Konštatujem, že Snemovňa národov uznesenie
formulované poslancom Kroupom prijala.
Hlasovať budú poslanci Snemovne ľudu. Kto z nich
je za takéto uznesenie, nech zdvihne ruku a stlačí
tlačítko. (Hlasuje se.) (Sedmdesát devět.)
Kto je proti? (Sedmnáct.)
Kto sa zdržal hlasovania? (Dvacet osm.)
Konštatujem, že Snemovňa ľudu uznesenie
prijala. Obidve snemovne svojim súhlasným uznesením
prijali návrh poslanca D. Kroupu.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 49, SL
č. 90, SN č. 86).
Teraz je tu návrh uznesenia, ktorý navrhol poslanec
Dostál. Toto uznesenie nemá presnú formuláciu.
Žiada, aby v súvislosti s druhou moravsko-sliezskou
deklaráciou bola odovzdaná mandátovému
a imunitnému výboru Snemovne ľudu záležitosť
poslanca Bártu. Je treba, aby pan poslanec Dostál
toto uznesenie upresnil, aby sme vedeli, v čom je skutková
podstata celej záležitosti.
Poslanec SN P. Dostál: Navrhuji přijmout usnesení,
aby mandátový a imunitní výbor posoudil,
zda činnost poslance Bárty není v souvislosti
s jeho artikulací druhé moravsko-slezské
deklarace porušením poslaneckého slibu.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Myslím, že je to záležitosť len Snemovne
ľudu. Pýtam sa predsedu Snemovne ľudu, či
chce túto záležitosť vziať do svojej
agendy?
Předseda SL R. Battěk: Dámy a pánové,
domnívám se, že tyto citlivé politické
záležitosti budou v následujícím
období běžnou záležitostí.
Rozhodně bychom neměli podléhat obecnému
vzrušení při takovýchto návrzfch.
Mluvit o samozřejmosti by mohlo v některých
z vás vzbuzovat pocit beznaděje. Myslím však,
že se nesmíme bát té skutečnosti,
že v otevřené, politicky artikulované
společnosti bude politický zápas o prosazení
základních principů demokratického
chování pokračovat. Měli bychom tyto
návrhy projednávat zcela věcně. Je
to návrh poslance Sněmovny národů
a v zásadě by se s tím měla vypořádat
Sněmovna národů.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Týká sa to imunitnej alebo mandátovej veci
člena Snemovne ľudu?
Předseda SL R. Battěk: Ano, ale návrh podával
poslanec Sněmovny národů. Já, jako
předseda Sněmovny lidu, beru samozřejmé
tuto záležitost za svou. Při prvním
zasedání předsednictva se tím budeme
zabývat a budeme jak poslance Sněmovny lidu, tak
poslance Sněmovny národů informovat. Pokud
je to takto přijatelné, považoval bych to za
zralé k uvážení.
Předsedající předseda SN M.Šútovec:
Pán poslanec Dostál, aby bol spsob korektný,
navrhujem vám, aby ste svoju záležitosť
predniesol Snemovni ľudu prostredníctvom niektorého
poslanca Snemovne ľudu, ktorý sa s vašim návrhom
stotožní. Tak to bude celkom v poriadku a Snemovňa
ľudu potom túto záležitosť vybaví
vo svojej réžii.
Súhlasíte s tým, aby sme týmto spsobom
záležitosť vyriešili? Hlási sa poslanec
Pohanka. Dávam mu slovo.
Poslanec SL M. Pohanka: S návrhem poslance Dostála
se ztotožňuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Nebudem dávať o tejto záležitosti hlasovať.
Poslanec Dostál to odovzdá poslancovi Pohankovi
a ten to zariadi po línii Snemovne ľudu.
Ďalšie hlasovanie sa bude týkať návrhov
uznesení predložených poslancom Wagnerom.
Poslanec SL J. Wagner: Paní a pánové, myslím,
že bychom zbytečně zdržovali, že
lze o usneseních hlasovat vcelku. Mají pouze jiné
adresáty, protože každou tu věc vyřizuje
jiný státní orgán. Tuto věc
bohužel nelze řešit interpelací, jak mi
bylo nabídnuto, protože poslanec nemůže
interpelovat ani předsedu nejvyššího soudu
ani generálního prokurátora. K tomu, aby
oni se vyjádřili, je skutečně podle
platného jednacího řádu potřebné
usnesení sněmoven. Proto jsem to navrhl. Záležitost,
na kterou oni budou odpovídat, má vztah k záležitosti,
za kterou odpovídá vláda. Považuji proto
za nutné to spojit z důvodů, o kterých
jsem mluvil ve čtvrtek a o kterých jsem se krátce
zmínil ve svém vystoupení dnes. Doporučuji
proto hlasovat najednou. Jestli je s tím souhlas, považuji
to za důležité také proto, že tady
se jedná (to je můj hlavní argument, proč
jsem se rozhodl jednat) o to, že se v podstatě zdá,
že odkládáme výkon práva vůči
těm, kteří čekají na to, kdy
právo jim dá spravedlnost za to, co jim patří.Tuto
zásadu - právo neodkládat - obsahuje ve svém
článku č. 40 již Velká listina
svobod. Osm set let...
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec, neobnovujme rozpravu v tejto záležitosti.
Hlási sa pán poslanec Battěk.
Předseda SL R. Battěk: Vážené
poslankyně, vážení poslanci, v duchu
bych docela rád souhlasil s tím, co má na
mysli poslanec Wagner. Výkon práva však někdy
může komplikovanost výkladu dokonale zabít.
Já se přiznávám, že jsem ztratil
orientaci nejen právní, ale i věcně
politickou. Já se domnívám, že takovouto
formulaci těžko můžeme relavantním
způsobem schvalovat. Navrhuji, aby nám byl dán
písemný podklad k takovému usnesení.
Sám bych v této situaci nemohl pro takové
usnesení hlasovat.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Stotožňujem sa s návrhom predsedu Snemovne
ľudu Battěka. Domnievam sa, že návrh je
treba jednoznačne formulovať, rozmnožiť
a predložiť poslancom.
Inak chcem upozorniť poslanca Wagnera, že tretí
z jeho návrhov žiada federálnu vládu
o informáciu, ktorá popíše stav mimosúdnych
rehabilitácií atď. Domnievam sa, že tento
bod by nemusel byť v tomto uznesení, že by sa
dal vybaviť priamou otázkou na federálnu vládu
tu od tohto pultu. Súhlasíte s tým, aby sme
tento bod nezahrňovali do hlasovania?
Poslanec SL J. Wagner: Souhlasím s tím v případě,
že to bude prohlášeno za naléhavé.
Předsedající předseda SN M.Šútovec:
Nech sa páči. To ale predložíte vy pri
vhodnej príležitosti. Teraz vás prosím,
aby ste prvé dva návrhy formulovali ako jeden návrh,
dali to písomne, my to rozmnožíme a odovzdáme
poslancom, aby sa vo veci zorientovali a hlasovať sa bude
až potom.
Prerušujem naše rokovanie na jednu hodinu.
(Jednání přerušeno ve 12.11 hodin.)
(Jednání opět zahájeno ve 13.25 hodin.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Poslankyne a poslanci, mali by sme pokračovať v hlasovaní
o návrhu pána poslanca Wagnera. Text ste dostali
do lavíc, preto vám navrhujem, aby sme hlasovanie
o tejto záležitosti (vzhľadom na to, že
ešte všetci poslanci tento text uznesenia do lavíc
neobdržali), odložili a ako ďalší bod
programu aby sme prerokovali návrh zákona, ktorým
sa mení zákon č. 403 o zmiernení následkov
niektorých majetkových krívd, ako je obsiahnutý
v tlači 249. Prihlásil sa ešte pán poslanec
Ruml.
Poslanec SL J. Ruml: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, nechci vás dlouho zdržovat
ani poplašit. Nevím, zda jste také dostali
do lavic dopis od pana Husaina. Velice se mi líbí
rukopis, kterým je psaná adresa, méně
už obsah, který je v té obálce...
Chtěl bych se pouze zeptat, zda k distribuci bylo zneužito
technických služeb parlamentu. Pokud ano, tak, že
se to stalo necelý týden poté, co jsme odhlasovali
vyslání chemické jednotky na Blízký
východ a necelých 24 hodin po té, co jsme
se dozvěděli, že 18 našich občanů
bylo zadrženo na hranicích a vráceno zpět.
Dosud ještě nebylo rozhodnuto, zda jsou rukojmí
nebo ne.
V tom případě se ptám, zda tato zásilka
byla chemicky prověřena?
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ja som si toho listu, pán poslanec Ruml, nevšimol.
Sám ho nemám k dispozícii. O jeho existencii
som sa dozvedel teraz od vás. Zrejme ho ostatní
poslanci tak isto majú. Musím sa opýtať
personálu. Na odpoveď budeme musieť chvíľu
počkať. Spýtam sa pracovníkov Kancelárie,
akým spôsobom sa vec rozšírila medzi
poslancov. Otázka je položená. Pýtam
sa zriadencov Kancelárie, akým spsobom sa stalo,
že takýto list bol distribuovaný?
Navrhujem vám, aby sme prešli k prerokúvaniu
Návrhu zákona, ktorým sa mení zákon
č. 403/1990 Zb., o zmiernení následkov niektorých
majetkových krívd (tisk249).
Súhlasíte s týmto postupom? Nebudem dávať
o veci hlasovať.
Navrhovateľ dr. Mikule v tejto chvíli znova nie je
prítomný v sále. Vyzývam ho, aby sa
dostavil k rečnickému pultu! Obávam sa, že
podáva interview.
Pán Mikule, prosím, abyste nám podali výklad
k novele (tlač 249).
Poslanec SN V. Mikule: Vážené kolegyně
a kolegové, jak víte, tak zákon č.
403/1990 Sb., o zmírnění následků
některých majetkových křivd byl iniciován
skupinou poslanců. Nebyl to tedy vládní návrh
zákona a pamatujeme si také všichni, že
text schváleného zákona se podstatně
odlišuje od původního návrhu. Nyní
se k tomuto schválenému zákonu znovu vracíme
formálně z toho důvodu, že vláda
v tisku 211 navrhuje dílčí novelizaci spočívající
v tom, že by se do § 4 vložilo ještě
ustanovení, které by zabraňovalo, aby se
vydávaly in natura nemovitosti, tedy stavby oprávněným
osobám, jestliže tyto stavby jsou užívány
diplomatickými misemi v naší republice. V pátek
odpoledne jsme projednávali tento návrh s panem
náměstkem ministra zahraničí a zjistili
jsme při té příležitosti, že
problémů -lépe řečeno nezjistili,
ale znovu jsme si potvrdili - že problémů souvisejících
s tímto již přijatým zákonem
je více a že jsou velmi podstatné.
Zejména kromě § 4, který by zřejmě
vyžadoval doplnění ještě v dalších
směrech, je to otázka náhrady, která,
když se podíváte do schváleného
zákona, zjistíte, že v § 15 se mluví
v odst. 2 o tom, že oprávněné osobě,
které nebyla vydána věc z důvodů
právních uvedených v § 4, vzniká
nárok na vydání náhrady od příslušného
ministerstva pro správu národního majetku
a jeho privatizaci. Většina z nás možná
měla dojem, že výraz náhrada se týká
ceny, kterou tato nemovitost bude mít v době vydání,
nebo v době účinnosti tohoto zákona.
Sám jsem se nechal trochu svést touto formulací
a teprve dodatečně jsem si uvědomil, že
předtím v § 14 je legislativní zkratka
"náhrada", která ovšem vyjadřuje
skutečnost, že při stanovení peněžní
náhrady se vychází z vyhlášky
ministerstva financí č. 73/1964 Sb., tedy z vyhlášky,
která už 20 let není v účinnosti
ani v době, kdy se majetky odejímané podle
vládního nařízení 15/1959 odejímaly.
Navíc tato vyhláška samozřejmě
rozlišuje mezi věcmi v osobním vlastnictví
a v soukromém vlastnictví, a to takovým způsobem,
že srovnatelné věci v soukromém vlastnictví
měly cenu nepoměrně nižší,
mnohonásobně nižší.
Úprava, kterou jsme schválili, by tedy vedla k tomu,
že nebude-li někomu z důvodů právních,
zejména z důvodů uvedených v §
4, vydána zpět jeho nemovitost, dostane náhradu
v penězích, která bude mnohonásobně
nižší než je hodnota té stavby, která
třeba jinému, takto postiženému a rehabilitovanému
občanovi bude vrácena in natura.
Vzniká absolutně neúnosná nerovnost
mezi těmito dvěma případy. Včera
jsme měli další velké jednání
v této věci, abychom si objasnili situaci. Pracovník
ministerstva financí, který zpracovává
ex profeso problematiku oceňování nemovitostí,
nám sdělil, že se radili s větším
počtem znalců, kteří by se měli
zabývat oceňováním staveb pro účely
tohoto zákona a zjistili, že skutečně
v řadě případů by tato cena
byla nižší než náklad na znalecký
posudek samotný. Udajně se to pohybuje řádově
mezi 700 až 800 korunami i u poměrně velkých
staveb. Právě proto, že jsou to stavby v soukromém
vlastnictví a že tato vyhláška nepočítala
s oceňováním staveb určených
pro podnikatelskou činnost.
Pak jsme dostali další informace. Například
z jedné investorské organizace z Prahy, že
tu hrozí další velké nedopatření,
pokud nedojde k novele schváleného zákona.
Upozornili nás, že existuje například
nemocnice na Vinohradech v Londýnské ulici, která
původně zaujímala jeden objekt, která
však později byla rozšířena o původně
činžovní domy, jeden nalevo a jeden napravo.
Z těchto tří objektů byl vytvořen
jeden ucelený objekt, který slouží provozu
nemocnice. Teď ovšem, kdyby se měly oba činžovní
domy vracet, tak by nemocnice nemohla dále fungovat, to
za prvé, a za druhé je tu určité nedopatření
v § 13 odst. 2. V takovém případě
by oprávněné osoby, které by měly
právo na vrácení těchto činžovních
domů, měly právo, aby se jim přednostně
nabídlo ke koupi zařízení těchto
částí nemocnice, tedy rentgenové přístroje
atd. A takových případů jsme zjistili
víc. Například v bývalém hotelu
se zřídila strojně početní
stanice a ten, kdo bude žádat o vydání
hotelu, už si provedl soupis všech počítačů,
které jsou v budově, a počítá
s tím, že je s velkým ziskem potom zase prodá.
To je tím, že v ustanovení § 13 odst.
2 je uvedeno: "Movité věci, které slouží
k provozu činnosti umístěné ve vydávané
nemovitosti, je organizace povinna nabídnout ke koupi nejprve
oprávněným osobám." Neříká
se tu, že se to týká věcí té
kategorie, které sloužily k provozu, tak, jak byl
veden v době, kdy se nemovitost odnímala. Je tam
řada dalších věcí, které
zjistilo ministerstvo privatizace České republiky
a o kterých si myslí, že by bylo třeba
je napravit.
V důsledku toho skupina poslanců navrhla řešení,
které je uvedeno v tisku 249, že by se odložila
účinnost schváleného zákona,
který by jinak nabyl účinnosti 1. listopadu,
na 1. únor příštího roku s tím,
že v takto získaném mezidobí by se buď
už schválený zákon inkorporoval do připravovaného
zákona o mimosoudních rehabilitacích, do
kterého stejně už byl zahrnut a ze kterého
byla tato materie vyňata. Pak by to umožňovalo
řešit celou problematiku uceleně a jednotně.
Anebo by se provedla dílčí novelizace tohoto
zákona, která ovšem by asi nebyla jednoduchá.
Při dnešním jednání ústavně
právních výborů byl vysloven názor,
že by ani nebyla dobře možná.
Takže návrh uvedený v tisku 249 sleduje tyto
cíle: při projednávání v ústavně
právních výborech bylo navržené
řešení doporučeno, ovšem kolega
poslanec Benda měl doplňující návrh,
který se potom objevil i jako článek 2 tohoto
zákona - nevím, jestli poslanci mají upravený
tisk před sebou. (Odpověď: Mají.) Jde
o to, aby odložením účinnosti nevznikla
nepříznivá situace, aby mezitím do
1. února nedošlo k rozprodeji věcí,
které mají být vráceny fyzickým
osobám, takže by potom už nemohly být
vráceny původnímu vlastníkovi, respektive
oprávněné osobě.
Ústavně právní výbory schválily
oba tyto články a doporučují sněmovnám,
aby předkládaný návrh přijaly.
O tom by mohl referovat kolega Benda, který je jedním
ze dvou zpravodajů ústavně právních
výborů.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Zpravodaj ústavně právního výboru
SL poslanec V. Benda: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
moje zpravodajská zpráva, po- dobně jako
celé projednávání této novely
zákona nedávno přijatého, bude poněkud
improvizovaná, nicméně se pokusím
doplnit to, co tady neřekl pan předseda ústavné
právního výboru dr. Mikule, za ústavně
právní výbor Sněmovny lidu.
Skutečně jsme dostávali různé
signály o tom, že při provádění
tohoto zákona ještě v podobě, jak jsme
ji schválili, by vznikly velmi vážné
praktické nesnáze, a to jak nesnáze nebo
nespravedlnosti vůči někdejším
majitelům, nebo znovunabyvatelům. Na nejzávažnější
z nich upozornil pan předseda Mikule, pokud jde o souvislost
s vyhláškou z roku 1964 o oceňování
soukro- mého majetku, které je směšné
nízké, pouhý uznávací poplatek.
Ale také by vznikly vážné nesnáze
veřejnému zájmu.
Patrně nejvážnější nesnáz
se týká zastupitelských úřadů,
kde nám hrozí zmrazení nebo přerušení
diplomatických styků s celou řadou zemí,
kdyby ten zákon byl striktně prováděn.
Nicméně, jak nám dnes pan ministr Ježek
předkládal návrh novely nebo návrh
zásad novely tohoto zákona, tak podotýkám,
že to byl návrh velmi obsáhlý, že
nebyl v ústavně právních výborech
meritorně dostatečně podrobně projednán.
Na první pohled bylo patrné, že některé
důvody k některým momentům novely
jsou závažné, jiné momenty novely dalekosáhle
mění zásady celého retribučního
zákona, znamenaly by prakticky jeho likvidaci.
Současně bylo v ústavně právních
výborech předběžně konstatováno,
že patrně bude třeba jít cestou novely,
že dnes je již takřka nemožné zabudovat
tento zákon do zákona o mimosoudní rehabilitaci
a že není důvodu, proč vymýšlet
nějaký zákon nový nebo jiný
nebo s úplně odlišnou filozofií.
Proto se nakonec ústavně právní výbory
přiklonliy k odložení účinnosti
zákona z 1. listopadu na 1. února, tj. o 3 měsíce.
Jsem povinen referovat, že padl návrh, pro který
byla menšina, ale více než třetinová
menšina poslanců Sněmovny lidu, aby datum bylo
prodlouženo jen na 1. 1., ale nakonec se prosadil původní
pozměňovací návrh odsunutí
účinnosti do 1. února. Poněvadž
ale by se tím umožnilo, aby pokračovaly, nebo
byly nově zahájeny čachry s majetkem, který
se má vracet, ať už s vlastními nemovitostmi
nebo ještě více a ještě spíše
s jeho movitými součástmi, tak jsem pokládal
za nutné, a ústavně právní
výbory schválily, doplnit tento návrh o posunutí
účinnosti tohoto zákona v podstatě
článkem, který přebírá
text nebo části textu z § 1 a z § 22 původního
privatizačního zákona, který měl
vstoupit v účinnost pozítří,
od 1. listopadu, na základě kterého nikoliv
od účinnosti tohoto zákona, ale od účinnosti
novely, tj. od 31. října, jsou tyto reprivatizované
majetky chráněny před nedovolenými
převody, pronajímáním, případně
nějakým ničením nebo odvážením
věcí apod.
Protože jsem se dověděl, že nemáte
text doplňku článku 11, kterým zamezujeme
negativním účinkům oddálení
účinnosti, tak bych si ho dovolil přečíst.
Článek II tohoto zákona by zněl: "Věci,
které přešly z vlastnictví fyzických
nebo soukromých právnických osob podle vládního
nařízení číslo 15/59 Sb., o
opatřeních týkajících se některých
věcí užívaných organizacemi socialistického
sektoru, podle zákona č. 71/59Sb., o opatřeních
týkajících se některého soukromého
domovního majetku, a znárodněním,
zestátněním na základě výměrů
některých odvětvových ministerstev
vydaných po r. 1955 a odvolávajících
se na znárodňovací předpisy z r. 1948"
- kdo máte před sebou původní text
zákona, to je doslovný výňatek z §
1, tam je odkaz č. 1 na všechny ty zákony,
jak je to v původním reprodukčním
zákoně "nesmějí být organizacemi
převedeny do vlastnictví jiného ani nesmějí
být jinému přenechány do užívání.
To platí i pro součásti a příslušenství
uvedených věcí. Organizace jsou povinny nadále
o uvedené věci řádně pečovat".