Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem p. poslancovi Mlynárikovi,
ďalej má slovo poslanec Kroupa.
Poslanec SL D. Kroupa: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
o tom, jak se totalitní moc ustavuje, jak se totalitní
strana dostává k moci, víme dobře.
Je to v dobách chaosu, kdy přijde se slibem pořádku
a světlých zítřků. Měli
bychom se však také zamyslet, jakými pro- středky
se totalitní moc udržuje a jakými prostředky
prodlužuje své trvání. Není to
jenom násilí. Násilí lze udržet
pouze krátkodobě. Totalitní moc se udržuje
především tím, že obelhává
společnost, v níž vládne. Podstatou
tota- litní moci je vlastně lež.
Kdybychom posuzovali, s jakými sliby nastupovala komunistická
strana k moci a jak těmto slibům dostála,
shledáme velmi brzo, že jsme se stali obětí
lží.
Připomínám to proto, že chceme-li zabránit
návratu totalitní moci, musíme zabránit
také tomu, aby zde někdo namísto pravdy falšoval
naši historii, aby falšoval naše dějiny.
K tomu je samozřejmě podmínkou svobodná
diskuse historiků různého zaměření,
různých názorových proudů.
Ale podmínkou je také to, aby historikové
měli o čem diskutovat, aby měli z čeho
vyvozovat svoje hypotézy, historické dokumenty a
fakta.
Chtěl bych připomenout, že od přijetí
demise ministrů prezidentem republiky v únoru 1948
přešla skutečná moc v tomto státě
do rukou Komunistické strany Československa. Její
představitelé stanuli během krátké
doby v čele všech státních orgánů.
Vrcholné orgány KSČ od té doby zcela
oficiálně připravovaly, organizačně
usměrňovaly a nakonec vyhodnocovaly na všech
úrovních společenského řízení
veškeré společensky závažné
dění ve státě. Ustavně právní
zakotvení vedoucí úlohy KSČ obsahoval
v roce 1989 zrušený článek 4 této
ústavy. Nešlo jen o formální proklamaci,
ale o potvrzení faktického stavu platícího
od dříve zmíněného aktu.
KSČ formulovala politickou linii státu a zásady
jejího provádění, od hospodářských,
státních a jiných orgánů si
nechávala předkládat rozbory situace, schvalovala
jmenování do vedoucích funkcí a odvolání
z nich a s konečnou platností se vyjadřovala
k celé řadě významných konkrétních
rozhodnutí.
Zásadním způsobem ovlivňovala tvorbu
ústavy a zákonů včetně jejich
výkladu a praktického uplatňování.
V praxi se to promítalo i do tvorby písemností,
kancelářské a spisové služby
včetné archivů. To je věc, o kterou
mi zde nyní běží. Je nesporné,
že písemnosti KSČ z uvedených let jsou
hodnotově nejvýznamnějšími státními
písemnostmi a nepatří proto do péče
žádných běžných politických
stran, ba ani takové, jakou je nynější
moderní levicová strana.
Přestože došlo k dohodě s dnešním
vedením této strany o předání
písemností, toto předání se
neustále protahuje. V dohodnutém termínu
při jednání s archivními orgány
tato strana nezahájila předávání
těchto doku- mentů.
Proto se domnívám, že bychom z našeho zamyšlení měli vyvodit jeden praktický důsledek, že bychom měli přijmout usnesení, které nařídí této straně, aby své dokumenty vydala. O jaké dokumenty se vtastně jedná:
1. Jsou to dokumenty o organizační a politické práci.
2. Členská agenda.
3. Agenda stranických prověrek.
4. Agenda kádrová
5. Disciplinární a odvolací agenda orgánů ministerstva vnitra.
6. Dokumenty o stranickém řízení činnosti národních výborů, orgánů Národní fronty a masových společenských organizací.
7. Dokumenty o činnosti ideologických komisí a o uplatňování vedoucí úlohy strany na úseku kultury, školství, sdělovacích prostředků, o činnosti církví apod.
