Za třetí. Poslanci výborů pro plán
a rozpočet doporučili doplnit ustanovení
o zaměstnaneckých obligacích (§ 20 tisku)
o další odstavec, který by zakotvil předkupní
právo majitele zaměstnanecké obligace na
akcie vydané týmž emitentem. Je to uvedeno
variantně v předloženém návrhu.
Podle našeho názoru je zařazení tohoto
odstavce nevhodné, neboť by tak emitent neměl
možnost volného prodeje svých akcií.
Podle našeho názoru je tedy lepší ponechat
znění tohoto paragrafu podle varianty 1. Pokud by
předkupní právo mělo být řešeno
všeobecně, bylo by vhodnější upravit
znění zákona o akciových společnostech,
aby tato povinnost byla zakotvena v ustanovení konkrétní
akciové společnosti.
A konečně - za čtvrté. Poslanci hospodářského
výboru i výboru pro plán a rozpočet
doporučili podstatně zpřísnit majetkové
sankce za neoprávněné vydávání
dluhopisů, resp. za porušení schválených
podmínek emise. Toto přijímáme. Čili
s navrhovaným řešením § 21 tisku
souhlasíme.
To jsou moje čtyři připomínky. Chtěl
bych poděkovat poslancům za podrobné prostudování
tohoto zákona i za celou řadu formulačních
i obsahových upřesnění. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji panu ministru
Klausovi. Chci informovat obě sněmovny, že
návrh projednaly výbory ústavně právní,
hospodářské, pro plán a rozpočet,
které pověřily přednesením
společných zpravodajských zpráv poslance
Jiřího Schneidera a poslance Michala Kurťáka.
Prosím nyní společného zpravodaje
výborů Sněmovny lidu poslance Jiřího
Schneidera, aby přednesl zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
J. Schneider: Pane předsedající, dámy
a pánové, dovolte mi úvodem mé zpravodajské
zprávy několik obecných slov. Předložený
zákon o dluhopisech upravuje vydávání
zvláštního druhu cenných papírů.
Zákon se musel vyrovnat s faktem, že ještě
není hotova obecná úprava, týkající
se cenných papírů. Jak se očekává,
bude v obchodním zákoníku.
Chtěl bych poznamenat, že dluhopisy jsou možné
jen v právním státě, kde existuje
důvěra, že emitent, tedy dlužník
- dostojí svým závazkům a majitelům
obligací, dluhopisů, peníze zaplatí.
Československý stát vydával státní
obligace už po I. světové válce - s
optimistickou dobou splatnosti do roku 1960. Po všech peripetiích
v roce 1920 - 1960 se ukázalo, že u nás, hlavně
po roce 1948, právní stát nebyl. Měnová
reforma z roku 1953 zrušila závazky a pohledávky
z dluhopisů. Naším úkolem je obnovit
důvěru v právní stát, abychom
umožnili takové instituce, jako jsou dluhopisy.
Chtěl bych zopakovat, které výbory Federálního
shromáždění, ale i národních
rad se k předkládanému zákonu vyjádřily.
Projednaly ho, jak už bylo řečeno, výbory
ústavně právní, hospodářské,
výbory pro plán a rozpočet obou sněmoven.
Dále národohospodářský výbor
a výbor rozpočtový a kontrolní České
národní rady. Dostali jsme stanovisko výboru
pro obchod a služby Slovenské národní
rady.
Společná zpráva, jejíž tisk č.
287 máte před sebou, bere ohled zejména na
formální a legislativní připomínky
výborů ústavně právních.
To byl důvod, proč bylo nutné vydat nový
tisk. Pozměňujících návrhů
bylo příliš mnoho a bylo by to nepřehledné.
Chtěl bych se nyní věnovat třem oblastem:
1. Tomu, co navrhly výbory modifikovat. Jedná se hlavně o formální
úpravy, které nemají věcný
dosah.
2. Těm připomínkám, které nebyly akceptovány už ostatními výbory
nebo garančním výborem pro plán a
rozpočet.
3. Těm případům, kdy navrhovaný tisk společné zprávy předkládá
varianty.
Pokud jde o modifikace, bude k tomu hovořit společný
zpravodaj za Sněmovnu národů, který
je z ústavně právních výborů.
Já bych se chtěl zmínit pouze k jedné
věci. Ústavně právní výbory
vzhledem k technickým obtížím spojeným
s realizací tohoto zákona navrhují posunout
účinnost tohoto zákona až od 1. 2. 1991.
Dále při projednávání zákona
vyvstaly problémy kolem § 17 a 23 původního
tisku 238, které se týkají tzv. náhradního
krytí hypotečních zástavních
listů a § 23 již zmiňovaných sankcí.
Výbory pro plán a rozpočet požadovaly
zpřísnění sankcí a v souladu
s tím navrhovatel pomohl při přeformulování
těchto dvou paragrafů (§ 17 a 23 - nyní
§ 15 a 21 ve společné zprávě).
