Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Pro náš vstup do Evropy je nezbytné přizpůsobit právní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli úmluvám Mezinárodní organizace práce a mezinárodním paktům o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech a odstraňuje ze zákoníku práce všechna ustanovení, která s uvedenými mezinárodními dokumenty jsou v rozporu. Jde zejména o úmluvu číslo 29 o nucené práci, úmluvu číslo 87 o svobodě odborů, úmluvu číslo 111 o diskriminaci v zaměstnání a povolání.

Návrhem se vytvářejí předpoklady, aby Česká a Slovenská Federativní Republika mohla přistoupit k dalším mezinárodním úmluvám.

Pokud by navržené změny nebyly uplatněny, znamenalo by to, že i nadále by práce byla povinností občana. Výkon práv a povinností by musel být v souladu s pravidly socialistického soužití. Organizace by byla i nadále oprávněna okamžitě propustit pracovníka, jestliže zcela subjektivně pojala podezření, že pracovník ohrozil bezpečnost státu. Nebyl by odstraněn zcela diskriminační rozdíl mezi pracovním posudkem, proti jehož obsahu se pracovník může bránit žalobou u soudu, a tzv. komplexnímu nebo pracovně politickému hodnocení a zprávami a posudky pro státní orgány, kde obrana pracovníka podle § 60 zákoníku práce nebyla možná. Pracovník by v rozporu s mezinárodními úmluvami ztrácel celoroční nárok na dovolenou při okamžitém zrušení poměru ze strany organizace v průběhu nebo i koncem roku, pro účely dovolené by se započítávala doba trávená v cizině pouze s povolením československých státních orgánů atd.

Z dalších změn bych chtěl upozornit na návrh na zrušení kárného opatření. Bezpochyby není na místě, aby zaměstnavatel měl, jako dosud, právo příslušející orgánu státní správy, přestože jde pouze o účastníka smluvního pracovně právního vztahu, a to ukládat druhému účastníkovi kárná opatření. Kárné řízení se proto ruší, čímž odpadne jedna z nejfrekventovanějších oblastí pracovních sporů a odlehčí se tím i soudům.

Závažné nebo soustavně opakované porušování pracovní kázně bude nadále možno postihnout výpovědí. Zrušují se také rozhodčí komise, které po rozpadu jednotné odborové organizace už prakticky neexistují.

Uplatnění ekonomické reformy, privatizace a soukromé podnikání musí vést k lepšímu využívání pracovní doby, než tomu bylo doposud. Privatizované podniky a soukromé podnikání vyžadují restrikci dosavadních velmi široce zakotvených překážek v práci na straně pracovníka, zejména tzv. jiných úkolů v obecném zájmu a osobních důvodů na straně pracovníka, které budou omezeny v prováděcích předpisech zákoníku práce, v některých případech změněný na neplacené pracovní volno s možností napracování.

Na mzdovém úseku se zavádí institut minimální mzdy - obvyklý v zemích s tržním hospodářstvím a rozšiřuje se možnost sjednávání osobních účtů mzdy ke zvýšení pocitu odpovědnosti zaměstnanců za výsledky hospodaření podniku. Odstraňuje se též neodůvodněná diferenciace mezi dělníky a ostatními pracovníky při odměňování práce přesčas.

Zvýrazňuje se pravomoc republikových ústředních orgánů v rámci rozdělení kompetencí mezi federací a republiky ve mzdové oblasti tím, že k vydání mzdového předpisu republikovým ústředním orgánem nebude nadále třeba zásad federální vlády, ani souhlasu federálního ministerstva práce a sociálních věcí. Dosavadní vázanost mzdových předpisů vydávaných republikovými orgány na zásady federální vlády a souhlas federálního ministerstva práce a sociálních věcí - jak to stanoví dosavadní § 123 zákoníku práce - je z hlediska nového rozdělení pravomocí mezi republiky a federaci již zcela neúnosná. V souladu s Chartou základních sociálních práv pracujících Evropského společenství doporučuji doplnit do zákoníku práce článek 5 základních zásad ve znění, které je uvedeno jako alternativa tři ve společné zprávě výborů Federálního shromáždění. Ze stejných důvodů doporučuji v § 18 odstavec 1 doplnit formulaci podle třetí alternativy této zprávy. Přitom bude účelné při interpretaci těchto ustanovení vycházet z článku 17 a 18 Charty základních a sociálních práv Evropského společenství, která pojednávají o informacích, konzultacích a účasti pracujících na řízení.