8. Dokumenty o činnosti ekonomických komisí, o poradách předsedů závodních výborů z průmyslu, stavebnictví, dopravy, rozborové materiály a zprávy z oblasti ekonomiky.
9. Dokumenty o činnosti komisí obrany, zprávy o práci orgánů Bezpečnosti, soudů, prokuratur, Lidových milicí, o porušování zákonnosti apod.
10. Dokumenty o hospodaření strany, o zaměstnancích, aparátu a zejména též o výstavbě, správě a údržbě stranických budov a zařízení.
11. Dokumenty o činnosti stranických institucí.
Proto předkládám podnět, aby toto
shromáždění (až bude usnášení
schopné) přijalo usnesení tohoto znění:
"Federální shromáždění
zavazuje vládu ČSFR, aby do 17. 11. 1990 převedla
archiválie bývalé KSČ do péče
státního archivu a archivů místních
orgánů státní správy."
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslanec
Macek. Pripraví sa poslanec Tomsa.
Poslanec SN M. Macek: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, Klub demokratické pravice
Občanského fóra vydal a poskytl Československé
tiskové kanceláři prohlášení
ke 42 letům komunistické diktatury. Text tohoto
prohlášení vychází z textu poslance
Bratinky, plně jej podporuje a dostatečně
zdůvodňuje, proč je naší povinností
se tímto obdobím zabývat. Mimo jiné
i proto, aby nevznikl sebeklam, o kterém zde mluvil kolega
Zeman. Naši členo- vé se také budou
aktivně podílet na všech aktivitách,
které v tomto směru vyvine Federální
shromáždění.
Ještě k vystoupení kolegy Sokola. Vehementně
nesouhlasím s tím, že jsme všichni komunistickou
vládu v roce 1968 považovali za svou. Je nás
zde zajisté více, kteří ji za svou
nepovažovali ani před rokem 1968, ani v roce 1968,
ani po roce 1968. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem, slovo má poslanec
Tomsa.
Poslanec SL J. Tomsa: Pane místopředsedo, dámy
a pánové poslanci, pokládám v této
chvíli za svou povinnost před svým svědomím
sdělit, že u obecného lidu se opět objevuje
nepříjemný pocit kafkovské bezmoci,
vyplývající podle mého soudu ze ztráty
pocitu právní jistoty. Nelze se tomu divit, jestliže
ve státních funkcích setrvávají
dosud lidé, kteří porušovali ústavnost
a kteří místo demokracie nastolili diktaturu.
Obavy našich občanů o osud demokracie v tomto
státě jsou oprávněné, neboť
moc ve státě je stále v držení
komunistů, kteří namnoze převlékli
kabáty,vpluli včas do statních politických
stran a občanských hnutí a dnes sedí
opět na vedoucích místech a ve vysokých
státních funkcích. V důsledku toho
jsou i mnohé nově přijímaně
zákony často jen pouhou modifikací zákonů
komunistických, ústava je dosud ústavou komunistickou,
snad jen s tím, že v ní byl zrušen článek
4 o vedoucí úloze strany.
Ptejme se, přátelé, kde sedí dnes
ti, kteří se o ústavní čl.
4 zasloužili. My jsme si vyžádali právo
lustrovat kandidáty do obecních zastupitelství,
do okresních zastupitelství. Neměli bychom
s touto lustrací začít mnohem výše?
My jsme nedávno vyloučili jednoho člena KSČ
z předsednictva. Já tvrdím, že právem,
avšak nesedí tady mezi námi ještě
mnoho dalších podobných lidí, kteří
převlékli kabáty a kteří vědomě
brzdí práci tohoto parlamentu? Já tento pocit
mám.
Domnívám se, že všichni lidé, kteří
se jakýmkoliv způsobem kompromitovali v jakýchkoliv
stranických funkcích, by měli dnes z veřejných
politických funkcí odejít. Tento parlament
by měl mít dostatek sil a prostředků
k tomu, aby byl schopen tyto lidi k tomu přinutit.
