Úterý 4. prosince 1990

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Vidím, že se hlásí poslanec Doležal.

Poslanec SN B. Doležal: Chtěl bych upozornit na to, že tento parlament má ještě jeden aspekt. Pracuje za velmi mimořádných okolností a mimořádným způsobem. Zákony, které se jinde ve světě projednávají půl roku, musí zde být projednány během týdne, a to jak ve výboru, tak i na plénu. Není potom divu, když je na všechno tak velmi málo času, že i kdyby se na tom výboru sešli všichni poslanci, není možno všechno probrat tak, jak by to mělo být a že se některé věci otevírají na plénu. Pokud by někdo vystoupil s takovým návrhem, který nezíská podporu, mám dojem, že si pan poslanec Jičínský protiřečí - pak nemůže ani v žádném nahodilém hlasování získat většinu. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Rád bych se vyhnul možné procedurální diskusi. Vím, že i parlamenty vedou diskuse, ale předmětem jejich jednání nejsou diskuse jako principiální způsob při projednávání zákonů. Vedeme rozpravu metody k předmětu projednávání, a to vyžaduje určitou přirozenou, nebojím se tohoto slova, politickou kázeň.

Především bychom zde měli hovořit jako zástupci poslaneckých klubů, s určitou prioritou pověření. Zatím jsme se to nenaučili, ale sám - jako předsedající - nebudu zneužívat svého práva hovořit na toto téma. S technickou připomínkou se hlásí kolega Roman.

Poslanec SN L. Roman: Pane predsedajúci, mám obavu, že sme sa nenaučili ani parlamentnej demokracii ...

Předsedající předseda SL R. Battěk: Budeme usilovat, abychom se to naučili. Slovo má poslanec Filip.

Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, dovolte mi, abych k vystoupení zpravodaje poslance Bendy upřesnil jednu záležitost alespoň tak, jak jsem to pochopil z hlediska projednávání u nás ve výboru pro plán a rozpočet.

Navrhuji, aby ze společné zprávy byl vyškrtnut článek 32, týkající se § 19 dosavadního zákona odstavec 1, a to je povinnost informovat. Čili hlasovat pouze o tom, aby ve společné zprávě nebyl bod 32. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Pan poslanec Senjuk.

Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nebudu komentovat umravňující vystoupení některých mých kolegů. Spokojím se s konstatováním, že využívám svého ústavního práva podávat pozměňující návrhy.

Chtěl bych upozornit na jednu malou nelogičnost v § 16 odst. 1, kde je konstatováno: "a to nejméně ve výši ..." pak jsou tam uvedeny dvě hodnoty a končí to "pokud prováděcí předpis nestanoví vyšší sazbu". Toto nemá logiku, poněvadž se iterace provádí dvakrát, tedy dvojím přiblížením ve stejném směru.

Proto bych navrhl a byl bych rád, aby to bylo chápáno jako jednotlivé pozměňovací návrhy:

Aby slovo "nejméně" v obou případech bylo nahrazeno slovem "maximální". Pakliže tento návrh neprojde, aby slovo "nejméně" bylo v obou případech pouze vyškrtnuto.

Jako další pozměňovací návrh navrhuji, aby v témže paragrafu a v témže odstavci před větou: "Pokud prováděcí předpis nestanoví vyšší sazbu" byla zařazena věta "nejméně však částkou ve znění odstavce 2".

Další pozměňovací návrh se týká § 18, kde se jedná o další duplicitu. V podstatě nelogičnost, kdy se v odstavci 3 praví: "na základě povolení příslušného územního orgánu práce", což spolu s § 24 tvoří duplicitu.

Pochopitelně, chtěl bych upozornit, že toto je dost značné diskriminační opatření, které v případě, že by prošel § 24 ve znění, v jakém je, znevýhodňoval by pracovníky z cizích zemí, kteří mají pracovní povolení na území České a Slovenské Federativní Republiky.

Doporučuji v § 18 škrtnout slova "na základě povolení příslušného územního orgánu práce", protože celou tuto problematiku řeší § 24, kde se jedná o povolení práce cizích státních příslušníků. Domnívám se, že v okamžiku, kdy cizí státní příslušník dostane povolení k pracovní činnosti na území našeho státu, měly by se na něho vztahovat všechny povinnosti a práva, stejně tak jako na naše pracovníky.

