Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Vidím, že se hlásí poslanec
Doležal.
Poslanec SN B. Doležal: Chtěl bych upozornit na to,
že tento parlament má ještě jeden aspekt.
Pracuje za velmi mimořádných okolností
a mimořádným způsobem. Zákony,
které se jinde ve světě projednávají
půl roku, musí zde být projednány
během týdne, a to jak ve výboru, tak i na
plénu. Není potom divu, když je na všechno
tak velmi málo času, že i kdyby se na tom výboru
sešli všichni poslanci, není možno všechno
probrat tak, jak by to mělo být a že se některé
věci otevírají na plénu. Pokud by
někdo vystoupil s takovým návrhem, který
nezíská podporu, mám dojem, že si pan
poslanec Jičínský protiřečí
- pak nemůže ani v žádném nahodilém
hlasování získat většinu. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Rád bych se vyhnul možné procedurální
diskusi. Vím, že i parlamenty vedou diskuse, ale předmětem
jejich jednání nejsou diskuse jako principiální
způsob při projednávání zákonů.
Vedeme rozpravu metody k předmětu projednávání,
a to vyžaduje určitou přirozenou, nebojím
se tohoto slova, politickou kázeň.
Především bychom zde měli hovořit
jako zástupci poslaneckých klubů, s určitou
prioritou pověření. Zatím jsme se
to nenaučili, ale sám - jako předsedající
- nebudu zneužívat svého práva hovořit
na toto téma. S technickou připomínkou se
hlásí kolega Roman.
Poslanec SN L. Roman: Pane predsedajúci, mám obavu,
že sme sa nenaučili ani parlamentnej demokracii ...
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Budeme usilovat, abychom se to naučili. Slovo má
poslanec Filip.
Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené poslankyně a poslanci, dovolte
mi, abych k vystoupení zpravodaje poslance Bendy upřesnil
jednu záležitost alespoň tak, jak jsem to pochopil
z hlediska projednávání u nás ve výboru
pro plán a rozpočet.
Navrhuji, aby ze společné zprávy byl vyškrtnut
článek 32, týkající se §
19 dosavadního zákona odstavec 1, a to je povinnost
informovat. Čili hlasovat pouze o tom, aby ve společné
zprávě nebyl bod 32. Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Pan poslanec Senjuk.
Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nebudu komentovat umravňující vystoupení některých mých kolegů. Spokojím se s konstatováním, že využívám svého ústavního práva podávat pozměňující návrhy.
Chtěl bych upozornit na jednu malou nelogičnost
v § 16 odst. 1, kde je konstatováno: "a to nejméně
ve výši ..." pak jsou tam uvedeny dvě
hodnoty a končí to "pokud prováděcí
předpis nestanoví vyšší sazbu".
Toto nemá logiku, poněvadž se iterace provádí
dvakrát, tedy dvojím přiblížením
ve stejném směru.
Proto bych navrhl a byl bych rád, aby to bylo chápáno
jako jednotlivé pozměňovací návrhy:
Aby slovo "nejméně" v obou případech
bylo nahrazeno slovem "maximální". Pakliže
tento návrh neprojde, aby slovo "nejméně"
bylo v obou případech pouze vyškrtnuto.
Jako další pozměňovací návrh
navrhuji, aby v témže paragrafu a v témže
odstavci před větou: "Pokud prováděcí
předpis nestanoví vyšší sazbu"
byla zařazena věta "nejméně však
částkou ve znění odstavce 2".
Další pozměňovací návrh
se týká § 18, kde se jedná o další
duplicitu. V podstatě nelogičnost, kdy se v odstavci
3 praví: "na základě povolení
příslušného územního orgánu
práce", což spolu s § 24 tvoří
duplicitu.
Pochopitelně, chtěl bych upozornit, že toto
je dost značné diskriminační opatření,
které v případě, že by prošel
§ 24 ve znění, v jakém je, znevýhodňoval
by pracovníky z cizích zemí, kteří
mají pracovní povolení na území
České a Slovenské Federativní Republiky.
