Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Chceme-li něco pro naše lidi dělat, začněme od píky a myslím, že by to mělo byt i ve spolupráci s poslanci, kteří z této oblasti jsou. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Hlási sa ešte niekto o slovo v tejto záležitosti? Slovo má poslanec Kováč.

Poslanec SN M. Kováč: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne, vážení kolegovia, musím sa ozvať k tejto problematike, pretože 22. plenárne zasadanie národného výboru v Poprade dalo také stanovisko, že nemôže súhlasiť s otvorením malého pohraničného styku. Skutočne by to rozvrátilo zásobovanie. Týkalo by sa to i oblasti Tatier. Súhlasím s tým, že kontakty je treba nadviazať, ale musíme uvážiť, čo nám to prinesie v obchodoch. Celé plénum jednoznačne povedalo, že tu mám vystúpiť a povedať, že okres Poprad nesúhlasí s tým, aby k tomu došlo.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Slovo má poslanec Sochor.

Poslanec SN V. Sochor: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, již posledně jsem tady vystoupil s tím, že otázka pohraničního styku je pro některá města záležitostí velmi vážnou. Nechci opakovat to, co tu už řekl poslanec Tomis, ale jednu věc bych chtěl zdůraznit. V Bohumíně, který je jedním z nejfrekventovanějších přechodů, nám příslušníci Ústřední celní správy statisticky prokázali, že technické podmínky pro uvolnění styku s Polskem jsou naprosto neodpovídající. Na přechodu, kde se o těchto záležitostech hovořilo už před 25 lety, se nestalo vůbec nic. Čtyři poslanci Federálního shromáždění navštívili přímo hraniční čáru. Tam prochází denně kolem 70 až 100 kamiónů s dobytkem. Na hranici je horší situace než v maštali. Technické podmínky pro výkon celní služby jsou naprosto nevyhovující. Jestliže se k tomu v sobotu a v neděli připojí nepředstavitelné kolony vozidel s turisty i ze zahraničí, tak otevření hranic v Bohumíně způsobí snad povstání občanů, protože ti už dnes nejsou schopni se vyrovnat s touto situací.

Víme, jakého technického řešení by bylo zapotřebí, je to však otázka financí, ale také ochoty a velmi rychlého jednání. Bez jakýchkoli technických problémů by bylo možné velmi rychle udělat obchvat starým Bohumínem a otázka pohraničního styku by mohla být řešena alespoň tak, že by byly vytvořeny podmínky pro celní správu, aby skutečně mohla trochu pohlídat zásobování. Celá bohumínská veřejnost doporučuje vládě, aby zvážila situaci a pokud možno před letošními vánocemi žádné zásahy do styku zatím nepřipustila.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Slovo má poslanec Kakačka.

Poslanec SL J. Kakačka: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, na spoločnej schôdzi som minule hovoril o zásobovaní severnej časti Slovenska, a to hlavne Oravy. Dnes už nebudem hovoriť o zásobovaní, ale o tragickejších veciach, a to o rozbore nehodovosti v okrese Dolný Kubín, teda na Orave. Uvediem údaje od roku 1985.

Za 8 mesiacov tohto roku na Orave zahynulo opäť 10 ľudí. Cestné komunikácie, pokiaľ ide o Oravu, k tomu budem dávať ešte interpeláciu...

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Musím vás prerušiť. Aký je vzťah týchto čísiel k problematike?

Poslanec SL J. Kakačka: Čo sa týka ciest hlavného ťahu na Poľsko, Krakov, Budapešť, Viedeň, Bratislavu, prechádzajú cez Oravu. Tam je neúnosná kamiónová doprava a prehustená sieť. Keď to otvoríme, budú na našich cestách hynúť ďalší občania.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Chcem sa spýtať pána poslanca Kakačku, či existujú čísla, ktoré dokazujú zavinenie poľskými občanmi?

Poslanec SL J. Kakačka: Isteže existujú. Môžem konkrétne uviesť, že pri nemocnici v Trstenej je zákruta, ktorej sa hovorí "poľská". Tá cesta nezodpovedá tranzitu, ale čísla v tejto veci nemám. Môžem ich dať nabudúce.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Hlási sa ešte niekto do rozpravy?