Pokud jde o navazující předpisy, je třeba uvést, že spolupráce několika odborových organizací současně působících v téže zaměstnavatelské organizaci se bude řídit novelizovaným zákonem číslo 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli.

V platnosti se zatím ponechává vyhláška číslo 172/1973 Sb., která upravuje uvolňování pracovníků pro výkon odborových funkcí. Novelizuje se prováděcí nařízení vlády k zákoníku práce č. 223/1988 Sb., nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky číslo 121/1990 Sb., o pracovně právních vztazích při soukromém podnikání občanů a vyhláška číslo 236/1988 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu, vše ke dni účinnosti novely zákoníku práce.

Z uvedených stěžejních principů nové úpravy pracovně právních vztahů podle mého názoru vyplývá, že i když zatím nejde o koncepční změny pracovního práva, je dílčí novela zákoníku práce nezbytná pro přechod na tržní ekonomiku, k provádění privatizace a vytváření podmínek pro rozvoj soukromého podnikání i v současné době a nebylo by účelné ji dále odkládat. I když federální ministerstvo práce a sociálních věcí předpokládá, že v příštím roce zahájí práce na nové koncepci zákoníku práce a pracovního práva vůbec, nelze na nově koncipovaný zákoník práce čekat, neboť by to bylo na újmu rychlého zavádění ekonomické reformy. Uvést pracovní právo v soulad s mezinárodními úmluvami, odstátnit pluralitní odbory, právně zabezpečit lepší využívání pracovní doby a otevřít prostor pro kolektivní vyjednávání za účelem přecházení případných sociálních konfliktů, je podle mého názoru třeba provést bezodkladně.

Spolu s návrhem zákona o kolektivním vyjednávání se jedná o první návrh právní úpravy, která kromě běžného legislativního postupu při její přípravě byla i předmětem jednání Rady hospodářské a sociální dohody a předmětem dohodovacího řízení organizovaného touto radou. Jednání byla velmi obtížná a zdlouhavá. Avšak nakonec se podařilo získat souhlas všech zúčastněných stran s jedinou výjimkou, a to zda umožnit rozpočtovým organizacím uzavírat kolektivní smlouvy ve stejném rozsahu, jako organizacím podnikatelským. Chtěl bych konstatovat, že po provedení všech uvedených změn bude zákoník práce v souladu s mezinárodními závazky České a Slovenské Federativní Republiky i s ustanoveními Všeobecné deklarace lidských práv, mezinárodního paktu hospodářských, sociálních a kulturních práv, jakož i evropské sociální charty.

Závěrem mi dovolte, vážení poslanci, vážené poslankyně, abych poděkoval za váš velmi aktivní přístup při projednávání novely zákoníku práce ve výborech Federálního shromáždění a prosím o schválení předloženého návrhu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu ministrovi Millerovi. Návrh prerokovali výbory sociálne a kultúrne, ústavno právne, pre plán a rozpočet, hospodárske a pre životné prostredia Snemovne ľudu a Snemovne národov. Tieto výbory zvolili svojich spoločných spravodajcov pre tento zákon. Za Snemovňu národov poslankyňu Irenu Šimečkovú, za Snemovňu ľudu poslanca Ernesta Valku.

Prosím spravodajkyňu výborov Snemovne národov poslankyňu Irenu Šimečkovú, aby predniesla poslaneckú správu.

