Súhrnne povedané, podporu prijatia zákona
o zamestnanosti je potrebné dať i preto, že sa
dá reálne očakávať nárast
nezamestnanosti a vznik sociálneho napätia. Zákon
bude chrániť tých, ktorí sa budú
chovať morálne a ekonomicky zodpovedne a ktorí
sa v určitom čase nebudú môcť
zúčastniť pracovného procesu. Zákon
im bude dávať istotu, že nie sú ponechaní
sami na seba.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Veverkovi. Dále je do rozpravy přihlášený
poslanec Peter Kvačkaj. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec SL P. Kvačkaj: Vážený pán
predseda, pán predsedajúci, vážení
prítomní. Zákon o zamestnanosti patrí
k základnému balíku takzvaných sociálnych
zákonov. Našimi občanmi je očakávaný
s netrpezlivosťou, pretože má do správnej
polohy uviesť obavy zo vznikajúcej nezamestnanosti.
Jeho prijatím by sa mali obavy mnohých občanov
znížiť. Dovoľte mi však pozrieť
sa na nový zákon z hľadiska splnenia programového
vyhlásenia vlády, ktoré bolo prednesené
3. júla 1990: "Vláda bude usilovať o efektívne
a slobodne zvolenú zamestnanosť, o prácu všetkým
občanom. Vytvorí systém služieb zamestnanosti,
ktorý by bol schopný účinne a aktívne
riešiť problémy na trhu práce." Znamená
to teda robiť aktívnu politiku zamestnanosti. Tento
zámer je však v zákone značne zahmlený
a tým, že jeho uskutočňovaním
sa poveruje ministerstvo práce a sociálnych vecí
sa táto aktivita stráca.
Ministerstvo práce a sociálnych vecí a úrady
práce budú zrejme chytať zajaca za chvost,
budú evidovať nezamestnaných a vyplácať
im podpory v nezamestnanosti, ale objektívne nebude v ich
silách vytvárať dostatočný počet
spoločensky účelných pracovných
miest. Vychádzam pritom z vládnych údajov
o tom, že v roku 1992 by nezamestnanosť u nás
mala dosiahnúť približne 10 - 15 % celkového
práceschopného obyvateľstva, čo priemerne
znamená v jednom okrese 10 tisíc nezamestnaných.
Tieto údaje korešpondujú s údajmi Českého
prognostického ústavu, kde dokonca pripúšťajú
možnosť až 17 % nezamestnaných. Pri tomto
počte sa už javí problematickou účinnosť
takzvaných sociálnych sietí, ktoré
by sa týmto zákonom mali vytvoriť, nie to ešte
vytvárania v súladu medzi zdrojom a potrebami pracovných
síl.
Novo budované úrady práce v počte
30 - 40 pracovníkov, a k tomu ešte bez skutočných
skúseností a vedomostí, budú mať
čo robiť, aby tieto počty zvládli čo
len štatisticky, hlavne pri neustále sa obmeňujúcich
menách nezamestnaných. Na vyhľadávanie
voľných miest ostane veľmi málo času.
Naviac doterajšie skúsenosti ukazujú, že
výskyt nezamestnaných bude veľmi nerovnomerný,
pričom najviac bude ohrozené východné
a stredné Slovensko a severná Morava. Hlavne pre
tieto regióny bude potrebné urýchlene spracovať
individuálne programy nezamestnanosti. Robiť aktívnu
politiku zamestnanosti je však podstatne ťažšie.
Vytvoriť dostatočný počet spoločensky
účelných pracovných miest nie je možné
zo dňa na deň, vyžaduje si to systematickú
prácu aj niekoľko rokov dopredu. To už nemôže
robiť len samo ministerstvo práce a sociálnych
vecí, musí to robiť koncepčný
orgán pri jednotlivých vládach, garantom
tejto činnosti sa musí stáť vláda
ČSFR a vlády jednotlivých republík.
Pritom účelná rekvalifikácia s tým
úzko súvisí. Ako som informovaný,
jedno z možných riešení vypracovalo Ministerstvo
stavebníctva Slovenskej republiky, ktoré navrhuje
vytvoriť Úrad verejných prác, kde by
sa táto koncepčná činnosť, vrátane
všetkých stupňov investičnej príprav
uskutočňovala. Za podobné riešenie hovorí
aj nutnosť realizácie mnohých ekologických
stavieb, resp. opatrení u nás.
