Byl bych rád, kdybychom se poučili z dějin
jiných evropských zemí nedávné
minulosti, v obdobné filozofii, dejme tomu z filozofie
španělské, poté, co se zbavili též
jedné diktatury. Proto, a hlavně proto je nutné
provést ony věcné a mravní očisty,
kterými se dá jednoznačně najevo,
že nejenom proklamací, ale součinností
s ní i rozhodnými mocenskými akty porevoluční
moci provedeme rozloučení s minulostí, která
škodila 42 let této zemi a jejímu lidu. Děkuji
za pozornost. /Potlesk./
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem poslancovi Wagnerovi. Slovo
má poslanec Doležal.
Poslanec SN B. Doležal: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, je zjevné, že
se svobodně zvolené Federální shromáždění
musí nějakým způsobem stáhnout
ke 40-ti leté minulosti, a proto jsem přivítal
návrh pana poslance Bratinky. Domnívám se
ale, a v tom bych asi souhlasil s panem poslancem Sokolem, že
kdybychom jen usilovali o výklad minulosti a vyjádření
vztahu k ní, mohli bychom upadnout do soutěže
o to, kdo najde zvučnější a silnější
slova.
Minulost se nedá odepsat slovy. Už proto ne, že
žijeme v jejích troskách, všude narážíme
na její pozůstatky, a objevují se už
šikovní restaurátoři....
Je tedy také nutné vypořádat se s
touto současnou minulostí, která nás
ohrožuje a od níž často nemáme
patřičný odstup. V této souvislosti
bych se chtěl zmínit o několika otevřených,
zdánlivě dílčích problémech,
které sami o sobě tuto živou minulost představují.
Za prvé. Včera se tu zevrubně hovořilo
o vodním díle Gabčíkovo. Je to jistě
problém ekonomický a ekologický, ale přesahuje
i do zahraničně politické oblasti, a to nejenom
svou ekologickou problematičností. V Maďarsku
se v době Kádárova režimu stala stavba
díla na Dunaji symbolem totalitní zvůle a
tento aspekt se od ní nedá odloučit.
Za druhé. Zahraničně politickým problémem
se stala i otázka jaderných elektráren, které
znepokojují naše rakouské sousedy. Otázka
ochrany životního prostředí a využítí
jaderné energie speciálně je v Rakousku už
tradičně natolik významná, že
se k ní definují všechny významné
politické strany.
V době, kdy se odstraňují i skutečné
zdi dělící národy a státy střední
Evropy od sebe navzájem i od civilizovaného evropského
Západu, zůstává nedotčena umělá
závora mezi ČSFR a Polskem, což kalí
vztahy mezi oběma osvobozenými zeměmi.
Konečně za čtvrté, jak se dalo očekávat,
úsilí o majetkovou resistuci vyvolalo požadavky
odsunutého německého obyvatelstva po odškodnění,
jak o tom svědčí poslední prohlášení
sudetoněmeckého krajanského sdružení.
Nedá se vyloučit, že by tato problematika mohla
v budoucnu narušit naše vztahy se sjednoceným
Německem.
Všechny tyto problémy jsou plody minulých desetiletí:
ekonomické gigantománie, nezájem o prostředí
v němž žijeme, snahy o izolaci jednotlivců
i společenských celků, marného úsilí
překonat minulost tím, že na ni jednoduše
zapomeneme. V době totalitného režimu se o
nich nedalo veřejně debatovat a zahraničně
politický aspekt bylo, vzhledem k síle sovětského
impéria, možno zanedbat, a protože opozice tehdy
neměla k dispozici prostředky k provádění
zahraniční politiky v pravém slova smyslu,
zdály se obecné zásady civilizované
společnosti jednoznačným a úplným
návodem, jak tyto problémy řešit. Dnes
se ovšem ukazuje, že vodní dílo Gabčíkovo
už nejde zbourat. Bez atomových elektráren
se ani v dohledné době neobejdeme. Okamžité
otevření polských hranic naráží
na odpor pohraničních oblastí, které
se obávají poškození svých základních
sociálních zájmů a restituce německěho
majetku v Čechách a na Moravě je neproveditelná.
Stačilo ostatně, aby se nynější
prezident republiky v prosinci minulého roku v tom duchu,
jak se o otázkách, které jsou vnitropolitickými
i zahraničně politickým problémem,
uvažovalo v kruzích nezávislé inteligence
za Jakeše, zmínil o záležitosti odsunu
sudetských Němců a hned toho využili
sociální demagogové a sklidili značný
úspěch. Od této doby KSČ nezmešká
ani jednu příležitost k tomu, aby z bolavych
míst česko-německých vztahů
vytloukla laciný politický kapitál.
