Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji paní poslankyni. Zdá se, že žádná
písemná přihláška do rozpravy
není. Táži se poslanců, zda chce někdo
vystoupit k návrhu tohoto zákona? (Ne.) Zdá
se, že tomu tak není.
Vzhledem k tomu, že nebyla rozprava, nebudu vám, pane
místopředsedo, udělovat slovo.
Budeme hlasovat o tomto návrhu zákona. Prosím
poslance, aby se dostavili do jednací síně.
Obě sněmovny jsou usnášení schopné.
Nejprve budou hlasovat poslanci Sněmovny národů.
Kdo z poslanců Sněmovny národů souhlasí
s navrženým zákonem, ať zvedne ruku a
stiskne tlačítko! (Osmdesát šest.) Osmdesát
šest. Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo. Zdržel
se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo.
Nyní budou hlasovat poslanci Sněmovny lidu. Táži
se poslanců, kdo souhlasí s navrženým
zákonem, ať zvedne ruku a stiksne tlačítko.
(Jedno sto čtyři.) Jedno sto čtyři.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo. Zdržel se někdo
hlasování? (Nikdo.) Nikdo.
Konstatuji, že návrh byl schválen. Vzhledem
k souhlasnému usnesení obou sněmoven, konstatuji,
že Federální shromáždění
souhlasí s odvoláním výhrad ustanovení
mnohostranných mezinárodních smluv zakládajících
obligatorní jurisdikci Mezinárodního soudního
dvora.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 56, SL
č. 99, SN č. 94)
Mám zde jedno upozornění: Prosíme
členy mandátového a imunitního výboru
Sněmovny národů, aby přišli do
prostoru před hovornou č. 102 na krátké
jednání. Jednání se uskuteční
na začátku přestávky.
Vyhlašuji 20 minutovou přestávku.
(Jednání přerušeno v 15.00 hodin.)
(Jednání zahájeno 15.28 hodin.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, jsme usnášení schopni, budeme pokračovat
v naší schůzi. Na programu je
Vládní návrh zákona u uprchlících
- (tisk 239) - a společná zpráva výborů
Sněmovny lidu a výborů Sněmovny národů
- (tisk 288)
Vítám pana ministra vnitra Jána Langoše
a prosím ho, aby odůvodnil návrh.
Ministr vnitra ČSFR J. Langoš: Ďakujem. Vážený
pán predsedajúci, dámy a páni, k spoločenským
paradoxom súčasného sveta patria aj vlny
utečencov, ktorí narýchlo a väčšinou
bez prostriedkov opúšťajú svoje domovy,
aby unikli poprave, mučeniu, väzeniu, či iným
formám perzekúcie, alebo jednoducho hladu a zime,
lebo čím silnejší je štát
a jeho aparát v kontrole a výchove svojich občanov,
tým katastrofálnejšia býva aj jeho ekonomická
úroveň.
Ochrana utečencov je požiadavkou predovšetkým
mravnou, je atribútom slobodnej spoločnosti, v ktorej
vládne právny poriadok.
Predkladám vám návrh zákona o utečencoch,
ktorý má vytvoriť právny základ
prístupu nášho štátu pri riešení
problematiky utečencov. Utečenci z Albánska,
Turecka, Rumunska a ďalších krajín totiž
bez ohľadu na neexistenciu zodpovedajúcej právnej
úpravy prichádzajú už niekoľko
mesiacov a všetci, ktorí sa o nich starajú
a musia rozhodovať o ich osude, sa pohybujú v právnom
vákuu. Toto vákuum je pre aj tak dosť krehkú
rovnováhu našej spoločnosti veľmi nebezpečné.
Riešenie väčšiny prípadov musí
byť odkladané a tak žijú v neistote utečenci,
aj ľudia, ktorí ich pohyb na našom území
hmotne a právne zabezpečujú. Každý
mimoriadný prípad, ktorý je treba riešiť,
má pri absencii právnej úpravy váhu
precedensu. Náš štát je v nebezpečnej
situácii chudobnej krajiny, ktorá musí prejsť
tvrdou hospodárskou reformou. Vzhľadom na svoju polohu
je tiež v nebezpečnej situácii krajiny, kde
vlna utečencov krajín bývalého východného
bloku narazí na uzatvorené hranice Európskeho
spoločenstva.