Doporučuji v § 18 škrtnout slova "na základě
povolení příslušného územního
orgánu práce", protože celou tuto problematiku
řeší § 24, kde se jedná o povolení
práce cizích státních příslušníků.
Domnívám se, že v okamžiku, kdy cizí
státní příslušník dostane
povolení k pracovní činnosti na území
našeho státu, měly by se na něho vztahovat
všechny povinnosti a práva, stejně tak jako
na naše pracovníky.
Dále bych měl poslední pozměňovací
návrh - k § 213 odstavec 4: Za slovo "zaměstnavatele"
vložit slova "maximálně do výše
4 %". Nikoli původně osmi navrhovaných.
Domnívám se, že ekonomické nástroje
k zaměstnávání pracovníků
se sníženou pracovní schopností jsou
natolik silné, že tato regulace by neměla přesáhnout
celosvětová pravidla, která se pohybují,
podle mých informací, kolem 5 - 6 %. Domnívám
se, že 4 % by v našem případě mohla
být docela dostačující. Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Senjukovi. Přihlásil se pan
poslanec Balgavý.
Poslanec SL P. Balgavý: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
navrhujem, aby sme hlasovali o pozmeňovacom návrhu
k § 12, odsek 2 písm. d), ktorý v pôvodnej
textácii znie: "štúdia prípravy
pre povolanie alebo vedeckej a umeleckej ašpirantúry".
Za slova "umeleckej ašpirantúry" navrhujem
zaradiť "postgraduálneho štúdia".
Odkaz - podľa príslušného paragrafu vysokoškolského
zákona. (§ 22 zákona č. 172/1990 Zb.)
Vedecká a umelecká ašpirantúra je niečo,
čo prežíva z minulosti a podľa nového
vysokoškolského zákona, ktorý Federálne
zhromaždenie schválilo v máji 1990 sa zavádza
nový typ vedeckej výchovy - postgraduálne
štúdium.
Preto je treba zosúladiť textáciu písmena
d) s textáciou a znením vysokoškolského
zákona. Písomný návrh konkrétneho
znenia dodám spravodajcom. Ďakujem.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji též. Táži se, chce ještě
někdo z poslanců vystoupit v rozpravě? (Nikdo
se nehlásil.) Není tomu tak. Končím
tímto rozpravu k uvedenému návrhu zákona.
Táži se pana ministra - přeje si mít
závěrečné slovo? (Ano.)
Ministr práce a sociálních věcí
ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, vážené
poslankyně, vážení poslanci, myslím,
že je zde celá řada možných nedorozumění,
které je třeba vysvětlit, a k některým
návrhům jsem ochoten diskutovat.
Co se týče vystoupení poslance Balgavého,
přiznám se, že jsme to opomenuli. S jeho návrhem
souhlasím. Jedná se o doplnění studia
vědecké hodnosti doktor.
Pokud jde o několik návrhů, které
směřovaly k § 1 odstavec 2, "občan
má právo na zabezpečení vhodného
zaměstnání odpovídajícího
jeho zdravotnímu stavu s přihlédnutím
k jeho věku, kvalifikaci a schopnostem, délce předchozí
doby zaměstnání, možnosti ubytování
a dále jen vhodného ubytování",
bylo zde navrženo, aby se vypustilo slovo "odpovídajícího",
za slovem "zaměstnání", nahradilo
slovem "přiměřeného", takže
by věta zněla "...přiměřeného
jeho zdravotnímu stavu, jeho věku, kvalifikaci a
schopnostem, délce předchozí doby zaměstnání
a možnosti ubytování atd."
