Společný zpravodaj výborů SN poslanec
M. Macek: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové. Dovolte mi, abych po konstatování,
že ve všech dnes projednávaných zákonech,
tedy i o zákonu o zaměstnanosti by měla být
zdůrazněna ta sociální péče,
která směřuje své výdaje hlavně
na vzdělávání, kvalifikaci a rekvalifikaci,
která učí iniciativě, podnikavosti,
invenci a sociální kooperaci a nikoliv sociální
péče pojatá jako státní služba
dodávající svým klientům určené
služby a částky a činící
je tak ještě více závislými na
státu, dovolte mi, abych se po tomto konstatování
věnoval pouze konkrétním záležitostem.
Výbory sociální a kulturní, hospodářské,
pro plán a rozpočet, pro životní prostředí
a výbory ústavně právní měly
k vládnímu návrhu zákona o zaměstnanosti
(tisk 215) množství připomínek. Výbory
pro plán a rozpočet jich vznesly celkem 6, z toho
dva formulační. Z těch, které nebyly
akceptovány, šlo o připomínku, aby se
do § 8 doplnila střední odborná učiliště.
Tato připomínka se jevila jako nadbytečná,
střední odborná učiliště
jsou pojmově zahrnuta ve slově "střední
školy". Další připomínka směřovala
k doplnění § 8, odst. o občany s nepříznivým
zdravotním stavem. Tyto případy řeší
preambule a hlavně odkaz na § 20 v § 8. Další
připomínkou bylo doplnění § 12.
odst. 2 o povinnou školní docházku. Povinná
školní docházka se však nezapočítává
do přípravy zaměstnání a tyto
případy řeší sociální
péče, tedy jiné zákonné normy.
Dále výbory vznesly návrh na nový
paragraf, vložený mezi § 30 a § 31 ve znění
"V případech hodných zvláštního
zřetele je vláda České a Slovenské
Federativní Republiky oprávněna na návrh
České republiky nebo Slovenské republiky
lhůtu vyplácených dávek prodloužit".
Tento návrh nebyl akceptován, v případech
hodných zvláštního zřetele je
možno vyplácet sociální dávky
a v případě obecně naléhavé
potřeby by šlo novelizovat zákon.
K požadavku výborů, aby byly seznámeny
se stanoviskem České národní rady
a Slovenské národní rady k výši
hmotného zabezpečení sděluji, že
Česká národní rada neměla výši
tohoto zabezpečení připomínky, Slovenská
národní rada - alespoň ty výbory,
jejichž usnesení jsem obdržel - také ne.
Výbory hospodářské vznesly 13 připomínek,
z toho 5 formulačních. Vzato bylo 6 připomínek.
Nebyl akceptován návrh doplnit § 7 novým
textem, aby základní evidenci uchazečů
o zaměstnání stanovovala vyhláška
federálního ministerstva práce a sociálních
věcí. Tento problém řeší
§ 31.
Návrhy na doplnění § 8 o další
skupiny osob nebyly akceptovány, neboť jde o demonstrativní
výčet, který není nutno rozšiřovat.
Návrh na vypuštění slov z § 19
"zpravidla tři měsíce před jejich
uskutečněním" nebyl akceptován,
neboť tato doba má návaznost na délku
výpovědní lhůty z důvodu reorganizace,
navíc slovo "zpravidla" umožňuje
tuto dobu pružně zkracovat a prodlužovat případ
od případu.
Výbory pro životní prostředí
vznesly celkem 7 připomínek, z toho 3 formulační;
vzaty byly 3 připomínky. Ze 4 nepřijatých
připomínek byla jedna formulační,
tady byla přijata formulační změna
jiného výboru. Další připomínkou
bylo doporučení, aby výbory ustavně
právní prověřily, zda evidence uchazečů
o zaměstnání není v rozporu s platnými
normami o ochraně práv občanů. Výbory
ústavně právní následně
k obsahu a formulaci § 7, který se této evidence
dotýká, nic nenamítaly. K § 9 požadovaly
výbory pro životní prostředí
doplnit ke způsobu a době rekvalifikace ještě
místo rekvalifikace. Vzhledem k tomu, že rekvalifikace
se děje na základě písemné
dohody, ve které se uvede zejména obsah, způsob
atd., jevil se ostatním výborům tento návrh
jako nadbytečný. Dále výbory pro životní
prostředí navrhovaly změnit v § 16 pořadí
odstavců. Připomínka se jevila jako nelogická
a promítla by se do řady dalších odstavců.
