Tisk č. 122 - interpelace poslance Jiřího
Kincla. Tiskem č. 169 dodána odpověď
ministra Vacka. Pan poslanec Kincl je přítomen?
Jste spokojen? (Ano.) Děkuji.
Tisk č. 127 - interpelace poslance Ladislava Žáčka.
Odpověď v tisku č. 168 od ministra Vacka. Pan
poslanec Žáček je přítomen? Jste
spokojen? (Ano.) Děkuji.
Tisk č. 127 - interpelace poslankyně Kláry
Samkové. Odpověď tiskem č. 172 od ministra
Vavrouška. Paní poslankyně, jste spokojena?
Takže nejste? Prosím.
Poslankyně SN K. Samková: Já jsem samozřejmě
spokojená s promtnímí odpověďmi
obou dvou interpelovaných, kteří nutně
v rámci svých kompetencí udělali to,
co mohli. Nicméně tento problém se rozrostl
do dalších dimenzí, kdy se v podstatě
z něj stal ideologický boj, a já bych velice
prosila oba dva interpelované členy vlády,
i když tato záležitost momentálně
spadá do pravomoci české vlády, aby
nespouštěli ze zřetele tento problém
a aby se ho pokusili v rámci mezivládních
vztahů nějakým způsobem řešit.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Ano. Jakmile skončíme, už máme jenom
3 interpelace, pak bych poprosil pana ministra, aby se k tomu
mohl vyjádřit.
Tisk č. 139 - interpelace poslance Rudolfa Zukala. Odpověď
tisk č. 193 ministra Vacka. Poslanec Zukal zde není.
Ústní interpelace na 4. společné schůzi
- poslanec Tomis. Odpověď, federálního
ministra kontroly tisk č. 162. Pan poslanec Tomis není
přítomen.
Dále jsou zde ústní interpelace ze 6. schůze
SL a SN z 1. října 1990. Poslanec Josef Klokner.
Odpověď ministra Dlouhého. Pane poslanče,
jste spokojen (Ano.) Děkuji. Poslance Ericha Kříže,
odpověď poslance Jiřího Nezvala, tisk
č. 185. Pan poslanec zde není.
Poslanec Petr Kulan, odpověď ministra Langoše,
tisk č. 186, poslanec zde není.
Poslanec Pobežal, odpověď ministra Nezvala, tisk
191. Pan poslanec Pobežal je spokojen? (Ano.)
Interpelace poslance Jiřího Kováře.
Odpověď ministra Vacka, tisk č. 194. Pan poslanec
Kovář, prosím.
Poslanec SL J. Kovář: Já nejsem s touto odpovědí
spokojen. Rád bych, aby na všechny otázky,
které byly položeny bývalému ministrovi
Vackovi, odpověděl nový ministr Dobrovský.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Ano, bereme na vědomí, je zde ještě
poslední interpelace, poslance Miroslava Richtera, písemná
odpověď, v tisku č. 196 ministrem Dobrovským.
Pane poslanče, jste s odpovědí spokojen?
(Ano.)
Ještě než dám slovo panu ministrovi, má
ještě technickou připomínku poslanec
Devátý.
Poslanec SN S. Devátý: Já bych se jenom vyjádřil
k těm interpelacím, které na poslední
společné schůzi zazněly. Já
sám jsem interpeloval asi 3x. Interpeloval jsem ministra
Langoše a ministra obrany. A jak vidím, vy ty ústní
interpelace nemáte zaneseny ve svých materiálech.
Já jsem se včera dozvěděl od ministra
Langoše, že o té mojí ústní
interpelaci vůbec nic neví. Tak jak je to možné?
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Moje otázka zní: Kdy byla podána?
Poslanec SN S. Devátý: Byla podána na 6.
společné schůzi. Pan ministr vůbec
nic o tom neví. Já jsem s ním včera
hovořil. A to se týká zřejmě
i mé druhé interpelace, která byla přednesena
ministru Vackovi.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Je zde přítomen předseda Sněmovny
národů, on si to jistě zaznamenával,
takže to prověří a samozřejmě
to bude dáno na pořad. Takže nyní má
slovo pan ministr Vavroušek.