Myslím si, že pracovní uplatnění,
které stát dává svým občanům,
by mělo respektovat některé podmínky,
které jsou z hlediska výkonu zprostředkovatelské
služby nezbytné, a to jak ve vztahu k občanovi,
tak i směrem k zaměstnavateli. Chtěl bych
znovu opakovat, že tato často diskutovaná definice
je plně v souladu s úmluvou Mezinárodní
organizace práce číslo 168, která
v článku 22 uvádí, že při
stanovení vhodného zaměstnání
je třeba přihlížet za stanovených
podmínek a v přiměřeném rozsahu,
zejména k věku nezaměstnané osoby,
délce předchozí doby zaměstnání,
nabyté zkušenosti, délce doby nezaměstnanosti,
situace na trhu práce a k některým dalším
aspektům. Domnívám se, že tato definice
plné odpovídá potřebám našeho
hospodářství a našim možnostem.
Garantujeme právo na vhodné zaměstnání
podle zdravotního stavu, ale nemůžeme již
garantovat právo na vhodné zaměstnání
podle dosažené kvalifikace. Znovu to opakuji nejen
proto, že bychom vyloučili jeden z aktivních
nástrojů politiky zaměstnanosti, kterým
je rekvalifikace, ale zpochybnil to i fakt, že to, co dnes
považujeme za kvalifikaci, bude v mnohých případech
v tržní ekonomice těžko použitelné.
Ke změnám bude docházet mnohem častěji.
Rekvalifikaci vyspělý stát chápe ne
jako přiznání neúspěchu, ale
jako důkaz rozhodnosti být úspěšný.
Navrhuji tyto pozměňovací návrhy nepřijmout
a ponechat původní text, který odpovídá
definici v úmluvě Mezinárodní organizace
práce číslo 168.
Velmi často jsem na kampaních tuto otázku
vysvětloval trochu sportovním pohledem na věc.
Setkával jsem se s lidmi, kteří mi říkali:
mně je padesát, padesát pět let, už
nemohu, jsem opotřebovaný apod., je nutno se přiměřeně
dívat na můj věk. Kladli si to z hlediska
dalšího zaměstnání jako podmínku.
Na to odpovídám - mně je také padesát
let a dodnes udělám - kdykoli chcete - padesát
kliků na jeden zátah. Je to otázka individuální,
nikoliv otázka toho, že jsem dovršil nějaký
biologický věk. To je nesmysl.
Další věc je kvalifikace a schopnosti. Znovu
odpovídám, že to, co dnes považujeme za
kvalifikaci, za dva roky nemusí být pravda. Nemůžeme
na kvalifikaci takto bezvýhradně trvat. Je to nesmysl.
Zpochybňujeme rekvalifikaci.
Souhlasím s tím, že jsou zde některé
problémy s mobilitou pracovních sil. Budeme mít
velké problémy pokud jde o ubytování
atd. Myslím, že slovo "přiměřeného"
by poněkud zavazovalo a nebylo by pravděpodobně
ani funkční.
Pokud jde o další příspěvky pana
poslance Kincla - navrhoval jinou úpravu po uplynutí
jednoho roku, ne sice podle předpisu o sociálním
zabezpečení, ale ve výši důchodu.
Uvedené řešení je v zákonu o
zaměstnanosti uváděného pouze evidenčně
s tím, že věcně je založena v zákoně,
kterým se mění a doplňuje zákon
100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení,
a zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění
zaměstnanců. V bodě 20 je uvedeno takovéto
doplnění § 90: občanům, jejichž
životní potřeby nejsou zabezpečeny příjmy
z výdělečné činnosti nebo jinými
příjmy, popř. dávkami, a národní
výbor jim nemůže zajistit vhodné zaměstnání,
poskytují národní výbory peněžité
a věcné dávky." Bližší
podmínky vymezuje § 121 vyhlášky ministerstva
práce a sociálních věcí číslo
123/1990 Sb., takto: "Občanům, kterým
národní výbor nemůže zajistit
vhodné zaměstnání a kterým
nelze poskytovat hmotné zabezpečení podle
zvláštních předpisů o zabezpečení
pracovníků při organizačních
změnách, a občanům před nástupem
do zaměstnání, a jejich životní
potřeby nejsou zabezpečeny z výdělečné
činnosti nebo jinými příjmy, poskytují
příslušné státní orgány
při splnění podmínky sociální
potřebnosti peněžité dávky, to
až do částek uvedených v § 140,
které se považují za potřebné
k zajištění výživy a ostatních
osobních potřeb a úhrady nákladů
za domácnost. " Podle § 140 se za částku
potřebnou k zajištění výživy
a ostatních osobních potřeb považují:
u dítěte do 6 let 600 Kčs měsíčně,
u dítěte od 6 do 10 let 700 Kčs měsíčně,
u ostatních občanů 800 Kčs měsíčně.
