Úterý 4. prosince 1990

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Prokopovi. Slovo má spoločný spravodajca výborov Snemovne ľudu poslanec M. Benčík.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec M. Benčík: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené poslankyne a vážení poslanci, ako spoločný spravodajca Snemovne ľudu mám podstatne uľahčenú úlohu obsahom vystúpenia zástupcu predkladateľa pána ministra Millera a predovšetkým spoločného spravodajcu Snemovne národov pána poslanca Prokopa. Presvedčivým spôsobom charakterizoval i podstatu, zmysel a ciele tohto navrhovaného zákona. Ja sa k nim v tomto smere len súhlasne a podporne pridávam a dovoľte, aby som tak stručne, ako je to len možné, zdôraznil, respektíve poukázal na niektoré legislatívne technické aspekty predkladaného návrhu.

Pre poslancov, a predovšetkým na právo profesne zameraného, je určitým zadosťučinením, keď - vychádzajúc zo stanovísk predkladateľov a jednotlivých výborov - môže zdôvodňovať predlohu návrhu zákona úplne originálneho, akým je zákon o kolektívnom vyjednávaní. Predkladateľ a ani my poslanci sme sotva mohli siahnuť po domácich príkladoch z minulého obdobia. Formy zahraničných právnych úprav, ktoré regulujú spoločenské vzťahy v podstatne iných podmienkach, než v akých sa my v súčasnosti nachádzame, by sme mohli zužitkovať len čiastočne bez dopracovania a s prihliadnutím na naše pomery a rodiacu sa pluralitu politického systému a prechodné obdobie k trhovému hospodárstvu.

Uvedené sporné skutočnosti sa prejavujú v obsahu a forme a v legislatívne technickej úrovni návrhu. Obsah je determinovaný trojstranne dohodnutými zásadami, ktoré sú výsledkom nutných kompromisov a legislatívno technická úroveň je v značnej miere poznamenaná časovou tiesňou, ktorá je, bohužiaľ, pre doterajšie obdobie našou parlamentnou činnosťou dominujúcou.

Aj to viedlo zrejme k tomu, že ústavno právne výbory nevyslovili jednoznačnú podporu tomuto návrhu. Pokiaľ ústavno právny výbor Snemovne národov predlohu o dopracovaní v takom znení, ako to máte predložené v spoločnej správe výborov (tlač 226) schválil, tak ústavno právny výbor Snemovne ľudu nevyslovil súhlas s návrhom zákona a z prítomných poslancov na zasadnutí výboru 8 hlasovalo za, 1 proti a 5 sa hlasovania zdržalo.

Zo spoločnej správy výborov zreteľne vyplýva, máte to tam pred sebou, že navrhované zmeny majú jednoznačne legislatívno-technickú povahu. To jest, sledujú presnejšie a terminologicky správnejšie vyjadrenie podstaty veci. Až na jeden prípad, o ktorom sa už zmienil pán poslanec Prokop, sa zmeny nedotýkajú a nemenia v merítku pôvodného návrhu. Len príklad: bolo potrebné sa vysporiadať s termínom odborových orgánov tak, aby bol v súlade so znením zákona č. 83/1990 Zb., o združovaní občanov, v znení zákona č. 300/1990 Zb., ktorý užíva termín "odborová organizácia". Tento problém, podľa môjho názoru, sa šťastne preklenul s navrhovanou zmenou § 32, v ktorom sa jednoznačne vymedzuje že, citujem: "príslušným odborovým orgánom príslušným vyšším odborovým orgánom sa pre účely tohto zákona rozumie odborový orgán, ktorý je oprávnený vystupovať v právnych vzťahoch menom príslušnej odborovej organizácie."

Dosiahol sa tým súlad s citovanou právnou normou a vnútro-organizačné predpisy upravujú, ktorý orgán v právnych vzťahoch, akým je uzatváranie kolektívnej zmluvy vystupuje menom príslušnej odborovej organizácie. Podobne legislatívno-technický zámer sa sledoval aj pri ďalších, zdanlivo aj veľkých zmenách, ako je návrh znenia § 13 a 14, v ktorých okrem kreácie a kompetencie rozpočtu v sporoch od uzatvorenia kolektívnej zmluvy bolo potrebné spresniť formuláciu tak, aby zodpovedali platným procesným prepisom upravujúcim konanie pred občiansko-právnym súdom, atď.

