mnohokrát, že výrobní základna
není zastaralá. Dělník a kterýkoli
pracovník má svoji možnost účastnit
se na řízení a na rozhodování
zcela jasně. Představte si složitá technická
zařízení, například indukční
vozíky, kde stačí jen rozbít čidlo,
strčit do něj někde minci, prostě
nějaké malé opatření a jsme
v problémech, které existuji - a to zdůrazňuji
všude, absolutně všude na světě.
V této souvislosti bych chtěl připomenout
panu poslanci Mackovi, že teze, že bychom měli
vše přenést někam do dílen a
pracovišť mi trochu připomíná,
omlouvám se, že to tady říkám
- minulost. to se říkalo. Je nutné, aby reprezentanti
zaměstnanců měli možnost být
informováni opravdu o perspektivách podniku. Doporučuji,
abychom přijali v uvážlivé podobě
některou z rozumných variant, která nezakládá
právo spolurozhodovat, ale dává právo
účastnit se.
Nyní mi dovolte, abych řekl něco, co nemohu
bohužel udělat, protože by to mělo vliv
na celý zákoník práce, ale chci vás
upozornit na to, že budeme stát patrně před
úkolem velmi záhy tento zákoník práce
upravit právě proto, že není šťastně
formulován a nemůže být v tuto chvíli
šťastně formulován. Jen pro zajímavost:
Vždy působilo na naše vedoucí pracovníky
jako šok, že nejen Američané, Japonci
a jiní dobře řídí, ale i my
jsme v minulosti dobře řídili, než přišlo
to, co poslanec Senjuk nazývá živelnou pohromou.
Dekret prezidenta republiky ze dne 24. října 1945
o závodních a podnikových radách říkal,
že zájmovým zastupitelstvem zaměstnanců
v závodech, dále jen závodní zastupitelstvo,
jsou závodní rada, závodní důvěrník,
podniková rada a náhradní orgán závodního
zastupitelstva. Velmi přesně vymezoval od jakého
počtu zaměstnanců tyto orgány vznikají.
Chci vás upozornit, že budeme muset tato opatření
učinit, protože budeme muset podporovat malé
drobně podnikáni, které bude velmi důležitým
nástrojem při odstraňováni nezaměstnanosti.
Současně v § 2 tento dekret říkal:
"Vedení závodu náleží správě
závodu a ona je výlučně odpovědnou
za podnikání a jeho úspěch. Závodnímu
zastupitelstvu nepřísluší nezasahovat
do správy a provozu samostatným nařízením.
Závodní zastupitelstva a správy závodů
- buďte ve stálém styku tak, aby byl trvale
zajištěn hladký a nerušený chod
závodu. Jak prozíravé, jak na neštěstí
nerealizované.
Pan poslanec Zeman zde připomínal ty, kteří
napomohli tomu, aby prošel zákon o podniku. Přiznám
se, že jsem to byl také já. Právě
proto, že mi odtud bylo slíbeno, že bude přijat
zákon o účasti zaměstnanců
na řízení. Počítejme s tím,
že budeme muset potom později změnit znění
§ 18 tak, že budeme muset všude tam, kde se hovoří
o odborech, dát formulaci, která bude znít:
orgány zastupující zájmy pracovníků.
Budou to patrně zaměstnanecké rady, nebo
to budou jiné orgány, ale budou to orgány,
ve kterých odbory budou hrát přirozeně
velmi významnou roli. Prosím vás proto znovu,
abyste přijali tu možnost, která na jedné
straně bude tvrdá pro nás jako pro zaměstnance,
ale bude pro nás také přijatelná v
té podobě, že zajisti účast lidí
při řízení, aniž bychom ohrozili
podnikání jako vysoce aktivní a nikoliv parazitní
činnost. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Fišerovi. Teraz vystúpi
pán poslanec Doležal. Pripraví sa poslanec
Kostya.
Poslanec SN B. Doležal: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové. Způsob, jakým
zde navrhovatelé doporučuji zákonné
předlohy, se případ od případu
v lecčems liší a vyvinul se zde již už
jistý stereotyp, který byl uplatněn i při
předložení zákoníku práce
a jehož základem jsou tři argumenty. Pan ministr
Miller je shodou okolností použil všechny. Za
prvé nepřijetí případné
deformace předlohy bude mít nedozírně
následky, protože zdrží, znesnadní
a případně zcela znemožní to,
o co nám jde především, to znamená
o ekonomickou reformu. Za druhé přijetí je
zákonnou podmínkou našeho vstupu do civilizované
Evropy.
Musíme ho přijmout, protože uvádí
náš právní řád do souladu
s významnými mezinárodními normami.
