I keď si uvedomujeme, že ani toto nezabráni v
konečnom dôsledku rozpredaju do zahraničia,
ale aspoň to zákonom týmto osobám
neuľahčujeme. Ďakujem vám. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Borguľovi, slovo má
poslanec Janča, pripraví sa poslanec Bobovnický.
Poslanec SL B. Janča: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
výbory sociální a kulturní při
projednávání návrhu tohoto zákona
se dohodly na změně, která nebyla ústavně
právními výbory akceptována a není
tedy ve vaší předloze. Jedná se o změnu
v § 2, kde vedle stávajících tří
odstavců výbory navrhují odstavec čtvrtý
v tomto znění: "Vlastnictví, které
podle tohoto zákona tvoří majetkovou podstatu
sloužící k přípravě mládeže
pro dělnická povolání, lze převádět
pouze se souhlasem ministerstva školství, mládeže
a tělovýchovy České republiky, pokud
jde o zařízení v České republice
a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
Slovenské republiky, pokud jde o zařízení
ve Slovenské republice". Je tu pak odkaz na zákon
číslo 171/1990 Sb., kterým se doplňuje
zákon číslo 29/1984 Sb., tedy školský
zákon.
Tento pozměňující návrh reaguje
na současnou situaci v učňovském školství.
Mezi pracovníky středních odborných
učilišť, ale i mezi učni a rodiči
se šíří panika, která je způsobena
nejistotou pramenící z neujasněností
další existence učňovských zařízení.
Jejich obavy jsou opodstatněné, zejména proto,
že v průběhu privatizace se mohou provozovny
sloužící jako střediska praktického
vyučování dostat do rukou nabyvatelů,
kteří nebudou mít zájem na další
výuce učňů. Tím by byla jejich
výuka a výchova nejen vážně ohrožena,
ale dokonce znemožněna.
Chtěl bych připomenout, že námi navržená
změna není v rozporu s filozofií zákona,
protože není proti privatizaci, ani nechce nikoho
zvýhodňovat. Má jen zajistit převod
majetku na takového vlastníka, který bude
ochoten pokračovat v praktické přípravě
učňů.
Dámy a pánové, dnes, před zahájením
našeho odpoledního jednání, jsme na
stole mimo jiné měli i leták středních
odborných učilišť. Doporučuji vám,
abyste si ho přečetli a snad pochopíte, v
jaké situaci se tato školská zařízení
nacházejí.
Dále jsme mezi materiály našli Úmluvu
o právech dítěte, přijatou Valným
shromážděním OSN. Tento materiál
budeme nejen projednávat, ale i schvalovat. Podle mého
názoru by bylo tragické, kdybychom na jedné
straně hovořili o právech dítěte,
a na druhé straně nezajistili výchovu velké
části našich dětí, zejména
jejich základní profesionální výchovu.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej bude hovoriť poslanec
Bobovnický, pripraví sa pán poslanec Senjuk.
Poslanec SL J. Bobovnický: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, chcem vystúpiť za Kresťansko-demokratické
hnutie. Dám vám priestor na odpočinok, pretože
moje vystúpenie nebude kontroverzné.
Naše hnutie sa považuje za hnutie pravého stredu.
Je koaličným partnerom Občianskeho fóra
a VPN i vo vláde, i keď títo na to často
zabúdajú. Práve preto, alebo napriek tomu,
tu naši poslanci budú predložený zákon
o malej privatizácii podporovať.
Už tu bolo povedané, že je to bezpodmienečný
krok na ceste prestavby našej ekonomiky, že ide o nájdenie
nových vlastníkov, zavedenie trhového konkurenčného
prostredia a vytvorenie trhových vzťahov. Musím
však dodať, že my nevidíme v trhovej spoločnosti
cieľ, ale len prostriedok pre to, aby sme sa mali lepšie
a aby sme mohli skutočne humánne a slobodne žiť
v otvorenej spoločnosti, ako to upresňoval i pán
prezident v nedeľu.
Považujem za povinnosť ešte povedať, že
k vecnej stránke zákona nemám zásadne
pripomienky. Preferencia, ako bola navrhovaná v prvom návrhu,
je neprípustná zo známych dvodov, až
na to, že tí, ktorí majú zamestnancov,
ktorí už majú v užívateľskej
zmluve, budú mať istú preferenciu, pretože
sa vyhnú dražbe.
