Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Omluvení poslanci:

Sněmovny lidu: Andelová, Bartončík, Černý J., Čič, Dienstbier J. st., Dlouhý, Jenerál, Klaus, Kňažko, Kocáb, Kopřiva, Kováč, Kroupa, Langoš, Minka, Rajnič, Ruml, Soukup, Šidík, Špaček, Šormová, Voleník

Sněmovny národů zvolení v České republice: Arnošt, Bratinka, Dostál, Grebeníček, Hradílek, Kaplanová, Kobylka, Mečl, Motyčka, Pernica J., Samková, Šolc, Tichý

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice: Čalfa, Kočtúch, Mečiar, Slota, Suchán, Tamás

(Řízení schůze převzal místopředseda FS J. Stank.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vážené poslankyne, vážení poslanci, 9. spoločná schôdza pokračuje piatym dňom. Na programe máme

Vládny návrh zákona, ktorým sa mení a dopľňa Zákonník práce (tlač 261) a spoločnú správu výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov (tlač 327).

Včera sme si vypočuli výklad ministra Millera k tomuto vládnemu návrhu a spravodajské správy. Dnes budeme pokračovať rozpravou. Otváram rozpravu k tomuto vládnemu návrhu. Ako prvý sa do rozpravy prihlásil poslanec Dostál. Prosím, aby sa ujal slova.

Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, ctěné Federální shromáždění, vážení a milí hosté! Pokud se dnes v souvislosti s projednáváním novely zákoníku práce rozhodneme neakceptovat požadavek odborů na účast pracujících při řízení podniků, budeme zřejmě muset uvěřit tomu, že odborářům nejde opravdu o nic jiného, než o to, aby měli zákonem zajištěno, že budou nekvalifikovaně a kverulantsky zasahovat do řízení podniků, přičemž na druhé straně neponesou na rozdíl od zaměstnavatelů pražádnou zodpovědnost. Jinými slovy, budeme muset být přesvědčeni o tom, že za požadavky odborů na účast pracujících či řízení podniků se ukrývají myšlenky nečisté, sledující narušovat výsledky privatizace, výrazně omezující práva zaměstnavatelů. V těchto souvislostech bychom si pak museli zřejmě představovat odboráře jako ty, kteří vyobrazeni na proslulém linorytu známém z povinné školní četby - rozbíjejí stroj beroucí jim práci, neboť nepochopili pokrok. Odborářské požadavky bychom museli označit jako anomálie, nemající v tržní ekonomice obdoby. Zřejmě bychom pak také museli tvrdit, že odbory nejsou pořád nic jiného než prodloužená ruka Komunistické strany Československa a odborové předáky odhalit jako Jakešovy a Husákovy sirotky, nezastupující nikoho a představující generály bez vojska.

Zároveň bychom museli věřit tomu, že jsme schopni uskutečňovat radikální ekonomickou reformu bez lidí a věřit, že příští sociální složení tohoto státu bude 90 % zaměstnavatelů a 10 % zaměstnanců.

Nemohli bychom také brát v úvahu, že 7 miliónů odborářů je zároveň 7 milióny občany.

V neposlední řadě bychom se museli tvářit, že neexistují žádné tripartitní dohody a zapomenout na to, že jsme ministrovi Millerovi vyslovili před půl rokem v této místnosti důvěru, kterou by snad porušil tím, že na některé požadavky odborářů přistoupil. Promiňte mi, to bychom ale museli být

slepí a hluší, protože skutečnost je docela jiná a už vůbec ne tak černobílá, jak by se na první pohled zdálo. Víme přece, že účast pracujících na řízení podniku je např. v Itálii a Francii zajištěna ústavou. Měli bychom pochopit, že nové a nezávislé odbory nechtějí výrobu řídit ani nahrazovat hospodářské vedení podniku. Měli bychom jejich účast chápat jako právo na nezkreslené informace o stavu a perspektivách podniku a právo konzultace v zásadních otázkách souvisejících s ekonomikou a rozvojem podniku.

Odborům jde v jejich požadavcích o otázky zaměstnanosti, rekvalifikace a o sociální perspektivu zaměstnanců. Odboráři na celém světě předcházejí krizím a vstupují do sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli vyjednáváním a je tedy přece zcela normální, že se jim v tom případě musí dostávat dostatek informací z obou stran.

