Středa 5. prosince 1990

Zavedení principu tržního hospodářství a realizace dalších aspektů připravované ekonomické reformy nutně povede nejen k mnohokrát zdůrazňovaným pozitivním změnám v našem hospodářství, ale i jisté nezaměstnanosti a nutnosti rekvalifikace a změny zaměstnání nemalého počtu zaměstnanců. Takováto mimořádná situace by způsobila bolení hlavy i mnoha zkušeným odborovým předákům na Západě, natož našim odborům, které za pochodu se musí učit chovat se jako skutečně odbory.

Chtěl bych vás proto, vážení kolegové, požádat, abychom jim tuto situaci ještě neztěžovali. Nevidím důvodů, proč bychom neměli věřit odborům, když nás ujišťují, že mají stejný zájem na úspěchu reformy jako my.

Účast při rozhodování o důležitých otázkách podniku znamená i spoluodpovědnost i za výsledky podniku. O to absurdnější by se jevila obava, že odboráři svou politikou chtěli svému podniku znemožnit prosperitu, z níž naopak budou mít prospěch všichni zaměstnanci, nemluvě o tom, že by chtěli svou politikou přivést podnik ke krachu. Vždyť podpora v nezaměstnanosti, jak jsme o ni hovořili, především v zákonech, skutečně nebudou lákavou alternativou..

Byl jsem v Anglii aktivním odborářem, ale nikdy jsem nenarazil na vědomě sebedestrukční tendence. V Anglii právě proto, že tam dochází k bipolaritě, ke konfrontaci mezi managementem, vedením podniku na jedné straně, dokonce státem na jedné straně a odbory na druhé straně, odbory tuto bipolaritu přijaly a v podstatě spoluúčast na řízení, dokonce ani ne spoluúčast při projednávání základních otázek nevyžadují. Když tady nedávno byla delegace britských odborů, s jejich několika zástupci jsem hovořil, byli překvapeni, že to odbory chtějí, ale pochopili, že přijetí nějakého kompromisu by z nich udělalo partnery, že by je to vázalo k serióznímu jednání při rozhodování o důležitých otázkách podniku, protože by nemohly neustále vést zákopovou válku s vedením.

Skončil bych tím, že bych se rád přimluvil za to, abychom neztratili ze zřetele sociální spravedlnost a atmosféru sociálního smíru, jako dlouhý cíl, a to především, až budeme projednávat alternativy paragrafů 18, 41 a 59 článku. Pro mne vstup do Evropy znamená i přijetí evropské tradice sociální odpovědnosti a respektu k sociálním právům. Tak, jak jsou zakotveny v praxi většiny západoevropských zemí, ale i v sociální chartě Evropy a v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který jsme ratifikovali v roce 1976. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Kavanovi. Ďalej vystúpi v rozprave poslanec Ivan Fišera, pripraví sa poslanec Doležal.

Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající, dámy a pánové, poslanec Kavan zde hovořil o vstupu do Evropy a o sociální spravedlnosti. Tím základním rozhodujícím krokem úspěšnosti vstupu do Evropy bude - řekněme si to naprosto tvrdě - konkurenční schopnost naší ekonomiky. Bude to jedno z rozhodujících kritérií, které také bude mít vliv na to, zda nejen zaměstnanci, ale jejich děti, důchodci, lidé nemocní, odkázáni na léky budou mít dostatek prostředků na to, aby mohli důstojně žít, léčit se a abychom jim mohli pomoci. Toto kritérium tržní konkurenceschopnosti je neobyčejně tvrdé a bude pro nás o to tvrdší, že jsme o něm v minulosti jen hovořili, ale prakticky jsme si na něj vůbec nezvykli. Dnes když hovoříme o zákoníku práce a o účasti zaměstnanců na řízení, hovoříme o jednom z klíčových faktorů, který bude mít vliv na to, zda tato ekonomika bude konkurenceschopná a zda si budeme moci dovolit být vůbec sociální.

Dovolte, abych se v této souvislosti vyjádřil k několika problémům: Za prvě je to známý § 59 a jeho alternativy, který vlastně v největší míře mnohem měně než § 18 článek 5, hovoří o tom, o čem mají výbory rozhodovat. Nemohu si pomoci, ale prosil bych odboráře a nás všechny, kteří jsme si vědomi toho, do čeho vstupuje, abychom zde byli zdrženliví a naopak bych řekl odvážně přijmout na sebe riziko. Proto bych zde podpořil variantu druhou, která dává možnost účastnit se, ale nikoliv spolurozhodovat. Jinou možnost nemáme, protože jinak ohrozíme zásadní strukturální změny, dynamiku podnikání a vstup zahraničního kapitálu.