U občanů s nákladnou dietou tyto částky
činí: u dítěte do 6 let 1 100 Kčs
měsíčně, u dítěte do
6 do 10 let 1 200 Kčs měsíčně,
u ostatních občanů 1 300 Kčs měsíčně.
Za částku potřebnou k úhradě
nákladů na domácnost se považuje 300
Kčs pro jednotlivce nebo manželskou dvojici měsíčně,
pro rodinu s dětmi 500 Kčs měsíčně.
K úhradě mimořádných nutných
výdajů může být poskytnuta jednorázová
peněžitá dávka až do výše
1 000 Kčs. V odůvodněných případech
může být poskytnuto místo peněžitých
dávek podle odstavců 1 a z věcné plnění,
a to v nejvýše uvedených částkách.
Za poskytnutí dávek občanům uvedených
v odstavci 1 se nevyžaduje úhrada podle § 92
zákona.
V případě jiného řešení,
než je v návrhu zákona uvedeno, bychom zpochybnili
rozhodnutí Federálního shromáždění
z tohoto roku, kterým byl schválen výše
uvedený zákon, aniž by se v praxi ověřilo,
zda tato úprava vyhovuje, neboť zatím občanů,
kteří byli nezaměstnaní více
než jeden rok, je minimálně. Jiná otázka
je, jestli tyto částky sociální potřebnosti
jsou na úrovni. Tyto částky byly vypočítány
někdy v roce 1985 a od té doby jenom do roku 1990
se zvýšily životní náklady o více
než 31 %. Samozřejmě, že další
zvýšení probíhalo i nyní - asi
o 14 %. Navrhujeme tyto dávky sociální potřebnosti
zvýšit. Tento návrh budu předkládat
vládě ještě tento rok, chtěl
bych je zvýšit od 1.1. 1991. Je to i součást
materiálu Ministerstva práce a sociálních
věcí, který se nazývá Záchranná
a sociální síť. Jestli tento návrh
bude přijat vládou, je otázka jiná.
Pokud jde o návrh zřídit zprostředkovatelny,
chtěl bych říci, že je ještě
pět států, které jsou dnes touto úmluvou
vázány. Je to Česká a Slovenská
Federativní Republika, Argentina, Bulharsko, Chile a Mexiko.
Kdybychom tuto smlouvu 34 chtěli vypovědět,
tak to můžeme učinit až v roce 1996.
Pokud jde o zaměstnávání cizinců,
v § 24 odstavec 2 návrhu zákona o zaměstnanosti
se stanoví, že cizinci mohou být přijati
do zaměstnání, jestliže jim bylo uděleno
povolení k pobytu na území ČSFR a
povolení k zaměstnání. Povolení
k zaměstnání se bude vztahovat na všechny
cizince, kteří chtějí nebo mají
vykonávat činnosti u československého
zaměstnavatele v ČSFR, u zahraničního
zaměstnavatele se sídlem v ČSFR nebo samostatně.