Okrem zmien do návrhu premietnutých sa diskutovalo a hlasovalo aj o ďalších návrhoch na čiastkové zmeny. Týkalo sa to napríklad návrhu na vypustenie ustanovenia odseku 2 písmeno c) § 4. odseku 3 § 5, ktorý umožňuje zastupovať odborovému orgánu pri uzatváraní kolektívnych zmlúv aj zamestnancov, ktorí nie sú odborovo organizovaní. Podstatu a zmysel veľmi podrobne rozviedol pán minister Miller. Hlasovalo sa aj o návrhu vypustiť ustanovenie písmena e) § 20 o solidárnom štrajku, atď. K tomuto tiež podal podrobnejší výklad pán Miller a ja sa k tomu pridávam. Čokoľvek by som povedal naviac, je zbytočná strata času.

Tieto a ďalšie návrhy však nedosiahli rokovacím poriadkom predpokladanú podporu. Podobne to bolo aj s návrhom odborov, ktorý si niektorí poslanci osvojili na doplnenie návrhu o ďalšie ustanovenia, ktoré by právne regulovali zásady z trojstranných rokovaní. Ich význam z hľadiska konsenzného riešenia otázok hospodárskej a sociálnej politiky, zvlášť v nastávajúcom období zvýšeného sociálneho napätia, sa síce uznal a uznáva najmä z dôvodov odlišnosti vzťahov od procesu uzatvárania od kolektívnych zmlúv sa návrh neprijal s tým, že v zmysle návrhu odborov sa podporuje zámer pripraviť návrh právnej normy, ktorá by problematiku orgánov, kompetencií a spôsob rokovania trojstranných, t. zn. štát, zamestnávateľ a zamestnanec zakotvoval. Je to racionálny návrh, ktorý by v budúcnosti mohol prispieť k tomu, aby sociálne napätie neviedlo k spoločensky a ekonomicky nežiadúcim konfrontáciám. Pretože to nie je v záujme ani štátu, ani zamestnávateľov, ani zamestnancov.

Na záver chcem poukázať na vzájomnú súvislosť navrhovaného zákona ako procesnej normy s novelou Zákonníka práce, ktorá v prípade jej prijatia vytvára hmotnoprávne základy pre riešenie pracovno - právnych vzťahov v prechodnom období trhovej ekonomiky. Aj keď z hľadiska právnych aspektov navrhovaná osnova zákona o kolektívnom vyjednávaní nie vo všetkom dosahuje právnu dokonalosť, je však v súlade s ústavou, je zrozumiteľná a právne a spoločensky, s prihliadnutí na naše existujúce podmienky, veľmi užitočná. Preto ju ako spoločný spravodajca Snemovne ľudu odporúčam schváliť tak, ako je to v tlači 260 s navrhovanými zmenami uvedenej tlače 326.

Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Benčíkovi. Otváram rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do rozpravy sa zatiaľ prihlásil iba jeden poslanec, t. j. pán poslanec Zán, prosím, aby sa ujal slova.

Poslanec SL J. Zán: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážení prítomní, poslankyne a poslanci. Návrh právnej úpravy kolektívneho vyjednávania predstavuje významný právny akt do sústavy sociálno-ekonomických práv vo vzťahu k novoformujúcim sa podmienkam v našom federatívnom štáte. Návrh vychádza z princípu rovnoprávnosti práv a povinností všetkých partnerov kolektívneho vyjednávania.

Úvodom je žiadúce zdôrazniť, že navrhovaný zákon upravuje len tú časť kolektívneho vyjednávania, ktorého cieľom je kolektívna zmluva. Tým sa tento návrh zákona dotýka len častí medzinárodných dokumentov, najmä dohody o Medzinárodnej organizácii práce číslo 154 o podpore kolektívneho vyjednávania. Chápem situáciu, že Česká a Slovenská Federatívna Republika zatiaľ neratifikovala dohodu č. 154 o podpore kolektívneho vyjednávania a s ňou súvisiace odporúčanie č. 163, týkajúce sa tiež podpory kolektívneho vyjednávania, a teda tento návrh zákona má tomuto predovšetkým napomôcť. Preto sa pýtam pána ministra Millera, kedy Československo ráta s pristúpením k ratifikácii uvedenej dohody?