Přátelé, neschopnost bezpečnosti,
neschopnost soudů přimět zkompromitované
lidi k tomu, aby se zodpovídali ze své totalitní
činnosti a dokonce i z mnohých zločinů,
které páchali na tomto lidu, neschopnost vyšetřující
komise cokoliv zjistit o událostech 17. listopadu, ačkoliv
od této doby uplynul téměř jeden rok
- to pokládám za plivnutí do tváře
oněm raněným a zbitým studentům,
kteří se o svržení komunistické
totality vlastně nejvíce zasloužili.
Jaký pocit právní jistoty může
mít občan, kráčející
kolem soudních budov, ve kterých dosud sedí
lidé, kteří se prokazatelně podíleli
na právních deformacích a na odsuzování
nevinných lidí. Jakou důvěru v naší
sametovou revoluci mohou mít občané, kteří
vědí, že ti, kteří jsou dnes
jmenováni na nejvyšších místech
ve vládě, přijímají od svých
ministerstev propuštěné příslušníky
StB jako údajně nepostradatelné. Což
opravdu nejsme schopni bez příslušníků
StB tento stát vést? Oni by to bez nás uměli.
Jestliže chceme budovat právní stát,
pak prvním předpokladem tohoto zákonodárného
sboru je povinnost provést totální debolševizaci
státu a státní správy. To by měl
být náš prvořadý úkol.
Dovolte mi malý pohled do dějin revoluce. Ať
už to byla revoluce anglická, či americká,
revoluce francouzská či ruská, každá
z těchto revolucí se snažila výsledky
svých bojů zajistit především
uchopením legislativní moci. Odpůrci nových
pořádků, které revoluce zavedla, byli
odstraňováni velice rychle, velice energicky ze
svých míst. Revoluce, ať již krvavá
či sametová, se dělá zdola. Avšak
po ní musí nutně následovat revoluce
shora. I ta nejsametovější revoluce musí
bránit svou demokracii, aby demokracie nebylo zneužito
k likvidaci jí samé. Jinak i nejdemokratičtější
a nejsametovější revoluce se odsuzuje do role
sebevraha. Navzdory všem moudrým proklamacím,
byť hlásaných z nejvyšších
míst, že pravda a láska vítězí
nad lží a bezprávím, je třeba
si uvědomit, že takováto zásada platí
dnes jenom v pohádkách. Neboť jen tam láska,
pravda a dobro vítězí jaksi samozřejmě
a zcela zákonitě. Ovšem takováto zásada
neplatí v reálném životě a už
vůbec nemůže platit tam, kde proti demokracii
a sametu stojí lidé, kteří vyznávají
ideologii rasové či třídní
nenávisti, ideologii třídního boje
a třídní msty. Nežijeme v pohádce,
žijeme v reálném životě, s reálnou
skutečností. To je třeba si uvědomit
a přestat snít. Jinak se jednoho dne probudíme
ze svého, byť příjemného, snu
do velice nepříjemné skutečnosti.
Do skutečnosti, v níž by mohla dokonce i téci
krev. Neusínejme na vavřínech. My jsme zodpovědni
za tento stát. Nedomnívejme se, že ti, které
jsme pokládali za neschopné, skutečně
neschopní jsou. Pravý opak je pravdou. Jsou schopni
všeho.
Za dobu jednoho roku od listopadové revoluce se tento parlament
dovedl pouze přít o rozdělovací, či
spojovací čárku v názvu našeho
státu, promarnil mnoho času diskusemi o řádech
a vyznamenáních a z jednoho státu udělal
státy dva. Avšak nebyli dosud rehabilitováni
političtí vězni, kteří se dnes
dožívají 80-ti let, pokud vůbec ještě
žijí. Studentům, kteří se o svržení
totalitního komunistického režimu nejvíce
zasloužili, jsme dnes schopni nabídnout maximálně
nezaměstnanost. A zatím na ministerstvech a nejen
tam sedí dosud nomenklaturní kádry a což
je zarážející, že ani tomuto parla-
mentu to dosud nepřekáželo a dosud nevadí.