Ministr - předseda FVŽP J. Vavroušek: Vážené
Federální shromáždění,
především mi dovolte, abych se omluvil za krátkodobou
nepřítomnost na tomto projednávání,
protože jsem měl už několik týdnů
předem smluvenou schůzku s anglickým kolegou,
a proto jsem se musel vzdálit. Mrzí mne tedy, že
jsem se nemohl účastnit jednání v
plném rozsahu. Nejprve tedy k dotazu, nebo k prosbě,
jestli to tak mohu chápat, paní dr. Samkové,
která se týká organizace Cavis, které
já jsem zdědil jenom za účelem toho,
aby se tedy nějakým způsobem ta bývalá
Státní komise pro vědecký a investiční
rozvoj přetvořila v nějakou užitečnější
organizaci. V tomto smyslu organizace byla převedena do
české sféry a mohu slíbit, že
požádám pana ministra Těhu, který
to má na starosti, aby to prošetřil. Já
jsem s tím neměl do této doby nic společného,
pro mne to byla administrativní záležitost.
Naši pracovníci vypracovali podrobnou zprávu
o činnosti této instituce spolu s ministerstvem
financí.
Je k dispozici, ale plně chápu to, že finanční
stránka věci nepostihuje všechny základní
činnosti organizace a především není
dostačující pro její budoucí
osud a hlavně pro osud technických prostředků,
které tam jsou.
Nyní jsem byl vyzván, abych se vyjádřil
ke zprávě, kterou vypracovaly výbory pro
životní prostředí obou sněmoven,
a to informace o soustavě vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros.
Bohužel jsem na rozpravě nebyl a pokud jsem byl informován,
pan ministr Dlouhý přislíbil za vládu
i tedy za mě podat písemnou informaci. Rád
bych tady dal svědectví o tom, jak dnes situace
vypadá.
Souhlasím plně s tím, že situace je
neudržitelná. Je to z důvodu ekologických,
ale také ekonomických, sociálních,
politických, a to nejen vnitropolitických, ale i
mezinárodně politických. Jde o soustavu vodních
děl, která zasahuje celý československý
úsek Dunaje a z části i maďarský
úsek. Dnes proti sobě stojí vlastně
dvě oficiální stanoviska. Československá
vláda naposled v květnu vyjádřila
stanovisko, že je třeba stavbu dokončit podle
půvobního projektu. Maďarská vláda
ve svém programovém prohlášení
naopak konstatuje, že zastavuje veškeré práce
a nehodlá v nich pokračovat. Já osobně
jsem přesvědčen o tom (neboť problematiku
sleduji několik let), že žádné
stanovisko není dobré. Úplné dokončení
projektu podle původních představ by vedlo
skutečně ke značným ekologickým
i jiným problémům, protože projekt je
založen čistě na technicistních přístupech.
Na druhé straně jsem přesvědčen
také o tom, že opuštění tohoto
díla není možné jen z důvodů
ekonomických, protože při výstavbě
těchto vodních děl bylo proinvestováno
z naší strany více než 13 mld. Kčs,
značné částky také ze strany
maďarské, ale především z důvodů
ekologických. V průběhu výstavby totiž
došlo k těžkým ekologickým škodám.
Téměř celá stavba Gabčíkovo
je lokalizována na čs. území, a tudíž
40 km2 země bylo vlastně totálně
zničeno nebo odebráno původním účelům.
Jednalo se o vůbec nejúrodnější
zem, kterou máme v našem státě. Byl
tam vybudován 17 km dlouhý, místy až
3/4 km široký kanál, který vede nad
povrchem a dosahuje výšky až 18 m a dalších
8 km dlouhý odpadový kanál. Kromě
toho došlo skutečně k narušení
ekosystému těžbou, jinými zásahy
- stavbou protipovodňových hrází atd.
Tudíž situace není udržitelná,
odejít od toho jen tak nelze.