Už tieto dva dôvody hovoria pre to, aby sme voči
žiadateľom o priznanie postavenia utečenca postupovali
dôsledne, podľa jasne vymedzených hľadísk.
Naša krajina nemôže prijať neobmedzené
množstvo utečencov, ktorí ju považujú
len za tranzitný štát. Na druhej strane musíme
byť schopní podať pomocnú ruku tým,
ktorí sú perzekuovaní.
Predkladaný zákon poskytuje dostatočný
priestor každému, kto je schopný preukázať
nebezpečenstvo, ktoré mu hrozí. Umožňuje
tiež poskytnúť morálnu a materiálnu
pomoc takémuto žiadateľovi. Na druhej strane
ručí našej spoločnosti za ochranu pred
osobami, ktoré by chceli priznané postavenie utečenca
zneužívať. Žiadateľovi ukladá
po dobu pobytu na území našej republiky dodržiavať
československý právny poriadok.
Federálna vláda svojim uznesením č.
513 zo dňa 26. júla 1990 uložila, okrem iného,
spracovať koncepciu právneho riešenia pobytu
cudzích štátnych príslušníkov,
utečencov, na území ČSFR.
Na rokovaní federálnej vlády dňa 7.
augusta 1990 bolo uložené predložiť do 30.
septembra 1990 návrh zákonnej úpravy pobytu
utečencov na území ČSFR.
Československý právny poriadok pozná
len právo azylu, ktoré je upravené v článku
33 Ústavy - ústavný zákon č.
100/1990 Zb., ktoré priznáva právo politického
azylu len "cudzím štátnym príslušníkom
prenasledovaným za hájenie záujmov pracujúceho
ľudu, za účasť na národno-oslobodzovacom
boji, za vedeckú a umeleckú tvorbu, alebo za činnosť
na obranu mieru". Takéto poňatie práva
azylu však nezodpovedá záväzkom vyplývajúcim
pre ČSFR ako signatára Všeobecnej deklarácie
ľudských práv z ustanovenia článku
14 citovanej deklarácie - "každý ma právo
vyhľadať si pred prenasledovaním útočisko
v iných krajinách a používať tam
azyl".
Cieľom navrhovanej právnej úpravy je teda vyplniť
medzeru v československom právnom poriadku. Návrh
zákona vychádza zo Ženevského dohovoru
z roku 1951 a z Newyorského protokolu z roku 1967 o utečencoch.
Obidva dokumenty majú dnes už univerzálny charakter
a ich signatárom je viac ako 74 štátov.
Zákonná úprava vychádza z princípu,
že priznanie postavenia utečenca zostáva -
rovnako ako rozhodnutie o povolení vstupu a pobytu cudzinca
na svojom území - prejavom suverenity každého
štátu. Navrhovaná úprava rovnako ako
medzinárodná prax vychádza zo zásady,
že utečenec má vzhľadom na svoju špecifickú
situáciu nárok na zvýhodnené postavenie
oproti ostatným cudzincom. Jeho postavenie sa blíži
postaveniu občana. Finančné náklady
spojené so zabezpečením tohto privilegovaného
postavenia nesie v celom rozsahu prijímací štáb.
Medzinárodná prax ukazuje, že príčiny
migrácie sú rôzne, často je migrácia
motivovaná hlavne ekonomickými dôvodmi. Preto
je nevyhnutné vymedziť pojem "utečenec".
Toto presné vymedzenie pojmu, to znamená dôvody,
ktoré zakladajú priznanie postavenia utečenca,
sú uvedené v § 2 návrhu zákona
a sú v súlade s vyššie uvedenými
medzinárodnými dokumentami o utečencoch.
Na základe iniciatívneho návrhu poslancov
bol v priebehu prerokovania vo výboroch FZ doplnený
za ustanovenie § 2 nový paragraf, na základe
ktorého bude možné vo výnimočných
individuálnych prípadoch priznať postavenie
utečenca z dôvodu ochrany ľudských práv
alebo z humanitárnych dôvodov v prípadoch,
kedy žiadateľ nespĺňa podmienky stanovené
v § 2 odsek 1 návrhu zákona. Prijatím
tohto ustanovenia je reagované na závery Helsinského
procesu. Návrh zákona o utečencoch upravuje
postup orgánov štátnej správy v konaní
o priznaní, poprípade o odňatí postavenia
utečenca, práva a povinnosti žiadateľov
o priznanie postavenia utečenca a povinnosti utečencov,
formy spolupráce s vysokým komisárom OSN
pre utečencov.