Další podmínky pro udělování
a odnímání povolení k zaměstnání
upraví zákony České národní
rady a Slovenské národní rady o působnosti
orgánů republik při zabezpečování
politiky zaměstnanosti. Cizinec, který bude chtít
získat povolení k zaměstnání
v ČSFR, předloží písemnou žádost
příslušnému úřadu práce
a k žádosti přiloží příslib
budoucího zaměstnavatele, že ho zaměstná.
Úřad práce ověří, zda
pracovní místo, o které se uchází
cizinec, nelze obsadit československým občanem.
Povolení bude uděleno vždy na dobu určitou,
maximálně na dobu jednoho roku, s možností
prodlužování. To je plně v souladu se
zásadami zaměstnávání zahraničních
pracovníků v ČSFR, není to nic neobvyklého.
My velice těžko usilujeme o to, aby byla zvýšena
možnost zaměstnávat čs. občany
ve Spolkové republice Německo, usilujeme o to, aby
někteří byli zaměstnáváni
například v Anglii, aby byli zaměstnáváni
v Rakousku. Chtěl bych jen uvést, že Spolková
republika Německo uděluje ročně Itálii
maximálně 30 takovýchto pracovních
povolení. Premiér Čalfa nyní vznesl
dotaz, zda-li by bylo možné zaměstnat 10 000
nebo 20 000 československých občanů.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
nyní předložilo návrh na zaměstnání
6 000 občanů, který je v této fázi
zatím reálný pro příští
rok. Každý stát si chrání svůj
trh pracovních sil. Myslím, že tato otázka
by neměla být problémem.
Pokud jde o návrh řešit hmotné zabezpečení
při částečné nezaměstnanosti,
jestli jsem tomu dobře rozuměl, v tomto návrhu
zákona o zaměstnanosti není třeba
tuto záležitost řešit. Z úpravy
zákoníku práce vyplývá, že
pokud si pracovník nevyjedná v pracovní smlouvě
kratší než stanovenou týdenní pracovní
dobu, je organizace povinna přidělovat mu práci
v rozsahu stanovené týdenní pracovní
doby, a pokud by v tomto rozsahu práci nepřidělovala,
šlo by o překážku na straně organizace
a pracovníkovi přísluší náhrada
mzdy ve výši průměrného výdělku.
Tento dotaz považuji za odpovědný.
Pokud jde o hmotné zabezpečení a minimum,
souhlasím s tím, že lze dopracovat do §
16 další odstavec, jehož formulaci mám
také připravenou. Byl by to odstavec 2 § 16
- "Jestliže výše hmotného zabezpečení,
stanovená procentní sazbou podle odstavce 1 z výdělků,
kterého uchazeč o zaměstnání
dosahoval při odpracování týdenní
pracovní doby, je nižší než důchod,
který je jako jediný zdroj příjmů
poskytován jednotlivci podle předpisů o sociálním
zabezpečení, náleží hmotné
zabezpečení ve výši tohoto výdělku.
" Jde tedy v podstatě o zásadu, že dnešní
životní minimum, tj. důchod 1 200 Kčs,
který je jako jediný zdroj příjmu
obyvatelstva poskytován jednotlivci. V případě,
že občan pracoval bez zkrácení pracovní
doby a příspěvek vypočtený
z jeho příjmu za tuto činnost by byl nižší
než 1 200 Kčs, poskytuje se příspěvek
v částce 1 200 Kčs.
Naproti tomu dosahoval-li občan např. při
zkrácení pracovní doby příjmů
nižších než 1 200 Kčs, příspěvek
se nevypočítává procentní sazbou,
ale poskytuje se v částce dosud dosahovaného
příjmu, to je tedy v případě,
kdyby měl zkrácenou pracovní dobu a nižší
příjem než 1 200 Kčs.
Pokud jde o povinný podíl občanů se
změněnou pracovní schopností, navrhoval
bych, aby šlo o okruh zaměstnavatelů s počtem
zaměstnanců 20 a více a maximální
povinnost, kterou může vláda České
a Slovenské Federativní Republiky stanovit, aby
byla 8 %. Zdůvodňuji to tím, že v některých
místech nebude tolik zaměstnavatelů, kteří
by měli více než 25 zaměstnanců.