V někdejším totalitním státě,
kde vládl pořádek "tvrdé ruky",
ruky, která se dovedla nemilosrdně vypořádat
s každým sebemenším projevem nesouhlasu,
dokonce i odporu ve vlastních řadách, natož
mimo ně, v tomto státě dnes bují zločinnost,
s níž si naše vláda sametu neví
rady. Za dané situace vnitropolitickém, v současném
kontextu mezinárodně politickém, bude velice
obtížné, po mém soudu, vybudovat v těchto
strukturách skutečně právní
stát. Avšak jestliže to nedokážeme
a jestliže to neuděláme brzy, pak hrozí
velice vážné nebezpečí, že
za rok v těchto lavicích nemusí sedět
nikdo z nás. Snad kromě těch, kteří
byli schopni už několikráte ve svém
životě převléci kabát a kteří
jsou ochotni ho převléci kdykoliv znovu. Konečně
soudím, že jestliže skutečně nejsme
schopni vybudovat právní stát, pak je zde
naše přítomnost opravdu zcela zbytečná.
Přemýšlejme o tom, přátelé.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Viktorín: Ďakujem. Prosím, pána
poslanca Hubálka, aby sa ujal slova.
Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedající,
přátelé. Promiňte, takřka dvě
hodiny tadym luvíme na téma, které je potřebné,
a které je mi blízké, protože tato slova
jsem slýchával mrznouce na ulici s praporem, kdy
jiní vyprávěli o tom, jak lidé hynuli
v kriminálech, na popravištích a pod komunistickým
útlakem. My ovšem těmto lidem - já k
nim mám velmi blízký vztah, protože
jsem pil černou kávu v cele smrti s lidmi, kteří
nedožili příštího dne... byl mezi
nimi i můi tatínek, byli to stateční
lidé, ale mnohem statečnější,
dá se říci, byli ti, kteří
museli přežít, protože daleko těžší
je pro pravdu a svobodu žít, než pro ni umírat.
Já sám jsem byl několikrát vězněn
za politické delikty a mě mrzí, že taky
od samého počátku plýtváme
časem. My jsme sem přišli jistě, abychom
rehabilitovali naši minulost, ale hlavně my musíme
habilitovat naši přítomnost a budoucnost.
Mám radost, když taky vidím a slyším
své mladé kolegy, kteří konstruktivně
a s elánem chtějí pracovat. Kdyby tu byl
můj tatínek, měl by z nich radost také,
protože jedině tak má smysl naše účast
v tomto shromáždění. Jsem rád,
že kolega Bratinka toto téma nanesl. Diskutovali jsme
o něm v klubu, ocenil jsem a oceňuji konkrétní
přístupy lidí. Víme, co to všechno
bylo, vždyť jsme vzešli z voleb, jde o lidi, kteří
mají zájem o politické dění,
známe minulost, známe souvislosti, je nás
tady několik, byl tady poslanec Tomsa, Michálek,
Kesster, Petrovič a je řada těch, kteří
se sem vlivem působení mocenských klik, kteří
v našem státě existovaly a existují,
nedostali. Jsme příliš nepříjemnou
vzpomínkou. Nechci tady stavět dělítka
podle nás, to by si měl každý vyrovnat
sám se svým svědomím, než dojde
k volbám. Záleží na naší
práci a na naší autoritě. Nebral jsem
tady tento svazek, abych z něj četl, to je jen doklad
toho, jak je autorita poslanců ceněna přímo
tady ve Federálním shromáždění,
protože jsem celý život byl člověk
práce a ne společenských styků, proto
se snažím - přestože mi nebylo umožněno
vzdělání, kterého jsem chtěl
oficiální cestou dosáhnout - ale přece
jen ze života a od lidí, kterým se řídí
prostí, jsem odkoukal něco, co by asi mělo
platit. Pracovat racionálně se zacílením.
Moje podněty, to je jen část mé letní
práce. Mrzí mě náš tisk, který
si lacině a senzačním způsobem na
nás brousí své pero, místo aby přišli
a řekli: "Jak vy to můžete zvládat?"