Poskytovanie pomoci v nezamestnanosti by malo byť na poslednom
mieste v realizácii aktívnej politiky zamestnanosti,
pretože akákoľvek peňažná
podpora nezamestnanému neodstráni zmeny v psychike
tejto skupiny našich občanov.
Neodmysliteľne k tomu bude patriť náraz protispoločenského
konania, hlavne psychicky labilnejších nezamestnaných.
To bude vyvolávať rad ďalších spoločenských
nákladov. Nebude to len 10 - 12 miliárd Kčs
na podporu v nezamestnanosti, ale aj ďalšie náklady
na políciu, školstvo, charitu a ďalšie oblasti
spoločenského života.
Na základe uvedeného navrhujem § 2 odst. 1
zmeniť takto: "Štátna politika zamestnanosti
smeruje k dosiahnutiu rovnováhy medzi ponukou a dopytom
po pracovných silách, k produktívnemu využitiu
zdroja pracovných síl a zabezpečenia práva
občanom na zamestnanie.
Zabezpečujú ju vláda ČSFR a vlády
Českej republiky a Slovenskej republiky, ktoré za
týmto účelom systematicky vytvárajú
spoločensky účelné pracovné
miesta." Odstavec 2 navrhujem ponechať nezmenený.
Tento návrh bol prerokovaný v hospodárskych
výborov, a ak sa dobre pamätám, takto bol prijatý,
avšak spravodajské správy sa o ňom nezmieňujú.
Myslím, že len takýmto spôsobom bude
môcť vláda dodržať svoj záväzok
z programového vyhlásenia. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Kvačkajovi za jeho příspěvek.
Nyní je do rozpravy přihlášena paní
poslankyně Rút Šormová a připraví
se paní poslankyně Nazari.
Poslankyně SL R. Šormová: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, ráda
bych obrátila vaši pozornost k § 16 předloženého
návrhu zákona, ve znění společné
zprávy už je to § 17. Je to paragraf, který
se týká hmotného zabezpečení
uchazečů o zaměstnání.
Ti uchazeči, kterým vzniká nárok na
hmotné zabezpečení podle § 12 odst.
1 tohoto zákona, budou mít výši podpory
vypočtenu procenty ze svého platu. Na druhé
straně ti, kterým nárok na podporu vznikne
na základě § 12 odst. 2, budou brát
1 200 Kčs měsíčně, což
je v současné době nejnižší
důchod, který je jako jediný zdroj příjmů
přiznávaný jednotlivci podle předpisů
o sociálním zabezpečení. Do poněkud
zvláštní situace, pokud by zůstalo znění
§ 14 nezměněno, se však dostane skupina
lidí, kteří sice pracovali na plný
úvazek, avšak za svou práci dostávali
tak nízký plat, že 50 nebo 60 % z tohoto platu
nedosáhne ani 1 200,- Kčs. Podobný problém
se týká i lidí, kteří pracovali
na zkrácený pracovní úvazek. Mohlo
by se tak stát, že ten, kdo pracoval a vydělával
např. 1 500,- Kčs měsíčně,
bude nyní podle § 1 brát podporu ve výši
900,- Kčs, resp. 750,- Kčs měsíčně,
zatímco například všichni čerství
absolventi středních a vysokých škol
mají ze zákona nárok na 1 200,- Kčs.
Proto navrhuji doplnit § 16 předloženého
návrhu zákona o zaměstnanosti o odstavce
3 a 4. Znění tohoto návrhu jsem konzultovala
s pracovníky federálního ministerstva práce
a sociálních věcí a doporučuji
vám to zvážit. Za odstavec 3 § 16 by se
vložil za odstavec 2, odstavec 3 a 4 a odstavec 3 by se přečísloval
na odstavec 5 takto: "Jestliže výše hmotného
zabezpečení stanovená procentní sazbou
podle odstavce 1 z výdělku, kterého uchazeč
o zaměstnání dosahoval při odpracování
stanovené týdenní pracovní doby, je
nižší než důchod, který je
jako jediný zdroj příjmů poskytován
jednotlivci podle předpisu o sociálním zabezpečení,
náleží hmotné zabezpečení
ve výši tohoto důchodu."
Odstavec 4: "Jestliže průměrný
měsíční čistý výdělek,
kterého uchazeč o zaměstnání
dosahoval v posledním zaměstnání,
je nižší než důchod, který
je jako jediný zdroj příjmů poskytován
jednotlivci podle předpisu o sociálním zabezpečení,
naleží hmotné zabezpečení ve
výši tohoto výdělku."