Poslanec SL J. Piskoř: Jsem jedním z těch, kteří podali interpelaci. Všechny důvody, které tu byly řečeny, jsou mi známy. K Dolnímu Kubínu se nebudu vyjadřovat, ale jednu záležitost vám tady řeknu. Byl jsem za Polsko- československou solidaritu přítomen jednání o otevření malého pohraničního styku už na jaře. Tam bylo vládními experty vymezeno, co se bude a nebude dělat. Československá strana od té doby neudělala vůbec nic. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. Ešte sa niekto hlási? Poslanec Kulan.

Poslanec SN P. Kulan: Chcem sa spýtať, či bude úplne uzavretá táto rozprava alebo len tento bod?

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Je to rozprava k interpelácii na pána premiéra Čalfu k malému pohraničnému styku. Je to rozprava v tejto konkrétnej veci. Hlási sa ešte niekto? (Ne.) Myslím, že nie. Interpelujúcimi boli poslanci obidvoch snemovní. Odporúčam obidvom snemovniam, aby odpoveď pána premiéra Čalfu vzali na vedomie s tým, že problém je otvorený, dynamicky sa vyvíja a parlament ho bude príležitostne ďalej sledovať. Má niekto iný návrh k tejto veci? (Nemá.) Nie je tomu tak. Budeme hlasovať.

Konštatujem, že v tejto chvíli je v sále prítomných 52 poslancov Snemovne národov zvolených v ČR, 60 poslancov zvolených v SR a v Snemovni ľudu je prítomných 118 poslancov.

Pýtam sa, kto z poslancov Snemovne ľudu súhlasí s návrhom uznesenia, aby sme vzali na vedomie odpoveď pána premiéra Čalfu, nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) (Padesát jedna.) Ďakujem.

Je niekto proti? (Pět.) Päť.

Zdržal sa niekto hlasovania? (Třicet šest.)

Upozorňujem členov druhej snemovne, ktorá bude hlasovať, aby pri zdvihnutí ruky nezabudli stisnúť gombík hlasovacieho zariadenia.

Budú hlasovať poslanci Snemovne národov. Kto je za návrh uznesenia, nech zdvihne ruku a stisne gombík sčítacieho zariadenia. (Hlasuje sa.) Ďakujem. (Šedesát devět.)

Kto je proti? (Sedmnáct.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Dvacet pět.)

Konštatujem, že Snemovňa ľudu odmietla vziať na vedomie odpoveď pána premiéra, Snemovňa národov odpoveď na vedomie vzala. V tejto veci sa dohodovacie konanie konať nemôže, do zápisu dáme konštatovanie, že jedna snemovňa bola s odpoveďou spokojná, druhá ju na vedomie nevzala.

S technickou poznámkou sa hlási poslanec Zelenay.

Poslanec SN R. Zelenay: Neviem, či to nie je problém sčítacieho zariadenia, pretože je veľmi výrazný rozdiel medzi súčtom hlasujúcich a skutočným stavom. Sedím celkom hore, a myslím, že hlasovali prakticky všetci. Napriek tomu je súčet veľmi rozdielny. Prosím, aby to prípadne spočítali skrutátorky. Môže ísť o to, že keď niekto stlačí trochu skôr, môže sa to vynulovať. Je to možné.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Zariadenie je citlivé. Upozorňujem, že pri stlačení gombíka ho treba aspoň jednu sekundu držať.

Pred prerušením boli podané niektoré písomné prihlášky k bodu "Interpelácie, otázky, podnety a pripomienky". Mám tu písomnú prihlášku poslanca Kovářa, poslanca Richtra, Mlynárika a pani Šormovej. Požiadavku pani poslankyne Šormovej bude možné uplatniť v ďalšom bode, kedy sa budú prerokúvať odpovede na písomné interpelácie.