Navíc ta dvě řešení proti sobě
stojící neumožňují nalézt
žádné společné východisko,
žádný kompromis. Takže jsme po dohodě
s ministrem životního prostředí Slovenské
republiky a po konzultacích s ministrem životního
prostředí Maďarské republiky panem Kerestesem
požádali evropská společenství
o expertízu, která by umožnila vyřešit
řadu složitých technických i čistě
vědeckých problémů, které jsou
spojeny s těmito díly. To jsme udělali už
v polovině června t.r. na konferenci ministrů
životního prostředí v Dublinu.
Pomoc byla přislíbena za dvou základních
a podle mého názoru přirozených podmínek.
První podmínkou evropských společenství
je to, že o tuto pomoc požádají oficiálně
obě vlády - maďarská i československá.
Je to proto, aby to nebylo chápáno tou stranou,
která by o to nepožádala, jako jakýsi
zásah do vnitřních věcí.
Druhá podmínka je, že evropská společenství
žádají, aby byla vytvořena společná
československo-maďarská komise na co nejvyšší
úrovni, která by expertům evropských
společenství dodávala informace. Evropská
společenství si nemohou sama shromažďovat
primární údaje. Takže těmito
dvěma podmínkami je mezinárodní pomoc
podmíněna.
V současné době jsou dvě strategie.
Jedna - můžeme ji snad nazvat konfrontační,
kterou zastává slovenská vláda. Domnívá
se, že nejlepším východiskem řešení
problému je požádat maďarskou vládu
ještě jednou a důrazně jednak o vysvětlení
důvodů, proč přerušila výstavbu,
a jednak také o náhradu škod, které
tím vznikly s tím, že bude následovat
další jednání. Další možností,
kterou osobně považuji za schůdnější
i za spravedlivější, je, že by byla ustavena
společná československo-maďarská
mezivládní komise, která by zasedla k jednání
bez předběžných podmínek, tj.
vzala by v úvahu všechna fakta včetně
těch, že smlouva, kterou uzavřelo Československo
s Maďarskem v roce 1977 o výstavbě vodních
děl, je stále v platnosti, nikdo z nás ji
nikdy nezpochybnil, že dalším faktem je skutečnost,
že maďarská strana porušila tuto smlouvu
dvakrát po sobě tím, že nejdřív
přerušila práce na vodním díle
Nagymaros, potom na vodním díle Gabčíkovo.
A že bychom vzali v úvahu skutečnost, že
90, možná 95 % všech ekologických škod
je na našem území a že bychom postupně
v rámci mezivládní komise za bezprostřední
spolupráce expertů zemí evropských
společenství, případně Američanů
a dalších odborníků posuzovali všechny
varianty řešení, které přicházejí
v úvahu, včetně těch krajních
- dokončit podle původního projektu nebo
se pokusit uvést krajinu do původního stavu,
což je mimořádně obtížné.
Tato mezivládní komise by posuzovala všechny
aspekty vodních děl - mezinárodně
právní, ekologické, ekonomické, energetické,
plavební, také hlediska bezpečnosti celé
oblasti a případně další sociálně
psychologické či politické. Všechny
varianty řešení by byly přecezeny přes
stejný soubor kritérií v pracovních
komisích a byl by to postup, který by žádnou
ze stran - ani československou ani maďarskou - a priori
nestavěl do nevýhodné pozice, která
by pro ni byla nepřijatelná.
Diskuse trvá o tom, jestli federální vláda
bude mít možnost zasahovat i do řešení
tohoto problému. Protože podle navrhovaného
usnesení vlády, které předložila
slovenská vláda, se vlastně federální
vládě ukládá jen zahájení
jednání s organizováním mezinárodní
spolupráce, což už se obojí stalo, dále
zabezpečení finančních prostředků
na tento rok, které byly původně ve výši
73,5 mil., teď už jsou 163,5 a není vyloučeno
jejich další zvýšení, protože
veškeré prostředky určené na
tento rok na výstavbu, které se měly týkat
výhradně protipovodňových opatření,
byly vyčerpány do konce srpna, a to z části
na práce, které jsou v přímém
rozporu s rozhodnutím dokončit jen protipovodňové
úpravy. V určité části - a
zdaleka ne malé - byly částky využity
na ničení zbývajících ekosystémů
dané oblasti.