Musíme si přiznat, že odbory jsou organizovanou silou, schopnou zmírňovat předpokládané negativní sociální dopady ekonomické reformy, a proto musejí mít příslušné právní nástroje a záruky své činností. Kdo nevidí, že odbory mohou sehrát v procesu ekonomické reformy velmi pozitivní roli, nevidí situaci reálně nebo ji prostě tak vidět nechce. Kdo nechápe, že vztah mezi odbory a zaměstnavateli nemůže být vztahem podřízeného a nadřízeného, ale že jde především o partnerství, které je novým a kvalitativně jiným než tomu bylo v minulosti, zůstal - promiňte mi to - bohužel ve svém chápání u onoho linorytu, o kterém jsem v úvodu mluvil.

Rád bych v těchto souvislostech některým kolegům poslancům připomněl, že dnešní odbory mají svůj faktický základ v tzv. sdružení stávkových výborů podniků a jiných institucí a že mnozí z nás u těchto začátků byli, a z toho důvodu jen těžko můžeme své přátele v nových odborech považovat za trojské koně komunistů. Ve zpětné vazbě to totiž byly právě zase odbory, které nám významně pomáhaly a pomáhají v zákopové válce s nomenklaturními bratrstvy.

Nebylo by také na škodu věci, kdyby si někteří z nás uvědomili fakt, že mandáty, které nám byly svěřeny, máme také od těch 7 miliónů odborářů, jejichž požadavek tady máme dnes řešit. Nemůžeme se tvářit, že o tom nevíme. Náš parlament není akvárium a my nemůžeme žít ve vakuu. Problémy, se kterými dnes přišli odboráři za námi, mohou být zítra problémy našimi, ať jsme zaměstnavateli, či zaměstnanci. Je totiž naprosto nepodstatné, co si o odborech myslí kdokoliv z nás, protože odbory tady prostě jsou de facto i de jure, ať se to někomu líbí nebo nelíbí. My prostě musíme v příští existenci státu s nimi počítat, pokud nechceme nést riziko, že výsledkem jejich ostrakizování by mohla být časem radikální politická síla s rozhodným vlivem. Jako zcela reálně se mi jeví riziko, že naše chybně rozhodnutí by mohlo být větrem do plachet sociální demagogie pana Sládka či soudruha Machalíka.

To vše mě vede k tomu, abych požadavky odborů na zařazeni článku 5, v alternativě třetí a § 18 v předloženém znění alternativy první podpořil, neboť se obávám, že bych v opačném případě vylil s vaničkou i dítě.

Ať už hlasování v této sněmovně dopadne jakkoliv, jsem přesvědčen o tom, že generální stávka by této zemi a jejímu lidu v žádném případě neprospěla. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Dostálovi. Ďalej sa do rozpravy prihlásil predseda Federálneho zhromaždenia Alexander Dubček. Prosím, aby prehovoril.

Předseda FS A. Dubček: Vážené poslankyne, vážení poslanci, návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa Zákonník práce, je dôležitým návrhom napriek tomu, že už dnes všetci vieme, že jeho časová platnosť bude obmedzená. Je tomu tak aj z toho dôvodu, že v novootváraných trhových podmienkach sa súčasne zakladajú určité princípy sociálnych opatrení, bez ktorých sa v súčasnosti nezaobíde žiadna vyspelá trhová ekonomika. Poznáme to zo skúseností západných demokracií. Prostredníctvom odborov a oznamovacích prostriedkov sa do názorovej výmeny zapojila široká verejnosť. Do parlamentu prišlo mnoho dopisov, desiatky, ba stovky vyhlásení, tiež stanoviská jednotlivcov i organizácii. vo veľkej miere podporujú postoje odborov. Dôkazom toho je aj neobvyklý záujem, ktorý tento návrh a jeho, do istej miery, komplikovaný zrod vyvolal. To nie je nič neobvyklé v demokratických krajinách. Nemôže to byť nič mimoriadne ani u nás. Vyslovene o tom hovorí aj otvorený list, ktorý mi poslal generálny tajomník Konfederácie slobodných odborov a iste ste ho z dennej tlače mohli poznať.

