Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Společný zpravodaj výborů SN poslanec M. Prokop: Potom je zde návrh pana poslance Romana v § 20 vypustit odstavec e), který upravuje problematiku solidární stávky. Opět nevidím důvodu, abychom zde opakovali argumenty, které už zde asi třikrát zazněly. Rovněž nedoporučuji vypustit.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Trvá pán poslanec Roman na tomto pozmeňovacom návrhu? (Áno). Trvá. Ja sa pýtam poslancov zo Snemovne národov zvolených v Českej republike, kto súhlasí s návrhom pána poslanca Romana?

Kto je pro? (Šest.) Šesť.

Kto je proti? (Čtyřicet.) Štyridsať.

Kto sa zdržal hlasovania? (Devět.) Deväť.

Teraz prosím poslancov Snemovne národov, zvolených v Slovenskej republike, kto je pre tento návrh, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko! (Jedenáct.) Jedenásť. Ďakujem.

Kto je proti tomuto návrhu? (Třicet dva.) Tridsaťdva. Ďakujem.

Kto sa zdržal hlasovania? (Patnáct.) Pätnásť.

Ďakujem, Snemovňa národov neprijala tento pozmeňovací návrh.

Teraz prosím poslancov Snemovne ľudu. Kto je pre tento návrh, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko! (Deset.) Desať. Ďakujem.

Kto je proti? (Osmdesát čtyři.) Osemdesiatštyri.

Kto sa zdržal hlasovania? (Dvacet jedna.) Dvadsaťjeden. Ďakujem.

Ani Snemovňa ľudu neprijala tento pozmeňovací návrh.

Pristúpime teraz k poslednému pozmeňovaciemu návrhu, Prosím pána poslanca Benčíka.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec M. Benčík: Predtým, než pristúpime k poslednému návrhu, ktorý predložili pán Novosád, inak ja odporúčam aj v súlade s tým, čo hovoril pán minister nechať pôvodný návrh. Je to polovica pracovníkov a teda neodporúčam protinávrh. Je tu otázka na § 28 od pána Šebeka, že to máme vysvetliť. Vysvetľujeme to tým, že na štrajk organicky nadväzuje výluka. Je to solidárny štrajk, môže byť aj solidárna výluka. Teraz, keď dochádza k určitým diskusiám okolo toho, či je to zákonné, alebo nezákonné, týmto výlukám nemôžeme potom odporučiť a klásť tie podmienky, ktoré sú ustanovené v § 11 a 12, v ktorých je sprostredkovateľ a rozhodcovské konanie. Takto prosím, aby ste to chápali v priamej väzbe na ustanovenie o štrajkoch.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Spokojný, pán poslanec Šebek?

Poslanec SL P. Šebek: V tomto případě mám za to, že by tady byl případnější název solidární výluka. Zákon sice nehovoří nikde o solidární výluce, ale když o ní nehovoří, tak ji připouští.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec M. Benčík: No práve, to je ten problém. Názor na to môže byť rôzny, ale keď to budete čítať samostatne, bez prihliadnutia na ostatné ustanovenia, tak to môže do určitej miery mýliť. Ale vecne sme i v diskusiách v ústavno právnych výboroch prišli na to, že toto by tam malo byť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Chcete to podať ako pozmeňovací návrh, pán poslanec? (Nie). Ďakujem.

Trvá pán poslanec Novosád na svojom pozmeňovacom návrhu po tomto vysvetlení? Trvá na tom.

Takže budeme hlasovať o zmene § 17 odsek 1 v ktorom poslanec Novosád navrhuje, aby polovina bola zmenená na tri tretiny.

Budeme hlasovať ve Snemovni národov. Najskôr poslanci zvolení v Českej republike. Kto je pro tento návrh, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko! (Třicet devět.) Tridsať deväť.

Kto je proti? (Devatenáct.) Devätnásť. Ďakujem.

Kto sa zdržal hlasovania? (Pět.) Päť.

Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne národov, zvolení vo Slovenskej republike.

Kto je pre tento návrh, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko! (Osmnáct.) Osemnásť. Ďakujem.

Kto je proti? (Dvacet jedna.) Dvacať jeden. Ďakujem.