Čo sa týka regulácie, naše hnutie sa
prihovára za to, aby v § 17 zostal odsek 2. V ostatných
bodoch nechávame na svedomí a istej poslaneckej
a občianskej zodpovednosti, aby sa naši poslanci vyjadrili
najmä k návrhom poslanca Bendu, Bakšaya a Zemana.
Na záver by som chcel povedať, že - lepšie
povedané obrátiť sa - nielen na vás,
ale najmä na našich voličov, aby pochopili, v
akej sme situácii, aby si uvedomili, že tento zákon
je vlastne v určitom zmysle kompromis, ako to povedal už
pán minister Klaus. Ideme robiť niečo, čo
sa ešte nerobilo. I protivníci a kritici, ktorí
tu napadajú tento zákon, len vlastne tvrdia určité
výroky, ktoré nie sú tiež overené
v praxi. Odporúčam teda, aby sme tento zákon
prijali.
Úplne na záver. Už dvakrát sa tu citovali
klasici. Raz ho citoval spravodajca Ševčík,
parafrázoval ho pán Zeman, ja poviem druhý.
V rímskom senáte jeden z poslancov vždy svoju
reč končieval (nepoviem to latinsky, ale slovensky):,,Nakoniec
si myslím, že Kartágo musí byť
zničené." Ja to budem parafrázovať:
Nakoniec si myslím, že malý privatizačný
zákon musí byť prijatý, a to čo
najskr. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Slovo dávam poslancovi Senjukovi,
pripraví sa poslanec Kontra.
Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, jsem názoru většiny
výborů tohoto shromáždění.
Chtěl bych dodat, že podle mého názoru
zákon o malé privatizaci, jak já ji chápu,
v tom stavu,v jakém byl předložen v tisku 214,
by zavdával velké příčiny k
tomu, aby byly konány křivdy na mých voličích.
Já se nedomnívám, že bych se měl
svým voličům odvděčit tím,
že bych se na nich pomstil. Předně bych vás
chtěl upozornit na pár základních
věcí, které má privatizační
zákon sledovat. Za prvé by měl určit
vlastníky jednotlivých provozoven, obchodu či
nemovitosti, a to z toho důvodu, že stát není
v současné formě schopen řídit
a také nést zodpovědnost za důsledky
řízení jednotlivých provozoven. Nadále
stát chce, aby tyto provozovny, nebo alespoň by
měl chtít, aby tyto provozovny byly prosperující,
protože stát v budoucnosti může žít
pouze na tom, zda tyto provozovny budou profitující
a z jejich profitu, jestli mu budou platit daně. Další,
oč by měl mít zájem, by mělo
být to, aby mezi občany tohoto státu bylo
zboží. To ovšem se v tomto zákoně
až tak dalece neodráží. Domnívám
se totiž, přestože jsem ve výboru pro
plán a rozpočet původně uznával
názor, aby zásoby byly vyloučeny z vydražovací
ceny, domnívám se, že tyto zásoby v
současné době by měly být zahrnuty
do vydražovací ceny. A to z několika důvodů.
Za prvé bychom nemuseli v žádném případě
provádět jakoukoliv regulaci pokračování
daného obchodu, daného provozu či služby,
protože již podstata zboží by vynucovala
toto pokračování sama o sobě. Domnívám
se, že by jakákoliv regulace, když mám
po ruce ekonomické prostředky, měla jít
stranou.
Za druhé, hovoříme-li o zboží,
které je na skladě a zavdáváme-li
povinnost nabyvateli, aby toto zboží odkoupil, legalizujeme
de facto jeho skutečnou cenu takovou, jaká platí
podle stávajících předpisů.
A to cenu, která v žádném případě
neodpovídá tržní hodnotě tohoto
zboží. Proto si myslím, to je druhý
důvod, proč by měla být cena zásob,
čili zboží, zahrnuta do vyvolávací
ceny. Další věc, která zahrnutí
zásob do vyvolávací ceny podporuje, je to,
že spolu s provozovnou přebere v podstatě nabyvatel
podíl na zisku, jestliže umožníme pohyb
této ceny zásob směrem dolů. Stát
stejně v současné době má zásoby
úvěrovány, čili kapitál je
na ně vázán a domnívám se,
že když pouze stát se bude vypořádávat
s problematikou zásob finančně, že to
přispěje k snížení nebezpečí
inflace. Čili, abych se dotknul přesně problému,
navrhuji změnit filozofii zákona tak, aby cena zásob
byla zařazena do vyvolávací ceny a zároveň,
aby v § 10 byla snížena spodní hranice,
pod kterou nesmí licitátor jít, tedy 50 %
vyvolávací ceny.