Dovoľte mi teraz niekoľko poznámok k vlastnému návrhu zákona o kolektívnom vyjednávaní.

Po prvé: navrhovaný mechanizmus pre riešenie sporov, vyplývajúcich z tvorby kolektívnych zmlúv alebo pre vnútenie ich uzatvárania je krajným prostriedkom štrajk. Ale právo na štrajk, vynútený splnením záväzku sa nepripúšťa. To znamená, a treba to aj pochopiť, že štát v tomto zložitom období sa snaží zákonom zabezpečiť zmier v období plnenia kolektívnych zmlúv a generálnych dohôd, tzn. minimálne v ročnom intervale.

Po druhé: závažným problémom návrhu zákona je fakt, že jeho navrhovateľ spája kolektívne vyjednávanie so štrajkom a výlukou. K tomu dodávam, že žiadny medzinárodne právny inštrument nedefinuje štrajk ako právo alebo skutkovú súčasť kolektívneho vyjednávania. Spravidla je právo na štrajk priraďované k právu odborového združovania a právu odborových organizácií na slobodnú činnosť. Myslím, že túto časť podrobne zdôvodnil pán minister, prečo je tomu tak, eventuálne i spravodajcovia.

Po tretie: návrh zákona pripúšťa výluky s cieľom vynútiť si, alebo ubrániť sa požiadavkám odborových orgánov. Ak neberiem do úvahy to, že v návrhu zákona nie je uvedené, čo sa má vymedziť a že nie sú charakterizované požiadavky, ktoré opodstatňujú výluku, je zložité pochopiť, prečo sa kladie štrajk a výluka do rovnakej roviny, najmä ak berieme do úvahy aj skutočnosť, že v podstate odborová organizácia alebo orgán nie je právnym subjektom, zamestnávateľom, zamestnancom.

Mne osobne nie je známy ani medzinárodný dokument, ktorý upravuje práva a slobody jednotlivcov, vrátane práva slobôd podnikateľov, aby im z týchto dokumentov vyplývala záruka, alebo sa poskytovalo právo na vylúčenie zamestnancov z pracovného pomeru.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, vznesené poznámky k návrhu zákona o kolektívnom vyjednávaní nepokladám za tak závažné, aby som vlastne predkladal pozmeňujúce návrhy. Osobne budem tento návrh zákona v súlade s tlačou 326 podporovať. Najmä ak vychádzam z našej doterajšej praxe v parlamente, že nie je náročným problémom, aby sa k novo prijatým zákonom nemohli prijímať doplnky aj v pomerne krátkom časovom rozpätí. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zánovi, ďalej sa do rozpravy prihlásil pán poslanec Benda. Udeľujem mu slovo.

Poslanec SL V. Benda: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, tentokrát nebudu mluvit o jednotlivých dílčích problémech tohoto zákona jak je vidím, ale pokusím se vysvětlit dva zásadní důvody, proč se domnívám, že by zákon neměl být schválen, nebo proč by neměl být schválen nyní.

První důvod spočívá v tom, že ať už si kolem toho říkáme co chceme, nebo ať už se utěšujeme nebo neutěšujeme tím, že právo na stávku bude upraveno v ústavě nebo v jiném zákonu, toto je zákon, který v podstatě suspenduje právo na stávku, alespoň právo na stávku v ekonomických záležitostech, protože o politických záležitostech nehovoří.

Tam se stávka za plnění kolektivní smlouvy - a na otázku jejího plnění či neplnění se dá patrně převést většina ekonomických sportů - zakazuje vůbec a teoreticky zachované právo na stávku za uzavření pracovní smlouvy je spojeno s procedurami, s takovými časovými průtahy, že si dost těžko dovedu představit osazenstvo, jemuž by jeho odhodlání a nespokojenost vydržela tak dlouho, než absolvuje celou tuto kalvárii předepsanou ...