Hlási sa ešte poslanec Konečný. V tejto chvíli prosím poslanca Kovářa, ktorý chce interpelovať pána ministra obrany v niekoľkých otázkach, aby svoju interpeláciu predniesol.

24

lnterpelace, otázky a připomínky poslanců

Poslanec SL J. Kovář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, v současné době se pozornost nás všech upřela zejména k ekonomickým problémům, ale je tady jedna velmi důležitá oblast, která je také ve velmi úzkém spektru zájmů našich voličů, a to je oblast armády.

O tom, že chceme dospět k malé, vysoce profesionálně kvalifikované armádě, není třeba diskutovat. Osobně mám však obavy, že pokud její vytvoření půjde tak jako dosud, bude už i tak malá důvěra k armádě a především v její velitelské kádry u značné části obyvatelstva ještě menší.

Co mne vede k tomu, co tady říkám. Všichni jste jistě zaslechli pojem atestace, které nyní v armádě probíhají. Abych uvodil své otázky, jsem nucen vás seznámit na příkladu, jak taková atestace probíhala. Nejdříve ke komisím. Komise byla pětičlenná, jednalo se o atestaci u okresní vojenské správy. Jejím předsedou byl náčelník okresní správy v minulosti dosazen na základě zásahu okresního výboru Komunistické strany Československa. Dalším členem byl zástupce náčelníka okresní vojenské správy, který byl do ukončení činnosti komunistické strany v armádě předsedou výboru základní organizace. Třetím členem byl předseda Svazu vojáku z povolání, jinak v současné době náčelník oddělení, do ukončení činnosti komunistické strany v armádě člen výboru KSČ. Sekretářem komise byl náčelník kádrového oddělení, do ukončení činnosti komunistické strany v armádě člen výboru. Posledním členem byl zástupce sdružení Vojenská obroda. CíIem atestací bylo, posoudit především odbornou způsobilost, pracovní morálku, bezúhonnost před zákonem, spořádaný rodinný život. Tento cíl byl jistě dosažen, ale z mého pohledu nic víc. Jistě bylo zajímavé odpovídat na otázky typu, jaký máte názor na listopadovou revoluci a zda, vzhledem ke svému názoru na ni, chcete i nadále sloužit armádě. Samozřejmě, že úplně všichni s radostí 17. listopad přivítali. Mně to ale připomíná otázky prověrkových komisí ze sedmdesátých let, kdy se ptali, jaký je váš názor na vstup sovětských vojsk do Československa? Atestace z tohoto pohledu dopadly výborně, ne však z mého. Když si k tomu všemu, co jsem tady řekl, připočtu ještě bývalou vojenskou kontrarozvědku, která dnes přejmenovaná na Vojenské obranné zpravodajství opět plní náročné úkoly bojové přípravy. Všechno to, co se dnes v armádě děje, může vést k tomu, že demokratické Československo bude mít moderní profesionální armádu, složenou z kádrů ještě donedávna oddaných idejím marxismu-leninismu. Využívám tedy svého práva vyplývajícího z článku 49 zákona číslo 143 o československé federaci z roku 1968 a článku 64 jednacího řádu tohoto Federálního shromáždění, abych položil zde přítomnému ministru několik otázek.

Ptám se, kdy budou zastaveny a anulovány výsledky dosud prováděných atestací v armádě a budou vytvořeny prověrkové komise za předsednictví zástupců veřejnosti, za účasti zástupců Svobodných legií a vojáků základní služby k objektivnímu zhodnocení morální, odborné a fyzické způsobilosti velitelskému sboru? Ptám se dále, proč nebyli propuštěni členové bývalé vojenské kontrarozvědky, nyní vojenské obranné zpravodajství a proč tato složka není nově zformována konkursem z nejschopnějších příslušníků armády? Dále se ptám, zda už byli vyměněni vojenští přidělenci stávajících zastupitelství České a Slovenské Federativní Republiky v zahraničí, když je známo, jaká garnitura lidí byla do této funkce dosazována? Vím, že od 1. srpna t.r. došlo ke zvýšení mezd u vojáků z povolání. Ptám se, proč se tak nestalo až po ukončení atestací a jaké důvody vedly ke zvyšování mezd zrovna v resortu národní obrany? Poslední otázka, kterou považuji za velmi závažnou. Dne 6. srpna t.r. přišlo v důsledku hrubého porušení povinností ze strany hlavních funkcionářů ženijního svazku Hodonín, a to velitele brigády pplk. Jána Trusky, zástupce velitele pro věci technické pplk. Josefa Ligdaye a náčelníka štábu mjr. Vlastimila Kollera ke smrti třiceti-osmileté civilní osoby, muže, živitele dvou dětí? Dne 10. srpna byla na jméno ministra národní obrany odeslána petice, která byla podepsána čtyřiceti sedmi důstojníky, praporčíky a vojáky základní služby, která upozornila na tuto událost a žádala urychlené řešení s vyvozením osobních postihů odpovědných funkcionářů. Dovoluji si upozornit, že do dnešního dne jim nebylo odpovězeno a dokonce dva z těch, které jsem tady jmenoval, byli atestační komisí shledáni jako bezúhonní. Ptám se tedy, pane ministře, kdy bude na petici odeslána odpověď a kdy budou odpovědní funkcionáři potrestáni? Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Poslanec Jiří Kovář interpeloval pána ministra obrany Vacka. Pýtam sa ho teda, či chce odpovedať ústne alebo písomne? lšlo o štyri okruhy otázok.

Ministr obrany ČSFR M. Vacek: Vážení páni poslanci, paní poslankyně, první otázka, kdy budou zastaveny atestace, kdy budou anulovány. K tomu je potřeba říci celou objektivní pravdu, kterou pan poslanec Kovář neřekl. Opakuji to, co jsem již říkal při jiných příležitostech i tady ve Federálním shromáždění, že mně, jako ministru odpovědnému za resort, nebyl stanoven způsob, jakým se má očistit armáda od lidí, kteří, podle názoru některých poslanců, politických stran nebo hnutí, kteří tam neměli být. Já jsem se rozhodl, že budou provedeny atestace. Nevím, jestli to byla rozpornost v tom, jak je interpretoval pan poslanec nebo zda jsem tomu špatně rozuměl, skutečně v podstatě to odpovídá. Mělo být tedy posouzen to, jak je každý z vojáků z povolání, důstojníků a praporčíků připraven k výkonu té funkce, kterou právě zastává. Mělo s ním být hovořeno o jeho perspektivách a samozřejmě u těch, kde fyzický věk tomu odpovídá, měly být posouzeny i otázky z minulé činnosti spjaté především s rokem 1968-69. Rozhodl jsem a písemně jsem vydal nařízení, že u těch složek, kde je obzvláště situace komplikována tím, že jsou to orgány, které nepožívají důvěru naší občanské veřejnosti a v podstatě i bývalé československé armády, aby atestační komise měly zvláštní složení, tedy aby v komisích byli lidé, kteří by mohli skutečně o kvalitách a dále o politické minulosti některých lidí rozhodovat. Tedy u aparátu výchovy a kultury, který se skutečně převážně rekrutuje z bývalých příslušníků politického aparátu, u bývalých příslušníků vojenské kontrarozvědky a u bývalých příslušníků kádrového aparátu byli všude přítomni příslušníci sdružení Vojenská obroda, což jsou tedy vojáci z povolání, kteří museli za své postoje z armády odejít, nebo, chcete-li, byli vyhozeni. Domnívám se, že jestli občanskou veřejnost někdo měl právo zastupovat, tak si myslím, že to byli lidé, kteří odborně znali problematiku, znali ji i z let, kdy sami byli postiženi, a tyto záruky dávají. Nevidím logických důvodů, proč by oni měli někoho z těch, kteří byli atestováni, jakýmsi způsobem šetřit. Byla provedena v podstatě etapa, která zahrnuje nomenklaturu ustanovovací pravomocí prezidenta republiky, mojí a probíhá nyní na dalších stupních. Zdaleka atestace nejsou hotovy a pro ně jsem vyčlenil dobu do konce t.r. Kromě jiného, v těch případech, kdy nebyli přítomni příslušníci sdružení Vojenská obroda, jsem stanovil, že kdekoliv budou výhrady proti komukoliv z atestovaných, mohou i vojáci základní služby i vojáci z povolání i příslušníci hnutí politických stran, kteří mají výhrady k atestovaným, uplatnit písemně svoje požadavky a atestační komise je povinna je projednat, dát jim odpověď s řešením jejich připomínky. Já se domnívám, že to byly všechno věci, které měly zajistit objektivitu při posuzování schopností.