Všechny problémy, o nichž jsem se zmínil,
ukazují do budoucna jedním směrem. Naznačují
možnost, že by se Československo mohlo ve střední
Evropě dostat do podobné izolace, v níž
byla předválečná ČSR. Tentokrát
však navíc s devastovaným životním
prostředím, zpustošeným hospodářstvím,
demoralizovaným obyvatelstvem a bez silných a vlivných
spojenců na Západě. Proto je možné
tento problém považovat za problém federální.
Ale nejde jen o zahraničně politický aspekt
těchto problémů. Většina z nich
se přímo či nepřímo týká
národnostních menšin žijících
na našem území prostřednictvím
našeho vztahu k mezinárodním dokumentům
o politických a občanských právech.
Vzhledem k tomu, že u nás obecně uznávané
normy v této oblasti platily v minulosti většinou
jen na papíře, nevyžadovaly si, aby byly vtěleny
do konkrétních zákonů žádajících
přesnou formulaci. Z toho hlediska je pochopitelné,
že se zákonodárci republik a federace pokoušejí
situaci změnit, jak se to děje např. v případě
jazykového zákona o slovenštině jako
úředním jazyce Slovenské republiky.
Zcela nepochopitelné však je, že chybí
zrovna v tomto případě jakákoli koordinace
i informovanost na úrovni Federálního shromáždění.
Práva a svobody národnostních menšin
jsou jedním z pilířů skutečné
demokracie a jejich odlišné řešení
obou částech našeho státu, odlišně
v tom smyslu, že by tato práva měla být
naplňována v různé míře,
ohrožuje do budoucna federaci daleko víc, než
třeba spory o tom, kolik máme mít napříště
ministerstev dopravy. Přesto o této otázce
zde nepadlo ani slovo.
Považuji za nezbytné, abychom i napříště
věnovali zmíněným otevřeným
problémům jako určitému zahraničně
politickému komplexu soustavnou pozornost ve všech
orgánech Federálního shromáždění.
Stojíme před úkolem proměnit loutkovou
federaci, také nepříjemně živou
minulost uprostřed přítomnosti, ve federaci
přítomnou. To samozřejmě není
jen otázka delimitace pravomocí z federální
úrovně na republikovou, ale především
definice nezadatelných pravomocí federálních.
Je poněkud nešťastné, že někteří
politici na Slovensku chápou federaci jen jako stupeň
na cestě k uskutečnění národních
svébytností. Současně s delimitací
musí probíhat také konstrukce.
Úkol přeměnit federaci loutkovou ve federaci
skutečnou je velmi náročný. Nedá
se vyloučit, že se nám to nepodaří.
Pak federace zůstane jen jedním z rezidní
minulosti a Češi a Slováci z toho budou muset
vyvodit všechny důsledky. Děkuji vám
za pozornost. /Potlesk./
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ako posledný sa prihlásil
do rozpravy poslanec Šimko.
Poslanec SL I. Šimko: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie. Patrím ku generácii, ktorá
prežila prakticky celý svoj život v komunistickom
režime. Azda ani sami sme si dodnes neuvedomili plný
rozsah toho, o čo nás tento režim pripravil.
S týmto obdobím je nutné sa vyrovnať
a je dobre, že sme tu o tom začali hovoriť.
Na srdci mám aj čosi iného. Komunistická,
ale v podstate každá totalita prišla k moci tým,
že stvorila nepriateľa a vzbudita nenávisť
k nemu. V mene boja s týmto nepriateľom a za pomoci
masovej nenávisti si uzurpovala komunistická strana
moc, v mene nej obmezdovala práva občanov, robila
aj najhoršie zločiny. Z toho, že tohto nepriateľa
porazila, čerpala táto strana legitimitu i vtedy,
keď túto porážku deklarovala. Idea kolektívneho
nepriateľa je nástrojom, ktorým sa demokracia
zvrhla na totalitu. Skutočná demokracia pozná
ľudí, ktorí prestúpili zákon.
Všeobecného vnútorného nepriateľa
však nepozná. Myslime na to i dnes! Je ľahké
vytvárať najrozličnejších nepriateľov,
je zdanlivo populárne a zo zorného uhla volieb i
neobyčajne zaujímavé postaviť sa na
vlnu akejkoľvek nenávisti. Majme však na pamäti,
že je to hra s ohňom. Nenávisť môže
viesť jedine k pádu demokracie.