Kto sa zdržal hlasovania? (Šestnáct.) Šestnásť.

Prosím teraz poslancov Snemovne ľudu, kto je pre návrh pána poslanca Novosáda, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko! (Padesát čtyři.) Pťdesať štyri.

Kto je proti? (Třicet devět.) Tridsať devť.

Kto sa zdržal hlasovania? (Třicet pět.) Tridsať päť. Ďakujem.

Ani Snemovňa ľudu, ani Snemovňa národov tento pozmeňovací návrh neprijala. Tým sú vyčerpané všetky pozmeňovacie návrhy. Páni spravodajcovia, je to tak? (Áno.) Teda môžeme pristúpiť k hlasovaniu. O celom zákone. Ja len znova pripomínam, že pri schvaľovaní tohto zákona platí podľa článku 42, odsek 2, písmena 1, o československej federácii, zákaz majorizácie, t. zn., že budeme hlasovať oddelene v Snemovni národov, tak ako sme hlasovali pri pripomienkach. Obidve snemovne sú uznášania schopné.

Pýtam sa poslancov zvolených v Českej republike zo Snemovne národov, kto súhlasí s návrhom zákona v znení spoločnej správy výborov a podľa odporučení spoločného spravodajcu výborov s pripomienkami, ktoré sme si schválili, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko! (Čtyřicet devět.) Štyridsať devť. Ďakujem.

Kto je proti? (Dva.) Dvaja.

Kto sa zdržal hlasovania? (Pět.) Päť. Ďakujem.

Poslanci Snemovne národov zvolení v Českej republike zákon schválili.

Teraz prosím o hlasovanie poslancov Snemovne národov zvolených vo Slovenskej republike. Kto z nich súhlasí s návrhom zákona vo znení spoločnej správy a podľa schválených pripomienok, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko! (Čtyřicet devět.) Štyridsať deväť. Ďakujem.

Kto je proti? (Jeden.) Jeden.

Kto sa zdržal hlasovania? (Jedenáct.) Jedenásť. Ďakujem.

Poslanci Snemovne národov, zvolení v Slovenskej republike zákon schválili. Konštatujem, že zákon bol Snemovňou národov schválený.

Teraz prosím o hlasovanie poslancov Snemovne ľudu. Kto z nich súhlasí s návrhom zákona, a podľa pripomienok, nech zdvihne ruku! (Sto jedna.) Sto jeden. Ďakujem.

Kto je proti? (Pět.) Pť. Ďakujem.

Kto sa zdržal hlasovania? (Třináct.) Trinásť.

Aj poslanci Snemovne ľudu zákon schválili.

Vzhľadom na súhlasné uznesenie oboch Snemovní konštatujem, že Federálne zhromaždenie Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky schválilo zákon o kolektívnom vyjednávaní. (Potlesk.)

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 75, SL č. 121, SN č. 121)

Vážené poslankyne, vážení poslanci, teraz si urobíme polhodinovú prestávku. Prosím, abyste boli dochvíľni, aby sme mohli prerokúvať aspoň časť zákonníka práce. Pokračujeme o 17.20 hodine.

(Jednání přerušeno v 16.50 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.29 hodin.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Vážené poslankyne, vážení poslanci, budeme pokračovať podľa schváleného programu. Teraz prerokujeme

Vládny návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákonník práce (tlač 261) a spoločnú správu výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov (tlač 327).

I tento návrh z poverenia vlády Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky odôvodní minister práce a sociálnych vecí pán Petr Miller. Prosím ho, aby sa ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, přistupuji před vás v krátké době již potřetí, tentokrát s novelou zákoníku práce. Spolu se zákonem o zaměstnanosti a zákonem o kolektivním vyjednávání tvoří nezbytné sociálně politické a právní předpoklady pro ekonomickou reformu, pro privatizaci a rozvoj soukromého podnikání.

Všechny tři zákony dohromady představují nezbytný soubor k liberalizaci a demokratizaci pracovně právních vztahů, k likvidaci státního a státně odborářského monopolu v této, pro život tak důležité oblasti.

Předkládaná novela vytváří nezbytný hmotně právní obsah kolektivních smluv, což je pro fungovaní kolektivního vyjednávání nepostradatelné. Bez této novely je zákon o kolektivním vyjednávaní neúplný.

