Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Prokopovi. Slovo má
spoločný spravodajca výborov Snemovne ľudu
poslanec M. Benčík.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
M. Benčík: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
vážené poslankyne a vážení
poslanci, ako spoločný spravodajca Snemovne ľudu
mám podstatne uľahčenú úlohu
obsahom vystúpenia zástupcu predkladateľa pána
ministra Millera a predovšetkým spoločného
spravodajcu Snemovne národov pána poslanca Prokopa.
Presvedčivým spôsobom charakterizoval i podstatu,
zmysel a ciele tohto navrhovaného zákona. Ja sa
k nim v tomto smere len súhlasne a podporne pridávam
a dovoľte, aby som tak stručne, ako je to len možné,
zdôraznil, respektíve poukázal na niektoré
legislatívne technické aspekty predkladaného
návrhu.
Pre poslancov, a predovšetkým na právo profesne
zameraného, je určitým zadosťučinením,
keď - vychádzajúc zo stanovísk predkladateľov
a jednotlivých výborov - môže zdôvodňovať
predlohu návrhu zákona úplne originálneho,
akým je zákon o kolektívnom vyjednávaní.
Predkladateľ a ani my poslanci sme sotva mohli siahnuť
po domácich príkladoch z minulého obdobia.
Formy zahraničných právnych úprav,
ktoré regulujú spoločenské vzťahy
v podstatne iných podmienkach, než v akých
sa my v súčasnosti nachádzame, by sme mohli
zužitkovať len čiastočne bez dopracovania
a s prihliadnutím na naše pomery a rodiacu sa pluralitu
politického systému a prechodné obdobie k
trhovému hospodárstvu.
Uvedené sporné skutočnosti sa prejavujú
v obsahu a forme a v legislatívne technickej úrovni
návrhu. Obsah je determinovaný trojstranne dohodnutými
zásadami, ktoré sú výsledkom nutných
kompromisov a legislatívno technická úroveň
je v značnej miere poznamenaná časovou tiesňou,
ktorá je, bohužiaľ, pre doterajšie obdobie
našou parlamentnou činnosťou dominujúcou.
Aj to viedlo zrejme k tomu, že ústavno právne
výbory nevyslovili jednoznačnú podporu tomuto
návrhu. Pokiaľ ústavno právny výbor
Snemovne národov predlohu o dopracovaní v takom
znení, ako to máte predložené v spoločnej
správe výborov (tlač 226) schválil,
tak ústavno právny výbor Snemovne ľudu
nevyslovil súhlas s návrhom zákona a z prítomných
poslancov na zasadnutí výboru 8 hlasovalo za, 1
proti a 5 sa hlasovania zdržalo.
Zo spoločnej správy výborov zreteľne
vyplýva, máte to tam pred sebou, že navrhované
zmeny majú jednoznačne legislatívno-technickú
povahu. To jest, sledujú presnejšie a terminologicky
správnejšie vyjadrenie podstaty veci. Až na jeden
prípad, o ktorom sa už zmienil pán poslanec
Prokop, sa zmeny nedotýkajú a nemenia v merítku
pôvodného návrhu. Len príklad: bolo
potrebné sa vysporiadať s termínom odborových
orgánov tak, aby bol v súlade so znením zákona
č. 83/1990 Zb., o združovaní občanov,
v znení zákona č. 300/1990 Zb., ktorý
užíva termín "odborová organizácia".
Tento problém, podľa môjho názoru, sa
šťastne preklenul s navrhovanou zmenou § 32, v
ktorom sa jednoznačne vymedzuje že, citujem: "príslušným
odborovým orgánom príslušným
vyšším odborovým orgánom sa pre
účely tohto zákona rozumie odborový
orgán, ktorý je oprávnený vystupovať
v právnych vzťahoch menom príslušnej odborovej
organizácie."
Dosiahol sa tým súlad s citovanou právnou
normou a vnútro-organizačné predpisy upravujú,
ktorý orgán v právnych vzťahoch, akým
je uzatváranie kolektívnej zmluvy vystupuje menom
príslušnej odborovej organizácie. Podobne legislatívno-technický
zámer sa sledoval aj pri ďalších, zdanlivo
aj veľkých zmenách, ako je návrh znenia
§ 13 a 14, v ktorých okrem kreácie a kompetencie
rozpočtu v sporoch od uzatvorenia kolektívnej zmluvy
bolo potrebné spresniť formuláciu tak, aby
zodpovedali platným procesným prepisom upravujúcim
konanie pred občiansko-právnym súdom, atď.