Moje pozměňovací návrhy máte
před sebou. Chtěl bych vysvětlit, proč
navrhuji snížení této hranice pod 50
%. Kdybychom si vzali modelovou situaci, že by tato hranice
se mohla snížit až na nulovou hodnotu, to znamená,
že by v dražbě licitátor snižoval
cenu daného objektu spolu se zásobami až na
nulu, začne dražba na novo, protože v okamžiku,
že by provozovna i se zásobami měla nulovou
hodnotu, určitě se ve skupině pěti
uchazečů o objekt najde někdo, kdo přihodí,
byť korunu. A znovu nám startuje celý dražební
cyklus tak, že se dostane na tržní hodnotu provozovny
včetně zásob, bez ohledu na jejich kvalitu.
Bez ohledu na to, zda jsou prodejné či neprodejné.
Prostě se dostaneme na tržní hodnotu byznysu,
takže navrhuji, aby v § 8 místo slov "předmětu
postupné spotřeby" bylo nahrazeno slovem "zásob".
Na to navazuje změna v § 9 odst. 1 - místo
slov "ceny zásob bez předmětů
postupné spotřeby" slova "změny
stavu zásob dle účetní evidence vedené
ode dne daného § 4 odst. 6, včetně finančního
vyčíslení". Tímto dodatkem řeším
problematiku, jak by byla vedena evidence zásob ode dne
vyhlášení objektu na seznamu pro aukci až
do dne dražby. Byla by vedena podle běžné
účetní evidence. Vydražitel by měl
samozřejmě ze zákona právo při
dražbě se seznámit s faktickou změnou
stavu zásob i jejich finančním ohodnocením
dle stávajících pokřivených
předpisů.
Dále navrhuji změnit v § 10 konec první
věty takto: "...a to vždy o 5 %, nejvíce
však na hodnotu složené dražební
jistoty účastníkem." Tím de facto
zakládáme nepřekročitelnou mez spodní
hodnoty vydražovacího objektu na 10 % vyvolávací
ceny. Domnívám se, že tímto zvýhodněním,
které je de facto zvýhodněním všech
československých občanů, dospějeme
k tomu, že bude moct vzniknout vrstva českých
podnikatelů na základě českého
kapitálu, nikoliv na základě spolupráce
se Západem, nikoliv na základě toho, co tady
padlo několikrát jako kritika - vstup zahraničního
kapitálu a výprodej. Omlouvám se, teprve
teď mi došlo, že jsem použil slova "českého
kapitálu" omlouvám se kolegům ze Slovenska,
i slovenský kapitál samozřejmě by
měl být připuštěn.
Další oblast mých pozměňovacích
návrhů v bodě 4, § 11 odst. 3 se ještě
vztahuje k těmto úpravám, které jsem
navrhoval. Odstavec 3 by se měl škrtnout a v souvislosti
s § 11 bych chtěl upozornit na spor, který
je v současné dikci v § 11 odst. 3 a §
4. Protože tam se uvádí způsob úvěrování
zásob, jeho možného převedení
na vydražitele. V § 11 odst. 3 je deklarativně
určeno, že musí vydražitel zásoby
zaplatit do 30 dnů po dražbě. Když už
hovoříme o úvěru, domnívám
se, že by nebylo od věci mírně znevážit
to, co tady řekl kolega Zeman - o úvěrování.
Jestliže dopustíme úvěrování
tím způsobem, že část hodnoty
vydražovaného majetku donutíme vydražovatele
splatit na dřevo a zbytek necháme splátkován,
tak de facto docílíme toho, že opět
v první fázi platby na dřevo, srovnáváme
úspory. Všechno ostatní, co k tomu připočteme,
je pouze nadstavba. Čili, my zvyšujeme skutečnou
faktickou cenu objektu na úkor vydražitele a zakládáme
mu povinnost a finanční zátěž
po dobu splácení tím, že nebude moci
svůj zisk znovu uplatnit zvýhodněním
svého provozování.
