Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SL J. Kačer: Pane předsedo, kolegové. Já se také domnívám, že bychom neměli uhýbat zákonu před nutností, že bychom tuhle novelu měli odmítnout. Ale ještě bych se na to podíval malinko z jiné stránky. V cizině nám vytýkají, že se nic neděje, tak pocítí, že se děje. (Potlesk.) Já si myslím - teď se samozřejmě nevyjádřím odborně - ale domnívám se, že bychom měli vytvořit veškeré podmínky pro to, aby si svá velvyslanectví u nás postavili.

Tím by mohli demonstrovat svoji převahu nad naším stavebnictvím. Myslím, že během dvou let by si mohli své zastupitelské orgány postavit. Nakonec, my jsme stavěli zastupitelství v Londýné, pokud vím. Kdybychom jim dali nějaký zákonný odklad, mohli by se tady zaskvět a za jeden až dva roky by tady mohlo stát 150 krásných objektů, kterými by se mohli chlubit. (Potlesk.)

Poslanec SL J. Piskoř: Slova předřečníka jsou sice pěkná, ale přemýšlejme trochu dál. Velvyslanectví odmítne právo bývalého majitele a my budeme soudně, to znamená pomocí naší policie, vystěhovávat velvyslance z uvedených objektů. Zkuste to domyslet.

Poslanec SL J. Pospíšil: Domnívám se, že na takové případy nedojde. Slyšeli jsme tady, že podnik přijde o 240 mil devizových korun. Jde o 150 budov. To znamená 1 600 000 devizových korun na průměrný objekt. Nevěřím, že když velvyslanectví nabídne novému majiteli i 600 000 devizo- vých korun, že je vyhodí.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Znovu se ptám, zda se ještě někdo hlásí do diskuse, nebo mohu prohlásit rozpravu za skončenou. (Nikdo se nehlásí.) Nikdo se nehlásí, dávám slovo navrhovateli.

Náměstek ministra zahraničních věcí ČSFR V. Vágner: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, rád bych vysvětlil několik maličkostí. Bude to možná na přeskáčku, jak jsem si to poznamenal.

Co se týče podniku, který přijde o výhodné prebendy, ten z toho nemá vůbec nic, protože veškeré příjmy podniku jdou do státního rozpočtu. Podnik dokonce nemá ani právo na své vlastní devizové konto. To je na vysvětlenou. Představa, že podnik je policejní organizace, tak to vás upozorňuji, že celá policejnost tohoto podniku byla v zaměstnancích na ambasádách, kteří ani nebyli přímo ani zaměstnanci správy služeb, byli jen několika policejními důstojníky ze správy služeb řízení. Toto jsme zrušili už v únoru. To je k podniku, který z toho má, že se o domy stará tak, že jste někteří uznali, že domy jsou opravdu ve velmi dobrém stavu.

Co se týče odkladu na 10 let, jsou dvě možnosti: některé ambasády by jistě ochotně začaty stavět. Zdaleka ne všechny státy na to mají finance. Tím bych rovnou odpověděl na dotaz jednoho pana poslance, že je přesvědčen, že když někdo někomu nabídne i 500 000 ročně devizových korun, tak ho určitě nevyhodí. To je právě strašný omyl, protože z prvních 16 zájemců, kteří se písemně přihlásili, tam ani jeden úřad nechce, protože platí rámcově 100 - 150 dolarů za metr čtvereční ročně, ale firmy mu dají 400 a víc. Ani jeden ze 16 zájemců o to neměl zájem.

Co se týče prohlášení pana postance Tyla, že jistě, když řeknu velvyslanci, jestli chce být v ukradeném objektu, tak on mi odpoví, já ho neukrad. Je jim to úplně jedno. Zájem je, aby tam mohly jejich úřady fungovat. Ze 150 objektů je naprostá většina právě rezidencí a úřadů. Slyšel jsem tady, že většina objektů je pro třetiřadé diplomaty. Je mi líto, ale není.

Co se týče pronájmu, musím upozornit na to, že skutečně veškeré pronájmy na tyto projekty končí 31.12 t.r.. Pokud nedojdeme k nějakému řešení k tomuto datu, neumím si představit, co bychom s tím dělali. Tím bych odpověděl na dotaz, co vláda přichystala, aby se to vyřešilo, když tato novela tady neprojde. Je mi to líto, je to opravdu možná velmi nevhodné, že to tady říkám, ale tato vláda - a není to její vina - není schopna za této situace 150 objektů vyřešit. V Praze sehnat objekt na jakoukoliv činnost, ať kulturní nebo novou ambasádu, je prakticky vyloučeno. Už několik měsíců se usilovně snažím sehnat objekt pro australskou ambasádu. Prostě není, nemáme tu velvyslance. Nemáme řešení. Pokud bychom přistoupili na to, že během deseti let bychom udělali odklad pro ty, kteří nebudou chtít stavět nebo nebudou mít peníze a postavíme my, upozorňuji, že je to několikanásobně vyšší zatížení státního rozpočtu než to dát teď jako náhradu peníze.