Okrem zmien do návrhu premietnutých sa diskutovalo
a hlasovalo aj o ďalších návrhoch na čiastkové
zmeny. Týkalo sa to napríklad návrhu na vypustenie
ustanovenia odseku 2 písmeno c) § 4. odseku 3 §
5, ktorý umožňuje zastupovať odborovému
orgánu pri uzatváraní kolektívnych
zmlúv aj zamestnancov, ktorí nie sú odborovo
organizovaní. Podstatu a zmysel veľmi podrobne rozviedol
pán minister Miller. Hlasovalo sa aj o návrhu vypustiť
ustanovenie písmena e) § 20 o solidárnom štrajku,
atď. K tomuto tiež podal podrobnejší výklad
pán Miller a ja sa k tomu pridávam. Čokoľvek
by som povedal naviac, je zbytočná strata času.
Tieto a ďalšie návrhy však nedosiahli rokovacím
poriadkom predpokladanú podporu. Podobne to bolo aj s návrhom
odborov, ktorý si niektorí poslanci osvojili na
doplnenie návrhu o ďalšie ustanovenia, ktoré
by právne regulovali zásady z trojstranných
rokovaní. Ich význam z hľadiska konsenzného
riešenia otázok hospodárskej a sociálnej
politiky, zvlášť v nastávajúcom
období zvýšeného sociálneho napätia,
sa síce uznal a uznáva najmä z dôvodov
odlišnosti vzťahov od procesu uzatvárania od
kolektívnych zmlúv sa návrh neprijal s tým,
že v zmysle návrhu odborov sa podporuje zámer
pripraviť návrh právnej normy, ktorá
by problematiku orgánov, kompetencií a spôsob
rokovania trojstranných, t. zn. štát, zamestnávateľ
a zamestnanec zakotvoval. Je to racionálny návrh,
ktorý by v budúcnosti mohol prispieť k tomu,
aby sociálne napätie neviedlo k spoločensky
a ekonomicky nežiadúcim konfrontáciám.
Pretože to nie je v záujme ani štátu,
ani zamestnávateľov, ani zamestnancov.
Na záver chcem poukázať na vzájomnú
súvislosť navrhovaného zákona ako procesnej
normy s novelou Zákonníka práce, ktorá
v prípade jej prijatia vytvára hmotnoprávne
základy pre riešenie pracovno - právnych vzťahov
v prechodnom období trhovej ekonomiky. Aj keď z hľadiska
právnych aspektov navrhovaná osnova zákona
o kolektívnom vyjednávaní nie vo všetkom
dosahuje právnu dokonalosť, je však v súlade
s ústavou, je zrozumiteľná a právne
a spoločensky, s prihliadnutí na naše existujúce
podmienky, veľmi užitočná. Preto ju ako
spoločný spravodajca Snemovne ľudu odporúčam
schváliť tak, ako je to v tlači 260 s navrhovanými
zmenami uvedenej tlače 326.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Benčíkovi.
Otváram rozpravu k tomuto návrhu zákona.
Do rozpravy sa zatiaľ prihlásil iba jeden poslanec,
t. j. pán poslanec Zán, prosím, aby sa ujal
slova.
Poslanec SL J. Zán: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
vážení prítomní, poslankyne a
poslanci. Návrh právnej úpravy kolektívneho
vyjednávania predstavuje významný právny
akt do sústavy sociálno-ekonomických práv
vo vzťahu k novoformujúcim sa podmienkam v našom
federatívnom štáte. Návrh vychádza
z princípu rovnoprávnosti práv a povinností
všetkých partnerov kolektívneho vyjednávania.
Úvodom je žiadúce zdôrazniť, že
navrhovaný zákon upravuje len tú časť
kolektívneho vyjednávania, ktorého cieľom
je kolektívna zmluva. Tým sa tento návrh
zákona dotýka len častí medzinárodných
dokumentov, najmä dohody o Medzinárodnej organizácii
práce číslo 154 o podpore kolektívneho
vyjednávania. Chápem situáciu, že Česká
a Slovenská Federatívna Republika zatiaľ neratifikovala
dohodu č. 154 o podpore kolektívneho vyjednávania
a s ňou súvisiace odporúčanie č.