Na rozdíl od komplexní právní úpravy zaměstnanosti a kolektivního vyjednávání, které jsou zakotveny ve zcela nových zákonech, představuje změna zákoníku práce dílčí novelu tohoto předpisu, v níž se navrhují jen zcela nezbytné úpravy v návaznosti na probíhající hospodářské i politické změny.

Provedení změn v oblasti pracovního práva touto formou vedlo k tomu, že na rozdíl od obou uvedených zákonů je pracovně právní problematika mnohem komplexnější a širší a dotýká se bezprostředně a každodenně práv a povinností všech pracovníků. Pro tento její význam je třeba vytvářet novou pracovně právní úpravu s tím, aby byla stabilní a působila jako stálý prvek pracovně právních vztahů. Tohoto záměru však nelze dosáhnout v současných převratných změnách v ekonomické oblasti. Počítá se s tím, že počátkem příštího roku budou zahájeny práce na novém zákoníku práce, který by vycházel ze zcela nové koncepce vyhovující demokratické společnosti s tržní ekonomikou. Po přechodnou dobu musíme však v zákoníku práce provést zcela nezbytné úpravy, abychom:

1. Uvolnili prostor pro kolektivní vyjednávání.

2. Odstranili sociální bariéry postupu hospodářské reformy.

3. Dostáli závazkům z mezinárodních smluv.

Toto byla hlavní kritéria, která si vláda vytýčila pro práce na návrhu malé novely zákoníku práce. K jednotlivým významným změnám, kterým v zákoníku práce dochází, bych uvedl podrobněji:

Novelou zákoníku práce v § 20 dostává nový význam kolektivní smlouva, v níž bude možno sjednat v kolektivních smlouvách podnikových, nebo kolektivních smlouvách vyššího stupně některé vyšší pracovně právní nároky než ty, které vyplývají z pracovně právních předpisů, a tak přispívat sociálnímu smíru a předcházet sociálnímu napětí mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

U jednotlivých ustanovení zákoníku práce, týkajících se pracovní doby, dovolené, mezd apod. se pak konkrétně uvádí, v jakém rozsahu lze vyšší nároky sjednat. Přitom v současné době je nezbytné dělit pro účely uzavírání kolektivních smluv organizace na ty, které provozují podnikatelskou činnost, a na ty ostatní.

U organizací provozujících podnikatelskou činnost se umožňuje sjednávat vyšší a další pracovně právní nároky v daleko širším rozsahu, protože tyto organizace budou vytvářet potřebné finanční prostředky, které jsou podmínkou realizace vyšších nároků.

Ostatním organizacím, tj. rozpočtovým a jiným nepodnikatelským organizacím, které jsou napojeny na státní rozpočet a neprodukují zisk, svěřuje zákoník práce možnost sjednání pracovně právních nároků jen v menším rozsahu, a to v rámci pracovně právních předpisů, popřípadě pokud jde o některé nároky na neplacené pracovní volno tak, aby nedocházelo k rozporům mezi zájmy společnosti a těchto organizací na dodržování nezbytného rozsahu jejich činností, popřípadě k požadavkům na státní rozpočet.

Převážná většina problémů vyplývajících z tohoto dělení organizací bude vyřešena v nejbližším období postupující komercionalizací některých odvětví a připravovaným zákonem o státní službě, s jehož předložením Federálnímu shromáždění se počítá v průběhu příštího roku.

Bez novelizovaných hmotně právních ustanovení zákoníku práce, která vymezují obsah kolektivních smluv, by nebylo efektivní přijímat zákon o kolektivním vyjednávání, protože by jej jako převážně procesní předpis pro postup při uzavírání kolektivních smluv nebylo možné naplnit konkrétním obsahem. Přitom je nesporné, že právní úprava možnosti kolektivně vyjednávat za účelem uzavření kolektivních smluv včetně regulace stávek a výluk souvisejících s kolektivními smlouvami je v současné době již plně účelná, neboť jde o důležitý nástroj k odstraňování sociálního napětí a k vytváření příznivých podmínek sociálního smíru mezi zaměstnanci a zaměstnavateli ve prospěch tržní ekonomiky a celé společnosti.