Společná zpravodajka výborů SN poslankyně I. Šimečková: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, předkládaný návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákoník práce ve smyslu společné zprávy výborů Federálního shromáždění (tisk 327), je - jak už zde bylo zdůrazněno - dílčí a zcela nezbytnou úpravou zákoníku práce s ohledem na probíhající demokratizační a privatizační proces. Reaguje na nejnaléhavější požadavky doby, tj. nové vymezení působnosti odstátnění odborových orgánů v pracovně právních vztazích, důsledné promítnutí úmluv Mezinárodní organizace práce a vytvoření základních právních podmínek pro kolektivní vyjednávání. Jeho platnost bude jen dočasná a s tímto zřetelem výbory Federálního shromáždění k jeho projednávání přistupovaly. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákoník práce, projednaly výbory hospodářské, ústavně právní, sociální a kulturní, výbory pro plán a rozpočet a výbory pro životní prostředí.

Ve výborech ústavně právních, sociálních a kulturních byly projednávány také připomínky čtyř výborů České národní rady, které tento návrh doporučily. Ve Slovenské národní radě projednal návrh zákona výbor pro sociální politiku, zdravotnictví a sociální vztahy, návrh nebyl nadpoloviční většinou schválen, z 15 poslanců tohoto výboru bylo přítomno 11, 6 poslanců hlasovalo pro tento návrh, 2 byli proti a 3 se zdrželi hlasování. Připomínky nebyly.

Naprostá většina připomínek výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění byla zapracována do společné zprávy (tisk 327), která vám byla předložena. Odůvodnění těch připomínek, které zapracovány nebyly, přednese můj zpravodajský kolega dr. Valko. V těch případech, kdy nebyla stanoviska výborů Sněmovny národů a Sněmovny lidu shodná, vypracovali jsme alternativní řešení shodných bodů a bude na Federálním shromáždění, aby hlasováním rozhodlo, která alternativa bude do návrhu zákona zapracována.

Jde především o článek 5, u kterého garanční výbor, tj. výbor sociální a kulturní, předkládá tři alternativy, první alternativa je vypustit článek 5 - byl to vlastně úvodní návrh předkladatele, alternativa dva: článek 5 v novém znění, které projednaly všechny výbory a který byl schválen hospodářským výborem Sněmovny lidu a výbory sociálními a kulturními Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Ostatní výbory to neschválily. V České národní radě byl schválen dvěma výbory.

Třetí alternativa je výsledkem společného jednání garančního výboru, předkladatele a zástupců generální rady Československé konfederace odborových svazů. Toto nové znění zaručuje právo pracovníků podílet se na projednávání otázek, týkajících se řízení rozvoje a kontroly řízení organizace. Nejde tedy o právo na řízení výroby, ale o právo na informace o stavu a perspektivách podniku a o právo konzultací zásadních otázek, souvisejících s ekonomikou a rozvojem podniku. Tuto alternativu garanční výbor schválil ve Sněmovně lidu, ve Sněmovně národů nedosáhl nadpoloviční většiny. Chyběl jeden hlas.

Dalším bodem předkládaným ve třech alternativách je nové znění § 18. Tyto alternativy se liší jen odstavcem 1.

Znění v alternativě 1 je zněním, které projednaly všechny výbory. Ve třech bylo odmítnuto, dva výbory ho schválily.

Ve druhé alternativě výbor ústavně právní tento odstavec 1 vypouští.

Ve třetí alternativě zařadil garanční výbor v návaznosti na článek 5 nové znění odstavce 1, ve kterém je pracovníkům umožněno podílet se na projednávání otázek, tykajících se rozvoje řízení a na kontrole činnosti organizace prostřednictvím odborové organizace.