Doporučení, aby výbory ústavně
právní stanovily maximální výši
hmotného zabezpečení nezaměstnaných
na nejvýše dvojnásobek průměrného
měsíčního celospolečenského
platu, nebyl přijat, neboť by to bylo spojeno s nezměrnými
potížemi a s neustálým přepočítáváním.
Ostatní výbory tento požadavek nevznesly.
Výbory ustavně právní vznesly celkem
12 připomínek, z toho 11 formulačních.
Všechny připomínky byly akceptovány.
Výbory sociální a kulturní vznesly
18 připomínek, z toho 4 formulační,
vzato bylo 11 připomínek. Z neakceptovaných
šlo o připomínku k § 8, šlo o opět
další rozšíření demonstrativního
výčtu, v § 12 šlo o již vysvětlenou
povinnou školní docházku, která není
přípravou na zaměstnání. Připomínka
k § 26, aby se zde vložila slova "a nedodržovaní
povinnosti postihovat" se jevila jako nadbytečná,
neboť tato funkce vyplývá z pravomoci úřadu
práce. Problémy byly s připomínkami
k § 22 a 23, kde výbory žádaly vložit
text, který by taxativně jmenoval občany
se změněnou pracovní schopností s
těžším zdravotním postižením.
Navrhovatel upozorňuje, že část 4 zákona
o zaměstnanosti hovoří o zaměstnávání
občanů se změněnou pracovní
schopností. Těmito občany se myslí,
jak občané se změněnou pracovní
schopností, tak občané se změněnou
pracovní schopností s těžkým
zdravotním postižením. V těch paragrafech,
které se týkají jen občanů
se změněnou pracovní schopností s
těžší zdravotním postižením
jsou tito jmenovaní v §, kde se hovoří
o občanech se změněnou pracovní schopností.
Jde o obě skupiny.Tatáž praxe je uplatňována
i jinde a není důvod ji měnit.
Doporučuji Sněmovně lidu a Sněmovně
národů návrh zákona tak, jak byl předložen
ve vládním návrhu (tisk 215) včetně
změn uvedených ve společné zprávě
výborů sociálních a kulturních,
hospodářských, pro plán a rozpočet,
pro životní prostředí a ustavně
právních (tisk 323) schválit.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji společnému zpravodaji výborů
poslanci Mackovi a nyní bych poprosil společného
zpravodaje výborů Sněmovny lidu poslance
Václava Bendu, aby přednesl svoji zpravodajskou
zprávu.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
V. Benda: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové. Jako společný
zpravodaj výborů Sněmovny lidu se především
připojuji ke zpravodajské zprávě kolegy
Macka ze Sněmovny národů a k jeho podrobným
zdůvodněním, která uvedl. Přesto
jsem nucen podat ještě některá další
vysvětlení. Především bych chtěl
konstatovat, že ústavně právní
výbor Sněmovny lidu nesouhlasí - podle svého
usnesení - s vládním návrhem zákona
o zaměstnanosti (tisk 215). Jenom pro ilustraci - pro návrh
zákona hlasovalo 6 přítomných poslanců,
pro byl jeden a pět se zdrželo hlasování.
Já bych rád tento postoj jako zpravodaj okomentoval.