Chcel by som povedať niekoľko slov k dvom problémom: K samému návrhu a predovšetkým k jeho článkom 5 a 18, ktoré vyvolali kontraverzné postoje, a tiež aj k odborom samým. Nikoho nechcem podozrievať zo zaujatosti a preto považujem často veľmi protichodné názory na článok 5 až po jeho zásadné odmietanie za obavy z obmedzení podnikateľskej činnosti. Podnikateľský subjekt musí mať voľné ruky, ponesie veľké riziko. A to je vážna vec. Nemôžeme ho obmedzovať v boji o trh a o prosperitu. Prosperujúca ekonomika je aj základom všetkých sociálnych istôt. o to usilujeme a to je hlavným cieľom ekonomickej reformy. Riziko podnikateľskej činnosti však ponesú aj zamestnanci, robotníci, technici, ekonómovia, všetci pracujúci. Riskujú možnosť uplatniť svoju pracovnú silu, jej odbornosť a životnú úroveň svojich rodín. Majú teda a stále budú mať záujem o prosperujúci závod, o prosperujúcu výrobu. A preto by sme ich nemali obmedzovať, aby sa svojou aktivitou na nej podieľali a svojim spôsobom sa aj bránili. Váhaním o týchto paragrafoch akoby sme naznačovali podnikateľom, že účasť pracujúcich na riadení akoby bola zbytočná, ba nežiadúca, a myslíme si, niekedy možno až nebezpečná. Ja si myslím, že nie. Pritom zákon svojou všeobecnou formuláciou otvára iba možnosť hľadať rôzne formy spolupráce, aké sa aj v tradičnej trhovej ekonomike západných demokracií uplatňujú. U nás je to dôležité už teraz pri štarte trhovej ekonomiky, najmä pri procese odštartovania, pri zavádzaní a spresňovaní produkcie, ktorá bude schopná konkurencie.

Prešiel som rad európskych štátov. Hovoril som s mnohými vedúcimi politikmi rôzneho politického a názorového spektra. Zaujímal som sa aj o nutnosť a únosnú mieru zásahov do mechanizmu trhovej ekonomiky. A všade som sa presvedčil, že sa musia používať rovnako legislatívne i ekonomické regulátory. Ale určité regulátory tu sú. Samozrejme, aktivitu ekonomiky to nesmie obmedziť, ale rozvíjať. Nikde som pri týchto otázkach nenarazil na obavy z postavenia odborov. I keď sú silné a majú veľké slovo, zamestnanci majú uzákonené práva pri vedení podnikov. V Taliansku je toto právo vyjadrené dokonca aj v Ústave.

Po zamietnutí návrhu článku 5 vo viacerých výboroch a v dôsledku i jeho nenavrhovania vládou v určitej fáze, som hovoril s predstaviteľmi Konfederácie odborov i niektorých zväzov. Teraz došlo opätovne k novému konsenzu. Podľa môjho názoru článok 5 čaká, či ako sa teraz v návrhu zákona odporúča, zodpovedá súčasným podmienkam, neobmedzuje podnikateľskú iniciatívu a činnosť a zároveň môže zabrániť nežiadúcemu, možno i konfrontačnému vývoju medzi podnikateľom a pracujúcim.

Dovoľte ešte poznámku k odborom. Nové odbory dnes prechádzajú zložitým obdobím transformácie z prevodovej páky na demokratických zástupcov pracujúcich. Bolo už o tom hovorené i predo mnou. Ja sa k tomu iba pripájam. Majú snahu, aby tvorili silnú organizáciu, bez ktorej nebude možné vyriešiť žiadny závažný problém našej ekonomiky a postavenia pracujúcich. Postupne sa napájajú na demokratické medzinárodné organizácie a čerpajú z ich skúseností. Stávajú sa neoddeliteľnou súčasťou a významným činiteľom našej cesty do Európy. Odbory sa jednoznačne - vieme o tom - postavili za ekonomickú reformu a budú v tomto smere vážnym činiteľom. Preto som považoval za potrebné nadviazať s ich predstaviteľmi dialóg. Stretol som sa s nimi za účasti ďalších funkcionárov Federálneho zhromaždenia niekoľkokrát. Som rád, že to považovali za potrebné aj niektoré poslanecké kluby i výbory. Považujem túto spoluprácu za nutnú aj pre ďalšiu budúcnosť. Napokon zásada tripartitného rokovania by sa mala vyjadriť záväznosťou, ktorú by mal upraviť osobitný zákon. Nikto si v našej neľahkej situácii nepraje konfrontačné postoje a ja si myslím, že to ani nie je aktuálne a že tomu tak ani nebude. Prídu ešte, samozrejme, ťažšie chvíle pri realizácii programu ekonomickej reformy a trhového hospodárstva. Odbory budú neobyčajne významným činiteľom, spolurozhodujúcim o našom ďalšom osude. Ako som poznal ich predstaviteľov a našich odborárov, majú hlboký cit pre zodpovednosť a spravodlivosť. Podporiť ich činnosť je v záujme ich všetkých. Svoj hlas pri návrhu novelizácie Zákonníka práce dám pre odporúčaný návrh zapracovať článok 5 a 18 do textu zákona, aby pracujúci mali právo podieľať sa na prerokúvaní otázok, týkajúcich sa rozvoja riadenia a kontroly činnosti organizácie.