To, co se týká spoluúčasti zaměstnanců na řízení, je dnes jakýsi kompromis a přechodná varianta, kterou bychom měli přijmout, která zakládá to, co je všude přirozené, že lidé mají možnost získat informace, že se mají možnost dohodnout, mají možnost diskutovat, vyjádřit se a že podnikatelé budou činit to, co mají činit všude na světě a také činí, že se rádi se zaměstnanci. Dlouhou dobu jsem pracoval ve strojírenství a zabýval se problematikou sociálních aspektů automatizace. Připomínal jsem mnohokrát, že výrobní základna není zastaralá. Dělník a kterýkoli pracovník má svoji možnost účastnit se na řízení a na rozhodování zcela jasně. Představte si složitá technická zařízení, například indukční vozíky, kde stačí jen rozbít čidlo, strčit do něj někde minci, prostě nějaké malé opatření a jsme v problémech, které existuji - a to zdůrazňuji všude, absolutně všude na světě.

V této souvislosti bych chtěl připomenout panu poslanci Mackovi, že teze, že bychom měli vše přenést někam do dílen a pracovišť mi trochu připomíná, omlouvám se, že to tady říkám - minulost. to se říkalo. Je nutné, aby reprezentanti zaměstnanců měli možnost být informováni opravdu o perspektivách podniku. Doporučuji, abychom přijali v uvážlivé podobě některou z rozumných variant, která nezakládá právo spolurozhodovat, ale dává právo účastnit se.

Nyní mi dovolte, abych řekl něco, co nemohu bohužel udělat, protože by to mělo vliv na celý zákoník práce, ale chci vás upozornit na to, že budeme stát patrně před úkolem velmi záhy tento zákoník práce upravit právě proto, že není šťastně formulován a nemůže být v tuto chvíli šťastně formulován. Jen pro zajímavost: Vždy působilo na naše vedoucí pracovníky jako šok, že nejen Američané, Japonci a jiní dobře řídí, ale i my jsme v minulosti dobře řídili, než přišlo to, co poslanec Senjuk nazývá živelnou pohromou. Dekret prezidenta republiky ze dne 24. října 1945 o závodních a podnikových radách říkal, že zájmovým zastupitelstvem zaměstnanců v závodech, dále jen závodní zastupitelstvo, jsou závodní rada, závodní důvěrník, podniková rada a náhradní orgán závodního zastupitelstva. Velmi přesně vymezoval od jakého počtu zaměstnanců tyto orgány vznikají. Chci vás upozornit, že budeme muset tato opatření učinit, protože budeme muset podporovat malé drobně podnikáni, které bude velmi důležitým nástrojem při odstraňováni nezaměstnanosti. Současně v § 2 tento dekret říkal: "Vedení závodu náleží správě závodu a ona je výlučně odpovědnou za podnikání a jeho úspěch. Závodnímu zastupitelstvu nepřísluší nezasahovat do správy a provozu samostatným nařízením. Závodní zastupitelstva a správy závodů - buďte ve stálém styku tak, aby byl trvale zajištěn hladký a nerušený chod závodu. Jak prozíravé, jak na neštěstí nerealizované.

Pan poslanec Zeman zde připomínal ty, kteří napomohli tomu, aby prošel zákon o podniku. Přiznám se, že jsem to byl také já. Právě proto, že mi odtud bylo slíbeno, že bude přijat zákon o účasti zaměstnanců na řízení. Počítejme s tím, že budeme muset potom později změnit znění § 18 tak, že budeme muset všude tam, kde se hovoří o odborech, dát formulaci, která bude znít: orgány zastupující zájmy pracovníků. Budou to patrně zaměstnanecké rady, nebo to budou jiné orgány, ale budou to orgány, ve kterých odbory budou hrát přirozeně velmi významnou roli. Prosím vás proto znovu, abyste přijali tu možnost, která na jedné straně bude tvrdá pro nás jako pro zaměstnance, ale bude pro nás také přijatelná v té podobě, že zajisti účast lidí při řízení, aniž bychom ohrozili podnikání jako vysoce aktivní a nikoliv parazitní činnost. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Fišerovi. Teraz vystúpi pán poslanec Doležal. Pripraví sa poslanec Kostya.