Můžeme říci, a navrhovatel se tím příliš netají, že tento zákon se snaží stávky pokud možno vyloučit. Uvědomuji si cenu sociálního smíru a jeho naléhavost pro nejbližší období. Osobně chovám velmi vážné pochybnosti, zda sociální smír je možné vynutit tímto způsobem. Obávám se přílišného množství stávek. Provází mě při tomto zákoně obava opačná - tj., že povede k porušování, že povede k vlně divokých a nekontrolovatelných stávek mimo zákon, protože stávka ze zákona, která by byla regulovaná, měla by svá pravidla, omezení, nebude možná, protože pravidla a omezení uložená zde, jsou prakticky absolutní.

To je můj první důvod proti tomuto zákonu, řekl bych odborářská stránka mince.

Druhý můj důvod, ani ne tak proti zákonu, ale proti jeho schvalování nyní, spočívá v podstatě v tom, že se za prvé domnívám, že pro nejbližší období je představa nějakého pevného přediva kolektivních smluv jako záruky fungování vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, v podstatě velmi nepravděpodobnou hypotézou. Už jen proto, že subjekty na obou stranách, jak zaměstnavatelské, tak odborářské, se budou natolik rychle měnit, zanikat. různě diferencovat, že představa, že založíme sociální smír na bázi pevných kolektivních smluv, se mi nezdá zcela reálná.

Další důvod, to už je vlastně důvod právně filosofický - celý tento zákon o kolektivním vyjednávání kodifikuje oblast smluvních vztahů. Ano přejímá velmi mnoho z toho, co je platné v zákonodárství různých vyspělých západních zemích, ale s tím drobným přehlédnutím, že tento princip kolektivních vztahů a kolektivních smluv se v těchto zemích vytvářel po dlouhá léta (někdy i po dlouhá desetiletí), a teprve potom by byl kodifikován zákonem.

Namísto toho, abychom nechali realitě do jisté míry volný průchod a potom ve vhodnou chvíli ji v zákoně zakotvili a současně modifikovali, usměrnili žádoucím směrem, tak tady vrháme do prázdného prostoru jakýsi futuristický zákon, který nemá v ničem oporu, nemůže se odvolat na žádnou tradici, na žádné souvislosti. Nemáme nejmenší tušení, jak bude fungovat. Přitom nám už předem velice, velice ostře a jasně diktuje a rýsuje směr, kterým by se celý systém kolektivního vyjednávání a kolektivních smluv měl v Československu ubírat.

Přičemž nikdo neví, zda je to ten nejlepší směr, systém. Realita se znova "převálcovává" a znova se jí diktuje, místo toho, abychom jí naslouchali a snažili se zákonem pro ni otevírat prostor, nikoliv pro ni rýsovat koleje. Z obou těchto důvodů nebudu pro zákon hlasovat bez ohledu na to, jaké zde budou nebo nebudou přijaty úpravy. Doporučuji vám, abyste se také zamysleli nad tím, zda na mých argumentech přece jen něco není. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Bendovi. Sú dve technické poznámky - pán poslanec Richter a poslanec Rašev.

Poslanec SL M. Richter: Chtěl bych říci k obavě předřečníka před nemožností stávkovat. Důvodová zpráva strana 29 - jiné stávky než stávky o uzavření kolektivní smlouvy nejsou právně upraveny a tedy ani zakázány.

Poslanec SN P. Rašev: Priznám sa, že celkom nerozumiem kolegovi Bendovi, ktorý na jednej strane nás varuje pred živelnými a divokými stávkami, ktoré by sme mali uprednostniť v zmysle reality, ktorá nás čaká a tento zákon vyhlásiť za futuristický, ktorý chce stávkam dať isté koľaje. Nazdávam sa, že práve tento zákon tým, že stávkam dáva aspoň základný pôdorys ich legálnosti a ich vzťahu k zamestnávateľom a k štátu, je práve preto dobrý, že keď sa to v praxi neosvedčí na 100 %, čo neviem ani ja, predsa len je istým základom, aby nevznikali práve tie divoké a živelné stávky, o ktorých pán Benda hovoril.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Slovo má poslanec Ježek, pripraví sa pán poslanec Tomis.