Pre vašu informáciu uvádzam, že na našom
území sa v súčasnej dobe nachádza
približne 730 cudzincov umiestnených v troch utečeneckých
táboroch a to konkrétne v Bielej Brezovej 277, v
Zastávce u Brna 210 a v Krásné Lípě
250. Z hľadiska národnostného zloženia
je tu najviac Rumunov - 520, Angolčanov 100 a Sovietov
- 40.
Prijatím zákona sa vytvárajú podmienky
pre následné pristúpenie ČSFR k Ženevskému
dohovoru OSN z roku 1951 a New Yorském protokolu OSN z
roku 1967 o utečencoch. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu ministru Langošovi a konstatuji, že
návrhy projednávaly výbory ústavně
právní, sociální a kulturní,
branné a bezpečnostní a výbory zahraniční.
Jako zpravodajové jsou přihlášeni poslanec
Jan Kobylka, ale nejdříve bych požádal
zpravodaje výborů Sněmovny lidu poslance
Milana Pohanku, člena ústavně právního
výboru, aby přednesl svoji zpravodajskou zprávu.
Společný spravodaj výborů SL poslanec
M. Pohanka: Vážené Federální
shromáždění, vážení
hosté! Den před prvním výročím
naší studentské a občanské revoluce,
den před návštěvou prezidenta země,
která je většinou považována za
nejsvobodnější, a která je nejčastěji
vyhledávána lidmi toužícími po
svobodě a pronásledovanými, máme dnes
na programu naší společné schůze
návrhy zákonů, které také naši
vlast mohou významně přiblížit
normám života a vztahů obvyklým v politicky,
kulturně a sociálně vyspělém
svobodném světě. Naše nenásilná
revoluce, svobodné volby, masarykovská tradice -
demokracie a humanita vyjadřovaná v projevech a
dílech našeho nynějšího prezidenta
se setkávají s všeobecným uznáním
a respektem. Naším úkolem, domnívám
se, je proměňovat jím vyslovené ideály
této revoluce i do obecně závazné
formy zákonných norem civilizovaného chování
a demokratického způsobu života.
Proto jsme dnes už schválili naše připojení
k mezinárodní Úmluvě o právech
dítěte, proto jsme odvolali výhrady dřívějšího
režimu k jurisdikci Mezinárodního soudního
dvora, a proto nám federální vláda
a právě zmíněné výbory
předkládají návrh zákona o
uprchlících. Jeho přijetím splatíme
dluh zemím, které v uplynulých čtyřiceti
letech s pochopením a nesobeckou podporou přijaly
statisíce našich uprchlíků, jimž
poskytly ochranu a novou existenci. Tento dluh ovšem nesplatíme
přímo, nýbrž tak, že se v budoucnu
podle svých sil a podle mezinárodních úmluv
a konvencí budeme také my starat o uprchlíky
zemí, ve kterých jim hrozí pronásledování
v důsledku porušování obecně
uznávaných lidských práv. Jistě
se ocení, a také nás bude těšit
a uspokojovat, že tak budeme a chceme činit, přestože
sami máme a ještě dlouho budeme mít
málo. Naše nevalné hospodářské
poměry ovšem sotva povedou k tomu, abychom se stali
obzvláště vyhledávanou nebo cílovou
zemí uprchlíků, jakými jsou v Evropě
například Švédsko nebo Švýcarsko.
Vládní experti při přípravě
tohoto zákona sice přihlíželi k režimu
pro uprchlíky platnému v těchto zemích,
tedy cílových, ale sledovali pro nás vhodný
model zemí zvaných tranzitní. Podrobně
byla studována, i když zdaleka ne převzatá,
zejména úprava rakouská.
Důsledně bylo rozlišováno mezi právem
azylu a právem uprchlickým, kteréžto
pojmy se často směšují a jejich rozdíl
připomněl před chvílí pan ministr.