Domnívám se, že se nezpronevěřím
své úloze zpravodaje, konstatuji-li, že ústavně
právní výbor není nepřítelem
tohoto zákona, nebo není z nějakých
zásadních důvodů proti zákonu
o zaměstnanosti. Plně si uvědomuje jeho důležitost,
naléhavost a význam. Situace, která vedla
k výslednému nedoporučení pramenila
z mimořádných úloh v parlamentu v
této době, a z toho, že podstatná část
členů ustavně právních výborů
působí ve vyšetřovací komisi
17. listopadu a dalších komisích, takže
bohužel pracujeme v situaci na okraji usnášeníschopnosti
a že díky této situaci se nepodařilo
prosadit do zákona některé změny,
často zcela zásadní povahy, často
povahy legislativní, které jsme pokládali
za důležité, pro které bylo minoritní
votum, tedy spíše majoritní votum, pro které
byla většina poslanců. Ale nebyla to podle
platného jednacího řádu potřebná
nadpoloviční většina.
Proto bych rád, protože poté, co byl návrh
zákona projednán v jednotlivých výborech,
ještě pokračovaly porady s navrhovateli a experty
obou zpravodajů, kde jsme také na základě
mezinárodních zkušeností a mezinárodně
platných norem zvažovali závažnost jednotlivých
návrhů. Rád bych nyní ve stručnosti
probral ty body, které v návrhu zákona zůstaly
spornými, pokud už na ně nepoukazoval kolega
Macek. Snad si jako zpravodaj, právě proto, že
se musím nějakým způsobem vyrovnat
s negativním stanoviskem ústavně právního
výboru, mohu dovolit doporučit určité
kompromisy nebo doporučit přijmout nebo nepřijmout
pozměňovací návrh, jak z těchto
jednání vzešly.
První závažná minoritní vota,
byly to připomínky i z jiných výborů,
České národní rady a Slovenské
národní rady, se týkala preambule. První
stanovisko doporučovalo vypustit celou preambuli. Druhé
stanovisko doporučovalo vypustit slovo "plné"
z počátku preambule a eventuelně ho nahradit
slovem "optimální". Třetí
stanovisko doporučovalo vypustit slova "zdravotní
stav nebo věk" na konci preambule.
Po posouzení s experty a po porovnání s platnými
normami a také na základě toho, co zde již
říkal zástupce navrhovatele pan ministr Miller,
nedoporučujeme žádnou z těchto změn,
protože opravou dikce této preambule přesně
odpovídá dikci mezinárodních úmluv.
Nanejvýš by bylo možné uvažovat,
pokud by se někdo tohoto pozměňovacího
návrhu ujal, o vhodnější formulaci slova
"zabezpečení", prvního slova preambule.
To je nevhodný překlad z mezinárodních
úmluv. Patrně by tam patřilo spíše
slovo "podpora".
Další minoritní vota se týkala §
4 na straně 4 návrhu zákona. Také
z České národní rady byly názory,
a to - zcela vypustit tento paragraf. Týká se placených
zprostředkovatelen práce za úhradu, tady
se tvrdě zakazují zákonem. Pan ministr Miller
už vysvětloval důvody, mezinárodní
závazky, které nás vedly k zařazení
tohoto paragrafu do návrhu zákona. Po opětovném
projednávání s experty konstatujeme, že
asi nemáme na vybranou, že v tomto případě
navrhovatel má pravdu, nicméně doporučujeme
jako kompromisní řešení v odstavci 1,
ve třetím řádku škrtnout slova
"ve sdělovacích prostředcích".
Na vysvětlenou, tímto způsobem by byly zlikvidovány,
dejme tomu, i možnosti vývěskových služeb
a podobných zařízení napomáhat
při zprostředkování práce.
Domníváme se, že je postačující
závěrečná část věty,
která vymezuje, že není prováděna
přímá zprostředkovatelská činnost
mezi zaměstnavateli a občany a že se tedy může
povolit zveřejňování za úplatu
nebo za úhradu. Bez ohledu na to, zda je ve sdělovacích
prostředích, nebo je prováděno jinou
formou zprostředkovatelské činnosti. Chápejte
to, pokud je to únosné, abych jako zpravodaj podal
tento drobný pozměňovací návrh.
Další minoritní votum § 6 odstavec 3,
kde se navrhovalo vypustit slovo "úmyslné"
pravděpodobně je to slovo nadbytečné,
ale nemá to zásadní charakter, zda tam slovo
je či není. Čili nedoporučujeme provést
tuto změnu.
Závažné připomínky a minoritní
vota, a to i z jiných výborů než ústavně
právních, se týkala § 19. Už se
zde hovořilo o vypuštění formulace zpravidla
3 měsíce před jejich uskutečněním...
"
Domníváme se, že toto vypuštění
není nutné, protože slovo "zpravidla"
dává dostatečný prostor pro to, aby
v případech hodných zřetele nebo v
závazných případech nemusela být
tato lhůta dodržena. Naopak, byly připomínky
z četných výborů a bylo zcela jednoznačné
minoritní votum v obou ústavně právních
výborech, pokud se týče znění
odstavce 2 § 19, bylo konstatováno, že celá
procedura tam popsaná je prakticky nerealizovatelná.
Má spíše alibistický charakter. Po dohodě
s kolegou - zpravodajem, s experty i s navrhovateli předkládám
druhý pozměňovací návrh na
následující znění odst. 2.
§ 19.: "Zaměstnavatel uvolňující
zaměstnance podle odst. 1, informuje příslušný
územní orgán práce o počtech
a kvalifikační struktuře neumístěných
zaměstnanců před skončením
jejich zaměstnání. " K tomu jen vysvětlení.
Diskuse o tom byly dlouhé. Proč kromě jiného
opouštíme termín jeden měsíc
před skončením jejich zaměstnání...
Tady se vlastně bere v úvahu, že podle odst.
1 je územní orgán informován s tříměsíčním
předstihem.
V odstavci 2 se naopak ukládá zaměstnavateli
povinnost usilovat o umístění zaměstnanců
a tuto povinnost by měl plnit až do ukončení
pracovního poměru. Čili definitivní
zprávu o tom, koho se mu umístit nepodařilo,
podává podle tohoto návrhu až na konci
lhůty.
Poslední závažné minoritní votum
se týká § 23 odstavec 4. To je ono zmocnění
pro vládu České a Slovenské Federativní
Republiky v případě, že by selhaly ekonomické
nástroje, jak zajistit zaměstnávání
osob se změněnou pracovní schopností
nebo zdravotně postižených, kdy by vláda
měla možnost direktivně nařídit
určitému okruhu zaměstnavatelů - případně
všem zaměstnavatelům - aby zaměstnali
určitou kvotu zdravotně postižených.
I když se toto opatření předpokládá
jako mimořádné a doufejme, že neselžou
ekonomické nástroje a že takovéhoto
direktivního postupu nebude třeba použít,
v principu s ním souhlasíme, neboť cíl
je jednoznačně pozitivní a nebylo-li by možné
ho dosáhnout jinak, bude třeba ho dosáhnout
direktivním způsobem. Nicméně - a
porovnávali jsme si v tomto ohledu také platná
zákonodárství ve většině
evropských zemích na tomto poli - se domníváme,
že toto zmocnění pro vládu je příliš
široké a neurčité, a že by alespoň
teoreticky mohlo být zneužito k zvýhodnění
nebo naopak znevýhodnění nějakého
okruhu zaměstnavatelů. V ústavně právních
výborech bylo jednoznačné majoritní
vótum, byť ne přesvědčivá
většina poslanců pro takovýto způsob
řešení, přesto jsme se domnívali,
že je tam třeba zakotvit pevně nějaké
limity tohoto vládního zmocnění. Po
dohodě s kolegou zpravodajem a s experty překládám
jako pozměňovací návrh dva limity,
tj. že by se toto opatření mohlo týkat
jen podniků zaměstnávajících
více než 25 zaměstnanců, což je
celkem logické, protože u podniků s jedním
nebo dvěma zaměstnanci těžko stanovovat
povinné procento invalidů. Druhý limit, který
by stanovil, že maximální výše
tohoto povinného podílu může být
8 %. Nemůže tedy stát stanovit nějakému
zaměstnavateli, že je povinen zaměstnávat
60 % osob se změněnou pracovní schopností.
Pro srovnání jsme si vybrali údaje ze zahraničí.
Pokud tam takové doporučené podíly
jsou, pohybují se mezi 3 - 6 %. Abychom ponechali vládě
určitý stupeň volnosti, navrhujeme právě
8 %, jako horní limit.
To je vše, co mám jako zpravodaj k tomuto návrhu
zákona. Znovu opakuji konstatování, že
ústavně právní výbor Sněmovny
lidu nedoporučil návrh zákona, nicméně
po konzultacích se svými kolegy mám za to,
že v případě, že by byly navržené
změny - jak jsem je přednesl - akceptovány,
mohu přijetí zákona doporučit nejen
jménem ostatních výborů Sněmovny
lidu. ale i jménem výborů ustavně
právních. Děkuji vám.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu zpravodaji poslanci Václavu Bendovi.
Nyní bychom měli zahájit rozpravu. Písemně
se přihlásili zatím tři poslanci.
Jako první pan Ján Mlynárik, prosím,
aby přednesl svůj příspěvek.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
kolegovia a kolegyne, postihnutým občanom sme mnoho
dlžní, konštatoval predkladateľ pán
minister Miller. Chcem toto konštatovanie podporiť skúsenosťou
z môjho volebného obvodu. Desať rokov sa tam
rozvíjala akcia výstavby kartonážky,
továrne na výrobu obkladov - teda u nás veľmi
úzko profilového artiklu. Ide o Lučenec.
Teraz, keď stoja prevádzkové budovy a ide iba
o zakúpenie strojov z Nemecka, nie sú peniaze. Ide
o 6 miliónov korún. Továreň by zamestnala
150 ľudí zdravotne či telesne postihnutých,
vrátane tzv. vozíčkárov, ktorí
by mali špeciálne pripravené prístupy
k strojom. Predstaviteľ projektu pán Dirbák
chodil, takpovediac, od Kajfáša k Judášovi
v Prahe i Bratislave, aj za spoluúčasti poslancov
Federálneho zhromaždenia a Slovenskej národnej
rady. Okrem mnohých sľubov však nič nedosiahol.
Hrozí tedy strata postavených budov a zmarený
projekt, ktorý by 150 ľuďom a ich rodinám
poskytol možnosť sebarealizácie, práce
a mzdy.
Tento príklad uvádzam preto, aby som dokumentoval
niekedy až macošský vzťah našej spoločnosti
k ľuďom telesne a zdravotne postihnutým, tým,
ktorým by sme sa mali zvlášť starostlivo
venovať, keď vieme, alebo len tušíme, aký
strastiplný ľudsky údel musia zažívať.
Zmarenie plánov, od ktorých si aj u nás toho
toľko sľubujú, iba strpčí a prehĺbi
ich horkosť.
Apelujem i v širšej celoštátnej relácii,
aby sme otázke postihnutých občanov venovali
zvýšenú pozornosť. Zasadzujem sa za návrh
pána ministra Millera, aby vláda mala splnomocnenie
aj direktívnym spôsobom v prípade potreby
zasiahnúť a pozitívne riešiť zamestnanie
našich postihnutých spoluobčanov. Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Mlynárikovi. Dále je
do rozpravy přihlášen pan poslanec Veverka.
Poslanec SL J. Veverka: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
poslankyne, vážení poslanci, k prerokúvaniu
zákona o zamestnanosti pristupujeme v zmenenej situácii
oproti tej, aká bola napríklad pri prerokúvaní
a schvaľovaní scenára sociálnej reformy
ako súčasti scenára ekonomickej reformy,
respektíve celého transformačného
procesu. Zákon o zamestnanosti má teda tú
najužšiu spojitosť so zákonmi, ktoré
tvoria normy upravujúce celkovo sociálno-ekonomickú
klímu našej spoločnosti. Tá má
taký význam, že na prijatie tohoto zákona
sa nemôžeme dívať len očami zmien
oproti predchádzajúcim úpravám, podporujúcim
právo na prácu, ale musíme mať na zreteli
podmienky, v ktorých bude tento zákon pôsobiť.
Predovšetkým sa budeme musieť vyrovnať nielen
s neopodstateľnosťou sociálnej demagógie,
zdôrazňujúcou "sociálnu istotu",
ale tiež s nebezpečím apriórneho odmietania
javov a chovania, ktoré vzniknutú skutočnosť
neistoty reálneho uplatnenia práva na zamestnanie
vyvoláva a bude vyvolávať. Preto je treba potrebnú
oprávnenosť základnej filozofie tohoto zákona
- podobne ako u novely Zákonníka práce -
že obsahom uplatnenia tohto zákona nie je ani povinnosť
vynucovaná alebo bezbreho poskytovaná pracovať,
ako skôr a predovšetkým zodpovednosť plnoprávneho
občana za seba a rodinu, že len vďaka svojej
pracovnej aktivite môže zabezpečiť dôstojný
život.
Preto je potrebné v zákone o zamestnanosti vidieť
prostriedok pomocou, alebo prostredníctvom ktorého
sa budú meniť morálne a ekonomické motivácie
občana aj podnikateľa a celej komunity a štátu.
Štátna politika je v zákone možno až
veľmi redukovaná len na výkon ministerstva
práce a sociálnych vecí. Ďaleko lepšie
úlohe štátu zodpovedajúce by bolo to,
čo je uvedené na inom mieste, a to v scenári
ekonomickej reformy - aktívna politika zamestnanosti na
základe podpory účelného podnikania
a vytvárania príležitostí na základe
pre podnikateľskú sféru, identifikácia
perspektívnych programov ekonomiky a rozvíjania
sektoru verejných služieb.
Hrozba nezamestnanosti ako dôsledok racionalizácie
štruktúry ekonomiky, aj ako dôsledok úpadku
straty odbytových trhov v jednotlivých podnikov,
podstatný pokles pracovných príležitostí
v oblastiach, ktoré v trhovej ekonomike stratili svoju
opodstatnenosť, (napríklad prebujnelá byrokracia
a inštitúcia nikoho neobsluhujúca, to všetko
toto zdôrazňuje nutnosť urýchleného
prijatia tohto zákona, ktorým sa vytvárajú
predpoklady pre fungovanie inštitúcií, ktoré
budú pôsobiť na trhu práce. Tu bude skutočne
treba uplatňovať obidve strany mince, ako funkčnú
profesionálnu sieť sprostredkovateľní
a poradenských služieb, tak reálnou ekonomickou
aktivitou a zachovanie podnikových zdrov na regenerovateľnej
úrovni nielen v celkovom makroekonomickom rámci,
ale zvlášť v jednotlivých regiónoch.
Nie je totiž možné očakávať,
že dôjde k plnej realizácii možnosti migrácie
za pracovnými príležitosťami, pretože
tu budú pôsobiť bytové a iné problémy.
Pri existujúcej mobilite pracovnej sily je tiež neúnosné
prenášať na pracovnú silu za súčasných
podmienok dôsledky, ktoré z toho vyplývajú.
Podobne je to s otázkou rekvalifikácie a pripravenosti
rekvalifikačných programov.
Nemenej obťažným problémom z hľadiska
zamestnanosti je konverzia zbrojárskej výroby a
s tým spojená rekvalifikácia časti
pracovníkov a strata pracovných miest pre ďalšiu
časť. Táto dimenzia problémov má
konkrétnu podobu v rade slovenských miest, obcí
a celých oblastí. Napríklad len v troch okresoch
stredného Slovenska, ako je Martin, Považská
Bystrica a Zvolen postihne konverzia veľký počet
pracovníkov.