Jinak nás do Evropy nepustí. Za třetí:
kdyby snad přesto měl některý poslanec
nějaké pochybnosti, útěcha je nasnadě.
Za touto jistě nedokonalou, ale provizorní, dočasnou,
přechodnou úpravou přichází
takřka v zápětí další,
a tentokrát nepochybně, už takřka dokonalá.
Vedoucí představitelé parlamentu si už
také vypracovali svůj způsob argumentace.
Zákon byl důkladně probrán ve výborech,
hlásí se k němu kompetentní osoby
a poslanec na plénu může neuváženým
dodatečným pozměňovacím návrhem
mnoho pokazit, např. narušit vnitřní
konsistenci návrhu a tím znehodnotit všechnu
práci, která mu až doposud byla věnována.
Není snad v této situaci lepší spolehnout
se na své fundované kolegy, překonat nemístnou
ctižádost, blýsknout se před televizní
obrazovkou a svěřit se do rukou lépe disponovaným
bližním? Nechci zapírat, že na každém
z těchto argumentů může být v
tom či onom případě něco pravdy.
Ekonomickou reformu musíme urychleně provést,
do Evropy vstoupit musíme a zákony, které
budeme schvalovat za jeden, za dva roky budou nepochybně
lepší, než ty, které schvalujeme dnes.
Jako celek mi to však nejde dohromady s představou,
kterou mám o zodpovědnosti každého poslance.
Projednáváme ve velkém chvatu množství
zákonů, většina z nich má zásadní
význam pro budoucnost naší země. Problematika,
kterou pokrývá zákoník práce
patří k tomu nejdůležitějšímu.
Problém zákoníku práce ale je, že
stále zůstává tím, čím
byl už v době svého vzniku, monumentem komunistického
zákonodárství, vymezující centralizované,
výslovné a pokud možno plné, práva
a povinnosti pracujících k řízenému
státu. Je vůbec otázka, zda je možno
tuto stavbu upravit tak, aby ztratila své původní
poslání. Současná novela přináší
dílčí úpravy, strhává
ideologické ozdoby, ale tím víc vyniká
holá konstrukce tohoto útvaru. Odborové hnutí
je pro společnost velice důležité, stejně
jako nezávislí a svobodní podnikatelé.
Obojí ale musí teprve vzniknout spontánně
zezdola a zákon, jako je navržen, místo toho
fixuje současný stav, kdy jak odbory, tak zaměstnavatelé
jsou namnoze utvářeni minulostí. Nově
vzniklé odborové organizace a začínající
soukromí podnikatelé to v jejich společnosti
nebudou mít tak lehké. Zákon navíc
poněkud přeceňuje úlohu, kterou může
zákonodárství a vláda sehrát
při utváření vztahů mezi zaměstnavateli
a zaměstnanci. Obsahuje například celou řadu
zbytečně podrobných ustanovení, které
by měly mít své místo buď v pracovním
řádu organizace, a některých zvláštních
předpisech, nebo v kolektivních smlouvách.
Ať už jde o podrobnosti - vymezení pracovní
doby, mezd, nebo bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci. Dokonale mi uniká smysl druhé hlavy
zákoníku práce, která se jmenuje pracovní
kázeň a pracovní řád. Domnívám
se, že by se dala zredukovat na jednu větu: organizace
mohou vydávat pracovní řád. Pracovní
zázemí je věcí zaměstnavatele,
a nikoliv zákona a povinnosti zaměstnance jsou dostatečně
stanoveny v § 35. Jsem ovšem poněkud zastrašen
argumentací, která tu zazněla včera
a nepodávám to tedy jako pozměňovací
návrh. Výbor, ve kterém pracuji, zákoník
práce neprojednal a mohl bych tedy něco zkazit.
v jednom jsem si však jistý. Pro tento zákon
s klidným svědomím hlasovat nemohu. Děkuji
vám za pozornost.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající,
dámy a pánové. Slyšeli jste v minulých
měsících z této tribuny již přednášet
báseň, řada poslanců se tady blýskla
citací klasiků, často i v latině.