Poslanec SN B. Doležal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Způsob, jakým zde navrhovatelé doporučuji zákonné předlohy, se případ od případu v lecčems liší a vyvinul se zde již už jistý stereotyp, který byl uplatněn i při předložení zákoníku práce a jehož základem jsou tři argumenty. Pan ministr Miller je shodou okolností použil všechny. Za prvé nepřijetí případné deformace předlohy bude mít nedozírně následky, protože zdrží, znesnadní a případně zcela znemožní to, o co nám jde především, to znamená o ekonomickou reformu. Za druhé přijetí je zákonnou podmínkou našeho vstupu do civilizované Evropy.

Musíme ho přijmout, protože uvádí náš právní řád do souladu s významnými mezinárodními normami. Jinak nás do Evropy nepustí. Za třetí: kdyby snad přesto měl některý poslanec nějaké pochybnosti, útěcha je nasnadě. Za touto jistě nedokonalou, ale provizorní, dočasnou, přechodnou úpravou přichází takřka v zápětí další, a tentokrát nepochybně, už takřka dokonalá. Vedoucí představitelé parlamentu si už také vypracovali svůj způsob argumentace. Zákon byl důkladně probrán ve výborech, hlásí se k němu kompetentní osoby a poslanec na plénu může neuváženým dodatečným pozměňovacím návrhem mnoho pokazit, např. narušit vnitřní konsistenci návrhu a tím znehodnotit všechnu práci, která mu až doposud byla věnována. Není snad v této situaci lepší spolehnout se na své fundované kolegy, překonat nemístnou ctižádost, blýsknout se před televizní obrazovkou a svěřit se do rukou lépe disponovaným bližním? Nechci zapírat, že na každém z těchto argumentů může být v tom či onom případě něco pravdy. Ekonomickou reformu musíme urychleně provést, do Evropy vstoupit musíme a zákony, které budeme schvalovat za jeden, za dva roky budou nepochybně lepší, než ty, které schvalujeme dnes. Jako celek mi to však nejde dohromady s představou, kterou mám o zodpovědnosti každého poslance. Projednáváme ve velkém chvatu množství zákonů, většina z nich má zásadní význam pro budoucnost naší země. Problematika, kterou pokrývá zákoník práce patří k tomu nejdůležitějšímu. Problém zákoníku práce ale je, že stále zůstává tím, čím byl už v době svého vzniku, monumentem komunistického zákonodárství, vymezující centralizované, výslovné a pokud možno plné, práva a povinnosti pracujících k řízenému státu. Je vůbec otázka, zda je možno tuto stavbu upravit tak, aby ztratila své původní poslání. Současná novela přináší dílčí úpravy, strhává ideologické ozdoby, ale tím víc vyniká holá konstrukce tohoto útvaru. Odborové hnutí je pro společnost velice důležité, stejně jako nezávislí a svobodní podnikatelé. Obojí ale musí teprve vzniknout spontánně zezdola a zákon, jako je navržen, místo toho fixuje současný stav, kdy jak odbory, tak zaměstnavatelé jsou namnoze utvářeni minulostí. Nově vzniklé odborové organizace a začínající soukromí podnikatelé to v jejich společnosti nebudou mít tak lehké. Zákon navíc poněkud přeceňuje úlohu, kterou může zákonodárství a vláda sehrát při utváření vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Obsahuje například celou řadu zbytečně podrobných ustanovení, které by měly mít své místo buď v pracovním řádu organizace, a některých zvláštních předpisech, nebo v kolektivních smlouvách. Ať už jde o podrobnosti - vymezení pracovní doby, mezd, nebo bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dokonale mi uniká smysl druhé hlavy zákoníku práce, která se jmenuje pracovní kázeň a pracovní řád. Domnívám se, že by se dala zredukovat na jednu větu: organizace mohou vydávat pracovní řád. Pracovní zázemí je věcí zaměstnavatele, a nikoliv zákona a povinnosti zaměstnance jsou dostatečně stanoveny v § 35. Jsem ovšem poněkud zastrašen argumentací, která tu zazněla včera a nepodávám to tedy jako pozměňovací návrh. Výbor, ve kterém pracuji, zákoník práce neprojednal a mohl bych tedy něco zkazit. v jednom jsem si však jistý. Pro tento zákon s klidným svědomím hlasovat nemohu. Děkuji vám za pozornost.

Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající, dámy a pánové. Slyšeli jste v minulých měsících z této tribuny již přednášet báseň, řada poslanců se tady blýskla citací klasiků, často i v latině. Dovolte mi, abych svoje vystoupení uvedl situaci, kterou známe z řady pohádek. V nich dívka dostává úkol přinést svému panovníkovi dar-nedar. Řeší to známým způsobem, posílá mu holubici, která ve vhodnou chvíli uletí a tak panovník dostal dar-nedar. Já za takovýto dar-nedar považuji znění některých alternativ, které v tom sporném článku 5 a v § 18, 41, 59 atd. jako by něco odborům dávaly, ale ve skutečnosti jim to zase nedávají. Já jsem tady slyšel řadu argumentů, že znění těchto alternativ je stejně deklarativní a že nemá žádný podstatný význam. Pro mne ale je rozdíl v této deklarativnosti, protože pro mne je rozdíl, jestli jednotlivými alternativami dáváme odborům, a tedy prostřednictvím odborů i pracujícím, právo zúčastnit se na rozvoji řízení a kontrole, nebo jim dáváme pouze právo podílet se na projednávání, nebo dokonce jim dáváme pouze právo na jakési informace. Tady bychom měli velmi zodpovědně zvážit, i když je to deklarativa, co je podstatou těchto alternativ. Já bych se chtěl rozhodnout pro takovou variantu, která není darem-nedarem, ale která přesto, že se jedná o deklarativu, dává maximální možnou v tuto chvíli a v tuto dobu možnost odborům, než bude připraven nový zákoník práce, se skutečně podílet na rozvoji a řízení, případně kontroly činnosti organizace a ne dávat jenom jakýsi dar-nedar. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Hovoril pán poslanec Kostya. Teraz dávam slovo poslancovi Vosčekovi. Pripraví sa pán poslanec Mikule.

Poslanec SN J. Vosček: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, dovoľte mi predniesť stručnú poznámku ku spoločnej správe, tlač 227. V jej bode č. 146 sa asi nedopatrením uvádza, že v § 140 Zákonníka práce sa vypúšťajú odseky 3 a 4. Ústavnoprávne výbory u týchto ustanovení odporučili, aby odsek 3 a 4 sa ponechali v Zákonníku práce s tým, že zo znenia odseku 4 by sa vypustila posledná veta. Predpokladám, že tento moment unikol pozornosti spoločných spravodajcov a preto podávam pozmeňovací návrh v tom zmysle, že v bode č. 146 spoločnej správy sa mení znenie takto: "V § 140 sa v odseku 4 vypúšťa posledná veta". To znamená, že v znení Zákonníka práce by mal zostať celý odsek 3 a odsek 4 bez poslednej vety. Pre úplnosť dovoľte, aby som tieto zmeny odcitoval.

Odsek 3 : organizácie pomáhajú pri riadnom ubytovaní pracovníkov tým, že podporujú ich účasť na bytovej výstavbe, starajú sa o zvýšenie úrovne ich bývania a budujú a udržiavajú v náležitom stave hromadné ubytovne ako aj domy, ktoré spravujú.

odsek 4: organizácie umožňujú pracovníkom aj rodinným príslušníkom účelné využitie voľného času. Za tým účelom najmä budujú, vybavujú, udržiavajú a zlepšujú kultúrne, telovýchovné, športové, turistické, rekreačné zariadenia a zabezpečujú ich technickú prevádzku. Veta, ktorá by mala vypadnúť zo znenia odseku 4 je "organizácia pritom úzko spolupracuje so spoločenskými organizáciami, najmä s Revolučným odborovým hnutím a Socialistickým zväzom mládeže". Som si vedomý toho, že tieto ustanovenia sú viac deklaratórne. I napriek tomu v tejto etape si myslím, že predstavujú významný prvok sociálnej starostlivosti o pracovníkov. Preto by sa mali v Zákonníku práce ponechať po vypustení nevhodného znenia nevhodnej vety v odseku 4. Ich vypustenie by, podľa môjho názoru, túto starostlivosť mohlo v tomto období značne oslabiť. Ďakujem za pozornosť.

Poslanec SN V. Mikule: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, včera pan ministr Miller řekl, že návrh předložený vládou vyjadřuje jen nezbytně úpravy. Ukázalo se v průběhu projednávání návrhu, že názor na to, co jsou nezbytné úpravy, je poněkud odlišný na naší straně a na straně vlády, takže jednání bylo značně složité a dramatické. V důsledku toho některá nezbytná opatření, která by měla být do novely zahrnuta, se tam nedostala. Přitom jsou nezbytná k tomu, aby se provedlo to, co je nutné k odstranění následků, které dřívější režim vyvolal tím, že se společnost v neúnosné míře postátnila.