Čili, my tím skutečně vědomě
brzdíme soukromé podnikání. Je diskutabilní,
zda by bylo možné použít druhé
varianty - stoprocentní splátkování.
I tímto způsobem by mohly vystoupit hlasy, že
tím zabraňujeme přístup špinavých
peněz, ale upozorňuji, že i když přistoupíme
na stoprocentní splátkování, že
tyto peníze budou stejně využity v daném
objektu, že nezabráníme jejich použití.
Proto vás důrazně upozorňuji na nebezpečí
přistoupit na jakoukoli formu splátkování
těchto objektů. Jednak bychom zakládali inflační
peníze do ekonomiky, které by nebyly podloženy
faktickými hodnotami, a jednak by to vyhánělo
cenu zbytečně nahoru.
Další pozměňovací návrh,
který mám, je k § 13 odst. 2 za slova "ale
i další" vložit: "fyzické a
právnické osoby, jejichž účastníky
nebo společníky jsou výlučně
fyzické osoby"; dále by text pokračoval
"...kromě právnických osob..."
a dále beze změny.
Touto změnou tohoto paragrafu se domnívám,
by došlo k vyloučení možností,
aby vydražitelem se stalo jakékoliv družstvo.
V § 16 odst. 1 považuji za nepřijatelný
termín 1. 5. 1990. Vím, že se tímto
termínem myslí odstranění možných
nelegálních pronájmů a uzavírání
smluv, ale chtěl bych dodat, že jestliže tento
termín 1. 5. 1990 schválíme, poškozujeme
nenávratně odhadem 10-20 % soukromých podnikatelů,
kteří právě až po 1. 5. měli
možnost pronájmu a měli možnost de facto
začít podnikat.
Co se týče argumentu proti tomu, aby byl tento termín posunut na
1. 9. 1990, že mohlo dojít k určité
spekulaci s tím, že se uzavíraly dohody se
zpětným datem, chtěl bych upozornit, že
tak to bylo možné u smluv, nikoliv však u registrace
podnikatele, který musí obdržet identifikační
číslo organizace a musí zaregistrovat své
bankovní spojení. Tato fakta falzifikovat nejde.
Původně jsem chtěl navrhnout, aby se v §
17 vyškrtl celý odstavec 1. Vzhledem k tomu, že
tady už padly návrhy na to, aby se § 17 a 18
zrušily, upozorňuji, že jestliže toto shromáždění
přijme můj návrh v § 8 za přijatelný,
schůdný a pro tento národ vhodný,
pak není opodstatněná existence § 17
a 18, protože veškerá regulace je prováděna
ekonomickými nástroji, a to v § 8 a následně
§ 9 a 10. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej vystúpi poslanec
Kontra. Pripraví sa poslanec Vošček, člen
predsednictva.
Poslanec SN M. Kontra: Vážený pane předsedající,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, je třeba kladně hodnotit práci
výborů, které posuzovaly návrh zákona,
a zejména ústavně právních
výborů, protože podstatně dopracovaly
až přepracovaly původní návrh
zákona, čímž jeho znění
přiblížily k požadavkům ekonomické
reformy. Zejména dokázaly racionálně
propojit užívací právo s právem
vlastnickým, respektovat nově nabývaná
vlastnická práva a precizovat samotné podmínky
vydražování. Mám však ke znění
tohoto zákona dvě věcné připomínky.
Především k § 3: Takto formulované
znění § 3 omezuje okruh vydražovatelů
jen na fyzické osoby, jako jednotlivce a na fyzické
osoby, které jsou v současnosti právnické
osoby ve formě různých akciových společností.
Vylučuje ty fyzické osoby, které by právě
úspěšným vydražováním
založily novou akciovou společnost a tím by
se staly právnickou osobou. A proto navrhuji doplnění
§ 3 tímto zněním:
"Provozní jednotku může vydražit
i skupina fyzických osob, které po vydražení
vytvoří některý z typů obchodní
společnosti. Před dražbou musí předložit
závazné prohlášení, že po
úspěšném vydražení přistoupí
okamžitě k založení takové společnosti."
Tím by se vyřešil i problém peněz
při dražbě jednotlivcem a nemuselo by se přistoupit
k odkladu splátek, o kterých hovořil i poslanec
Zeman.
Druhá poznámka, nebo druhý věcný
námět se týká likvidace nevydraženého
majetku i po opakované neúspěšné
dražbě, o čemž nehovoří
ani návrhy zákonů republik o působnosti
orgánů ve věcech převodu.