Naša spoločnosť je dnes plná najrozličnejšej
nenávisti. Túto - pravda - nezrušíme,
nederogujeme zákon. Napriek tomu si myslím, že
i my sa môžme vyrovnať s týmto vražedným
dedičstvom.
Bolo tu povedané, že legitimita našej právomoci
vyplynula zo slobodných volieb. Sme ale ochotní
a schopní povedať slovo, ktoré nepodporí
rast nenávisti vo verejnosti i vtedy, ak do budúcnosti
možno podsekávame tento zdroj našej možnej
legitimity? A predsa - záchrana demokracie nespočíva
len v ekonomickej reforme, v demokratických zákonoch,
ale aj v tomto. Ak však zlyháme v tomto, je možné,
že v budúcnosti opäť nebude záviseťi
nič do volieb. Ďakujem. /Potlesk./
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem pánu poslancovi Šimkovi.
Hlási sa ešte niekto do rozpravy? Nech sa páči.
Poslanec SN J. Cuhra: Když poslanec Bratinka a můj
přítel zde přednesl jeho návrh na
toto jednání, musím se přiznat, že
mé srdce zajásalo, protože jsem to pokládal
za velikou příležitost zhodnotit skutečně
období, které přivedlo naši zemi tam,
kde je, a s tímto hodnocením předstoupit
před naše národy. Skutečnost je přesné
obrácená: 47 poslanců Sněmovny národů,
46 poslanců Sněmovny lidu. Je to skutečné
nikoliv pláč koruny české, ale pláč
naší země.
K tomu bych dodal následující. Období,
které jsme prožili, bylo skutečně období
hrůzy. Zhodnocení tohoto období je povinností
tohoto Federálního shromáždění,
pokud chce dávat průchod spravedlnosti, což
bylo naše poslání, když jsme sem šli.
Toto je skutečnost.
Když lidé, kteří trpěli v kriminálech
a trpěli velice těžko, umírali - slyšel
jsem od nich toto stanovisko: "Vy se ještě dožijete
doby, kdy budete mít naději spravedlnosti, ale tu
spravedlnost musíte vy vyznat. Jinak budete sloužit
nespravedlnosti."
Dnes jsme se zde tedy shromážili k tomu, abychom tuto
spravedlnost zhodnotili, abychom nazvali velezradu velezradou,
vlastizradu vlastizradou a zločin zločinem. Ale
ne v otázce nenávisti, ale v otázce práva.
To se tedy nestalo, velice mne to mrzí, Myslím,
že k tomu ještě dojde, protože my toto musíme
udělat. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Do rozpravy sa prihlásil
ešte poslanec Bratinka.
Poslanec SN P. Bratinka: Zaznělo zde mnoho moudrých
slov o nebezpečí nenávisti,jakéhosi
draka, který žije z lidské zloby.Chtěl
bych říci,že od úsvitu dějin
je známo, že aby se zabránilo tomu, aby lidé
si nevyřizovali účty vůči těm,
kteří jim ublížili, jsou nutné
zákony, je nutná autorita, která rozhodne,
kam, jakým způsobem kanalizovat lidskou touhu po
spravedlnosti, aby touha měla civilizovanou rozumnou podobu.
Proto apely na to,aby se lidé neřídili nenávistí,
budou naprosto vedle, pokud my sami neučiníme vše,
abychom tuto nenávist uhlídali, abychom ji skutečně
kanalizovali tím způsobem, který nejméně
poškodí naši budoucnost.
Proto znovu opakuji, nejsem pro žádnou nenávist,
ale nenávist zde existuje a žíví se
čím dál víc pocitem, že se spravelnosti
neučinilo zadost. Proto v zájmu toho, aby tato nenávist
nedestruovala naši společnost, my musíme jednat.
Děkuji. /Potlesk./
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Hlásil sa ešte
niekto do rozpravy? Poslankyňa Kaplanová, nech sa
páči.
Poslankyně SN M. Kaplanová: Vážené
předsednictvo, vážení přátelé,
já se omlouvám, že nikdo z nás nemá
v sobě nenávist, ani nějakou touhu po pomstě.
Ale myslím si, že řeči o usmíření
bez pravdy a spravedlnosti jsou jen frází. Chtěla
bych, abychom my to usmíření naplnili, ale
my ho můžeme naplnit jen tenkrát, když
ozáříme ostrým světlem všechny
situace, všechny skutky a všechny činy.