Obraciam sa aj na vás, a prosím vás, aby ste tiež pridali k tomu svoj hlas. Posilníme tak chod ekonomickej reformy, trhových vzťahov a postavenie odborov v našom novorodiacom sa pluralitnom systéme. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem predsedovi Federálneho zhromaždenia. Ďalej v rozprave vystúpi pán poslanec Macek. Prosím, aby sa ujal slova. Skôr, ako sa tak stane, dovoľte mi, aby som vás informoval o prihlásených do rozpravy a ich poradí. Sú to: pán poslanec Jurečka, Adam, Čičmanec, Zeman, Vrchovský, Maštalka, Kavan, Fišera, Doležal, Šebek, Kostya, Horštík, Mikule, Sokol a poslanec Štern. To sú zatiaľ písomne prihlásení do rozpravy, slovo má pán poslanec Miroslav Macek.

Poslanec SN M. Macek: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Doporučuji, abychom v návrhu, kterým se mění a doplňuje zákoník práce, přijali u bodu 5, tisku 327, alternativu 1. ve znění: "Článek 5 se vypustí a u bodu 19 ponechali pouze odstavec 5 první a třetí alternativy, respektive odstavec 4 druhé alternativy u § 18, týkající se povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvědí při výkonu své funkce odbory. § 18 a § 19 vypustit."

Vím, že vypuštění článku 5 a § 18 a 19 vyvolaly mnoho vášní mezi vládou, odbory a parlamentem a troufám si tvrdit, že základním kamenem úrazu bylo nepochopení navrhovaného vypuštění těchto článků a paragrafů, týkajících se práva pracujících na podílení se na rozvoji, řízení a kontrole činnosti podniku.

Odhlédnu-li od pouhé deklarativnosti těchto práv, spočívá základní nepochopení v tom, že dodatečné změny článku 5, jde o dvě varianty § 18, dokonce o tři varianty a v § 19 opět znamenají, že federálním zákonem se odborům navíc velmi vágně vymezuje pole jejich působnosti a to zcela bez ohledu na konkrétní místní a časové podmínky na tom kterém pracovišti, v té které továrně, v tom kterém odvětví. Stát chce být opět chytřejší než jeho občané. Zbavme se už konečně a navždy této role státu a rozhodujme o věcech tam, kde se ony odehrávají a kde se o nich rozhodovat má. Dovoluji si vás upozornit na to, že všechny tyto problémy obecně zmíněné v článku 5 a v § 18 a 19 mohou řešit kolektivní smlouvy. Tam mají a mohou být zakotveny požadavky na zaměstnavatele a také povinnosti zaměstnanců. Čím blíže se rozhodování o těchto věcech dostane k jednotlivým závodům, dílnám a pracovištím, tím kvalifikovanější a pružnější a s větším přehledem o místních pracovních podmínkách a zvláštnostech se může rozhodovat.

Dovolte mi citovat z Úmluvy č. 154 Mezinárodní organizace práce: "Kolektivním vyjednáváním se rozumí všechny dohody mezi zaměstnanci a zaměstnavateli nebo mezi organizacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů, týkající se:

1. pracovních podmínek a pracovní doby

2. vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci

3. vztahů mezi organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců."

Z této konvence vychází i zákon o kolektivním vyjednávání a domnívám se, že tento zákon vytváří téměř neomezený prostor, aby si sami zaměstnanci nebo jejich odborové organizace vyjednali se svými zaměstnanci svá práva a povinnosti a aby jim stát už konečně přestal ukazovat, co a jak mají dělat, neboť pohled státu mně vždy připomíná Jana Lucemburského, o jehož jasnozřivosti víme své. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda FS J. Stank: Ďakujem. Slovo má poslanec Jurečka. Pripraví sa poslanec Adam. Ak sme tomu dobre rozumeli, návrhy pána poslance Macka sú obsiahnuté v alternatívách, ktoré máte predložené v spoločnej správe výborov.

Poslanec SL J. Jurečka: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, stávkovou pohotovostí mezi Československou konfederací odborových svazů a parlamentem se vytvořil asymetrický vztah. Vedení odborů považovalo parlament, když ne za protivníka, tedy alespoň za úředníka, který bez diskuse a bez zvážení všech okolností a souvislostí, dopadů, hledání východisek, prostě posvětí, co je mu předloženo. Takovým parlamentem nechceme být. Jsem rád, že byla stávková pohotovost odvolána, především proto, že já sám bych v rámci této stávkově pohotovosti stál v pohotovosti sám proti sobě. Než jsem se dostal do parlamentu, prošel jsem cestou ze Sdružení stávkových výborů v Koordinačním odborovém centru, které bojovalo proti akčnímu výboru pana Haneše, přes ustavující odborové sjezdy a přes funkci člena předsednictva Ústředního výboru svazu Kovo.

V celé této cestě jsem spolu se svými přáteli a kamarády měl představu o tom, čím by odbory měly být, nikoli rozhodně kolportérem vstupenek na estrády, nikoli distributorem vánočních kolekcí, ale také ne kývalem nebo suplentem hospodářského vedení. Hledali jsem a dodnes hledáme skutečnou úlohu odborů zvláště ve zcela nových dynamických podmínkách tržní ekonomiky, ke které prostě musíme dojít. Úlohou odborů je ochrana sociálních a zaměstnaneckých zájmů pracujících. To kromě jiného znamená, že odbory budou usilovat o to, aby zisk zaměstnavatelské organizace nebyl používán výhradně k přímému či nepřímému profitu vlastníka, ať už je jím stát nebo soukromník, ale aby přiměřená část tohoto zisku byla použita i v zájmu zaměstnanců, ať už do investic v sociální sféře, pracovních podmínek atd., k vytváření pracovních příležitostí a přímo do mezd. Toto vše je a musí být obsahem kolektivních a pracovních smluv, toto vše ale předpokládá, že daná zaměstnavatelská organizace prostě nějaký zisk vyprodukuje. Vím, že je to mimo jiné i úloha kvalitního managementu a vím, že součinnost a informace o činnosti tohoto managementu jsou pro odboráře a zaměstnance velmi důležité.

Řekl jsem, že jsme měli svou představu o úloze odborů. Bez ohledu na tuto představu si uvědomuji, že může dojít ke špatnému pochopení vlastních představ. Ne proto, že v polemikách a diskusích dochází ke zkreslení, ale hlavně proto, že používám výrazy: "účast na řízení, spolurozhodování atd.", označují v kontextu odlišných stanovisek něco zcela úplně jiného. Mám informace o tom, že na mnohých závodech se i nově konstituované odbory snaží naprosto nemístně zasahovat do funkce hospodářského vedení, stejně tak mám informace o tom, že poté, co bylo oznámeno vypuštění článku 5 ve vládním návrhu, mnohé vedení závodu prostě přestalo odborové funkcionáře brát na vědomí. Zdrojem sémantických rozdílů pak tedy je nejen nepochopení, ale vlastní logika každé takové představy. Více méně jsem, myslím, zajedno se všemi, kteří hledají tu cestu odborů a vědí, že přímé zasahování do řízení je ze strany odborů nepřípustné a abychom tyto sémantické rozdíly přesto zajistili, a abychom zajistili to právo odborů, které musí mít, aby zaměstnanci jejich prostřednictvím měli možnost informací, kontroly a v některých otázkách i součinnosti, dovoluji si navrhnout úpravy článku 5 a § 18.