Domnívám se, že pozice federální
vlády nemůže být omezena pouze na to,
aby byla dodavatelem peněz s tím, že o vlastním
řešení nebude moci rozhodovat. V nejbližší
době se k tomuto problému na federální
vládě vrátíme, jak už tady konstatoval
pan ministr Dlouhý, a celý problém znovu
bude diskutován.
Shrnuji znovu: Domnívám se, že jediná
cesta řešení je cesta jednání,
s přihlédnutím ke všem faktorům,
které tady hrají roli, a s hledáním
cesty, která by byla přijatelná pro obě
strany a zároveň znamenala minimalizace negativních
efektů díla při maximalizaci užitku.
Můj osobní názor je, že v této
situaci neexistuje žádné optimální
řešení. Hledáme ze všech špatných
řešení to nejméně špatné.
Já osobně za to nejméně špatné
považuji dokončení vodního díla
Gabčíkovo, ovšem při zcela změněné
filozofii a současně režimu provozu díla
s tím, že by dnešním korytem Dunaje protékalo
tolik vody, kolik toho budou potřebovat ekosystémy
v dané oblasti. Toto množství vody se velmi
liší v průběhu roku, takže v dobách,
nebo obdobích, kdy lesní ekosystémy vyžadují
dostatek vláhy, tak by korytem proudilo větší
množství vody, v zimních měsících,
kdy je potřeba minimální, by většina
vody šla přes elektrárnu. Tudíž
by bylo možné zajistit jednak výrobu elektrické
energie v průtokovém režimu, případně
s nějakým vlnovým provozem, tzn. s mírnými
špičkami, pomalu nabíhajícími
špičkami. Energeticky by to bylo v pořádku
a s tím, že by zároveň byly minimalizovány
ekologické škody. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu ministrovi za jeho výklad, a protože
okruh otázek, ke kterým se pan ministr vyjádřil
v podstatě trvá, tudíž trvá i
interpelace ve své určité podobě,
nebudeme ji uzavírat.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 46, SL
č. 86, SN č. 82).
Jinak bych rád, než vyhlásíme přestávku,
řekl několik sdělení:
Po obědě začneme projednávat zákon
o malé privatizaci, pokud jde o rozpravu, kterou nabídl
oběma sněmovnám poslanec Bratinka o období
1948 až 1990, projedná se také odpoledne.
Pokud jde o požadavek poslance Dostála, měla
by být dána možnost na krátkou odpověď
poslanci Bártovi ještě před diskusí
o zákonu o malé privatizaci.
Dále jsou zde sdělení: Čtvrt hodiny
před koncem přestávky se sejdou výbory
branné a bezpečnostní v místnosti
č. 274 ohledně dislokace členů Pohraniční
stráže, dále výbory pro životní
prostředí Sněmovny lidu a Sněmovny
národů se setkají na krátkou poradu
ihned po vyhlášení přestávky
v místnosti č. 274 II. poschodí; to je renonc,
musíte se dohodnout, nemohu do toho zasahovat.
Tím končím dopolední zasedání.
Ještě pan předseda Sněmovny národů.
Předseda SN M. Šútovec: Pán poslanec
Devátý sa dožadoval odpovede bývalého
pána ministra Vacka a pána poslanca a ministra Langoša
na svoju interpeláciu. Chcem prečítať
list, ktorý bol odoslaný pánovi Langošovi
4. októbra t.r.:
"Vážený pán minister, v zmysle
§ 62, 64 atď... zasielam vám stenografický
záznam interpelácie podanej poslancom Devatým,
Křížom, Janom Poběžalom, Petrom
Kulanom... na 6. spoločnej schôdzi 1. októbra
1990. V súlade s § 63 ods. 2 vyššie citovaného
zákona zašlite písomnú odpoveď
interpelujúcim poslancom a na vedomie predsedom Snemovne
ľudu a Snemovne národov."