163, týkajúce sa tiež podpory kolektívneho
vyjednávania, a teda tento návrh zákona má
tomuto predovšetkým napomôcť. Preto sa
pýtam pána ministra Millera, kedy Československo
ráta s pristúpením k ratifikácii uvedenej
dohody?
Dovoľte mi teraz niekoľko poznámok k vlastnému
návrhu zákona o kolektívnom vyjednávaní.
Po prvé: navrhovaný mechanizmus pre riešenie
sporov, vyplývajúcich z tvorby kolektívnych
zmlúv alebo pre vnútenie ich uzatvárania
je krajným prostriedkom štrajk. Ale právo na
štrajk, vynútený splnením záväzku
sa nepripúšťa. To znamená, a treba to
aj pochopiť, že štát v tomto zložitom
období sa snaží zákonom zabezpečiť
zmier v období plnenia kolektívnych zmlúv
a generálnych dohôd, tzn. minimálne v ročnom
intervale.
Po druhé: závažným problémom
návrhu zákona je fakt, že jeho navrhovateľ
spája kolektívne vyjednávanie so štrajkom
a výlukou. K tomu dodávam, že žiadny medzinárodne
právny inštrument nedefinuje štrajk ako právo
alebo skutkovú súčasť kolektívneho
vyjednávania. Spravidla je právo na štrajk
priraďované k právu odborového združovania
a právu odborových organizácií na
slobodnú činnosť. Myslím, že túto
časť podrobne zdôvodnil pán minister,
prečo je tomu tak, eventuálne i spravodajcovia.
Po tretie: návrh zákona pripúšťa
výluky s cieľom vynútiť si, alebo ubrániť
sa požiadavkám odborových orgánov. Ak
neberiem do úvahy to, že v návrhu zákona
nie je uvedené, čo sa má vymedziť a
že nie sú charakterizované požiadavky,
ktoré opodstatňujú výluku, je zložité
pochopiť, prečo sa kladie štrajk a výluka
do rovnakej roviny, najmä ak berieme do úvahy aj skutočnosť,
že v podstate odborová organizácia alebo orgán
nie je právnym subjektom, zamestnávateľom,
zamestnancom.
Mne osobne nie je známy ani medzinárodný
dokument, ktorý upravuje práva a slobody jednotlivcov,
vrátane práva slobôd podnikateľov, aby
im z týchto dokumentov vyplývala záruka,
alebo sa poskytovalo právo na vylúčenie zamestnancov
z pracovného pomeru.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, vznesené poznámky k návrhu zákona
o kolektívnom vyjednávaní nepokladám
za tak závažné, aby som vlastne predkladal
pozmeňujúce návrhy. Osobne budem tento návrh
zákona v súlade s tlačou 326 podporovať.
Najmä ak vychádzam z našej doterajšej praxe
v parlamente, že nie je náročným problémom,
aby sa k novo prijatým zákonom nemohli prijímať
doplnky aj v pomerne krátkom časovom rozpätí.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zánovi, ďalej
sa do rozpravy prihlásil pán poslanec Benda. Udeľujem
mu slovo.
Poslanec SL V. Benda: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, tentokrát nebudu mluvit
o jednotlivých dílčích problémech
tohoto zákona jak je vidím, ale pokusím se
vysvětlit dva zásadní důvody, proč
se domnívám, že by zákon neměl
být schválen, nebo proč by neměl být
schválen nyní.
První důvod spočívá v tom,
že ať už si kolem toho říkáme
co chceme, nebo ať už se utěšujeme nebo
neutěšujeme tím, že právo na stávku
bude upraveno v ústavě nebo v jiném zákonu,
toto je zákon, který v podstatě suspenduje
právo na stávku, alespoň právo na
stávku v ekonomických záležitostech,
protože o politických záležitostech nehovoří.
Tam se stávka za plnění kolektivní
smlouvy - a na otázku jejího plnění
či neplnění se dá patrně převést
většina ekonomických sportů - zakazuje
vůbec a teoreticky zachované právo na stávku
za uzavření pracovní smlouvy je spojeno s
procedurami, s takovými časovými průtahy,
že si dost těžko dovedu představit osazenstvo,
jemuž by jeho odhodlání a nespokojenost vydržela
tak dlouho, než absolvuje celou tuto kalvárii předepsanou
...
Můžeme říci, a navrhovatel se tím
příliš netají, že tento zákon
se snaží stávky pokud možno vyloučit.