Konkrétně pracovat. Slyšel jsem tady jen velmi
málo návrhů v takřka dvouhodinové
debatě, to je spousta času, který bychom
mohli promítnout do studia dalších zákonů.
Proč na to poukazuji? Jestliže nemáme autoritu
ve vlastním Federálním shromáždění,
které nedokáže odpovědně odpovídat
na naše podněty a já se v tom smyslu bráním,
nestěžuji si a podnikám další kroky
a přál bych si, abychom takt o pracovali všichni,
aby místo vzpomínek tady někdo příště
vystoupil a řekl: mám paragrafovaný text
zákona, který by vyjádřil situaci
nebo příklad, který uvedl kolega Igor Němec,
že tak, jako ve foayé Federálního shromáždění
je deska, že T.G.M. se zasloužil o stát, měla
by tam být deska, že komunistická diktatura
deptala náš stát 40 let, či nějakým
symbolickým způsobem vyjádřit skutečnost,
která je totožná s vyhlášením
o prvním prezidentu naší republiky.
Byl bych rád, abychom tímto způsobem vystupovali.
Zneužíval bych vaší dobré vůle
sedět v lavicích. Ještě k autoritě
poslance a k tomu, jak je leckdy chápána iniciativa
tzv. obyčejných lidí. 13. Července
jsem žádal -nechtěl jsem dělat senzaci
přes noviny, pózovat tak, jak to někdy bývá
zvykem, rektora Karlovy univerzity, aby vzhledem k nesmírným
zásluhám pana Reagana, bývalého prezidenta
USA, byl tomuto člověku nabídnut doktorát
naší nejproslulejší univerzity. Jistě
by to bylo ocenění jeho morálních
a politických hodnot. Jistě by to přispělo
i v oblasti zahraniční politiky svým dílem,
jestliže vyjádříme vděk člověku,
který si to zaslouží a není na špičce,
čili nebyl by to projev, jak jsme v base říkali,
slušným způsobem, "vlezismu". Bylo
by to morální a věcné ocenění.
Dnes je už říjen. Podepsal jsem se doporučeně
s doručenkou poslance Federálního shromáždění.
Stojím za odpověď? Mezitím pan prezident
Reagan, jak ho dosud v USA nazývají, byl na návštěvě
v sousedních státech, ale naše diplomacie a
tzv. porevoluční představitelstvo tento nápad
nevzalo.
Budu končit, přátelé, protože
bychom měli tuto diskusi opravdu stručným
způsobem uzavřít a vyvodit z ní závěry.
A to takové, že bychom se zaměřili na
zhodnocení, ale na věcné zhodnocení,
vycházející z reálných možností
a hlavně na práci, která nás čeká.
Jsem rád, že se nám dnes podařilo odsouhlasit
zákon o malé privatizaci a my bychom už měli
pracovat na privatizaci větší a na tom dalším,
ať je to zákon o azylu, domovském právu
atd. Jsou to daleko důležitější
úkoly než které nám byly a jsou leckdy
podstrkovány, aby nás okrádaly o čas
a energii.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Ďalej požiadal
o slovo poslanec Wagner.
Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
nepřihlásil jsem se proto, abych pokračoval
ve výčtu spousty moudrých a významných
slov a myšlenek, které tady padly. Chtěl jsem
říci pouze jedinou věc. Cítím
se vinen a předpokládám, že se cítíte
vini se mnou. Cítím se vinen tím, že
za deset měsíců od prosince a už za
hodně měsíců od svobodných
voleb jsme se my, jako poslanci, měli cítit vini,
že jsme neudělali nic konkrétního, nebo
jen velmi málo proto, aby se něco podstatného
změnilo v osudu těch, kteří pronásledování
a perzekuce prožili, kteří jsou tady a vůči
kterým máme hodně dluhů. To je největší
vina.