Dále výbory pro plán a rozpočet navrhly
zařadit do paragrafu 21, který se týká
sankcí, další odstavec 5, který v souvislosti
s běžnou praxí ukládá, že
uložením sankcí podle tohoto § zůstává
nedotčena odpovědnost podle jiných právních
předpisů.
Nyní mi dovolte několik slov k připomínkám,
které nebyly akceptovány. Jmenované výbory
České národní rady za prvé
navrhovaly, aby byl v tomto zákoně řešen
případ zahraničních emisí dluhopisů.
V tomto případě návrh neakceptujeme,
ale doporučujeme, aby na něj bylo pamatováno
v připravovaném devizovém zákonu.
Další připomínka z České
národní rady se týkala části,
která pojednává o komunálních
obligacích. První připomínka je jazyková,
puristická, aby místo názvu "komunální
obligace" byl použit termín "obecní
dluhopisy " . Tato připomínka není věcně
relevantní, nicméně zůstali jsme z
hlediska srovnatelnosti se světem u původního
znění "komunální obligace".
Věcná připomínka z České
národní rady se týkala toho, aby v předkládaném
zákoně byla zakotvena možnost omezit emisní
práva obcí ke komunálním obligacím
s odkazem na zákony národních rad o hospodaření
obcí. K tomuto požadavku se připojily hospodářské
výbory, které navrhly formulaci, aby výši
majetku, kterou může. Obec ručit, určily
zákony národních rad. Vzhledem k tomu, že
bylo namítáno ze strany navrhovatele, že určení
objemu výše majetku je problematické, uvažovalo
se o jiném vymezení, tedy aby z možnosti zástavního
práva byly vyňaty alespoň kulturní
památky. Tento požadavek zazněl ve výboru
pro plán a rozpočet. Nicméně po konzultacích
s ministrem kultury jsme proti tomu, aby jakékoliv takovéto
ustanovení bylo do zákona zahrnuto, a to proto,
že podle mínění ministerstva kultury
by to nebylo ani v zájmu památek a navíc
má stát podle zákona o kulturních
památkách předkupní právo na
tyto památky.
Ze Slovenské národní rady zazněl požadavek
na obligatorní zakotvení závazku státu
na splacení dluhopisů, pokud stát takový
závazek přijme v textu dluhopisu. Zákon toto
umožňuje, nejsme toho názoru, že by zde
měla být povinnost.
Dále výbory hospodářské navrhly
vyškrtnout z § 7 odst. 6, který stanoví,
že na povolovací řízení k emisi
dluhopisů se nevztahuje správní řád.
To tedy by znamenalo, aby se na povolování emise
vztahoval správní řád. Tato připomínka
rovněž nebyla akceptována ze dvou důvodů.
Za prvé: je tu otázka odvolací instance a
toho, kdo by vlastně se účastnil správního
řízení. Je zřejmé, že
žadatel by se musel odvolávat k téže instituci,
která povolení uděluje.
Za druhé: jsou tu specifická kritéria, která
slouží k udělování povolení.
Jsou to například hlediska finanční
politiky státu. Zde by se velice těžko aplikovaly
principy správního řízení.
To byla druhá oblast připomínek, těch,
které jsme neakceptovali.
Nyní se dostávám k poslední části
zpravodajské zprávy. Chtěl bych obrátit
vaši pozornost k tisku 287 společné zprávy,
kde se vyskytují v několika paragrafech varianty.
Jak už bylo řečeno, výbory pro plán
a rozpočet navrhly vypustit § 9 původního
tisku, který se týkal změny emisních
podmínek emisí, které už byly vydány.
Pohnutkou nebo důvodem, proč výbory pro plán
a rozpočet navrhly tento paragraf vypustit, byla - jak
už tady řekl pan ministr Klaus - obava z libovůle
a snaha po ochraně majitelů dluhopisů. Nicméně
domnívám se, že po vysvětlení,
které jsme zde vyslechli, bychom mohli akceptovat podobné
ustanovení, jako je v § 9 původního
tisku, do přechodných opatření, to
znamená do § 26. Příslušnou formulaci
podám formálně jako pozměňovací
návrh.
Nyní k variantám. Díky rozdílným
usnesením výborů bylo přikročeno
k tomu, že ve dvou případech jsou vedeny varianty.
Výbory hospodářské a ústavně
právní navrhly v původním § 12
tisku 238 nahradit slova "hranici pevné úrokové
sazby" slovy "opatřením nejvyšší
pevnou úrokovou sazbu". Tedy § 12 měl
znít v podstatě velmi podobně jako v původním
tisku 238: "Vyžadují-li to podmínky finančního
trhu, se může federální ministerstvo
financí v dohodě se Státní bankou
československou stanovit a ve Sbírce zákonů
vyhlásit opatřením nejvyšší
pevnou úrokovou sazbou výnosu ......".
Výbory pro plán a rozpočet Sněmovny
národů, ve Sněmovně lidu minoritním
votem, doporučují tento paragraf vypustit. Ve společné
zprávě se také původní §
12 nevyskytuje, pouze odkazuji na varianty.
Na straně 8 společné zprávy nahoře
- varianta 1 - to je varianta výboru pro plán a
rozpočet a varianta 2 - to je varianta z výborů
ústavně právních a hospodářských.
Výbory pro plán a rozpočet při svém
rozhodování neuvážily možnost nebezpečí
obcházení mzdové regulace, a vycházeli
z podobných důvodů jako při vypuštění
odstavce, který by omezoval emise komunálních
obligací, to znamená, že se vše vyřeší
při povolovacím řízení a není
důvodu dávat nějaké další
pravomoce. Nicméně bych chtěl upozornit,
že povolovacími orgány jsou republiková
ministerstva financí i federální ministerstvo
financí, podle příslušného paragrafu,
kdežto v původním § 12 se jedná
o opatření federálního ministerstva
financí v dohodě se Státní bankou
československou. Domnívám se proto, že
bychom se měli přiklonit k variantě 2 v tisku
společné zprávy.
Druhé místo ve společné zprávě,
kde se vyskytují varianty, je v § 20 v tisku 287.
Výbory pro plán a rozpočet nikoliv většinovým
usnesením, nýbrž za pomoci minoritního
vota doporučují variantu druhou. Doplnit další
odstavec: "majitel zaměstnanecké obligace má
předkupní právo na akcie vydané týmž
emitentem.". Chtěl bych poukázat na to, že
zakotvit závazek emitenta na výměnu zaměstnaneckých
nebo vůbec obligací za obligace či akcie
téhož emitenta, je možné podle §
12 odst. 1 a 2. Zde by byla specifika. V případě
zaměstnaneckých obligací by se jednalo o
povinnost ze zákona poskytnout možnost předkupního
práva.
Bylo zde už upozornění na to, že je tu
jistá kolize se zákonem o akciových společnostech.
Pokud by měla být věcně taková
povinnost zakotvena, patřila by spíše do zákona
o akciových společnostech, kde ovšem tyto podmínky,
za kterých je možno měnit obligace za akcie,
se ponechávají na stanovách. Znamenalo by
to přímo v zákoně o akciových
společnostech prejudikovat, jak mají vypadat stanovy
akciové společnosti.
Dále by důsledkem přijetí varianty
II., to znamená předkupního práva
na akcie, bylo to, že by nemohli existovat emitenti pouze
zaměstnaneckých obligací. V okamžiku,
kdy by byla vydána zaměstnanecká obligace,
emitent by se vlastně zavázal k tomu, že musí
vydat zaměstnanecké akcie. Proto bych se přikláněl
k variantě I., k původnímu znění.
Závěrem mi dovolte, abych vám jako společný
zpravodaj Sněmovny lidu doporučil navržený
zákon po uvedených úpravách ve znění
společné zprávy k přijetí.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím
společného zpravodaje výborů Sněmovny
národů poslance Kurťáka, aby se ujal
slova.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
M. Kurťák: Vážený pán predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie,
len by som nadviazal na vyčerpávajúcu obhajobu
tohoto vládneho zákona s tým, že by
som chcel poukázať na niektoré zmeny, ktoré
by bolo potrebné urobiť, a to z tohto dôvodu:
Ústavno právne výbory prerokovávali
návrh ako prvé a mali k nemu 33 pozmeňovacích
návrhov, ktoré boli čiastočne zapracované
a čiastočne nie. Niektoré - myslím,
že dôležité - návrhy alebo zmeny,
ktoré tam boli a nie sú zapracované, vám
teraz poviem.
§ 7, v prvom riadku vsunúť slová "ďalej
len povolenie", pretože sa povolenie v tomto smere ďalej
používa.
Ústavno právny výbor žiadal vypustiť
odst. 6 § 7. Tým by bolo zaručené právo
odvolania sa proti neudeleniu povolenia. Platil by zákon
71/67 o správnom riadení, a to preto, aby neustále
niekomu nebolo odmietané povolenie na udelenie práva
emisie z dôvodov nepodložených. Môže
sa obrátiť na súd.
Ďalej dávame na úvahu, či je vhodné
vypustiť § 9 (tlač 337) , ktorý pojednáva
o zmenách emisných podmienok. V tejto tlači
287 nie je zapracovaný. Pán minister tento návrh
tiež podporuje. Videli sme, že komerčná
banka vydávala obligácie na 8 % úrok, ktorý
neskôr zvýšila. Keby tam nebol tento paragraf,
nemohlo by sa nič takého stať a občania,
ktorí by si obligácie kúpili skôr,
by boli veľmi znevýhodnení.