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také. Pokud budete předkládat
pozměňovací návrhy, podávejte
je zpravodajům písemně, aby je mohli připravit.
Teď by měla se svým příspěvkem
vystoupit poslankyně Nazari, připraví se
paní poslankyně Drešerová.
Poslankyně SL M. Nazari-Buřivalová: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, v
předkládaném návrhu zákona
o zaměstnanosti, který má vytvořit
podmínky přechodu naší ekonomiky na
tržní hospodářství, chci upozornit
na problematiku občanů zdravotně postižených,
konkrétně občanů se změněnou
pracovní schopností (dále jen ZPS) a občanů
se změněnou pracovní schopností s
těžším zdravotním postižením
(dále jen ZPS s TZP), kterých se týká
část čtvrtá, paragrafy 20 - 23 předloženého
zákona.
Jsou to občané invalidní podle § 29
odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 100/1968
Sb., dále částečně invalidní
podle § 37 odst. 1, 2, 3 zákona č. 100/1988
Sb., a občané ZPS a ZPS s TZP na základě
správního rozhodnutí v dosavadním
znění paragrafu 113 odst. 1 - 5 vyhlášky
Federálního ministerstva práce a sociálních
věci č. 149/1988 Sb.
Do tohoto návrhu zákona byla problematika zaměstnávání
zdravotně postižených spoluobčanů
převzata proto, že věcně patří
do zákona o zaměstnanosti. Jednotlivé paragrafy
týkající se zdravotně postižených
- a to mi dovolte zdůraznit, proto jsem se přihlásila
do diskuse - nedělají rozdílů v možnostech
pracovních uplatnění pro občany ZPS
a občany ZPS s TZP. To znamená, že dosavadní
paragraf 21 předlohy zákona se týká
nejen občanů ZPS s TZP, ale také občanů
ZPS, a § 22 a 23 se týkají nejen občanů
se změněnou pracovní schopností, to
znamená ZPS, ale také občanů ZPS s
TZP. Ovšem v minulosti v praxi tomu bylo jinak.
Je samozřejmé, že jsme pouze na počátku
cesty splácení dluhů vůči zdravotně
postiženým občanům, a to v době,
která přechodem na tržní ekonomiku bude
vyžadovat vysoké nároky na zdravé občany
ve smyslu adaptability na měnící se podmínky,
což bude pro zdravotně postižené ještě
náročnější.
Ekonomické zvýhodnění zaměstnavatelů,
které má podpořit zaměstnávání
těchto spoluobčanů promítnuté
již v přijatých zákonech, stejně
jako návrh zákona o zaměstnanosti, vytváří
podmínky pro pracovní seberealizaci zdravotně
postižených spoluobčanů. Je to kvalitativně
vyšší stupeň péče než
jenom jejich sociální zabezpečení,
jak tomu bylo dosud.
Ovšem cílem této společnosti o tuto
početně silnou kategorii spoluobčanů,
která by se měla rozvíjet jako mnohostranná
a vzájemně koordinovaná činnost celé
řady státních institucí a společenských
organizací, církví a dalších
občanských iniciativ, je vytváření
podmínek pro komplexní společenské
uplatnění včetně uspokojování
specifických potřeb těchto občanů,
které vznikají v důsledku jejich zdravotního
postižení.
Chci tím říci, že nestačí
vytvářet jen příznivé podmínky
pro pracovní uplatnění, ale že je současně
potřebné - i když to nespadá do kompetence
tohoto zákona - dořešit systém koordinace
rehabilitační péče ve smyslu Mezinárodní
úmluvy o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání
invalidů, kterou Československá republika
ratifikovala v roce 1985 a která je až dosud plněna
zcela nedostatečně.
Je dále potřebné všestranně stimulovat
vznik pracovišť s upravenými pracovními
podmínkami pro tělesně či smyslově
postižené občany, vytvořit fond pro
zajišťování pracovních kompenzačních
pomůcek a zařízení. Rehabilitační
a kompenzační pomůcky jsou základní
a nezbytnou podmínkou pro zdravotně postižené
občany, nezbytné k výchově a vzdělávání,
přípravě na povolání a pracovní
uplatnění, uspokojování kulturních,
zájmových a sportovních potřeb.
Vážené kolegyně a kolegové, z
uvedeného vyplývá, že přijmeme-li
dnes předložený zákon o zaměstnanosti
- a věřím, že přijmeme pro zdravotně
postižené občany - to znamená jen první
kroky na cestě jejich integrace do společnosti a
počátek splácení dluhu z uplynulých
let. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Také děkuji poslankyni Martě Nazari. Nyní
se přihlásila do diskuse paní poslankyně
Drešerová.