Paragraf 13 hovoří o podmínkách opakované
dražby, která může probíhat dvojím
způsobem. V druhém případě
se může vyvolávací cena snížit
až o 80 %, čímž je pravděpodobné,
že se provozní jednotka vydraží. Zde ale
vzniká vážné nebezpečí
taktizování dražitelů v prvním
kole dražby, tak aby se dosáhla opakovaná dražba
a aby se vydražila provozní jednotka za relativně
nízkou cenu. Ale v případě že
by se tak nestalo, doporučuji doplnit § 13 odstavcem
4 tohoto znění:
"O opakované neúspěšné dražbě
provozní jednotky může ministerstvo pro správu
a privatizaci národního majetku republiky prostřednictvím
územního orgánu státní správy
provozní jednotku odprodat do 6 měsíců
bez dražby při zachování dražebních
podmínek anebo provozní jednotku dát do ekonomického
pronájmu."
Jinak s návrhem zákona souhlasím a budu pro
něj hlasovat.
Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kontrovi. Ďalej vystúpi
v rozprave pán poslanec Vošček, pripraví
sa poslanec Hubálek.
Poslanec SN J. Vosček: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, jednou zo základných otázok,
ktoré tu boli diskutované po dobu prerokúvania
návrhu zákona, je problematika zásob. Ako
tu už uviedli spravodajcovia upravený návrh
zákona to rieši tak, tlač č. 214, že
pristupuje na báze zmluvnej, tzn. že zásoby
vylučuje z režimu dražby. Myslím, že
tento princíp je správny a prijateľný.
Zmluvný systém predpokladá dohodu účastníkov
zmluvy o celom obsahu zmluvy.
V znení § 9 odst. 3 tlače č. 214 však
vyplýva, že zakladá vydražiteľovi
povinnosť prevziať zásoby podľa inventúry
ku dňu dražby, resp. ku dňu prevodu. Keď
totiž schválime predpokladané znenie, uložíme
vydražiteľovi priamu zákonnú povinnosť
prevziať všetky zásoby vrátane prevádzkovej
jednotky, teda aj tie zásoby, ktoré sú nepredajné,
ktoré sú ležiakmi, ktoré sú znehodnotené.
Tým už v zákone vytvoríme pre vydražiteľa
také podmienky, ktoré mžu už od začiatku
jeho činnosti veľmi negatívne ovplyvniť
a prakticky mu privodiť bankrot. Preto aj otázka prevzatia
zásob od organizácie by mala byť plne na dohode
vydražiteľa s organizáciou.
Preto sa prihováram za to a predkladám pozmeňovací
návrh § 9 odst. 3 vo vete: Kúpna cena sa skladá
z ceny vydražených vecí ... teraz by bola zmena
" a z ceny zásob dohodnutých na prevzatí
vydražiteľom". Posledná veta by sa mohla
prípadne i škrtnúť.
V § 11 odst. 1 sa prihováram za návrh, ktorý
tu predniesol pán poslanec Zeman - teda k možnosti
zaviesť systém splátok. Treba zvážiť
prípadnú výšku oproti návrhu,
ktorý predniesol poslanec Zeman. Myslím ale, že
odst. 3 by sa mal zmeniť v tom zmysle, že doba do 30
dní bude nahradená znením: v dohodnutej dobe.
Myslím, že tento systém plne zodpovedá
práve zmluvnému systému, teda plnému
konsenzu strán. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Slovo má poslanec Hubálek. Najskôr
by som vám chcel ešte zopakovať odporučenie,
aby ste maximálne zracionalizovali svoje vystúpenia.
Do rozpravy je ešte prihlásených 13 rečníkov.
Pokiaľ to budú len stručné pozmeňovacie
návrhy, tak by sme mali možnosť ešte dnes
večer rozpravu ukončiť, aby zajtra ráno
mohli zasadnúť ústavno právne výbory,
pretože im musíme dať najmenej dve až dve
a pol hodiny na to, aby to spracovali, a potom by sme pokračovali
ďalej. Prosím vás ešte raz, abyste zvážili
toto odporúčanie.
Poslanec SL B. Hubálek: Dávám pozměňovací
návrh k § 16 odst. 1. Týká se pouze
data. Doporučuji datum: Pondělí 1. října.
Zdůvodním proč.