Uvědomuji si cenu sociálního smíru
a jeho naléhavost pro nejbližší období.
Osobně chovám velmi vážné pochybnosti,
zda sociální smír je možné vynutit
tímto způsobem. Obávám se přílišného
množství stávek. Provází mě
při tomto zákoně obava opačná
- tj., že povede k porušování, že
povede k vlně divokých a nekontrolovatelných
stávek mimo zákon, protože stávka ze
zákona, která by byla regulovaná, měla
by svá pravidla, omezení, nebude možná,
protože pravidla a omezení uložená zde,
jsou prakticky absolutní.
To je můj první důvod proti tomuto zákonu,
řekl bych odborářská stránka
mince.
Druhý můj důvod, ani ne tak proti zákonu,
ale proti jeho schvalování nyní, spočívá
v podstatě v tom, že se za prvé domnívám,
že pro nejbližší období je představa
nějakého pevného přediva kolektivních
smluv jako záruky fungování vztahů
mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, v podstatě
velmi nepravděpodobnou hypotézou. Už jen proto,
že subjekty na obou stranách, jak zaměstnavatelské,
tak odborářské, se budou natolik rychle měnit,
zanikat. různě diferencovat, že představa,
že založíme sociální smír
na bázi pevných kolektivních smluv, se mi
nezdá zcela reálná.
Další důvod, to už je vlastně důvod
právně filosofický - celý tento zákon
o kolektivním vyjednávání kodifikuje
oblast smluvních vztahů. Ano přejímá
velmi mnoho z toho, co je platné v zákonodárství
různých vyspělých západních
zemích, ale s tím drobným přehlédnutím,
že tento princip kolektivních vztahů a kolektivních
smluv se v těchto zemích vytvářel
po dlouhá léta (někdy i po dlouhá
desetiletí), a teprve potom by byl kodifikován zákonem.
Namísto toho, abychom nechali realitě do jisté
míry volný průchod a potom ve vhodnou chvíli
ji v zákoně zakotvili a současně modifikovali,
usměrnili žádoucím směrem, tak
tady vrháme do prázdného prostoru jakýsi
futuristický zákon, který nemá v ničem
oporu, nemůže se odvolat na žádnou tradici,
na žádné souvislosti. Nemáme nejmenší
tušení, jak bude fungovat. Přitom nám
už předem velice, velice ostře a jasně
diktuje a rýsuje směr, kterým by se celý
systém kolektivního vyjednávání
a kolektivních smluv měl v Československu
ubírat.
Přičemž nikdo neví, zda je to ten nejlepší
směr, systém. Realita se znova "převálcovává"
a znova se jí diktuje, místo toho, abychom jí
naslouchali a snažili se zákonem pro ni otevírat
prostor, nikoliv pro ni rýsovat koleje. Z obou těchto
důvodů nebudu pro zákon hlasovat bez ohledu
na to, jaké zde budou nebo nebudou přijaty úpravy.
Doporučuji vám, abyste se také zamysleli
nad tím, zda na mých argumentech přece jen
něco není. Děkuji vám.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Bendovi. Sú
dve technické poznámky - pán poslanec Richter
a poslanec Rašev.
Poslanec SL M. Richter: Chtěl bych říci k
obavě předřečníka před
nemožností stávkovat. Důvodová
zpráva strana 29 - jiné stávky než stávky
o uzavření kolektivní smlouvy nejsou právně
upraveny a tedy ani zakázány.
Poslanec SN P. Rašev: Priznám sa, že celkom nerozumiem
kolegovi Bendovi, ktorý na jednej strane nás varuje
pred živelnými a divokými stávkami,
ktoré by sme mali uprednostniť v zmysle reality, ktorá
nás čaká a tento zákon vyhlásiť
za futuristický, ktorý chce stávkam dať
isté koľaje. Nazdávam sa, že práve
tento zákon tým, že stávkam dáva
aspoň základný pôdorys ich legálnosti
a ich vzťahu k zamestnávateľom a k štátu,
je práve preto dobrý, že keď sa to v praxi
neosvedčí na 100 %, čo neviem ani ja, predsa
len je istým základom, aby nevznikali práve
tie divoké a živelné stávky, o ktorých
pán Benda hovoril.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Slovo má poslanec Ježek,
pripraví sa pán poslanec Tomis.