Mně by například stačilo, kdybych
slyšela z úst jediného komunisty veřejné
vyznání a upřímné vyznání,
že lituje toho, že celý systém podporoval,
pomáhal držet, stavět a že si je vědom
své viny. Kdyby našel odvahu umět ustoupit
do pozadí a poctivou prací dokázat, že
to myslí upřímně.
Doufám a věřím, že nedojde k
nějakým rozbrojům, k nějakému
povstání nebo aktům nelásky, ale věřím,
že dokážeme pokračovat v budování
naší republiky právě na základě
té pravdy, objasněné pravdy a spravedlnosti.
Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Hlási sa ešte
niekto do rozpravy? Keď nie, ukončujem rozpravu k
tomuto bodu. Keď som si to dobre poznamenal, boli tu návrhy
na dve uznesenia - poslanca Bratinku a poslanca Kroupu. Vzhľadom
na to, že nie sme uznášania schopní, prosím
ich, aby si uznesenia pripravili na budúci týždeň,
keď bude plenárna schôdza pokračovať.
Poslanec SL P. Dostál: Já bych měl návrh
na usnesení, aby záležitost poslance Bárty
byla předána mandátovému a imunitnímu
výboru.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: To je tretie uznesenie. Keď s tým
súhlasíte, týmto by sme tento bod programu
skončili. Zostáva nám ešte jeden prípis,
který prečíta poslanec Valko.
Místopředseda SL E. Valko: Vážené
Federálne zhromaždenie, ako iste viete, dnes ráno
bol náznak demokracie pred hlavným vchodom budovy
Federálneho zhromaždenia. Prečítal by
som vám služobný záznam, ktorý
poslal major Pekárek z Úradu Federálneho
ministerstva vnútra pre ochranu ústavných
činiteľov Federálneho shromaždenia. V
súlade s ustanovením § 1 odst. 5 z.ákona
č. 84/90 sa snažil zabezpečiť súlad
tohto zákona a s praxou. Podľa tohto ustanovenia §
1 odst. 5 citovaného zákona je možné
poriadať demonštrácie najbližšie 100
metrov od objektu. Prečítam služobný
záznam.
"25. októbra 1990 sa krátko po 9. hodine zhromaždilo
pred hlavným vchodom do objektu Federálneho zhromaždenia
ČSFR asi 10 osôb, ku ktorým sa postupne pridalo
ďalších 15 osôb. Osoby niesli transparenty
a niektoré postupne vylepovali v okolí hlavného
vchodu. Osoby boli niekolkokrát slušnou formou upozornené
príslušníkmi, zabezpečujúcimi
ochranu objektu, na nezákonnosť ich správania
a boli vyzvaní, aby opustili uvedený priestor. To
odmietli.
O situácii som bezprostredne informoval vedúceho
personálneho oddelenia dr. Prodělala a potom som
konzultoval sitáciu s podpredsedom Federálneho zhromaždenia
prof. Jičínským, ktorý súhlasil,
aby priestor pred hlavným vchodom bol uzatvorený
kovovými prekážkami a osoby vytlačené
mimo nich. O 9.15 hod. boli rozmiestnené prekážky
a potom postupne boli osoby vytlačené. Pri uvedenom
zákroku boli použité miernejšie prostriedky
a nedošlo k žiadnym incidentom. O 9.35 hod. bol priestor
vyprázdnený a osoby sa po krátkom postávaní
za prekážkami rozišli. Potom boli odstránené
vylepené plagáty. Niektorí poslanci vyslovili
nesúhlas s odstraňovaním plagátov.
Priebežne boli informovaní funkcionári Úradu
Federálneho ministerstva vnútra pre ochranu ústavných
činiteľov a v prípade nezvládnutia zákroku
by bola nadviazaná súčinnosť s miestnymi
útvarmi VB. To však nebolo potrebné."
To je služobný záznam z Úradu Federálneho
ministerstva vnútra pre ochranu ústavných
činiteľov.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Z programu nám ešte
ostáva návrh zákona o rokovacom poriadku
Federálneho zhromaždenia. Budeme o ňom rokovať
budúci utorok, 30. októbra. Rokovanie otvorime o
10.00 h.
Po ukončení dnešnej schôdze sa zídu
poslanci ústavno-právnych výborov v miestnosti
č. 274.
Budúci týždeň po skončení
spoločného zasadnutia snemovní chceme usporiadať
seminár pre poslancov o mimosúdnej rehabilitácii,
o zákone o velkej privatizácii.
Prerušujem schôdzu do 30.10.1990