Znění dalších odstavců je shodné ve všech třech variantách a je výsledkem společné práce a dohody výborů ústavně právních, navrhovatele a představitelů generální rady Československé konfederace odborových svazů. Do těchto odstavců, dále do § 19 a do odstavce 2 a 3 § 22 je zapracován dosud platný zákon číslo 37 z roku 1959 Sb. O postavení závodních výborů základních organizací ROH, který byl tímto zapracováním oproštěn od přežitých politických formulací.

Z dalších změn proti tisku 261 upozorňuji na § 27 odstavec 5, který je nově formulován. Je v něm zapracováno zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 362/1990 Sb., týkající se rozšíření okruhu vedoucích funkcí obsazovaných jmenováním.

Změna je i v § 41, který pojednává o účasti odborových orgánů při převádění na jinou práci nebo předkládání do jiného místa, než odpovídá pracovní smlouvě.

První alternativa je původním zněním § 41 tak, jak bylo navrhovatelem předloženo. Odstavcem 2 je stanoveno, že organizace je povinna si vyžádat při překládání pracovníka souhlas příslušného odborového orgánu a jde-li o odborového funkcionáře, v době funkčního období a rok po jeho skončení ještě další souhlas vyššího odborového orgánu.

Druhá alternativa, která je návrhem výborů ústavně právních, upravuje odstavec tak, že k přeložení pracovníka stačí projednání s příslušným odborovým orgánem a u odborových funkcionářů se vyžaduje souhlas jen příslušného odborového orgánu. Není tedy zde zapotřebí dvojí souhlas.

V obou alternativách se stanoví, že jestliže odborový orgán neodmítl udělit organizaci písemný souhlas v době 15 dnů ode dne, kdy byl o něj požádán, má se za to, že souhlas byl dán.

Alternativně je předkládáno i řešení § 59, který pojednává o účasti odborových orgánů při rozvazování pracovního poměru. Alternativa 1, která navazuje na alternativu 1 § 41, je původním zněním navrhovatele. Odstavec 1 uvádí, že k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru je organizace povinna požádat příslušný odborový orgán o předchozí souhlas.

V odstavci 2, pokud se jedná o odborového funkcionáře v obdobě jeho funkčního období a v době od jednoho roku po jeho skončení, je organizace povinna požádat též o předchozí souhlas vyšší odborový orgán.

Alternativa 2, která rovněž navazuje na alternativu 2 § 41, je návrhem ústavně právních výborů. Od alternativy 1 se liší tím, že k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru v odstavci 1 se předchozí souhlas nevyžaduje. Organizace je však povinna toto předem projednat s příslušným odborovým orgánem. V odstavci 2 v případě, kdy se jedná o odborového funkcionáře v době jeho funkčního období a v době jednoho roku po jeho ukončení, postačí předchozí souhlas příslušného odborového orgánu a nevyžaduje se souhlas vyššího odborového orgánu. V obou alternativách se obdobně jako v § 41 stanoví, že jestliže odborový orgán písemně neodmítl udělit organizaci souhlas v době 15 dnů ode dne, kdy byl o něj požádán, má se za to, že souhlas byl dán.

Stylizačními změnami § 65 odstavec 1 na návrh výborů hospodářských, se kterými se ztotožňují výbory ústavně právní, výbory sociální a kulturní obou sněmoven, bylo zcela jednoznačně rozlišeno, kdy je založen pracovní poměr volbou a kdy jmenováním.

Ve 2 odstavci ve třetí větě za středníkem je na návrh výborů sociálních a kulturních upřesněno hmotné zabezpečení při výpovědi těch pracovníků, kteří byli odvoláni z funkce v souvislosti se zrušením funkce v důsledku organizační změny.

Alternativního řešení tohoto paragrafu se týká jen odstavec 3: Alternativa 1 - odstavec 3 ponechat v původním znění. Alternativa 2 - doporučena výborem ústavně právním a pro plán a rozpočet vypustit celý odstavec 3.