Poslankyně SL D. Drešerová: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, zákon, který
projednáváme, bude v dalším období
zatěžovat státní rozpočet a vyžadovat
nová technická, organizační i personální
opatření. Zabezpečení aktivní
politiky zaměstnanosti bude vyžadovat podporu podnikání
a nutnost vytvářet nová pracovní místa
ze strany státu, zejména prostřednictvím
nástrojů investiční, daňové
a úvěrové politiky. To by však nemělo
být překážkou tomu, aby návrh,
který má mimořádnou společenskou
závažnost, snižoval zabezpečení
základních životních a sociálních
jistot občanů.
Proto bych chtěla parlamentu předložit pozměňující
návrhy, týkající se § 8 a §
16. V tomto zákonu byla opomenuta skupina lidí,
kteří sice nemají změněnou
pracovní schopnost, ale vzhledem ke svému zdravotnímu
stavu mají silně omezen okruh zaměstnání.
Rozdíl mezi změněnou pracovní schopností
a změněným zdravotním stavem je dost
podstatný. Změněnou pracovní schopnost
přiznává okresní posudková
komise, kdežto změněný zdravotní
stav může mít kdokoliv z občanů.
Jako tyto občany se změněným zdravotním
stavem mám na mysli lidi, kteří se léčí
na kardiovaskulární onemocnění, například
vysoký krevní tlak, lidi s potížemi
pohybového aparátu, trpící různými
alergiemi, kožními onemocněními, cukrovkou
apod.
Proto navrhuji v § 8 odstavec 1i doplnit o písmeno
h) ve znění: "Občané, kteří
mají omezenou možnost pracovního uplatnění
pro svůj zdravotní stav". To je tedy první
pozměňující návrh.
Druhý se týká § 16, který neurčuje
nejnižší hranici hmotného zabezpečení.
Domnívám se, že § 16 odstavec 1, neurčuje
hranici hmotného zabezpečení, která
by měla být jednotně stanovena pevnou měsíční
částkou, obdobně jako je tomu v odstavci
2. Tím by bylo zaručeno, že ztráta zaměstnání
nebude doprovázena snížením životní
úrovně rodiny pod hranici životního
minima.
Jsem toho názoru, že do nově tvořeného
zákona by měly být přeneseny zásady
vyhlášky Federálního ministerstva práce
a sociálních věcí č. 195/1989
Sb., ve znění vyhlášky 312 z roku 1990
Sb., a taxativně stanovit, že její novelizace
nezhorší sociální zabezpečení
občanů. Proto navrhuji tyto změny:
V § 16 odst. 1 upravit takto: "Výše hmotného zabezpečení se stanoví na základě průměrného čistého měsíčního výdělku, kterého uchazeč dosáhl ve svém posledním zaměstnání, a to nejméně
a) po dobu prvních 6 měsíců ve výši 90 % tohoto výdělku, jestliže byl z posledního zaměstnání uvolněn v souvislosti s organizačními změnami,
b) ve výši 60 % po dobu prvních 6 měsíců tohoto výdělku, v ostatních případech, pokud předváděcí předpis nestanoví vyšší sazbu,
c) po zbývající dobu nejméně
ve výši 50 % tohoto výdělku, pokud prováděcí
předpis nestanoví vyšší sazbu."
Další můj návrh se týká
změn, které přede mnou přednesla paní
poslankyně Šormová, se kterou souhlasím
a podporuji její návrh, protože v podstatě
jde o to, že někteří pracovníci
- a jsou to bohužel zejména ženy - se ocitnou
v situaci, kdy podpora v nezaměstnanosti bude u nich činit
méně, než je hranice nejnižšího
důchodu. Pokud půjde například o ovdovělé
či rozvedené ženy s dětmi, může
se stát jejich sociální postavení
více než závažné. Proto podporuji
tento návrh, aby byla taxativně stanovena nejnižší
hranice.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Do rozpravy se přihlásil poslanec
Michal Kováč.