Omlouvám se za to, že musím předložit několik pozměňovacích návrhů, které však už předem byly projednány s navrhovateli i se zpravodaji, takže snad nebudou vyvolávat žádné zvláštní potíže.

První návrh se týká bodu 10, § 2 odstavec 1. Navrhuji, aby tento § 2, odstavec 1 zněl takto: "Na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce se zákoník práce vztahuje, pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní předpisy". Znamená to, že se za prvé respektuje to, co navrhuje vláda, aby se vypustila slova "k níž byli občané povoláni pracujícím lidem" a za druhé, že se vypustí slova "popřípadě stanovy společenských organizací a usneseni vydaná podle nich ústředními orgány těchto organizací". Ve svých důsledcích to tedy znamená, že veřejnou funkci nemůže být funkce v jakékoliv společenské organizaci, v občanském sdružení apod., jak to dřívější koncepce předpokládala, nýbrž že to musí být veřejné funkce v tom smyslu, jak tuto funkci chápeme. Například funkce ve Svazu zahrádkářů nebo v jakémkoliv jiném občanském sdružení, politické straně apod. nemůže být považována za funkci veřejnou v tomto právním slova smyslu.

Důsledek tohoto návrhu se musí promítnout i v bodě 120, tedy v ustanovení § 120 odstavec 2, kde by se podle mého názoru měla vypustit slova "nebo pro jinou činnost pro společenskou organizaci". To je důsledek toho, že by měl být očištěn pojem "veřejná funkce" od všech prvků, které tam nepatři.

Logicky by se důsledek těchto změn měl projevit i v článku 3, bod 8, v derrogační klauzuli, pokud jde o vyhlášeni 172 a 173 o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí. Doporučuji však za daně situace ponechat v tomto bodě jen to, co se navrhuje, tedy dílčí novelu této vyhlášky, která byla původně vydána Ústřední radou odborů a federálním ministerstvem financí, avšak za předpokladu, že federální ministr financi popřípadě jiný státní orgán v blízké době zajistí nové řešení této problematiky, které bude v souladu s principem svobodného odborového sdružování, s partnerskými vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli a s mezinárodními úmluvami, zejména s úmluvou č. 135 Mezinárodní organizace práce o zástupcích pracovníků.

Další můj pozměňovací návrh se týká bodu č. 59, § 65 odstavec 1 zákoníku práce. Když se na toto ustanovení podíváme podrobněji, možná že získáme dojem, že by mělo být vůbec vypuštěno, protože koncepce, která je v tomto ustanovení právně vyjádřena, má za následek, že jeden zaměstnavatel svým jednostranným úkonem, tedy např. jmenováním do funkce ve své organizaci, způsobí skončení pracovního poměru toho pracovníka v jiné organizaci, aniž organizace, kde ten pracovník prozatím pracuje, byla o tom vůbec informována. Na závažnosti získalo toto ustanovení tím, že zákonným opatřením č. 362/1990, které bylo nyní transformováno do § 27 odstavec 5 (bod č. 35 společné zprávy) se okruh případů, kdy pracovní poměr vzniká jmenováním nebo volbou, velmi výrazně rozšířil. Původně se mluvilo o stovkách případů, nyní to jsou patrně tisíce, možná desetitisíce případů. V podmínkách tržního hospodářství by působilo zcela absurdně, kdyby jeden zaměstnavatel mohl svým jednostranným úkonem vzít bez jakéhokoliv projednání zaměstnance druhému zaměstnavateli. Navrhuji proto, aby § 65 odstavec 1 ve znění, které je uvedeno ve společně zprávě, v bodě 59, byl upraven tak, že druhá věta, která zatím zní "jestliže je pracovní poměr založen jmenováním, končí tímto dnem pracovní poměr v organizaci, u níž je jmenovaný pracovník dosud zaměstnán v pracovním poměru, pokud se nedohodnou jinak", by byla nahrazena tímto zněním: "Vzájemné povinnosti a práva pracovníka a organizace, u níž je dosud pracovník v pracovním poměru, tím nejsou dotčeny, nedohodnou-li se jinak." To tedy znamená, že nebude zanikat přímo ze zákona pracovní poměr toho pracovníka, který bude jmenován do funkce v některé organizaci. Bude plně fungovat obecní mechanismus upravující skončení pracovního poměru, výpověď, okamžitě zrušeni, popřípadě i náhradu škody, jestliže pracovník dá přednost novému zaměstnání a do druhého přestane chodit, aniž by tuto věc se svým zaměstnavatelem nějak vyřídil.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP