Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Omluveni poslanci:

Sněmovny lidu:

Balgavý, Černý A., Deyl, Dienstbier J. st., Kavan, Kňažko, Kováč, Langoš, Záležáková

1 poslanec rezignoval

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Dostál, Hradílek, Kaplanová, Kobylka, Maštálka, Stome, Šolc

Sněmovny národů zvoleni ve Slovenské republice:

Dubček, Mečiar, Peter, Poslúch, Suchán, Surový, Šebej

1 poslankyně rezignovala

(Jednání zahájil první místopředseda FS Z. Jičínský)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené Federální shromáždění, prosím poslance a poslankyně, aby zaujali svá místa. Budeme pokračovat v přerušené 6. společné schůzi. Znovu opakuji svůj požadavek, aby páni poslanci i paní poslankyně zaujali svá místa. Žádám o to i pana poslance Rumla.

Otevírám po přerušení 6. schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů a všechny poslance a poslankyně srdečně vítám.

Tuto schůzi jsme začali 13. září, kdy jsme schválili společný program schůze obou sněmoven. V dalších dnech 17. až 20. září jsme projednali podstatnou část schváleného programu.

Zůstává nám projednat: lnterpelace, otázky, podněty a připomínky poslanců. A to by byl první bod, kterým bychom zahájili. Než zahájíme tento první bod, chtěl bych omluvit předsedu Federálního shromáždění Alexandra Dubčeka, který se z vážných osobních důvodů dnešní schůze nemůže zúčastnit. Prosím, abyste jeho omluvu vzali na vědomí.

Dále chci říci, že se při projednávání dalších dvou bodů programu, které bychom na 6. společné schůzi chtěli projednat, totiž zákona o vyznamenáních a zákona o reprivatizaci, ukázaly ještě různé složité právní a jiné problémy, které se nepodařilo na společných schůzích výborů dořešit. Čili doporučuji vám, abyste souhlasili s tím, že po přerušení dopolední části schůze by se sešli představitelé poslaneckých klubů v místnosti č. 026 a poradili se o dalším postupu této naší schůze s tím, že teď bychom přešli k prvnímu bodu

25

Odpovědi na interpelace, otázky, podněty a připomínky poslanců

Mohu bez hlasování se zeptat obou sněmoven, zda souhlasí s tímto postupem našeho jednání? Nejsou námitky, čili začneme bodem interpelace.

Předávám řízení schůze předsedovi Sněmovny národů Milanu Šútovcovi.

(Řízení schůze převzal místopředseda FS a předseda SN M. Šútovec)

Předsedajicí předseda SN M. Šútovec: Vážené Federálne zhromaždenie, nasledujúci bod programu by mal byť odpoveďou na interpeláciu, na otázky, podnety a pripomienky poslancov.

Dňa 20. septembra t. r. sme rozhodli hlasovaním o tom, že interpelácia, týkajúca sa otvorenia hraníc s Poľskom je naliehavá. Vládu sme požiadali, aby k 1. októbru 1990 na ňu odpovedala. Preto prosím premiéra Čalfu, aby predniesol odpoveď na interpeláciu.

Předseda vlády ČSFR M. Čalfa: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, chcel by som vysvetliť stav rokovania pokiaľ ide o malý pohraničný styk s Poľskom k dnešnému dňu. Pretože ide o mimoriadne zložitú vec, ktorá je v popredí pozornosti našich občanov i našej tlače, dovoľte mi, aby som sa touto otázkou zaoberal širšie.

Dohoda o malom pohraničnom styku medzi Československom a Poľskom bola uzavretá v júli 1959, s účinnosťou od apríla 1960. Zmluvné strany sa v nej dohodli, že vzájomne uľahčia prekračovanie štátnych hraníc osobám, ktoré majú bydlisko v pásme pohraničného styku, t.j. na území po obidvoch stranách štátnych hraníc v šírke 15 km, na zásadách stanovených v tejto dohode. Pohraničný styk sa podľa nej môže uskutočňovať len medzi protiľahlými úsekmi pásiem pohraničného styku, ktoré sú vymedzené okruhom 40 km od bodu štátnych hraníc a ktoré sú najbližšie k bydlisku držiteľa priepustky. Priepustky vydávajú príslušné orgány zmluvných strán po predchádzajúcom vyrozumení orgánov druhej zmluvnej strany.

Stále a jednorázové priepustky sa vydávajú, pokiaľ je to zdôvodnené zamestnaním, obrábaním poľnohospodárskych pozemkov, rodinnými alebo inými vážnymi dôvodmi. Vytvorila sa taká prax, že pre potreby prechodu hraníc za účelom zamestnania a obrábania poľnohospodárskych pozemkov sa vydávajú tzv. stále jednoročné priepustky, z ostatných - rodinných a humanitárnych dôvodov - sa vydávajú priepustky jednorázové.

Jednotlivé články dohody vymedzujú pre držiteľov priepustky režim, pri ktorom je upravený colný režim samostatne ujednaním medzi ministrom zahraničného obchodu Československa a Poľska o colných úľavách. Táto dohoda je z roku 1964.

Vláda svojím uznesením z 1. júna 1982 o úprave individuálneho cestovného ruchu s Poľskom upravila podmienky jeho realizácie. V dôvodovej správe uvedeného uznesenia sa len uvádza, že cesty v rámci malého pohraničného styku sa majú povoľovať výhradne pri výkone zamestnania a obrábania pozemkov na území druhej zmluvnej strany. Suspendovalo sa teda v prevažnej väčšine vydávanie jednorázových priepustiek z humanitárnych dôvodov. Teda fakticky týmto krokom sa zablokovala celá jedna kategória tzv. jednorázových priepustiek. Okrem výrazného politického aspektu tohoto rozhodnutia bola jedným z ďalších argumentov i skutočnosť, že poľská strana na prelome sedemdesiatych a osemdesiatych rokov vydávala jednorázové priepustky značne benevolentne. Tieto boli zneužívané k turistickým a nákupným účelom.

I keď bolo vydané takéto rozhodnutie československej strany v r. 1982, je treba konštatovať tu, pred Federálnym zhromaždením, že uplatňovanie Dohovoru o malom pohraničnom styku nebolo nikdy pozastavené. Pohraničný styk v tejto podobe bol prakticky zachovaný, to znamená boli a sú vydávané, i keď v menšom rozsahu, stále aj jednorázové priepustky.

Spornou otázkou, zdôraznenou poľskou stranou, bolo a je, že u jednorázových priepustiek sa vyžaduje písomné a príslušnými orgánmi potvrdené pozvanie československej strany. To prispelo k značnému obmedzeniu pohraničného styku a skomplikovalo hraničnú kontrolu vo vymedzených pásmach.

V máji 1990 bolo na úrovni konzulárnych služieb obidvoch štátov dohodnuté, že cestovanie z humanitárnych dôvodov v rámci tejto tretej kategórie jednorázových priepustiek je možné za podmienok stanovených týmto Dohovorom, ak orgány jedného štátu informujú individuálne o takejto potrebe orgány druhého štátu. Zo štatistických údajov o počte vystavených priepustiek pre čs. občanov v rámci malého pohraničného styku vyplýva, že počet stálych priepustiek v období 1981-1989 mierne poklesol, zatiaľ čo u jednorázových priepustiek došlo k výraznému poklesu po uplatnení opatrenia čs. strany v r. 1982. Pre porovnanie: v roku 1981 bolo vydaných 21 655 takýchto priepustiek, v roku 1982 po tomto opatrení len 321. K nárastu došlo roku 1988/1989, kedy sa vydáva okolo 1000 až 1200 jednorázových priepustiek.

Pri rokovaní hlavných hraničných splnomocnencov Československa a Poľska v júni t.r. v Prahe boli vzájomne odsúhlasené tieto počty prekročenia štátnych hraníc v rámci malého pohraničného styku.

Občania Poľska: za zamestnaním milión necelých štyristotisíc prekročení, za hospodárskym účelom necelých 62 tisíc prekročení, z rodinných dôvodov okolo 31.900 prekročení.

Občania ČSFR za zamestnaním necelých 160 prekročení, za hospodárskymi účelmi necelých 22 tisíc prekročení, z rodinných dôvodov necelých 3.200 prekročení.

Z uvedených údajov je zrejmý značný nepomer využitia malého pohraničného styku v neprospech československých občanov. Pre dokreslenie tejto skutočnosti je možno ešte uviesť údaje o prekročení hraníc v rámci všeobecného pohraničného styku, to je cestovného ruchu a malého pohraničného styku.

V roku 1988 bolo odbavených 11,5 milióna osôb, v r. 1989 ich bolo cez 21 milión, to znamená nárast o 84 %.

Uznesením vlády číslo 102 zo 6. septembra 1990 bola vyjadrená pripravenosť československej strany, aby k 1. 11. 1990 došlo k uvoľneniu malého pohraničného styku. Zároveň vláda uložila predsedovi československej časti Československo-poľského výboru, ministrovi Klausovi, prerokovať s poľskou stranou všetky otvorené problémy, s prihliadnutím na stanoviská vlád republík. Predsedovia aj obidve časti československo-poľského výboru sa zišli v dňoch 11. a 12. septembra 1990 v Prahe, pričom československá strana zdôraznila, že sa jednoznačne dištancuje od rozhodnutia vlády z r. 1982 o obmedzovaní platnosti dohovoru o malom pohraničnom styku a odmieta politické a bezpečnostné dôvody, ktorými bolo toto rozhodnutie motivované.

Obidve strany sa dohodli, že budú medzi ministerstvom financií a bankami obidvoch štátov prerokované otázky zreálnenia turistického kurzu korunu k poľskému zlotému a do 20. 10. 1990 že budú dohodnuté technicko-organizačné podmienky umožňujúce účinnú realizáciu dohovoru o malom pohraničnom styku z roku 1959. Pre zaujímavosť treba povedať, že tieto otázky zreálnenia mali byť prerokované do 30. 9. 1990. Toto prerokovanie sa neuskutočnilo pre nepripravenosť poľskej strany.

Uznesením zo dna 21. 9. 1990 bolo uložené, aby tieto otázky kurzu a technicko-organizačných podmienok zabezpečil v spolupráci s ministrami vnútra, dopravy a zahraničného obchodu a s predsedom Štátnej banky československej.

21. 9. 1990 sa vo Varšave uskutočnilo rokovanie generálneho riaditeľa Ústrednej colnej správy nášho štátu s predsedom Hlavnej colnej správy Poľskej republiky, pri ktorom došlo k vymedzeniu pojmu "malý pohraničný styk", za ktorý sa považuje jednorázový styk určený pre malú skupinu ľudí prekračujúcich hranice medzi oboma štátmi.

Obidvaja konštatovali, že realita nezodpovedá dohode z roku 1959, pretože vydávané priepustky sú v pomere 1:10 v neprospech československej strany. Ďalej bolo dohodnuté, že na úrovni expertov colných správ bude posúdený československý návrh na zníženie hodnoty veci v rámci malého pohraničného styku z 200 na 50 korún, a to ako prechodné opatrenie do 1. 1. 1991, kedy bude nastolený celkom nový režim v súvislosti s predpokladaným uvoľnením cestovného ruchu a s prechodom zúčtovania medzi oboma štátmi na voľné meny.

Dôvodom, ktorý okúsili obe strany, je zneužívanie malého pohraničného styku takzvanými "pseudoturistami". Poľská strana prisľúbila pomoc pri riešení problémov vo vymedzení osôb, ktoré môžu priepustku vlastniť, vo vymedzení okruhu tovaru, ktorý je možné vyvážať a možnosti uplatnenia ďalších potrebných opatrení tak, aby sa dohoda o colných otázkach z roku 1964 skutočne realizovala.

Dnes a zajtra sa uskutoční vo Varšave rokovanie pracovníkov ministerstiev financií a bánk k otázkam zreálnenia turistického kurzu a k mechanizmu jeho úprav na trhovom princípe. Na základe nóty, ktorú poľský veľvyslanec odovzdal 26. 9. 1990 Federálnemu ministerstvu zahraničných vecí, navrhuje poľská strana uskutočniť dňa 10. a 11. 10. 1990 vo Varšave široké rokovanie zástupcov všetkých zainteresovaných orgánov obidvoch štátov k otázkam obnovenia malého pohraničného styku a k uvoľneniu cestovného ruchu od 1. 1. 1991.

Toto je stav veci k dnešnému dňu s tým, že definitívne rozhodnutie v týchto otázkach prijme vláda koncom októbra 1990 a zoznámi s ním Federálne zhromaždenie.

Pokiaľ ide o námet na to, aby sa urýchlene vytvárali podmienky smerujúce k slobodnému cestovaniu medzi Poľskom a Československom bez akýchkoľvek obmedzení, chceme konštatovať, že vláda doteraz nezrušila administratívne opatrenia, ktoré znamenajú, že pri prechode hraníc je treba preukázať sa úradne overeným pozvaním jednej strany. Chápeme, že je to opatrenie, ktoré je v rozpore s celkovým trendom uvoľňovania prechodu cez hranice, a prijmite ubezpečenie, že vláda tento problém posudzuje zo všetkých hľadísk.

Chceme toto administratívne opatrenie čo najrýchlejšie zrušiť. V súčasnej dobe pre to nie sú vytvorené príslušné ekonomické a technické podmienky. Chápem, že o nich viete tiež, pretože sami konštatujete, že nežiadate okamžité a úplné otvorenie hraníc, ale vytváranie podmienok.

Chcem konštatovať, že Československo je s okolitými štátmi viazané určitým zmluvným inštrumentáriom zo starej doby, a že je treba zásadne celé toto inštrumentárium na úplne nových základoch pri úplne novej situácii, ktorá sa vytvorila v strednej a celej Európe, posúdiť a pripraviť nové dokumenty s novým kvalitnejším obsahom. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánovi premiérovi. Konštatujem, že interpeláciu ústne predniesla za skupinu poslancov z oboch snemovní poslankyňa Dana Němcová, ktorá sa dnešného zasadnutia nezúčastňuje. V diskusii sa však pripojili ďalší poslanci so svojimi poznatkami a návrhmi a preto sa ich pýtam, či sú spokojní s odpoveďou pána premiéra ?

Poslankyně SL D. Branná: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, jsem jedna z těch, které podepsali tuto interpelaci. V zásadě svým jménem mohu prohlásit, že jsem spokojena s odpovědí pana premiéra, protože vidím, že vláda má snahu vytvářet podmínky k otevření hranic tak, jak to bylo postulováno naší interpelací.

Chtěla bych jenom zdůraznit to, co se týká malého pohraničního styku. Z vlastních zkušeností vím, že není úplně pravda, že pro tzv. humanitní důvody byly vydávány pouze jednorázové propustky, ale byly to i propustky stálé, šlo o rodinné příslušníky, např. rodiče a děti nebo sourozence, kteří se na tyto stálé propustky mohli navštěvovat.

Dále bych chtěla zdůraznit, že současným stavem jsou poškozeni především naši občané. Tady souhlasím s tím, co řekl pan premiér, že polská strana vydává mnohem víc propustek než československá strana a tím jsou naši občané více poškozeni a mají právo, aby tato situace byla řešena urychleně.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pekne. Ešte niekto z tých poslancov, ktorí boli spoluautormi interpelácie, sa hlási o slovo? Ďakujem. K interpelácii je možná rozprava, a preto vyzývam do rozpravy pána poslanca Tomisa.

Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, i když vím, že uběhla velmi krátká doba, protože jsme zkrátili termín pro podání interpelace, přesto jsem nucen s ohledem na to, co se dělo u mne v bytě prohlásit, že to, co řekl pan premiér, naprosto nevyhovuje a že s odpovědí nejsem spokojen. Myslím, že je skutečně potřeba udělat průzkum. Byla u nás paní ministryně Štěpová z České republiky a řekla: "Nikdo vám nepomůže. Musíte si pomoci sami." To řekla pracovníkům národních výborů a funkcionářům.

V Českém Těšíně chybí 3 tis. metrů čtverečních prodejní plochy potravinářského zboží pro stávající počet našich občan. Chybí tisíc metrů čtverečních pro průmyslové zboží. Jestliže do těchto obchodů přijdou další lidé, tak nebude možné, aby tam občané Českého Těšína a okolí nakupovali. Absolutně ne.

Chtěli jsme postavit lehkou stavbu na tržišti za pomoci Slušovic a žádali jsme o podporu, například finanční prostředky na cestovní ruch. Paní ministryně však řekla, že to jsou peníze na něco docela jiného.

Obracím se tady na pana premiéra, aby skutečně s vládou České republiky posoudili celou skutečnost ekonomicky, hospodářsky, kapacitně a skutečně vytvořili podmínky pro to, aby naši občané mohli nakupovat. Interpelace občanů jsou 1 : 20. Češi jsou většinou pro a občané Polské národnosti, kteří tam mají příbuzné, samozřejmě chtějí na návštěvy chodit.

Zúčastnil jsem se se šesti kolegy jednání na polském velvyslanectví, kde jsme hovořili s panem velvyslancem velmi otevřeně. Přiznali jsme, že politicky je třeba tuto otázku řešit, ale jednoznačně jsme řekli: "Dokud nebudou organizační, technické, hospodářské a potravinářské věci vyřešeny, tak ne." Řekli jsme mu, že třeba v Těšíně jsme pro to, aby to bylo v sobotu od 15 hodin, kdy se zavírá i Večerka, a do neděle. On vstal, podal nám ruku a řekl: "S tím souhlasím. Nám jde jen o rodinné styky."

Navrhuji, aby se udělala červená čára, po které by šli ti, kdo nechtějí nic proclít. Pokud budou něco pronášet, budou platit vysoké pokuty. Vláda také neřekla, jak se to bude dělat, když někdo bude přecházet hranici a něco ponese.

Plně podporuji pana ministra Klause - jen v tomto, protože s některými jinými názory třeba nesouhlasím. Je velmi dobře, že skutečně chrání naši ekonomiku i kursem, i když v současné době dobře víme, že kurs nám to nevyřeší, protože obrat zboží vynáší Polákům téměř 20,- Kčs na 1,- Kčs. Když přijedou k nám, je tu pro ně tak levně, tak "za babku", že se jim to vyplácí.

Nejprve je třeba se zaměřit na organizační věci, zvýšit kapacitu prodejen, zajistit zvýšené dodávky potravin, které se vykupují, vydat příkaz nebo zmocnit k tomu národní výbory, že každý cizinec si může koupit jen jedno balení, nikoliv více, a zajistit, aby lidé nakoupené zboží nemohli přenášet přes hranice. Jde skutečně o obrovské množství zboží, které se vynáší, a to i za stávajících omezených podmínek.