Poslanec SL K. Ježek: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené sněmovny, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k tomuto zákonu, protože v našem výboru nebyl projednáván. Nechci zde napadat filosofii. Považuji tento zákon za dobrý zákon, i když z mého pohledu mu lze vytknout, že předpokládá kolektivní vyjednávání vlastně mezi pouze jedinou odborovou organizací a zaměstnavateli. Domnívám se, že v budoucích situacích odborových organizacích může vznikat více, řada lidí bude neorganizována v odborech. Nevím, zda v tomto je všechno dořešeno.

Konkrétně se chci vyjádřit ke dvěma paragrafům. § 24 odstavec 2 - jedná se o to, že po dobu trvání stávky nenáleží jejím účastníkům nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny, pokud se podmínky stanovené předpisy o nemocenském zabezpečení pro poskytování těchto dávek splnily v době účasti na stávce. Domnívám se, že pojištění je smlouvou, jejíž platnost nezávisí na tom, kdo pojistné platí, že je dokonce možné, aby byla uzavřena mezi zaměstnancem a soukromou pojišťovnou. Nejsem si jistý, zda takováto formulace nevylučuje plnění této smlouvy. Navrhoval bych buď vypustit odstavec nebo přeformulovat tak, aby nebránil případné smlouvě v tom smyslu, jak jsem se vyjádřil.

Druhá poznámka se týká § 25, kde se říká: "V průběhu stávky zaměstnavatel nesmí přijímat náhradou za účastníky stávky na jejich pracovní místa jiné občany". Nedomnívám se, že navrhovatel chtěl v tomto případě za případné stávkokazy umožnit přijmout i cizince. Dikce zákona to ale umožňuje. Já navrhuji, aby místo slova "občany" tam bylo pracovníky", což tento případ stávkokazů, kteří jsou cizinci s pracovním povolením v naší republice, vylučuje. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem, čiže ide o dva pozmeňovacie návrhy: § 24 odsek 2 a § 25. Slovo má poslanec Tomis, pripraví sa pán poslanec Mandler. Ešte technická poznámka.

(Hlas z pléna: Chtěl bych k tomu poznamenat, že může existovat záležitost třeba přes energetiku, kde nastoupí potom třeba i armáda, aby vůbec mohly být rozvody elektrické energie zajištěny v rámci státu. Potom pracovník je kdokoliv. To by pak omezovalo výkon těchto řídících uzlů, pokud jde o energii v rámci republiky.)

Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dovolte, abych zde přednesl některé protinávrhy podle požadavků České a Slovenské Konfederace odborových svazů. Především navrhuji, aby název zákona se změnil na zákon o kolektivním vyjednávání a tripartitních vztazích.

V § 1 navrhuji dosavadní text ukončit čárkou a doplnit slova "a zřizování, právní postavení a působnost orgánů pro tripartitní jednání".

Za § 31 navrhuji zařadit nová ustanovení s nadpisem "Orgány pro tripartitní jednání". § 32 - řešení otázek sociální a hospodářské politiky, které se dotýkají zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců, se zřizují na úrovni federace a republik. Orgány pro tripartitní jednání jsou složeny ze stejného počtu zástupců příslušné vlády, příslušných organizací zaměstnavatelů a příslušných ústředních odborových orgánů.

§ 33. Orgánem pro tripartitní jednání na úrovni federace je Rada hospodářské a sociální dohody České a Slovenské Federativní Republiky. Rada se zejména vyjadřuje

a) k zásadním záměrům v oblasti hospodářské a sociální politiky, jejichž přijetí připravuje vláda České a Slovenské Federativní Republiky,

b) hům důležitých celostátních právních předpisů, týkajících se hospodářské a sociální politiky,

c)návrhům stanovisek ve věci ratifikace nebo výpovědi úmluv Mezinárodní organizace práce, jako i k uplatňování těchto úmluv a doporučení v právním řádu v praxi.

Odstavec 2. Rada předkládá svá stanoviska vyplývající z její působnosti ve vládě České a Slovenské Federativní Republiky. Nedohodnou-li se členské strany jinak, může vláda ve věci spadající do působnosti Rady rozhodnout, pokud Rada věc neprojednala.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP