Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Pak následuje čl. III. "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 31. října 1990" - to je v tisku, který patrně máte k dispozici, článek II.

Zástupci vlády, protože navrhovatelem jsme zase, rozumím-li tomu dobře, stále my, tedy poslanci Federálního shromáždění, zástupci vlády, kteří přišli s návrhem č. 211, vyjádřili s tímto doplněním souhlas, ústavně právní výbory to schválily a podávají tento návrh novely v podobě oněch tří článků, z nichž dva máte mít k dispozici a třetí jsem vám právě přečetl.

Jako zpravodaj ústavně právního výboru Sněmovny lidu doporučuji vám novelu zákona v této upravené podobě přijmout.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi Bendovi. Teraz prosím, aby za výbor Snemovne národov podal spravodajskú správu pán poslanec Vosček.

Zpravodaj ústavně právního výboru SN poslanec J. Vosček: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, moja úloha je značne uľahčená vyčerpávajúcim zdôvodnením pána predsedu Mikuleho, aj pána poslanca dr. Bendu. Len by som snáď chcel dodať, že tým, že prerokúvame tlač č. 249 tak, ako ju doplnil pán poslanec Benda znením článku II., vlastne odpada prerokovanie tlače 211, pokiaľ ju máte vo svojich laviciach.

Ako spravodajca ústavnoprávneho výboru Snemovne národov sa teda pripájam k spravodajskej správe pána poslanca Bendu a odporúčam prijať tlač č. 249 v takom znení, ako ju on predniesol.

Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu spravodajcovi. Otváram rozpravu. Písomne sa prihlásili poslanci Jičínský, Houška a Senjuk. Udeľujem slovo pánu poslancovi Jičínskému.

První místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené Federální shromáždění, mluvím k této věci velmi nerad, ale přesto považuji za potřebné k tomu říci své slovo, protože cítím svůj díl odpovědnosti za ten zákon, jehož nedostatky teď spravujeme. Myslím, že je lepší přiznat otevřeně to, že jsme udělali chybu, než se snažit tuto chybu nějak zakamuflovat. Byla to naše chyba. Snad nás může poněkud omluvit dobrý úmysl, který k ní vedl, ale asi si musíme častěji přípomínat jedno známé přísloví, že dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekla. Čili jde o to, že bychom skutečně měli velmi vážit, kde budeme sahat k poslanecké iniciativě v případech zákonů, které upravují velmi komplikovanou problematiku, a kde ono legislativní řízení, které je součástí legislativního procesu, na jehož základě vláda podává návrhy, bývá skutečně nezbytné pro to, aby se vyloučila míra chyb, ke kterým v návrhu zákonů může dojít.

Čili považoval bych za důležité vzít si z toho toto důležité poučení, abychom neopakovali ty chyby, kterých jsme se dopustili, a posledním případem je návrh zákona, který teď projednáváme, abychom jistým způsobem spravili chyby, které jsou obsaženy v zákoně, který jsme přijali minule v dobrém úmyslu, abychom urychlili určité procesy, abychom dali průchod oprávněným požadavkům o nápravě jistých chyb a zároveň nás to opravdu musí vést k tomu, že musíme být vždy velmi pozorní a vážit to, abychom nezakládali nějaké jiné nespravedlnosti, nebo nějaké jiné chyby naším nedokonalým rozhodnutím. Toto jsem považoval za potřebné říci a na závěr k tomu uvádím, že z těchto důvodů doporučuji, aby obě sněmovny předložený návrh, který zpravodajové obou výborů odůvodnili, aby obě sněmovny přijaly.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu podpredsedovi Jičinskému, udelujem slovo pánu poslancovi Houškovi.

Poslanec SN F. Houška: Vážený pane předsedající, vážené a milé dámy, vážení pánové. Je v poslední době zvykem se zde občas blýsknout nějakou přípomínkou nebo nějakou moudrostí. V této souvislosti s projednáním tohoto návrhu bych chtěl říci asi jedno. Existuje staré římské přísloví: "Cokoliv konáš, konej rozumně a měj zřetel na konec." Prosím vás, toto není první případ takového rachitického zákona. To už byla v minulém parlamentě stočtrnáctka a nyní tato skutečnost. Mně by samozřejmě nevadila ta skutečnost, že se vracíme po třech týdnech k dílčí novelizaci. Je to absurdní situace. Protože víme, že z minulého údobí v podstatě došlo k destrukci práva a spravedlnosti. Prosím vás, v některých otázkách v této destrukci napomáháme. Totiž zákon obecně má býti pravidlem a jestliže připouštím jednu výjimku vedle druhé, zákon se hroutí. Viz, jak s oblibou poukazuji např. relativně dobrého, řemeslně legislativně zpracovaného zákona o vodním hospodářství, o čistotě vod apod. Prosím vás, tento zákon byl dobrým zákonem, možná že by byl i perlou mezi zákony, ale s tím rozdílem, že se objevilo v průběhu doby jeho činnosti a platnosti 2 500 výjimek. Já bych poukázal na jedno, pokud tu mám tuto předlohu. Že je nutno upravit v některých dalších směrech tento zákon a v souvislosti s tím se tam přejímá i otázka těch objektů, které získala pro diplomatické rezidence resp. jejich bydlení diplomatická správa zahraničních služeb. Prosím vás, víme o jakou organizaci šlo, jakým způsobem získávala objekty. To je vše pravda. Podíváme-li se na předlohu vládní, vidíme tam otázku, o které objekty jde. Vidíme tam, že jde řádově o 165 objektů a jsou tam požadavky jednak Velké Británie, Švédska apod. Ovšem co v něm neuvádíme, že jsou tam i ambasády tzv. lidově demokratických států a později i afrických států. Samozřejmě nedělal bych rozdíl, ale jestliže vycházíme z principu restituce, tak nemůžeme tuto restituci neustále zužovat a zužovat. (Potlesk.)

To nemluvím o otázce vyhlášky o oceňování nemovitostí. Všem výborům, včetně výborů ústavně právních, kam jsem chodil, všem bylo zcela jasno a uplatňovala se ta otázka, že tato vyhláška nejenom, že v daném údobí roku 1950 - 1962 nebyla v platnosti, ale ani posléze. To samozřejmě právníkům kolegům nevadilo. Já tu vidím podsunutý úmysl jiným směrem. Abychom to zhutnili, v podstatě těm, kterým bychom nevraceli jejich majetky, tak jim dáme v podstatě hodnocení na lepší finanční bázi. Já v této souvislosti bych chtěl říci jedno. Ono to s touto problematikou souvisí, proto bych vás poprosil ještě o malou shovívavost a pozornost. Totiž to je otázka, kterou slyšíme nejenom v kuloárech, ale i na plenárním zasedání obou sněmoven. Totiž vystupují mnozí naši kolegové, zejména kolegové, neslyšel jsem to z úst kolegyň, to na jejich obranu, že jsme poslanci a naprosto se necítíme v roli politiků. Spíše poukazujeme nato, že hrajeme roli svých původních civilních zaměstnání lékařů, techniků, ekonomů, psychologů, filozofů anebo z řad ctihodného orákula. Prosím vás, mě tato situace trochu trápí a zlobí. Protože si musíme uvědomit, jaká role, a to je i v souvislosti s otázkou legislativní, jakou roli my tu vůbec hrajeme? Náš úkol, který očekává - já to řeknu vzletně - nejenom lid, ale národ, ale ta role, která se hraje ve všech demokratických parlamentech všech států, je jenom jediný úkol nás politiků. Jiná otázka je, jak se hodnotíme, zda-li jsme politici - amatéři, nebo špatní - dobří politici, nebo dokonce začínající profesionálové. Ale je nutno si uvědomit jedno, že žádný politik, a to je určité krédo, nemůže čekat na věčně oddalované výsledky výzkumu, jako je tomu u vědců, že politik, a to i v exekutivě, musí jednat politicky, a tzn. přijímat riziko, a to riziko často velice obrovské. Často jsme svědky jednoho, že není nic snadnějšího - i zde v parlamentu - než hlásat dobro. Vážení přátelé, mnohem složitější je promýšlet způsoby dosažení tohoto dobra, aniž je k tomu zapotřebí velkých astronomických částek nebo dokonce negování tohoto dobra. Proto jsme svědky toho, že mnozí, zejména mladí lidé, ale mohou to být I starší a staří, kteří ve stavu mravní a politické určité adolescence, přitahuje právě etika postoje. Etika postoje s morální čistotou je nejlevněji realizovaná lidská zásluha. Důležitější proto je etika jednání a zodpovědnosti, protože musí brát v úvahu trvale nejisté množství prostředků, nákladů a důsledků.

Povolání k politické činnosti vyžaduje stejnou míru zodpovědnosti jako povolání chirurga. U obou by měla být zásadní normou ta část Hippokratovy přísahy, která lékaři přikazuje, že nesmí způsobit větší škodu. Tím se vracím právě k novelizovanému zákonu. Někdy dáváme na vědomí, že náš skepticismus, opatrnictví a bezbřehost může vést k tomu, že lidi raději nedělají vůbec nic a přenechávají automaticky politické kolbiště podvodníkům, fanatikům, neschopným lidem bez morálních ohledů.

V žádném případě nechci moralizovat. Je zvykem v této budově zdvihat prst, mluvit o tom, že ten či onen poslanec mluví málo nebo hodně, hloupě nebo chytře. To je velmi nebezpečná věc. Zahloubáte-li se do učebnic sociální psychologie a výzkumu sociální psychologie, vždycky se jedná o osoby s určitým schysofrenním nádechem, o osoby krajně podezřelé. Proto musíme s otázkou moralizátorství zacházet jak se šafránem. Proto ty otázky, o kterých jsem hovořil, otázky eticko právní, bychom měli respektovat právě v projednávání novelizací a budoucích zákonů. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu poslancovi Houškovi. Dobre sa pamätám, že vo vašom prejave nebol ani jeden pozmeňovací či doplňujúci návrh? (Ne.)

Ďakujem. Slovo má pán poslanec Senjuk.

Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, strašně rád bych začal nějakým citátem, leč jediný, který mě napadá, je: "Čas jsou peníze".

Za prvé bych se chtěl vrátit ke své technické připomínce. Dost mě zaráží a považuji to za hrubou chybu, že při projednávání všech komplikací, které vznikly schválením zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd nebyli přizvání zpravodajové, kteří obsáhli veškerou problematiku těchto zákonů a veškeré protinávrhy i pozměňovací návrhy, které padly na jednotli- vých výborech. Domnívám se, že projednáváním skupiny poslanců, ač si jich velmi vážím, nemohla být obsažena celá problematika již projednávaného zákona.

Za druhé bych chtěl poukázat na některé profesionální chyby, které tady zazněly z úst pana předsedy Mikule. Jedná se o movitý majetek. V dikci zákona se praví, že organizace je povinna majetek nabídnout původnímu vlastníku za zůstatkovou cenu, jestli se rozhodne ho prodat, to znamená, jestliže s ním nebude zacházet s péčí řádného hospodáře. To znamená, že organizace má možnost tento movitý majetek převést do jiné své provozovny a tam ho využívat s péčí řádného hospodáře. Čili jen v případě, že by organi- zace prodávala tento majetek, je povinna nabídnout ho bývalému vlastníkovi. Tím bych oponoval argumentaci, že se dělá soupis počítačů, že by se prodávalo zařízení nemocnic.

Další věc je otázka nemocnice. Jestliže pozastavíme platnost tohoto zákona, musíme si uvědomit, že nabouráme - a to zásadním způsobem - celý pochod privatizace. Jestliže jsme se rozhodli ke koncepci privatizovat s tím, že se budeme snažit napravovat křivdy uplynulých 45 nebo 42 let, že to budeme napravovat tím, že se budou majetky vracet, tak bychom měli být důslední. Jestliže v současné době existuje případ, že se nemocnice rozšířila na dvě další budovy, je možné tržním mechanismem původnímu vlastníkovy nabídnout takovou cenu za objekty, aby je odprodal. Jestliže tato varianta nepomůže, můžeme se dohodnout s ním, že tyto objekty pronajme. Toto jsou všechno postupy tržního mechanismu. Když jsme tento zákon projednávali, byli jsme si vědomi , že to bude mít určité negativní dopady. Žádný zákon, ať je jakýkoliv, nemůže dosáhnout dobro stoprocentně. Vždycky tam budou nějaké nedostatky.

Dále diplomatické objekty. Chtěí bych upozornit, že jestliže začneme dělat výjimky u nemocnic, u diplomatických objektů, můžeme přistoupit k tomu, že je začneme dělat u dalších, stejně sociálně demagogicky orientovaných objektů.

Neexistuje snad možnost státu ve státním zájmu podle ústavního článku 9 vyvlastnit? V žádném případě bychom neměli přijmout jakoukoliv novelizaci tohoto zákona. Můžeme maximálně přijmout nový zákon o vyvlastnění některých objektů ve státním zájmu, a to za současné ceny.

Další věc, kterou bych chtěl technicky zmínit, je, že neznalost zákona ještě není polehčující okolnost. Vyhlášku 73/64 jsme diskutovali ve všech výborech. Obhajovat se nyní tím, že jsme ji neznali, by svědčilo o nefundovanosti nás, poslanců.

Proto doporučuji, jestliže je v zájmu ČSFR, aby objekty nutné pro diplomatické styky byly vyvlastněny od nových vlastníků, aby se tak stalo za stávající ceny zvláštním zákonem a nebyly žádným způsobem zahrnovány novelizací tohoto zákona. Jestliže se dostaneme k výjimkám, nevím, kde to skončí. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Konštatujem, že už nikto nie je pisomne prihlásený do rozpravy. Hlási sa niekto z pléna? (Ne.) Nie je tomu tak. Prosím teraz spravodajcu pana poslanca Bendu, či sa chce vyjadriť k predneseným námetom.

Zpravodaj ústavně právního výboru SL poslanec V. Benda: Já, jako zpravodaj, tady musím obhajovat stanovisko výborů, nikoliv své stanovisko. Přesto bych si dovolil předeslat, že s většinou toho, co tu řekl pan poslanec Senjuk osobně souhlasím, ale chtěl bych ho přece jen opravit, pokud jde o případ vydání movitých věcí, to je § 13 původního zákona. Odstavec 2 zní: "Movité věci, které slouží k provozu činnosti umístěné ve vydávané nemovi- tosti, je organizace povinna nabídnout ke koupi nejprve oprávněným osobám za zůstatkovou cenu, a to nejpozději ve lhůtě uvedené v § 19/2." To je lhůta 30 dnů. Čili čtu-li správně tento zákon, opravdu by se tam jednalo o povinnost odprodeje za zůstatkovou cenu.

Jinak s ostatními námitkami pana poslance Senjuka věcně i právně souhlasím.

Poslanec SN R. Senjuk: Nechci vést velkou polemiku, ale z dikce paragrafu 13 odst. 2 jednoznačně nevyplývá, že organizace je povinna tyto věci odprodat. Tam se říká, že organizace je povinna nejprve odprodat, to znamená, že nejprve se odprodává původnímu vlastníkovi za předpokladu, že k odprodávání vůbec dojde. Takto se dá vykládat odst. 2.

Místopředseda SL E. Valko: Vážený pán predsedajúci, vážené dámy a páni, domnievam sa, že výklad, ktorý podal spravodajca poslanec Benda, je z hľadiska právneho ďaleko prijateľnejšf ako výklad pána poslanca Senjuka. To je mj osobný názor.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Teraz musím požiadať navrhovateľa Dr. Mikuleho, aby sa vyjadril k tomu, čo tu bolo prednesené. (Poslanec Mikule nechtěl nic dodat.) Dobre. Teraz bude hovoriť spravodajca pán poslanec Vošček.

Poslanec SN J. Vošček: Ja sa pripájam k návrhu pána poslancu Bendu s tým, aby sa návrh, ako je tu predložený prerokúval a prijal. Myslím si, že tam nejde len o objekty, ktoré slúžia diplomatickému zboru. Tam ide aj o otázku náhrady. Vyhláška č. 73/1964 Zb. bola skutočne na tento prípad nevhodne použitá. Ak sme sa dopustili chyby, je treba ju napraviť. Ďakujem.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Konštatujem, že k tlači 249 nebol fakticky prednesený nijaký pozmeňujúci návrh. Boli tu požiadavky tento návrh zákona jednoducho neprijať.

Dáme teda o návrhu zákona, ktorý je obsiahnutý v tlači 249, hlasovať. Konštatujem, že v zasadacej sieni je prítomných 106 poslancov Snemovne národov a 105 poslancov Snemovne ľudu.

Hlasovať budú poslanci Snemovne národov. Pýtam sa, kto z poslancov Snemovne národov súhlasí s návrhom zákona podľa odporúčaní, ako ho predniesli spravodajcovia, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko. (Hlasuje se - čtyřicet čtyři). Ďakujem.

Kto je proti návrhu zákona? (Dvacet tři.) Ďakujem.

Kto sa zdržal hlasovania? (Čtyřicet jedna.) Ďakujem.

Konštatujem, že návrh zakona, ako je obsiahnutý v tlači 249, nebol v Snemovni národov prijatý.

Hlasovať bude Snemovna ľudu. Prosím poslancov SĽ, ktorí súhlasia s predloženou osnovou zákona, aby zdvihli ruku a stlačili tlačítko. (Hlasuje se - třicet sedm). Ďakujem.

Kto je proti predloženému návrhu zákona? (Třicet dva). Ďakujem.

Kto sa zdržial hlasovania? (Čtyřicet dva). Ďakujem.

Konštatujem, že ani v jednej zo snemovní návrh zákona nebol schválený. Zákon, ktorým sa mal meniť zákon č. 403/1990 Zb., o zmiernení následkov niektorých majetkových krívd, ako je obsiahnutý v tlači 249, nebol Federálnym zhromaždením prijatý. Ďakujem pánom spravodajcom.

Ďalej by sme prerokovali

Prosím pána poslanca Jiřího Rumla, aby návrh odôvodnil.

Poslanec SL J. Ruml: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, omlouvám se za naši komisi, že jsme přišli tak narychlo s návrhem, který původně měl řešit pravomoce komise, a to jednací řád. Vzhledem k tomu, že jednací řád se dnes na pořad schůze nedostal, žádáme vás, abyste zmocnili komisi, aby mohla být vyšetřovací. Vy jste přeci volili vyšetřovací komisi, nikoliv komisi pro dohled. To znamená, že tato komise, má-li se zhostit svého úkolu musí mít náležité pravomoce.

Chtěl bych to ilustrovat na příkladu.

Koncem minulého týdne vyšly materiály v periodiku Expres, které se přímo vztahují k 17.listopadu. To znamená k meritu věci, kterými se má zabývat naše komise. Nechci hodnotit obsah těchto článků, chci se pozastavit nad tím, že tyto články, pokud jsou pravdivé, musí být doloženy nějakými fakty. Komise by měla mít napříště možnost autora takovýchto článků si pozvat, ne na kobereček, ale prostě jako svědka událostí, kde by musel pod přísahou vypovídat o tom, jak k těmto faktům přišel, a aby zdůvodnil jejich platnost. Je to o to závažnější, že v neděli v televizním pořadu poslanec Sacher, který tam byl prezentován jako bývalý ministr vnitra, tedy jako člověk, který má velice blízko k těmto věcem, se poměrně kladně vyjádřil k hodnověrnosti těchto materiálů. Čili i poslance Sachera budeme žádat v komisi, aby u nás vypovídal o tom, zda jsou mu taková fakta známá, jak k nim přišel a proč s nimi nepracoval už dřív, třeba už v době, kdy byl ministrem vnitra.

Pokud nám to schválíte - a já bych o to žádal - byl bych rád, abychom takové pravomoce měli, aby i tento poslanec vypovídal před komisí pod přísahou.