Dále bych měl poslední pozměňovací návrh - k § 213 odstavec 4: Za slovo "zaměstnavatele" vložit slova "maximálně do výše 4 %". Nikoli původně osmi navrhovaných. Domnívám se, že ekonomické nástroje k zaměstnávání pracovníků se sníženou pracovní schopností jsou natolik silné, že tato regulace by neměla přesáhnout celosvětová pravidla, která se pohybují, podle mých informací, kolem 5 - 6 %. Domnívám se, že 4 % by v našem případě mohla být docela dostačující. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Senjukovi. Přihlásil se pan poslanec Balgavý.

Poslanec SL P. Balgavý: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, navrhujem, aby sme hlasovali o pozmeňovacom návrhu k § 12, odsek 2 písm. d), ktorý v pôvodnej textácii znie: "štúdia prípravy pre povolanie alebo vedeckej a umeleckej ašpirantúry". Za slova "umeleckej ašpirantúry" navrhujem zaradiť "postgraduálneho štúdia". Odkaz - podľa príslušného paragrafu vysokoškolského zákona. (§ 22 zákona č. 172/1990 Zb.)

Vedecká a umelecká ašpirantúra je niečo, čo prežíva z minulosti a podľa nového vysokoškolského zákona, ktorý Federálne zhromaždenie schválilo v máji 1990 sa zavádza nový typ vedeckej výchovy - postgraduálne štúdium.

Preto je treba zosúladiť textáciu písmena d) s textáciou a znením vysokoškolského zákona. Písomný návrh konkrétneho znenia dodám spravodajcom. Ďakujem.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji též. Táži se, chce ještě někdo z poslanců vystoupit v rozpravě? (Nikdo se nehlásil.) Není tomu tak. Končím tímto rozpravu k uvedenému návrhu zákona. Táži se pana ministra - přeje si mít závěrečné slovo? (Ano.)

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, myslím, že je zde celá řada možných nedorozumění, které je třeba vysvětlit, a k některým návrhům jsem ochoten diskutovat.

Co se týče vystoupení poslance Balgavého, přiznám se, že jsme to opomenuli. S jeho návrhem souhlasím. Jedná se o doplnění studia vědecké hodnosti doktor.

Pokud jde o několik návrhů, které směřovaly k § 1 odstavec 2, "občan má právo na zabezpečení vhodného zaměstnání odpovídajícího jeho zdravotnímu stavu s přihlédnutím k jeho věku, kvalifikaci a schopnostem, délce předchozí doby zaměstnání, možnosti ubytování a dále jen vhodného ubytování", bylo zde navrženo, aby se vypustilo slovo "odpovídajícího", za slovem "zaměstnání", nahradilo slovem "přiměřeného", takže by věta zněla "...přiměřeného jeho zdravotnímu stavu, jeho věku, kvalifikaci a schopnostem, délce předchozí doby zaměstnání a možnosti ubytování atd."

Myslím si, že pracovní uplatnění, které stát dává svým občanům, by mělo respektovat některé podmínky, které jsou z hlediska výkonu zprostředkovatelské služby nezbytné, a to jak ve vztahu k občanovi, tak i směrem k zaměstnavateli. Chtěl bych znovu opakovat, že tato často diskutovaná definice je plně v souladu s úmluvou Mezinárodní organizace práce číslo 168, která v článku 22 uvádí, že při stanovení vhodného zaměstnání je třeba přihlížet za stanovených podmínek a v přiměřeném rozsahu, zejména k věku nezaměstnané osoby, délce předchozí doby zaměstnání, nabyté zkušenosti, délce doby nezaměstnanosti, situace na trhu práce a k některým dalším aspektům. Domnívám se, že tato definice plné odpovídá potřebám našeho hospodářství a našim možnostem.

Garantujeme právo na vhodné zaměstnání podle zdravotního stavu, ale nemůžeme již garantovat právo na vhodné zaměstnání podle dosažené kvalifikace. Znovu to opakuji nejen proto, že bychom vyloučili jeden z aktivních nástrojů politiky zaměstnanosti, kterým je rekvalifikace, ale zpochybnil to i fakt, že to, co dnes považujeme za kvalifikaci, bude v mnohých případech v tržní ekonomice těžko použitelné. Ke změnám bude docházet mnohem častěji. Rekvalifikaci vyspělý stát chápe ne jako přiznání neúspěchu, ale jako důkaz rozhodnosti být úspěšný.