Zaregistroval jsem velké pobouření, když poslanec Štern mluvil o tom, že nám hrozí jisté ekonomické následky. Nevěděl jsem ještě ráno v ústavněprávním výboru a dozvěděl jsem se to po obědě - nebudu raději jmenovat zemi, o kterou jde, ale mám přímo informaci z ambasády - že velvyslanec poslal upozornění do své domoviny, aby se firmy minimáině na 6 měsíců zdržely jakékoliv aktivity v tomto státě, dokud se záležitost nevyřeší. Rozhodně nemůžeme počítat s tím, že nás bude nějaký velvyslanec ve své rodné zemi chválit, když tady chodí osobně bývalí majitelé nebo jejich synové a některé velvyslance či vojenské přidělence se snaží fyzicky vyhazovat.

Je tady faktor času. Vím, že toto shromáždění občas musí pracovat pod tlakem, který jsem já nevytvořil. To není zanedbatelné. Důsledky jsou prostě pro mne nepředstavitelné. Říkám otevřeně, že pokud se dnes tato novela nepřijme, vůbec netuším, co budu dělat. Budu se vyhýbat všem velvyslancům, protože nevím co jim řeknu, zvláště těm, ke kterým chodí bývalí majitelé.

Pan poslanec Stome tady hovořii o křivdách. Nerad bych se k tomu vracel, ale rád bych upozornil na to, že jistou částečnou křivdou pro maximálně 150 lidí, pokud se všichni přihlásí, pokud tuto drobnou křivdu neuděláme, tak můžeme ukřivdit několika statisícům lidí v této republice. To je můj názor a na tom trvám. Věřte mi, znovu opakuji, že s velvyslanci, jejich tajemníky a rady hovořím už delší dobu neustále. To je stále to samé. Devadesát procent našich ambasád v zahraničí je náš majetek. Mám oficiální noty, kde říkají, že je vyvlastní. Následky jsou obrovské. Víc nemám, co bych k tomu dodal.

Předsedající první místopředseda Z. Jičínský: Ptám se zpravodajů, zda si přejí závěrečné slovo?

Společný zpravodaj výborů SL poslanec Z. Kessler: Zopakoval bych jen to, co jsem řekl na začátku. Než jsme předložili tento Společný návrh ústavně právních výborů, a to v poměru, jak uvedl poslanec Masopust 90:l0 procentům, všechny tyto námitky v obměnách, které zde zazněly, jsme velmi pečlivě zvažovali s tím, že jsme naprostou většinou právníci, takže právní argumentace jsme znalí.

Přiznám se, že nakonec politický aspekt a postavení Československa v současném světě nabylo převahy a dospěli jsme k tomu závěru, který jsem vám zde tlumočil jako doporučující stanovisko ústavně právních výborů s tím, aby v tomto předloženém a upraveném zpracování byl tisk 211 přijat. Děkuji.

Poslanec SN Š. Bačinský: Pripájam sa k tomu, čo povedal kolega spravodajca Kessler. Chcel by som povedať, že sme dali dôveru našej vláde a týmto by sme jej mohli narobiť veľmi veľa nepríjemností. Odporúčam, aby bol návrh prijatý.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji.

Přistoupíme k hlasování.

Ptám se poslanců Sněmovny lidu, kdo je pro tento návrh ve znění zpravodajské zprávy, jak zde byl přednesen, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se - šedesát jedna). Děkuji.

Kdo je proti? (Dvacet čtyři.) Děkuji.

Kdo se zdržel hlasování? (Dvacet čtyři.)

Sněmovna lidu tento návrh schválila.

Nyní přistoupíme k hlasování ve Sněmovně národů.

Ptám se poslanců Sněmovny národů, kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se - padesát šest.) Děkuji.

Kdo je proti? (Dvacet devět.) Děkuji.

Zdržel se hlasování? (Dvacet tři.) Děkuji.

Obě Sněmovny tento návrh schválily.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 52, SL č. 93, SN č. 89).

Děkuji panu náměstku Vágnerovi.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu, kterým je návrh stanoviska k politické situaci -

Prohlášení Federálního shromáždění na podporu Slavkovské deklarace,

Než mu dám slovo, dovolte ještě jednu faktickou poznámku. Poslanec Ruml tu sice není, ale cítím povinnost na ni odpovědět. Byla položena otázka, kdo odpovídá za to, že jste dostali do svých lavic obálku z iráckého vyslanectví. Chci říci, že za to odpovídám já. Poslanci dostávají do Federálního shromáždění různé tisky. Až budete mít své skříňky, budete je dostávat normálně do skříňky. Bohužel, v Československé republice nejsou zámky, proto se to zdrželo. Je to situace, kterou nechci komentovat. Proto se zdrželo vybavení skříněk.

Takovýchto podkladů dostáváte víc. Myslím, že poslanci jsou lidé, kteří jsou odpovědni sami za sebe, a já se necítím oprávněn, abych zadržoval poštu, která je určena poslancům, abych ji cenzuroval jen podle toho, odkud přichází. Neobávám se, že by to, že tuto poštu zaslalo irácké vyslanectví, nějak významně ovlivnilo stanoviska našich poslanců, která vyjádřili svým hlasováním v minulé schůzi.

Pokud jde o poznámku o chemických účincích - ty jsem si neuvědomoval a nebral jsem je v úvahu.

Dávám slovo panu předsedovi.

Předseda FS A. Dubček: Vážené poslankyne, vážení poslanci. Text návrhu vyhlásenia Federálneho zhromaždenia na podporu Slavkovskej deklarácie sme spracovali ako návrh. Dovoľte niekolko slov v tejto súvislosti.

Naše úsilie o demokraciu, prestavbu spoločnosti sa dostalo do zložitého obdobia. Akoby sme vystúpli príjemného snenia do skutočnosti, ktorá je oveľa tvrdšia, nemilosrdnejšia a s ľútosťou musím povedať i bezohľadnejšia, neznášanlivejšia a niekde i dosť nevraživejšia. Akoby veľká voda odniesla mosty porozumenia a spoločnej nedelitelnej zodpovednosti za našu budúcnosť. Preto s takým pochopením a podporou vítam Slavkovskú deklaráciu prijatú k výročiu vzniku nášho štátu.

V perspektívnej orientácii nášho vývoja sme sa spoločne zhodli, že budeme konať tak, aby sme prekonali ťážké dedičstvo minulosti. Jednoznačne sme si povedali, že budeme konať tak, aby sme sa stali členmi Európskeho spoločenstva.

Vykonali sme v parlamente za trištvrte roka prácu, ktorá vytvára pre to predpoklady a zabezpečuje nezvratnosť tohto procesu.

Je pre nás existenčnou nutnosťou povzniesť túto našu krajinu. Je však nevyhnutné zamyslieť sa nad tým, do akej Európy smerujeme, a akými musíme byť sami, aby sme sa stali rovnoprávnymi a plnohodnotnými členmi Európskeho spoločenstva.

Mal som príležitosť, aby som sa oboznámil s tým, čo je pre súčasnú Európu hlavné a rozhodujúce. Je to demokracia chápaná nie iba ako organizácia spoločnosti a štátov, ale v oveľa hlbšom zmysle, ako názor na život spoločnej existencie jednotlivca a celej spoločnosti. Demokraciu chápu vyspelé európské krajiny ako zhodu ľudí, v ktorej je vyjadrený spoločný záujem o osud spoločnosti. Preto ju charakterizujú také hodnoty, akými sú sloboda, tolerancia, znášanlivost a, samozrejme, zvlášť by som chcel zdôrazniť, ľudskosť.

Preto, aby sme našli svoje miesto v Európe a povzniesli našu krajinu na tento stupeň, mali by sme sa snažiť, aby sme v tomto neľahkom procese doslova a do písmena zjednocovali všetkých ľudí dobrej vôle.

Videl som spoločnosti rôznorodé a rozrôznené do mnohých politických strán, ale vedené spoločným záujmom, ak ide o najvyšší princíp spoločnosti, národa a štátu.

Niektoré tendencie v našom vývoji a neraz i ambiciózne snahy niektorých ľudí sú v priamom protiklade so zásadou demokracie a budovania nášho právneho štátu.

Od separatistických snáh cez národnostnú a rasovú neznášanlivosť až po politickú nevraživosť a možno niekde tu i tam pomstychtivosť, nenávisť a psychózu. To nie sú dobrí radcovia na našej ceste do Európy. Prinášajú nám okrem vnútorných problémov stratu kreditu, ktorý sme doma i vo svete získali v nástupe za demokratické premeny, ktoré v tejto dobe uskutočňujeme. Odpudzujú čestných a poctivých ľudí od aktívneho riešenia našich problémov a pri uvádzaní ekonomickej reformy do života.

Demokracia je tiež zodpovednosť a dodržiavanie zákonov. Demokracia je tiež úcta k človeku. Pripojme sa teda k tým, ktorí zdvíhajú hlas v mene spravedlivosti, znášanlivosti a porozumenia na obranu demokracie a ľudskosti.

Ak máme rovnaký cieľ, je potrebné nájsť spoločným úsilím cestu, ktorou k nemu dôjdeme. Je to naša zodpovednosť za budúcnosť našej spoločnosti.

Sme združení v rznych politických stranách. Sme príslušníkmi dvoch národov a rznych národností. Vychádzajme však z toho, že sme občanmi tejto Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky. Obráťme pozornosť na našich predkov a v našej pamäti a mysli vyvstane ťažký, neraz zložitý a neraz krvavý zápas za našu národnú existenciu a spoločnú štátnosť. Konajme a žime tak, aby sme nezabudli na jej odkaz. Pracujme tak, aby sme prekonali súčasné ťažkosti a vyšli z tohoto zložitého obdbobia posilnení. Odporúčam prijať stanovisko. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji panu předsedovi. Zahajuji rozpravu. Myslím, že všichni máte návrh prohlášení Federálního shromáždění v lavicích, že ho není třeba číst. V rozpravě jako první promluví poslanec Kulan, připraví se poslanec Mlynárik.

Poslanec SN P. Kulan: Vážený pán predsedajúci, vážené dámy vážení páni poslanci, milí hostia. My, poslanci Federálneho zhromaždenia Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, zvolení v Slovenskej republike, bez rozdielu politickej príslušnosti, žiadame v zmysle rokovacieho poriadku Federálneho zhromaždenia nasledujúce:

1) Okamžité odvolanie pána poslanca Víťazoslava Morica z Predsedníctva Federálneho zhromaždenia,

2) Žiadame mandátový a imunitný výbor Snemovne národov, aby podrobne prešetril činnosť poslanca Morica a aby v súčinnosti s prokuratúrou ČSFR postupoval v zmysle platných zákonov.

Žiadame zaradiť tento bod na rokovanie najbližšieho predsedníctva Federálneho zhromaždenia.

Podpisaných je 56 poslancov zvolených v Slovenskej republike, k tomu sa zatiaľ pridalo 20 poslancov Snemovne národov zvolených v Českej republike.

Túto žiadosť dávame predsedovi Snemovne národov.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji, slovo má poslanec Mlynárik. Připraví se poslanec Čič.

Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán predseda Federálneho zhromaždenia, vážený pán predsedajúci, milí kolegovia, milé kolegyne, pán Dubček povedal pozoruhodnú vetu: "Obráťme pamäť k našim predkom". V tento deň, 30. októbra 1918, pred 72 rokmi, sa v Martine zišlo viac ako 100 slovenských politikov, aby prijali Deklaráciu slovenského národa. V jej úvod- nej časti sa hovorí: "Zástupcovia všetkých politických strán, organizovaní v Národnej rade, trvajú na zásade samourčovacieho práva národov, prijaté celým svetom."

Ďalej sa hovorí: "Na všetkých kultúrnych bojoch, ktoré viedol český národ, a ktoré ho urobili známym na celom svete, mala účasť i slovenská vetva."

Deklaráciu podpisali Andrej Hlinka, Jan Vojta, práve tak ako Ivan Dérer či Vavro Šrobár. Text Martinskej deklarácie bol dobovo podmienený, hovorí sa v ňom o jednotnom československom národe. Všetky aktivity domáceho aj zahraničného odboja sa dovolávali jednotného národa, ktorý požaduje vlastný samostatný štát. Jedine táto legitimita oprávňovala českých a slovenských politikov k nastoleniu požiadavky, ktorú uznali mocnosti Dohody a potvrdili ju na Versailleskej konferencii. Martinská deklarácia má hodnotu základného štátotvorného aktu, ktorým sa vytvoril a dotvoril československý štát. Bez rozhodujúceho stanoviska slovenských politikov v Martine 30. 10. 1918 by československý štát nemohol vzniknúť.

30. október 1918 je teda logickým aktom, navädzujúcím na 28. Oktober. Takto vznikol náš štát, ktorý dnes jako najvyšší zákonodárný zbor predstavujeme.

Záverečna čásť Martinskej deklarácie znie: "Sme presvedčení, že náš snaživý a nadaný slovenský národ, ktorý vzdor neslýchanému utláčaniu dospel na taký stupeň národnej kultúry, nebude vylúčený z požehnania, pokoja a spolku národov, ale aj jemu bude dopriaté, aby sa podľa svojho rázu mohol vyvýjať, a podľa svojich sil prispel k všeobecnému pokroku človečenstva."

Chcel by som pripomenúť, že našou ambíciou by mohlo, či malo byť dstojné naloženie s odkazom našich predkov, so zabránením síl a tendencií, ktoré hazardujú s identitou československej štátnosti, a ktoré egoistické ciele boja o moc nadriaďujú základným zásadám, na ktorých sa predstavitelia slo- venskej politiky 30. októbra 1918 dohodli a jasne to deklarovali. Slováci podľa Martinskej deklarácie majú plné právo na svojbytnosť a národnú suverenitu, no aj povinnosť prispievať v Martinskej deklarácii. (Potlesk.)