Zahraniční výbory za pomoci expertů
proto připravily jako pracovní, orientační
pomůcku k rozlišení těchto pojmů
jakousi tabulku, která byla dodána pro potřebu
poslanců do lavic. Je to jeden list, na kterém přehledně,
ve sloupcích jsou oba pojmy porovnány. Jenom je
třeba doplnit, co vypadlo, a to je v prvním sloupci,
tam, kde se uvádějí důvody pro udělení,
ve třetí kolonce, pod bodem 2 má být
napsáno: "Toto právo nelze uplatnit v případě
stíhání skutečně odůvodněného
nepolitickými zločiny..." Slovíčko
"stíhání" vypadlo, omlouváme
se.
Tyto, pro tento zákon, garanční výbory,
tedy výbory zahraniční, probraly velmi svědomitě
návrh zákona a všechny připomínky
k němu podané v ostatních výborech
i v národních radách, a to nejprve na expertní
poradě za účasti legislativy a zpravodajů.
V průběhu přípravy vznikly komplikace
pokud jde o společného zpravodaje Sněmovny
národů, jímž měl být pan
poslanec Bohumil Doležal, který se také pečlivě
připravoval a zúčastnil projednání
osnovy ve všech ostatních výborech, kterým
byla přikázána, tedy kromě svého
vlastního, zahraničního. Bohužel, jak
to právě u tohoto výboru asi bývá
častěji, musel ještě před projednáním
osnovy v těchto zahraničních výborech
sám odcestovat do ciziny, v tomto případě
do Polska, kdo je dosud, a tak musel být nahrazen. Poněvadž
pak společný zpravodaj za Sněmovnu lidu byl
již schválen z výboru ústavně
právního, vyřešily zahraniční
výbory tento problém opět velmi zodpovědně
tak, že zvolily a doporučily za společného
zpravodaje Sněmovny národů pana poslance
dr. Jana Kobylku a jako erudovanou posilu určily ještě
svého vlastního, od počátku, za zahraniční
výbor Sněmovny lidu, pro tuto osnovu zvoleného
zpravodaje pana poslance Ericha Kříže. Takže
přijaté připomínky, pozměněný
a doplněný návrh zákona budeme obhajovat
a vzájemně si pomáhat, popřípadě
stanovisko k připomínkám dnes zaujímat
všichni tři.
Podle rozhodnutí předsednictev sněmoven byl
návrh zákona o uprchlících projednán
a schválen, jak už také bylo řečeno
panem předsedou Sněmovny lidu, ve výborech
ústavně právních, sociálních
a kulturních, branných a bezpečnostních,
jejichž připomínky byly zahraničními
výbory většinou akceptovány. Pouze v
případě rozporných připomínek,
kdy se výbory zásadně lišily, a v některých
dalších, zaujaly zahraniční výbory
stanoviska vlastní, od některých odlišná.
Tak v případě - to ovšem není
zmíněno v společné zprávě,
kde se komentují jen změny, které byly akceptovány
- v případě nově zařazeného
ustanovení § 3, jimž se zavádí
fakultativní možnost přiznat postavení
uprchlíka, přiklonily se zahraniční
výbory k názoru, že není třeba,
a bylo by nadbytečným zdůrazňovat
výjimečnost takového rozhodnutí. Každý
takový případ bude i tak jednotlivě
posuzován a zkoumána četnost kladných
vyřízení bude záviset i na faktických
možnostech přijímající strany.
Potřebnou regulaci při určité míře
volnosti posuzování upraví praxe.
V původním ustanovení, poněvadž
došlo zařazením § 3 k posunu číslování
a všechna další ustanovení bude třeba
přečíslovat, (k přečíslování
ve společné zprávě, kterou máme
na stole, nedošlo, takže je nutno odkazovat dál
na původní číslování)
tedy v původním ustanovení § 4, odstavců
2, 3, 5 byl ponechán termín "uprchlický
tábor", a to ze dvou důvodů: jednak
jde o výraz pro pojmenování ubytovacího
zařízení pro uprchlíky, mezinárodně
obvyklý, jednak bylo přihlédnuto ke stanovisku
zdravotníků, že je třeba, aby každý
nový uprchlík pobyl alespoň kratší
čas v takovém zařízení, aby
mohl být řádně vyšetřen,
popřípadě zařízena karanténa.
Obligatorní pobyt na jakémkoliv místě
určeném, což se doporučovalo, i takový
pobyt přímo v uprchlickém táboře
nebrání, aby podle § 6 odst. 2, písm.
b) původního počítání
mu bylo vedením tábora povoleno zdržovat se
jinde.
V původním ustanovení § 4 odst. 6 nebyla
převzata připomínka výborů
sociálních a kulturních, dožadující
se uvést, že nedodržení stanovených
podmínek musí být z vlastního zavinění
cizince. Výbory zahraniční v souladu s výbory
ústavně právními považují
tuto vsuvku za nedbytečnou, neboť předpoklad
zavinění je z původní formulace dostatečně
zřejmý.
Pokud jde o ustanovení § 16 odst. 2, v zahraničních
výborech v souladu s míněním výborů
branných a bezpečnostních, převládl
názor, že dobrodiní odstavce prvého
je vhodné vyloučit jen v případech
skutečně závažných a že
také z hlediska výkladu a srozumitelnosti bude výhodné
použít v ustanovení § 41 odst. 2 trestního
zákona přesně definovaný termín
"zvlášť závažný trestný
čin". Proto nebylo převzato doporučení
dvou výborů rozšířit vyloučení
odstavce 1 v případě spáchání
pouze závažného úmyslného trestného
činu, ktetýžto pojem se v textu trestního
zákona nevyskytuje a vyžaduje výklad. Byly
to důvody jednak praktické, jednak obsahové.
Předkládaný návrh zajištuje práva
a povinnosti uprchlíků na dobré současné
evropské úrovni, kterou v duchu Ženevské
konvence a posledních doporučení mezinárodních
autorit v některých směrech dokonce předstihuje.
Jedná se o už panem ministrem zmíněné
zavedení obligatorního a fakultativního přiznání
postavení uprchlíků. Na druhé strané
obsahuje dostatečné omezení, jejichž
výkladem umožňuje příliv uprchlíků
podle okolností regulovat. Vždyť i tak vyspělá
země, jako je Švýcarsko, si vybírá.
Z 30 tisíc cizinců poskytne postavení uprchlíka
jen 1250 ročně.
Domníváme se, že předkládaný
návrh je moderní a očekávaným
potřebám praxe zcela vyhovující a
že vhodně pro dnešní i příští
naše poměry postavení uprchlíků
upravuje. Doporučujeme vám zákon schválit.
Předsedající předseda SL R. Battěk
: Děkuji poslanci Pohankovi a za Sněmovnu národů
by měl přednést zpravodajskou zprávu
poslanec Jan Kobylka.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
J. Kobylka: Pane předsedající, kolegyně
a kolegové, dovolte, abych jako druhý zpravodaj
k tomuto zákonu zaujal stanovisko a sdělil vám
vše potřebné.
V úvodu jenom několik drobných poznámek;
většinu toho už řekl pan kolega nebo pan
ministr.
Poznámka prvá: je škoda, že svět
není natolik klidný, aby lidé nemuseli svůj
domov proti své vůli opouštět. To jen
takový povzdech.
Druhá poznámka je trošku k jinému tématu.
Již kolega zpravodaj se zmínil o tom, že nám
současní uprchlíci umožňují
splatit náš starý dluh; mnohoset tisíc
lidí od nás emigrovalo, a vy to víte velmi
dobře. Noví uprchlíci nám umožňují
zamyslet se i nad tímto aspektem: kolik toho bereme od
druhých a kolik jim toho dáváme. My všichni
považujeme za naprostou samozřejmost, že nám
někdo teď v těžké situaci pomůže,
např. Německo, Spojené státy nebo
kdokoliv jiný, kdo je bohatý. Ale sami se tváříme,
jako bychom nechtěli nic dát z toho, co máme.
Tohle musíme zvážit.
Poslední poznámka je tato. Musíme si uvědomit,
že tah uprchlíků bude komplikovaný.
Bude nejen z východu na západ, ale také z
jihu na sever. To znamená, že zeměkoule opět
v tomto smyslu ožívá. Ale domnívám
se, že všechno zlé je k něčemu
dobré. Nově příchozí především
pokud budou filtry rozumně fungovat, vlastně představují
nový genetický i kulturní vklad. A vzhledem
k tomu, že jsme byli dlouhá léta v izolaci,
hrozilo nám jisté nebezpečí degenerace.
Mám dojem, že to bude vlastně vítaný
impuls. Jste vzdělaní a proto víte, že
všechny ochuzené biotypy jsou daleko méně
stabilní, než biotypy různorodé. To
byla poznámka úvodem. Nyní k podstatě
věci.