Ať se pan poslanec nezlobí, nevím, koho zastupuje svými názory, ale pochopte jednu věc: argumentovat mi tady Svobodnou legií je otázka jiná a já zatím ze stanovisek, která zaujímám, jsem činnost Svobodné legie nikterak nepotlačoval, ale nemohu ji zatím uznávat za partnera, pokud bude vedení Svobodné legie v tom smyslu, ve kterém je. Jsem ochoten využít podnětných návrhů některých příslušníků, ale mám důvody k tomu, abych v současné době se Svobodnou legií nejednal.

Jestliže někdo chce získávat popularitu, a tu pochopitelně získá, že jde za vojákem základní služby a oproti názorům velení armády, ne proto, že je tam nějaký Vacek nyní, ale proto, že je to názor, který posuzuje, že když bylo zkrácení na 18 měsíců, že musí přijít určitá doba a že vhodná doba na další zkracování na jeden rok je otázka dvou tří let, tak se lehce získá popularita, když se řekne: ano, hned a vůbec ne tak, jak říká velení armády. Jestli někdo vystoupí s tím, aby se ubíraly sociální jistoty, o kterých jsou velké představy v civilu, pro vojáky z povolání, ať nikdo nevolá po tom, že chceme armádu profesionalizovat, protože do armády za podmínek, které budou znamenat další odebrání práv, která pro vojáky z povolání existují, a přitom do armády nechtějí lidé jít, pak těžko současné velení i já může hovořit o nějakých tendencích o profesionalizaci armády.

Odpovídám tedy, že nemám v úmyslu rušit provedené atestace, že jsem znovu připomněl práva, která mají politická hnutí, politické strany, vojenské kolektivy i jednotlivci v uplatňování námitek proti atestovaným.

Proč nebyli propuštěni příslušníci vojenské kontrarozvědky, proč nebyli konkursem doplněni? Při projednávání s předsedou vlády jsem pronesl, že nestojím o to, aby Československá armáda měla ve svém podřízení vojenskou kontrarozvědku. Nesleduji žádné postranní cíle, ale doporučil jsem a doporučuji i v současné době, aby vojenská kontrarozvědka pod jakoukoliv firmou - abych upokojil pana poslance - tedy třeba vojenské obranné zpravodajství, které více vystihuje to, co by vojenská kontrarozvědka měla dělat, aby existovala. K tomu jsou důvody, o kterých nechci hovořit. Vojenskou kontrarozvědku mají i ty nejdemokratičtější státy, nebo aspoň většina z nich.

Proč nebyli propuštěni? Provedl jsem atestace, kterých se ve všech případech zúčastnili reaktivovaní bývalí příslušníci vojenské kontrarozvědky, kteří museli opustit armádu v roce 1968-1969. To jsem považoval za dostatečnou garanci. Jsem ochoten i nadále umožnit - pokud budou výhrady vůči jednotlivcům písemně podány - tyto konkrétní návrhy projednat. Nebyli propuštěni proto, že přece jen určitý rozdíl mezi činností vojenské kontrarozvědky a jejích příslušníků a příslušníků Státní bezpečnosti byI. Existovala zde dvojí podřízenost. Na činnosti vojenské kontrarozvědky - kromě činnosti snad prospěšné, která by se dokázat dala - byly i věci, které s její náplní nesouvisely a nebudou, tj. otázka - vyjádřím-li to stručně - hledání nějakého nepřítele uvnitř armády.