Navrhuji tyto pozměňovací návrhy nepřijmout a ponechat původní text, který odpovídá definici v úmluvě Mezinárodní organizace práce číslo 168.

Velmi často jsem na kampaních tuto otázku vysvětloval trochu sportovním pohledem na věc. Setkával jsem se s lidmi, kteří mi říkali: mně je padesát, padesát pět let, už nemohu, jsem opotřebovaný apod., je nutno se přiměřeně dívat na můj věk. Kladli si to z hlediska dalšího zaměstnání jako podmínku. Na to odpovídám - mně je také padesát let a dodnes udělám - kdykoli chcete - padesát kliků na jeden zátah. Je to otázka individuální, nikoliv otázka toho, že jsem dovršil nějaký biologický věk. To je nesmysl.

Další věc je kvalifikace a schopnosti. Znovu odpovídám, že to, co dnes považujeme za kvalifikaci, za dva roky nemusí být pravda. Nemůžeme na kvalifikaci takto bezvýhradně trvat. Je to nesmysl. Zpochybňujeme rekvalifikaci.

Souhlasím s tím, že jsou zde některé problémy s mobilitou pracovních sil. Budeme mít velké problémy pokud jde o ubytování atd. Myslím, že slovo "přiměřeného" by poněkud zavazovalo a nebylo by pravděpodobně ani funkční.

Pokud jde o další příspěvky pana poslance Kincla - navrhoval jinou úpravu po uplynutí jednoho roku, ne sice podle předpisu o sociálním zabezpečení, ale ve výši důchodu. Uvedené řešení je v zákonu o zaměstnanosti uváděného pouze evidenčně s tím, že věcně je založena v zákoně, kterým se mění a doplňuje zákon 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců. V bodě 20 je uvedeno takovéto doplnění § 90: občanům, jejichž životní potřeby nejsou zabezpečeny příjmy z výdělečné činnosti nebo jinými příjmy, popř. dávkami, a národní výbor jim nemůže zajistit vhodné zaměstnání, poskytují národní výbory peněžité a věcné dávky." Bližší podmínky vymezuje § 121 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí číslo 123/1990 Sb., takto: "Občanům, kterým národní výbor nemůže zajistit vhodné zaměstnání a kterým nelze poskytovat hmotné zabezpečení podle zvláštních předpisů o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách, a občanům před nástupem do zaměstnání, a jejich životní potřeby nejsou zabezpečeny z výdělečné činnosti nebo jinými příjmy, poskytují příslušné státní orgány při splnění podmínky sociální potřebnosti peněžité dávky, to až do částek uvedených v § 140, které se považují za potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb a úhrady nákladů za domácnost. " Podle § 140 se za částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb považují: u dítěte do 6 let 600 Kčs měsíčně, u dítěte od 6 do 10 let 700 Kčs měsíčně, u ostatních občanů 800 Kčs měsíčně. U občanů s nákladnou dietou tyto částky činí: u dítěte do 6 let 1 100 Kčs měsíčně, u dítěte do 6 do 10 let 1 200 Kčs měsíčně, u ostatních občanů 1 300 Kčs měsíčně. Za částku potřebnou k úhradě nákladů na domácnost se považuje 300 Kčs pro jednotlivce nebo manželskou dvojici měsíčně, pro rodinu s dětmi 500 Kčs měsíčně. K úhradě mimořádných nutných výdajů může být poskytnuta jednorázová peněžitá dávka až do výše 1 000 Kčs. V odůvodněných případech může být poskytnuto místo peněžitých dávek podle odstavců 1 a z věcné plnění, a to v nejvýše uvedených částkách. Za poskytnutí dávek občanům uvedených v odstavci 1 se nevyžaduje úhrada podle § 92 zákona.

V případě jiného řešení, než je v návrhu zákona uvedeno, bychom zpochybnili rozhodnutí Federálního shromáždění z tohoto roku, kterým byl schválen výše uvedený zákon, aniž by se v praxi ověřilo, zda tato úprava vyhovuje, neboť zatím občanů, kteří byli nezaměstnaní více než jeden rok, je minimálně. Jiná otázka je, jestli tyto částky sociální potřebnosti jsou na úrovni. Tyto částky byly vypočítány někdy v roce 1985 a od té doby jenom do roku 1990 se zvýšily životní náklady o více než 31 %. Samozřejmě, že další zvýšení probíhalo i nyní - asi o 14 %. Navrhujeme tyto dávky sociální potřebnosti zvýšit. Tento návrh budu předkládat vládě ještě tento rok, chtěl bych je zvýšit od 1.1. 1991. Je to i součást materiálu Ministerstva práce a sociálních věcí, který se nazývá Záchranná a sociální síť. Jestli tento návrh bude přijat vládou, je otázka jiná.