Myslím, že by počet mohl být nižší.
Navrhuji nový odstavec č. 4: "V případě
potřeby může vláda ČSFR stanovit
povinný podíl občanů se změněnou
pracovní schopností na celkovém počtu
zaměstnanců zaměstnavatele: tento podíl
nesmí přesáhnout 8 % a nesmí být
stanoven zaměstnavateli s méně než 20
zaměstnanci. " Tato formulace přihlíží
k vašemu návrhu, ale je trochu tvrdší.
Pokud jde o úřadovny práce, bylo tu řečeno,
že úřadovny práce řídí
lidé, kteří nemají žádné
zkušenosti, kteří jsou nekvalifikovaní.
Všichni nějak začínáme. Vláda
také, parlament také. Musejí začínat
i úřadovny práce. My jsme tady od toho, abychom
úřadovnám práce vytvořili podmínky,
aby nezačínaly "na vodě". Prvních
80 ředitelů úřadoven práce
bylo vyškoleno ve Spolkové republice Německo.
Další ředitelé úřadoven
práce školí angličtí experti
zde v Československu. Jedná se o dalších
60 ředitelů úřadoven práce.
Nedá se říci, že tito lidé nebudou
odborně připraveni. Souhlasím s tím,
že nebudou mít zkušenosti. Myslím však,
že zkušenosti rychle získají.
Pokud jde o některé problémy, projevující
se na Slovensku, myslím, že je to problém Slovenska,
protože tam se teprve úřady práce zřizují,
zatímco v České republice už plně
fungují. Nepřísluší mi posuzovat,
proč tomu tak je.
Pokud jde o hmotné zabezpečení před
nástupem do zaměstnání, platný
stav je takovýto: hmotné zabezpečení
se poskytuje ve formě příspěvku před
nástupem do zaměstnání a příspěvek
se vypočítává z průměrného
měsíčního čistého výdělku
dosaženého v posledním zaměstnání
a činí po dobu prvních 6 měsíců
60 % tohoto výdělku a 90 % tohoto výdělku,
jestliže občan byl uvolněn z posledního
zaměstnání v souvislosti s organizačními
změnami a po dobu dalších 6 měsíců
60 % tohoto výdělku, nejvýše však
2 400 Kčs. U občana, který neměl zaměstnání
(absolvent školy, péče o dítě)
se poskytuje příspěvek ve výši
1 200 Kčs. Tuto věc poněkud upravujeme v
zákoně o zaměstnanosti. 60 % a 50 % je zákonem
stanovené minimum. Na základě dohody o kompetencích
vydávají prováděcí předpisy
republiková ministerstva práce a sociálních
věcí (vyhlášky), v nichž mohou
být stanoveny sazby vyšší. Občan,
který dosud neměl zaměstnání
a nemůže je prokázat, má nárok
na výši důchodu, který je jako jediný
zdroj příjmu poskytován jednotlivci, tj.
1 200 Kčs. Pro výpočet u soukromých
podnikatelů za základ, ze kterého se vypočítává
procentní sazba příspěvku v případě,
že se o něj uchází bývalý
soukromý podnikatel, slouží částka,
kterou občan uvádí, např. vyměřovací
základ, z něhož odvádí 25 % orgánům
sociálního zabezpečení (to je ta částka
od 400 do 10 000 Kčs.) Je-li tato částka
nízká nebo vysoká, to také vychází
z mezinárodních dohod. 50 % je nejmenší
částka, kterou můžeme poskytnout. Pokud
budou republiky na to mít, mohou stanovit částky
vyšší, ale pouze za předpokladu, že
na to budou mít. Nemůžeme nařizovat
republikám, co mají nebo nemají udělat.
To patří do jejich kompetence. My stanovíme
pouze minima.