Pak je zde jiná vina, protože na jedné straně
jsou ti, kteří trpěli a na druhé straně
jsou ti, kteří za to utrpení mohli. Pokud
porovnáváme osudy jedněch i druhých
po revoluci a před revolucí, ptám se vás,
co se na nich tak moc změnilo? Můžeme odpovědět
ke své spokojenosti? Domnívám se, že
určitě ne. Proto bych doporučoval, abychom
přikročili ke konkrétní práci
a řešili urychleně do konce roku, aby s účinností
od 1.1. mohli být na pravovány aspoň okrajově
ty největší křivdy na lidech, kteří
se dožili vysokého věku a trpí ještě
dnes nízkou penzí, špatnými životními
podmínkami a vším možným, ale ti,
kdož toto utrpení zavinili, pobírají
pořád vysoké důchody. Nechci hovořit
o technických komplikacích, které souvisejí
s tím, což je složité, že na jedné
straně by mohlo dojít k dalšímu bezpráví,
když budeme řešit situaci bývalých
vládců. Ale v každém případě
bychom měli rychle a bezodkladně řešit
situaci trpících a nespojovat to s otázkou,
kde na to vezmeme. Musíme na to nutně vzít
tím, že to urychleně vezmeme těm, kterým
to nepatří. Samozřejmě se o to musíme
pokusit, ale cestou práva.To je jedna část
věci.
Druhá část, a neméně podstatná,
jsou viny těch, kteří této zemi vládli,
kteří za jedné noci, nebo jedním zvacím
dopisem, ať byl či nebyl, to je nepodstatné,
ji vydali cizí moci, ale kteří ji vědomě
vydávali cizí moci po celou dobu 42 let.To znamená,
že trestný čin vlastizrady nebyl trestným
činem chvíle.
Byl trestným činem, který trval po celou
dobu režimu. Z tohoto titulu samotného nemohl být
promlčen. Trval jednoznačně a jasně.
Tu minimální paměť všichni máme.
Ještě po 17. Listopadu platil právní
řád, který dával jasně najevo
a sankcionoval cokoli, co by se provedlo proti spřátelené
mocnosti. Jasně a stručně v této zemi,
všechno co se vní stalo, bylo podrobeno kritériím,
které nebyly uvnitř, ale byly zvenčí.
Mohli jsme dělat jen to, co bylo výhodné
pro zemi, která zde od 21.srpna prováděla
okupační režim a před 21. srpnem 1968,
od 25. Února se chovala jen protektorsky jinak, a KSČ,
její představitelé tuto politiku zosobňovali,
vykonávali a kvůli ní vymýšleli
všechny možné sankce vůči celému
národu, aby ho udrželi v područí svém
a v područí cizí mocnosti. Je jednoznačné,
že zde byl trestný čin vlastizrady, a je proto
z toho nutné vyvodit závěry. Zde bych byl
zcela konkrétní, abychom se necítili příliš
vinni, až budeme schopni se usnést, požádejme
generálního prokurátora federace, aby oznámil
laskavě Federálnímu shromáždění,
jemuž je odpovědný, co učinil pro zjištění
nejenom pachatelů tresténo činu vlastizrady,
ale pachatelů mnoha jiných trestných činů,
jimiž průkazně a jednoznačně
tyranizovali celé skupiny obyvatelstva, či přímo
jednotlivce, dopustili se zcela jednoznačně souběhu
řady trestných činů, mimo jiné
činu spiknutí, na kterém se domlouvali v
mimoústavních orgánech, které si ustavili
uvnitř strany či jinak. Je to zcela jednoznačné.
Není o čem příliš debatovat.
Je jen potřeba konat. Cítím se vinen, že
o tom hovořím až v té chvíli,
kdy mě oslovil poslanec Bratinka. Hovořil jsem s
ním o tom, co zde hodlal předložit. Vyjádřil
jsem svůj souhlas a podporu a byl bych rád, kdyby
pan poslanec Bratinka přijal jistou filozofii, kterou zde
nastínil pan poslanec Sokol. Pan poslanec Sokol zde nastínil
filozofii, že po trestech a vinách, po odsouzení
všeho toho, co je potřeba, je zapotřebí
též hledat cestu k další budoucnosti.