Pokud jde o návrh zřídit zprostředkovatelny, chtěl bych říci, že je ještě pět států, které jsou dnes touto úmluvou vázány. Je to Česká a Slovenská Federativní Republika, Argentina, Bulharsko, Chile a Mexiko. Kdybychom tuto smlouvu 34 chtěli vypovědět, tak to můžeme učinit až v roce 1996.

Pokud jde o zaměstnávání cizinců, v § 24 odstavec 2 návrhu zákona o zaměstnanosti se stanoví, že cizinci mohou být přijati do zaměstnání, jestliže jim bylo uděleno povolení k pobytu na území ČSFR a povolení k zaměstnání. Povolení k zaměstnání se bude vztahovat na všechny cizince, kteří chtějí nebo mají vykonávat činnosti u československého zaměstnavatele v ČSFR, u zahraničního zaměstnavatele se sídlem v ČSFR nebo samostatně. Další podmínky pro udělování a odnímání povolení k zaměstnání upraví zákony České národní rady a Slovenské národní rady o působnosti orgánů republik při zabezpečování politiky zaměstnanosti. Cizinec, který bude chtít získat povolení k zaměstnání v ČSFR, předloží písemnou žádost příslušnému úřadu práce a k žádosti přiloží příslib budoucího zaměstnavatele, že ho zaměstná. Úřad práce ověří, zda pracovní místo, o které se uchází cizinec, nelze obsadit československým občanem. Povolení bude uděleno vždy na dobu určitou, maximálně na dobu jednoho roku, s možností prodlužování. To je plně v souladu se zásadami zaměstnávání zahraničních pracovníků v ČSFR, není to nic neobvyklého. My velice těžko usilujeme o to, aby byla zvýšena možnost zaměstnávat čs. občany ve Spolkové republice Německo, usilujeme o to, aby někteří byli zaměstnáváni například v Anglii, aby byli zaměstnáváni v Rakousku. Chtěl bych jen uvést, že Spolková republika Německo uděluje ročně Itálii maximálně 30 takovýchto pracovních povolení. Premiér Čalfa nyní vznesl dotaz, zda-li by bylo možné zaměstnat 10 000 nebo 20 000 československých občanů. Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní předložilo návrh na zaměstnání 6 000 občanů, který je v této fázi zatím reálný pro příští rok. Každý stát si chrání svůj trh pracovních sil. Myslím, že tato otázka by neměla být problémem.

Pokud jde o návrh řešit hmotné zabezpečení při částečné nezaměstnanosti, jestli jsem tomu dobře rozuměl, v tomto návrhu zákona o zaměstnanosti není třeba tuto záležitost řešit. Z úpravy zákoníku práce vyplývá, že pokud si pracovník nevyjedná v pracovní smlouvě kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu, je organizace povinna přidělovat mu práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, a pokud by v tomto rozsahu práci nepřidělovala, šlo by o překážku na straně organizace a pracovníkovi přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Tento dotaz považuji za odpovědný.

Pokud jde o hmotné zabezpečení a minimum, souhlasím s tím, že lze dopracovat do § 16 další odstavec, jehož formulaci mám také připravenou. Byl by to odstavec 2 § 16 - "Jestliže výše hmotného zabezpečení, stanovená procentní sazbou podle odstavce 1 z výdělků, kterého uchazeč o zaměstnání dosahoval při odpracování týdenní pracovní doby, je nižší než důchod, který je jako jediný zdroj příjmů poskytován jednotlivci podle předpisů o sociálním zabezpečení, náleží hmotné zabezpečení ve výši tohoto výdělku. " Jde tedy v podstatě o zásadu, že dnešní životní minimum, tj. důchod 1 200 Kčs, který je jako jediný zdroj příjmu obyvatelstva poskytován jednotlivci. V případě, že občan pracoval bez zkrácení pracovní doby a příspěvek vypočtený z jeho příjmu za tuto činnost by byl nižší než 1 200 Kčs, poskytuje se příspěvek v částce 1 200 Kčs.