Toto je doklad, že pánu ministrovi Langošovi
bola vaša interpelácia poskytnutá 4. októbra.
Pokiaľ ide o záležitosť pána bývalého
ministra Vacka, je tu doslovný záznam jeho odpovede;
odpoveď má 5 strán. Vy ste tú odpoveď
vzali na vedomie, pán minister Vacek jednako sľúbil,
že sa k odpovedi ešte vyjadrí písomne.
My tú žiadosť preadresujeme na pána ministra
Dobrovského. Súhlasíte?
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Ještě jednou doplňuji ohlášení:
výbory branné a bezpečnostní se sejdou
v místnosti 274 a výbory pro životní
prostředí v místnosti 214. Polední
přestávka bude trvat do 14.30 hodin. Přesně
začneme.
Prosím, tam je ještě poznámka?
Poslanec SN M. Prokop: Mám jenom technickou poznámku.
Pan místopředseda vlády Mikloško slíbil,
že ještě odpoledne dodá materiál
o sdělovacích prostředcích, zejména
rozhlasu a televize. Byl bych rád, kdyby se na to nezapomnělo.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pokud nebude příležitost odpoledne, bude zasedání
sněmoven pokračovat a během tohoto 7. zasedání
se tak stane.
(Jednání přerušeno v 13.06 hodin.)
(Jednání opět zahájeno ve 14.41 hodin.)
(Řízení schůze převzal místopředseda
FS J. Stank)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Práve som dostal informáciu, že
naše zasadanie priamym prenosom vysiela Čs. rozhlas
a myslím i televízia. Samozrejme boli informovaní,
že mame začať. o 14.30 h.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, budeme pokračovať v prerušenej 7. spoločnej
schôdzi SĽ a SN. Máme na programe
Vládny návrh zákona o prevodoch niektorých
vecí z vlastníctva štátu do vlastníctva
fyzických osôb alebo právnických osob
(tlač 159) a spoločnú správu výborov
SĽ (tlač 214).
Prosím ministra pána Václava Klausa, aby
návrh odovodnil.
Ministr financí ČSFR V. Klaus: Vážené
Federální shromáždění,
návrh zákona, který dnes chcete projednat,
je po všech stránkách výjimečný.
Kromě jiného vznikal za okolností, které
jen velmi málo připomínají standardní
legislativní proceduru. Dovolte, abych připomněl
některé výchozí body tohoto procesu.
21. srpna tohoto roku, čili před dvěma měsíci,
navrhla hospodářská rada federální
vlády za účasti ministrů republikových
vlád, že proces privatizace je možné a
vhodné rozdělit na dvě základní
části, na privatizaci, které dnes pracovně
říkáme privatizace malá, a na privatizaci
ostatní neboli velkou. Dne 17. září
Federální shromáždění
schválilo vládní scénář
ekonomické reformy a s ním i tu jeho část,
která mluví o nutnosti radikálně privatizovat
naši ekonomiku. Bylo to tedy zde, kde bylo s konečnou
platností rozhodnuto, že proces ekonomické
transformace musí nutně obsahovat i rozsáhlé
převody vlastnictví státu do vlastnictví
soukromých podnikatelských subjektů. V tempu,
které je pro dnešní legislativu bohužel
příznačné, ale které je stále
ještě nedostatečně z hlediska ještě
rychleji se měnící ekonomické reality,
byl připravován návrh zákona o malé
privatizaci tak, aby mohl být již 27. září
projednán na společném zasedání
všech tří vlád v Kroměříži.
Posledním termínem je 9. říjen, kdy
tento zákon začal být projednáván
ve výborech Federálního shromáždění.
Přípravu a projednávání zákona
provázel mimořádný zájem veřejnosti.
Ukázalo se, že zatímco jen málokdo pochybuje
o nezbytnosti privatizačního procesu, názory
se již dost podstatně liší ohledně
základních principů a kritérií,
podle nichž by měl tento proces probíhat. Jde
asi o tři základní skupiny otázek.
Nejdříve se objevily požadavky, aby určité
typy majetku byly z privatizace vyčleňovány.
To je první problém. Následně vznikly
návrhy, aby některé společenské
skupiny byly při procesu privatizace do větší
či menší míry preferovány. Konečně
za třetí se názory rovněž rozcházely
ohledně toho, do jaké míry a zda vůbec
má být nový vlastník privatizované
provozovny omezován ve svých budoucích podnikatelských
záměrech. Extrémem byly požadavky novému
vlastníku nařizovat, koho má a koho nemá
zaměstnávat, co musí ve své provozovně
vykonávat a že nesmí nově získaný
majetek alespoň po jistou dobu převádět
na jiné osoby. Všechny tyto požadavky jsou samozřejmě
projevem toho, co jsme předem dobře věděli.
Privatizace je proces stejně mimořádný
jako byl proces znárodnění. Je to tedy proces
politicky nesmírně významný a obyvatelstvo
na něj velmi citlivě reaguje.
Předložený návrh, a to bych chtěl
podtrhnout, je proto nutně kompromisem, který nemůže
uspokojit všechny zainteresované skupiny beze zbytku.
Návrh, který předkládáme, se
spíš snaží minimalizovat případy
nespravedlnosti, která je s procesem ekonomické
transformace v té či oné míře
nevyhnutelně spojena. Zákon především
zvýhodňuje domácí obyvatelstvo oproti
zahraničním subjektům tím, že
privatizační majetek je nabízen nejdříve
domácím a až poté zahraničním
osobám. Mezi domácími subjekty pak zákon
dává poněkud větší šanci
osobám, které už v minulosti provozovnu získali
do takzvaného ekonomického pronájmu. I tyto
osoby mají podle předkládaného návrhu
určité předkupní právo. Zákon
se rovněž snaží ochránit ty osoby,
jejichž majetek se v budoucnu může stát
předmětem reprivatizace, neboli osoby, kterým
bude majetek vrácen podle již platného zákona
nebo podle zákonů vydaných v budoucnosti.
Značná pozornost byla ze strany veřejnosti
i poslanců věnována otázce zásob.
Od počátku existovaly dvě základní
alternativy: buď provozovnu prodávat bez zásob,
nebo naopak zásoby učinit integrální
součástí toho, co je v rámci malé
privatizace nabízeno k prodeji. Předkládané
řešení se přiklonilo k druhé
z uvedených variant, tzn., že ten, kdo si koupí
provozovnu, bude s ní muset koupit i zásoby.
Konečně moje poslední poznámka je
věnována legislativně technickým komplikacím,
na něž příprava zákona narazila.
Proces malé privatizace realizujeme za podmínek,
kdy existující právní řád
je v obrovském pohybu a musí být v obrovském
pohybu. Dosavadní právní normy proces privatizace
velmi silně komplikují a nové právní
normy bohužel ještě nevznikly. Zákon,
který budete projednávat, proto musel zavést
některé pojmy, které platný právní
řád zatím nezná. Kromě jiného
bylo třeba zavést i samostatnou instituci veřejné
dražby.
Obdobně závažným problémem bylo
připravit zákon tak, aby nezavřel cestu těm
normám, jejichž projednávání
dokončíme v blízké budoucnosti. Nejde
přitom pouze o zákony upravující nápravu
majetkových křivd, ale i o takové normy,
jako je například připravovaný zákon
o majetku obcí. Všechny tyto normy, jak dobře
víme, vznikají na různých místech
mnohdy i z iniciativy samotných poslanců, tedy z
vaší iniciativy. Federální shromáždění
se tím dostává do nesmírně
obtížné situace, kdy jeho ústavně
právní výbor je možná jediným
a v každém případě posledním
místem, kde lze zajistit vzájemnou konzistenci nově
vznikajících právních norem. Uvědomuji
si obtížnost této role a chtěl bych
proto ústavně právnímu výboru
poděkovat za trpělivost, s níž k našemu
návrhu zákona přistoupil a za připomínky,
které kvalitu původně předkládaného
návrhu zákona nepochybně zvýšily.