K nejvýznamnějším změnám v novele zákoníku práce patří nové vymezení působnosti odborových orgánů v pracovně právních vztazích. Dosavadní úprava, která vychází z existence jediné postátněné odborové organizace, umožňuje odborovým orgánům spolurozhodovat s vedením organizace při provádění racionalizačních změn, při uvolňování pracovníků, hromadných úpravách pracovní doby, uplatňování mzdových opatření apod. Tato značná odborová oprávnění byla ryze formální s ohledem na dřívější postavení odborů, jako převodové páky Komunistické strany Československa, která měla spolu s podnikovým vedením rozhodující vliv na její složení i rozhodování.

V současné době, kdy odborové organizace mohou vznikat zcela neformálně a svá práva svobodně využívat, stávají se rozsáhlá oprávnění odborových orgánů v pracovně právních vztazích faktorem, který může vážně ohrozit prosazování ekonomické reformy. V nynější situaci, kdy mohou zcela, živelně vznikat v podnicích další odborové organizace, založené často účelově z malého počtu pracovníků, a navíc mohou působit v témže podniku vedle sebe, stojí dosavadní právo vůči zaměstnavatelům zcela nepřiměřeně v zájmu soukromého podnikání i státních podniků a akciových společností na urychlené provádění strukturálních změn a jejich racionalizační a organizační opatření, směřující ke zvýšení efektivnosti výroby, obchodu a služeb.

Tato rozsáhlá práva odborů by mohla vést také ke spekulativnímu vzniku odborových organizací s cílem zabránit nezbytným změnám v podnicích pod demagogickou záminkou zachování sociálních jistot. Návrh novely zákoníku práce proto právo předchozího souhlasu odborového orgánu nahrazuje pouze povinností zaměstnavatele příslušná opatření projednat s odborovou organizací, nebo alespoň umožňuje za podmínek stanovených v zákoně, aby nedostatek souhlasu byl nahrazen rozhodnutím soudu.

Předchozí souhlas příslušného odborového orgánu se navrhuje zachovat při zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele a při přeřazení pracovníka do jiného místa výkonu práce.

Zachovává se i zvýšená ochrana členů odborových orgánů v obou uvedených případech, kdy je třeba navíc ještě souhlasu vyššího odborového orgánu. Přitom u členů odborových orgánů v obou případech se předchozí souhlasy vyžadují ještě po dobu jednoho roku po skončení funkčního období. Tato ochrana pro odborové funkcionáře je příznivější než ochrana vyplývající z mezinárodních úmluv č. 135 a 158, které dosud nebyly Českou a Slovenskou Federativní Republikou ratifikovány.

Pokud jde o výpověď či okamžité zrušení pracovního poměru, umožňuje se návrhem, aby případný nesouhlas odborového orgánu mohl prominout soud ve sporu o neplatnost rozvazování pracovního poměru, jestliže shledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat další zaměstnávání pracovníka. Navrhované řešení je na jedné straně zárukou ochrany pracovníka, na druhé straně však umožňuje ukončit pracovní poměr s pracovníkem v odůvodněných případech i bez souhlasu odborového orgánu.

Vzhledem k této skutečnosti se přikláním k řešení uvedeným v alternativě 1, ve stanovisku výborů Federálního shromáždění k návrhu novely zákoníku práce.

Návrh předloženého zákona dále nahrazuje dosavadní souhlas odborových orgánů pro jednání v otázkách stanovení pracovní doby, odměňování a stanovení počtu pracovníků, jeho složení a rozmístění. Práva svobodných odborů nemohou být nadále odvozována ze zákona č. 37/1959 Sb. a z usnesení 4. všeodborového sjezdu Revolučního odborového hnutí.

Souhlasím plně s návrhem obsaženým ve společné zprávě výborů Federálního shromáždění zrušit uvedený zákon a dosud aktuální práva převést z tohoto zákona přímo do textu zákoníku práce, a to zejména do nových ustanovení § 18 a 19. Toto řešení odpovídá postavení odborů v demokratické společnosti na rozdíl od strnule koncipovaného administrativního práva obsaženého v dosavadní úpravě.