Naproti tomu dosahoval-li občan např. při zkrácení pracovní doby příjmů nižších než 1 200 Kčs, příspěvek se nevypočítává procentní sazbou, ale poskytuje se v částce dosud dosahovaného příjmu, to je tedy v případě, kdyby měl zkrácenou pracovní dobu a nižší příjem než 1 200 Kčs.

Pokud jde o povinný podíl občanů se změněnou pracovní schopností, navrhoval bych, aby šlo o okruh zaměstnavatelů s počtem zaměstnanců 20 a více a maximální povinnost, kterou může vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanovit, aby byla 8 %. Zdůvodňuji to tím, že v některých místech nebude tolik zaměstnavatelů, kteří by měli více než 25 zaměstnanců. Myslím, že by počet mohl být nižší.

Navrhuji nový odstavec č. 4: "V případě potřeby může vláda ČSFR stanovit povinný podíl občanů se změněnou pracovní schopností na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele: tento podíl nesmí přesáhnout 8 % a nesmí být stanoven zaměstnavateli s méně než 20 zaměstnanci. " Tato formulace přihlíží k vašemu návrhu, ale je trochu tvrdší.

Pokud jde o úřadovny práce, bylo tu řečeno, že úřadovny práce řídí lidé, kteří nemají žádné zkušenosti, kteří jsou nekvalifikovaní. Všichni nějak začínáme. Vláda také, parlament také. Musejí začínat i úřadovny práce. My jsme tady od toho, abychom úřadovnám práce vytvořili podmínky, aby nezačínaly "na vodě". Prvních 80 ředitelů úřadoven práce bylo vyškoleno ve Spolkové republice Německo. Další ředitelé úřadoven práce školí angličtí experti zde v Československu. Jedná se o dalších 60 ředitelů úřadoven práce. Nedá se říci, že tito lidé nebudou odborně připraveni. Souhlasím s tím, že nebudou mít zkušenosti. Myslím však, že zkušenosti rychle získají.

Pokud jde o některé problémy, projevující se na Slovensku, myslím, že je to problém Slovenska, protože tam se teprve úřady práce zřizují, zatímco v České republice už plně fungují. Nepřísluší mi posuzovat, proč tomu tak je.

Pokud jde o hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání, platný stav je takovýto: hmotné zabezpečení se poskytuje ve formě příspěvku před nástupem do zaměstnání a příspěvek se vypočítává z průměrného měsíčního čistého výdělku dosaženého v posledním zaměstnání a činí po dobu prvních 6 měsíců 60 % tohoto výdělku a 90 % tohoto výdělku, jestliže občan byl uvolněn z posledního zaměstnání v souvislosti s organizačními změnami a po dobu dalších 6 měsíců 60 % tohoto výdělku, nejvýše však 2 400 Kčs. U občana, který neměl zaměstnání (absolvent školy, péče o dítě) se poskytuje příspěvek ve výši 1 200 Kčs. Tuto věc poněkud upravujeme v zákoně o zaměstnanosti. 60 % a 50 % je zákonem stanovené minimum. Na základě dohody o kompetencích vydávají prováděcí předpisy republiková ministerstva práce a sociálních věcí (vyhlášky), v nichž mohou být stanoveny sazby vyšší. Občan, který dosud neměl zaměstnání a nemůže je prokázat, má nárok na výši důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován jednotlivci, tj. 1 200 Kčs. Pro výpočet u soukromých podnikatelů za základ, ze kterého se vypočítává procentní sazba příspěvku v případě, že se o něj uchází bývalý soukromý podnikatel, slouží částka, kterou občan uvádí, např. vyměřovací základ, z něhož odvádí 25 % orgánům sociálního zabezpečení (to je ta částka od 400 do 10 000 Kčs.) Je-li tato částka nízká nebo vysoká, to také vychází z mezinárodních dohod. 50 % je nejmenší částka, kterou můžeme poskytnout. Pokud budou republiky na to mít, mohou stanovit částky vyšší, ale pouze za předpokladu, že na to budou mít. Nemůžeme nařizovat republikám, co mají nebo nemají udělat. To patří do jejich kompetence. My stanovíme pouze minima.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP