Úterý 4. prosince 1990

Súhrnne povedané, podporu prijatia zákona o zamestnanosti je potrebné dať i preto, že sa dá reálne očakávať nárast nezamestnanosti a vznik sociálneho napätia. Zákon bude chrániť tých, ktorí sa budú chovať morálne a ekonomicky zodpovedne a ktorí sa v určitom čase nebudú môcť zúčastniť pracovného procesu. Zákon im bude dávať istotu, že nie sú ponechaní sami na seba.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Veverkovi. Dále je do rozpravy přihlášený poslanec Peter Kvačkaj. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec SL P. Kvačkaj: Vážený pán predseda, pán predsedajúci, vážení prítomní. Zákon o zamestnanosti patrí k základnému balíku takzvaných sociálnych zákonov. Našimi občanmi je očakávaný s netrpezlivosťou, pretože má do správnej polohy uviesť obavy zo vznikajúcej nezamestnanosti. Jeho prijatím by sa mali obavy mnohých občanov znížiť. Dovoľte mi však pozrieť sa na nový zákon z hľadiska splnenia programového vyhlásenia vlády, ktoré bolo prednesené 3. júla 1990: "Vláda bude usilovať o efektívne a slobodne zvolenú zamestnanosť, o prácu všetkým občanom. Vytvorí systém služieb zamestnanosti, ktorý by bol schopný účinne a aktívne riešiť problémy na trhu práce." Znamená to teda robiť aktívnu politiku zamestnanosti. Tento zámer je však v zákone značne zahmlený a tým, že jeho uskutočňovaním sa poveruje ministerstvo práce a sociálnych vecí sa táto aktivita stráca.

Ministerstvo práce a sociálnych vecí a úrady práce budú zrejme chytať zajaca za chvost, budú evidovať nezamestnaných a vyplácať im podpory v nezamestnanosti, ale objektívne nebude v ich silách vytvárať dostatočný počet spoločensky účelných pracovných miest. Vychádzam pritom z vládnych údajov o tom, že v roku 1992 by nezamestnanosť u nás mala dosiahnúť približne 10 - 15 % celkového práceschopného obyvateľstva, čo priemerne znamená v jednom okrese 10 tisíc nezamestnaných. Tieto údaje korešpondujú s údajmi Českého prognostického ústavu, kde dokonca pripúšťajú možnosť až 17 % nezamestnaných. Pri tomto počte sa už javí problematickou účinnosť takzvaných sociálnych sietí, ktoré by sa týmto zákonom mali vytvoriť, nie to ešte vytvárania v súladu medzi zdrojom a potrebami pracovných síl.

Novo budované úrady práce v počte 30 - 40 pracovníkov, a k tomu ešte bez skutočných skúseností a vedomostí, budú mať čo robiť, aby tieto počty zvládli čo len štatisticky, hlavne pri neustále sa obmeňujúcich menách nezamestnaných. Na vyhľadávanie voľných miest ostane veľmi málo času.

Naviac doterajšie skúsenosti ukazujú, že výskyt nezamestnaných bude veľmi nerovnomerný, pričom najviac bude ohrozené východné a stredné Slovensko a severná Morava. Hlavne pre tieto regióny bude potrebné urýchlene spracovať individuálne programy nezamestnanosti. Robiť aktívnu politiku zamestnanosti je však podstatne ťažšie. Vytvoriť dostatočný počet spoločensky účelných pracovných miest nie je možné zo dňa na deň, vyžaduje si to systematickú prácu aj niekoľko rokov dopredu. To už nemôže robiť len samo ministerstvo práce a sociálnych vecí, musí to robiť koncepčný orgán pri jednotlivých vládach, garantom tejto činnosti sa musí stáť vláda ČSFR a vlády jednotlivých republík.

Pritom účelná rekvalifikácia s tým úzko súvisí. Ako som informovaný, jedno z možných riešení vypracovalo Ministerstvo stavebníctva Slovenskej republiky, ktoré navrhuje vytvoriť Úrad verejných prác, kde by sa táto koncepčná činnosť, vrátane všetkých stupňov investičnej príprav uskutočňovala. Za podobné riešenie hovorí aj nutnosť realizácie mnohých ekologických stavieb, resp. opatrení u nás.

Poskytovanie pomoci v nezamestnanosti by malo byť na poslednom mieste v realizácii aktívnej politiky zamestnanosti, pretože akákoľvek peňažná podpora nezamestnanému neodstráni zmeny v psychike tejto skupiny našich občanov.

Neodmysliteľne k tomu bude patriť náraz protispoločenského konania, hlavne psychicky labilnejších nezamestnaných. To bude vyvolávať rad ďalších spoločenských nákladov. Nebude to len 10 - 12 miliárd Kčs na podporu v nezamestnanosti, ale aj ďalšie náklady na políciu, školstvo, charitu a ďalšie oblasti spoločenského života.

Na základe uvedeného navrhujem § 2 odst. 1 zmeniť takto: "Štátna politika zamestnanosti smeruje k dosiahnutiu rovnováhy medzi ponukou a dopytom po pracovných silách, k produktívnemu využitiu zdroja pracovných síl a zabezpečenia práva občanom na zamestnanie.

Zabezpečujú ju vláda ČSFR a vlády Českej republiky a Slovenskej republiky, ktoré za týmto účelom systematicky vytvárajú spoločensky účelné pracovné miesta." Odstavec 2 navrhujem ponechať nezmenený. Tento návrh bol prerokovaný v hospodárskych výborov, a ak sa dobre pamätám, takto bol prijatý, avšak spravodajské správy sa o ňom nezmieňujú. Myslím, že len takýmto spôsobom bude môcť vláda dodržať svoj záväzok z programového vyhlásenia. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Kvačkajovi za jeho příspěvek. Nyní je do rozpravy přihlášena paní poslankyně Rút Šormová a připraví se paní poslankyně Nazari.

Poslankyně SL R. Šormová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, ráda bych obrátila vaši pozornost k § 16 předloženého návrhu zákona, ve znění společné zprávy už je to § 17. Je to paragraf, který se týká hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání.

Ti uchazeči, kterým vzniká nárok na hmotné zabezpečení podle § 12 odst. 1 tohoto zákona, budou mít výši podpory vypočtenu procenty ze svého platu. Na druhé straně ti, kterým nárok na podporu vznikne na základě § 12 odst. 2, budou brát 1 200 Kčs měsíčně, což je v současné době nejnižší důchod, který je jako jediný zdroj příjmů přiznávaný jednotlivci podle předpisů o sociálním zabezpečení. Do poněkud zvláštní situace, pokud by zůstalo znění § 14 nezměněno, se však dostane skupina lidí, kteří sice pracovali na plný úvazek, avšak za svou práci dostávali tak nízký plat, že 50 nebo 60 % z tohoto platu nedosáhne ani 1 200,- Kčs. Podobný problém se týká i lidí, kteří pracovali na zkrácený pracovní úvazek. Mohlo by se tak stát, že ten, kdo pracoval a vydělával např. 1 500,- Kčs měsíčně, bude nyní podle § 1 brát podporu ve výši 900,- Kčs, resp. 750,- Kčs měsíčně, zatímco například všichni čerství absolventi středních a vysokých škol mají ze zákona nárok na 1 200,- Kčs.

Proto navrhuji doplnit § 16 předloženého návrhu zákona o zaměstnanosti o odstavce 3 a 4. Znění tohoto návrhu jsem konzultovala s pracovníky federálního ministerstva práce a sociálních věcí a doporučuji vám to zvážit. Za odstavec 3 § 16 by se vložil za odstavec 2, odstavec 3 a 4 a odstavec 3 by se přečísloval na odstavec 5 takto: "Jestliže výše hmotného zabezpečení stanovená procentní sazbou podle odstavce 1 z výdělku, kterého uchazeč o zaměstnání dosahoval při odpracování stanovené týdenní pracovní doby, je nižší než důchod, který je jako jediný zdroj příjmů poskytován jednotlivci podle předpisu o sociálním zabezpečení, náleží hmotné zabezpečení ve výši tohoto důchodu."

Odstavec 4: "Jestliže průměrný měsíční čistý výdělek, kterého uchazeč o zaměstnání dosahoval v posledním zaměstnání, je nižší než důchod, který je jako jediný zdroj příjmů poskytován jednotlivci podle předpisu o sociálním zabezpečení, naleží hmotné zabezpečení ve výši tohoto výdělku."

Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji také. Pokud budete předkládat pozměňovací návrhy, podávejte je zpravodajům písemně, aby je mohli připravit. Teď by měla se svým příspěvkem vystoupit poslankyně Nazari, připraví se paní poslankyně Drešerová.

Poslankyně SL M. Nazari-Buřivalová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, v předkládaném návrhu zákona o zaměstnanosti, který má vytvořit podmínky přechodu naší ekonomiky na tržní hospodářství, chci upozornit na problematiku občanů zdravotně postižených, konkrétně občanů se změněnou pracovní schopností (dále jen ZPS) a občanů se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením (dále jen ZPS s TZP), kterých se týká část čtvrtá, paragrafy 20 - 23 předloženého zákona.

Jsou to občané invalidní podle § 29 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 100/1968 Sb., dále částečně invalidní podle § 37 odst. 1, 2, 3 zákona č. 100/1988 Sb., a občané ZPS a ZPS s TZP na základě správního rozhodnutí v dosavadním znění paragrafu 113 odst. 1 - 5 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věci č. 149/1988 Sb.

Do tohoto návrhu zákona byla problematika zaměstnávání zdravotně postižených spoluobčanů převzata proto, že věcně patří do zákona o zaměstnanosti. Jednotlivé paragrafy týkající se zdravotně postižených - a to mi dovolte zdůraznit, proto jsem se přihlásila do diskuse - nedělají rozdílů v možnostech pracovních uplatnění pro občany ZPS a občany ZPS s TZP. To znamená, že dosavadní paragraf 21 předlohy zákona se týká nejen občanů ZPS s TZP, ale také občanů ZPS, a § 22 a 23 se týkají nejen občanů se změněnou pracovní schopností, to znamená ZPS, ale také občanů ZPS s TZP. Ovšem v minulosti v praxi tomu bylo jinak.

Je samozřejmé, že jsme pouze na počátku cesty splácení dluhů vůči zdravotně postiženým občanům, a to v době, která přechodem na tržní ekonomiku bude vyžadovat vysoké nároky na zdravé občany ve smyslu adaptability na měnící se podmínky, což bude pro zdravotně postižené ještě náročnější.

Ekonomické zvýhodnění zaměstnavatelů, které má podpořit zaměstnávání těchto spoluobčanů promítnuté již v přijatých zákonech, stejně jako návrh zákona o zaměstnanosti, vytváří podmínky pro pracovní seberealizaci zdravotně postižených spoluobčanů. Je to kvalitativně vyšší stupeň péče než jenom jejich sociální zabezpečení, jak tomu bylo dosud.

Ovšem cílem této společnosti o tuto početně silnou kategorii spoluobčanů, která by se měla rozvíjet jako mnohostranná a vzájemně koordinovaná činnost celé řady státních institucí a společenských organizací, církví a dalších občanských iniciativ, je vytváření podmínek pro komplexní společenské uplatnění včetně uspokojování specifických potřeb těchto občanů, které vznikají v důsledku jejich zdravotního postižení.

Chci tím říci, že nestačí vytvářet jen příznivé podmínky pro pracovní uplatnění, ale že je současně potřebné - i když to nespadá do kompetence tohoto zákona - dořešit systém koordinace rehabilitační péče ve smyslu Mezinárodní úmluvy o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů, kterou Československá republika ratifikovala v roce 1985 a která je až dosud plněna zcela nedostatečně.

Je dále potřebné všestranně stimulovat vznik pracovišť s upravenými pracovními podmínkami pro tělesně či smyslově postižené občany, vytvořit fond pro zajišťování pracovních kompenzačních pomůcek a zařízení. Rehabilitační a kompenzační pomůcky jsou základní a nezbytnou podmínkou pro zdravotně postižené občany, nezbytné k výchově a vzdělávání, přípravě na povolání a pracovní uplatnění, uspokojování kulturních, zájmových a sportovních potřeb.

Vážené kolegyně a kolegové, z uvedeného vyplývá, že přijmeme-li dnes předložený zákon o zaměstnanosti - a věřím, že přijmeme pro zdravotně postižené občany - to znamená jen první kroky na cestě jejich integrace do společnosti a počátek splácení dluhu z uplynulých let. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Také děkuji poslankyni Martě Nazari. Nyní se přihlásila do diskuse paní poslankyně Drešerová.

Poslankyně SL D. Drešerová: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, zákon, který projednáváme, bude v dalším období zatěžovat státní rozpočet a vyžadovat nová technická, organizační i personální opatření. Zabezpečení aktivní politiky zaměstnanosti bude vyžadovat podporu podnikání a nutnost vytvářet nová pracovní místa ze strany státu, zejména prostřednictvím nástrojů investiční, daňové a úvěrové politiky. To by však nemělo být překážkou tomu, aby návrh, který má mimořádnou společenskou závažnost, snižoval zabezpečení základních životních a sociálních jistot občanů.

Proto bych chtěla parlamentu předložit pozměňující návrhy, týkající se § 8 a § 16. V tomto zákonu byla opomenuta skupina lidí, kteří sice nemají změněnou pracovní schopnost, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu mají silně omezen okruh zaměstnání. Rozdíl mezi změněnou pracovní schopností a změněným zdravotním stavem je dost podstatný. Změněnou pracovní schopnost přiznává okresní posudková komise, kdežto změněný zdravotní stav může mít kdokoliv z občanů. Jako tyto občany se změněným zdravotním stavem mám na mysli lidi, kteří se léčí na kardiovaskulární onemocnění, například vysoký krevní tlak, lidi s potížemi pohybového aparátu, trpící různými alergiemi, kožními onemocněními, cukrovkou apod.

Proto navrhuji v § 8 odstavec 1i doplnit o písmeno h) ve znění: "Občané, kteří mají omezenou možnost pracovního uplatnění pro svůj zdravotní stav". To je tedy první pozměňující návrh.

Druhý se týká § 16, který neurčuje nejnižší hranici hmotného zabezpečení. Domnívám se, že § 16 odstavec 1, neurčuje hranici hmotného zabezpečení, která by měla být jednotně stanovena pevnou měsíční částkou, obdobně jako je tomu v odstavci 2. Tím by bylo zaručeno, že ztráta zaměstnání nebude doprovázena snížením životní úrovně rodiny pod hranici životního minima.

Jsem toho názoru, že do nově tvořeného zákona by měly být přeneseny zásady vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 195/1989 Sb., ve znění vyhlášky 312 z roku 1990 Sb., a taxativně stanovit, že její novelizace nezhorší sociální zabezpečení občanů. Proto navrhuji tyto změny:

V § 16 odst. 1 upravit takto: "Výše hmotného zabezpečení se stanoví na základě průměrného čistého měsíčního výdělku, kterého uchazeč dosáhl ve svém posledním zaměstnání, a to nejméně

a) po dobu prvních 6 měsíců ve výši 90 % tohoto výdělku, jestliže byl z posledního zaměstnání uvolněn v souvislosti s organizačními změnami,

b) ve výši 60 % po dobu prvních 6 měsíců tohoto výdělku, v ostatních případech, pokud předváděcí předpis nestanoví vyšší sazbu,

c) po zbývající dobu nejméně ve výši 50 % tohoto výdělku, pokud prováděcí předpis nestanoví vyšší sazbu."

Další můj návrh se týká změn, které přede mnou přednesla paní poslankyně Šormová, se kterou souhlasím a podporuji její návrh, protože v podstatě jde o to, že někteří pracovníci - a jsou to bohužel zejména ženy - se ocitnou v situaci, kdy podpora v nezaměstnanosti bude u nich činit méně, než je hranice nejnižšího důchodu. Pokud půjde například o ovdovělé či rozvedené ženy s dětmi, může se stát jejich sociální postavení více než závažné. Proto podporuji tento návrh, aby byla taxativně stanovena nejnižší hranice.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Do rozpravy se přihlásil poslanec Michal Kováč.

Poslanec SN M. Kováč: Vážený pán predsedajúci, vážení kolegovia a kolegyne, ja by som mal pozmeňovací návrh paragrafu 12 odsek 2, bod a). Ide o to, ak správne rozumiem tomu, čo má na mysli tento zákon, že sa započítava do doby zamestnania matkám, ktoré sa starajú o dieťa do veku troch rokov - nemyslí sa tým dôchodkové zabezpečenie - ale myslí sa tým to, že keď bude chcieť po tých troch rokoch nastúpiť do zamestnania a nenájde vhodné zamestnanie, tak že dostane podporu v nezamestnanosti; ak som to správne pochopil. Myslím, že tu by sme nemali zabúdať na matky, ktoré sa rozhodnú vzhľadom na to, že chcú dať dôstojnú a riadnu výchovu svojim deťom a zostanú doma, dajme tomu do 14 rokov veku svojho dieťaťa a budú chcieť ísť do zamestnania, ak už nenájdu zamestnanie, nebudú mať nárok na podporu v nezamestnanosti. Môj protinávrh by znel asi takto: Prvý je 14 rokov a ak by to neprešlo, tak aspoň 7 rokov. Pretože tie matky by skutočne mali chuť ísť pracovať, nenájdu vhodné zamestnanie a vlastne sú diskriminované týmto zákonom, že nebudú mať potom žiadnu podporu.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci Kováčovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Mandler.

Poslanec SL E. Mandler: Pane předsedo, dámy a pánové, mám jenom jedno upozornění a dva pozměňovací návrhy.

Upozornění se týká této věci. My tady nyní už po několikáté projednáváme zákony, které mají otevřít cestu svobodnému tržnímu hospodářství a k tomu, aby se hospodářství a sociální otázky ovlivňovaly ekonomickými prostředky. Je na pováženou, i když je to svým způsobem logické, že většina těchto zákonů je jako by svou podstatou z arzenálu minulé doby. Dávají velké a někdy i monopolní moci státu: tak například cenový zákon, který je prakticky bez časového i věcného omezení, i devizový zákon. Oba tyto zákony směřují vlastně proti smyslu mezinárodních paktů, které Československo přijalo. Zde naopak, u tohoto zákona přijetí mezinárodních závazků je jaksi k tomu, že se podporuje direktivní duch tohoto zákona. Takže například hned v preambuli je zabezpečení plné produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Jelikož jsme ovšem byli vyzváni k tomu, že máme přemýšlet, jak formulaci upravit, tak navrhuji místo slova "zabezpečení", což považuji za prakticky nesplnitelné, doplnit slovo "dosažení plné produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti".

Dále upozorňuji na to, že v celém zákoně není prakticky zmínka o jakékoliv jiné aktivitě při hledání zaměstnání nebo rekvalifikace než státní. Jelikož § 4 to při zprostředkování zaměstnání vysloveně zakazuje, navrhuji, aby taková zmínka byla aspoň v § 10, u rekvalifikace, a to tak, aby § 10 byl doplněn odstavcem 4 v tomto znění: "Stát bude podporovat - a to i finančně - všechny soukromé projekty a organizace, které osvětovou činností, zejména semináři a vyučováním, přispějí k potřebné rekvalifikaci pracovníků".

Předsedající předseda SL R. Battěk: Dále je přihlášen do rozpravy poslanec Jiří Sedlák, připraví se poslanec Kostya.

Poslanec SL J. Sedlák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, přesto, že se pan ministr Miller v úvodu zmínil o § 1 tohoto navrženého zákona, dovolte mi, abych se vás pokusil získat pro změnu znění § 1 odstavec 2. V návrhu zákona je formulace "...zabezpečení vhodného zaměstnání odpovídajícího jeho zdravotnímu stavu s přihlédnutím, jak je to dále upraveno ve společné zprávě, k jeho věku, kvalifikaci a schopnostem. "

Doporučuji, aby slovo "s přihlédnutím" bylo nahrazeno slovem "přiměřeného".

Proč tento návrh? Myslím, že jde zejména o vztah ke kvalifikaci občana. Domnívám se, že při volném výkladu by mohlo vést k nepřiměřenému nevyužívání kvalifikace a umožňuje přidělování práce, která neodpovídá schopnostem občana. Na druhé straně se tím zároveň zvyšuje riziko postihu občana vyškrtnutím z evidence uchazečů o práci a tím i ztráty nároků na podporu v nezaměstnanosti ve vazbě na § 6.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP