Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Dosud platný zákon č. 162/1989 Sb., jistě přispěl k přechodu od převážně administrativního způsobu řízení devizového hospodářství k jeho fungování na základě ekonomických nástrojů. Umožnil však i nežádoucí rozšíření oběhu cizích měn v československé ekonomice i mezi tuzemskými subjekty, což přes jeho Pozitivní působení po poměrně krátkou dobu platícího zákona se nepříznivě odrazilo ve stabilitě československé měny. Základním cílem nově navrhovaného zákona, který máme dnes schválit, je zejména přizpůsobit devizové hospodářství potřebám vnitřní směnitelnosti koruny, formulováním nových práv a povinností účastníků devizově právních vztahů, a to jak v právnických, tak i fyzických osob, a to i při jejich rozdílném právním postavení. Okruh práv a povinností pro každou skupinu subjektu je upraven samostatně, i když v mnoha směrech shodně, a to jen tam, kde to bylo možné.

Dále je úkolem postoupit k liberalizaci některých opatření v souladu se závazky přijatými s přístupem České a Slovenské Federativní Republiky do Mezinárodního měnového fondu, a to zejména i ohlašovací povinnost, závazky devizových tuzemců, či devizových cizozemců, placení do zahraničí, nakládání s devizovými hodnotami apod. Tento zákon, na rozdíl od minulého, zásadně mění hospodaření s devizami. Nepočítá s nárokovými účty, které měly organizace potřebující ke stavu fungování, a majetkové účty nechává doběhnout. Aby tak československá koruna byla v příštím období jediným platidlem jak v tuzemsku, tak pro platby do zahraničí, a to prostřednictvím naší Státní banky československé, která bude devizovým partnerem. To vše ovšem pak předpokládá trvalejší platnost devizových kursů, respektive jejich oscilační pohyb kolem určité hodnoty. V opačném případě by byly znevýhodněny i ty právnické osoby, které odprodaly za nižší kursy a kupují za vyšší.

Celkově v průběhu projednávání bylo zpracováváno velké množství připomínek, jak tady vzpomenul kolega z ústavně právního výboru. Z 27 zásadních připomínek bylo garančním výborem akceptováno 17 a těchto 17 připomínek dotváří zákon do současné podoby tak, jak ho máte v předloženém tisku společné zprávy.

Neakceptované připomínky se týkaly většinou buď rozporných stanovisek jednotlivých výborů, případně nutného věcného posouzení, jak se na to odvolávaly zejména hospodářské výbory Sněmovny národů a Sněmovny lidu, Česká národní rada a Slovenská národní rada, a pak legislativně technické řešení, které garanční výbory pro plán a rozpočet dořešily jednak s pomocí legislativy, ale zejména ve spolupráci s výbory ústavně právními. Tím byly odstraněny nedostatky, které v tomto zákonu odmítly zejména výbory zahraniční.

Potřeba dořešit otázku kompetence pak vedla k tomu, což zde bylo vzpomenuto, to je k vypuštění § 37 a devizové orgány jsou si na roveň postaveny s tím, že Státní banka československá má nezávislé postavení, aby se mohla stát skutečným garantem vnitřní směnitelnosti. Definitivně však musí její postavení vyřešit její zákon o Státní bance. Je předpoklad, že i podle dosud platných zákonů, bude Federální shromáždění pravidelně informováno o měnové a devizové politice Státní banky tak, aby zákonodárné sbory měla zcela jasno o vývoji tohoto jednoho ze základních pilířů naší ekonomické reformy.

Proto doporučujeme akceptovat návrh nového devizového zákona jako předpoklad pro vnitřní směnitelnost koruny, a to v předloženém znění se změnami a doplňky, které přináší společná zpráva.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Písomne sa do rozpravy nikto neprihlásil. Prosím poslanca Kontru.

Poslanec SN M. Kontra: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia. Treba súhlasiť so zámerom autorov devízového zákona, ktorí vyjadrujú v dôvodovej správe, že tento systém by mal viesť tuzemské subjekty k záujmu na maximálnej produkcii československej meny, k zvýšeniu vážnosti pevnej a silnej koruny, prostredníctvom ktorej budú môcť rozširovať a posilňovať svoje vzťahy k zahraničiu a zahraničným menám. Jednou z ciest zabezpečenia tohto cieľa, ktorá sleduje zatiaľ vnútornú vymeniteľnost našej koruny, je prechod z doterajšej povinnosti tuzemcov - právnických osôb ponúknuť 30 % vytvorených devízových prostriedkov devízovému peňažnému ústavu na povinnosť ponúknuť ku kúpe tomuto ústavu všetky nadobudnuté prostriedky.

Na druhej strane, v záujme tejto vnútornej vymenite ľnosti našej koruny a otvorenia sa našej ekonomiky svetu, právo získať tieto devízové prostriedky od devízového ústavu na úhradu plnenia svojich záväzkov voči devízovému cudzincovi sa rozširuje na všetky právnické osoby bez ohľadu na to, či sú alebo nie sú tvorcami týchto devízových prostredkov. To znamená, že ak neberieme do úvahy tú časť devízových prostriedkov, ktorú devízový peňažný ústav odmietne od devízového tuzemca odkúpiť (viď. § 12 odst. 3), majú týmto v rámci vnútornej vymeniteľnosti koruny rovnaké práva ako ostatné právnické osoby. V podmienkach obmedzenej tvorby devízových prostriedkov podnikovými subjektami a ich nevýhodného získavania zo zahraničia úvermi malo by ísť o určitú zaintersovanosť súčasných tvorcoch týchto devízových prostriedkov, resp. potenciálnych tvorcov v najbližšiach rokoch vo vzťahu záujemcov o tieto prostriedky, ktorí nie sú ich tvorcami.

Je síce pravda, že v dôvodovej správe sa uvádza, že rozsah úhrad nie je obmedzený a jediným kritériom je len rozsah vlastných korunových prostriedkov právnickej osoby. Je to však ideálny stav, ktorý nemusí vždy korešpondovať s reálnou skutočnosťou. Preto som pôvodne na hospodárskom výbore navrhol, aby táto povinnosť ponúknuť na predaj devízové prostriedky devízovému peňažnému ústavu bola zvýšená na 50 % s tým, že s ostatnými prostriedkami devízový tuzemec by disponoval voľne. Tento návrh neprešiel. Preto navrhujem doplniť § 13 odst. 1 týmto textom: "v prípade obmedzenia týchto devízových prostriedkov sa uprednostňujú devízoví tuzemci - právnické osoby vo výške ponuky týchto devízových prostriedkov k predaju devízovému peňažnému ústavu. " Ak by sa zdala byť táto formulácia príliš konkrétna vo vzťahu k zneniu tohto paragrafu, odporúčam toto zvýhodnenie zapracovať do odst. 3 tohoto paragrafu a to po slove "úhrad" týmto textom: "s prihliadnutím na podiel devízových tuzemcov - právnických osôb na tvorbe devízových prostriedkov. "

A ešte jedna poznámka. V súvislosti s odstraňovaním prekážok pre vstup zahraničného kapitálu do našej ekonomiky sme proti akémukoľvek obmedzovaniu nadobúdania vlastníckeho práva devízovým cudzincom k nehnuteľnostiam v ČSFR tak, ako toto obmedzovanie uvádzal pôvodne § 25 zákona. Rovnako nesúhlasím ani s upraveným znením § 25 v spoločnej správe k návrhu devízového zákona, podľa ktorého devízový cudzinec môže nadobudnúť vlastnícke právo k nehnuteľnostiam v ČSFR iba pokiaľ to stanoví osobitný zákon, alebo dedením. Toto právo nadobúdať nehnuteľnosti devízovými cudzincami treba zakotviť v zákone a neprenášať zodpovednosť na federálnu alebo republikové vlády. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Ak tomu rozumiem, máte jeden doplňujúci návrh. Kto sa ešte hlási do rozpravy? Poslanec Zukal.

Poslanec SL R. Zukal: Mám dotaz na ministra financí. Pan ministr hovořil o vytváření tržního kursu. Rád bych se ho zeptal při té příležitosti, jak jsme na tom s úvěry, které nutně potřebujeme na udržení určité výše našeho kursu. V případě, že stát nebude intervenovat tak za současné situace na našem vnitřním trhu mám obavy, že volný tržní kurs koruny vůči dolaru přesáhne vysoko částku přes 30 korun se všemi katastrofálními důsledky, s ohledem na naše vnitřní hospodářství. Vím, že se často jedná o obchodní tajemství, ale zajímalo by mě, od obou představitelů našeho finančního světa, jak v současné době tato situace vypadá.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Má ešte niekto nejaký dotaz?

Poslanec SN P. Bratinka: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, pracuji v zahraničním výboru a jak víte, zahraniční výbor tento zákon odmítl a není to náhoda. Je to způsobeno tím, že přicházíte pravidelně do styku s přímými statními činiteli cizích zemí, často s lidmi, kteří mají styky s různými investičními a bankovními klienty ve svých zemích.

Mohu odpovědně prohlásit, že pokud tento zákon přijmeme, pověst Československa se výrazně zhorší, protože tak, jak zde zákon stojí, tak v podstatě představuje buď krok zpět v nadějích, které jsou v nás vkládány, nebo zůstáváme stát na místě. Jsem schopen cizím zájemcům vysvětlit, že právnické osoby, to znamená podniky, musí mít nabídkovou povinnost, protože tam jsou zatím, dokud neproběhne plná privatizace a dokud se nevrhne světlo na různé podezřelé akciové společnosti, vlastnické vztahy velmi nejasné a tyto subjekty se mohou chovat absolutně iracionálně. Nakonec o tom svědčí jejich sny o okamžitém zvýšení cen na trojnásobek, mnohdy i na deseti násobek. Je vidět, že tam ekonomická racionalita v podstatě neexistuje, že bude třeba zachovat státní kontrolu, státní povinnost, státní dozor, přinejmenším do té doby než budou plně privatizovány.

Jinak tomu však je v případě devizových tuzemců, fyzických osob. Moje zkušenost s lidmi je taková, že se vždy chovají víceméně racionálně, rozumně. V tomto zákoně však jsou obklopeni jakousi železnou sítí nejrůznějších povinností ohlašovacích převádět svoje pohledávky, co mají v cizině, domů, povinnost ukládat u našich bank a podobně. Jsem přesvědčen, že tento zákon bude masově obcházen. Je to jednoduché. Když já, jako devizový podnikatel, fyzická osoba, budu chtít koupit ze západního Německa tisíc ložisek, zeptám se, kolik stojí jedno, on řekne 10 marek, tak ho požádám, aby mně účtoval 20 marek a 10 marek, to znamená polovinu ukládal na cizí účet v bance. Navíc signál, který dáme do ciziny, bude velmi nepříznivý.

Navrhuji - je to můj pozměňovací návrh - § 15, 16, 17, 18 a 19 vypustit a v § 25 odst. 1, kde se mluví o nabývání vlastnických práv devizových cizozemců doplnit: "a vyjma případů, kdy devizový cizozemec získá majetek od devizového tuzemce, fyzické osoby". Je naprosto absurdní, aby kdokoliv z našich občanů nemohl devizovému cizozemci prodat svůj rodinný domek, to znamená, v podstatě nás zbavit vlastnických práv, které nám starý režim vlastně ponechával. Já přece mohu disponovat svým majetkem, jak chci. Pokud je zde obava, že u nás není tržní prostředí a že ceny jsou nereálné, je to nesmysl, neboť ten, kdo prodává, a ten, kdo kupuje, ti dohromady stanovují tržní cenu. Pokud nebude § 25 doplněn o možnost, aby devizoví cizozemci získávali od devizových tuzemců, fyzivkých osob majetek, tak to bude znamenat, že jsme v podstatě stále ještě ve spárech socialistického myšlení.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Ak som dobre rozumel, sú dva pozmeňujúce návrhy. Hlásí se ešte niekto? Poslanec Štern.

Poslanec SN J. Štern: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, připojil bych se k vystoupení poslance Bratinky. Jde mně o problematiku devizových tuzemců, kteří mají stejná omezení jako právnické osoby. U právnických osob, které budou vstupovat do podnikání, je omezení pochopitelné a všichni chápeme, že nabídková povinnost je základním předpokladem jakési omezené vnitřní směnitelnosti, kterou za současného stavu hospodářství nelze provozovat jinak, než jak to navrhuje zákon.

Nejsem si docela jist, že příslušná omezení u fyzických osob, to je nabídková povinnost, kterou jim tento zákon ukládá, že ekonomické výhody, které z toho náš stát získá, jsou tak velké, aby převážily nevýhody, které to s sebou ještě nese.

První nevýhodou je to, že fyzické osoby, to znamená každý běžný občan tohoto státu, bude pociťovat toto jako omezení své osobní svobody. Nebude to chápat jako nutnou hospodářskou úpravu, jako omezení nutné k nějakému hospodářskému cíli, ale bude to chápat jako své omezení s nakládáním s prostředky, které má k dispozici. Za současné situace, kdy naše peněžní devizové ústavy nabízejí 2 % úrok a peněžní ústavy ve Vídni 7 - 8 %, administrativní cestou nutit pod hrozbou trestu našeho člověka, který nevstupuje do žádných hospodářských vztahů, který někde devizy získal, vydělal, dostal, aby ukládal své prostředky za podstatně horších a nevýhodných podmínek, to mi připadá, že ekonomické výhody, které z toho plynou pro náš stát, nepřeváží nad nevýhodami morálního charakteru.

Druhá věc je ta, že přirozeně tento paragraf, toto omezení fyzických osob, bude masově porušováno, jako je to porušováno už nyní. To znamená, že se nám tady jistým způsobem bude snižovat autorita zákonodárství jako takového.

Domnívám se, že porušování zákona vede vždy ke snižování vážnosti a důstojnosti zákona. Nad tím je nutné se zamyslet.

Předkladatel hovořil o odhadu 2 miliard dolarů, které možná jsou ve vlastnictví fyzických osob, devizových tuzemců. Tuto částku by naši občané mohli mít u nás uloženou za podstatně horších podmínek, než kdyby ji měli uloženou v zahraničí. Jde o to, jestli tato výhoda převáží nad nevýhodami, o nichž jsem se zmínil.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem poslanci Šternovi. Slovo má poslanec Senjuk.

Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, souhlasím s některými připomínkami, které padly od kolegy Šterna a Bratinky. Přesto bych chtěl obrátit vaši pozornost k některým kosmetickým úpravám. Doporučuji vypustit odstavec b) § 9 a nahradit jej tímto zněním: "Přehled o svých příjmech a výdajích spojených se svými nemovitostmi v zahraničí." Domnívám se, že není nutné, aby zatím naproto nediskrétní Státní banka mohla zjišťovat údaje o mých soukromých vlastnických právech, které mám k nemovitostem v zahraničí. Mám s tím své špatné zkušenosti.

Totéž platí o odstavci a) § 15. Navrhuji vypustit znění odstavce a) a nahradit jej zněním: "Přehled o svých příjmech a výdajích spojených se svými nemovitostmi v zahraničí."

Další pozměňovací návrh, který mám, je na úplné vypuštění § 25. Pro jistotu to ještě jednou zopakuji. Československá ekonomika není schopna odpovídat konkurenčně výměnou zboží ze zahraničí. Jediným zdrojem záruk, kterým je pro zahraničního partnera v případě likvidace podniku se zahraniční majetkovou účastí či jinou spoluprácí se zahraničím, je ručení nemovitostmi. Jestliže k tomu nepřistoupíme a nebudeme ručit svými nemovitostmi pro zahraničního podnikatele, sníží se značným způsobem vstup zahraničního kapitálu do sféry soukromého podnikání v Československu. Proto si myslím, že veškerá omezení ze strany republik v tomto případě jsou neadekvátní. Navrhuji § 25 vypustit v plném znění.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslanec Doležal.

Poslanec SN B. Doležal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych zde přednést poznámku trochu obecnější. Inspiroval mě k tomu návrh poslance Bratinky, který je mi sice pochopitelný, ale zdá se mi, že zakládá mnoho uliček k tomu, aby zákon byl v tomto případě obcházen. Já se domnívám, že přitom, jak se nyní v zákonech konkretizuje realizace ekonomické reformy, stávají se stále zřetelnější i určité problémy, spočívající už v samotné koncepci. Na návrhu devizového zákona je to zřetelně patrné. To, co se mi zdá být nejproblematičtější, je mimořádná role státu a státních institucí v procesu ekonomické reformy. Samozřejmě se dá argumentovat, že zvýšená úloha státu vyplývá z mimořádnosti a přechodnosti ekonomické situace, ve které jsme, ale jednak je těžko možné si představit, že bychom v příštích několika letech, kdy se bude vytvářet naše zákonodárství, zažili v této oblasti něco jiného, než mimořádné situace a nad to svobodný hospodářský vývoj s sebou nutně nese řetěz situací nepředvídatelných, mimořádných a přechodných.

Je sice obtížné si představit, jak by se situace v této oblasti dnes dala řešit jinak, je ale stejně obtížné si představit, že se stát v budoucnosti (už jen na základě setrvačnosti, se kterou pracuje) dobrovolně stáhne z oblastí, které si takto předem vyhradil.

Pak je možné, že dospějeme k situaci, kdy budeme mít jakž takž zaručené politické svobody (i když například sdružovací zákon v současné době je málo demokratický a zákon o politických stranách více než provizorní), ale tyto svobody díky přežívajícímu státnímu direktivismu v hospodářské oblasti budou ležet někde v oblasti možných teoretických tak, jak tomu je dnes s činností nových politických stran.

Z debaty, která tady proběhla, jsem měl dojem, že i další poslanci sdílejí určité obavy v souvislosti s některými aspekty ekonomické reformy. Moje pochybnosti se týkají toho, že schválením jednotlivých zákonů v mnoha oblastech vystavujeme bianco šek vládě. Nejsou jasné hranice věcné ani časové jejích mimořádných kompetencí, není jasné, jaké kontrolní kompetence budou mít legislativní orgány. Nechci tím nijak omezovat nebo zdržovat ekonomickou reformu, ale na základě určitých i osobních zkušeností se mi příčí, jsem-li veden k bezpodmínečné důvěře ve státní instituce, byť by byly zastoupeny velmi renomovanými odborníky.

Jako liberál se domnívám, že úloha státu má být v budoucnosti omezena na nutné funkce zaručující svobodu jednotlivců a kolektivů. Je mi jasné, že přechod z totalitní do svobodné společnosti se zejména v hospodářské oblasti nedá uskutečnit najednou a bez účasti státu. O způsobu, jakým se nyní realizuje a na základě předloženého devizového zákona, mám však určité pochybnosti a považuji za svou povinnost je tu veřejně vyslovit a zformulovat, i když nepředkládám žádný konkrétní pozměňovací návrh.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem poslanci Doležalovi. Slovo má poslanec Tahy.

Poslanec SN M. Tahy: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, zúčastnil som sa v minulej dobe niekoľkých seminárov i v zahraničí, kde som pozorne sledoval problematiku vytvárania vhodnej atmosféry k rozvoju trhového hospodárstva, a z tohto hľadiska ma návrh tohto zákona veľmi sklamal. Sklamal ma hlavne preto, že ho v podstate tvoril rezort pána ministra Klausa, ktorý proklamoval pri ostatných príležitostiach veľké snahy o to, aby sme došli k radikálnej ekonomickej reforme čo najskôr. K tomu je treba skutočne vytvárať mimoriadnu atmosféru, menej reštriktívnu v niektorých oblastiach než vo fungujúcom trhovom hospodárstve.