Dovolte mi, abych svoje vystoupení uvedl situaci, kterou
známe z řady pohádek. V nich dívka
dostává úkol přinést svému
panovníkovi dar-nedar. Řeší to známým
způsobem, posílá mu holubici, která
ve vhodnou chvíli uletí a tak panovník dostal
dar-nedar. Já za takovýto dar-nedar považuji
znění některých alternativ, které
v tom sporném článku 5 a v § 18, 41,
59 atd. jako by něco odborům dávaly, ale
ve skutečnosti jim to zase nedávají. Já
jsem tady slyšel řadu argumentů, že znění
těchto alternativ je stejně deklarativní
a že nemá žádný podstatný
význam. Pro mne ale je rozdíl v této deklarativnosti,
protože pro mne je rozdíl, jestli jednotlivými
alternativami dáváme odborům, a tedy prostřednictvím
odborů i pracujícím, právo zúčastnit
se na rozvoji řízení a kontrole, nebo jim
dáváme pouze právo podílet se na projednávání,
nebo dokonce jim dáváme pouze právo na jakési
informace. Tady bychom měli velmi zodpovědně
zvážit, i když je to deklarativa, co je podstatou
těchto alternativ. Já bych se chtěl rozhodnout
pro takovou variantu, která není darem-nedarem,
ale která přesto, že se jedná o deklarativu,
dává maximální možnou v tuto
chvíli a v tuto dobu možnost odborům, než
bude připraven nový zákoník práce,
se skutečně podílet na rozvoji a řízení,
případně kontroly činnosti organizace
a ne dávat jenom jakýsi dar-nedar. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Hovoril pán poslanec Kostya. Teraz dávam
slovo poslancovi Vosčekovi. Pripraví sa pán
poslanec Mikule.
Poslanec SN J. Vosček: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, dovoľte mi predniesť stručnú
poznámku ku spoločnej správe, tlač
227. V jej bode č. 146 sa asi nedopatrením uvádza,
že v § 140 Zákonníka práce sa vypúšťajú
odseky 3 a 4. Ústavnoprávne výbory u týchto
ustanovení odporučili, aby odsek 3 a 4 sa ponechali
v Zákonníku práce s tým, že zo
znenia odseku 4 by sa vypustila posledná veta. Predpokladám,
že tento moment unikol pozornosti spoločných
spravodajcov a preto podávam pozmeňovací
návrh v tom zmysle, že v bode č. 146 spoločnej
správy sa mení znenie takto: "V § 140
sa v odseku 4 vypúšťa posledná veta".
To znamená, že v znení Zákonníka
práce by mal zostať celý odsek 3 a odsek 4
bez poslednej vety. Pre úplnosť dovoľte, aby
som tieto zmeny odcitoval.
Odsek 3 : organizácie pomáhajú pri riadnom
ubytovaní pracovníkov tým, že podporujú
ich účasť na bytovej výstavbe, starajú
sa o zvýšenie úrovne ich bývania a budujú
a udržiavajú v náležitom stave hromadné
ubytovne ako aj domy, ktoré spravujú.
odsek 4: organizácie umožňujú pracovníkom
aj rodinným príslušníkom účelné
využitie voľného času. Za tým účelom
najmä budujú, vybavujú, udržiavajú
a zlepšujú kultúrne, telovýchovné,
športové, turistické, rekreačné
zariadenia a zabezpečujú ich technickú prevádzku.
Veta, ktorá by mala vypadnúť zo znenia odseku
4 je "organizácia pritom úzko spolupracuje
so spoločenskými organizáciami, najmä
s Revolučným odborovým hnutím a Socialistickým
zväzom mládeže". Som si vedomý toho,
že tieto ustanovenia sú viac deklaratórne.
I napriek tomu v tejto etape si myslím, že predstavujú
významný prvok sociálnej starostlivosti o
pracovníkov. Preto by sa mali v Zákonníku
práce ponechať po vypustení nevhodného
znenia nevhodnej vety v odseku 4. Ich vypustenie by, podľa
môjho názoru, túto starostlivosť mohlo
v tomto období značne oslabiť. Ďakujem
za pozornosť.
Poslanec SN V. Mikule: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, včera
pan ministr Miller řekl, že návrh předložený
vládou vyjadřuje jen nezbytně úpravy.
Ukázalo se v průběhu projednávání
návrhu, že názor na to, co jsou nezbytné
úpravy, je poněkud odlišný na naší
straně a na straně vlády, takže jednání
bylo značně složité a dramatické.
V důsledku toho některá nezbytná opatření,
která by měla být do novely zahrnuta, se
tam nedostala. Přitom jsou nezbytná k tomu, aby
se provedlo to, co je nutné k odstranění
následků, které dřívější
režim vyvolal tím, že se společnost v
neúnosné míře postátnila.
Omlouvám se za to, že musím předložit
několik pozměňovacích návrhů,
které však už předem byly projednány
s navrhovateli i se zpravodaji, takže snad nebudou vyvolávat
žádné zvláštní potíže.
První návrh se týká bodu 10, §
2 odstavec 1. Navrhuji, aby tento § 2, odstavec 1 zněl
takto: "Na vztahy vyplývající z výkonu
veřejné funkce se zákoník práce
vztahuje, pokud to výslovně stanoví nebo
pokud to stanoví zvláštní předpisy".
Znamená to, že se za prvé respektuje to, co
navrhuje vláda, aby se vypustila slova "k níž
byli občané povoláni pracujícím
lidem" a za druhé, že se vypustí slova
"popřípadě stanovy společenských
organizací a usneseni vydaná podle nich ústředními
orgány těchto organizací". Ve svých
důsledcích to tedy znamená, že veřejnou
funkci nemůže být funkce v jakékoliv
společenské organizaci, v občanském
sdružení apod., jak to dřívější
koncepce předpokládala, nýbrž že
to musí být veřejné funkce v tom smyslu,
jak tuto funkci chápeme. Například funkce
ve Svazu zahrádkářů nebo v jakémkoliv
jiném občanském sdružení, politické
straně apod. nemůže být považována
za funkci veřejnou v tomto právním slova
smyslu.
Důsledek tohoto návrhu se musí promítnout
i v bodě 120, tedy v ustanovení § 120 odstavec
2, kde by se podle mého názoru měla vypustit
slova "nebo pro jinou činnost pro společenskou
organizaci". To je důsledek toho, že by měl
být očištěn pojem "veřejná
funkce" od všech prvků, které tam nepatři.
Logicky by se důsledek těchto změn měl
projevit i v článku 3, bod 8, v derrogační
klauzuli, pokud jde o vyhlášeni 172 a 173 o uvolňování
pracovníků ze zaměstnání k
výkonu funkce v Revolučním odborovém
hnutí. Doporučuji však za daně situace
ponechat v tomto bodě jen to, co se navrhuje, tedy dílčí
novelu této vyhlášky, která byla původně
vydána Ústřední radou odborů
a federálním ministerstvem financí, avšak
za předpokladu, že federální ministr
financi popřípadě jiný státní
orgán v blízké době zajistí
nové řešení této problematiky,
které bude v souladu s principem svobodného odborového
sdružování, s partnerskými vztahy mezi
odborovými organizacemi a zaměstnavateli a s mezinárodními
úmluvami, zejména s úmluvou č. 135
Mezinárodní organizace práce o zástupcích
pracovníků.
Další můj pozměňovací
návrh se týká bodu č. 59, § 65
odstavec 1 zákoníku práce. Když se na
toto ustanovení podíváme podrobněji,
možná že získáme dojem, že
by mělo být vůbec vypuštěno,
protože koncepce, která je v tomto ustanovení
právně vyjádřena, má za následek,
že jeden zaměstnavatel svým jednostranným
úkonem, tedy např. jmenováním do funkce
ve své organizaci, způsobí skončení
pracovního poměru toho pracovníka v jiné
organizaci, aniž organizace, kde ten pracovník prozatím
pracuje, byla o tom vůbec informována. Na závažnosti
získalo toto ustanovení tím, že zákonným
opatřením č. 362/1990, které bylo
nyní transformováno do § 27 odstavec 5 (bod
č. 35 společné zprávy) se okruh případů,
kdy pracovní poměr vzniká jmenováním
nebo volbou, velmi výrazně rozšířil.
Původně se mluvilo o stovkách případů,
nyní to jsou patrně tisíce, možná
desetitisíce případů. V podmínkách
tržního hospodářství by působilo
zcela absurdně, kdyby jeden zaměstnavatel mohl svým
jednostranným úkonem vzít bez jakéhokoliv
projednání zaměstnance druhému zaměstnavateli.
Navrhuji proto, aby § 65 odstavec 1 ve znění,
které je uvedeno ve společně zprávě,
v bodě 59, byl upraven tak, že druhá věta,
která zatím zní "jestliže je pracovní
poměr založen jmenováním, končí
tímto dnem pracovní poměr v organizaci, u
níž je jmenovaný pracovník dosud zaměstnán
v pracovním poměru, pokud se nedohodnou jinak",
by byla nahrazena tímto zněním: "Vzájemné
povinnosti a práva pracovníka a organizace, u níž
je dosud pracovník v pracovním poměru, tím
nejsou dotčeny, nedohodnou-li se jinak." To tedy znamená,
že nebude zanikat přímo ze zákona pracovní
poměr toho pracovníka, který bude jmenován
do funkce v některé organizaci. Bude plně
fungovat obecní mechanismus upravující skončení
pracovního poměru, výpověď, okamžitě
zrušeni, popřípadě i náhradu
škody, jestliže pracovník dá přednost
novému zaměstnání a do druhého
přestane chodit, aniž by tuto věc se svým
zaměstnavatelem nějak vyřídil.