Poslanec SL K. Ježek: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, vážené
sněmovny, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil
k tomuto zákonu, protože v našem výboru
nebyl projednáván. Nechci zde napadat filosofii.
Považuji tento zákon za dobrý zákon,
i když z mého pohledu mu lze vytknout, že předpokládá
kolektivní vyjednávání vlastně
mezi pouze jedinou odborovou organizací a zaměstnavateli.
Domnívám se, že v budoucích situacích
odborových organizacích může vznikat
více, řada lidí bude neorganizována
v odborech. Nevím, zda v tomto je všechno dořešeno.
Konkrétně se chci vyjádřit ke dvěma
paragrafům. § 24 odstavec 2 - jedná se o to,
že po dobu trvání stávky nenáleží
jejím účastníkům nemocenské
a podpora při ošetřování člena
rodiny, pokud se podmínky stanovené předpisy
o nemocenském zabezpečení pro poskytování
těchto dávek splnily v době účasti
na stávce. Domnívám se, že pojištění
je smlouvou, jejíž platnost nezávisí
na tom, kdo pojistné platí, že je dokonce možné,
aby byla uzavřena mezi zaměstnancem a soukromou
pojišťovnou. Nejsem si jistý, zda takováto
formulace nevylučuje plnění této smlouvy.
Navrhoval bych buď vypustit odstavec nebo přeformulovat
tak, aby nebránil případné smlouvě
v tom smyslu, jak jsem se vyjádřil.
Druhá poznámka se týká § 25,
kde se říká: "V průběhu
stávky zaměstnavatel nesmí přijímat
náhradou za účastníky stávky
na jejich pracovní místa jiné občany".
Nedomnívám se, že navrhovatel chtěl
v tomto případě za případné
stávkokazy umožnit přijmout i cizince. Dikce
zákona to ale umožňuje. Já navrhuji,
aby místo slova "občany" tam bylo pracovníky",
což tento případ stávkokazů,
kteří jsou cizinci s pracovním povolením
v naší republice, vylučuje. Děkuji.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem, čiže ide o dva pozmeňovacie
návrhy: § 24 odsek 2 a § 25. Slovo má
poslanec Tomis, pripraví sa pán poslanec Mandler.
Ešte technická poznámka.
(Hlas z pléna: Chtěl bych k tomu poznamenat, že
může existovat záležitost třeba
přes energetiku, kde nastoupí potom třeba
i armáda, aby vůbec mohly být rozvody elektrické
energie zajištěny v rámci státu. Potom
pracovník je kdokoliv. To by pak omezovalo výkon
těchto řídících uzlů,
pokud jde o energii v rámci republiky.)
Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
dovolte, abych zde přednesl některé protinávrhy
podle požadavků České a Slovenské
Konfederace odborových svazů. Především
navrhuji, aby název zákona se změnil na zákon
o kolektivním vyjednávání a tripartitních
vztazích.
V § 1 navrhuji dosavadní text ukončit čárkou
a doplnit slova "a zřizování, právní
postavení a působnost orgánů pro tripartitní
jednání".
Za § 31 navrhuji zařadit nová ustanovení
s nadpisem "Orgány pro tripartitní jednání".
§ 32 - řešení otázek sociální
a hospodářské politiky, které se dotýkají
zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců,
se zřizují na úrovni federace a republik.
Orgány pro tripartitní jednání jsou
složeny ze stejného počtu zástupců
příslušné vlády, příslušných
organizací zaměstnavatelů a příslušných
ústředních odborových orgánů.
§ 33. Orgánem pro tripartitní jednání
na úrovni federace je Rada hospodářské
a sociální dohody České a Slovenské
Federativní Republiky. Rada se zejména vyjadřuje
a) k zásadním záměrům v oblasti
hospodářské a sociální politiky,
jejichž přijetí připravuje vláda
České a Slovenské Federativní Republiky,
b) hům důležitých celostátních právních předpisů, týkajících se hospodářské a sociální politiky,
c)návrhům stanovisek ve věci ratifikace nebo
výpovědi úmluv Mezinárodní
organizace práce, jako i k uplatňování
těchto úmluv a doporučení v právním
řádu v praxi.
Odstavec 2. Rada předkládá svá stanoviska
vyplývající z její působnosti
ve vládě České a Slovenské
Federativní Republiky. Nedohodnou-li se členské
strany jinak, může vláda ve věci spadající
do působnosti Rady rozhodnout, pokud Rada věc neprojednala.