Poslední změna, provedená proti tisku 261, se týká § 272. V nových odstavcích 4 a 5 je výklad pojmů "nadřízený orgán", "příslušný orgán", "vyšší a ústřední odborový orgán".

Odstavec 6, nově zařazený, stanovuje pravomoci k povolení výkonu dohodnuté práce přesčas podle § 97 odstavec 4 a k výkonu dohodnuté noční práce žen podle § 97 odstavec 4 a k výkonu dohodnuté noční práce žen podle § 152 odstavec 2, u těch organizací, které nejsou v působnosti odvětvových ústředních orgánů.

Na všechny uvedené změny se reaguje i ve zrušovacích ustanoveních v článku III, kde se mezi zrušované právní předpisy zařazuje zákon č. 37/1959 Sb., a zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 362/1990 Sb., o rozšíření okruhu vedoucích funkcí obsazovaných jmenováním.

Dámy a pánové, dovolila jsem si vás seznámit s nejpodstatnějšími změnami, které byly na základě připomínek z výborů Federálního shromáždění a po dohodě s navrhovatelem a zástupci generální rady Československé konfederace odborových svazů provedeny.

Jako společná zpravodajka výborů Sněmovny národů doporučuji sněmovně, aby vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákoník práce, tisk 261 ve smyslu společné zprávy výborů, tisk 327, schválila.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslankyni Šimečkovej. Slovo má spoločný spravodajca výborov Snemovne ľudu, poslanec Ernest Valko.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec E. Valko: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené dámy, vážení páni. Vývoj pracovného práva v našom štáte vyústil jeho kodifikáciou v roku 1965, kedy pod číslom 65 došlo k vydaniu Zákonníka práce s účinnosťou od 1. 1. 1966. Týmto sa skončil legislatívny proces, v rámci ktorého sa upravovali jednotlivé inštitúty pracovného práva z aspektu socialistických výrobných vzťahov. Výhodou tejto kodifikácie bolo, že došlo k odstráneniu roztrieštenosti pracovno-právnych predpisov a komplexne upravil všetky otázky pracovno-právnych vzťahov. Prijatý Zákonník práce sa charakterizoval v tomto období v odbornej literatúre ako symbol vedúceho postavenia robotníckej triedy v spoločnosti. Uvedený Zákonník práce bol výrazom centralistického a plánovitého riadenia celého národného hospodárstva a upravoval otázky pracovného pomeru väčšinou kogentne.

Pracovné právo ako neoddeliteľná súčasť socialistického právneho poriadku malo zabezpečovať, aby právo jednotlivca slúžilo ku prospechu celku. Následky takéhoto ponímania sú viditeľné podnes. Viedlo k odcudzeniu ľudí od práce, nezáujem o výsledky práce na strane jednej a na strane druhej o prácu samu. Platilo známe heslo: Ľudia sa tvária, že pracujú a štát sa tvári, že ich za to platí. V období od prijatia Zákonníka práce až po súčasnosť došlo k 8 novelizáciám, ktoré však nedokázali zmeniť celkovú filozofiu zákona. Veľmi stručne sa zmienim o základných princípoch v jednotlivých novelizáciách.

Zákonom č. 153/1969 Zb., sa uskutočnila prvá novelizácia Zákonníka práce za účelom "odstránenia následkov krízových rokov 1968-1969", no jej hlavným cieľom bolo, aby sa Zákonník práce stal účinnejším nástrojom proti nežiadúcim protispoločenským javom, nástrojom upevňovania pracovnej disciplíny na všetkých stupňoch riadenia".

Otázky upravené prvou novelou sa týkali najmä týchto oblastí: pracovnej disciplíny a upevnenia autority vedúcich, kvalifikácie pracovníkov, zodpovednosti za škodu, kolektívnych zmlúv a postavenia odborovej organizácie v pracovno-právnych sporoch, vzniku a zániku pracovného pomeru, pracovných podmienok, pracovného času, dovolenky na zotavenie, miezd, náhrad miezd a podobne.