Poslanec SN M. Kováč: Vážený
pán predsedajúci, vážení kolegovia
a kolegyne, ja by som mal pozmeňovací návrh
paragrafu 12 odsek 2, bod a). Ide o to, ak správne rozumiem
tomu, čo má na mysli tento zákon, že
sa započítava do doby zamestnania matkám,
ktoré sa starajú o dieťa do veku troch rokov
- nemyslí sa tým dôchodkové zabezpečenie
- ale myslí sa tým to, že keď bude chcieť
po tých troch rokoch nastúpiť do zamestnania
a nenájde vhodné zamestnanie, tak že dostane
podporu v nezamestnanosti; ak som to správne pochopil.
Myslím, že tu by sme nemali zabúdať na
matky, ktoré sa rozhodnú vzhľadom na to, že
chcú dať dôstojnú a riadnu výchovu
svojim deťom a zostanú doma, dajme tomu do 14 rokov
veku svojho dieťaťa a budú chcieť ísť
do zamestnania, ak už nenájdu zamestnanie, nebudú
mať nárok na podporu v nezamestnanosti. Môj
protinávrh by znel asi takto: Prvý je 14 rokov a
ak by to neprešlo, tak aspoň 7 rokov. Pretože
tie matky by skutočne mali chuť ísť pracovať,
nenájdu vhodné zamestnanie a vlastne sú diskriminované
týmto zákonom, že nebudú mať potom
žiadnu podporu.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Kováčovi. Nyní
bude hovořit pan poslanec Mandler.
Poslanec SL E. Mandler: Pane předsedo, dámy a pánové,
mám jenom jedno upozornění a dva pozměňovací
návrhy.
Upozornění se týká této věci.
My tady nyní už po několikáté
projednáváme zákony, které mají
otevřít cestu svobodnému tržnímu
hospodářství a k tomu, aby se hospodářství
a sociální otázky ovlivňovaly ekonomickými
prostředky. Je na pováženou, i když je
to svým způsobem logické, že většina
těchto zákonů je jako by svou podstatou z
arzenálu minulé doby. Dávají velké
a někdy i monopolní moci státu: tak například
cenový zákon, který je prakticky bez časového
i věcného omezení, i devizový zákon.
Oba tyto zákony směřují vlastně
proti smyslu mezinárodních paktů, které
Československo přijalo. Zde naopak, u tohoto zákona
přijetí mezinárodních závazků
je jaksi k tomu, že se podporuje direktivní duch tohoto
zákona. Takže například hned v preambuli
je zabezpečení plné produktivní a
svobodně zvolené zaměstnanosti. Jelikož
jsme ovšem byli vyzváni k tomu, že máme
přemýšlet, jak formulaci upravit, tak navrhuji
místo slova "zabezpečení", což
považuji za prakticky nesplnitelné, doplnit slovo
"dosažení plné produktivní a svobodně
zvolené zaměstnanosti".
Dále upozorňuji na to, že v celém zákoně
není prakticky zmínka o jakékoliv jiné
aktivitě při hledání zaměstnání
nebo rekvalifikace než státní. Jelikož
§ 4 to při zprostředkování zaměstnání
vysloveně zakazuje, navrhuji, aby taková zmínka
byla aspoň v § 10, u rekvalifikace, a to tak, aby
§ 10 byl doplněn odstavcem 4 v tomto znění:
"Stát bude podporovat - a to i finančně
- všechny soukromé projekty a organizace, které
osvětovou činností, zejména semináři
a vyučováním, přispějí
k potřebné rekvalifikaci pracovníků".
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Dále je přihlášen do rozpravy poslanec
Jiří Sedlák, připraví se poslanec
Kostya.
Poslanec SL J. Sedlák: Vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, přesto,
že se pan ministr Miller v úvodu zmínil o §
1 tohoto navrženého zákona, dovolte mi, abych
se vás pokusil získat pro změnu znění
§ 1 odstavec 2. V návrhu zákona je formulace
"...zabezpečení vhodného zaměstnání
odpovídajícího jeho zdravotnímu stavu
s přihlédnutím, jak je to dále upraveno
ve společné zprávě, k jeho věku,
kvalifikaci a schopnostem. "
Doporučuji, aby slovo "s přihlédnutím"
bylo nahrazeno slovem "přiměřeného".
Proč tento návrh? Myslím, že jde zejména
o vztah ke kvalifikaci občana. Domnívám se,
že při volném výkladu by mohlo vést
k nepřiměřenému nevyužívání
kvalifikace a umožňuje přidělování
práce, která neodpovídá schopnostem
občana. Na druhé straně se tím zároveň
zvyšuje riziko postihu občana vyškrtnutím
z evidence uchazečů o práci a tím
i ztráty nároků na podporu v nezaměstnanosti
ve vazbě na § 6.